(15.00 hodin)
(pokračuje Hyťhová)
Chci se vás zeptat, zda jste myslel vážně váš výrok s rektálními testy a také s testy z nosohltanu a zda k tomuto nějakým způsobem změníte postoj, či, doufám, ten váš výrok byl naprosto nesmyslný. Zajímalo by mě tedy, jestli plánujete nějakou změnu, a to buď úplné zrušení všech testů a nesmyslných respirátorů ve školách, nebo pokud chcete alespoň tyto testy nahradit něčím kvalitním, nebo se spokojíte s tímto, kdy už nyní víme, že jsou tyto testy nekvalitní. Děkuji moc za odpověď.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Během vaší interpelace mně přišla dodatečná omluva pana ministra zdravotnictví, který posunul svoji nepřítomnost do 15.45 z důvodu neodkladných pracovních povinností. Další interpelaci přednese paní poslankyně Karla Maříková, připraví se pan poslanec Jan Zahradník.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane nepřítomný ministře, během pandemie onemocnění COVID-19 je zanedbávána primární péče. Obvodní lékaři často ordinují po telefonu, ještě v horším případě nezvedají ani telefon. V případě covidu je pacientovi řečeno, ať jde na antigenní test, při pozitivním výsledku na PCR test to je ztráta několika dní, a poté při pozitivitě je mu řečeno, ať si vezme léky na teplotu, a pokud se mu bude špatně dýchat, zavolá si RZ. Pacienti pak končí v nemocnicích ve velmi špatném stavu anebo po prodělaném covidu u odborných lékařů se zanedbaným zdravotním stavem. Práce praktiků určitě není ordinovat po telefonu nebo neordinovat téměř vůbec. Následky jejich přístupu pak odnášejí nemocnice. Vy jste tedy včera hovořil o monoklonálních protilátkách, ale ty by měli rizikoví pacienti dostat včas, což při tomto procesu není ani možné. Dnes ráno jsem na Novinkách.cz dokonce četla, že rizikoví pacienti volají lékaře pozdě. Ale oni, pane ministře, volají včas, ale lékaři si tak nějak zvykli na svoji mantru: Hlavně sem nechoďte, kupte si Ibalgin, a kdyby něco, volejte.
Budete tohle, prosím, nějak řešit? Máte vůbec prostředky, jak přinutit praktiky, aby pacienty vyšetřovali fyzicky, a ne jen po telefonu? Pane ministře, dnes už můžeme vidět, že snaha zastavit epidemii lockdownem je nemožná. Zvažujete tedy spíše než zpřísňování opatření zabývat se tím, aby měli nemocní, ale i lékaři jasné pokyny, jak covid léčit, aby pacienti dostávali léky a nedocházelo ke komplikacím? Nebo pojedete v kolejích svých předchůdců a utvrdíte nás všechny v tom, že jediné, proč došlo k výměně ministra zdravotnictví, je, abychom získali vakcínu Sputnik? Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Jan Zahradník, připraví se pan poslanec Patrik Nacher.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, je správný můj dojem, že pan ministr Brabec je omluven?
Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, ten je mezi omluvenými.
Poslanec Jan Zahradník: Já jsem ho totiž nezaznamenal mezi těmi čtenými omluvami. Já tedy tím pádem děkuji za tuto možnost. Interpelaci na pana ministra Brabce stahuji, přednesu ji v některém dalším interpelačním odpoledni.
Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, děkuji. V tom případě poprosím, aby svoji interpelaci na ministra kultury přednesl pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se pan poslanec Jiří Kohoutek.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pane ministře, pane předsedo, pěkné odpoledne. Já už tady tuto interpelaci tlačím před sebou nějakou dobu, protože ty interpelace se časem tak posouvají, že si to člověk nemůže ani naplánovat. Já bych chtěl interpelovat pana ministra Lubomíra Zaorálka s tématem novelizace zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, respektive té části o zpřístupňování televizního vysílání pro osoby se sluchovým postižením. Je tady tisk 981/2020, který to novelizuje a který se má těmito věcmi zabývat. Bohužel tam nedochází ke komunikaci mezi úředníky Ministerstva kultury a ASNEPem, což je Asociace organizací neslyšících a nedoslýchavých a jejich přátel. V některých těch momentech to naráží na nějaké vzájemné nepochopení, takže bych chtěl zdvořile touto interpelací spíš vybídnout ke komunikaci mezi ministerstvem a ASNEPem z hlediska vysílání, z hlediska podílu televizních pořadů, které jsou přístupné pro lidi se sluchovým postižením.
