(15.20 hodin)
(pokračuje Klaus)
V České republice jsme měli taky různé zprávy, BIS, že výuka dějepisu je proruská a podobné nesmysly, které se pak ukázalo, že tam někdo napsal díky politickému zadání, ale s realitou jaksi neměly co činit. Čili tím chci říci, že to, o co musíme usilovat, je, abychom za každou cenu hájili volnou soutěž idejí, myšlenek, slov a hodnot. Na tom je naše demokracie založená.
Teď na podzim, já už se účastnit nebudu, ale budou volby a budou soutěžit jednotlivé tábory, kdo má lepší program, a volat lidi, ať je podpoří. Rozhodně bychom nechtěli, abychom měli stranu jenom jednu z nějakého odůvodnění, že nějaká jiná strana je taková nebo maková, nebo hájí něco špatného nebo onakého, protože základ demokracie je, ať si to lidi přeberou a rozhodnou se podle svého. Úplně stejně je to s vyjádřeními ve veřejném prostoru. Já nechci, a proto je taky podán tento zákon, aby tady byly jakési komise, které budou rozhodovat, který výrok je hodnotný, který není. Ve veřejném prostoru mají právo být slova a myšlenky chytré i hloupé, inspirující i provokativní, takové i makové. Když je nějaká nepravdivá, jistě se najde dostatek lidí, kteří budou poukazovat, že ten a ten politik nehovoří pravdu.
Poslední argument. Řada vlád světa, a teď nemyslím tu indickou, kterou jsem uvedl na začátku, těch diktátorských, samozřejmě dotlačila ty velké světové provozovatele těchto sítí k tomu, že v některých zemích jsou cenzurní pravidla přísnější, než je celosvětový průměr. A já chci jenom jednu jedinou věc, aby to v České republice bylo naopak. Toto nejsou naše hodnoty. Jestli to mají ve Vietnamu tak, že chtějí honit chudáky, kteří si myslí, že na sociální síti si řeknou něco svobodného, já toto nechci a chci, aby Česká republika šla přesně opačnou cestou. Tento zákon spolupodepsalo asi třicet poslanců ze všech politických stran s výjimkou Pirátů, a pak tedy ještě pan poslanec Vácha z topky ten souhlas stáhl, a nějakým způsobem se snaží tuto situaci řešit. Chtěl bych vás poprosit, abyste zákon pustili do druhého čtení. Já nikterak netvrdím, že ta přesná dikce toho, co je přestupek a co už by bylo ještě horší a tak dále, nemůže doznat jakékoliv změny. Já chci pouze hájit to, že jsme tady od toho, abychom hájili svobodu slova, abychom hájili demokracii, abychom hájili práva všech lidí na to, na čem naše země zbohatla a co jsou naše tradice, a nenechat si ty útoky nové levice neustále přerůstat přes hlavu, protože pak se budete moc divit, jak to skončí.
Tady si ráno stěžoval pan poslanec Výborný. No logicky, protože ve věci homosexuálních adopcí a podobně zastává konzervativní stanovisko, tak už je na hraně toho, aby neměl přístup na sociální sítě, byl tam ostrakizován, nahlašován, začal si dělat autocenzuru, co už může říct, nemůže říct, a druhá strana smí říct naprosto všechno. Tentokrát se to týkalo pana poslance řekněme za stranu lidovou, ale my jsme to zažívali dnes a denně. No a brzo se to může týkat vás u nějaké věci. Česká televize, volba do rady, tohleto, tamhleto, tak budete na tapetě vy a ti noví soudruzi vás budou nahánět a budou se vám snažit zavřít ústa. Vždyť prezident USA, byla mu zavřena ústa na těchto sociálních sítích, aby nesměl promluvit. Bez ohledu na to, jestli jsme fandili panu Bidenovi, nebo panu Trumpovi.
