Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

510.
Návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání
/sněmovní dokument 8439/

Tento materiál obsahuje usnesení organizačního výboru číslo 400 ze dne 13. května 2021. Prosím místopředsedu Poslanecké sněmovny Vojtěcha Pikala, aby z pověření organizačního výboru předložené návrhy uvedl. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vystupuji nikoli nezbytně jako místopředseda, ale zejména jako předseda příslušného podvýboru. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, setkáváme se opět po roce nad návrhy na udělení nebo propůjčení státních vyznamenání a v našem volebním období je to i naposledy.

Nejprve nějaké shrnutí předchozího roku. Sněmovna v minulém roce schválila 74 návrhů na státní vyznamenání pro různé osobnosti a prezident devět z nich na základě těchto návrhů vyznamenal, takže jsme nebyli úplně příliš úspěšní. V tomto roce jsme obdrželi celkem 51 návrhů, z toho osm návrhů vzešlo od nějakých občanů a byly případně osvojeny poslanci a těchto 51 návrhů představovalo návrhy na celkem 56 osobností.

Podvýbor pro přípravu návrhu na státní vyznamenání je prodiskutoval a v souladu s dlouhodobou praxí, vzhledem k tomu, že v něm není poměrné zastoupení, veškeré návrhy, které měly podporu alespoň jednoho poslance či poslankyně, postoupil organizačnímu výboru, aby je tento postoupil Sněmovně. V návrhu před námi je tedy celkem 44 jednotlivých návrhů na ocenění významných osobností, v minulosti i současnosti v oblasti vojenství, odboje, politiky, vědy, techniky, vzdělání, umění, lékařství, sportu a dalších oblastí lidského života. V tuto chvíli mám avizováno, že několik dalších návrhů zazní rovnou zde na plénu. Není to praxe, ze které bych byl nadšen, ale je to jistě právo každého poslance.

Poučení z projednávání v minulém roce: v tomto roce budeme hlasovat o všech návrzích postupně a jednotlivě. Před každým návrhem jej lehce shrnu, případně upozorním na některá předchozí ocenění. Nicméně bych osobně velmi ocenil, kdyby jednotliví navrhovatelé se přihlásili v rozpravě a své návrhy podrobněji odůvodnili a představili, aby to rozhodování mělo nějakou úroveň.

V podvýboru jsme se také dohodli, že stejně jako v předchozím roce připravím návrh usnesení, které poděkuje těm, kteří se podíleli v uplynulém roce na zvládání současné krizové situace, a vyzveme obce a města, aby ocenily své lokální osobnosti, které se zasloužily o zvládání situace u nich, protože není v silách státu ocenit úplně všechny. Toto usnesení, které bylo nahráno jako dokument a rozesláno, tedy zní: "Poslanecká sněmovna

I. oceňuje mimořádné zásluhy všech jednotlivců, dobrovolníků, podniků, spolků a jiných zástupců občanské společnosti, kteří se v době pandemie v souvislosti s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na území České republiky nezištně zapojili do výroby a distribuce roušek, štítů a jiných ochranných pomůcek, vývoje a výroby plicních ventilátorů, v sousedské pomoci a jiné dobrovolnické činnosti, zejména v oblasti zdravotních a sociálních služeb;

II. vyzývá obce a kraje, aby ocenily své zástupce občanské společnosti v rámci samostatné působnosti;

III. vyslovuje poděkování všem lékařům, zdravotnickým pracovníkům, krizovým pracovníkům, příslušníkům bezpečnostních sborů, jakož i všem ostatním dotčeným profesím ve veřejných službách i v soukromé sféře, kteří příkladným plněním svých pracovních povinností ve zvýšené intenzitě a mnohdy za výrazně ztížených podmínek pomáhají při zvládání krizové situace spojené s nákazou koronaviru SARS-CoV-2."

K tomuto usnesení se potom přihlásím v podrobné rozpravě a hlasovali bychom o něm na konci jako o doprovodném usnesení.

Ještě se podívám, jestli je něco, co jsem neřekl v rámci toho návrhu organizačního výboru, ale mám za to, že nic. V zásadě je zde jenom návrh usnesení Poslanecké sněmovny, které bude znít: "Poslanecká sněmovna předkládá prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání spolu s charakteristikami kandidátů."

Já vám děkuji. Děkuji za pozornost a poté se přihlásím později v rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Prosím, abyste od stolku zpravodajů sledoval všeobecnou rozpravu. Otevírám všeobecnou rozpravu. Jako první je do ní přihlášen pan předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se omlouvám panu místopředsedovi Pikalovi, že přicházím s návrhem až na plénum, vím, že tu praxi nemá v oblibě. Já to činím poprvé za osm let, co jsem v Poslanecké sněmovně. Opravdu mi ty podněty přišly až v době poté, co to projednal organizační výbor. Já jsem to zvažoval, a protože se v obou případech jedná o inspirativní životní příběhy a jedná se o ženy - a já jsem přesvědčen, že vyznamenaných žen je málo a není jich nikdy dost - tak jsem si dovolil vystoupit.

Jednak si chci osvojit návrh diskusní a názorové platformy Senior Parlament udělit vyznamenání medaile Za hrdinství in memoriam válečné veteránce Olze Mauleové a pak navrhuji - trochu jako patriot Zlínského kraje - paní Zdenu Wasserbauerovou na udělení státního vyznamenání medaile Za zásluhy o stát.

Velice stručně. Paní Zdena Wasserbauerová se věnuje náboru a aktivitám spojeným s takzvaným Dobrem od kosti už od roku 1997, kdy do Českého národního registru dárců kostní dřeně už čtvrt století paní Wasserbauerová hledá dobrovolníky. Překročila hranici 19 000 zápisů do registru dárců. Těší ji to, protože lidí v registru je nedostatek, a říká: Dva vpichy a zachrání se život. Kromě odběrů samotných se neúnavně také snaží bořit mýty, které okolo samotného odběru kostní dřeně panují. Jako první před lety oslovila své spolupracovníky v Barumu a 300 z 500 tenkrát souhlasilo. Jak říká: "To mě povzbudilo, začala jsem chodit po dobrovolných hasičích a spolcích a dělala osvětu. Ze 120 lidí, kteří se zapíší do registru, nakonec může darovat kostní dřeň jenom jeden a v Česku je potřeba ročně na 200 dárců. Nikdy se nezastavit, pořád být v pohybu, a pokud to jde, pomáhat těm, co to potřebují." To říká neúnavná propagátorka dárcovství kostní dřeně paní Zdena Wasserbauerová. Narodila se 21. června 1940 v Nedakonicích v okrese Uherské Hradiště. Celý život pracovala ve společnosti Barum v Otrokovicích jako účetní, tedy neuvěřitelných 49 let. Já proto budu navrhovat paní Wasserbauerovou na udělení státního vyznamenání medaile Za zásluhy.

Co se týče vyznamenání Medaile Za hrdinství, Olga Mauleová se narodila v roce 1926 českým rodičům na Ukrajině v Chmelnické oblasti. Když Němci napadli Sovětský svaz, Olga končila 7. třídu a v době Velké vlastenecké války se nejprve dostala do kontaktu s partyzány a od února 1943 do března 1943 byla činná jako průzkumnice a spojka. Podílela se na významných diverzních akcích. Od března 1943 do ledna 1944 působila v partyzánském oddíle Michailova-Oduchy, poté v oddíle velitele Šišky. Spolubojovníci si velmi vážili jejího mistrného konspirativního sbírání cenných zpráv a jejich předávání štábům partyzánských oddílů. Zúčastnila se bojů o osvobození měst Ostrog, Rovno, Luck, Vladimir-Volyňska a Kovel. Dvakrát přecházela frontu směr Brest-Kovel, kde bylo strategické klíčové místo. V roce 1947 se z Ukrajiny přestěhovala do České republiky. Za svoji statečnost v boji s nepřítelem obdržela mnoho vyznamenání a medailí našich i zahraničních. Poslední medaile jí byla předána v září 2020, a to pamětní medaile druhého stupně Československé obce legionářské. Partyzánka Olga zemřela 3. listopadu 2020 v Kladně, kde žila 40 let. Já proto navrhuji paní Olgu Mauleovou, válečnou veteránku, na udělení nejvyššího státního vyznamenání medaile za hrdinství.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Žáček, ale předtím tu mám faktickou poznámku pana předsedy Jana Chvojky, nebo je to ještě nějaký pozůstatek minulého hlasování? Takže pan poslanec Pavel Žáček vystoupí v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Pavel Růžička. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si na podvýboru osvojil podnět jednoho občana, který se týkal takzvané skupiny bratří Mašínů, nicméně pokud je mi známo - pokud to bylo správně v médiích - z popudu předsedy KSČM Vojtěcha Filipa organizační výbor tento návrh vyřadil. Proto si to osvojení zopakuji a navrhnu vám to tady na plénu. Ten návrh se týká Josefa Mašína, Ctirada Mašína, Ctibora Nováka, Václava Švédy, Milana Paumera a Zbyňka Janaty. Navrhoval jsem jako druh vyznamenání medaili Za hrdinství, většinou in memoriam.

Dovolte mi teď tento návrh odůvodnit. Navrhuji vyznamenat medailí Za hrdinství členy jedné z nejznámějších odbojových protikomunistických skupin. Založili ji synové podplukovníka Josefa Mašína, který byl 30. června 1942 zastřelen nacisty. Své děti v posledním dopise, který uschoval jako moták v cele smrti, vyzval k tomu, aby hájily svobodu vlasti a národa.

Po válce byli bratři Ctirad a Josef Mašínové vyznamenáni prezidentem republiky Edvardem Benešem za účast v protinacistickém odboji. Když komunistický režim poslal na popraviště rodinné přátele Heliodora Píku a Miladu Horákovou, rozhodli se Ctirad a Josef Mašínovi společně se svými přáteli, že se novému bezpráví postaví se zbraní v ruce. V atmosféře očekávané třetí světové války, o které se často hovořilo ve vysílání Radia Svobodná Evropa, se snažili nejdříve získat zbraně. V září 1951 přepadli bratři Mašínové dvě služebny Sboru národní bezpečnosti v Chlumci nad Cidlinou a v Poděbradech. Při těchto akcích zabili dva příslušníky SNB a získali automatické zbraně. Krátce poté byli v souvislosti s přípravou odchodu na Západ bratři Mašínové a jejich strýc Ctibor Novák zatčeni příslušníky Státní bezpečnosti, kteří však nezjistili spojitost se zmíněnými akcemi.

Před soud byl nakonec postaven pouze Ctirad Mašín, který byl odsouzen ke 2,5 rokům odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu hranic. Vězněn byl v uranovém táboře na Jáchymovsku. Zbylí členové skupiny se snažili o jeho osvobození. Aby získali prostředky na odbojovou činnost, přepadli v srpnu 1952 vůz herlíkovského podniku Kovolis, který převážel výplaty pro zaměstnance. Při potyčce Josef Mašín zastřelil milicionáře a účetního Josefa Rošického.

Po návratu Ctirada Mašína z vězení v červnu 1953 získala skupina z dolu Kaňk výbušninu donarit. Ctirad Mašín a Václav Švéda v září 1953 zapálili u Pivína několik stohů s cílem poškodit kolektivizované zemědělství. Při cestě byli zastaveni hlídkou dobrovolných hasičů, z nichž jeden byl Ctiradem Mašínem vážně postřelen.

V říjnu 1953 se bratři Mašínové, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata vydali na cestu do Západního Berlína. Jejich cílem bylo kontaktovat americkou stranu a předat zprávu od generála Františka Vaňka o možné spolupráci československých vojenských jednotek v případě války, po výcviku se vrátit do vlasti buď jako agenti chodci, anebo v řadách americké armády. Nakonec strávili na cestě několik týdnů a dostali se opakovaně do přestřelky s příslušníky východoněmeckého bezpečnostního aparátu a se sovětskými vojenskými jednotkami. Do Berlína dorazili pouze bratři Mašínové a těžce zraněný Milan Paumer, pochopitelně do Berlína západního. Ve stanici Uckro byli při pokusu o zatčení skupiny zastřeleni komisaři Volkspolizei Hermann Grumini, další policista byl těžce zraněn. Při obkličování u Valdova byli zastřeleni příslušníci Volkspolizei Herbert Hoffmann, Heinz Sunkel a Martin Lehmann. Dva členové skupiny, Zbyněk Janata a zraněný Václav Švéda, byli postupně dopadeni a poté vydáni do Československa, kde pak byli společně se Ctiborem Novákem odsouzeni k trestu smrti a 2. května 1955 popraveni v podzemních prostorách pankrácké věznice. Odsouzena byla také řada jejich dalších spolupracovníků a příbuzných včetně Zdeny Mašínové, jejich matky, která zemřela po těžké nemoci v hrozných podmínkách 12. června 1956 v pankrácké vězeňské nemocnici. Její ostatky nebyly rodině vydány a skončily v hromadném hrobě na ďáblickém hřbitově.

Bratři Mašínové a Milan Paumer vstoupili již v Německu do americké armády, poté odešli do USA, kde se připravovali na očekávané vypuknutí třetí světové války. Když se jejich naděje na osvobození vlasti nenaplnily, odešli na konci padesátých let do civilu a věnovali se podnikání. Jejich sestra Zdeňka Mašínová zůstala v Československu, kde byla společně se svou babičkou Emou Novákovou dlouhé roky pod kontrolou Státní bezpečnosti, která se mimochodem oba bratry snažila ze západního Německa unést. V polovině šedesátých let se dostali na seznam zvláštního referátu komunistické rozvědky s krycím jménem Vlast, který měl dělat podle sovětského vzoru "mokryje děla", to znamená, byli to zabijáci, kteří měli působit takzvaný výkon socialistické zákonnosti, eufemisticky řečeno, v zahraničí. Se svým bratrem Josefem se Zdeňka Mašínová viděla až v roce 1969, kdy se jí nakrátko podařilo vycestovat z Československa do Kodaně. Teprve po roce 1989 se mohli všichni sourozenci opět společně potkat. Bratři Mašínové však na protest proti nedostatečnému vyrovnání se s komunistickou minulostí odmítli přijet do Československa. Dokonce byli po listopadu 1989 společně s Milanem Paumerem několik let trestně stíháni jako jediní příslušníci třetího odboje.

