(10.10 hodin)
(pokračuje Valenta)
Proto jsem ho na toto téma také interpeloval s tím, že účast jeho, ale i členů vlády na jednání Poslanecké sněmovny nejen pouze při interpelacích je více než tristní. Pan předseda vlády mně tehdy slíbil, že s členy vlády promluví. Samozřejmě se nic nestalo. Ovšem sám již od té doby příkladem také moc nešel. Jeho účast při hlasování naopak tehdy potom ještě klesla až k hranici 27 %. Takže si myslím, že pan premiér Babiš by si nejdřív měl zamést před svým vlastním prahem a daleko víc tlačit na přijetí klouzavého mandátu, ovšem nemyslím si, že zrovna v takové formě, jaký je nám dneska překládán. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Marek Benda. Já jsem to vnímal jako normální přihlášku. Je tady jedna faktická poznámka Stanislava Grospiče. Takže Stanislav Grospič nyní s faktickou poznámkou, poté pan kolega Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, měl jsem možnost s mandátovým a imunitním výborem tyto věci přímo diskutovat jak v rakouském parlamentu, tak ve slovenském parlamentu. Já se trošičku obávám, že ta geneze v obou těch případech, Rakouska i Slovenska, klouzavého mandátu, kterým se inspirovali kolegové z Pirátské strany, byla trošičku jiná, a to, co vlastně dnes tady máme na stole, je takovým určitým kočkopsem obou variant a vyjadřuji obavu, že to nemusí úplně fungovat.
Také bych chtěl upozornit, že jsou země v Evropské unii i jinde v Evropě, kde naopak je předpoklad, že člen vlády musí být člen parlamentu. Takže v téhle otázce bych chtěl jen upozornit na to, že i když zavedeme klouzavý mandát - což samozřejmě z hlediska veřejnosti a možná i mého má velké hluboké ratio, protože nebudou kumulovány dvě funkce - neznamená to samo o sobě ovšem, že časový program a plnění funkce člena vlády a vrcholného představitele výkonné moci a správní moci bude umožňovat časově dostavit se vždy na interpelace do Poslanecké sněmovny. Tím se ten problém vůbec nevyřeší. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, nyní pan kolega Marek Benda v řádné přihlášce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já za prvé tedy uznávám, že pan ministr Brabec je z těch ministrů, kteří sem chodí poměrně poctivě, abych vůči němu byl uznalý. Určitě jsou tací, kteří se tady ukazují výrazně méně. Já si pamatuji, když jsem tady kdysi dávno říkal o ministru Pelikánovi, že je něco jako paní Columbová - všichni o ní mluví, ale nikdy ho nikdo na půdě Poslanecké sněmovny neviděl. Nicméně interpelace za našich časů, ty účasti bývaly hojnější, ne třeba úplně stoprocentní, a občas byli tací, kteří se vymlouvali, že se jim sem nechce, ale třeba takový Mirek Topolánek interpelace vysloveně zbožňoval a užíval si je. Užíval si tu přestřelku s opozicí a myslím, že - a to souvisí s tím, co jsem říkal v tom předchozím vystoupení - je to trochu o organizaci práce Poslanecké sněmovny.
Tady se vede dlouhou dobu diskuze o tom, jestli interpelace - a i s panem kolegou Michálkem a i s panem předsedou - nějakým způsobem nezefektivnit, neudělat nějaké bloky, aby bylo vždycky jasné, kdo bude ten interpelovaný ministr a jakým způsobem, spíš to nějak koncentrovat. To si myslím, že jsou věci, které by byly užitečné, aby tady skutečně chudáci ministři nemuseli celý čtvrtek sedět a čekat, až na ně v nějaké sedmé nebo čtyřiadvacáté interpelaci přijde řada.
Nicméně nemyslím si, že toto je rozhodující, jestli se má, nebo nemá zavádět klouzavý mandát. Prostě klouzavý mandát má trochu pak zase jiné problémy kromě toho, že teď jsou řekněme v ohrožení ministři, že kdyby se vzdali mandátu, pak se nemají kam vrátit. Pokud zavedeme klouzavý mandát, tak ve stejném ohrožení jsou ti poslanci, kteří nastoupí na ten klouzavý mandát, a v okamžiku, kdy ten ministr se vrátí zpátky do Sněmovny, tak oni zcela bez jakékoliv možnosti, šance, kontroly se po třech měsících, roce, dvou letech - ne více než čtyřech, samozřejmě - vracejí zpátky a nemají možnost to nijak, žádným způsobem ovlivnit.
