Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

(pokračuje Tomio Okamura)

Sloučená rozprava k bodům 14 a 15
/sněmovní tisky 1163 a 1164/

Jako první ve sloučené obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Petr Třešňák a připraví se pan poslanec Ondřej Profant. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Petr Třešňák: Pěkné odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud jde o tento zákon, zde musím skutečně ministerstvo a ÚZIS pochválit, že ještě před projednáním zde v Poslanecké sněmovně skutečně nabídli možnost podílet se a připomínkovat samotné znění toho zákona, takže si myslím, že na něm není úplně už co opravovat. Načetl jsem tam pouze jeden pozměňovací návrh, který následně i pak přiblížím.

Nicméně k samotnému tomu zákonu. Podle mého názoru zde měl být minimálně už před deseti lety, a dokonce možná ani ne tak zákon, ale třeba u přímo řízených organizací mohlo plno těch standardů být definováno opravdu ze strany ministerstva a nebyl k tomu vlastně ten zákon úplně ani potřeba. Nicméně epidemie covidu nám ukázala opravdu nedostatečnost v této oblasti, a ačkoli vlastně dnes tu máme čistě nebo především definice standardu, nikoli tu samotnou aplikaci, tak jednoznačně nasazení elektronizace zdravotnictví zefektivní zdravotnictví v České republice, a to včetně například kontroly finanční náročnosti, včetně například i kontroly kvality, ale také dostupnosti péče. Především uvolní ruce zdravotnickému personálu od zbytečné byrokracie, ale hlavně musí se pak stát přínosem především pro pacienty. A tady bych i mohl uvádět příklady právě teď z covidového období, kdy někteří museli lítat mezi čekárnami jednotlivých specialistů a nosit opravdu papírové žádanky namísto toho, aby si mohli rovnou dojít na ten výkon a žádanka tam přistála elektronicky. Zatěžovali tím zbytečně celý ten systém, lékaře, sestry, a zaplňovali čekárny.

Dostanu se tedy, ať nemluvím dlouze, k tomu pozměňovacímu návrhu, který pak pouze jenom formálně v podrobné rozpravě načtu. My jsme tam navrhli zkrátit právě lhůtu na přechod na jednotný standard z deseti na pět let, a to právě z toho důvodu, aby se celá elektronizace urychlila, protože standardy jsou jednou z těch kritických součástí, ale především tou největší výhodou bude, že pokud k tomu budou poskytovatelé donuceni právě dřív, tak budou muset přejít na vyšší verze softwaru a tím pádem zvýší právě například i odolnost v rámci kybernetické bezpečnosti jednotlivých nemocnic. Tak to je vše, děkuji a posléze se k tomu přihlásím.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Brázdil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za dvě minuty, pane předsedající. Dámy a pánové, jestli si myslíte, že jednička a nula, tedy elektronizace zdravotnictví, někomu z vás zachrání život, tak se hodně mýlíte. Ona totiž medicína je ars medicina. To je i umění medicíny promluvit s člověkem a říct mu spoustu jiných věcí, než jenom jedna, nula - a jestli to zrychlí. Mimochodem, já jsem teď byl svědkem, jak pan profesor, který to hájí, náhle nemohl hlasovat. On si uvědomil - vlastně posléze pan ministr mu řekl - musíš se odhlásit. Ona vlastně i ta elektronizace, například Sněmovny, brání nám lidem třeba hlasovat. Pan profesor, vzdělaný člověk, náhle nemohl hlasovat, protože elektronizace této Sněmovny mu v tom zabránila, komplikovala mu to.

Víte, jestli si myslíte všichni, jak tu jsme, že elektronizace, jednička a nula, pomůže zdravotníkům v tom, aby měli volné ruce - já jakožto urgentista, mně je úplně jedno, jestli budete v plavkách nebo nazí v sauně a já nebudu mít nic, tak přesto se vynasnažím pomoci, a tak to má dělat každý lékař. A ta jednička a nula, tedy ta elektronizace, nezachrání život nikomu z nás a mnohdy komplikuje lékařům život. Ono totiž možná i nejenom v rámci zdravotnictví, ale i v rámci všech profesí vede k tomu, že my vlastně nemáme volné ruce.

Pane předsedající, vy mi ani neměříte čas. (Dívá se na světelnou tabuli.) Měříte, promiňte.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím vás, pane poslanče, já to mám pod kontrolou. Takže máte ještě 14 sekund, ale já budu benevolentní za vaši péči o moji osobu a těch pět sekund vám dám klidně navíc.

