(10.20 hodin)
(pokračuje Brabec)
Společnou dohodou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj byla totiž do vládního návrhu zákona vložena pojistka, že stavební úřady mohou nahradit orgány ochrany přírody v zastavěných územích národních parků a CHKO pouze v případě, že podmínky ochrany těchto území budou dohodnuty formou takzvaných regulačních plánů. Do doby vzniku těch regulačních plánů bude o otázkách ochrany přírody a krajiny závazně rozhodovat správa národního parku a v případě CHKO samozřejmě i Agentura ochrany přírody a krajiny.
Tohle je velmi důležité, kolegyně, kolegové, protože je zřejmé, a tím vás asi nepřekvapím, že je celá řada lokalit v národních parcích a v chráněných krajinných oblastech, kde se vlastníci pozemků a jednotlivé skupiny, někdy poměrně samozřejmě velmi mocné, vlivné skupiny, finanční skupiny, snaží opakovaně vymanit z podmínek, které jim nastavují orgány ochrany přírody. Nejvíce je to asi patrné na Šumavě nebo v Krkonoších a je to logické, protože ty pozemky v širším okolí mají obrovskou cenu. Těch se zájmem o nové projekty jsou stovky a doslova čekají na to, až se rozvolní ten režim a bude tam možnost stavět.
Já si myslím, že se asi shodneme s velkou většinou z vás, že není naším cílem mít z národních parků něco, co dřív, bych řekl, bylo nazváno lunaparkem, ale nechci to nějakým způsobem snižovat. Věřím, že obce by v řadě případů tohle nechtěly dopustit, ale prostě oslabit roli správ národních parků a CHKO považujeme za velmi nebezpečné a ten džin už by se potom velmi těžko vracel zpátky do lahve. Pokusů, aby se to stalo, byla celá řada. Jako červená nit se to táhlo projednáváním, různě to vracely do hry zpátky některé skupiny, my jsme to zase zpátky... nebo my jsme se zase snažili ty návrhy potlačovat a nakonec se tam ten návrh znovu objevil.
Takže ať už byl záměr překladatele třeba i řekněme bohulibý, tak v každém případě ten návrh rozhodně považuji za ve svých důsledcích za velmi nebezpečný a opravdu vás prosím, abyste pro něj nehlasovali. To znamená, z pohledu Ministerstva životního prostředí říkám, že nakonec se nám podařilo prosadit celou řadu změn, které ve svém důsledku podle našeho názoru - a tak, jak říkala i paní předkladatelka - znamenají zkrácení toho procesu, zkrácení přípravy staveb, ale přitom neznamenají nutně zásadní snížení ochrany životního prostředí. To se týká i třeba vstupu různých spolků a dalších skupin do řízení, protože největší problém našeho stavebního práva je řetězení těch procesů.
To znamená, je důležité, aby se zachovala účast veřejnosti, ale je důležité také, aby to neznamenalo, že účast veřejnosti tam bude pokaždé v dalším kroku znovu a znovu ve stejné věci, což bohužel se právě stávalo a pak společně s rozhodováním soudů se z celkem běžného záměru stal záměr, který se schvaloval 15 let a pak se třeba pouze jeden až dva roky stavěl. Srovnejme to s Německem, srovnejme to s Rakouskem, srovnejme to s dalšími zeměmi, které jsou vázány úplně stejnou evropskou legislativou, jako je například posuzování záměrů, životní prostředí EIA. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Adamec, připraví se pan poslanec Čižinský. A už je to jisté, slovo má pan poslanec.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, pane ministře, pane předsedo, kolegyně, kolegové, tak konečně jsem se dostal na řadu. Nevím, jestli je to potěšení pro mě, ale budiž, můžeme to tak vnímat.
Já jsem chtěl tady říct jednu věc. Vzpomínám si na dobu, kdy byly minulé volby a tehdy, když jsme byli v televizi my, co jsme se zúčastnili těch debat, tak tam padala otázka, co uděláme se stavebním zákonem. Já jsem tehdy říkal, že je lepší ten starý roztrhat, zahodit a prostě začít od nuly znova.
Všichni jsme chtěli nový stavební zákon. Všichni to vnímáme jako problém v České republice, pomalost kroků, některé kroky občané vůbec nechápou, že musí absolvovat, je to složité a můžu vám říct, že sám bych si na to netroufnul, podat si žádost o stavební povolení, že si na to musím najmout lidi, kteří tomu rozumí. To je pravda, nicméně musím také říct, že když se vrátím do historie - a ono to tady už padalo - tak vlastně první rekodifikace stavebního práva, myslím, byla v roce 2006 po vstupu do Evropské unie a od té doby každá změna byla změna k horšímu.
