(14.20 hodin)
(pokračuje Valachová)
Myslím si, že s ohledem na roční výpadek v prezenčním vzdělávání je také namístě opravdu do plánu dát jasné body a časový harmonogram pro středoškoláky a vysokoškoláky. Zejména na vysokoškoláky se často zapomíná a je to chyba. Myslím si, že jako zákonodárci bychom po roce s pandemií a výpadkem prezenční výuky měli myslet na všechny děti, žáky a studenty, tak aby věděli, kdy se do lavic vrátí.
Nakonec zmíním to, co je tématem školského výboru příští týden. Zmiňuji to tady schválně, abyste věděli, že na těchto záležitostech pracujeme jako poslanci, kteří jsou v odborném výboru k tomu určeni. Samozřejmě komunikujeme s příslušnými resorty z hlediska národního plánu do dorovnání dopadů ve vzdělávání z hlediska COVID-19. Musím říct, že tady i odborné ředitelské asociace i učitelské spolky, školské odbory, iniciativy Vraťme děti do škol, Fórum rodičů, studentské iniciativy NE:BRZO nebo Česká středoškolská unie, všechny tyto instituce podporují to, aby vznikl velký plán, který by zapojil nejenom naše školy do doučování, do doplňkových aktivit, neformálního vzdělávání, škol v přírodě, příměstských táborů, využití škol v přírodě, uměleckých škol.
Samozřejmě toto všechno bude stát peníze a my máme obrovskou výhodu jako Česká republika, že máme husté sítě těchto mimořádných vzdělávacích zařízení a institucí - nejenom škol, máme také hustou síť mládežnických organizací nebo sportovních oddílů. Ačkoliv by to byla velká logistická akce, tak je to něco, co Německo a Francie zvládly už v létě. Věřím, že společnými silami resortů i nás jsme schopni takový národní plán pro děti, žáky a studenty připravit.
Samozřejmě to nebude za týden, ale měli bychom na tom intenzivně pracovat. Měli bychom vyčlenit národní peníze, protože v půlbilionovém schodku rozpočtu marně hledám mimořádné peníze pro řešení dopadů covidu ve vzdělávacím systému a myslím si, že to dětem, žákům a studentům dlužíme za ten rok. Spoléhám na to, že k nám poslancům se přidají i gesční ministerstva v těchto požadavcích a že společně při projednávání případného zvýšení schodku rozpočtu v tomto roce nebo v tom následujícím tyto věci pro naše děti z národních peněz a pro ně z hlediska toho, co jim dlužíme, vrátím. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Z místa se hlásil pan zpravodaj. Pan zpravodaj má právo, aby mu bylo uděleno slovo, když o to požádá. Nicméně i na vás se vztahuje ten limit, ale máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Cítím potřebu promluvit, když slyším všechny ty názory, co tu zaznívají. Nechci vůbec diskutovat o tom, že hovoříme o Isoprinosine, který je naprosto špatný lék. Máme ho vyzkoušený, nezabírá, nedělá vůbec nic, akorát cysty v játrech. Nechci hovořit o tom, že všechny ty léky, o kterých tady mluvíte, v nemocnicích jsme zkoušeli a máme a víme, co můžeme.
Chci jenom konstatovat, že to jediné, co v tuto chvíli máme, jsou roušky. Ať proti nim mluvíte jakkoliv, je to jediná obrana, která v nějaké podobě zastaví přístup viru do lidského organismu. Nic jiného nemáme a nemá ani nikdo jiný. Jako léčbu vlastně máme jediné očkování, nic jiného. Všechna léčba je víceméně symptomatická, a pokud je něco účinné, tak jsou to kortikoidy, což je zase zvláštní rána do organismu. Další, co máme, je testování, ale testování kvalitními preparáty a zařízení PCR na správné místo toho testování tak, abychom se vyhnuli chybě antigenních testů.
A to úplně nejdůležitější je to, že znovu musíme mít aktivní přístup lidí k boji proti tomuto viru, stejný jako jsme měli v roce minulém, že ti lidé sami aktivně brání tomu, aby se ta infekce mezi nimi šířila. To je to podstatné, a pak tedy nebudeme potřebovat nouzový zákon, protože ten je tady jedině proto, aby dokázal zavřít celou republiky. Pokud budeme potřebovat něco uzavřít, uzavírejme lokálně tak, jak se to dělá ve světě, a nehlasujme pro nouzový zákon. Na nic ho nepotřebujme. Všechen pokrok ve výskytu a léčbě tohoto onemocnění nemá s pohybem lidí nic společného. Tak, jak jsem ukazoval, ani čísla toho pohybu lidí nejsou taková, aby docházelo k nějakému jeho omezení.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Rozvoral. Prosím, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pěkné páteční odpoledne. Je to taková ne moc výhodná pozice. Jsem tady jako první koaliční poslanec v řadě bez přednostního práva, takže to musím stihnout do pěti minut, bohužel. Já jsem vám tady chtěl nabídnout prodloužení nouzového stavu z takového jiného úhlu pohledu, tak to musím celé přeformátovat, abych to stihl, případně se přihlásím podruhé.