Poslanec Milan Brázdil: Já se vám omlouvám, promiňte. Já se vám omlouvám, já to vidím i tady. Tři vteřiny a dost. Na shledanou. (Smích v sále.)

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ale jo, klidně se přihlaste znova. Nyní tedy na faktickou poznámku pan poslanec Petr Třešňák a zároveň jste přihlášen do obecné rozpravy, takže jestli se... ne, vy už jste mluvil. Tak prosím.

Poslanec Petr Třešňák: To je skutečně pouze faktická, v té obecné už jsem mluvil. Já na to jenom krátce zareaguji. Nečekal jsem tu diskusi ve druhém čtení. Stoprocentně souhlasím, že na celém zdravotnictví jsou fakt nejdůležitější ruce lékařů, sester a bez nich bychom se tu vůbec o žádné elektronizaci nemuseli bavit. Na druhou stranu v tom systému se pohybuje skoro 300 miliard. Ty potřebují nějakou kontrolu efektivity - víc ještě, říká mi pan ministr.

Já vám uvedu takový příklad zrovna z posledních dvou měsíců. Přijdu s postcovidovým zápalem plic - a to je zrovna můj příklad - na rentgen. Donesu si tam PDF, protože mi ho praktik poslal, takhle ukážu tu žádanku, a odpověď je: mě žádné PDF nezajímá, doneste mi papír. Takže já se zpátky vrátím k praktikovi, zase do té čekárny, zase tam čekám na ten papír, a pak vesele jdu s tím papírem zase zpátky na rentgen. Tak to jsou přesně ty věci, které jsou v celém systému zdravotnictví nedostatečné, a to právě tento zákon řeší. Já jsem za něj rád.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Vlastimil Válek, s přednostním do obecné rozpravy.

Mezitím přečtu štůsek omluv. Takže paní poslankyně Helena Langšádlová se omlouvá mezi 14.30 a 15 hodin z pracovních důvodů. Pan poslanec Vít Kaňkovský se omlouvá od 14.30 do 15.45 z pracovních důvodů. Pan poslanec Jakub Michálek se omlouvá z pracovních důvodů do 18 hodin. Paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová se omlouvá mezi 14.30 a 18.00 z důvodu návštěvy lékaře. Paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá z pracovních důvodů mezi 14.30 a 23 hodin.

Prosím, máte s přednostním právem slovo.

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem chtěl původně technickou, ale to bude delší, tak to bych se do dvou minut nedostal. Jednak nesmírně děkuji, vaším prostřednictvím, panu poslanci Brázdilovi. Má velkou pravdu a fakt mu děkuji, beze srandy, protože je potřeba o tom debatovat. Ne každý pracuje ve zdravotnictví, ne každý pracuje na pracovištích, která jsou, řekněme, digitální nebo jsou tak, jako je rentgen, kde PaX funguje řádově 15 let. Takže samozřejmě ty plusy a minusy nejsou určitě zřejmé.

Stejně tak děkuji za to PDF, vaším prostřednictvím, panu poslanci Třešňákovi, abych mohl apoštolovat. Já bych vás od nás z kliniky, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pane poslanče Třešňáku, taky vyhodil, protože s tím PDF na mobilu by to musel můj laborant opisovat, musel by to zapisovat do systému, a to je ten problém. Tak u nás třeba ve Fakultní nemocnici Brno máme elektronickou žádanku, která visí na webových stránkách, vaším prostřednictvím, pan poslanec Vyzula to jistě potvrdí, protože takhle komunikujeme se Žlutým kopcem. Jakýkoliv praktický lékař kdekoliv v republice si prostě otevře vstupní portál www.fnbrzo.cz, vyplní žádanku, ta žádanka mi propadne přes integrační platformu do nemocničního radiologického systému a dostane se mi na rentgen. Nikomu nic nedává, pacientovi nic nedává.

Pomocí jiné modality, kterou vyvinula česká firma, která je zabezpečena, která ověřuje data pacienta pomocí jeho telefonního čísla, rodného čísla a neposílá mu ty informace, ale ten pacient si je aktivně stahuje, my pošleme pacientovi informaci o termínu, zase elektronicky, pokud má mobil, když ne, tak samozřejmě se musí posílat papírovou formou, protože řada lidí, a s tím je potřeba počítat, jsou pacienti nemocní, starší a mají z elektronizace ještě větší hrůzu než já. A já mám hrůzu z elektronizace, protože se bojím mojí maminky, aby mě neseřvala, když udělám něco, s čím nebudu umět dobře zacházet. Faktem ale je, že to usnadňuje život, snižuje to práci.