Zcela logicky, samozřejmě, jejich hlasování o případné důvěře nebo nedůvěře vládě je pak tímto do značné míry také podmíněno, takže si přemýšlím o tom, jestli když hlasují pro nedůvěru vládě, tak to znamená, že druhý den ztrácím zaměstnání, protože se mi ministr vrací do lavice, za mě. Tak jenom abychom si byli vědomi i těchto ústavních konotací, a to je důvod, proč já jsem k této ústavní změně poněkud opatrný, jak vždycky říkám, i na půdě této Sněmovny. Jednou jsem tady zahlasoval pro přímou volbu prezidenta a pokládám to za největší chybu, kterou jsem kdy v životě v politice udělal. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi, nyní Jan Chvojka v rozpravě. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Tak u nás v poslaneckém klubu ČSSD a ve straně jako takové to není věc, kterou bychom měli v programu. Tady teď vystupuji sám za sebe, mám trošičku jiný názor než třeba kolegyně Kateřina Valachová, která podporuje tuto změnu, a každý má právo na svůj názor. Já tuto změnu nepodporuji a pokusím se vysvětlit v pár bodech, proč.
Když jsem nastupoval před pěti lety do funkce ministra pro legislativu, tak jsem dělal kulaté stoly na téma změny ústavy. Některý byl k tématu moci výkonné, některý k tématu moci soudní, další stůl k tématu moci zákonodárné. Musím říct, že ani jeden z ústavně-právních odborníků nepřišel s tím, že toto je něco, co ústavní systém České republiky nějak zásadně trápí. To musím říct, že ani jeden z nich toto neříkal a takový názor neměl. Řešily se tam jiné věci a měli za to, že ústavní systém trápí jiné věci. Já s tím souhlasím.
Sám za sebe říkám, že jsem příznivcem spíše naopak toho - jako velký angloamerikanofil - britského systému, kdy naopak ministr musí být poslancem. Mám rád, když tady je to sepětí Sněmovny s vládou, a ono to vidíme - a jsem vládním poslancem této koalice - bohužel, kdy je problém, kdy sepětí vlády se Sněmovnou moc není. V této vládě sedí asi půlka, možná půlka je to, členů vlády, kteří poslanci nejsou. Já si myslím, že je to problém nejenom z hlediska toho, že pak mají menší tendenci do Sněmovny chodit, to je jedna věc a tak tomu prostě je. Koneckonců tím se začíná každý čtvrtek, už to tady zmínil některý z předřečníků, že prostě ministři sem moc nechodí, a to někteří z nich poslanci jsou. Nechodí sem i ti, kteří poslanci - nebo možná více ti - kteří poslanci nejsou, protože ani poslanci nikdy nebyli.
A v zásadě tady máme ministra - a já ho nechci jmenovat - kterého jsem ve Sněmovně mockrát za dobu jeho mandátu neviděl. Možná je to tím, že prostě si sedí na tom svém úřadu a říká si: Já jsem ministr a nebudu do nějaké Sněmovny chodit, když tam chodit nemusím. Takže to je jeden problém, který vidím.
Druhý problém - a to vidíte taky - na vládě, kde máte ministry neposlance, že samozřejmě je ten premiér. Ty nikým nevolené ministry drží logicky a samozřejmě více v kleštích, nejsou schopni nebo jsou méně schopni vykonávat svoji vlastní politiku, protože je přece jenom rozdíl, když vám premiér řekne: Uděláš tohle, a když to neuděláš, tak tě odvolám, a daný kolega ví, že zůstává poslancem, anebo je tady ministr, kterého jsme vytáhli jako králíka z klobouku někde - a nechci urážet nějaké město - prostě odněkud, on se stane ministrem, a když neposlechne premiéra, protože podle svého názoru má svoji vlastní politiku, tak ho premiér odvolá ze dne na den, daný člověk ve funkcí končí a už o něm druhý den nikdo neví.
Takže to je další aspekt spíše procesní, ale mnozí politologové a odborníci na ústavní právo také zmiňují. Tudíž za mě já toto nepodporuji, chápu ale ty, kteří danou změnu podporují, a myslí si, že je k užitku. Já si to nemyslím. Děkuji. ***
