(11.30 hodin)
(pokračuje Ožanová)
"Sdílíme tezi předkladatelů novely, že sexuální orientace nesouvisí se schopností být dobrým rodičem. Nevidíme důvody, proč by o pěstounství nemohli společně požádat homosexuální partneři. Takovou novou zákonnou úpravu pěstounství podporujeme. Ale arteficiální gamety se v dohledné době do klinického využití nedostanou. K početí a k porodu dítěte je stále nutná žena a muž jako pár. Je nutné analyzovat cesty homosexuálních párů k rodičovství komplexně, což v návrhu postrádáme. Předkládaná novela tedy v sobě nese implicitní předpoklad práva na část těla jiné osoby. Bez darování vajíčka, spermie, embrya či náhradního mateřství nemůže asistovaná reprodukce u homosexuálních párů proběhnout.
Bez důkladného rozboru této situace s ohledem na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně je schválení novely vysoce problematické. Státní garance přístupu homosexuálních párů k asistované reprodukci sice umožní těmto párům zažívat výlučné právní rodičovství, přinejmenším dočasně, ovšem výlučné prožívání psychosociálního vztahu znemožňuje. Přináší totiž sdílené rodičovství. Přizná-li se homosexuálnímu páru právo stát se společnými adoptivními rodiči, naplní to sice jeho symbolické potřeby, ovšem praktické rodičovství bude stejně více či méně sdílet s biologickou rodinou onoho dítěte. To se samozřejmě bude týkat a v podstatě už týká i adopcí párů heterosexuálních. Přecházejí-li děti z předchozího heterosexuálního vztahu do úplné nebo částečné péče nově vzniklého páru, situace heterosexuálních a homosexuálních nových partnerství se nijak neliší. Regulaci si proto neumíme představit."
Já si dovoluji říct, že jedna z dam, které se podílely na zpracování této analýzy, je docentkou na Jihočeské univerzitě. A mě tato analýza zaujala ve vztahu k námi projednávané novele z toho titulu, že se nějak zapomínáme zabývat etickými aspekty přímo rodičovství, a jak dál. Protože stane-li se homosexuální pár vlastně manželstvím... tak ve své podstatě tak manželství... a budou chtít dítě, co se bude dít? Jak budeme řešit dárcovství? Jak budeme řešit případné pronajímání děloh a podobně? Domnívám se, že trošku zapomínáme na tyto další aspekty a že bychom se měli věnovat také etice a možná se na to dívat i z medicínského hlediska.
Děkuji vám za pozornost. Předpokládám, že se všichni vyjádříme v rámci rozpravy, protože samozřejmě já očekávám, že zákony půjdou do výborů a tam se povede tato diskuse. A byla bych ráda, aby příslušné výbory tuto diskusi vedly. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem jako místopředseda poslaneckého klubu vystoupí Radek Rozvoral za SPD a připraví se pan ministr Lubomír Zaorálek s přednostním právem.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych ještě jenom doplnit proslov našeho předsedy Tomio Okamury a chtěl bych dát návrh na zamítnutí tisku 201. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Mám tady, že už dva poslanci navrhli návrh na zamítnutí. Takže k tomu navíc podává návrh na zamítnutí ještě taky za SPD Radek Rozvoral, místopředseda klubu. Nyní tedy ministr kultury Lubomír Zaorálek s přednostním právem. A potom se připraví paní poslankyně Helena Válková. Prosím, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Ještě jednou bych se vyjádřil. Když tady poslouchám tu debatu, tak mám pocit, že se tu může objevit i určité řešení té debaty, protože ona ta debata není zas tak nesmiřitelná. A připadá mi, že tu zaznívá od některých řečníků i určitý respekt k tomu, co už tato Sněmovna přijala v případě registrovaného partnerství. Tak si kladu otázku, jestli není ten spor dneska kolem slova manželství, jestli se právě tohle slovo nestalo předmětem, tím jablkem sváru. To potom možná má nějaké řešení.
Manželství je samozřejmě historická kategorie. Prošlo různým vývojem. Dokonce i v téhle zemi a na světě. Kdybychom si vzali manželství v období středověku, tak to byla instituce zejména třeba pro ženy asi poměrně velmi sporná. To si asi dovedete představit, jak sporná v řadě věcí. Vybavuji si, že v některých se jednalo s ženami jako s otrokyněmi. Ale to nemusíme jít tak hluboko. Šedesátá léta zaznamenala také určitou vzpouru proti instituci manželství, která také měla zase nějaký další vývoj. Takže to je opravdu historická kategorie. Je to něco, co se vyvíjí.
