(10.10 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další přednostní práva neeviduji. Otevírám bod
336.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 545/ - třetí čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili ve středu 14. dubna tohoto roku v rozpravě. Poprosím, aby místu u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele ministryně spravedlnosti Marie Benešová a zpravodaj garančního výboru, kterým byl ústavně-právní výbor, pan poslanec Jan Chvojka. 14. dubna ho zastupoval pan poslanec Výborný a je tomu tak i dnes. Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 545/7, který byl doručen 26. února 2021, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisky 545/8 a 545/9. Nyní budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Podle poznámky bylo 14. dubna bylo přerušeno vystoupení pana poslance Patrika Nachera, který si přeje pokračovat. Prosím kolegy o klid v sále. Zaujměte svá místa. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Vážená paní ministryně, pane předsedo, dámy a pánové, já jsem byl přerušen ve svém projevu, ono se na to těžko navazuje vždycky, když je něco přerušené, tak je to takové nepříjemné, ta energie z toho úplně zmizí. A já bych tady nerad zase zdržoval Sněmovnu, abych to opakoval celé znova. Takže si dovolím spíš shrnout myšlenky, které jsem tady sděloval.
Představil jsem vám tady celý exkurz toho, co se v posledních pěti letech událo v prostředí exekucí a insolvencí. Zcela jednoznačně se to prostředí výrazně zlidštilo, a když to teď hodně zjednoduším, možná pro diváky, z toho prověřitelského se to posunulo výrazně do středu směrem k prodlužnickému prostředí. Já jenom varuji před tím, abychom to kyvadlo nevychýlili úplně zpátky. Nabídl jsem tady pohled nejenom dlužníka, protože určitě neplatí, co dlužník, tak to nevinná oběť, ale stejně tak neplatí, že co dlužník, tak člověk, který si za to může sám. Je to prostě košaté, není to černobílé. Ale stejně tak jsem vám tady nabídl i pohled věřitele, jak jsem tady citoval z mailů, jednoho věřitele fyzické osoby, který běhá po městě a získává informace o povinném, které potom dává exekutorovi, a stejně potom nic nevymůže.
Dovolím si ještě jeden takovýto pohled. Ono by totiž bylo ideální, aby se na to dlužník uměl dívat pohledem věřitele, věřitel pohledem dlužníka a exekutor oběma pohledy, tedy abychom se na to dívali pohledem toho druhého, a pak bychom možná měli větší pochopení. Když se tady bavíme o tom úhlu pohledu, tak když někdo někomu dluží, a my to velmi zmírníme, tak na druhé straně - věřitele - najdeme třeba matky samoživitelky. Teď jsem dostal několik mailů, které se týkají právě exekucí, insolvencí, a někdy tam dochází k nepochopení, že třeba ten, kdo projde insolvencí, tak má pocit, že se mu všechno zruší, všechno zastaví, všechny exekuce, a on začne od nuly. To platí s jednou výjimkou, že máte takzvané přednostní pohledávky, což je třeba výživné, které se musí hradit ze sta procent, a dlužník se diví. Ale dívejme se na to úhlem pohledu věřitele, což je ta matka samoživitelka nebo otec samoživitel. Já tady jenom před tím varuji, že když to přeženeme, tak tady budeme za chvilku přijímat normy, abychom pomohli těmto věřitelům, což jsou právě tyto fyzické osoby. Jinými slovy, tím chci říct, že věřitel neznamená, že to je banka, věřitel neznamená, že to je jen dopravní podnik.
