(17.40 hodin)
(pokračuje Podal)
Další věc: od začátku, aspoň mně osobně, a to jsem řekl i novinářům, bylo naprosto jasné, že tento zákon nemá šanci a naději projít, alespoň ne v té podobě, kde by pomohl našim zemědělcům, pěstitelům. Proč? To si umíme všichni spočítat. Je to proto, že síla nadnárodních řetězců je daleko větší než snaha našich zemědělců. A nás pár v SPD, kteří bychom jim chtěli pomoct, kteří bychom chtěli, abychom se blížili k soběstačnosti, aby se vrátil zpracovatelský průmysl ze zahraničí, kam odešel, protože tady neměl dostatek komodit. Tím bych asi začal.
Další - na to si musím vzít brýle. České zemědělství je v dosahovaných výsledcích v užitkovosti chovu jednotlivých druhů a kategorií zvířat na velmi vysoké úrovni, v EU patříme mezi premianty. V současné době je pro nás důležitá výzva, zda se podaří dosáhnout alespoň přibližně soběstačnosti. Doba po covidu bude úplně jiná než před covidem, to si uvědomujeme všichni, protože se může stát, a to přeháním, že bude lepší mít kvalitní české brambory než v garáži ferrari. Prostě pokud nenakrmíme naše lidi, tak to bude špatně, a ta doba určitě přijde. Předzvěstí téhle té doby, toho spravedlivého podílu, spravedlivého umísťování českých potravin v řetězcích, tak karikaturou je rozdělování vakcín. Všichni vidíme, jak se k nám Evropská unie zachovala, jak se nám kamarádsky snaží pomoct, abychom měli vakcín dost. Všichni tušíme, že to je karikatura, že to nefunguje. A zrovna tak nebude fungovat zemědělská politika Evropské unie. Každý stát za sebe a pánbůh za všechny, to je u potravin a to je bohužel i u těch vakcín. To vidíme z první řady.
Nebudu dál pokračovat, abych nezdržoval, ale jenom chci říct, že na začátku skutečně byla upřímná snaha pomoct našim zemědělcům, pěstitelům, aby měli rovnou šanci na pultech řetězců, a tím aby se taky nerozevíraly nůžky mezi výkupními cenami a cenami, které si na to - ty marže - dávají řetězce. Je to trapné, a potom ty ceny lezou do závratných výšin a spotřebitel nadává na naše zemědělce. Zemědělci za to skutečně nemohou, ti se snaží prodat. A co si na to nadnárodní řetězce přidají, to je sice neomalenost, ale co s tím můžeme dělat.
To samé jsou banky, které zneužívají dneska situace, která v národním hospodářství je, to vidíme všichni. Kdo má uložené peníze, tak inflace je vyšší než úrok, který mu ta banka dává. Takže já to dávám všechno do souvislosti s dnešní Evropskou unií. Je to zemědělství, jsou to vakcíny a je to bankovní systém. Takže je asi načase s tím něco dělat.
Ale jedna věc, ze které mám upřímnou a velikou radost, je ta, že řetězce se přece jenom lekly a dnešní situace v řetězcích je lepší, než kdykoli byla. Je tam víc českého zboží, víc kvalitního zboží. Tohle pouze mělo býti zárukou, že to tak bude i do budoucna. No samozřejmě, až ten jejich děs opadne, až zjistí, že se nic nestalo, že se zákon vykuchal, že se zase nic nestalo, tak se to vrátí do starých kolejí. Ale zaplať pánbůh aspoň za to přechodné období, kdy se lekly a začaly fungovat tak, jak by byla slušnost. Děkuju vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní s přednostním právem pan předseda Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, členové vlády, kolegyně, kolegové, musím říct, že pokud někdo zvenčí poslouchá nebo bude poslouchat tuto debatu, tak si asi řekne: Vypadá to na poměrně dobrý cíl podpořit naše domácí - české, moravské a slezské - zemědělce a nabídnout spotřebitelům to, co si umíme sami produkovat tady, na území České republiky. Nicméně ten cíl má několik úskalí, která tady předřečníci v mnoha ohledech velmi dobře popsali. Ale já bych chtěl upozornit na to, že k tomu cíli vedou i jiné cesty.
