(11.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Proč jsem tak dlouho rozebíral pomoc podnikatelům? První důvod je, že se pořád nemůžeme dostat v našem programu k bodům, které by mohly některé programy znovu nastartovat. Tento bod podle mého názoru a názoru mých kolegů přímo souvisí ne s pomocí, ale se zkomplikováním situace podnikatelům. My budeme hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Pokud to neprojde, budeme hlasovat proti tomuto návrhu zákona. Vyzývám vás všechny ostatní, věřte našich zaměstnavatelům, věřte dohodám mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, nechte jim smluvní volnost. Tam, kde si to mohou dovolit, jim bezesporu prodlouží dovolenou.
Pokud to nařídíte, jsem si skoro jistý, že skončí různé benefity jako sick day, který dneska zaměstnavatelé dávají dobrovolně a vlastně hradí někdo jeden, někdo tři, někdo pět dnů ročně v plné výši, protože je tam důvěra v toho zaměstnance, zaměstnavatel ho zná, věří tomu, že to nikdo nezneužívá. A skutečně pokud někdo to krátkodobé volno potřebuje, zaměstnavatel mu ho poskytne a uhradí mzdu. Tohle všechno může skončit, pokud zákonem prodloužíme dovolenou úplně všem, i těm, pro které by to mělo negativní ekonomické následky. Ti ostatní, kteří si to mohou dovolit, to dělají. Zaměstnanec si může zvolit, zda například půjde pracovat do té firmy, kde už těch pět dnů dneska jako benefit nabízejí.
Obávám se ještě jednoho. Já jsem připomínal, když jsme ve služebním zákoně debatovali o délce dovolené pro státní zaměstnance, a jako ta výhoda byla plus týden. Za jak dlouho myslíte, že přijde naše levice s návrhem prodloužit státním zaměstnancům o týden dovolenou, když všichni mají pět, že oni by měli šest? Brzy. A až to projde, tak přijdou s návrhem, když ti mají šest a už jsou další, kteří mají šest, tak pojďme uzákonit šest týdnů pro všechny.
Já vím, že to není populární, jsem si toho vědom. Jsem si vědom toho, že jsme ve volební kampani, ale myslím si, že starost o veřejné rozpočty, o ekonomické zdraví našich firem, našich zaměstnavatelů, našich živnostníků, musí převážit před momentální politickou výhodou toho, že před volbami slibuji něco, co je bezesporu atraktivní a populární. To tomu návrhu přiznávám. Jenom říkáme, že to přichází v naprosto nevhodnou dobu. Kdybychom byli uprostřed konjunktury, proč ne. Ale nejsme bohužel uprostřed konjunktury. Jsme uprostřed krize a zatím nevidíme na konec krize. To jsou hlavní důvody, proč budeme hlasovat pro zamítnutí, případně proti tomuto návrhu zákona. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, to byl předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Vzhledem k tomu, že je to člověk s přednostním právem, nevedl jsem ho k tomu, aby mluvil pouze k věci, a myslím, že ty informace, které přednesl, byly zajímavé i z jiného hlediska. Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Jana Bauera, připraví se Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Hezký den, děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, já hlavně zopakuji to, co jsem řekl na výboru pro sociální politiku, co jsem zmiňoval během prvního čtení k tomuto návrhu zákona, co jsem zmiňoval ve druhém čtení. Musím říci, že za svým slovy si stojím, a také opakuji, že za svými slovy si dnes stojím dvojnásob. Ten návrh nebyl dobrý tenkrát, když ho skupina předkladatelů předložila do Poslanecké sněmovny a na výboru pro sociální politiku, a vzhledem k situaci, v jaké se nacházíme dnes, jsem přesvědčen, že ten návrh není vůbec dobrý ani v dnešní velmi složité době.
Ono to tady dneska už zaznělo z úst mého předřečníka, ale opravdu platí, že na jednoduchou otázku, kterou můžete položit i tady na plénu Poslanecké sněmovny - chcete pět týdnů dovolené, nebo chcete šest týdnů dovolené, nebo sedm týdnů dovolené, chcete vyšší mzdu? - tak na tuto jednoduchou, triviální otázku, podle mě neexistuje jiná odpověď než že ano, souhlas, protože všichni chtějí více dovolené, všichni chtějí větší plat.
Úplně jinak by se asi odpovídalo, pokud byste se zeptali, jestli si myslíte, aby těch pět týdnů dovolené byla povinná záležitost úplně pro všechny firmy, pro všechny firmy bez rozdílu, jestli se v době, kdy nebyla pandemie, nachází v dobré ekonomické situaci, nebo pro ty, kteří mají velké problémy. Úplně jinak by ta odpověď zněla, pokud se zeptáte, jestli jsou to firmy, které na to mají skutečně prostředky, nebo jestli to chcete ve firmách, které na to ty prostředky nemají v souvislosti s tím, co prožíváme nejenom v naší zemi, to znamená pandemická situace. Úplně jinak by asi lidé odpovídali, pokud se jich budete ptát, jestli mají mít pět týdnů dovolené v té opravdu dnešní mimořádně složité situaci.