Tady může zaznít, že to je třeba pro někoho posvátná věc, že to je něco, co je pro stát velice důležité, aby to dokázal i v současné době definovat. Připadá mi, že i vůči tomuhle názoru bych byl tolerantní, protože si nejsem jist, jestli musíme pod tuto instituci subsumovat cokoli. Připadá mi ale, jestliže máme institut registrovaného partnerství, tedy dvojic, které mají třeba stejné pohlaví, tak mi připadá, že řešení je, abychom pro tento typ svazku vytvořili... posílili tu právní základnu, nevím, dědické zákony a podobně, a abychom jí tedy pomohli, aby měla opravdu postavení důstojné. A zeptal bych se těch, kteří toto navrhují, jestli skutečně chtějí patřit do té poměrně staré tradiční instituce manželství, která, vlastně říkám, má svůj vývoj, dokonce někomu může připadat staromódní. Já bych dokonce očekával, že někteří by ani vlastně nechtěli to nazývat manželství, třeba proto řeknou, to je cosi, co pro mě už patří minulosti, a mám k tomu řadu výhrad.
Mně připadá, že je věc tady téhle debaty si vyjasnit, jestli se trvá na tom, že všechno má být pod tím institutem manželství, který třeba můžeme brát vážně a který má řekněme i určitou historickou tradici, ale není snad nutné se snažit pod tento termín dostat všechno. Dovedu si představit určitý smír, který je v tom, že může existovat jiný typ svazku, který se pokusíme, nebo dát mu ty výhody odpovídající, které mu lze dát. Na tom se můžeme dohodnout. Ale nemusíme mít tady jediný institut manželství, pod který musíme všechno dostat, aby ten spor prostě neskončil na tom slově, které někteří pokládají za posvátné, a tudíž ho nechtějí něčím dalším poskvrnit nebo do něho dostat typ, o kterém tvrdí, že do tohoto pojmu nepatří a neodpovídá tradici a historii, jak ji chápou. A to si myslím, že je potom možná věc debaty, kterou tady můžeme vést a která může být předmětem další diskuse třeba ve výborech, včetně toho (nesrozumitelné) argument, že vlastně homosexuální svazek je v něčem problémem pro ty děti - což je velice odborná debata, k té já si netroufám vyjádřit. A bylo by třeba to vyjasnit, co to opravdu znamená. To si myslím, že je také pro výbory a pro další práci.
Ale jenom tím chci tady naznačit, že možná existuje řešení v tom, že ponecháme manželství těm, kteří tvrdí, že si ho chtějí ponechat jako cosi specifického, jako výsledek určitého vývoje s určitými charakteristikami, které jsou podle nich nezaměnitelné, a vedle toho posílit postavení těch, kteří to možná mohou pojmenovat jinak, ale přitom jim dáme odpovídající důstojné postavení se všemi náležitostmi, nevím, dědickými a dalšími, které jim dneska chybí. A to pro mě může být kompromis, který by byl civilizovaný. A já si ho dovedu představit.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, pokusím se pokračovat tak kultivovaně jako jedna z předřečnic, paní poslankyně Melková, a zase trošku z jiného úhlu pohledu, ale podobným způsobem upozornit na to, s jakými problémy se lidé, o kterých tady nyní diskutujeme, potýkají ve svém životě.
Jak řada z vás ví, mám na starosti v rámci vládní agendy - dříve to bylo ministerstvo, teď je to vládní agenda, dá se to zvládnout - jako zmocněnkyně lidská práva. A tam nepochybně patří i práva menšin, i sexuálních menšin, čili lidí s odlišnou sexuální orientací. Když jsem do této funkce nastupovala před dvěma lety, jsou to téměř na chlup dva roky, tak jsem si dělala takové priority a říkala jsem si, rozhodně nebude mojí prioritou tato oblast, protože tady máme integrace, účast a participace Romů na našem veřejném životě, neziskovky, zlepšení jejich obrazu ve společnosti, který byl nezaslouženě velmi špatný, ohrožené děti, zrovna v téhle době probíhá seminář Child-friendly Justice, senioři. Založili jsme - teď už je to dokonce výbor pro práva seniorů, které nesmíme redukovat jenom na příjemce dávek, ale jsou to lidé s právy na plnohodnotný život i v závěrečné fázi svého života. Ale neměla jsem tam tu oblast, o které tady dneska diskutujeme.***