Tady zaznívá opakovaně v mnoha pádech to, že naši zemědělci - a já se stále považuji za zemědělce - nejsou soběstační a nejsou schopni uživit náš národ. Tak já uvedu jenom pár příkladů, které možná spoustu lidí překvapí. My jsme v mnoha komoditách velmi dobře soběstační. Třeba v produkci potravinářského máku jsme největší producenti na světě. V produkci kmínu jsme jedni z největších producentů na světě. Jsme zemí, která umí exportovat slad, chmel. Jsme zemí, která je plně soběstačná v produkci obilovin, tady jsme exportním státem, v produkci olejnin, těch, které tady můžeme pěstovat. Jsme soběstační ve výrobě mléka, ve výrobě cukru. I když máme dneska nejméně cukrovarů historicky, tak produkujeme největší množství cukru - jsme exportním státem, pokud jde o cukr. Jsme exportní zemí, pokud jde o produkci mléka. Jsme exportní zemí, pokud vezmeme stavy hovězího a export živých zvířat, tak také jsme exportní zemí.
Problém nastává, když jdeme potom do některých konkrétních položek, kdy vyvážíme velké množství mléka a pak dovážíme také některé vysoké podíly některých mléčných výrobků. Nejsme soběstační, a to je pravda, v produkci vepřového masa. Nejsme soběstační v produkci ovoce a zeleniny. A tady je potřeba si položit otázku, proč nejsme soběstační a jak jsme se dostali do stavu, kdy nejsme soběstační. To výrazným způsobem souvisí s tím, že tato odvětví, nebo tyto sektory, ať už produkce vepřového masa, nebo právě třeba sektor ovoce a zeleniny, tak jsou sektory výrazně náročné na technologii a na investice do technologií. Tady prostě vznikl dvaceti-, pětadvacetiletý investiční dluh, především po roce 1990, kdy dokázat do těchto sektorů investovat do kvalitních technologií, do kvalitních skladů, aby ty produkce, například brambor, cibule a dalších, mohly být uskladněny ve špičkové kvalitě dalších jedenáct, dvanáct měsíců, to se prostě zatím stále nepodařilo plně dohnat. A tady bychom měli napřít úsilí, byť se to v posledních letech děje, ale pokračovat v tom, aby zemědělec, který umí produkovat ten produkt, je v tom konkurenceschopný, ale potřebuje vytvořit kvalitní zázemí. Naši zemědělci mají know-how, mají špičkové vzdělání, a tady bych viděl velký prostor, kde hledat podporu toho, aby i český zákazník i v těchto komoditách měl daleko větší nabídku na trhu.
A pak tady vidím velký prostor také v tom, propojit systém, který je jednoduchý pro zákazníka. Když jsem byl ministr a tady současný pan ministr byl prezident Potravinářské agrární komory, tak jsme zavedli i do legislativy označení Česká potravina. Dneska na velkém množství výrobků, když si to zákazník vybírá u regálu, tak může přijít a jednoduchou optikou, pokud uvidí českou vlaječku, tak ví, že ten výrobek z většiny pochází svým původem z České republiky, anebo některé výrobky tam mají dovětek, že to je český výrobek, a jsou to třeba čokolády, tak tam je garantováno, že výrobní proces byl udělán na území České republiky. Legislativa ty dva pojmy zná, umí to jednoduše označit.
Myslím, že tady je prostor propojit ještě další věci, které v zemědělství fungují, například to, že zemědělec dneska je v takzvaném systému integrované produkce nebo že jeho produkce mléka je v takzvaném režimu kvality Q CZ. A kdyby se tyto věci propojily do systému, který zákazníkovi říká: Tady si kupuješ produkt z domácí produkce a s vysokou přidanou hodnotou a že to bylo vyrobeno s ohledem na životní prostředí, welfare zvířat, dobré podmínky zvířat, dobrou péčí o půdu, tak to by mohlo dávat ve velmi krátkém čase roku, dvou jasnou výhodu, že by český spotřebitel věděl, že si kupuje domácí výrobek s vysokou přidanou hodnotou, kvalitou, kterou podporuje naši krajinu, dobrou péči. ***