A teď bych vaším prostřednictvím odpověděl panu poslanci Brázdilovi, jak jemu to usnadňuje život a usnadňuje práci. On si to třeba ani neuvědomuje. Nevím, jak daleko je jejich kraj, ale zase, vaším prostřednictvím, pan poslanec Běhounek zavedl, a je potřeba mu za to poděkovat, na Vysočině zapojení rychlé do nemocnic. Otázka je, jak moc to funguje, ale z mého pohledu to nefunguje úplně špatně. Výsledek je ten, že když veze rychlá sanitka pacienta do nemocnice, tak si umí hrábnout do nemocničních informačních systémů v regionu a informaci posunout na urgentní příjem, takže když pacient přijede na urgentní příjem, tak tam mají o něm už základní data z databáze nemocnic toho kraje, pokud byl někde hospitalizován.

Praktický dopad, zase v podmínkách Jihomoravského kraje, kde tím, že jsem měl tu čest nebo smůlu, to je jedno, tři čtvrtě roku mít pod sebou centrum informatiky, tak člověk má přece jen ty věci z první ruky. Tak jsme se dostali do situace, že se propojil pomocí projektu, který dělá kraj - bez ohledu na to, kdo zrovna byl hejtman, teď to koordinuje pan hejtman Grolich, město, dělá to i vlastně předchozí koalice, co byla na kraji - je to prostě projekt, který je nepolitický, který je čistě odborný. Propojily se v podstatě všechny nemocnice a já jsem v situaci, kdy technicky, když přijde pacient z jakékoliv nemocnice v Jihomoravském kraji a přijde k nám do nemocnice, tak já jsem schopen vstoupit do jeho dokumentace po jeho souhlasu a pomocí Ctrl+C zkopírovat informace, výstupní zprávu a Ctrl+C překopírovat ji do našeho systému, a tím pádem fakt ušetřit poměrně hodně práce s přepisováním, se zakládáním. Výrazně se prostě posunuje ta elektronická dokumentace.

Samozřejmě se objevily námitky řady kolegů: my si ta vyšetření chceme udělat sami, my chceme toho pacienta vidět. Tím pádem to není o tom, že se medicína stane virtuální, a tak jako po virtuální žranici jsou všichni hladoví, po virtuálním ošetření budou dál všichni nemocní. Takhle to není, Ale takovéto nekonečné opisování papírů, takové to tištění druhé, třetí, čtvrté, kopie, to by mělo skončit.

A já jsem velmi rád, že jsme se posunuli k tomu, že definujeme jednak ty modely integračních platforem, že definujeme, za jakých podmínek si může uživatel koupit systém, aby uživatel v nemocnici A komunikoval se systémem B. Já tady toto zažil, když jsme zakládali s profesorem Caramellem a dalšími DICOM EuroPACS a definovali jsme DICOM Standard.

A nikdo z vás, co jste tady doktoři, si neuvědomujete asi - i když možná vaším prostřednictvím pan poslanec Vyzula si na to vzpomene - že v dobách, kdy začínalo CT být spirální, kdy se objevila rezonance, objevovala se tedy digitalizace v radiologii, tak každá firma - firma Siemens, firma Philips - měla svůj DICOM formát a jenom jejich prohlížeč uměl ten DICOM formát plně číst.

A možná si vzpomenete, ti starší z kolegů, co jsou tady, a možná i někteří z kolegyň a kolegů poslanců, co jsou tady, pokud v té době byli pacienty, že když vás vyšetřili na pracovišti A a vy jste si ty snímky na cédéčku donesli na pracoviště B, byl to neřešitelný problém, protože je tam neuměli převést. Iniciativou, kterou tehdy spustil profesor Caramella, a já jsem měl tu čest být sekretářem té party, tak jsme v podstatě standardizovali DICOM formát na 3.1.1. Položili jsme nůž na krk spolu s kolegy ze Spojených států a Japonska velkým firmám a ty musely nakonec definovat, že 80 %, tuším, že je to 80 %, DICOM formátu, je naprosto jednotných a 20 je pro jejich informace.

