(17.50 hodin)
Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane senátore, členové vlády, já jsem velmi rád, že zahrádkářský zákon po dlouhé době a poté, co v minulém volebním období už těsně před podpisem v podstatě skončil ve stoupě, tak se v tomto období zdá, že by mohl skutečně uspět. Je to zákon, který byť tady vyvolal skutečně celou řadu emotivních vystoupení kolegů a nejinak tomu bylo i v Senátu - někteří ze senátorů ten zákon nazvali cárem papíru, jiní ho nazvali snůškou proklamací a podobně. Je vidět, že zahrádkářský zákon jako takový v nás zákonodárcích vyvolal skutečně zajímavé emoce. Já si myslím, že zákon, který se dostal do legislativního procesu a dnes máme rozhodnout o jeho dalším osudu, je zákonem, který patří do kategorie, jenž skutečně vznikl odspodu, vznikl od samotných občanů, vznikl od zahrádkářů, vznikl od těch, kteří cítí potřebu jisté ochrany, ale také cítí potřebu jistého uznání jejich zahrádkářské činnosti. A já se velmi omlouvám za to, že budu mít srovnání, které možná někomu nebude úplně sedět, ale máme rovněž v legislativním procesu zákon o myslivosti a já jsem se už při jeho projednávání setkal s určitými řekněme opovržlivými pohledy na myslivecké spolky, na myslivecká sdružení a tak dále, někteří je dokonce přirovnávají k jakýmsi pozůstatkům minulého režimu a podobně. Nic podobného to však není a zahrádkáři naprosto oprávněně vzhlížejí k Poslanecké sněmovně, k Parlamentu České republiky s tím přáním, aby i jejich dlouholetá tradiční činnost měla určitý respekt a uznání.
O kulturních hodnotách zahrádkářské činnosti by se dalo hovořit poměrně velmi dlouho, ale to není mým cílem a záměrem. Nicméně myslím si, že nikdo nemůže zpochybnit, že zahrádkaření má krom těch výpěstků, o kterých tady byla řeč, také velmi významný vliv na posilování zdraví každého jednotlivého občana, protože pohyb na čerstvém vzduchu spojený s příjemnou prací, i když musím přiznat, že sběr slimáků není úplně tím, co by člověka muselo úplně obohacovat, nicméně je to činnost, která nás často zlenivělé měšťany přivádí k přemýšlení nad tím, co bychom měli udělat se svým zdravím, abychom, když ryjeme ten malý kousek zahrádky, tak abychom nebyli úplně zadýchaní a těsně před infarktem. Samozřejmě s tím souvisí i kultivace vztahu k přírodě, výchova mládeže a v neposlední řadě poslední dobou se setkávám i s tím, že na řadách zahrádek se objevuje velká spousta starých kultivarů, zejména v oblasti jabloní, hrušní a dalších plodin, stromů, keřů, které znaly naše prababičky a babičky a my už dnes velmi často je na těch moderních prostorách nevidíme. Společenský význam zahrádkaření souvisí také s tím, že Český svaz zahrádkářů sdružuje jeden až jeden a půl milionu obyvatel, takže nejde skutečně o bezvýznamnou skupinu občanů. Nemyslím si, že je to potřeba přímo vztahovat k počtu těch, kteří podepsali příslušnou petici, protože řekněme si otevřeně, ne každý je ochoten podepisovat petice a ne každý petici prostě chce podepsat. Nicméně 23 000 občanů, nebo plus minus, aby mě někdo nechytal za slovo, kteří podepsali petici směrem k Senátu právě na podporu zahrádkářského zákona, rovněž není nějaký bezvýznamný počet lidí.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nelze než souhlasit i s těmi názory, které tady před chvílí přednesl můj předřečník. Sám jako primátor města Olomouce jsem se setkal se situací, do které jsme se dostali bez vlastního zavinění jako představitelé města, když velká zahrádkářská kolonie na břehu řeky Moravy musela ustoupit protipovodňovým opatřením. Byl jsem svědkem skutečně nepříjemných situací a nepříjemných rozhovorů se zahrádkáři, kteří na tom kousku de facto ne zcela cenné půdy dlouhodobě hospodařili, vytvořili si tam svá zázemí, vytvořili si tam svůj prostor a ten kousek půdy, který by se jinak stal prostorem zarostlým různou buřinou, plevelem a podobně, tak tento kousek půdy jim byl velmi cenný a měli k němu skutečně velmi osobní vztah. Ale správně, jak zde bylo řečeno, představitelé města jsou od toho, aby tuto situaci nějakým způsobem vyřešili, a je na nich a mají tu schopnost tyto situace řešit. I v Olomouci se to s určitými obtížemi podařilo. A pokud jde o plánování zahrádkářských kolonií, je to jenom na městech, aby určila prostory, kde se dá takováto půda pronajmout, kde se dá takováto půda propachtovat a zahrádkářství podpořit.
Na závěr, vážené kolegyně, vážení kolegové, poslední poznámka. Prosím, přijměte návrh zákona ve znění, který byl předložen tady v Poslanecké sněmovně. Je to poslanecký návrh zákona, protože to, co ze zákona zůstalo po zásahu Senátu, je v podstatě onen bezcenný cár papíru. Je vykostěn na nezbytných několik slov, aby to neztratilo tvář, ale úsilí všech, kteří zahrádkářský zákon provedli legislativním procesem až do této chvíle, by se obrátil vniveč. Vážené kolegyně a kolegové, mohu říci za sociální demokracii, která od začátku tady v Poslanecké sněmovně podporovala tento návrh, a já jsem hrdý, že jsem byl jedním ze spolupředkladatelů, že podpoříme původní návrh poslanecký, a věřím, že tak učiní i většina z vás. Děkuji a přeji hezký den.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ivan Adamec, pak s přednostním právem pan předseda klubu KSČM Kováčik. Prosím. (Poslanec Adamec: Můžu?) Ano, prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já tedy chci říct jednu věc v reakci na ctěného kolegu Staňka. Já s ním souhlasím, co říkal o zahrádkách a o té činnosti, naprosto s ním souhlasím. Ale opravdu chceme toto v právním řádu České republiky takovýmhle způsobem deklarovat? Já to řeknu úplně otevřeně. Vždyť přece vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem nebo tím, kdo pachtuje nebo kdo dává ten pacht, přece to je upraveno už zákony v současné době. Já si myslím, že tady chceme všichni právní stát, a pokud budeme právní stát a uděláme nepřehledný právní systém, tak co se stane? No že ten právní systém ti lidé budou porušovat, ať vědomky, nebo nevědomky, protože se v něm nevyznají. Já to beru prostě systémově. Nemám nic proti zahrádkářům, naopak, já tu činnost podporuji, ale je mi proti srsti toto dát do právního řádu České republiky v této podobě, která vlastně řeší jenom dva základní problémy, které se dají vyřešit úplně jiným způsobem. ***
