(12.10 hodin)
(pokračuje Havlíček)
Ale hlavně si držme palce v tom, ať se z toho dostaneme, protože zdaleka nejsme ještě z epidemie venku. Přes to všechno jsem přesvědčen, že snad není ve Sněmovně nikdo, kdo by nechtěl, aby se co možná nejdříve zbytek maloobchodů otevřel. Říkám zbytek maloobchodů - jedná se o 24 % provozoven a 18 % provozoven z pohledu počtu zákazníků. O tom není nejmenších pochyb a je pravda, že to musí být pro maloobchod - a nejenom maloobchod, ale i zavřené služby, které stále ještě dneska nemohou fungovat - frustrující.
Je nepochybné, že to je zcela bezprecedentní opatření, které zde historicky nikdy nebylo, a je pravdou i to, že ne všechno, co jsme vždycky udělali, bylo správně. Na druhou stranu jsme v situaci, kdy to vypadá, že máme jednou nohou nakročeno k tomu, abychom se z toho skutečně dostali. A proč jsme se z toho téměř již dostali, byť, znovu říkám, jsme při zemi? Protože se nám daří očkovat. Zaplať pánbůh, chodí vakcíny, kapacity jsou připravené a určitě sledujete, že ta čísla rostou. Za další, rozjeli jsme plošné testování už před několika týdny a určitě to byl správný krok, jsme dneska zemí, která testuje nejvíce v Evropě v přepočtu na obyvatele. Ještě hodně testuje Rakousko a tam je to hodně přes děti, ale přináší to svoje jednoznačné výsledky.
Rovněž že se nastavila určitá pravidla, zejména v posledních měsících nebo spíše týdnech, která naštěstí zabrala. Myslím, že jsme všichni rádi, že čísla klesají a že se prokázalo to, že ta omezení, jakkoli jsou nepříjemná a musíme se za ně omlouvat, jakkoli pochopitelně jsou diskomfortní pro zákazníky, pro podnikatele, pro obyvatele, ať už ve smyslu pohybu osob, ve smyslu provozování podnikatelských objektů, nebo ve smyslu nákupu potřebného zboží, tak výsledky přináší. Ta čísla jsou jasná. A to není teď můj argument, ani dokonce nějak extra politický. Myslím, že stačí se o tom pobavit, například se skupinou MeSES, se kterou sám jsem ne vždy souhlasil, někdy taky máme určitý spor, ale jsou to lidé, které respektuji, jsou to lidé, kterým věřím, jsou to lidé, kteří do toho jdou ze svého odborného úhlu pohledu maximálně poctivě, nezištně, a i díky těmto lidem se z toho dostáváme. Já to říkám proto, protože my respektujeme jejich názory. 10 milionů lidí, 10 milionů epidemiologů, každý jiný názor. A je to v pořádku, protože logicky každý se k tomu může vyjádřit, stejně tak jako pan předseda Bartoš, stejně tak jako pan poslanec Ferjenčík, a je třeba tyto názory akceptovat, ale to ještě neznamená, že se jimi musíme bezezbytku řídit, protože si musíme říct, jestli nám epidemiologickou situaci budou určovat epidemiologové, anebo jestli ji budou určovat politici anebo kdokoli další. Já se přimlouvám k tomu, aby to byli epidemiologové.
Můžeme více či méně diskutovat o tom, jestli více zabrala opatření typu okresního lockdownu nebo opětovně uzavřené některé další provozovny nebo jestli jsme přece jenom o něco více začali dodržovat hygienická pravidla, protože jsem přesvědčen, že si všichni uvědomili přibližně před měsícem a půl, že situace je opravdu vážná a že pokud je nebudeme dodržovat - a znovu říkám, jakkoli jsou diskomfortní - tak se prostě z toho nedostaneme. Můžeme se bavit o tom, co kdo kde ve světě udělal lépe či hůře, jestli více zabralo zavření škol, nebo více zabralo zavření obchodů nebo průmyslu nebo čehokoli jiného. Jsou desítky různých studií, a teď neříkám studie béčkového charakteru, myslím tím skutečně kvalitní instituce, které je vydávají. Četl jsem mnoho z nich, ať už z Kochova institutu, nebo z americké CDC nebo magazínu Science a tak dále. Každý na to má trošku jiný pohled, ale v zásadě všichni se shodují na jedné věci, co skutečně zabírá - i když uznávám, že to je do značné míry léčba tou tvrdou chemoterapií - je snížení mobility. A můžeme diskutovat o tom, jestli v obchodě A nebo službě B nebo v podniku C nebo škole je to místo pro to šíření epidemie lepší nebo horší. V každém případě ta do značné míry izolace ekonomiky, sportu, kultury a tak dále sleduje primárně snížení mobility lidí. I proto se obchody musely bohužel zavřít. A vidíte, že se nezavřely jenom v České republice, zavřely se prakticky ve všech zemích v Evropě.
