(11.00 hodin)
(pokračuje Rakušan)
Já jsem velmi rád, že kompromisním návrhem, se kterým teď přicházíme, odstraňujeme tuto nespravedlnost. A dovoluji si předjímat, že ten návrh, který bychom dnes měli schválit, ve svém principu a základu projde testem ústavnosti a že předkládáme takový kompromis, který je nejenom politicky přijatelný pro nás v Poslanecké sněmovně, nejenom politicky přijatelný, doufejme, pro naše kolegy v horní komoře Parlamentu, ale že by byl přijatelný i v případě toho, že by byl napaden u Ústavního soudu. Myslím si, že jsme splnili tu velmi složitou poptávku, která od Ústavního soudu přišla, v rekordně krátké době. Ještě jednou bych za to chtěl všem poděkovat jménem Starostů a nezávislých, kteří vlastně s tím podnětem k Ústavnímu soudu přišli, a my jsme svou kreativitou a společnou prací tento problém poměrně rychle vyřešili. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Rakušanovi. Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budeme dál pokračovat v otevřené rozpravě ve třetím čtení k zákonu o volbách, tisku 1170. Na řadě nyní je pan poslanec Tomáš Martínek, připraví se Jan Chvojka. Máte slovo.
Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, na programu řádné schůze Poslanecké sněmovny je návrh změny zákona podpořený Piráty ohledně zavedení možnosti korespondenční volby pro Čechy v zahraničí, kterou dnes můžeme podpořit přijetím pozměňovacího návrhu E1. Krajánci často investují prostředky vydělané v zahraničí do Česka, což nasvědčují i statistiky bank. Přitom tito čeští občané mají mnohdy velmi komplikovanou možnost volby oproti občanům jiných zemí Evropské unie, kde již možnost korespondenční volby dávno platí. V době koronavirové krize je korespondenční volba z hlediska rizika nákazy ta nejlepší možnost. Někteří občané žijí také v zemích, kde není možné na české ambasádě volit, a museli by cestovat do jiné země, což ovšem mohou koronavirová nařízení znemožnit.
Obrátila se na mne se svým příběhem krajanka Blanka Mládková pracující na Novém Zélandu. Její dopis bych chtěl nyní citovat:
"Jsem Češka žijící dlouhodobě s rodinou na Novém Zélandu. Manžel je Čech také, stejně tak jako naše děti. Dokud jsme žili v České republice, vždy jsme chodili ke všem volbám. Já bývala i členkou volební komise. Volit přece není o tom, že vhodím volební lístek do volební urny, je to o vyjádření názoru, jakým směrem by se naše krásná země měla dále ubírat. Velmi mě mrzí, že nyní se voleb aktivně zúčastnit nemohu. Je to příliš komplikované. Naší jedinou možností je volba na zastupitelském úřadě. Ten nejbližší je generální konzulát v Sydney. To prakticky znamená, že si musíte koupit letenku a letět více než 2 000 kilometrů na území jiného státu. Cena letenky se běžně pohybuje v částce 500 novozélandských dolarů za jednu cestu. Tam a zpět je to cca 1 000 novozélandských dolarů, to je přibližně 15 000 korun. Pokud nežijete v Christchurchi, Wellingtonu či Aucklandu, kde jsou mezinárodní letiště, přičtěte si cestu za vnitrostátní let, který se běžně pohybuje v rozmezí 100 až 150 novozélandských dolarů, tedy 1 500 až 2 250 korun. K tomu si připočtěte ubytování v Sydney, protože za jeden den toto nestihnete a budete tam muset přespat. Zvolíte nejlevnější ubytování na okraji města, které se pohybuje od 150 novozélandských dolarů výše, to jest od 2 250 korun. Budete platit další peníze za dopravu. V blízkosti konzulátu ubytování začíná na 3 000 korunách, tedy 200 novozélandských dolarech.
Takže jít k volbám pro Čecha žijícího na Novém Zélandu znamená vydat minimálně 20 000 korun a k tomu přidat minimálně dva dny svého času, z čehož minimálně jeden den je pracovní. A nezapomeňte, že se též musíte stravovat, a ceny v Austrálii jsou prostě vyšší než na Novém Zélandu. To si spousta lidí dovolit nemůže. Je to příliš vysoká částka, když vezmete, že to klidně může být půlka měsíčního rozpočtu pro čtyřčlennou rodinu. A teď mi řekněte, kolik lidí půjde za výše uvedených podmínek volit. Představte si, že já znám několik takových, kteří to absolvovali, při některých parlamentních volbách či historicky prvních prezidentských volbách se zúčastnili prvního kola, nicméně se jednalo o velmi specializované odborníky s vysokým platem, bez rodiny či podobných závazků.
