(11.30 hodin)
(pokračuje Výborný)
Tolik tedy ta první část, to, co se týká minulosti, a krátce bych ještě pohovořil o budoucnosti, to znamená o tom, co navrhujeme a co bychom chtěli, aby platilo směrem do budoucna. Nejprve se soustředím na jednotlivosti a následně na konci potom připomenu i systémové řešení v podobě toho, co bohužel v mediálním prostoru zní nejčastěji, a to je otázka místní příslušnosti exekutorů. Je velmi důležitá, mnohému by pomohla. Nicméně chci všechny upozornit na to, že jsou tady jednotlivé dílčí návrhy, které jsou stejně nebo podobně významné a důležité, a bude dobře, když i na ně soustředíme naši pozornost. Věřím, že i kolega Patrik Nacher o tom bude hovořit, protože řadu dílčích návrhů dáváme společně, a ukazuje se, že tady skutečně nejde o to, kde kdo sedíme, ale do jaké míry cítíme odpovědnost za řešení problémů exekucí v České republice.
K jednotlivostem: to, co prošlo ústavně-právním výborem, je už například sjednocení penále u zdravotního a sociálního pojištění. V České republice bohužel v tuto chvíli platí to, že u dluhu na sociálním, respektive zdravotním pojištění neplatí to, co je standardní podle občanského zákoníku, a to je úročení ve výši zhruba 8 % plus reposazba ČNB, ale dnes je zde paušálně stanoven úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení, což když se spočítá, tak fakticky tedy nečiní těch 8 % plus reposazba ČNB, ale nějakých 36 až 35 % ročně, což je zcela neodůvodnitelné. Opakovaně na to bylo v této sněmovně upozorňováno, a dovolil jsem si tedy navrhnout tuto úpravu, aby byla spravedlivá - prostě dostat na stejnou úroveň pohledávky státu, respektive státu a zdravotních pojišťoven, a soukromé pohledávky tak, aby zde platila stejná pravidla.
Je potřeba ale také připomenout, že pozměňovací návrh ponechává privilegia vymáhání pohledávek na pojistném na zdravotní, případně sociální pojištění, to znamená, že část pohledávek zdravotních pojišťoven je srážena zaměstnanci z hrubé mzdy. Zdravotní pojišťovny jsou při vymáhání svých nedoplatků na pojistném nadány pravomocí samy vydávat exekuční tituly a tak dále čili to není nijak omezeno. Přesto se domnívám, že toto sjednocení bude ku prospěchu. Pravidla mají platit pro všechny stejně bez ohledu na to, jestli to je stát, nebo soukromá osoba.
Další věc se týká humanizace mobiliárních exekucí. Jsem přesvědčen o tom, že to je taky velmi důležitá věc, na které nakonec vznikla shoda, protože pod tím pozměňovacím návrhem je podepsána kromě mě a Patrika Nachera i kolegyně Helena Válková, Marek Benda, Jan Chvojka, Taťána Malá, čili je to věc, která je zcela jistě hodna naší pozornosti. Obsahuje v sobě několik samostatných věcí, jednak pozastavení mobiliární exekuce, tedy exekuce prodejem movité věci při minimální souběžné srážce z příjmu, čili navrhuje se, aby byl povinný chráněn před exekucí prodejem movitých věcí také v případě, že bude nad rámec zákonných srážek ze mzdy a jiných příjmů dobrovolně hradit částku odpovídající třetině z příjmu nad nezabavitelnou částku, a to až do výše, od níž se sráží příjem bez omezení. Podmínkou je to, aby ta částka byla minimálně 1 500 korun.
Čili jinak řečeno, povinný bude výměnou za vyšší splátku chráněn před nátlakem exekutora, protože to je ten důvod. Mobiliární exekuce často byly nástrojem, kterým byl vyvíjen nátlak na dlužníka v tom smyslu, aby okamžitě pokud možno plnil povinnosti vůči exekutorskému úřadu. Ten nátlak byl někde často na hraně, někdy i za hranou zákona. Proto jsme přesvědčeni o tom, že je důvodné umožnit pozastavení mobiliární exekuce v případě, že tady bude tedy docházet k souběžnému plnění nad rámec splátkového kalendáře.