Ale souhlasím s panem poslancem Ferjenčíkem v jedné věci - postupně se uvolňují, to je pravda, souhlas. Tak jak se z toho ty země zaplať pánbůh dostávají, včetně nás, tak se začínají postupně uvolňovat některé obchody a postupně některé služby. Určitě víte, že jsme včera na vládě rozhodli o tom, že se i u nás obchody, ten zbytek, uvolní, těch 24 % obchodů, a to od 3., čili od pondělí za týden.
Ale já se stále vracím k tomu, aniž bych byl epidemiologem, ale protože s těmi týmy těch epidemiologických skupin jsem de facto denně v kontaktu a slyším jejich argumenty - a musím říct, že někdy moje argumenty nejsou úplně třeba i odlišné od toho, co říkal pan poslanec Ferjenčík, protože logicky ve vládě já spíše hájím - nebo jednoznačně hájím - zájmy i té hospodářské větve, a taky bych byl rád, aby se to otevřelo. Na druhou stranu jsem rovněž místopředsedou vlády a musím akceptovat argumenty, které vyvažují třeba i můj úhel pohledu. A ty argumenty jsou jasné. Nesledujme tolik, jestli se to v tom malém obchodě přenese více nebo méně, ale jestliže se pustí 109 000 maloobchodů, tak v tu chvíli to znamená několik milionů lidí v ulicích, zvýšená mobilita. A v tom je ten problém. Protože ti lidé se potkávají v metru, ti lidé se potkávají na tramvajové zastávce, ti lidé se potkávají na parkovištích, ti lidé se potkávají v různých organizacích, obchodech a tak dále. A on nejde zřejmě jenom do obchodu A, ale on se rovněž zastaví ve službě B - a to je bohužel ten problém. Protože když se podíváte na to, co bylo tou příčinou, proč jsme se z toho dostali v tom posledním měsíci - a znovu říkám, jsme ještě na půli cesty - tak to bylo právě to, že se nám konečně podařilo snížit mobilitu někde na úroveň 50 %. A znovu říkám, můžeme se bavit o tom, jestli to bylo dáno víc restrikcí toho či onoho oboru, ale právě to snížení mobility k tomu pomohlo.
Co to fakticky ale znamená? Jestli do toho nechceme znovu spadnout a jestli nechceme za měsíc zavírat, což dneska řeší třeba v Německu... Já jsem se bavil minulý týden s německým ministrem hospodářství, který je frustrován. Snad poprvé mi řekl, že nám k něčemu gratuluje. To jsem byl docela rád, protože docela vidím, že ta čísla jdou u nás dolů. A říkal: Gratuluji ti k tomu, že jste se dostali až na tahleta čísla, ale současně řekl: Jsem frustrován z toho, jak se to vyvíjí u nás, protože nám to roste mezitýdně o 30 %, a to jsme udělali všechno pro to - nikdo nezpochybňuje Německo, že to dělá špatně - aby to nenastalo. A v té době měli 31 000, 32 000. Díval jsem se a pořád se to pohybuje někde okolo těch 30 000 plus, minus. A teď to není, prosím pěkně, o tom, že bychom se vzájemně porovnávali, že bychom říkali, že jsme lepší nebo jsou horší. V žádném případě. Nepřejeme to nikomu z našich sousedů, ale faktem je, že to tam roste, a zvažují, jaké další restrikce udělají. Můžeme se podívat v Polsku, kde to je obdobné, v Maďarsku a tak dále. Takže to nechceme, aby nastalo. Snad se shodneme na tom, že to nejhorší, co by bylo - a ti podnikatelé mi to říkají dnes a denně, včetně těch obchodníků - hlavně ať se to zase za tři týdny nezavře. To už je lepší týden nebo 14 dnů vydržet, budeme-li mít větší pravděpodobnost toho, že to dáme a že to ustojíme všichni.
Tak prosím, nezkazme si to. Opravdu to není teď o politice, to není o ideologii, to není o tom, kdo bude větší hrdina a komu se podaří v pondělí prosadit to či ono. Je to o tom, že epidemiologové se shodli na tom, že ta situace se lepší. Incidence je dneska 171, včera byla 177, předevčírem 184, minulý týden byla 400. Hranice, která se nastavila, podle mě férová, ale nejsem epidemiolog, je 100. Když to vydržíme a půjde to tímhletím tempem, tak je šance, že toho 3. se dostaneme na tu stovku. My jsme navíc řekli, že to je orientačně, tak abychom se nechytali za slovo - i ti epidemiologové řekli, že pokud budeme na 105, 107 a uvidí ten trend, tak se to v to pondělí 3. otevře. A myslím, že to je férová doba a že se to dá zvládnout.
A když to vydržíme, tak budeme mít větší šanci, že se nám to podaří ustát. Protože si uvědomme, že to není jenom, pane poslanče Ferjenčíku, o maloobchodu. Je to o tom, že chceme pustit ještě pár služeb, aspoň těch velmi důležitých, to jsou služby na tělo, ať už je to pedikúra pro starší lidi, kteří nám píšou a vám určitě taky, ať už jsou to kadeřníci, což je i psychologická záležitost, maséři, což je částečně zdravotní záležitost, a podobné služby. ***
