(11.20 hodin)
(pokračuje Maláčová)
Dovolte mi, abych na tomto místě zdůraznila, že tak těžce vydřený kompromis, jako je tento vládní návrh, je jako domeček z karet - pokud se změní jeden parametr, rozsype se celý systém, jako když právě z domečku vytáhnete spodní kartu. Ty základní parametry jsou stabilní národní financování, nadále budeme usilovat o prostředky z EU, ale nebude to na projektové bázi, ale budeme si přeposílat mezi rozpočtovými kapitolami finanční zdroje, pokud bude Evropa souhlasit, zastropování příspěvků od rodičů. Důležité je, aby jesle, respektive dětské skupiny, nebyly luxusem, nebyly elitními školkami, ale byly skutečně dostupnou péčí pro rodiny tak, aby si mohly skutečně vybírat, zda chtějí slaďovat, nebo pečovat o své nejmenší. A samozřejmě věková návaznost na mateřské školky.
Protože už jsme toho vyjmenovali spoustu, tak nebudu pokračovat v tom výčtu. Prosím vás o zohlednění tohoto návrhu. Skutečně jde o to, abychom měli finančně, místně dostupnou péči o nejmenší děti, to je cílem této novely. Bereme to dobré, co bylo v dětských skupinách, a napasováváme to na současný systém tak, aby skutečně rodiny, pokud potřebují pracovat nebo chtějí pracovat, tak aby měly dobrou podporu státu. Velmi děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní otevírám rozpravu, do které je v tuto chvíli přihlášena jako první poslankyně Richterová. Připraví se poslanec Čižinský.
Poslankyně Olga Richterová: Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já jen stručně, abychom se dostali k hlasování, ale abychom si zároveň řekli, co jsou potíže toho návrhu. Já se pokusím upozornit na to, že ďábel je skrytý v detailu, a u toho návrhu, který tady je, obzvlášť.
Jde o to, že z flexibilního systému, systému, který doplňoval školky, se tím předloženým návrhem stává systém velmi rigidní, svázaný, a to svázaný tím věkovým limitem, který se navrhuje zavést, a bohužel svázaný i některými technickými parametry. Takže se opravdu zkusím jenom velice stručně zaměřit na to, že dnes máme obecný problém naší země, nedostatek míst v mateřských školkách, míst péče o malé děti, a tento problém, k jehož zmírnění nějakým způsobem přispívají dětské skupiny, protože poskytují 16 000 míst takové péče, tak tento problém vyostříme, když projdou ty přísné změny.
Jde o to, že péče o předškolní děti se v každém případě státu vyplatí. Jde o to, že veškeré studie ukazují, že právě včasná a kvalitní péče srovnává rozdíly mezi rodinami. Jsou velice zajímavé třeba americké výzkumy o tom, jak jeden investovaný dolar právě do předškolní péče se vrátí devětkrát. Devětkrát! To je prostě výnos, jaký žádná jiná investice nemá.
Takže když si shrneme význam této normy, chybí nám místa pro malé děti, chybí nám možnost skutečně svobodné volby pro rodiny s malými dětmi, protože když prostě nemáte to dítě kam dát, tak nemáte svobodnou volbu. A teď budeme hlasovat co? Další omezení. Je to škoda, vím, že si to paní ministryně původně nepřála. Ale ještě máme šanci některé věci opravit.
To, co by se opravit dalo, jsou, vážené kolegyně a kolegové, ty zbytečné technické normy. A teď zdůrazním. na školky jsou ty normy velice přísné, zejména co se týká osvětlení. Zamyslete se, prosím, jaké jsou normy v bytech. V bytech, co se týče osvětlení, to je také nastavené v naší zemi velmi kvalitně, ale ve školkách je to ještě přísnější. Takže máme třeba možnost schválit pozměňovací návrh, díky kterému by dětské skupiny mohly být v takových prostorách, které mají osvětlení jako ve standardním bytě. A to je úplně klíčová věc, protože ta o něco vyšší kvalita daná tím, že školky se často stavěly na volných prostranstvích, okna z obou stran a tak dále, to prostě není v některých velkých městech možné dodržet, protože na to není prostor. Takže co to bude znamenat, pokud neprojde zmírnění navrhovaného limitu na osvětlení? Prostě v Praze zavřou dětské skupiny, protože nenajdou vhodné prostory, patrně ještě v Brně, zkrátka v místech, kde je nedostatek nemovitostí. To dávám jako konkrétní věc, která se vám, vážené kolegyně a kolegové, nemusí zdát, ale je to ten ďábel skrytý v detailu.
Co se týče toho věkového limitu. Už jsem to tady říkala minule, jenom to stručně shrnu. Dnes je velice praktické, že si rodiče vyberou. Když mají dobrou dětskou skupinu, je tam jejich čtyřleté dítě zvyklé, přidají své dvouleté, vozí ráno obě děti, čtyřleté i dvouleté, všem to vyhovuje, a na to povinné předškolní vzdělávání jsou leckteré dětské skupiny také vybaveny. Ale jsem ochotna přistoupit na jakýkoliv kompromis typu, že povinné předškolní vzdělávání už se realizuje ve školkách, ale aspoň do čtyř let věku, prosím, děti v dětských skupinách nechme. Nyní je ten limit navržený na tři roky, maximálně do čtvrtých narozenin. Ostrá hranice, konec. Zase - proč? Je to jenom proto, že se ministerstva hádají o to, kdo řeší výchovu a kdo řeší péči? Myslím, že v rodinách víme, že tohle se fakt takhle odlišovat nedá.
A poslední věc, kde bych velmi, velmi, velmi si přála, abychom si řekli, že tohle je návrh, který máme platit ze státního rozpočtu. Nevím, jak se k tomu bude vyjadřovat pan kolega Bauer z ODS, ale myslím, že takto byl ten původní záměr připravovaný právě pod ODS, že dětské skupiny mají být prostě ze státního rozpočtu. Je to základní státní služba, jako školky. U školek nikdo nechceme, aby nám je platil někdo jiný, a ty dětské skupiny doplňují nabídku jako školky. Takže ještě jednou. Základní standard našeho státu by měl být, že všechny rodiny s malými dětmi mají skutečnou svobodu volby, což znamená skutečnou možnost slaďovat práci a péči. Každý si má vybrat. Jsou samozřejmě rodiny, které chtějí být s dětmi dlouho doma, to je úplně v pořádku. Ale pak jsou takoví, kteří chtějí nebo musí pracovat, a ti dneska často tu možnost nemají.
Ještě jedno číslo uvedu. Jakmile místa ve školkách jsou dostupná i pro dvouleté děti, tak jsou tam všude, po celé zemi, ve venkovských regionech, kdekoliv si pomyslíte, ty děti dávané. Všechny rodiny ve statistickém průměru jsou s tím v pohodě. Samozřejmě to bývá na kratší dobu, bývá to často na část dne. Ale prostě jsou v pohodě s tím, na část úvazku pracovat a na část dne i ty malé děti dávat. Na tom chci ukázat, že poptávka je a lidé ta místa pro děti chtějí a potřebují. Jakmile je péče kvalitní, tak to děti nepoškozuje. Na kvalitu bychom měli dbát především. ***