Další věc, která s tím souvisí, je omezení souběhu více mobiliárních exekucí, což je podle našeho názoru taky důležitá věc - to znamená pravidlo, které má omezit provádění více mobiliárních exekucí v jednom okamžiku. Zavádí se, že výkon rozhodnutí prodeje movitých věcí je možné vést pouze pro jednu pohledávku, vždy samozřejmě s příslušnými omezeními, které se týkají například výživného a podobně. To platí obecně. Ano, i zde u takzvané humanizace mobiliárních exekucí platí, že v případě, že se týká vymáhání výživného a dalších podobných titulů, tak tam tato vstřícnost vůči povinnému samozřejmě není.
Třetí věc, která je součástí tohoto návrhu, je zákaz exekuce prodejem movité věci u zvlášť zranitelných osob. Jsme přesvědčeni o tom, že tady podobně, jako tomu je už ve schváleném insolvenčním zákoně, je vhodné šetřit práva zvlášť zranitelných osob. Aby bylo jasné, koho tím myslíme, tak jsou to osoby pobírající invalidní důchod ve druhém a ve třetím stupni, dále to jsou osoby, jejichž dluhy vznikly před nabytím 18 roku života. Tam už se mnohé podařilo vyřešit, protože jsme schválili de facto zákaz znemožnění exekucí dětí. A potom se to týká starobních důchodců. Ale tady jsme si byli vědomi toho, že není starobní důchodec jako starobní důchodec... důchodce, omlouvám se. A proto jsme tedy stanovili, že možnost využití tohoto moratoria na mobiliární exekuce bude pouze u těch... chráněnou osobou bude pouze takový starobní důchodce, který má v daném měsíci důchod, který nepřesáhne výši hrubé měsíční minimální mzdy stanovené nařízením vlády, čili máme to vztaženo k hrubé minimální mzdě. Pokud by starobní důchod převyšoval tuto částku, tak toto beneficium dotyčný ztrácí, to znamená, nebude v kategorii zvlášť zranitelných osob. Takže to je humanizace mobiliárních exekucí.
Další věc, která je v několika variantách - myslím, že ji předkládá potom i kolega Kohoutek, my ji zde máme také a budeme ji podporovat - to je povinné nahrávání telefonických hovorů, protože právě při telefonických hovorech často dochází k zcela neodůvodněnému nátlaku ze strany exekutora na povinného. Jsme přesvědčeni o tom, že tak jako je to vhodné i v jiných situacích, aby i zde docházelo k zachování zvukového záznamu, aby na straně jedné to mohlo být použito jako průkazní materiál, a zároveň ten zvukový záznam také bude chránit toho exekutora, který může správnost svého postupu potom jasně prokázat a doložit pomocí dotyčné nahrávky. Čili není to tak, že to je jenom ve prospěch povinných, ale oboustranně, i exekutor se může bránit případnému nařčení z nějakého protiprávního jednání v případě, že to bude moci doložit tím dochovaným zvukovým záznamem. To je tato věc.
Další z těch jednotlivostí: navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu - a děkuji za vaši podporu - to, aby v centrální evidenci exekucí, která je vedena exekutorskou komorou, aby byla uváděna celková vymáhaná povinnost. Nyní je tam uváděna pouze výše vymáhané jistiny, ale už tam nejsou úroky z prodlení, penále a tak dále. Není to moc odůvodněné a bylo by dobré pro přehlednost, aby bylo zřejmé, jak vysoké částky skutečně jsou předmětem exekučního řízení. Proto tedy navrhuji, je to velmi jednoduchá věc, aby v centrální evidenci exekucí byla uvedena celková vymáhaná povinnost. Zlepšila by se tím samozřejmě informační stránka celé věci i pro veřejnost v České republice. ***