V zákoně číslo 262/2011 Sb., o účastnících odboje a o odporu proti komunismu, je za odboj a odpor proti komunismu považována taková činnost, která byla vykonávaná v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 a byla motivována politickým, náboženským nebo mravním demokratickým přesvědčením a zároveň byla vyvíjena s cílem odstranit, výrazně oslabit či narušit nebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit svobodu a demokracii. Ministerstvo obrany již rozhodlo, že mezi účastníky protikomunistického odboje patřili členové skupiny bratří Mašínů Vladimír Hradec in memoriam a také Zdena Mašínová, která byla již předtím vyznamenána prezidentem republiky Václavem Havlem vysokým státním vyznamenáním. Nyní Ministerstvo obrany rozhoduje o dalších návrzích, které podala občanská sdružení za zesnulé členy odbojové skupiny bratří Mašínů. S výjimkou Josefa Mašína již všichni ostatní členové odbojové skupiny zemřeli, navrhuji proto v jejich případě je vyznamenat in memoriam.

Teď konkrétně k jednotlivým osobnostem. Ctirad Mašín: Narodil se 11. srpna 1930 v Olomouci jako nejstarší dítě Josefa Mašína a jeho ženy Zdeny, rozené Novákové, bratr Josefa a Zdenky Mašínové. V roce 1945 byl Ctirad Mašín vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem československou medailí Za chrabrost za osobní statečnost v době války. Po válce absolvoval internátní školu Koleje krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1950 až 1951 studoval ČVUT v Praze, poté působil v dělnických profesích. Se svým bratrem Josefem a přáteli založili odbojovou protikomunistickou skupinu. V říjnu 1951 byl zatčen a v srpnu 1952 odsouzen ke 2,5 letům odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státních hranic. Až do propuštění po takzvané amnestii prezidenta republiky v červnu 1953 byl vězněn na Jáchymovsku v uranových lágrech. Společně se svým bratrem a přáteli v říjnu 1953 odešel do Západního Berlína a odtud do USA. V letech 1953 až 1959 sloužil v americké armádě, poslední dva roky z toho strávil na posádce v Evropě. Po odchodu z armády se věnoval podnikání. Žil ve Spojených státech, nejprve v New Yorku a později v Clevelandu. Na základě jeho vzpomínek připravil Ota Rambousek knihu Jenom ne strach, která vyšla v Praze v roce 1990. Ctirad Mašín je navíc spoluautorem knihy Cesta na severozápad, která vyšla v nakladatelství Academia v roce 2010. V roce 2005 byl vyznamenán v Kanadě cenou T. G. Masaryka a v roce 2008 čestnou plaketou předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka. Ctirad Mašín zemřel 13. srpna 2011 v Clevelandu. Na pohřbu v USA mu udělil ministr obrany Alexander Vondra vyznamenání Zlaté lípy in memoriam. Pohřben je na vojenském národním hřbitově v kalifornském městě Riverside.

Josef Mašín. Narodil se 8. března 1932 v Praze jako druhé dítě Josefa Mašína a jeho ženy Zdeny, rozené Novákové, bratr Ctirada a Zdenky Mašínové. V roce 1945 byl Josef Mašín vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem československou medailí Za chrabrost za osobní statečnost v době války. Po válce absolvoval internátní školu Koleje krále Jiřího z Poděbrad. Od roku 1950 pracoval v dělnických profesích, se svým bratrem a přáteli založil odbojovou protikomunistickou skupinu. V říjnu 1951 byl zatčen za přípravu ilegálního přechodu státních hranic. Propuštěn po dvou měsících pro nedostatek důkazů. V létě 1953 byl opět několik týdnů ve vazbě ze stejných důvodů. Společně se svým bratrem a svými přáteli v říjnu 1953 odešel do Západního Berlína a odtud do USA. V letech 1953 až 1959 sloužil v americké armádě, z toho poslední dva roky strávil na posádce v Evropě. Po odchodu z armády podnikal ve Spolkové republice Německo a v USA. Je ženatý, je otcem Barbary a Sandry. Jeho dcera Barbara Mašín je autorkou knihy, která vyšla pod českým názvem Odkaz - pravý příběh bratří Mašínů. Vyšla v roce 2005. Josef Mašín je také spoluautorem knihy Cesta na severozápad. V roce 2005 byl Josef Mašín vyznamenán v Kanadě cenou T. G. Masaryka, v roce 2008 čestnou plaketou předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka. V roce 2011 mu udělil ministr obrany Alexander Vondra vyznamenání Zlaté lípy. Josef Mašín žije v Santa Barbaře v Kalifornii.

Ctibor Novák. Narodil se 25. října 1902 v Praze jako první dítě Leopolda Nováka a jeho ženy Emy, rozené Svobodové. Bratr Zdeny Mašínové, strýc Ctirada, Josefa a Zdenky Mašínových. Po maturitě na reálné škole se stal vojákem z povolání. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde byl jeho spolužákem Václav Morávek. V roce 1929 se oženil s Marií Veselskou, narodila se jim dcera Míla v roce 1931 a syn Ctibor 1932. V roce 1934 bylo manželství rozvedeno. Po podepsání Mnichovské dohody opustil Československou armádu v hodnosti štábního kapitána. Přihlásil se z taktických důvodů k německé národnosti a změnil si jméno na Anton Novak. Přestěhoval se do Berlína, kde pracoval jako tlumočník v Hlavním říšském bezpečnostním úřadu - RSHA. V září 1939 uskutečnil bombový útok na německé ministerstvo letectví a na policejní ředitelství v Berlíně. Když se poté Ctibor Novák pokusil o útěk do zahraničí, byl zadržen a odvezen do Prahy, kde byl vyslýchán na Gestapu v Petschkově paláci. Po deseti měsících byl převezen do Berlína a odsouzen za vyzvědačství k šesti letům káznice. Osvobozen byl teprve na konci války. Do vlasti se vrátil s podlomeným zdravím.

V letech 1945 až 1946 působil na Jesenicku jako velitel internačních táborů pro Němce. Proslul velmi tvrdým chováním, několik osob nechal popravit. Kárné řízení proti němu bylo v této záležitosti později zastaveno. V roce 1946 se opět oženil. Jeho druhou manželkou byla Jana Hanychová, rozená Melcherová, která měla německý původ. Společně vychovávali syna Richarda, kterého adoptovali jako Vladimíra Nováka.

V roce 1950 odešel do výslužby ze zdravotních důvodů v hodnosti majora. V letech 1951 až 1953 pracoval jako recepční ve vojenské zotavovně v Karlových Varech a jako trafikant v Jeseníku. Společně se svými synovci Ctiradem a Josefem se zapojil do protikomunistického odboje. Uvažovali mimo jiné o atentátu na Klementa Gottwalda a další komunistické funkcionáře. V říjnu 1951 byli zatčeni Státní bezpečností. Pro nedostatek důkazů byli Josef Mašín a Ctibor Novák propuštěni. Po odchodu synovců do zahraničí na podzim 1953 byl Ctibor Novák opět zatčen. Společně s Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou byl Nejvyšším soudem v Praze odsouzen za velezradu k trestu smrti a 2. května 1955 oběšen v pankrácké věznici. Nesměli být pohřbeni a urny s jejich popelem byly v roce 1961 zničeny. Jeho sestra Zdena Mašínová byla odsouzena v samostatném procesu na 25 let žaláře. Zemřela 12. června 1956 v pankrácké věznici.

Po roce 1990 byl Ctibor Novák rehabilitován, nejdříve s takzvaným zbytkovým trestem 15 let, později celkově. V roce 1991 byl povýšen na plukovníka in memoriam. V roce 1998 byla na budově Generálního štábu armády České republiky na Vítězném náměstí v Praze odhalena pamětní deska vojákům z povolání, kteří byli po únoru 1948 popraveni. Je mezi nimi uvedeno také Novákovo jméno.

Václav Švéda. Narodil se 26. dubna 1921 v Pivíně u Olomouce v rodině drobných rolníků. Vystudoval gymnázium v Kolíně, kde žila jeho teta. Opakovaně se po nacistické okupaci neúspěšně pokusil odejít do zahraničí, aby se připojil k československým jednotkám v zahraničí. V roce 1940 byl zadržen při pokusu o přechod do Švýcarska. V roce 1942 byl v Berlíně odsouzen k 15 letům vězení. Po osvobození se vrátil do vlasti, kde dostudoval kolínské gymnázium. V roce 1946 se oženil s Ludmilou Mašínovou, která byla adoptovanou dcerou příbuzných Josefa Mašína. Společně hospodařili na statku v Lošanech. Při příležitosti odhalení lošanského pomníku Josefa Mašína se seznámil s jeho syny Ctiradem a Josefem Mašínovými. V roce 1950 bylo Švédům hospodářství v Lošanech zabaveno a o dva roky později se museli vystěhovat.

Václav Švéda pracoval do roku 1953 v různých podřadných zaměstnáních, mimo jiné na dole Kaňk u Kutné Hory. Zapojil se do protikomunistické skupiny bratří Mašínů, společně s nimi, Milanem Paumerem a Zbyňkem Janatou odešel na podzim 1953 do zahraničí. Cestou do Západního Berlína byl u obce Waldow postřelen a nemohl pokračovat s ostatními. Poté byl zatčen příslušníky Lidové policie NDR. V roce 1954 byli se Zbyňkem Janatou vydáni do Československa, kde byli společně se Ctiborem Novákem odsouzeni Nejvyšším soudem v Praze k trestu smrti a 2. května 1955 oběšeni v pankrácké věznici. Nesměli být pohřbeni a urny s jejich popelem byly v roce 1961 zničeny. Postiženi byli také příbuzní Václava Švédy. Ve zmíněném soudním procesu byli v roce 1955 odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody také jeho manželka Ludmila Švédová, otec František Švéda a bratři Zdeněk a Vratislav Švédovi. Po roce 1989 byli všichni postupně rehabilitováni. Václavu Švédovi rehabilitační soud poprvé vyměřil takzvaný zbytkový trest na 15 let. Teprve po novém projednání byl také plně rehabilitován.

Poslední ze skupiny je Zbyněk Janata. Narodil se 1. února 1932 v Bartoušově na Jičínsku v rodině učitele. Matka zemřela již v roce 1936. Za války jeho otec pomáhal Zdeně Mašínové po zatčení jejího manžela. Zbyněk Janata se tehdy seznámil s bratry Ctiradem a Josefem Mašínovými. Po válce nedokončil studium na gymnáziu v Nymburku a v Poděbradech. V roce 1948 byl přijat na Vyšší průmyslovou školu v Mladé Boleslavi. Po účasti na pokusu o krádež motoru z vraku auta odstaveného na školním dvoře byl vyloučen ze všech škol. Poté pracoval jako brigádník v hutích na Kladně a později jako technický úředník v podniku Kovolis Čáslav, provozovna v Hedvíkově. Zapojil se od počátku do činnosti protikomunistické skupiny bratří Mašínů. Dne 28. září 1951 se zúčastnil přepadení stanice SNB v Čelákovicích. V srpnu 1952 poskytl informace pro přepadení vozu s výplatami pro zaměstnance Kovolisu. V srpnu 1953 se podílel na krádeži donaritu z dolu Kaňk. Společně s bratry Mašínovými, Milanem Paumerem a Václavem Švédou odešel na podzim 1953 do zahraničí. Cestou do Západního Berlína se po přestřelce na nádraží v Uckro oddělil od přátel a následně byl zatčen příslušníky Lidové policie NDR. V roce 1954 byl s Václavem Švédou vydán do Československa, kde byli společně se Ctiborem Novákem odsouzeni Nejvyšším soudem v Praze k trestu smrti a 2. května 1955 oběšeni v pankrácké věznici. Nesměli být pohřbeni a urny s jejich popelem byly v roce 1961 zničeny. V roce 1991 byl rehabilitován.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci Žáčkovi a jeho vystoupení vyvolalo faktické poznámky. Nejprve s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Valenta, poté pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte mi, dámy a pánové, trošku odlišný pohled od kolegy Žáčka. Skupina bratří Mašínů byla ozbrojená kriminální skupina, která operovala v letech 1951 až 1953 na území tehdejšího Československa a během svého exodu také v Německé demokratické republice. V rámci své kriminální činnosti přepadali a loupili hlavně zbraně a peníze s cílem vytvořit si podmínky pro pozdější útěk na Západ. V říjnu 1953 se členové skupiny rozhodli emigrovat přes NDR do Západního Berlína. První větší akce skupiny, na které bratry Mašíny doprovázel Paumer, se odehrála v Chlumci nad Cidlinou 13. září 1951. Skupina přepadla tehdejší služebnu Sboru národní bezpečnosti. Bratři měli dva plány, nakonec byl zvolen ten Josefův, a to příslušníka zlikvidovat železnou tyčí. Tlustou železnou tyčí udeřil Kašíka Ctirad. Příslušník ale po úderu nezemřel ani neztratil vědomí, tak byl zastřelen.

