(17.10 hodin)
(pokračuje Bendl)
Pan - teď mu nemůžu přijít na jméno - předseda klubu SPD se tady ptal: A co tedy chcete dělat? Fiala. Co tedy chcete dělat? No, určitě ne zakazovat dovozy, to přece všichni víme, že to je nesmysl, protože co to je soběstačnost, ještě zkusím říct? Co to je soběstačnost? To je poměr mezi tím, co zbaštíme z domácí produkce, a tím, co celkově zbaštíme. Ten rozdíl je, co se doveze. V okamžiku, kdy míň dovezeme, zázračně stoupne soběstačnost. Že tady za bývalého režimu spousta komodit a potravin vůbec nebyla... (Reakce z pléna.) ... nebo byla, ale pro někoho, někteří měli, někteří ne. Spousta také měla, a vzpomínáme si na to, že se sháněly pomeranče způsobem, že když se znala zelinářka s někým z kol a šicích strojů, tak si řekli: Hele, mně přivezou tři kola s přehazovačkou. A já mám pár banánů nebo pomerančů navíc. Tak se nějak dohodneme, a ty mi potom jenom přineseš ty peníze, protože to nějak vykšeftujeme.
Podíváte-li se na čísla jednotlivých druhů komodit, potravin, zjistíte, že v řadě případů po roce 1989 se změnila skladba spotřeby. Přestože my jako občané České republiky sníme zhruba o 8 kg potravin proti loňskému nebo předloňskému roku víc, za rok to stouplo o 8 kg, a baštíme čím dál tím víc, tak ale jíme víc zeleniny, víc ovoce a naše možnosti jsou omezené. A teď přicházím k tomu, co tady říkal, nebo když se ptal pan Fiala, škoda že to neví, ale tak já mu poradím, mohli bychom se společně na tom nějak domluvit, prostě cesta je podpora těch malých a středních, cesta není omezování. Takhle. Podívejme se do Rakouska a do Bavorska. My sami vidíme, jak lidé tam - ti místní - nakupují od místních, ale také proto, že mají co. Z našich vesnic ti malí výrobci a malí producenti v podstatě zmizeli. Když tady někdo říkal o těch prasátkách, tak prasátka zmizela, máme jenom velké odchovny prasat, velké chovatele. Ne výrobce, to jsem si tady jenom poznamenal k paní Jarošové, prostřednictvím předsedajícího, že prasata se nevyrábějí, ona se chovají, ale je to jedno. Já vím, co tím chtěla říct.
A pan ministr to, věřím, potvrdí. Já jsem volal na jednání zemědělského výboru po tom, abychom se podívali po efektivitě vynaložených peněz, protože produkce českého vepřového stojí daňového poplatníka ročně necelou miliardu. Miliardu! Ne 100 milionů nebo 150. A chtěl jsem vědět, kolik opravdu to bylo a jakým způsobem je efektivně využíván takovýto velký objem peněz. My tady máme speciální národní programy na podporu, a to bych chtěl, jestli na to bude pan ministr zemědělství umět odpovědět, máme program na podporu produkce v zemědělství, přesně si nepamatuji to jeho číslo, když tak ho najdu, máme tam vyčleněno půl miliardy státních prostředků na podporu zemědělských firem s větším počtem než 250 zaměstnanců. Mě by zajímalo, kolik takových firem v České republice je. Já jsem to číslo nikde nenašel, kolik firem v České republice má v zemědělství víc než 250 zaměstnanců - máme na ně fond v národních zdrojích půl miliardy. Opravdu by mě to vážně zajímalo a využití efektivity těchto národních zdrojů, protože jedna věc jsou evropské peníze a druhá věc jsou národní zdroje.
Ještě snad poslední poznámku. My jsme opravdu připraveni dělat všechno pro to, abychom systematicky a systémově vytvářeli prostředí pro to, aby se produkovala regionální nebo lokální produkce potravin. Na jednu stranu jsme si vědomi toho, že nás to úplně nezachrání, na druhou stranu je to cesta, o které tady mluvil pan - nebo to nabízím panu poslanci Bláhovi - ono samozřejmě, když někdo dělá desítky hektarů třeba mrkve, možná stovky, ať to přeženu, schválně úmyslně přeháním, tak ten odbyt se hledá mnohem hůř, když je to jeden nebo tři takovíto producenti, protože ti už pak musí, prostě musí do těch řetězců, a něco jiného, kdyby jich bylo 500 malých, středních, kteří tu produkci dokážou prodat ve svém okolí, a to je cesta, kterou bychom se mohli postupně vydat. Vím, že nepůjde ze dne na den, ale já bych do producentů a počtu producentů potravin v České republice raději střílel brokovnicí, a ne kulovnicí. To znamená, raději 5 000 malých obchodů nebo producentů než pět, protože zákaz nebo omezování dovozu pomáhá těm pěti, ale ne těm pěti tisícům. A já myslím, že my máme dělat něco pro to, a některé kroky se dělají, já nechci vůbec v tomhle - něco už se děje, jsou tady programy na podporu spolupráce jednotlivých malých či středních zemědělců, to je v pořádku, to velmi podporujeme. Podpora, ale opravdu faktická, fyzická podpora těch malých a středních musí nastat. Bavíme se o degresivitě plateb do budoucna, o jakési míře zastropování, tak abychom hledali nějakou šanci těch úplně malých, aby měli šanci něco na té vesnici produkovat, protože jinak se zapouzdříme a nedostaneme se vůbec nikam.
Takže my jsme připraveni podporovat celý zemědělský sektor, ale brát ohled i na fakt, že ti malí a střední to mají těžší, a těm musíme vytvářet systémové podmínky takové, aby mohli existovat. To je podle mě nejlepší cesta, jak podpořit českou potravinu, kterou samozřejmě podporujeme. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jiří Bláha, po něm pan poslanec Josef Kott. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, souhlasím s předřečníkem, že dnešní politika řetězců dopomůže zase jenom velkým pěstitelům zeleniny a ovoce v České republice, protože obchodní řetězce nechtějí moc spolupracovat s těmi malými. Je to logické. Chtějí-li víc vydělat, je jednodušší nakoupit centrálně, navézt do centrálního skladu a rozvézt po všech svých firmách. Ale rozhodně s ním nemůžu souhlasit v tom, že - dříve jsme samozřejmě neměli banány a pomeranče, ale proč? Protože jsme na ně neměli devizy, že ano! Radši jsme je ušetřili na to, abychom nakoupili stroje. Často jsme neměli i českou produkci, v které jsme byli soběstační, protože jsme ji radši prodali, abychom měli právě ty devizy.
Dneska se tohle nemůže stát, protože banány a pomeranče nakoupíme kdekoliv. Možná že ještě laciněji bychom je nakoupili, kdybychom je nekupovali přes řetězce, které si určují tu cenu. A tak je potřeba se opravdu nad tím zamyslet a říkat pravdu. Proč nebyly banány a pomeranče a jiné exotické ovoce? Protože to nevyrobil Němec? Nebo Polák? Nebo Rakušan? Tam to nevypěstují, v žádném případě! Ale jenom proto, že jsme na to neměli peníze. Proto se ty výrobky nakupovaly v omezeném počtu. A proto nezaměňujme věci, o kterých se bavíme. ***
