(10.40 hodin)
(pokračuje Čižinský)
To znamená, pokud tvrdíme, že za všechno může systém, který teď se má měnit, a má se měnit vlastně revolučně, tak nemáme pravdu. Uvedu příklad. V naší městské části máme dva projekty. Jeden projekt, který je dvakrát vyšší - nebo projektován, navrhován dvakrát vyšší než okolní zástavba. Ten stavebník prostě navrhoval dvojnásobný počet pater. To samozřejmě nebylo možné povolit, sousedé se bránili, městská část se bránila. Stavebník potom přišel s tím, že bude mít poloviční počet pater, ale vlastně chtěl toho dosáhnout jenom tak, že vybourá každé druhé patro, že tam to patro bude sedm metrů vysoké, takže ten dům zůstane stejně vysoký, dvakrát vyšší než ostatní a že splní počet pater. Samozřejmě to byl trik. Ten trik neprošel, sousedé se opět bránili. Tento projekt se projednával 10 let a nebyl povolen. Pak tam byl druhý projekt, který všechno splnil, a do roka ten stavebník měl stavební povolení. A teď, pokud se posuzuje délka stavebního řízení, tak tyhle projekty jsou prostě normálně posuzovány vedle sebe, přestože je úplně evidentní, kde byla chyba při protahování projednání toho prvního projektu, který vlastně fixloval a který podváděl.
Velmi se obávám, že tahleta revoluce blbě dopadne, že dopadne blbě u soudů. Pražské stavební předpisy, které když se měnily, tak jsme mohli pozorovat, jakým způsobem dopadá změna podmínek na projekty. Moji předřečníci velmi správně poukazovali na rozpor mezi ústavou chráněnými zájmy, ochranou životního prostředí, ochranou památek a zákonem, jak je navrhován. Dokonce je situace, že tady ministři za ANO a ČSSD se vymezují proti pozměňovacím návrhům, které ale vlastně víme, že projdou. Vystupoval proti těmto zákonům pan ministr Zaorálek, pan ministr Arenberger, pan ministr Brabec.
Takže já se velmi obávám, že cesta k centralizaci je cesta opačným směrem, protože to nejhorší, co může potkat naši zemi, je špatný, nefunkční, centrální stavební úřad, a právě decentralizace a ponechání důvěry na místní znalosti úředníků by byla správnější cesta, ale je to úplně opačná cesta než ta, kterou se dnes bohužel tato Sněmovna chce ubírat.
Je to špatně a bude to špatně i pro stavebníky, je to špatně pro soudy. A velmi se bojím, že dosáhneme úplného opaku, to znamená, že se budou stavebníci a sousedé potkávat u soudů, budou se potkávat u soudů obce, starostové a stavebníci, protože centralizace, jak tady mnohokrát zaznělo, je prostě cesta špatným směrem.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Kolovratník, připraví se pan poslanec Kupka. Jo, pardon, pan poslanec Adamec má faktickou poznámku, přihlásil se již před delší dobou. Prosím.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl ještě zareagovat na příspěvek pana ministra životního prostředí. Já mu děkuji za to vysvětlení tady toho pozměňujícího návrhu kolegy Bauera, protože to, co jsem si přečetl v médiích, a komentáře pana náměstka Many mě vyděsily. Já si myslím, že nikdo z nás nechce tady ničit životní prostředí. Nechceme, životní prostředí je cenná devíza. A navíc dneska ta společnost je natolik vyspělá, a všichni mladí lidé chtějí po svém zaměstnání chodit do přírody, užívat si to, co máme tady v České republice.
Takhle to rozhodně myšleno nebylo. Bylo to myšleno jako okruh zjednodušení. Já si myslím, že ono to stojí za úvahu pořád. Chápu obavy pana ministra a rozumím tomu, protože některé ekonomické tlaky jsou opravdu velmi silné. Dokazuje to i stávající stav, že i přesto, že dneska mají ochranáři možnost do toho zasahovat, tak v řadě míst vznikají stavby, které mně osobně tedy nedávají žádné potěšení z toho, že tam vznikly. Jenom děkuji za to vysvětlení k té... chtěl jsem slyšet opravdu názor pana ministra. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, děkuji. Budeme tedy pokračovat. Nyní pan poslanec Kolovratník, připraví se pan poslanec Kupka. Prosím.
Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Teď v obecné rozpravě budu mít svoje vystoupení relativně stručné, ale rozdělené do několika logických celků.