V této chvíli - a vy to víte - jsem k tomuhle konzistentní. Mně vadí dva extrémy. Na jedné straně mi vadí kritika za každou cenu. Dám příklad. A potom mně vadí skutečně, to musím říct férově, i některá opatření, která jsou více plošná, než aby byla směrována tam, kam by být směrována měla.
Pokud jde o kritiku za každou cenu, řeknu tady příběh, kdy jsem měl takový hovor s lidmi. Bylo to vloni v létě, kdy jsem říkal: Pojďme udělat nějaká opatření, aby se restaurace nezavíraly, třeba omezení počet dva na jeden stůl, že bychom tam nechávali mobil, nějaký kontakt na sebe a podobně. Reakce byla: GDPR, já nikde kontakty dávat nebudu a tak dále. Uplynou tři měsíce, u nás restaurace zavřené a ti samí lidé se mi chlubili, jak byli v Belgii v restauraci, tam to perfektně fungovalo - dezinfekce, všechno. Museli ale samozřejmě odevzdat nejenom číslo na mobil, ale pokud si dobře vzpomínám, i pas, číslo pasu, aby byly na ně kontakty. A najednou to je perfektní. Přišli nadšení z Belgie, a tam najednou GDPR nic. To znamená, když tady přijdeme my tady s nějakým nápadem, tak je to špatně, protože to je u nás. Když je to ze zahraničí, tak je to skvělé, i přestože tam člověk těch informací dá mnohem víc.
Takových příkladů tady mám celou řadu, já se do těch pěti minut nevejdu. Třeba jsem navrhoval zrušení modrých zón tady v Praze. Když po lidech chceme, aby omezili sociální kontakt, aby nejezdili MHD, tak to zase naráží samozřejmě na co? Na zelenou politiku. Proč bychom teď vlastně lidi lákali do osobní přepravy? Tak to je ta kritika za každou cenu.
Na straně druhé některá ta opatření jsou skutečně nelogická a vycházejí podle mě takové ty typické české reakce, takový ten právní formalismus, dogmatismus a na druhé straně u lidí hledání mezer za každou cenu. V tom jsme mistři světa. Také mi opravdu nedává logiku, aby člověk měl roušku venku na ulici. Rozumím tomu, že potom je to o tom, že pak bude určitě dotaz ministra vnitra, jak by to ten policista měl řešit, jak on si bude měřit, jestli ten člověk je od druhého dva metry. No, to je přesně ono. Podle Gaussovy křivky tady budou vždycky lidé, kteří něco budou porušovat, ale omezovat tím všechny mně přijde, že je nesprávné.
Tím se dostávám k něčemu, co bych ilustroval, že to vlastně fakt není úplně jednoduché, a to je případ tady našich dvou poslanců Volného a Bojka, kteří chodí bez roušky a bez respirátoru. A teď, jaké je to správné řešení? Oni jsou tady napomínáni, můžou být vykázáni. Když budou vykázáni, tak to zaberou všechny kamery tamhle. Když budou vykázáni násilím, tak to přehluší úplně všechno. Můžeme tady schvalovat chráněný účet, cokoliv a budou všude ty záběry a druhý den to bude znova a znova a znova, takže to vlastně nesplní účel.
Když se naopak zase neudělá nic, tak je to vlastně špatný příklad, protože ti lidé venku ty roušky nosit musí. Takže se udělalo tam to plexisklo, které tam vidíte. Zase, je to správně? Teď to tam chrání kolegu poslance z Pirátů Mikuláše Ferjenčíka, ale zároveň to zase může být precedens, že kdokoliv - já když si to takhle rozmyslím, že to taky nebudu nosit, tak tam taky budu mít plexisklo, a tak dále.
A tady ve vedení Sněmovny jsou zastoupeny všechny strany. Jinými slovy, já tím říkám... jsou místopředsedové, ale scházíte se jako předsedové klubů, jako všechny strany. My jsme se o tom bavili x-krát. A já tím chci jenom ilustrovat na tom krásném malém prostoru, ne na té celé České republice - na tom malém prostoru tady - že to v zásadě pozitivní řešení nemá. Ať se udělá v tomto ohledu cokoli, tak ten potlesk to nezíská, tak to vždycky získá nějakou negativní publicitu, nějakou negativní energii. Takže to je takový krásný příklad, který se dá ilustrovat, vizualizovat přímo, bych řekl. ***