Sám se v té věci nějakým způsobem také angažuji. Je to i o nějaké komunikaci s jednotlivými vysílateli, s jednotlivými televizemi, ale myslím si, že velkou roli v tom může hrát právě Ministerstvo kultury a jejich přístup. Takže jestli můžu poprosit pana ministra. Otázka je v konkrétnosti té odpovědi, ale spíše nastavit nějakou komunikaci a nějaký výsledek v této novele. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas, pane poslanče. Děkuji. Slovo má pan ministr kultury.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Celkem oceňuji to, že se pan poslanec Nacher zabývá touto problematikou zpřístupnění obsahu televizních programů například neslyšícím, úplně jednoduše třeba proto, protože mám bratra, který má sedmdesátiprocentní ztrátu sluchu a vím o tom celkem hodně, co to pro něj obnáší, když jsou tyhle programy pro něj vstřícné, nebo ne. Takže to chci říct na začátek, že je mi sympatické, že se ve Sněmovně to téma objevuje.
A druhá věc. Chtěl bych vás ujistit, že když se toto projednávalo v pracovní skupině v Bruselu, tak Česká republika zrovna zaujímala právě ten postoj, aby ta směrnice byla konkrétnější a aby těch povinností dávala víc provozovatelům. A tak, jak jsem se informoval, tak jsme pro ten postoj, řekněme ostřejší, nezískali moc velkou podporu, takže se nepodařilo prosadit podobu, která byla závaznější pro provozovatele. A ona je řekněme jednoduše taková spíš obecná, takže Česká republika se snažila o přesnější a konkrétnější zadání pro provozovatele. To vám tady mohu teď garantovat, nicméně výsledek samozřejmě nezáležel jenom na nás a nepodařilo se nám vytvořit alianci, která by prosadila jiný typ úpravy, než je tady tato obecná.
Proč nás odmítli? Oni nás odmítli s tím, že tvrdili, že ti provozovatelé mají různé podmínky a že samozřejmě vytváření ještě takových detailnějších popisek, ve kterých jsou nejenom překlady toho, co se říká, ale i zvuku a podobně, je poměrně nákladné a tak dále, a ne každý provozovatel to zvládne, takže ta debata měla prostě určitou podobu, proti nám zněly určité argumenty.
A teď tady máme to, co máme transponovat. Při transpozici to probíhalo tak: ona byla ta norma schválena na konci roku 2018 a pro transpozici byla stanovena extrémně krátká lhůta do září 2020. S ohledem na krátkou lhůtu Ministerstvo kultury bylo vázáno metodickými pokyny vlády, podle nichž neměl návrh transpozičního předpisu obsahovat nic, co není pro transpozici nezbytné, protože by hrozilo, že regulace jinak nebude do právního řádu včas inkorporována. Takže my jsme se vlastně museli držet této metodiky, kterou jsme dostali, že to nemáme nafukovat, že to musíme omezit jenom na transpozici toho, co tam je, a pokud možno k tomu nic dalšího nepřidávat.
Samozřejmě to mělo taky určité důvody v tom, že ve chvíli, kdy bychom tu debatu otevřeli, tak provozovatelé přicházeli s celou řadou dalších požadavků, tak by nezůstalo jenom u toho, a my bychom celou tu debatu tady pravděpodobně velice rozšířili a skutečně by byla veliká otázka, jak bychom zvládli potom splnit ten pokyn, který jsme měli, že nemáme nic přidávat, nezkomplikovat to a udělat přesně jenom to, co máme z hlediska transpozice. Takže to byl ten limit, ve kterém jsme se pohybovali a ve kterém bylo těžké prosadit si to, že bychom si tady na národní úrovni udělali nějakou konkrétnější tvrdší úpravu. ***