Mašín, Paumer a Janata se 28. září 1951 rozhodli opatřit další zbraně a přepadli další služebnu SNB v Čelákovicích. Tentokrát byl zvolen postup, který vymyslel Ctirad: příslušníka okecat, pak mu říct "ruce vzhůru", odzbrojit, svázat, uspat chloroformem a pak ho oddělat. Čelákovského příslušníka Jaroslava Honzátka, který toho dne zastupoval za kolegu, vylákali ze služebny pod záminkou dopravní nehody. Příslušníka poté odzbrojili, svázali a vrátili se s ním na služebnu. Honzátka podřízl Ctirad Mašín dýkou. Vražda byla považována za loupežné přepadení a její politické podbarvení vyšlo najevo až v souvislosti se soudním řízením s částí skupiny.

Dámy a pánové, takovýmto lidem nemůžeme ani navrhovat státní vyznamenání, spíše namístě by bylo je veřejně morálně odsoudit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, já se pokusím pouze krátce citovat jeden fakt, který předkládající návrhu vynechal, popřípadě mu není známý. Josefa Rošického, pokladníka firmy Kovolis v Třemošnici, Mašínové zavraždili v srpnu 1952 kvůli penězům potřebným k útěku. A jak oba bratři, tak další člen odbojové skupiny Milan Pauer, stále tvrdí, že zavražděným pokladníkem byl milicionář a komunista. Pan Rošický byl ozbrojený milicionář. "Jako milicionář složil přísahu straně, za kterou byl ochoten položit život," zopakoval před několika dny Josef Mašín.

Reportér Týdne, který na místě události hovořil s pamětníky, ovšem zjistil, že toto tvrzení je daleko od pravdy. Rošický byl útlocitný pán s klotovými rukávy, před znárodněním pravá ruka majitele továrny, kterého tady nechali, protože nikdo neuměl jeho práci. Do strany ani k milicím by nikdy nešel, tvrdí dnes třeba 72letá Božena Miklovičová, která v Kovolisu pracovala celý život. Tolik citace těch útlocitných pánů, kteří vraždili, aniž by zjišťovali koho, a potom se vymlouvali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Stanislav Grospič, poté pan předseda Zbyněk Stanjura, faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Myslel jsem si, že kus historie, byť velice nepříjemné, je už dávno za námi, ale jak je vidět, tak Ústav pro studium totalitních režimů plní své zadání, plní své účely, a tak se vlastně místo těch, kteří by měli být oceněni, dočkáváme toho, že tady bez skrupulí jsou navrhováni k ocenění sprostí vrazi, lidé, kteří se dopouštěli násilné činnosti, neváhali loupit ve svůj osobní prospěch a dopouštěli se těch nejbrutálnějších vražd. Pro asi bratři Mašínové nemohli navštívit Českou republiku po roce 1993? Proč nemohli přiletět ani do Spolkové republiky Německo? To jsou otázky, které stojí nad hlubokým zamyšlením, toho, co jsme tady slyšeli z úst mého předřečníka pana Žáčka.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Zbyněk Stanjura, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vystoupení tří komunistických poslanců předcházelo mé faktické poznámce. Podtrhují jednu známou pravdu - bolševici se nikdy nezmění.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A než dám slovo... ještě je zde další faktická poznámka, pan poslanec Stanislav Grospič bude reagovat. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. A já bych vaším prostřednictvím svému předřečníkovi řekl: bolševici se dávno možná změnili a jsou dávno historií. A komunisté, kteří jsou členy Komunistické strany Čech a Moravy, ti se také asi nezmění, protože dokázali najít onu sebereflexi a odlišovat od toho, co je vražda, co je brutální vražda, co je zločin páchaný na lidském životě, a dokázali se od toho distancovat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní ještě přečtu omluvy, které mezitím přišly. Od 13.10 do 16 pan poslanec Ondřej Profant ze zdravotních důvodů se omlouvá z dnešního jednání. Pan poslanec Radek Zlešák (Zlesák) od 14.30 hodin do 18 se omlouvá. (Hlasy z pléna: Zlesák.) Já jsem řekl něco jiného? Tak se omlouvám já. Pan poslanec Radek Zlesák, omlouvám se panu poslanci. Pan poslanec Špičák mění svou původní omluvu a omlouvá se od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se omlouvá od 16 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů. Nyní je na řadě v rozpravě pan poslanec Pavel Růžička, připraví se paní poslankyně Jarošová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte, abych jménem svým a paní poslankyně Jany Černochové a pana poslance Jana Bělici navrhl na vyznamenání, a to medaili Za zásluhy, paní Mgr. Milenu Bačkovskou. Na Ministerstvu vnitra je zaměstnaná od roku 1999, v červnu roku 2004 byla ministrem vnitra jmenována do funkce vedoucí oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Tuto pozici zastává doposud.

Paní Mgr. Milena Bačkovská se dlouhodobě věnuje významným otázkám vnitřní bezpečnosti státu, zejména v oblasti právní úpravy nakládání se zbraněmi, v oblasti obecní policie, problematice zbraní a střeliva, je ústřední formativní osobností a má nezpochybnitelné zásluhy o úroveň české právní úpravy, a to především o vyváženost záruk bezpečnosti a efektivity v této regulace na jedné straně a ochrany individuálních práv a svobod na straně druhé.

Hlavně je pak třeba vyzdvihnout její úsilí, odbornost, koncepčnost, pokud jde o implementaci neslavné evropské směrnice o zbraních. Tuto mimořádně obtížnou transpozici se díky paní Mgr. Bačkovské podařilo v České republice v příkladné spolupráci s Poslaneckou sněmovnou realizovat v podobě, která z hlediska ochrany legitimních práv legálních držitelů zbraní, právní jistoty a současně ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti nemá jinde v Evropské unii v tomto nejlepším slova smyslu srovnání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Opravuji došlé omluvy. Neomlouvá se pan předseda Sněmovny Radek Vondráček od 16 hodin, ale omlouvá se pan poslanec Stanislav Grospič do konce jednacího dne z osobních důvodů. Paní poslankyně Monika Jarošová je nyní na řadě, připraví se pan poslanec Řehounek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Dobré odpoledne, vážené dámy a pánové. Navrhuji na Řád bílého lva Ing. Vladimíra Remka. Odůvodňuji to: letos uplynulo 43 let od letu prvního československého kosmonauta do vesmíru. Vladimír Remek je do dnešní doby jediným Čechem, který tuto neobvyklou zkušenost má. Po náročné přípravě vzlétl do vesmíru v rámci programu Interkosmos 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Ve funkci kosmonauta-výzkumníka strávil mimo Zemi necelých osm dní. Na vesmírné stanici Saljut 6 pomáhal tamní stálé posádce a věnoval se vědeckému programu.

Tato událost měla a má dosud pro naši zemi veliký význam. Vladimír Remek se totiž stal prvním kosmonautem z jiného státu než z tehdejšího Sovětského Svazu a Spojených států amerických. Evropskou kosmickou agenturou je označován za prvního Evropana ve vesmíru. Díky letu Vladimíra Remka se tedy Československo stalo třetí zemí, jejíž občan podnikl cestu do kosmu. Mimořádný úspěch v oblasti vědy a techniky i přínos k proslavení naší vlasti ve světě se odrazil v obrovské popularitě Václava Remka. Antonín Mrkos po něm dokonce pojmenoval planetku číslo 2552, kterou v září 1978 objevil pozorováním z hvězdárny na Kleti, a přinesl mu několik vyznamenání.

O významu vesmírné mise i osobnosti samotného kosmonauta svědčí též ocenění z nedávné doby. V roce 2008 k třicátému výročí letu do vesmíru vyznamenal Vladimíra Remka Svaz letců České republiky. Navíc se toto výročí slavilo i v Evropském parlamentu a záštitu nad touto akcí převzala kromě Evropského parlamentu také Evropská komise nebo Evropská kosmická agentura.

Jako voják sloužil Vladimír Remek státu tři desítky let. Postupně prošel funkcemi od stíhacího pilota až po zástupce velitele letecké divize. Později působil na Velvyslanectví České republiky v Moskvě. V letech 2004 až 2013 zastupoval Českou republiku v Evropském parlamentu, kde patřil mezi známé a aktivní poslance. Jeho činnost se projevila například při vývoji evropského globálního navigačního družicového systému Galileo. Značnou měrou se zasloužil o umístění centrály Galilea do české metropole. Následující čtyři roky stál v čele českého velvyslanectví v Rusku.

Vladimír Remek je uznávanou osobností v České republice i ve světě. Svým historickým počinem i současným působením přispívá k rozvoji vědy a techniky a k proslavení naší země v zahraničí. Právě proto jsem přesvědčena, že by si za zvláště vynikající zásluhy o stát zasloužil Řád bílého lva. Ráda bych požádala prezidenta republiky, aby tento řád Vladimíru Remkovi propůjčil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. Nyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Řehounek, připraví se pan poslanec Milan Pour. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Řehounek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátce okomentovat tři své návrhy. Budu se snažit být stručný, abychom tady nebyli kvůli mně dlouho. Prvním navrženým na Řád bílého lva je pan František Pecháček. Byl to významný činovník Československé obce sokolské a čelný představitel sokolského odboje v letech druhé světové války. Po první světové válce, kterou prožil na italské frontě, vstoupil do československé armády a vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti armády. Obdobnou školu pomáhal zakládat i ve Velké Británii.

Stal se rovněž členem gymnastického závodního družstva Československé obce sokolské, s ním získal v roce 1922 dokonce titul mistra světa. Později se stal vedoucím cvičitelské školy Československé obce sokolské v Tyršově domě a podílel se na výchově generace sokolů a sokolek, která obstála tváří v tvář dvěma totalitám. Pro olympijské hry v Berlíně 1936 připravil skladbu Sokolská brannost, která symbolizovala zásadní význam Sokola v branném systému Československé republiky. Byl i autorem nejslavnější sokolské skladby Přísaha republice, kterou v rámci X. všesokolského sletu v roce 1938 předvedlo na Strahovském stadionu 30 000 mužů jako nejsilnější demonstraci odhodlání národa bránit Československo.

Po vypuknutí války se stal zemským velitelem odbojové organizace Obec sokolská v odboji a později organizace Jindra. Spolupracoval s parašutisty z Velké Británie a patřil mezi hlavní podporovatele atentátu na Reinharda Heydricha. Po zatčení odolával brutálnímu mučení, aniž by zradil své spolubojovníky. Jeho manželka Emílie, rovněž sokolská cvičitelka, byla zavražděna v Mauthausenu 26. ledna 1943, on sám na stejném místě 3. února 1944. František Pecháček celým svým životem naplňoval vlastenecké a sokolské ideály.

Osobně v osobě Františka Pecháčka spatřuji zcela mimořádnou osobnost našich dějin první poloviny 20. století. Sokol, vynikající sportovec, voják, autor nejslavnější sletové skladby, čelný představitel protinacistického odboje, který se nevzdal svých ideálů až do posledních okamžiků života. Tolik k osobě Františka Pecháčka.

Druhou osobou, kterou si dovoluji navrhnout na medaili Za zásluhy, je pan doktor Emil Martinec. Odborový přednosta doktor Emil Martinec se narodil 21. ledna 1869 v Horním Jelení ve východních Čechách, nedaleko mého rodného města Pardubic. Vystudoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1895 vstoupil do služeb finanční správy a u okresních finančních ředitelstvích v Uherském Hradišti a Brně se věnoval zejména správě spotřebních daní, cel a monopolů.

Po vzniku samostatného československého státu byl již v listopadu 1918 povolán do služeb Ministerstva financí a pověřen organizací celní služby. Od počátku služby na Ministerstvu financí věnoval všechen svůj volný čas tvorbě nového celního zákona. Ten byl i díky jeho odbornému přesvědčování zákonodárců přijat a v roce 1927 vyhlášen i s prováděcím nařízením. Vznikl tak velmi moderní právní předpis, který položil základ celnictví Československé republiky, ochranu její ekonomiky i zahraničněobchodní činnost a vzor pro právní předpisy v této oblasti celého moderního světa. Cenných Martincových zkušeností bylo využito v době hospodářské krize, kdy bylo nutné regulovat zahraniční obchod takzvanou devizovou komisí, jejímž vedoucím byl od roku 1932. Od roku 1934 byl také vládním komisařem Československé obilní společnosti, a to i po jeho odchodu do důchodu koncem roku 1934. V osobě pana doktora Martince opravdu spatřuji zakladatele moderní Celní správy, kterou známe do dnešních dnů.

A poslední osobou, kterou si dovoluji navrhnout na medaili Za hrdinství, je Karel Bezdíček, rodák z obce Sezemice nedaleko Pardubic. Předkládám návrh na udělení In memoriam pro Karla Bezdíčka, praporečníka slavné roty Nazdar, která za první světové války bojovala na území Francie proti společnému nepříteli Čechů a Francouzů a nemalou měrou se tak zasloužila o vznik samostatného Československa. V bitvě u Arrasu 9. května 1915 v boji proti německému nepříteli praporečník Karel Bezdíček ve svých pouhých 27 letech padl.

Jenom v krátkosti životopis: Narodil se původně ve Vídni, ale do Sezemic se přestěhoval s rodinou již krátce po svém narození. Po vystudování se vydal po vzoru svého otce a ve stopách starších sourozenců na zkušenou zpět do Vídně a později do země, o které byl přesvědčen, že je zemí svobody, do Francie. To bylo v roce 1912. Již za svého pobytu v Paříži se zapojil do krajanského života a nezapomínal na svoji vlast, kde se stal třeba opravdu horlivým členem pařížského Sokola. Po vypuknutí první světové války bylo ve Francii rozhodnuto, že všichni cizinci mohou bojovat pouze v rámci francouzské cizinecké legie. Karel Bezdíček se rozhodl bojovat na straně Francie proti společnému nepříteli hned, jak bylo možné vstoupit do francouzské legie. Byl zařazen do 1. roty praporu C v rámci pochodového pluku cizinecké legie. Rota čítala cca 250 dobrovolníků a podle jejich sokolského pozdravu si získala i své označení roty Nazdar. V této rotě praporečník Karel Bezdíček působil až do své smrti 9. května 1915.