Dneska se vám nestane, když vás vyšetří, když vám udělají digitální snímek plic, když vám udělají CT mozku, jakékoli vyšetření kdekoli na světě, že by v kterékoli zemi na světě to vyšetření nešlo prohlédnout, tak jak se vám nestane, když si uděláte fotku v RAW formátu, že byste si tu fotku v nějakém prohlížeči nemohli prohlídnout, přijde to úplně normální. Ale byla doba, kdy to normální nebylo, protože nebyl RAW formát jako RAW formát.

A my teď ve zdravotnictví toto také posunujeme, tedy chceme, aby když mám nemocnici A - a to by měl být ten cíl - a mám nemocnici B, nemocnice A má svůj informační systém, nemocnice B má svůj informační systém, pacient z nemocnice A jde do nemocnice B, abych informace z jedné do druhé nemocnice mohl přesunout elektronicky, abych je nemusel nosit, abych je nemusel kopírovat, aby to přesunutí bylo stejně bezpečné, stejně jednoduché jako přesunutí snímků. Řeknu konkrétní příklady. Máme dvě transplantační centra, která jsou jenom příjemci pacientů, a dokumentace pacientů proudí do těch transplantačních center, vyšetření, ten support, dělají nemocnice v republice. A je dobře, aby transplantační centra výrazně zjednodušila svůj chod, takže ty informace dostanou elektronicky. Je výhodné a dobré pro pacienty, aby praktický lékař mohl informace, které o pacientovi má, posílat jednoduše do nemocnice a naopak.

Samozřejmě v určitých oblastech medicíny, jako je urgentní medicína, a to naprosto podtrhuji, význam digitalizace může být daleko menší, protože tam, kde jde o zachraňování životů a kde jde o akutní rozhodnutí lékaře, to žádný počítač, hardware, jak řekl, vaším prostřednictvím, kolega poslanec Brázdil, nenahradí, žádné nuly a jedničky, to si všichni uvědomujeme. Ale cesta k té standardizaci, cesta k tomu, aby systém v rámci celé republiky komunikoval, aby informace o pacientech šly tam, kam chce pacient po dohodě se svým ošetřujícím lékařem, a aby pacient nebyl poslíček, který přenáší jak slepička vodičku ty různé dokumenty z jedné nemocnice do druhé, po cestě je různě ztrácí a znovu a znovu je musí získávat, to je správná cesta. Jsem velmi rád, že jsme po ní vykročili, a doufám, že to bude úspěšná cesta. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec David Kasal a připraví se pan poslanec Rostislav Vyzula. Vaše dvě minuty, pane poslanče. Prosím, máte slovo.

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych rád reagoval na slovutného profesora Válka, vaším prostřednictvím. Ano, to je pravda, to, co tady zaznělo. V zásadě ten zákon by měl definovat opravdu obecně ta rozhraní, aby spolu ty softwary mohly komunikovat. Ale nemluvíme tady o druhé věci, která je mnohem důležitější, a to je to B, o kterém je ticho po pěšině - a bez toho to nebude fungovat: musí být nějaký standardizovaný text. Protože ve chvíli - vy jste říkal, aby se to neopisovalo, souhlasím s vámi - ale ve chvíli, pokud budu psát, že mám sourozence, který se narodil před dvěma lety, a nenapíšu tam, že se narodil dejme tomu šestý měsíc 2008 (2018?), tak to budu přepisovat znovu, protože ten text není úplný. Řada oborů používá zkratky, kterým druhý obor nerozumí. Takže to bude druhá revoluce v tom, že se bude muset dohodnout lékařský stav na tom, aby měl nějaký standardizovaný text, kterému bude rozumět z Brna do Aše. A tam je největší problém.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Rostislav Vyzula a připraví se pan poslanec Ondřej Profant. Prosím, máte slovo.

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Ano, je to pravda, jedničky a nuly pacienta nevyléčí. To je pravda. Na druhé straně ale myslím všichni, kteří praktikujeme medicínu, víme dobře, jak za poslední roky se enormně navýšila administrativa ve zdravotnictví, a to je ten hlavní problém. Protože pokud se bude muset lékař zabývat papírováním, tak se nebude moci věnovat tomu pacientovi, tak jako jsme to udělali u sester v minulém období.