K tomu všemu se přidá ještě taková mimořádná situace v podobě COVID-19, kdy Nový Zéland uzavřel hranice a vstoupit mohou pouze občané a držitelé trvalého pobytu. A takových Čechů už opravdu mnoho není, necelé dva tisíce. Všichni ostatní, pokud opustí Nový Zéland, už nebudou vpuštěni do doby, než se hranice zase otevřou. V neoficiálních zprávách se hovoří, že země bude uzavřena ještě celý letošní rok. Ti ostatní, to jest držitelé trvalého pobytu či lidé s dvojím občanstvím, budou muset při návratu do povinné čtrnáctidenní karantény v hotelu, kterou si také musí zaplatit. Cena je 3 100 novozélandských dolarů, cca 46 500 korun. Navíc ty hotely jsou zaplněné na cca tři měsíce dopředu. Jinými slovy byste v té Austrálii strávili tři měsíce, to je opravdu nereálné.
Když jsem do dozvěděla o iniciativě Chceme volit distančně, okamžitě jsem se k ní přidala a stala se koordinátorkou pro Nový Zéland nejen z výše uvedených důvodů. Tím dalším, který je zároveň velmi paradoxní, je to, že na Novém Zélandu není problém volit distančně. Kromě možnosti volit ve volební místnosti mohou všichni Novozélanďané bez problémů volit korespondenčně a záleží jen na nich, jakou možnost zvolí. Lístek ke korespondenčnímu způsobu volby každý obdrží v předstihu společně s hlasovacími lístky.
Ještě jednou děkuji z podporu, kterou u Pirátů máme, neboť nám, Čechům žijícím v zahraničí, není jedno, co se v naší malebné zemi uprostřed Evropy děje. Máme tam své příbuzné, přátele, kamarády, vyrostli jsme tam a k České republice se vážou naše vzpomínky. Někteří jsme tu krátce, někteří dlouhodobě. Mnoho z nás se chce v budoucnu do Česka vrátit. Já osobně znám několik Čechů, kteří se i po deseti, dvaceti letech strávených v zahraničí vrátili zpět do rodné vlasti. Mnoho z nich prodalo své prosperující zahraniční firmy a tento kapitál přivezli do Česka, kde jej investovali, začali podnikat, zaměstnávají lidi z regionu, žijí tam, vychovávají své děti a podílí se na růstu a prosperitě České republiky. Jsem ráda, že na nás myslíte, a za to vám děkuji."
Toť dopis Blanky z Nového Zélandu. Proto bych vás chtěl požádat - jak vidíte, i pro mnoho lidí je s ohledem na koronavirovou krizi velmi těžké vůbec odvolit s ohledem na daná opatření - abyste pozměňovací návrh E1 podpořili.
Dále bych chtěl ještě zmínit jednu věc, pro zajímavost. Na webové stránce volebnimodely.pirati.cz modelujeme i pozměňovací návrhy k tomuto návrhu zákona, kde si můžete tedy zobrazit, jak by vypadaly výsledky voleb s přijetím různých pozměňovacích návrhů, ať už to je pana Bendy, pana Vondráčka a tak dále, s ohledem na to, jak by to vypadalo v roce 2017 či i s ohledem na nějaké aktuální průzkumy.
Takže děkuji za pozornost a prosím ještě jednou o podporu korespondenční volby.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Tomáš Martínek. Kolega Chvojka ještě posečká, s faktickou poznámkou se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Máte slovo, pane předsedo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já to zvládnu všechno v rámci faktické poznámky. Dvakrát jsem byl pozitivně zmíněn panem poslancem Výborným, takže bych mu chtěl poděkovat, ale také bych chtěl říct, že možná ne úplně zaslouženě, protože stejný pozměňovací návrh předložil i kolega Pikal a já jsem hlavně byl takový nosič, protože mým zájmem opravdu bylo najít nějaký kompromis a komunikovat s horní komorou, a proto jsem předložil ten návrh. Cítím ale potřebu tady říct, že kdyby to záleželo na mně, tak já vnitřně spíše hlasuji pro návrh pana kolegy Bendy. Za prvé.
Za druhé, je tam můj druhý pozměňovací návrh, který se týkal dvou volebních zemí, který by přinesl možná ještě větší rovnost a spravedlnost a poměrné zastoupení, nicméně výsledkem jednání ústavně-právního výboru je, že se o tomto pozměňovacím návrhu nebude ani hlasovat. Takže zřejmě, když to dopadne dobře, já to tady... já samozřejmě si vážím té dohody, já si vážím toho kompromisu, je to docela příjemné, když můžete říkat do veřejných sdělovacích prostředků, že jsme se my tady na něčem domluvili, nebývá to moc často a myslím si, že bychom to měli zkoušet častěji, protože je naše povinnost najít nějaký společný zájem pro všechny, kteří nás sledují. Takže já bych musel navrhovat úplně jinou proceduru a taky bych mohl ohrozit vůbec celou tu dohodu, která tady pracně vzniká několik měsíců. Takže z tohoto důvodu já tímto způsobem postupovat nebudu. ***