Už jenom na okraj: 10 let od výročí jeho úmrtí byl sdružením bývalých československých dobrovolníků při příležitosti 10. výročí bitvy roty Nazdar u Arrasu odhalen památník ve Francii, v místě bojů roty Nazdar u La Targette a Neuville-Saint-Vaast. Zároveň 10. května 1925 odhalila sezemická jednota Československé obce legionářské za podpory města Sezemice a dalších spolků praporečníkovi roty Nazdar Karlu Bezdíčkovi pomník.

Příběh předčasně ukončeného života Karla Bezdíčka je zároveň příběhem celé roty Nazdar, příběhem českých legionářů na západní frontě za první světové války. Jsem přesvědčen, že by medaile Za hrdinství Karlu Bezdíčkovi byla udělena po právu.

Děkuji za čas, který jste věnovali představení osob, které jsem navrhl, a děkuji za podporu mých návrhů.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Milan Pour je nyní na řadě v obecné rozpravě. Připraví se paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Pour: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych vás požádat o podporu při hlasování o návrhu na udělení státního vyznamenání medaile Za zásluhy v oblasti vědy významnému českému vědci a vysokoškolskému pedagogovi, profesoru doktoru přírodních věd Bohumíru Janskému, kandidátu věd. Česká geografická společnost navrhla státní vyznamenání tomuto významnému vědci, tento návrh na vyznamenání jsem si osvojil.

Dovolím si nyní stručně představit pana profesora Bohumíra Janského. Pan profesor Janský je v současné době pravděpodobně nejznámějším českým geografem doma i v zahraničí. Je prezidentem České iberoamerické společnosti a v letech 2014 až 2018 zastával funkci prezidenta České geografické společnosti. Do povědomí naší i zahraniční geografické komunity vstoupil zejména organizací dvou mezinárodních expedic, při nichž byly objeveny a poprvé zmapovány prameny největšího světového veletoku Amazonky. Výrazně se také se svým týmem prosadil i na území středoasijského Kyrgyzstánu v rámci dvou projektů české rozvojové spolupráce a projektu NATO, kde vedl mezinárodní tým badatelů. Za vědeckou činnost ve svém oboru obdržel v roce 2007 od prezidenta Peru jako první zahraniční vědec nejvyšší státní vyznamenání Za mimořádné zásluhy s právem užívat šlechtický titul komtur za dlouhodobou pedagogickou činnost na peruánských univerzitách a za výzkum pramenů Amazonky. V roce 2009 byl vyznamenán cenou ministra životního prostředí vlády České republiky za celoživotní přínos ochraně životního prostředí.

V rámci podpory významných vědeckých osobností, které mimořádně přispívají k odborné prestiži Univerzity Karlovy, profesor Janský v roce 2019 získal ocenění Donatio Universitatis Carolinae. Profesora Janského ocenil v roce 2001 i Národní výbor pro hydrologii při UNESCO udělením plakety Homo Barbatus za výsledky výzkumné činnosti na poli hydrologie a geografie a za propagaci české hydrologie v Jižní Americe a ve světě. Profesor Janský je v současné době také členem vědecké rady řady univerzit, například Univerzity Karlovy, Technické univerzity Liberec, Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze. Od roku 1990 absolvoval více než padesát přednášek na mezinárodních konferencích prakticky po celém světě a rovněž je autor či spoluautor mnoha desítek odborných publikací. Výsledky zahraničních projektů profesora Janského a jeho týmu byly kromě řady vědeckých článků a dvou knižních monografií prezentovány na výstavách, například v Křížové chodbě Karolina, na půdě Senátu České republiky, na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky, a v rámci tří dokumentárních filmů České televize. Portrét Bohumíra Janského byl také v roce 2018 zařazen do cyklu České televize GEN - Galerie elity národa.

Jsem proto přesvědčený o tom, že pan profesor Bohumír Janský pro svůj značný přínos v oblasti vědy v naší vlasti i v zahraničí si právem zaslouží, aby mu bylo uděleno státní vyznamenání medaile Za zásluhy v oblasti vědy. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Olga Richterová. Po ní se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, stručně zde představím dvě ženy, které jsem navrhla na státní vyznamenání, a velmi bych si přála, aby ho dostaly.

Paní Vlasta Faiferlíková - tou začnu - je člověkem, který možná široce mediálně známý není, ale zastupuje řadu lidí, na kterých stojí naše společnost. Je to místopředsedkyně Národní asociace dobrovolnictví, takže ve svém volném čase se věnuje systémové podpoře dobrovolnictví a postupně se tomu ve svém životě začala věnovat i profesně. Nyní už 20 let vede Mezigenerační a dobrovolnické centrum, které propojuje lidi všech generací, všeho věku a různých životních zkušeností. Co bych zdůraznila jsou dvě čísla. Vlastně díky práci paní Faiferlíkové v Plzni a v okolí Plzně mají profesionálně proškolené, dobře vedené dobrovolníky, a to v počtu 2 500 lidí. Takovýto počet lidí dokázalo díky její energii a takové životní misi se stát dobrovolníky, propojit se. Znamenalo to i třeba obrovskou pomoc během covidu. To bude druhé číslo, které zdůrazním. Díky tomu existujícímu mezigeneračnímu, komunitnímu, dobrovolnickému centru bylo velmi snadné propojit osamělé lidi, samozřejmě zejména seniory, právě s dobrovolníky, takže několik set seniorů bylo díky paní Faiferlíkové propojeno s rychlou, včasnou pomocí. Potom dokázali v dalších fázích třeba registrovat a doprovázet k očkování. Co je na tom příběhu podle mě takové symbolické a hodno ocenění, je právě to celoživotní úsilí podporovat druhé, a to tisíce dalších lidí, bez vyzdvihování sebe sama. To je tedy nominace paní Faiferlíkové za činnost v oblasti podpory dobrovolnictví a mezigeneračního soužití.

Druhou nominovanou je paní docentka Iva Holmerová za celoživotní úsilí o osvětu a podporu v oblasti dobrého stárnutí. Paní docentka Holmerová je lékařka a už od studií ji zajímala péče ve stáří, takzvaná gerontologie, ale ona propojila zdravotnictví a sociální aspekty. Postupně se začala velice významně věnovat i Alzheimerově chorobě a dnes je předsedkyní organizace Alzheimer Europe. Pro vaši představu, Alzheimer Europe sdružuje 37 členských organizací z 33 zemí Evropy. Je to tedy obrovská mezinárodní organizace předávající dobrou praxi, organizace, která má obrovské renomé. Jenom opravdu pro vyzdvižení toho, co přinesla paní docentka Holmerová naší společnosti: když jí něco chybělo, tak to založila, takže například založila Českou alzheimerovskou společnost anebo také Gerontologické centrum na Praze 8 a také byla předsedkyní výboru České gerontologické a geriatrické společnosti. To všechno z pohledu člověka, kdo vystudoval medicínu, ale nyní odborně garantuje doktorský studijní program studia dlouhověkosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Na tomto stručném profilu chci ukázat, že opět jde o propojování a podporování mnoha dalších lidí, o osvětu v oblasti, která se týká ve finále každého z nás, a sice v oblasti dobrého stárnutí, a o mnohaletou nezištnou činnost a podporu dalších, například v pozici zakladatelky a předsedkyně řady organizací věnujících se péči o lidi právě například s Alzheimerem, ale také podpoře pečujících a podpoře odborníků.

To jsou tedy dva návrhy - na nominaci paní docentky Holmerové za podporu dobrého stárnutí a paní Vlasty Faiferlíkové za podporu mezigeneračního soužití a dobrovolnictví. Děkuji za pozornost a za případnou podporu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal s přednostním právem. Připraví se pan poslanec Marek Novák. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo. Omlouvám se kolegům, že předbíhám, ale cítím potřebu jako zpravodaj zdůraznit jednu věc, a sice že pokud tady padají nějaké návrhy na plénu přímo teď, tak je potom potřeba se k nim přihlásit i v podrobné rozpravě, ať už se jedná o nějaké protinávrhy, nebo ať už se jedná o návrhy, které zazněly dříve v procesu, a teď se k nim hlásíme, nebo ať se jedná o návrhy úplně nové, tak je potřeba se k nim přihlásit i v podrobné rozpravě. Případně bych poprosil navrhovatele, aby se za mnou zastavili, kdyby bylo potřeba něco upřesnit, třeba u těch medailí Za zásluhy potom upřesňujeme obor nebo rozsah, kterého se to týká.

A nyní mi dovolte, abych se ještě přihlásil ke svému vlastnímu návrhu, a to návrhu na vyznamenání pana profesora Jana Sokola, a to vyznamenáním nejvyšším, tedy Řádem bílého lva in memoriam. Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filozofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista, politik a patřil k nejvýznamnějším českým křesťanským intelektuálům. V šedesátých letech pracoval jako programátor, později jako vedoucí výzkumný pracovník na vývoji základního softwaru, vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Mezitím se zúčastňoval bytových seminářů, které pořádal jeho tchán Jan Patočka, jenž byl velice významným fenomenologem. Právě na seminářích získal nadšení do filozofie, o které napsal mnoho publikací. Zabýval se hlavně filozofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Podílel se také na ekumenickém překladu Bible. V roce 1976 podepsal mezi prvními Chartu 77 a přispíval do samizdatové tvorby. Po sametové revoluci se stal za Občanské fórum místopředsedou Federálního shromáždění a působil jako místopředseda Sněmovny národů. V období ledna až července 1998 zastával funkci ministra školství ve vládě premiéra Josefa Tošovského. Po odchodu z politiky stanul v roce 2000 jako první děkan nově vzniklé Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a ve funkci působil sedm let. Získal řadu vyznamenání, například byl nositelem francouzského Řádu čestné legie.

Jan Sokol, a to bych osobně vyzdvihl, patřil v Česku mezi mediálně nejznámější tvůrce Wikipedie. Na české Wikipedii inicioval vznik obdobného projektu s názvem Senioři píší wikipedii. Česká pobočka Nadace Wikimedia začala pro seniory pořádat kurzy v editování a do roku 2021 jimi prošlo přes 500 účastníků. Jan Sokol sám na Wikipedii založil téměř 2 000 nových článků, tedy nových encyklopedických hesel. Zemřel 16. února tohoto roku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem se přihlásila paní poslankyně Jana Černochová, po ní je na řadě pan poslanec Novák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych i já předložila návrhy, které částečně schválil podvýbor. Chtěla bych je odůvodnit.

Za prvé tedy bych chtěla požádat o podporu pro státní vyznamenání pro paní Milenu Bačkovskou. Hovořil už o tom a předkládal to jménem naší trojice pan poslanec Růžička. Takže pan poslanec Růžička, Bělica, Černochová navrhují - a navrhneme i v podrobné rozpravě.

V tom návrhu už máte dva návrhy, které jsme si osvojili nebo které sami navrhujeme. Tím prvním návrhem je návrh na vyznamenání o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů pro pana plk. Ing. Michala Koudelku. Plukovník Ing. Michal Koudelka je ředitelem Bezpečnostní informační služby. Jeho vyznamenání medailí Za zásluhy navrhuji jako výraz ocenění jeho velmi dobré práce, kterou BIS odvedla při vyšetřování výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014, stejně jako schopnosti odolávat trvalé nepřízni některých představitelů našeho státu a tlakům, kterým jsou BIS i ředitel Koudelka osobně dlouhodobě vystaveni ze strany zahraničních i domácích spolupracovníků cizích mocností. Plukovník Ing. Michal Koudelka po absolvování Fakulty stavební ČVUT v roce 1989 dva roky pracoval v Projektové a inženýrské organizaci kultury. Po absolvování základní vojenské služby v roce 1992 nastoupil do tehdejší Federální bezpečnostní informační služby. Po rozpadu Československa v roce 1992 se stal příslušníkem Bezpečnostní informační služby, kde nejprve působil v odboru boje proti terorismu, od začátku roku 2006 až do svého jmenování ředitelem BIS pak vedl odbor kontrašpionáže. Nebyl členem KSČ, má prověrku na stupeň přísně tajné. Absolvoval dva zpravodajské výcviky u britské tajné služby MI6 a jeden zpravodajský výcvik u kanadské kontrarozvědky CSIS. Vládou České republiky byl jmenován ředitelem BIS 27. července 2016 a úřadu se ujal 15. srpna 2016. Návrh předkládají zástupci KDU-ČSL, ODS a TOP 09.