První celek - reakce na předřečníky. Vezmu to odzadu a obrátím se na pana poslance Čižinského, s kterým občas se dobře shodneme v otázkách cyklistiky, podpory mobility ve městech a podobně. Ale pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího schůze, teď tedy ve vší úctě musím se ohradit. A musím se ohradit nejen jménem svým, ale týmu a lidí a profesionálů, odborníků, kteří na té podobě zákona, na té institucionální změně, z které tedy máte obavu - a samozřejmě respektuji váš názor - tak kteří na tom pracovali. Nezlobte se na mě, pane kolego, nechci být neuctivý, neslušný k vám, ale máte nějaké životní zkušenosti, máte za sebou nějakou praxi. Ale to, co chci povědět. To, o čem se bavíme, to, co je obsahem toho komplexního pozměňovacího návrhu 1008/7, u toho stál pan doktor Stanislav Kadečka. Znáte určitě jeho jméno, už je bohužel po smrti. On byl jedním z autorů těch myšlenek, když tohle celé vznikalo, někdy od roku 2017, 2018. Pan doktor Kadečka, kdo neznáte, vygooglujte si, bohužel již je po smrti, byl opravdu jedním z nejrespektovanějších českých právníků, znalců těch procesů, správního řádu. Byl jeden ze spolutvůrců řady zákonů. On nám dal zelenou, on to vlastně vymýšlel, on byl jeden z duchovních otců té celé změny. RIA dělal pan profesor Mejstřík. Teď já jako zpravodaj, když jsem u toho půl roku zpátky, tak téměř dnes a denně jsem v úzkém kontaktu s panem doktorem Vojtěchem Vomáčkou. To je soudce Nejvyššího správního soudu. Tak přece takové autority když dají palec nahoru a řeknou: Ano, tohle je správná rozumná cesta, tak nezlobte se na mě, tohle zpochybňovat, to zkrátka nejen že k nim není fér, ale je to hodně nedobrá argumentace z mého pohledu.
A možná ještě o jeden názor, řeknu externí, nepolitický, se opřu. I rekonstrukce státu ve svých právních legislativních hodnoceních nebo stanoviscích tady k té normě jasně konstatovala, že pokud chceme dosáhnout toho cíle, o kterém s paní ministryní mluvíme, to znamená profesionality, kvality, jednotnosti postupů, jednotnosti metodiky, tak toho právě můžeme spolehlivě docílit pouze, pokud to bude centralizováno, a řízeno tedy v rámci jedné instituce. A naopak decentralizace, ta právě hrozí velikou chybovostí, nejednotnými postupy, jinými výklady a tak dále a tak dále. Tohle je tady prostě potřeba říci.
Tím se oslím můstkem dostávám i k vyjádření Ivana Adamce, když říkal: Je to narychlo, lepí se to narychlo. Zase, pane kolego, připomenu - a teď trochu supluji Kláru Dostálovou, řekla by to sama lépe než já - ty přípravy začaly vlastně na začátku tohoto volebního období, někdy v roce 2017, rozjely se 2018. Já jako zpravodaj jsem tady u toho půl roku, už jsem to říkal a v úvodu dnešního svého vystoupení jsem vám, kolegům z opozice děkoval za ty lhůty. 5. 11. jsme začali první čtení, dneska jsme vlastně o půl roku dál, jsme v květnu, takže i tady ve Sněmovně ta doba byla velmi dlouhá.
Ale znova musím se vrátit. Pan doktor Kadečka, pan profesor Mejstřík, doktor Vojtěch Vomáčka, to jsou pro mě ikony, to jsou odborníci nezpochybnitelní. A věřím, že ani kolegové poslanci z opozice nemůžou takto silné kalibry - neměli by - zpochybňovat.
Ivan Bartoš v úvodním krásném rétorickém vystoupení hovořil o digitalizaci, o velkých ambicích, ale tam jsme přece ve shodě. To jsou všechno prvky, které v našem návrhu máme. A tady se sice budu opakovat, ale zopakuji to rád a velmi stručně. Prosím, kolegyně, kolegové, podívejte se na tu normu optikou ne 20. století, a možná 19. a Rakouska-Uherska. Podívejte se na něj optikou 21. století. Bavíme se o normě, o procesu, který z pohledu... A já dám příklad řadového občana. Bude znamenat jediné: že si na chvíli sedne k počítači. Nemusí řešit, jestli je stavební úřad nebo to územní pracoviště, jak my navrhujeme, v té či oné obci, nemusí řešit, kam pojede, kde si oběhá další razítko jiného úřadu a jiné instituce. Ne, bude mít svůj Portál stavebníka, sedne si k počítači, v návaznosti na celkovou změnu stavebních procesů, která se týká i velkých státních investorů, bude moci v digitální formě v jednotných formátech do systému nahrát výkresy, projektovou dokumentaci, žádost odešle a tím de facto jeho práce končí. ***
