(9.30 hodin)
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem ten vládní návrh podrobně odůvodnil v prvním čtení, druhé čtení slouží k diskuzi a odůvodnění pozměňovacích návrhů, takže já nebudu zdržovat a dám prostor kolegům, kteří jsou přihlášeni. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 1170/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně-právního výboru poslanec Marek Benda a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře - (Rozhlíží se.) - páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, jedná se o velmi sledovaný tisk, který vznikl na základě překvapivého a řekněme velmi pozdního rozhodnutí Ústavního soudu, které vypustilo možnost spočítat volby.
Jak všichni víte, tak tady byly dva návrhy. Jeden návrh kolegů z KDU-ČSL, poté vládní návrh, který dokonce přicházel ve variantách. Ústavně-právní výbor po nějaké dalekosáhlé domluvě, řekl bych napříč politickým spektrem, upřednostnil vládní návrh jako nosič dohody, která by měla na půdě Poslanecké sněmovny vzniknout, a doporučil komplexní pozměňovací návrh, který myslím, že bychom měli, ať už na začátek, nebo na konec obecné rozpravy, hlasovat, aby bylo jasné, k čemu se návrhy předkládají, už i proto, že vládní návrh je variantní, takže se musíme nějakým způsobem vypořádat s tím, kam se pokračuje. Teď nechci říci, že hlasování pro komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru znamená souhlas se vším, co v něm je. Je mi jasné, že někteří s tím mohou mít problém, ale musíme mít nějaký nosič, a také všechny návrhy, které byly zatím předkládány a které jsou v systému, směřují právě k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu.
Abych stručně odůvodnil, co je obsahem usnesení ústavně-právního výboru: je to ona dohoda, která předtím byla většinově na půdě Poslanecké sněmovny uzavřena. To znamená, jde se variantou 1 vládního návrhu zákona, tedy 14 volebních krajů, tak jak jsme na ně zvyklí. Dochází k lehké úpravě načítacích klauzulí pro koalice - z vládního návrhu 7-9-11 se mění na pouze dvě hranice, a to 8 pro koalice dvou stran a 11 pro koalice tří a více stran.
Dále je v návrhu obsažen přepočítávací systém, kde v prvním kole v prvním skrutiniu dochází k přepočítání systémem Imperiali plus 2. Asi zase všichni tušíme trochu, co to je, kde jde o to, že více mandátů je přerozděleno v prvním skrutiniu v rámci volebních krajů, a to zejména těch menších volebních krajů, protože samozřejmě v těch větších všechny systémy fungují fakticky jako poměrné. Teprve posléze následuje druhé skrutinium, které provádí ono vyrovnání, ke kterému nás vyzýval Ústavní soud ve svém rozhodnutí, ono vyrovnání mezi politickými stranami na základě jejich celostátních výsledků, nikoliv krajských výsledků, a tam vznikl spor, který asi všichni tady známe a vnímáme, jakým způsobem budou přidělovány mandáty ve druhém skrutiniu. Návrh, který jsem předložil na půdu ústavně-právního výboru a který byl tímto výborem schválen, předpokládal, že tak, jak tomu bylo v minulosti, bude vyzvána příslušná politická strana, respektive koalice, respektive hnutí, samozřejmě, k tomu, aby stanovilo pořadí krajů, regionů krajů, ve kterých budou dodatečné mandáty z druhého skrutinia přiděleny. K tomuto návrhu se přiklonila většina ústavně-právního výboru, ale je mi naprosto jasné a zřejmé, že tady zazní návrhy, které směřují jiným směrem.