Další návrh, který bych chtěla odůvodnit, je můj návrh a návrh mých kolegů z ODS, kteří si tento návrh také osvojili. Je to vyznamenání pro Alfreda Duffa Coopera in memoriam. Sir Duff Cooper byl britským politikem a diplomatem, příslušníkem Konzervativní strany. Narodil se do rodiny lékaře, z matčiny strany byl příbuzný s britskou královskou rodinou. Prošel typickou výchovou mladého gentlemana ve Wixenfordské škole, Eton College a na oxfordské New College. Po absolvování Oxfordu vstoupil do diplomatických služeb. Po účasti v první světové válce se stal tajemníkem dvou ministrů a v roce 1924 byl poprvé zvolen členem parlamentu za konzervativce. Po porážce jeho strany ve volbách v roce 1929 o mandát přišel. Znovu se mu podařilo uspět až v roce 1931 a v roce 1935 se stal ministrem války a později ministrem námořnictva. Patřil k největším kritikům premiéra Chamberlaina a jeho politiky appeasementu. Byl odpůrcem přistoupení na stupňující se požadavky hitlerovského Německa. Jeho principiální postoj vedl k tomu, že na protest proti podpisu Mnichovské dohody ze strany premiéra Chamberlaina rezignoval na svou funkci v kabinetu. Po Chamberlainově rozhlasovém projevu k nárokům Německa na československé pohraničí si do svých deníků poznamenal - cituji: "Pokud nyní opustíme Čechy, nebo jim dokonce doporučíme vzdát se, budeme odpovědní za jednu z největších zrad v historii. Pokud to nyní vzdáme, bude to konec Anglie a konec demokracie." Po podpisu Mnichovské dohody pak pronesl slavný výrok, který byl později občas nesprávně připisován Winstonu Churchillovi - cituji: "Velká Británie mohla mít buď mír beze cti, nebo válku se ctí, ale vybrala si válku beze cti."

Prezident Edvard Beneš v londýnském exilu písemně poděkoval Duffu Cooperovi za jeho odvážný a zásadový postoj. Cooper se později významně zapojil do slavné norské debaty v roce 1940, která vedla k Chamberlainovu pádu. Později se stal znovu krátce ministrem ve vládě Winstona Churchilla a následně se vrátil do diplomatických služeb a věnoval se literatuře. Byl realistou, který si velmi dobře uvědomoval, že jakékoliv ústupky Hitlerovi nezabrání válečnému konfliktu a že tyto ústupky jsou zradou spojenectví a oslabováním demokratického světa. Byl jedním z mála odvážných, kdo se v tragických dnech postavili proti agresi na stranu ohrožené Československé republiky, a proto by jeho příběh neměl být zapomenut a měl by být oceněn nejvyšším státním vyznamenáním in memoriam. Zajímavostí je, že jeho prasynovcem je bývalý britský premiér a konzervativní politik David Cameron.

Děkuji vám za pozornost a prosím vás o podporu našich návrhů.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl jenom poprosit, vás, poslance nebo kolegy s přednostním právem, abyste si dneska to přednostní právo schovali na jiné hlasování, protože si myslím, že je nedůstojné, když se každý z poslanců, který chce tady dát návrh, připravuje na vystoupení, a najednou přijdou dva, tři, čtyři s přednostním právem. Já myslím, že tamhle máme seznam, každý se může řádně přihlásit, a tak bych nezneužíval toto právo, nechal bych si ho na to, kdy to je důležité. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Novák přihlášený do obecné rozpravy, po něm vystoupí pan poslanec Václav Votava. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si vám dovolím odůvodnit návrh paní Pavly Břínkové na státní vyznamenání za celoživotní dílo a přínos pro českou hudební scénu na medaili Za zásluhy.

Paní Pavla Břínková patří ke špičce populárních umělců v hudebně-dramatickém žánru a je také držitelkou ceny Thálie a dvou cen Českého literárního fondu. Ztvárnila mnoho divadelních postav. Vydala 12 samostatných pěveckých recitálů a získala za ně několik zlatých desek. V tehdejším Československu byla úplně první zpěvačkou, která nazpívala skladby klasických operet a muzikálů na zvukové nosiče, tehdejší LP, Kouzelný svět operety a muzikálů a další titul Chtěla bych tančit jen. Až do dnešní doby jich v tomto žánru vydala vlastně nejvíce a v tomto žánru je ojedinělou uměleckou osobností.

Pavla Břínková je sama sobě dramaturgem i režisérem. Dokáže zaujmout hlediště nejen svým hlasem, ale i vyprávěním, ve kterém dává nahlédnout i za oponu svého uměleckého já. Je si vědoma toho, že její menšinový nekomerční žánr nikdy nebude na výsluní, přesto jej nikdy neopustila, spíše podporovala svou pedagogickou činností, publikační činností a stovkami recitálových koncertů v městech i obcích České republiky i na Slovensku.

Ač rodačka a životně zakotvená v Praze, spolupracovala se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů a vedle společných koncertů byly vydány dva tituly na zvukových nosičích. Dále spolupracovala například s Lázněmi Luhačovice. Pavla Břínková nebyla nikdy v minulosti vyznamenána státním vyznamenáním prezidenta České republiky, rovněž tak ani nikdo z tohoto hudebně-dramatického žánru, kterému by se celoživotně věnoval.

Neméně významným důvodem je také její mnohaletá pedagogická činnost a působnost. Průběžně, například pěvecky, režijně, hlasově, pohybově, autorským výběrem a profesionalitou přípravy, umožnila řadě mladých a začínajících zájemců nastoupit jejich profesionální dráhu v tomto hudebně-dramatickém oboru a také v praxi jim dávala příležitost k účinkování jako svým hostům na vlastních galakoncertech. Bez nadsázky lze konstatovat, že v české historii tohoto hudebně-dramatického žánru - klasická opereta a muzikál - nebylo a není výraznější osobnosti, která by se celoživotně svou prací, vůlí, nasazením, uměleckými výkony a šířením tohoto žánru osobně zasadila o jeho popularizaci jako v České republice - specifické hudební umělecké hodnoty, jež se stala součástí kulturního dědictví tohoto oboru. Vážení přátelé, já vás prosím o podporu paní Pavly Břínkové a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré odpoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, než dám slovo panu poslanci Václavu Votavovi, přečtu omluvu. Paní ministryně Marie Benešová se omlouvá dnes od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů a paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová se omlouvá dnes mezi 15.30 a 22. hodinou z důvodů pracovních. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, navrhl jsem na státní vyznamenání, medaili Za zásluhy o stát v oblasti sportu, legendu našeho a světového motocyklového sportu, pana Miloslava Součka. Tento návrh je učiněn při příležitosti jeho životního jubilea - devadesáti let. Věřím, že pan Miloslav Souček si zaslouží toto ocenění a že jej také podpoříte. Je to ocenění dlouhodobé sportovní činnosti na poli motocyklových soutěží, na poli vývoje motocyklů, zejména jeho úspěšné reprezentace našeho státu v šestidenních soutěžích a při propagaci jednak českých motocyklistů, ale i samozřejmě českých motocyklů, práce našich dělníků, našich techniků na vývoji motocyklů ČZ, ale i jeho další celoživotní prospěšné společenské činnosti. Přihlédnout lze i k jeho věznění v nacistickém koncentračním táboře Sachsenhausen.

Dovoluji si vás tedy ještě jednou požádat o podporu mého návrhu pro pana Miloslava Součka. Tento návrh prošel organizačním výborem a je v usnesení organizačního výboru. Děkuji za pozornost a podporu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další vystoupí v rozpravě pan poslanec Jaroslav Holík, připraví se pan poslanec Ondřej Veselý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci vás požádat o podporu na státní vyznamenání Za zásluhy pana inženýra Jiřího Králíka.

Život Jiřího Králíka byl vždy svázaný s ledním hokejem. Několikrát nás reprezentoval v mistrovství světa. V letech 1982 a 1985 byl vyhodnocen jako nejlepší brankář mistrovství světa a v roce 1985 se s ostatními kolegy stali mistry světa. Pan Jiří Králík vystudoval Strojní průmyslovou školu ve Zlíně, potom Vysoké učení technické ve Zlíně a nakonec to byla Karlova univerzita. Začínal hrát za Sportovní klub Zlín, později Dukla Jihlava a po mistrovství světa v osmdesátém pátém hrál za Rosenheim v tehdejší Spolkové republice Německo. V devadesátých letech pak byl trenérem v Eisbären Berlín, Bundesliga. Pan Jiří Králík dosud aktivně pracuje jako popularizátor mladých a současně v Agentuře JK organizuje vyhledávání nejlepších osobností Zlínského kraje, čili je to něco podobného, co tady děláme dneska, je to jenom pro kraj Zlín.

Takže ještě jednou bych vás chtěl požádat o podporu mého návrhu. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Ondřej Veselý vystoupí v rozpravě, připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chci poprosit o podporu mého návrhu a už předem děkuji podvýboru, že jej také podpořil, na udělení medaile Za hrdinství in memoriam pro pana podplukovníka Zdeňka Štamprecha.

Pan podplukovník Zdeněk Štamprech se narodil 18. února 1889 a byl za první světové války do značné míry proti své vůli odveden do rakousko-uherské armády. Účastnil se bojů na ruské frontě, nicméně v nejbližším možném termínu, kdy to bylo možné, přešel do Československých legií a prošel celou sibiřskou anabází. Po návratu do tehdy již vzniklé první republiky, do Československa, byl zařazen do pluku Františka Palackého v Písku a zde postupně dosáhl hodnosti podplukovníka. Po obsazení naší republiky nacistickým Německem z armády vystoupil, vstoupil do odbojové organizace Obrana národa, v rámci této organizace byl v roce 1942 v rámci heydrichiády zatčen gestapem a stejného roku, konkrétně 22. 6. 1942, byl popraven spolu s dalšími členy Obrany národa v Lubech u Klatov.

Chci ještě dodat, že jeho rodina, protože byl součástí legií, byla následně perzekuována i za komunistického režimu. V roce 2007 mu byl udělen Zlatý kříž ministra obrany České republiky in memoriam. Já už zde tento návrh podávám potřetí a doufám, že letos to vyjde a že mu bude letos opravdu udělena i medaile Za hrdinství in memoriam v rámci státního aktu 28. října. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také děkuji a další vystoupí pan poslanec Tomáš Martínek, připraví se pan poslanec Jiří Valenta. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych vás požádat o podporu ocenění medailí Za zásluhy pana prof. RNDr. Davida Lukáše, CSc.

Pan profesor Lukáš je jedním z profesorů, kteří přišli na začátku koronakrize s konceptem látkové roušky s kapsou, do které je možné vkládat výměnný filtr z jakéhokoliv účinného materiálu. V rekordním čase sestavil profesor Lukáš nové zařízení na výrobu nanovláken a také tým Katedry textilních a jednoúčelových strojů Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci. Lidé tak mohli hotový nanomateriál vkládat do doma ušitých bavlněných roušek s kapsou.

Profesor David Lukáš je emeritním rektorem Technické univerzity v Liberci, působí zde na katedře chemie ve výzkumném týmu bioinženýrství. Profesor Lukáš se dlouhodobě zabývá fyzikálními procesy při elektrostatickém zvlákňování roztoků polymerů a v této oblasti je autorem řady publikací a patentů. Jedním z nich je patent na zařízení pro výrobu polymerních nanovláken. Prototyp tohoto zařízení pomáhal v době nouzového stavu při výrobě nanovlákenných vrstev s vysokou filtrační účinností.

Profesor Lukáš již obdržel krajskou medaili, ale jistě budete souhlasit, že si spolu s celým týmem a dobrovolníky z Technické univerzity v Liberci zaslouží i státní vyznamenání. Děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jiří Valenta, připraví se pan poslanec Jan Čižinský.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mně, abych vám ve stručnosti odůvodnil svůj návrh na propůjčení medaile Za zásluhy paní Anně Váchalové.

Paní Anna Váchalová se narodila ve vesnici Smržovice nacházející se na pomezí Šumavy a Českého lesa. V nezvládnutém návalu poporodních zdravotních komplikací - mimo jiné laktační psychóza - jí matka krutým způsobem amputovala nožem obě ruce v zápěstí a o to samé se pokusila i u její starší sestry. Malá Anička se tak ocitla na dlouhou dobu v nemocnici a poté v rehabilitačním zařízení. V Jedličkově ústavu strávila prakticky celé své dětství.

Přes veškeré komplikace, které byly s jejím obrovským handicapem spojené, se ale vrátila do běžného života, vychovala tři děti a se svým osudem, kdy jí mimo jiné tragicky zemřeli dcera se zetěm, se statečně vyrovnávala. Mnoho let pracovala ve Kdyňských strojírnách ve Kdyni jako účetní a velice intenzivně se také angažovala jako předsedkyně Okresního svazu tělesně postižených, kde mnoha lidem, tělesně postiženým, navracela chuť do dalšího života. V devadesátých letech minulého století byla dokonce zvolena na dvě volební období členkou České národní rady a zde, zejména prostřednictvím aktivní práce v sociálně-zdravotním výboru, prosazovala zákony, které umožňovaly zdravotně postiženým se alespoň částečně vrátit do běžného života společnosti. Paní Anna Váchalová ve svých skoro devadesáti letech stále šíří mezi lidmi životní optimismus a dobrou náladu, vždy je ochotna poradit a pomoci. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jan Čižinský, připraví se pan poslanec Lubomír Španěl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Rád bych tady zdůvodnil dva návrhy, a sice pana Eliota Higginse a pana Christo Grozeva. Jsou to členové skupiny Bellingcat a to byla ta skupina, která pomohla, její činnost pomohla mimo jiné právě rozkrýt kauzu Vrbětice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: To bylo rychlé, děkuji. Pan poslanec Lubomír Španěl - zatím poslední přihlášený do rozpravy. Tak ještě pan Lukáš Černohorský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, je mi velkou ctí, že mohu tady z tohoto místa navrhnout na státní vyznamenání, a to medaili Za zásluhy, ono by tam skoro mohlo být medaili Za zásluhy o kulturu, v podstatě svého rodáka Jana Slabáka, který se narodil 24. 3. 1941 v Kelčanech u Kyjova.

Jan Slabák je mezinárodně uznávaný hudebník, trumpetista, kapelník, skladatel, aranžér i textař. Hlavně je znám založením vyhlášené dechové kapely Moravanka. Mnohé písničky Moravanky se staly hity, které si mnozí zpívají při každé příležitosti dodnes.