Já jsem si vzal tuto problematiku na starosti z toho důvodu, že v Onkologickém ústavu v Brně od roku 1992 máme jakousi elektronizaci, elektronizační komunikaci, mezi všemi odděleními. Tím pádem se snadno domluví onkolog s chirurgem, chirurg s radiologem, onkolog s patologií, se všemi. Je to nesmírná úspora času. Já bych chtěl ale zdůraznit hlavně to, že nejvíc si toho cení jednak samotní lékaři po těch letech, co to používají, tak ale nejvíc si toho váží a cení pacienti, poněvadž všichni dobře víme, že mnohdy s pacientem není úplně jednoduchá domluva, poněvadž jsou ve stresu, nepamatují si to či ono, a tímto způsobem se veškerá nedorozumění odstraní.

Takže proto jsem spolupracoval s ministerstvem i v podvýboru pro elektronizaci ve zdravotnictví, aby tento zákon přišel. Je to teď určitá legislativní norma, na které se dá pracovat. Bude vyžadovat hodně práce, ale hodně taky ušetří práci lékařům. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka pan poslanec David Kasal a stále je připraven poslanec Ondřej Profant. Prosím.

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Ještě doplním předchozí vystoupení, jsou tam ještě dvě věci. Jedna věc je - mluvilo se tady o pacientovi, ale i ten pacient potřebuje dostat do ruky něco, aby přesně věděl, jak to má užívat. Velice často u toho lékaře je ve stresu. My mu to tam řekneme, on vyjde ze dveří a už si nepamatuje, co a jak má brát. Takže to je další nutné domyšlení toho, aby ten systém byl kompletní.

A druhá věc, protože u nás jsme elektronizovali od roku 1993 a stačí dvě věci. Pokud například změníte software komplet v celé nemocnici, tak najednou zjistíte, jak jste zranitelní, protože žádanky posíláte do laboratoře, zprávy posíláte kolegům... Ve chvíli, kdy vám to vypnou nebo kdy dojde k blackoutu, nemáte přístup k datům. Takže tam i ta papírová forma, která je vytištěná v kartách, je velmi důležitá.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Vlastimil Válek. Prosím, máte slovo.

Poslanec Vlastimil Válek: Já bych vaším prostřednictvím chtěl slova mých předřečníků podtrhnout. Vaším prostřednictvím si dovolím jenom odpovědět panu poslanci Vyzulovi. Radiolog se vždycky domluví, to je naše druhé jméno - domluvit se a ochota domluvit se. Vaším prostřednictvím, pan poslanec to ví lépe než já, kdo tak rád se domlouvá jako radiologové. Koneckonců já su toho zářným příkladem, doufám, tady ve Sněmovně.

Ale vážně. Faktem je, že standardizace těch nálezů je nezbytně nutná. V radiologii jsme standardizovali žádanku a to, na co to narazilo, byl odpor našich kolegů. A tady bude velká role ministerstva, čímž pana ministra k tomu vyzývám, Vědecké rady, Rady poskytovatelů, aby se shodli na tom, že se standardizují nálezy, standardizují se popisy, standardizují se žádanky. Standardizovaný protokol je něco, co je norma ve většině zemí na západ od nás, a dokonce i v některých východních zemích, ale tady je jaksi pořád vnímána ta zpráva jako částečně umělecké dílo, a ne jako faktografický souhrn dat o pacientovi, který by měl být univerzálně srozumitelný.

Vaším prostřednictvím bych chtěl poděkovat panu poslanci Kasalovi, protože mě uvedl ještě na jednu myšlenku, a to je ta nešťastná žádanka radiologická. Další krok, který nás čeká, je, aby se pojišťovna smířila s tím, že nepotřebuje vytisknutou žádanku s podpisem indikujícího a provádějícího lékaře, což dneska takhle probíhá. Papírové žádanky - u nás v nemocnici jsme měli první PACS v České republice. Zažil jsem vlastně čtyři výměny PACSů a pět výměn radiologických informačních systémů a bylo to vždycky peklo. Teď nás čeká další a doufám, že tam v té době už nebudu, proto jsem s tím souhlasil, samozřejmě. A chtěl bych říct, že my papírové žádanky máme právě kvůli pojišťovně, protože při revizích pojišťovny nemůžu předložit elektronicky žádanku, musím předložit žádanku v písemné formě s podpisem indikujícího lékaře a s podpisem lékaře, který popisoval vyšetření. Toto se také musí změnit. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Ondřej Profant a připraví se pan poslanec František Petrtýl. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ondřej Profant: Ono už to tu v jisté formě zaznělo. Já bych chtěl upozornit, že tento zákon je jenom velmi základní základ. Je to prostě minimum, které je potřeba, ale to, co je opravdu důležité a na co si pan ministr a ministerstvo musí dát opravdový pozor, jsou kvalitní moderní otevřené standardy, protože přesně bez toho, co jsme tady teď měli z praxe, se nepohneme. A ty musí být napříč celým zdravotnictvím. Samozřejmě takové standardy existují a je jenom potřeba to dostatečně prodiskutovat, kvalitně připravit, aby opravdu byly nasaditelné napříč celým zdravotnictvím, protože samozřejmě víme, jaká je realita ve zdravotnictví. Víme, že například spousta přístrojů běží na nepodporovaném softwaru, že dodavatelé zcela kašlou na kybernetickou bezpečnost. To jsou prostě věci, které víme, máme je potvrzené a je potřeba s nimi bojovat.

