(17.20 hodin)
(pokračuje Dražilová)
Cílem navrhované právní úpravy je zpřehlednění a zjednodušení systému sociálních služeb, snížení administrativní zátěže, což povede k výraznému zefektivnění a také ke zvýšení srozumitelnosti a transparentnosti systému sociálních služeb. V neposlední řadě je cílem i ochrana zranitelných klientů.
Jak jsem již řekla, obsah poslaneckého návrhu tvoří vybrané body vládní novely zákona o sociálních službách, na kterých nebyly z oficiálních připomínkových míst uplatněny žádné nevypořádané rozpory, byly nekonfliktní a byl k nim vysloven obecný souhlas. Jen bych upozornila, že k zákonu proběhlo deset diskusních setkání na Ministerstvu práce a sociálních věcí, proběhlo vnější, vnitřní připomínkové řízení a nespočet jednání s jednotlivými kraji, spolky a asociacemi. Jedná se například o zavedení distančních přístupů v době pandemie do procesu poskytování sociálních služeb, doplnění základních činností o novou činnost v pečovatelské a asistenční službě, sloučení pečovatelské služby a osobní asistence do pečovatelské a asistenční služby, sloučení pobytových služeb, domovů do jednoho druhu - domov sociální péče -, snížení administrativy poskytovatelům v procesu registrace sociálních služeb, zavedení valorizačního mechanismu u maximálních výší úhrad stanovených vyhláškou, upravení dokládání bezúhonnosti u pracovníků sociálních služeb i právnických osob, posílení ochrany uživatelů úpravou ustanovení opatření omezujících pohyb osob, zavedení flexibilnější úpravy dalšího vzdělávání v sociálních službách a stanovení odborné způsobilosti inspektorů kvality v sociálních službách.
Ráda bych se zastavila u toho, že návrh novely zavádí valorizační mechanismus k navyšování stanovených maximálních úhrad za poskytování sociálních služeb s účinností od ledna 2022. Chtěla bych zdůraznit, že jde o navýšení maximálních úhrad, to znamená limitů, do kterých lze s uživatelem výši úhrad sjednat. Rozhodně se nejedná o plošné navýšení cen za sociální služby, jak je nám vkládáno do úst, a dostáváme v tomto duchu spoustu mailů. V řadě případů, a to zejména v terénních službách, poskytovatelé možnost navýšení plně nevyužijí. Ostatně nedošlo k tomu ani v minulosti, když se maximální úhrady do roku 2014 pravidelně zvyšovaly. Institut maximální úhrady není závazným stanovením úrovně úhrady v sociálních službách, ale je to regulační mechanismus stanovující horní hranici, do které je možné úhradu sjednat. Konečnou úhradu podle zákona o sociálních službách sjedná poskytovatel s uživatelem individuálně ve smlouvě a měl by při sjednávání přihlédnout i k finančním možnostem uživatele.
Na závěr bych chtěla zdůraznit, že s navrhovanou novelou vyslovilo souhlas 95 % poskytovatelů sociálních služeb, dále Asociace poskytovatelů sociálních služeb, charity, diakonie, armády spásy, Svaz měst a obcí, Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí a jednotlivé kraje.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ještě jednou si dovoluji zdůraznit, že obsah poslaneckého návrhu tvoří vybrané body vládní novely zákona o sociálních službách, na kterých nebyly z oficiálních připomínkových míst uplatněny žádné nevypořádané rozpory, byly nekonfliktní a byl s nimi vysloven obecný souhlas. Já vás tedy prosím o podporu tohoto sněmovního tisku, abychom dále mohli diskutovat na různých úrovních všechny aspekty jednotlivých bodů návrhu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni Dražilové, která nám představila tento návrh za navrhovatele, a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec David Kasal. Prosím, máte slovo.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych doplnil ve své zpravodajské zprávě, že předkladatelka nám podrobně popsala, jakým způsobem vznikala tato novela zákona o sociálních službách, která je velmi důležitá a kde jsou vybrané části, na kterých je všeobecná shoda. To je první část. Další část je, že je tato shoda právě i s poskytovateli i s jednotkami, jako jsou kraje a ORP. Z tohoto důvodu doporučuji Sněmovně, aby postoupila tento tisk do druhého čtení.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je jako první přihlášena paní poslankyně Olga Richterová, připraví se pan poslanec Beitl. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Asi podobně jako s mnohými z vás, i se mnou byli v posledních dnech v kontaktu jak poskytovatelé služeb, tak právě lidi, kteří potřebují využívat příspěvek na péči, na osobní asistenci, potřebují využívat pomoc a podporu. To je hned první věc, která rozhodně není nekonfliktní, jak říkají předkladatelé. Je tady totiž navrženo v § 76a navýšení maximálních limitů úhrad, což je velmi pochopitelné u dlouho nevalorizovaných příspěvků na stravu, příspěvků na tzv. ubytování nebo lůžkovné, nebo různě se tomu říká, ale je to velice problematické u úhrad osobní asistence.
A teď se dostáváme k té provázanosti s tím předchozím bodem, poněvadž lidé, kteří jsou plně odkázáni na asistenci ve všech úkonech každodenních, jsou často lidé, kteří si zároveň snaží udržet alespoň nějakou samostatnost skrze vlastně plánování té osobní asistence. A co se tady navrhuje, je, že se bude pravidelně valorizovat - že se navýší ty maximální limity a pak se budou pravidelně valorizovat. A já souhlasím s valorizacemi a souhlasím s tím, že prostě je inflace, je to příznak naší reality, musíme s tím počítat, ale proto jsem se ptala v tom předchozím bodu, jak se vyrovnáme s tím, že by prostě dávalo smysl zejména u lidí naprosto odkázaných na podporu druhých fungovat samostatně a umožnit jim právě valorizaci toho příspěvku na péči.
A teď - já jsem si vědoma toho, že mnozí z vás máte zkušenosti s různou, třeba i neblahou kvalitou péče doma atd., umím si představit mnohé, také jsem mnohé viděla, ale znám stovky lidí zastupovaných organizacemi, kteří se snaží žít samostatný život, i když jsou na vozíčku. Sama jsem přes jednu takovou organizaci jezdila jako dobrovolník pomáhat a na celotýdenní tábory, na puťáky s vozíčkáři. Jsou to lidé, kteří třeba dneska byli tady před Sněmovnou a upozorňovali na to, že oni už dnes z příspěvku na péči tu osobní asistenci nejsou schopni uplatit a už dnes jim to vychází, že zvládnou uplatit zhruba 4 až 5 hodin denně asistence. A ta klíčová věc v tomhle návrhu je, že přece nemůžeme zvedat, pravidelně valorizovat ty platby, ty náklady, to, co musí ti lidé uhradit, a přitom jim neumožnit právě v té oblasti osobní asistence se s tím také finančně vypořádat. Znovu zdůrazňuji, je to fakt jiná oblast než to placení za obědy například v domovech pro seniory. ***