Takže stručně a jasně, je to zákon, který se snaží chránit svobodu slova, snaží se zabránit cenzurním zásahům. Podepsaly ho tři desítky poslanců ze všech politických stran a já jim za to děkuji. A velice vás prosím, abychom ho pustili do druhého čtení, kde se nikterak nebráním tomu, že jistě budou návrhy, co tam ještě zpřesnit, zmírnit, udělat tak, onak, ale nějakým způsobem se snažit tuto stranu barikády hájit. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu a jako první se přihlásil s přednostním právem pan místopředseda Okamura.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, navrhovaná novela, jejíž je za SPD spolupředkladatelem také náš místopředseda Radim Fiala, se snaží řešit skutečně principiální problém dnešní doby a tím je rostoucí cenzura internetu. Já tento návrh vnímám jako první krok, přestože nepřináší ani ideální, ani konečné řešení problému.
Svobodu slova a veřejného projevu by měla primárně řešit Ústava. Cenzuru, ale také dezinformace, propagandy a ovlivňování veřejnosti by měl řešit nový ucelený mediální zákon, který by nastavil stejná základní pravidla pro všechna média. Vláda dala k návrhu zákona negativní stanovisko. Podle názoru vlády by navrhované řešení prý vedlo k podstatnému snížení právní jistoty u provozovatelů, správců i uživatelů sociálních sítí. Cestu regulace veřejných sociálních sítí prostředky trestního práva vláda proto považuje za nežádoucí. Tento názor vlády je ale ve skutečnosti hodně v rozporu jak s praxí, tak s Ústavou.
V prvé řadě Listina základních práva a svobod zcela jasně říká v článku 17:
1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
3. Cenzura je nepřípustná.
4. Svobodu projevu a právo vyhledat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Ani největší právní ignorant tady nenajde jakékoliv právo soukromého subjektu zasahovat do práva svobody projevu. To jde skutečně jen zákonem a na základě zákona. V každé společnosti se porušení zákona trestá. Porušení ústavního zákona se musí trestat tím spíše. Ostatně jak jinak může stát zajistit jeho vymáhání než tím, že stanoví sankce za jeho porušení? Vím sám nejlépe, co je být obětí urážek a dezinformací, a to prostřednictvím některých celostátních mainstreamových médií za vydatné podpory politiků, a dokonce i části justice. Ano, svoboda slova není bezbřehá, tak jako jiné právo nesmí být zneužito k poškozování práv a svobod druhých. A jde jistě o míru. Pokud vám vynadá občan na internetu nebo na ulici, je to víceméně legitimní projev jeho osobního názoru. Pokud novinář ke svému výlevu nenávisti, k dehonestaci, k pomluvám a dezinformacím zneužije svou profesi a médium, v němž má monopol, na své příspěvky, tak je to skutečně trestuhodné. Tím spíše, je-li takto zneužito veřejnoprávní médium.
Podle vlády by se mohlo stát, že předložený návrh by sice zajistil široký prostor k veřejné diskusi, v praxi by však tento prostor byl zaplaven a zaplevelen urážlivými, spamujícími, dezinformačními nebo vulgárními příspěvky, čímž by společenská diskuse byla prakticky znemožněna. Jak jsem už uvedl, veřejný prostor už Česká televize a některá další média zaplavily dezinformacemi a často i cílenými denohestacemi, a jestliže nejsou primitivně vulgární, o to jsou pro veřejnou diskusi sofistikovanější a nebezpečnější. Zatímco orgány pověřené kontrolou dodržování zákona o televizích nijak netrestají Českou televizi za dezinformace, urážky a manipulace, které zaznívají se skutečně masivním dosahem, pak naopak justice stále častěji a tvrději stíhá jednotlivce za osobní názory vyjádřené jak v soukromí, u stolu v hospodě, nebo v nějaké internetové diskusi. Spolu s justicí pak náznak jiného názoru zcela svévolně potlačují někteří správci těchto internetových diskusí. A nejde vůbec o nějaké vulgarity, ale třeba jen o jiný než oficiálně tlačený názor na covid či jiný problém.
Jako protiargument neobstojí ani ochrana před spamem. To opravdu se svobodou projevu nijak nesouvisí. Nevyžádaný komerční mail narušuje právo na soukromí a já sám bych měl mít právo smluvně nastavit pravidla pro jejich přijímání nebo nepřijímání. Tím, že vymažu mail, který nechci číst, nijak neporušuji právo kohokoliv napsat nějakou nabídku. Naopak zákon by měl možná regulovat možnosti posílat komerční nevyžádané nabídky na soukromé adresy. ***