Proto jsem říkal - a mrzí mě, že ve veřejném diskurzu se to zhutnilo jenom do debaty, jestli teritorialita ano, nebo ne, a to mi přijde škoda, protože když se podíváte do té normy, do tisku 545, už to, co je schváleno, nebo to, co předpokládám, že schváleno bude, tak tam těch věcí je celá řada. Tam je celá řada věcí, která pomůže i formou nepřímé retroaktivity nebo nějakou blízkou účinností, okamžitou účinností těm lidem, ať už je to zastavení marných, ale to není zastavení, to je ukončení totiž, ukončení těch marných, bagatelních exekucí. To už je schválené, to už je v tom áčku. Stejně tak jako takzvané, jak se tomu dal název, milostivé léto. Uhrazení jistiny u veřejnoprávních věřitelů, kde dlužníci na to mají půl roku, a v té chvíli se ta exekuce ukončí, tím se ten prostor vyčistí. Opět je to tam. To jsou přece statisíce případů. Stejně tak jako jsou tam dva různé návrhy, se kterými se dneska popasujeme, které humanizují, zlidšťují ty mobiliární exekuce, aby se nestaly pouhým povrchním nátlakem na dlužníky i v momentě, kdy jim není ve skutečnosti co prodávat, stejně tak jako nahrávání hovorů, aby nedocházelo k různému vydírání, a pak je to tvrzení proti tvrzení. To všechno přece kultivuje výrazně to prostředí, stejně tak jako že se změnilo pořadí uspokojování pohledávek, kdy se první splácí ta jistina, což je věc, kterou jsme třeba schválili u insolvencí v případě, že příslušenství bude větší než jistina. To jsou všechno věci, které tady nebyly, které napravujeme a které těm lidem pomohou, že se nebudou v tom furt točit donekonečna, že splácí jenom úroky, ale na jistinu se vlastně nedostanou. Jestli to tady dneska schválíme, je tam možnost získat exekuční spis v elektronické podobě, to znamená, aby ten člověk měl informace, které se o něm vedou, open data, zkrácení lhůty a tak dále a tak dále, už jsme se o tom bavili. Těch změn je tam celá řada, které budou mít okamžitý dosah. Když k tomu přičteme ještě zavedení chráněného účtu, tak je to velký posun.
Já to tady říkám a shrnuji, protože mě mrzí, že debata je jenom o teritorialitě. A jak jsem řekl, ty argumenty nebudu opakovat, proč konzistentně teritorialitu nepodpořím. Znovu opakuji, tak jak je navržená v podobě absolutní teritoriality, tak to funguje jenom - jenom! - na Slovensku a v Maďarsku, nikde jinde. Takže když tady máme, jak jsem řekl již několikrát v jiných zákonech, když dáváme příklady, jak to funguje zejména v západní Evropě, tak takhle nastavená teritorialita nefunguje skutečně nikde. Tady byly cesty, jak tu teritorialitu nebo kompromisní variantu tam dát, a které opravdu fungují. Někde. Dám dva příklady. To je regionální teritorialita a je to takzvaná nepřímá. Regionální je, že tu zemi nějakým způsobem rozdělíte, takhle to funguje třeba v Belgii, ale v rámci toho už si věřitel může vybírat. Takže tam je nějaká míra teritoriality, ale zároveň je tam umožněno si vybírat. Nějaká zkušenost s tím je. Bohužel, s tímhletím nikdo nepřišel. U nepravé teritoriality, o té jsme se bavili před rokem a půl, teď s tím přišel Dominik Feri, nakonec to tady stáhl, asi o tom budeme hlasovat. A to je nepravá teritorialita, to znamená, že by se to kolečko týkalo jenom veřejnoprávních věřitelů, ale soukromí věřitelé by si mohli dál vybírat, stejně tak jako je to v jiných zemích. To znamená, že tady ty cesty byly, bohužel v této chvíli tam nejsou.
Takže za mě je to věc, která završuje nebo pokračuje v těch změnách, které tady byly nastavené za posledních pět let a které tady vlastně napravovaly ten stav, který byl nejhorší mezi roky 2001 až 2013, řekněme. Celá řada situací, které nám píšou dlužníci i věřitelé, už v dnešní době s dnešními zákony nastat nemůže. ***