Zapomněl jsem říct, že to navrhuji společně se svým kolegou Janem Hrnčířem, který je nebo býval zpěvákem jedné blanenské kapely, kde byl ještě také basista, ale v podstatě nejdřív se naučil hrát na trubku a písničky Jana Slabáka a Moravanky si dost často s kapelou zahráli.

Nebudu číst životopis Jana Slabáka, který je opravdu obsáhlý. Já bych vám spíš ještě krátce jenom Moravanku připomněl. Původním záměrem Jana Slabáka bylo vytvořit žánrově všestranný, ale pouze studiový dechový soubor. Zájem veřejnosti byl ale obrovský a během let sílil. U posluchačů zvítězila originální rytmická stylizace lidové písně a popularita kapely Moravanka prudce stoupala. Tlak posluchačů a agentur na další koncertní vystoupení začal kolidovat s povoláním symfonických hráčů, kdy po šesti letech opustili členové kapely svá dosud stálá zaměstnání ve Státní filharmonii a operním orchestru. Moravanka se stabilizovala jako profesionální samostatné těleso, které se definitivně zapsalo do historie moravské a české dechové hudby.

Závěrem bych chtěl říct, že Jan Slabák a dechová kapela Moravanka proslavili nejen řekněme moravskou, ale aby to bylo dohromady, takže českou a moravskou dechovou hudbu nejen u nás, ale i ve světě, a hlavně proslavili Českou republiku. Děkuji a prosím o podporu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan místopředseda Vojtěch Pikal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Chci jenom zareagovat na jednu drobnou věc, co tu zazněla. Ten petit medaile je navržen jako medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury, takže já věřím, že přání pana poslance je tímto naplněno.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: V obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Lukáš Černohorský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já jsem přišel požádat o podporu návrhu na vyznamenání pana profesora Karla Rašky. Jedná se o návrh na Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Já vás teď zkusím krátce provést jeho životopisem a důvody, proč si myslím, že by toto vyznamenání měl obdržet.

Pan profesor Karel Raška byl velice výjimečný člověk, který ve svém oboru dosáhl jedinečných celosvětových úspěchů, a bylo tomu především jeho zásluhou, že se Československo stalo ve druhé polovině 20. století epidemiologickou velmocí a že u nás došlo k výraznému zlepšení a stabilizaci epidemiologické situace. Předložený návrh se týká především jeho globálních zásluh za vědeckou činnost a obrovské úsilí v boji s jedním z nejnebezpečnějších onemocnění, s nímž se kdy lidstvo setkalo. Daroval tak světu nejvíc, co člověk může dát, a to záchranu lidských životů, která se v tomto případě počítá v řádu milionů.

Ve světovém měřítku je tak znám především jako autor světového programu na vymýcení pravých neštovic, představující vysoce nakažlivou nemoc způsobenou viry. Jako ředitel divize infekčních nemocí ve Světové zdravotnické organizaci vypracoval novou koncepci celosvětové eradikace, to znamená úplného vymýcení pravých neštovic. Nutno podotknout, že v té době už nevěřil v úspěch eradikace téměř nikdo ze Světové zdravotnické organizace, a to včetně generálního ředitele, který však věřil ve schopnosti pana profesora Rašky. V první polovině šedesátých let 20. století byla totiž probíhající kampaň Světové zdravotnické organizace na vymýcení pravých neštovic založena na takzvaném plošném očkování. To však bylo doprovázeno neúspěchem. Pravými neštovicemi tehdy onemocnělo ročně v průměru 10 milionů osob, z toho 2 miliony nakažených osob této nemoci podlehlo a vysoké přeživších si odneslo vážné následky, nezřídka i slepotu. Profesor Raška se zaměřil na získávání informací o výskytu a sledování všech faktorů, které výskyt ovlivňují, a to s důrazem na neštovičná ohniska.

Prosazení této koncepce se však potýkalo s řadou problémů jak uvnitř Světové zdravotnické organizace, tak i celosvětově. Boj s neštovicemi tak vyžadoval nejen nesmírné odborné nasazení, ale také vynikající vyjednávací a diplomatické schopnosti. Dalším důležitým faktorem bylo samozřejmě i získání finančních prostředků. Svět byl tehdy politicky rozdělen, přičemž Spojené státy v té době nepovažovaly Světovou zdravotnickou organizaci za rovnocenného partnera a často si boj s infekcemi organizovaly samy za americké peníze. V té době se jednalo o boj Američanů se spalničkami v zemích frankofonní Afriky. Profesor Raška v tomto případě velmi chytře zaimprovizoval a došlo nejen ke spojení spalničkové kampaně s kampaní neštovičnou, ale i k rozšíření kampaně na nefrankofonní země. Politicky neocenitelnou skutečností bylo to, že vše se mělo dít ne pod hlavičkou Spojených států amerických, ale pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace.

Jeho osobní autorita u vedoucích sovětských odborníků nakonec přispěla k tomu, že i Sovětský svaz začal podporovat novou koncepci eradikace neštovic a přispěl svou vakcínou. Tato skutečnost napomohla překonat počáteční nevoli tehdejšího Sovětského svazu a jednotný výcvik odborníků pro boj s neštovicemi mohl být výlučně svěřen Centru pro kontrolu nemocí v Atlantě ve Spojených státech. S pověřením generálního ředitele Světové zdravotnické organizace odletěl pan profesor Raška v létě roku 1965 do Spojených států amerických, kde se mu podařilo přesvědčit poradce prezidenta Lyndona Johnsona a pracovníky Americké agentury pro mezinárodní rozvoj o schůdnosti eradikace dle nové koncepce. Ve svém projevu o stavu Unie na počátku roku 1966 prezident Johnson přislíbil podporu na vymýcení neštovic prováděné podle Rašky, a to částkou 65 milionů tehdejších dolarů.

Zintenzivnění boje s neštovicemi dle Raškovy koncepce bylo schváleno Světovým zdravotnickým shromážděním roku 1966. Členské země se zavázaly novou eradikační kampaň podporovat. Tato podpora byla zvláště důležitá v případě zemí, ve kterých byly pravé neštovice zakořeněny. Nová eradikační kampaň podle Rašky se rozběhla 1. ledna roku 1967 s cílem vymýtit neštovice z povrchu země do 10 let a stala se prioritním programem Světové zdravotnické organizace.

Profesor Raška, který byl za úspěšně probíhající novou eradikační kampaň zodpovědný po dobu bezmála čtyř let, se vrátil do vlasti na podzim roku 1970. Zanechal za sebou úspěšně probíhající zintenzifikovanou eradikační kampaň, která byla zajištěna organizačně, operativně, finančně, personálně i materiálně. Oficiálně byly pravé neštovice prohlášeny za vymýcené 8. května roku 1980. Vymýcení pravých neštovic je bez jakýchkoliv pochybností největším historickým úspěchem Světové zdravotnické organizace a jedním z velkých úspěchů lidstva. Je samozřejmé, že eradikace neštovic byla týmovou prací, na níž se podílely stovky odborníků z celého světa, včetně 20 spolupracovníků a žáků pana profesora Rašky, jakož i desetitisíce pracovníků ze zemí, v nichž byly pravé neštovice endemické. Ale bez zásadního přispění pana profesora Rašky by pravé neštovice zabíjely a znetvořovaly i dnes.

V této souvislosti je nutné zmínit i další celosvětový úspěch pana profesora Rašky, a to metodu sledování, takzvané surveillance, kterou využil pro boj s neštovicemi. Ta byla v roce 1968 schválena Světovou zdravotnickou organizací jako základní metodický pilíř veřejného zdravotnictví a je ve světě dle Raškovy koncepce používána dodnes. Vedle profesora Rašky se o to zasloužil také profesor Alexander Langmuir ze Spojených států amerických, přítel pana profesora Rašky. Surveillance pak mimo jiné posloužila ve Spojených státech k identifikaci nové nemoci AIDS v osmdesátých letech 20 století a našla cestu i mimo oblast infekčních nemocí. Je dnes globálně používaná i v oblasti nemocí neinfekčních, jako jsou například nemoci kardiovaskulární či nádory.

Tím ale ten výčet úspěchů pana profesora nekončí. Je potřeba krátce zmínit například jeho pomocnou akci na konci druhé světové války v Terezíně, kdy se podařilo zlikvidovat jednu z největších epidemií skvrnitého tyfu v Evropě a zachránit život tisíců vězňů z koncentračního tábora. Na základě studijního pobytu v Anglii v roce 1947 založil Národní transfuzní službu podle britského vzoru prověřeného válečnými zkušenostmi. V padesátých letech zorganizoval Československou protiepidemickou službu, standardizoval mikrobiologické vyšetřovací metody pro práci v terénu, zavedl jednotný výcvik pracovníků, zajistil úzkou spolupráci mezi terénními pracovníky a pracovníky Centrální epidemiologicko-mikrobiologické služby, která byla neustále připravena okamžitě zasáhnout v místě vypuknutí epidemie. Po návratu ze Světové zdravotnické organizace odhalil pravé příčiny rozsáhlé tragické a ututlané epidemie z kontaminovaného Sunaru postihující kojence, za což byl normalizačním režimem dále pronásledován.

Kromě obrovských úspěchů v medicíně byl pan profesor Raška statečným člověkem s pevným charakterem, který byl za druhé světové války aktivním účastníkem odboje a nepodvolil se ani vlastně za komunistického režimu. V roce 1968 se postavil proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy, ale i přes všechny úspěchy doma i ve světě byl na počátku sedmdesátých let nucen takzvaně odejít do penze, a to bez nároku na starobní důchod. I přesto nepřestával pomáhat a kritizovat normalizační režim, jak to bylo v případě tedy již zmiňované kauzy kontaminovaného Sunaru.

Místo vděku byl pan profesor označen za prodlouženou ruku západních zpravodajských centrál a jeho jméno bylo zařazeno do seznamu nepřátel státu. Zmínky o panu profesorovi Raškovi zmizely z učebnic a učebních textů. Komunistický režim se tak vůči panu Raškovi dopustil obrovské nespravedlnosti a možná že ochudil celý svět o další úspěchy na poli epidemiologie a mikrobiologie. Bohužel je velmi smutné, že ani v posledních skoro 32 letech našeho demokratického zřízení nebyla tato křivda alespoň částečně napravena. Přitom o státní vyznamenání pro profesora Rašku dlouhodobě usiluje Výbor společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, který své úsilí započal již v roce 2008, kdy byl odeslán dopis tehdejšímu prezidentovi Václavu Klausovi staršímu spolu s podpůrnými materiály. Dopis stejného znění se stejnými materiály byl pak odeslán ještě třikrát prezidentu Miloši Zemanovi, a to v roce 2013, 2017 a 2018. Bohužel ani jeden z návrhů nebyl vyslyšen. Po konzultaci s paní předsedkyni výboru, paní doktorkou Pavlou Křížovou, se nám podařilo dát tedy dohromady materiály potřebné pro vypracování návrhu na propůjčení státního vyznamenání, které navrhuje Poslanecká sněmovna.

Já se domnívám, že je velmi důležité, abychom pana profesora Rašku náležitě a s poctami ocenili a alespoň částečně splatili dluh, který vůči němu jako společnost máme, a to zvláště v dnešní době, kdy bychom si epidemiologa jeho formátu přáli a zoufale potřebovali. Věřím, že pokud tentokrát bude navržen Poslaneckou sněmovnou, bude mít tento návrh velkou šanci na úspěch. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a tohleto byla poslední přihláška v obecné rozpravě. Nikoho dalšího nevidím přihlášeného, obecnou rozpravu končím. Zeptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo? Není zájem, takže přistoupíme k rozpravě podrobné, do které mám přihlášeného pana předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka. Prosím, máte slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Navážu na své vystoupení v obecné rozpravě a přihlašuji se k sněmovnímu dokumentu číslo 8560. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Další je paní poslankyně Jana Černochová, připraví se pan poslanec Pavel Žáček.

 

Poslankyně Jana Černochová: Velice stručně. Přihlašuji se za trojici poslanců Růžička, Bělica, Černochová k návrhu na státní vyznamenání pro paní Mgr. Milenu Bačkovskou.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Pavel Žáček.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Přihlašuji se za ten obnovený návrh, který se týká Josefa Mašína, Ctirada Mašína, Ctibora Nováka, Václava Švédy, Zbyňka Janaty a Milana Paumera - omlouvám se, že jsem jeho biogram neuvedl, narodil se 7. 4. 1931 v Kolíně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Vojtěch Pikal, připraví se paní poslankyně Monika Jarošová.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásil k doprovodnému návrhu usnesení, který jsem již avizoval ve svém úvodním slově. Jedná se o sněmovní dokument 8563 a byl vám také všem rozeslán před zahájením tohoto jednání.

Tedy ještě jednou, ten návrh usnesení zní: "Poslanecká sněmovna

I. oceňuje mimořádné zásluhy všech jednotlivců, dobrovolníků, podniků, spolků a jiných zástupců občanské společnosti, kteří se v době pandemie v souvislosti s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na území České republiky nezištně zapojili do výroby a distribuce roušek, štítů a jiných ochranných pomůcek, vývoje a výroby plicních ventilátorů, v sousedské výpomoci a jiné dobrovolnické činnosti, zejména v oblasti zdravotních a sociálních služeb;

II. vyzývá obce a kraje, aby ocenily své zástupce občanské společnosti v rámci samostatné působnosti;

III. Vyslovuje poděkování všem lékařům, zdravotnickým pracovníkům, krizovým pracovníkům, příslušníkům bezpečnostních sborů, jakož i všem ostatním dotčeným profesím ve veřejných službách i v soukromé sféře, kteří příkladným plněním svých pracovních povinností ve zvýšené intenzitě a za mnohdy i výrazně ztížených podmínek pomáhají při zvládání krizové situace spojené s nákazou koronaviru SARS-CoV-2."