Já si opravdu myslím, že to, jestli si nějaká firma může dovolit vzhledem ke své ekonomické situaci vyplácet jeden týden dovolené navíc nad dnešní zákonnou úpravu, by opravdu takto od stolu neměla rozhodovat Poslanecká sněmovna. A já se ptám předkladatelů: Vy si jste jisti, nebo osvíceně víte tady od stolu, jak na tom ekonomicky konkrétní firma v té dnešní situaci je? Já si vážím toho a vím, že prostě nejenom skupina poslanců, ale i jednotlivec si může předkládat jakékoliv návrhy zákonů, ale nemyslím si, že by se to mělo dít od stolu.
Myslím si, že když už se o to někdo pokusí, když se k tomu odhodlá, tak si myslím, že by bylo minimálně slušné a dobré se také zeptat druhé protistrany, jaký na to má názor. Z toho důvodu se tady musím zeptat, jestli jste se ptali, jestli jste s někým diskutovali, jestli jste jednali se zástupci Hospodářské komory, jestli jste jednali se všemi svazy, jestli vás prostě zajímal ten návrh nebo jejich názor na tento návrh zákona, protože to bývá ne vždy povinné, ale je to nepsaná slušnost. Prostě pokud přicházíte s nějakým návrhem, který může mít velké dopady do podnikatelské struktury, co si o tom myslí, co si o tom myslí tripartita.
Já tyhle informace nemám a samozřejmě je dobré se ptát významných zaměstnavatelů, co si o tom myslí, v kontextu toho, že musí to dobře vědět, že dneska ve všech firmách fungují věci, jako je sick days, jako jsou mimořádné odměny, jako jsou studijní volna, jako je třeba podpora stravování, dovolená navíc a samozřejmě další jiné benefity. Přiznám se, že přeji jejich zaměstnancům klidně šest, sedm nebo osm týdnů dovolené. Proč ne? Prostě je to svaté právo. Ale prosím, ať proboha o tom rozhoduje ta konkrétní firma, ten živnostník sám, a ne že se mu to takto nařizuje prostřednictvím neprojednaného návrhu zákona, prostřednictvím Poslanecké sněmovny. Samozřejmě - a to je vaše zákonné právo - když už chcete zákonem něco měnit, tak si myslím, že by bylo minimálně slušné, abyste se podnikatelů zeptali, co si o tom myslí.
Jsem přesvědčen o tom - a také to tady padlo z úst mého předřečníka - že zodpovědní politici, a já doufám, že je nás tady většina, by v této chvíli měli spíše vyhlížet, co přijde po pandemii, a měli by přijímat opatření, která českou ekonomiku a malé a střední podniky podrží. Obávám se, pokud by tento návrh zákona byl na půdě Poslanecké sněmovny přijat, tak místo toho, abyste malé a střední podniky podrželi, tak je možná tímto dorazíte.
Úplně na závěr: jsem přesvědčen o tom, že pětitýdenní dovolená je fajn, ale jako možnost, nikoliv jako povinnost. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi. Omlouvám se ještě jednou panu poslanci Jiřímu Bláhovi, kterého jsem přehlédl s faktickou poznámkou. Mám dvě faktické poznámky. Nejdříve Jiří Bláha, poté Ondřej Veselý. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl prostřednictvím faktické poznámky poděkovat předřečníkům, prostřednictvím pana předsedajícího, za slova, která tady zazněla. Tady je důležité, aby si všichni uvědomili jednu zásadní věc. Nikdo z nás určitě není pro to nebo proti tomu, abychom měli více volna, více volného času, více trávili s rodinami, více si toho života užívali. Ale především na to musíme ekonomicky mít. A v okamžiku, kdy jdeme do něčeho, co navrhnou poslanci - a samozřejmě neprojednalo se to mezi různými kluby, ještě navíc ani neznáme dopady na ekonomiku, a navíc to je podpořeno i dnešní dobou, která je obrovsky složitá - tak se dostáváme do stavu, že vlastně hazardujeme s tím, co přijde. Hazardujeme s investicemi, hazardujeme hlavně s pracovními smlouvami dnešních zaměstnanců. Dostáváme se do stavu, kdy vlastně každý podnikatel bude muset zvažovat, jestli má na to, zaměstnat další. A samozřejmě většina začne uvažovat tím směrem, že než si domluvit zaměstnance, tak si ho domluví na pevnou dobu. ***