A tady poslední apel na pana ministra. Tahle změna nebude možná bez kvalitní metodické podpory ze strany ministerstva. Tohle nejde říct: Nemocnice, zařiďte si to. Tohle musí být silný tým, který rozumí jak té kyberbezpečnosti, tam s tím samozřejmě pomáhá třeba NÚKIB, tak těm standardům. A bez toho zdravotnictví nikdy neudělá ucelený eHealth, kde opravdu proudí data a je to ve prospěch jak pacientů, tak lékařů, což, doufám, tady všichni chceme. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec František Petrtýl a následně pan zpravodaj. Prosím, máte slovo.

Poslanec František Petrtýl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, komplex laboratorních vyšetření představuje velký objem služeb a prostředků vynakládaných z veřejného zdravotního pojištění. O absolvovaných vyšetřeních se aktuálně zdravotní pojišťovny dozvídají zpravidla jednou měsíčně v rámci vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb, avšak bez znalosti výsledku daného vyšetření. Bez znalosti výsledku vyšetření však nemohou zdravotní pojišťovny řádně provádět komplexní posouzení vykazované zdravotní péče. Získávat tyto informace fyzickou kontrolou u lékaře je v potřebném rozsahu nereálné a pro lékaře zatěžující. Zdravotní pojišťovny navíc získají i nyní neexistující možnost zvýšit zdravotní gramotnost svých klientů a motivovat jejich zájem o zdravotnickou prevenci.

Požadovanou úpravou zákona se umožní poskytovatelům zdravotních služeb oznámit zdravotním pojišťovnám výsledky laboratorních vyšetření do 24 hodin a poskytnout jim tak cenná data mimo jiné i pro hodnocení relevance opakovaných vyšetření pro zdravotní stav pacienta, a tak optimalizovat rozsah a dostupnost laboratorních zdravotních služeb. Nedostupnost výsledků vyšetření pro zdravotní pojištění se ukázala jako vážná slabina v období pandemie COVID-19. K tomuto pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí zpravodaj pan poslanec Rostislav Vyzula jako poslední přihlášený. Prosím, máte slovo.

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl jenom krátce okomentovat svůj pozměňovací návrh, ke kterému se později přihlásím. Je to víceméně kosmetická změna k zákonu o zdravotních službách, kde v čl. 7 bod 63 se v § 77a odst. 2 stanovuje důležitost uvádění rodného čísla. Je to z důvodu postupného útlumu užívání rodného čísla. Právě zákonem o elektronizaci zdravotnictví je zaveden identifikátor pacienta a identifikátor zdravotnického pracovníka. Cílem je pacienta nebo zdravotnického pracovníka v informačních systémech jednoznačně identifikovat. Je nezbytné, aby byl identifikátor pacienta a identifikátor zdravotnického pracovníka uváděn i v Národním zdravotním informačním systému. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Je to pan poslanec Ladislav Okleštěk. omlouvá se mezi 15. a 19. hodinou z důvodu návštěvy lékaře.

A nyní se tedy rozhlédnu, zdali se ještě někdo hlásí do sloučené obecné rozpravy. Nikoho nevidím, takže sloučenou obecnou rozpravu končím.

Nyní se táži, zdali je zájem o závěrečná slova? Pan ministr? Pan zpravodaj? Není zájem. Takže teď otevřeme zvlášť u každého tisku podrobnou rozpravu.

Nejprve bod

Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.