Zde bych připomenul, že nemocnice ještě ani zdaleka nejsou vyprázdněné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Monika Jarošová a připraví se pan poslanec Ondřej Veselý.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Já se chci přihlásit ke své nominaci pro Ing. Vladimíra Remka, aby získal Řád bílého lva. Tento návrh jsem podrobně zdůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Veselý a připraví se pan poslanec Holík.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji, pane předsedající. Já se také přihlásím k návrhu na medaili Za hrdinství in memoriam pro pana pplk. Františka Štamprecha, který jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Holík - poslední přihlášený do podrobné rozpravy.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý den. Já se také připojím ke svému návrhu na vyznamenání Ing. Jiřího Králíka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Nikoho dalšího do podrobné rozpravy nevidím přihlášeného elektronicky ani z místa. Podrobnou rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasovací procedurou. Je toho dost. Já vás všechny odhlásím. Přihlaste se, prosím, svými kartami. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Máte pravdu, nebude to jednoduché. Je toho poměrně hodně, takže budeme - jak jsem avizoval - hlasovat o všech návrzích po jménech, pak budeme přijímat závěrečné usnesení, kterým vlastně vyslovíme souhlas s těmi návrhy jako celkem, a potom budeme hlasovat o doprovodném usnesení, které jsem tady načetl.

Co se týče návrhů, které přišly až během pléna, já je vždy zařadím na konec seznamu. Co se týče návrhu na propůjčení vyznamenání Řádu bílého lva panu Vladimíru Remkovi, tak pokud by byl přijat tento návrh, návrh na udělení medaile Za zásluhy pro stejnou osobnost bych považoval za nehlasovatelný, protože je zvykem neudělovat dvě vyznamenání. To je jedna věc, kterou bych považoval za důležitou zmínit.

Pak bych ještě zmínil, že mezi medailemi Za zásluhy je paní Jarmila Fabiánová, která je navržena panem poslancem Ferim, který již není mezi námi, nicméně předpokládám, že nikdo nemá nic proti tomu, abychom o tom návrhu normálně hlasovali.

To je asi vše, co považuji za potřebné teď zmínit, takže jenom ještě jednou k proceduře. Budeme hlasovat nejdříve po jménech, tak jak to máte ve sněmovním dokumentu 8439, tedy návrhu organizačního výboru, kde v části I se potom doplňuje možnost propůjčení Řádu bílého lva Vladimíru Remkovi ve vojenské skupině, poté v medailích Za hrdinství se bude doplňovat a jako o čtvrté budeme hlasovat o paní Olze Mauleové a poté o dalších návrzích pana poslance Žáčka v rámci skupiny bratří Mašínů. Já to teď nebudu všechno předčítat. Poté, co odhlasujeme všech 30 návrhů na udělení medaile Za zásluhy, jsou tam ještě dva nové návrhy, nejdříve jako 31. paní Zdena Wasserbauerová a jako 32. paní Mgr. Milena Bačovská.

Myslím, že takhle jsem shrnul všechny nové návrhy. Pokud má někdo pocit, že jsem na některý z nových návrhů zapomněl, ať se prosím přihlásí teď, ať to nelovíme později.

To byla procedura, to znamená návrhy v tomto pořadí, poté celkové usnesení, poté doprovodné usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Porozuměli jste všichni předložené proceduře.

 

Nechám tuto proceduru schválit hlasováním.

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 292, přihlášeno je 146, pro 143, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním, a poprosím o klid v jednacím sále, ať víme, o čem hlasujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, děkuji. Nejdříve je to pod I. Řád bílého lva. Nejdříve budeme hlasovat udělení. Jako první je tam na řadě udělení armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi ve vojenské skupině, in memoriam. Zde myslím není potřeba tuto osobnost nějak výrazněji představovat, nicméně si dovolím podotknout, že již obdržel Řád bílého lva v roce 1946 z rukou prezidenta Beneše.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 293, přihlášeno 143 poslanců, pro 69, proti byl 1. Návrh nebyl přijat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jako druhý je navržen plukovník Jaroslav Hofrichter ve vojenské skupině, také in memoriam. Je to bombardér RAF, který válku přežil.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 294, přihlášeno je 150 poslanců, pro 142, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já jsem si uvědomil, že nečtu, kdo navrhoval a kdo si osvojil. Za to se omlouvám.

Jako třetí návrh je plukovník Jan Horal, MBE, je to v občanské skupině, in memoriam. Navrhovatel je občan Jiří Kopal. Tento návrh jsem si osvojil já. Jedná se válečného veterána a také je důležitá jeho filantropická činnost v pozdější době.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 295, přihlášeno je 151 poslanců, pro 127, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jako další je zde návrh na vyznamenání Řádem bílého lva pana profesora Jana Sokola, Ph.D., CSc., v občanské skupině, in memoriam. Jan Sokol byl český filozof a disident, překladatel filozofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista, politik a wikipedista. Navrhovatel Vojtěch Pikal, osvojili si Vojtěch Pikal, Věra Kovářová, Jan Čižinský, Dominik Feri a Pavel Žáček.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 296, přihlášeno 153 poslanců, pro 102, proti 3. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pod číslem 5 je zde návrh na vyznamenání Alfreda Duffa Coopera v občanské skupině, in memoriam. Skupina navrhovatelů a osvojitelů je stejná, je to Jana Černochová, Petr Fiala, Zbyněk Stanjura, Ivan Adamec, Jan Bauer, Marek Benda, Jan Skopeček, Martin Baxa, Petr Beitl, Petr Bendl, Stanislav Blaha, Pavel Blažek, Libor Hoppe, Jakub Janda, Karel Krejza, Martin Kupka, Jaroslav Martinů, Vojtěch Munzar, Bohuslav Svoboda, Pavel Šindelář, Jaroslav Vymazal, Jan Zahradník, Pavel Žáček. (Ozývají se protestní hlasy ze sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych jenom řekl, že asi nemusíme číst úplně všechny navrhovatele. Stačí třeba ty základní tři.

 

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 297, přihlášeno je 155 poslanců, pro 125, proti 1. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další je návrh na vyznamenání Františka Pecháčka v občanské skupině, in memoriam. František Pecháček byl za první republiky významným sokolským činovníkem, poté významným účastníkem druhého odboje včetně účasti na operaci Anthropoid. I s manželkou byl popraven v Mauthausenu. Navrhovatelem je Jan Řehounek, osvojil si také Pavel Žáček.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 298, přihlášeno je 155 poslanců, pro 152, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je George Islay MacNeill Robertson, Baron Robertson of Port Ellen. Je to návrh v občanské skupině. Navrhovatelem je Vít Rakušan a členové poslaneckého klubu STAN. Byl členem Sněmovny lordů britského Parlamentu, bývalým ministrem obrany, generálním tajemníkem NATO v letech 1999 až 2004, tedy v době, kdy Česká republika přistupovala k Severoatlantické alianci.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 299, přihlášeno 151 poslanců, pro 61, proti 19. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je Josef Fikr v občanské skupině, in memoriam. Navrhovatelem je pan poslanec Válek. Jedná se o legionáře, příslušníka druhého odboje. Byl vězněn nacisty, na samém konci války zemřel jako oběť hromadných poprav vězňů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 300, přihlášeno 154 poslanců, pro 148, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a dalším návrhem je pan Jiří Štokman ve vojenské skupině, in memoriam. Navrhovatelem je paní poslankyně Gajdůšková, osvojil si to i pan poslanec Žáček. Jedná se o příslušníka druhého odboje, později zahraniční armády, parašutista z výsadku Clay. Přežil do konce války. Po roce 1948 emigroval a účastnil se zpravodajské činnosti spolu s generálem Moravcem.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 301, je přihlášeno 154 poslanců, pro je 141, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pak je zde návrh na propůjčení, protože se jedná o žijící osobu, která je občanem České republiky, a to pana Vladimíra Remka, ve vojenské skupině. Jedná se o prvního československého astronauta, bývalého europoslance a velvyslance v Rusku. Podotknu, že byl již v minulosti vyznamenán nejvyšším státním vyznamenáním, Řádem Klementa Gottwalda.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 302, přihlášeno 153 poslanců, pro 93, proti 1. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím jsme vyčerpali Řád bílého lva a přesuneme se na další nejvyšší státní vyznamenání, což je Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Zde je návrh na udělení tohoto řádu prof. Karlu Raškovi, DrSc., in memoriam. Navrhovatelem je pan poslanec Černohorský, osvojila si to i paní poslankyně Kovářová a pan poslanec Čižinský. Jedná se o výjimečného člověka, který dosáhl úspěchů v oblasti epidemiologického boje a stabilizace epidemiologické situace ve druhé polovině 20. století.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 303, přihlášeno 154 poslanců, pro 145, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na propůjčení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, protože se opět jedná o žijící osobu. Jedná se o paní Bc. Vlastu Faiferlíkovou. Navrhuje paní poslankyně Richterová. Je to místopředsedkyně Národní asociace dobrovolnictví a mnoholetá ředitelka plzeňského centra Totem.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 304, přihlášeno 153 poslanců, pro 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tím se dostáváme ke třetí skupině, což je medaile Za hrdinství, kde bylo potom nejvíce návrhů na plénu. Jako první je zde návrh na udělení této medaile pplk. Františku Štamprechovi, in memoriam. Jedná se o legionáře, který byl popraven nacisty, dostal i Kříž obrany státu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 305, přihlášeno 152 poslanců, pro 145, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jako další je zde návrh na udělení medaile Emilu Šnebergovi, navrhovatelem je pan poslanec Kobza. Šneberg je plukovníkem ve výslužbě a je jedním z posledních žijících přímých účastníků Pražského povstání na konci druhé světové války.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 306, je přihlášeno 152 poslanců, pro 97, proti 3. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem na udělení medaile Za hrdinství je pan Karel Bezdíček, in memoriam. Jedná se o legionáře, praporečníka roty Nazdar. Padl v bitvě u Arrasu. (Předsedající: Navrhovatel?) Pardon, navrhovatelem je pan poslanec Řehounek.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 307, přihlášeno 151 poslanců, pro 138, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Teď se dostáváme k těm věcem, které tady padly na plénu, takže jako další je navržena paní Olga Mauleová, in memoriam. Navrhovatelem je pan předseda Vondráček. Jedná se o válečnou veteránku, která se zapojila do odborové činnosti a zemřela v listopadu 2020.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 308 přihlášeno 152 poslanců, pro 146, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Teď jsou tu návrhy pana poslance Žáčka ze skupiny bratří Mašínů. Já to vezmu rychle, takže jako první je to návrh na udělení medaile za hrdinství Josefu Mašínovi mladšímu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 309, přihlášeno 143 poslanců, pro 33, proti 40. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další je také člen skupiny bratří Mašínů Ctirad Mašín, in memoriam.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 310, přihlášeno 144 poslanců, pro 35, proti 40. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je také člen skupiny bratří Mašínů Milan Paumer, in memoriam.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 311, přihlášeno je 145 poslanců, pro 34, proti 35. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším navrženým členem skupiny Mašínů je Václav Švéda, in memoriam.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 312, přihlášeno je 144 poslanců, pro 34, proti 30. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším členem skupiny Mašínů, který je navržen, je pan Zbyněk Janata, in memoriam.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 313, přihlášeno je 144 poslanců, pro 33, proti 30. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Posledním navrženým v této skupině je pan Ctibor Novák, což byl strýc Mašínů. Účastnil se protinacistického odboje a akcí skupiny se přímo neúčastnil, nicméně pak byl se skupinou spojen po jejich útěku.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 314, přihlášeno je 144 poslanců, pro 39, proti 30. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím jsme vyčerpali medaili Za hrdinství a přesouváme se k nejdelší části, což jsou medaile Za zásluhy. Všechno jsou to návrhy na udělení.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Kupka k hlasování, předpokládám.