Nevím, jestli bude požadavek, abychom hlasovali o tom, že se za základ jednání vezme usnesení ústavně-právního výboru hned na začátku obecné rozpravy, nebo na jejím konci, ale myslím, že před začátkem podrobné rozpravy tak musíme učinit, ale možná pro klid svědomí bych navrhl, abychom tak hlasovali na konci obecné rozpravy, aby se všichni mohli vyjádřit se svými kritickými stanovisky k tomu, co nám to zase ten zlý Benda připravil. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Otevírám obecnou rozpravu, do které - pane místopředsedo, vy se hlásíte, nebo ne? Ano, takže místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal s přednostním právem, připraví se paní poslankyně Karla Šlechtová. Tak prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já si dovolím využít svého přednostního práva, také vám děkuji, pane předsedající, že jste mě vystřídal, protože tento čas by běžně měl přicházet na mě. Protože jsme v obecné rozpravě, začnu trošku obecně, trošku zeširoka. Chtěl bych předně říci, že jsem velice rád, že jsme se dostali do druhého čtení, a že tedy všechno nasvědčuje tomu, že zákon stihneme včas projednat a přijmout tak, aby volby mohly proběhnout řádně, v daném termínu a podle předem známých pravidel. To byl jeden ze zásadních cílů a věřím, že se k němu blížíme. Trošku mě mrzí, že tedy jsme se zdrželi nějakým sporem o ten podklad, ale to je již za námi.
Z našeho původního přesvědčení by... nás trošku mrzí, kam se ten systém posunul, respektive my jsme původně vnímali jako ideální řešení ten návrh, který předložila jak vláda ve variantě 1, tak vlastní, který tady již ležel od pana poslance Výborného, to znamená, že mandáty se mají rozdělit co nejpoměrněji s ohledem na celostátní úroveň, tedy že by se prostě vzal počet hlasů, které získaly všechny strany, které překročily ty klauzule, a ty se sečetly, vydělily dvěma sty, to by odpovídalo mandátovému číslu, každá strana by získala tyto mandáty a ty by se pak přikázaly do krajů podle toho, kdo získal kolik těchto mandátových čísel v jednotlivých krajích, respektive podle nějakých největších zbytků, to znamená, když se nezískaly ty celé mandáty, tak tam, kde byly ty největší zbytky mandátů. To nám přišlo jednoduché, dostatečně poměrné a zároveň srozumitelné. Teď jsme někde trošku jinde, ale k tomu se dostanu později.
Důležitá věc, kterou bych chtěl říct, vytknout jaksi bokem a před závorku, je otázka toho, co udělá tento poměrnější systém s naší parlamentní demokracií z hlediska toho, jak zde mohou a nemohou být zastoupeny nějaké menší subjekty ve Sněmovně a jaký to má vliv a úskalí pro fungování Sněmovny. Současný jednací řád ve své formulaci předpokládá, že klub si mohou po volbách ustavit alespoň tři poslanci, kteří kandidovali společně za samostatně kandidující politickou stranu. Je to v § 77 jednacího řádu. Toto ustanovení je podle mě poněkud nešikovné, protože vede ke dvěma možným výkladům: buď k tomu, že kluby si mohou po volbách zakládat pouze samostatně kandidující politické strany, nikoliv koalice, což věřím, že je absurdní výklad. Stejně tak to může vést k tomu, že na koalice se toto omezení nevztahuje, tudíž kdyby se v rámci koalice do Sněmovny dostal například jenom jeden nebo dva poslanci za tu menší ze stran, které takto vstoupí do Sněmovny, tak by mohli založit samostatný poslanecký klub.
Z tohoto důvodu předkládám pozměňovací návrh, který směřuje ke všem variantám, které by nakonec mohly být přijaty. Nicméně předpokládám, že jako základ pro další projednávání jsme na ústavně-právním výboru zvolili alespoň variantu 1 vládního návrhu, který vlastně nyní projednáváme, takže to směřuji primárně k němu. Je to doplnění toho zákona o změnu jednacího řádu tak, abychom umožnili zakládání poslaneckých klubů po volbách buď stranám, které získaly alespoň 8 poslanců, u těch stran, které kandidují v rámci koalic nebo samostatně, buď tedy společně za koalici aspoň 8 poslanců, nebo každá strana z té koalice alespoň 8 poslanců, a pro kluby, které vzniknou v průběhu volebního období, 10 poslanců. Má to nějaké důsledky pro množství přednostních práv, která zde mohou být uplatňována, podrobné zdůvodnění je v tom tisku a já se k němu asi dostanu podrobněji až případně v podrobné rozpravě. Takže tolik takto před závorku. ***