My konzervativci to říkáme pořád, že každá změna je vždycky změna k horšímu, tady se to prokázalo jako tvrdě realisticky pravdivé. Musím říct, že i minulá Sněmovna tady prohlasovala další verzi stavebního zákona, a musím říct, že mně se nelíbil ten proces, protože přijít sem s návrhem stavebního zákona, který měl v okamžiku závěrečného hlasování asi 180 pozměňovacích návrhů, tak to je opravdu velké riziko, a nakonec se ukázalo, že doba stavebního řízení se ještě prodloužila.
A nyní tedy jsme před schvalováním stavebního zákona, který mění systém a mění i obsah. To, co tady padalo, a také jsem zaregistroval kolegu Luzara, kterému bych chtěl vzkázat, vaším prostřednictvím, že není úplně férové osočovat samosprávy z toho, že něco ovlivňují nebo podobně, protože to musí dokázat, pokud takovéto ovlivnění tady zmiňuje, a já si nevzpomínám za celou svoji třiadvacetiletou kariéru starosty, že bych někdy se snažil ovlivnit šéfa stavebního úřadu. Ono to prostě nejde. On ten stavební úřad totiž je státní úřad, ať chcete, nebo nechcete, akorát je včleněn do toho úřadu městského. Jsou to vlastně stejní úředníci, stejní zaměstnanci, ale vykonávají státní správu.
Co my jako starostové můžeme, tak to je, abychom hlídali dodržování lhůt, aby ty věci běžely, jak mají, a rozhodně nemůžeme zasahovat do toho stavebního řízení. Už tady padly takové ty záležitosti podjatosti. Já si myslím, že to je nepochopení soudního systému, systému veřejné správy. Bohužel, museli jsme se s tím vyrovnávat v řadě případů, a ne úplně šťastně. To chápu, že toto je problém, nicméně řešení vlastně odtrhnout stavební úřady od veřejné správy a udělat z nich samostatný státní úřad, nepovažuji za úplně šťastné a vhodné a důvody vám tady teď řeknu.
Vůbec to není o tom, že bych tady plakal jako starosta nad tím, že přijdu o část úředníků stavebního úřadu, vůbec ne. Je to jinak. On to tady začal kolega Luzar. V roce 1999 se připravovala reforma veřejné správy. Z nás tu byl možná tak Marek Benda, jinak nikdo si to tady nemůžeme pamatovat, a tehdy vlastně vzniklo 14 krajů, různě velkých, a zanikly okresní úřady. Jestli to byl šťastný krok - myslím si, že ne. Já jsem to v té době kritizoval, že takto to není úplně dobré, a dokonce na vlastní kůži jsem to pocítil, protože já jsem se 1. 1. 2000 stal zároveň přednostou okresního úřadu, aniž bych měl na to se státem jakoukoliv smlouvu.
A tehdy proběhla diskuze, jestli veřejná správa bude mít sloučený model, nebo oddělený model. Zvítězil sloučený model ze zvykových důvodů a pak také z ekonomických důvodů. Je potřeba říci, že obce nedostávají 100 % peněz na výkon státní správy. Kdo si to myslí, tak je tedy vedle jak ta jedle. Obce dostávají pouze příspěvek na výkon státní správy, a to je něco jiného. Ono je to ještě složitější. Někde je to příspěvek, někdo to jsou účelové dotace. To si řekněme, ono to je ještě daleko složitější, takže někde stát hradí 100 % někde nehradí. Ale rozhodně ten ekonomický model asi hrál tehdy významnou roli, a proto nám vznikla veřejná správa tak, jak vznikla.
A teď stát přichází s tím, že vlastně je to špatně, po 20 letech, více jak 20 letech, že tedy díky špatnému obsahu stavebního zákona je potřeba změnit i systém. A v tom já vidím problém, protože - a také je potřeba říct tady, že ten systém už jednou nabourán byl, a bylo to za Nečasovy vlády, mám pocit, kdy se oddělila část sociální práce, která přešla na úřady práce. Jestli si někdo myslíte, že to bylo dobře a je to dobře, tak se na to podívejte zblízka. Já si to nemyslím. Je pravda, že ti nepřizpůsobiví už si k nám nechodí pro ty základní dávky, nejezdí tam těmi taxíky, nehází nám vajgly před úřad, to je pravda. Jezdí na jiný úřad. Ale zmizely takové ty lidské stránky věci, protože tito lidé potřebují pracovat konkrétně s konkrétními lidmi, a potřebují někdy i věci, které nejsou v systému, a stát se chová jenom zákonně. Ten úředník nemůže udělat nic jiného. Proto já to nepovažuji za šťastný krok. ***