 

Poslanec Martin Kupka: Já jsem jenom chtěl pro stenozáznam: u hlasování 297 jsem hlasoval pro, na sjetině mám proti. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pokračujte, pane zpravodaji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, takže jako první mezi návrhy na udělení medaile Za zásluhy je paní JUDr. Jarmila Fabiánová za zásluhy o stát. Navrhovatelem je Nicolas Roman Fabian a osvojitelem byl pan poslanec Feri.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 315, přihlášeno je 151 poslanců, pro 5, proti 0. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na udělení medaile Za zásluhy o stát v oblasti sportu Ing. Jiřímu Králíkovi. Navrhovatelem je pan poslanec Holík. Osvojili si to také další členové poslaneckého klubu SPD. Pan Jiří Králík je bývalým hokejovým brankářem, mistrem světa v ledním hokeji z roku 1985, členem Hokejové síně slávy, a nyní se podílí na řadě dalších aktivit.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 316, přihlášeno je 152 poslanců, pro 98, proti 1. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

(Silný hluk v sále.) Poprosím o klid v jednacím sále. Máme ještě docela hodně hlasování, ať se v tom zorientujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem na vyznamenání je paní Pavla Břínková, a to za zásluhy o stát v oblasti umění. Navrhovatelem je pan poslanec Novák, osvojil si to i pan poslanec Berkovec. Jedná se o osobu s nadstandardním uměleckým renomé napříč uměleckou obcí, je uznávaná osobnostmi i z jiných uměleckých žánrů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 317, přihlášeno je 151 poslanců, pro 123, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další navrženou je paní Anna Váchalová za zásluhy o stát. Navrhovatelem je pan poslanec Valenta. Jedná se o bývalou předsedkyni Okresního svazu tělesně postižených. V devadesátých letech byla za komunistickou stranu - KSČM - a Levý blok dvě volební období členkou České národní rady.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 318, přihlášeno je 152 poslanců, pro 66, proti 0. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je vyznamenání Ing. arch. Miroslava Řepy medailí Za zásluhy o stát v oblasti kultury. Navrhovatelem je pan poslanec Nacher. Osvojil si to i pan poslanec Kolovratník. Jedná se o významného architekta, který je autorem či spoluautorem Československých pavilonů ze světových výstav Expo 1997 a 1970. Byl rovněž ředitelem technického pavilonu na Expo v roce 1992. Podílel se mimo jiné na rekonstrukcích Národního a Stavovského divadla v Praze.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 319, přihlášeno je 153 poslanců, pro 126, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším navrženým je Jan Zábrana, a to za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění, in memoriam. Navrhovatelem je občan Libor Kráčmera. Osvojili si to páni poslanci Pavel Žáček a Jan Čižinský. Jedná se o českého básníka, překladatele, prozaika a esejistu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 320, přihlášeno je 153 poslanců, pro 128, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání prof. MUDr. Jiřího Berana, CSc., za zásluhy o stát v oblasti vědy a bezpečnosti občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Luzar. Jedná se o epidemiologa a vakcinologa. Ministerstvem zdravotnictví byl během koronavirové krize označen za jednu ze známých osobností často propagujících dezinformace. Toto bylo později staženo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 321, přihlášeno je 154 poslanců, pro 64, proti 4. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další je navržen pan Miloslav Souček za zásluhy o stát v oblasti sportu. Navrhovatelem je pan poslanec Votava. Jedná se o legendu českého motokrosu. Čtyřikrát byl mistrem Československa a jsou tam další sportovní úspěchy.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 322, přihlášeno je 154 poslanců, pro 122, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání prof. RNDr. Davida Lukáše, CSc., Za zásluhy o stát v oblasti vědy, techniky a bezpečnosti občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Martínek a jedná se o emeritního rektora Technické univerzity v Liberci. Prototyp jeho patentu pomáhal v době nouzového stavu při výrobě nanovláknových vrstev s vysokou filtrační účinností.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 323, přihlášeno 154 poslanců, pro 135, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je na vyznamenání prof. RNDr. Bohumila (Bohumíra) Janského, CSc., Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Navrhovatelem je Pavel Chromý, osvojili si poslanci Pour a Berkovec. Jedná se o českého geografa, vědce a vysokoškolského pedagoga, který se hodně věnuje problematice sucha.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 324, přihlášeno 154 poslanců, pro 141, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další návrh je na vyznamenání JUDr. Martina Smolka, Ph.D., LL.M., Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Dolínek. Jedná se o náměstka pro řízení sekce právní a konzulární Ministerstva zahraničních věcí. Podílel se na repatriaci českých občanů zpět do vlasti během první vlny koronaviru. Je to také český zmocněnec před Soudním dvorem EU a jedná se v současné době o aktivního státního úředníka.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 325, přihlášeno 154 poslanců, pro 58, proti nikdo. Návrh byl zamítnut. (Hluk v sále.)

 

Já bych vás poprosil o klid! Já vím, že už je to dlouhé, ale tím, že tady budeme hluční, tak to nezrychlíme. Prosím, další.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další návrh nebudeme hlasovat, protože tato osobnost již byla navržena na vyšší státní vyznamenání, takže se posuneme k návrhu číslo 13, což je Eliot Ward Higgins, návrh na udělení medaile Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Čižinský. Jedná se o britského občanského investigativního žurnalistu, zakladatele a ředitele zpravodajské skupiny občanského webu Bellingcat.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 326, přihlášeno 155 poslanců, pro 58, proti 7. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další návrh je na vyznamenání pana Christo Grozeva medailí Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti. Je to bulharský novinář občanského investigativního webu Bellincat, zaměřený na činnost Ruska a jeho ozbrojených složek a tajných služeb. Je zodp... za identifikaci pachatelů podezřelých z otravy dvojitého agenty Skripala a jeho dcery.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Kdo navrhuje?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Navrhovatelem je také pan poslanec Čižinský.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 327, přihlášeno je 154 poslanců, pro 56, proti 7. Návrh byl zamítnut. Další návrh?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další návrh na vyznamenání plk. Ing. Michala Koudelky medailí Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Čižinský, osvojili si poslanci Bartošek, Benešík, Čižinský, Bělobrádek, Golasowská, Juránek, Jurečka, Kaňkovský, Mihola, Výborný, Langšádlová, Pekarová, Válek, Černochová a Žáček. Jedná se o ředitele služby BIS. Pan prezident Zeman ho dlouhodobě odmítá jmenovat generálem.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 328, přihlášeno 154 poslanců, pro 78, proti 26. Návrh byl přijat. (Potlesk v sále.) Další návrh?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je ocenění paní Jiřiny Uherkové medailí Za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství, in memoriam. Navrhovateli jsou Silvie Langrová a Veronika Nürbergerová, osvojili si poslanci Farský a paní poslankyně Kozlová. Jedná se o sbormistryni a pedagožku, zakladatelku dětského sboru Severáček v Liberci.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 329, přihlášeno 153 poslanců, pro 105, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další návrh je na vyznamenání JUDr. Emila Martince Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské, in memoriam. Navrhovatelem je pan poslanec Řehounek. Jednalo se o prvního přednostu Ministerstva financí a organizátora celní služby. Položil pevné základy československému celnímu právu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 330, přihlášeno 152 poslanců, pro 111, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je na vyznamenání pana Jana Slabáka Za zásluhy o stát v oblasti kultury. Navrhovatelem je pan poslanec Hrnčíř. Jedná se o českého trumpetistu, pedagoga a kapelníka, zakladatele dechové kapely Moravanka.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 331, přihlášeno 153 poslanců, pro 133, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání Jakuba Valíka medailí Za zásluhy o územně samosprávný celek v oblasti školství. Navrhovatelem je pan poslanec Rakušan. Jedná se o absolventa pražského Institutu politologických studií Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy. Spolu s dalšími kolegy inicioval a založil projekt Potřebnej počítač, kterážto iniciativa sbírá staré počítače, opravuje je a věnuje darem potřebným.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 332, přihlášeno 153 poslanců, pro 62. Proti nebyl nikdo. Návrh je zamítnut. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je na vyznamenání paní Evy Bělohlávkové Za zásluhy o územně samosprávný celek v oblasti hospodářství a bezpečnosti občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Rakušan. Jedná se o laborantku, která sama během pandemie zřídila vlastní odběrové místo na poliklinice na Sokolovsku, kde pravidelně každou neděli společně s dobrovolníky testuje občany, kteří pendlují do zahraničí za prací a potřebují testy.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 333, přihlášeno 152 poslanců, pro 69, proti nikdo. Návrh je zamítnut.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem na vyznamenání MUDr. Petra Smejkala Za zásluhy o stát v oblasti vědy a bezpečnosti. Navrhovatelem je pan poslanec Rakušan. Jedná se o českého lékaře a hlavního epidemiologa institutu IKEM. Jedná se také o šéfa Mezioborové skupiny pro epidemické situace MeSES.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 334, přihlášeno 151 poslanců, pro 51, proti 13. Návrh je zamítnut. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další návrh je na vyznamenání prof. Ing. Michala Mejstříka, CSc., v oblasti hospodářství a vědy, in memoriam. Navrhovatelem je pan poslanec Rakušan. Jedná se o významného a vlivného českého ekonoma a profesora Univerzity Karlovy. Podílel se na založení Centra pro ekonomický výzkum a také doktorandského studia CERGE. V letech 2009 až 2014 byl členem Národní rozpočtové rady. V době pandemie byl členem ekonomického poradního týmu Ústředního krizového štábu a také expertní skupiny Koro-NERV a zemřel ve věku 68 let na nemoc COVID-19.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 335, přihlášeno 153 poslanců, pro 126, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání Jana Smejkala Za zásluhy o územní samosprávný celek v oblasti bezpečnosti občanů. Navrhovatelem je pan poslanec Rakušan. Pan Smejkal je mladý podnikatel, který rozdal tisíce respirátorů během koronavirové krize a nakoupil přístroje do nemocnic. Podpořil také dětské domovy nákupem počítačů na on-line výuku.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 336, přihlášeno 153 poslanců, pro 35, proti 1. Návrh je zamítnut. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání doc. MUDr. Ivy Holmerové Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Navrhovatelkou je paní poslankyně Richterová. Jedná se o předsedkyni Alzheimer Europe, členku výboru INTERDEM, zakladatelku České alzheimerovské společnosti, členku výboru České gerontologické a geriatrické společnosti a zakládající ředitelku Gerontologického centra na Praze 8.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 337, přihlášeno 152 poslanců, pro 107, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání Ing. Ladislava Michálka Za zásluhy o stát v oblasti kultury. Navrhovatelkou je paní poslankyně Gajdůšková. Jedná se o zakladatele Dětských folklorních dnů v Liptále. Byl místopředsedou Folklorního sdružení České republiky.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 338, přihlášeno 153 poslanců, pro 88, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání prof. Ing. Petra Sáhy, CSc., medailí Za zásluhy o stát v oblasti školství a vědy. Navrhovatelkou je paní poslankyně Gajdůšková. Jedná se o zastupitele města Zlín. Obdržel již stříbrnou pamětní medaili Senátu Parlamentu České republiky a je to vědec zabývající se výzkumem polymerů, rektor Univerzity Tomáše Bati.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 339, přihlášeno 152 poslanců, pro 82, proti nikdo. Návrh je přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším návrhem je návrh na vyznamenání prof. PhDr. Stanislava Kratochvíla, CSc., Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Navrhovatelkou je opět paní poslankyně Gajdůšková. Jedná se o klinického psychologa, který se zabývá především psychoterapií zejména neuróz, hypnózou, manželskou terapií, dalšími terapiemi. Od padesátých let minulého století až do roku 2017 pracoval v kroměřížské psychiatrické nemocnici. Vychoval desítky psychologů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 340, přihlášeno 153 poslanců, pro 95, proti nebyl nikdo. Návrh je přijat. Další návrh, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším navrženým je pan Karel Pacner za zásluhy o stát v oblasti vědy a výchovy, in memoriam. Navrhovatelkou je paní poslankyně Kovářová. Byl to český publicista, žurnalista a spisovatel. Věnoval se popularizaci vědy.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 341, přihlášeno 151 poslanců, pro 120, proti nikdo. Návrh je přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další navrženou je doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc., za zásluhy o stát v oblasti vědy a školství. Navrhovatelkou je paní poslankyně Kovářová. Jedná se o emeritní přednostku první infekční kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Nemocnice na Bulovce v Praze a bývalou vedoucí katedry infekčních nemocí Institutu postgraduálního vzdělávání. Je přezdívána "první dámou české infekce".

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 342, přihlášeno je 153 poslanců, pro 97, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dalším navrženým je doktor Vladimír Kučera za zásluhy o stát v oblasti výchovy, in memoriam. Navrhovatelkou je paní poslankyně Kučerová (správně Kovářová). Byl to český novinář, publicista, scenárista, v posledních letech života zejména známý jako moderátor televizního pořadu Historie.cs.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 343, přihlášeno 152 poslanců, pro 93, proti nebyl nikdo. Návrh je přijat. Další.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další navrženou je paní Zdena Wasserbauerová na medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy. Navrhovatelem je pan předseda Vondráček. Jedná se o významnou propagátorku dárcovství kostní dřeně, která objíždí školy a pracoviště, pořádá přednášky a sbírá nové lidi do registru.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 344, přihlášeno 153 poslanců, pro 135, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Posledním návrhem, který budeme hlasovat z těchto, je návrh na vyznamenání Mgr. Mileny Bačovské medailí Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti. (Ze sálu opravují poslanci jméno. Předsedající: Bačkovské.) Bačkovské, já se omlouvám, to je to, když je to na poslední chvíli. Takže návrh na vyznamenání Mgr. Mileny Bačkovské medailí Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti. Navrhovateli jsou poslanci Růžička, paní poslankyně Černochová a pan poslanec Bělica. A jedná se o zásluhy o zbraňovou legislativu. Jedná se o vedoucí oddělení na Ministerstvu vnitra, tedy aktivní státní úřednici.

A jedná se o zásluhy o zbraňovou legislativu. Jedná se o vedoucí oddělení na Ministerstvu vnitra, tedy aktivní státní úřednici.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 345, přihlášeno 153 poslanců, pro 86, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pokud jsem to dobře sledoval, tak by to měly být všechny návrhy na státní vyznamenání, takže teď bychom měli hlasovat o návrhu jako celku. Věřím, že před sebou máte usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Mám, přečtu ho: "Poslanecká sněmovna předkládá prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání spolu s charakteristikami kandidátů, které tvoří přílohu tohoto usnesení."

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 346, přihlášeno 153 poslanců, pro 145, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

 

Usnesení bylo schváleno, ještě máme doprovodná usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, ještě je zde doprovodné usnesení o třech bodech, které jsem předložil jako sněmovní dokument 8563. Všechny kluby ho obdržely, nevím, jestli je potřeba ho znovu předčítat. (Předsedající: Ne.) Myslím si, že ne. Takže bych poprosil o hlasování o tomto doprovodném usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájím hlasování o doprovodném usnesení.

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 347, přihlášeno 152 poslanců, pro 123, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

 

Děkuji panu místopředsedovi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Děkuji všem navrhovatelům a děkuji všem kolegům z podvýboru za spolupráci.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Přistoupíme k projednávání dalšího bodu, a to je bod

Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.