(14.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: (Hlásí se poslankyně Válková od stolku zpravodajů.) Moment, no, paní poslankyně už vystoupila. Já teď otevřu rozpravu. Takhle, kdybych byl hodně benevolentní, jestli chcete malinko doplnit svoje vystoupení, tak že byste tedy vystoupila.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji vám, pane místopředsedo. Jenom aby neuniklo vaší pozornosti, že odhad maximálního počtu odškodňovaných obětí je 400. Těch 7 000 je celkem, to jsou i ty, které již nemají nárok, zemřely a podobně - 7 000 je ta množina, která byla zřejmě poškozena, ale potenciálně odškodňovaných, pokud doloží svůj nárok, je 400.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášené tři poslance, nicméně z nějakého podivného důvodu tady mám i tři faktické poznámky - pan poslanec Vlastimil Válek, pan poslanec Jak Skopeček a pan poslanec Bohuslav Svoboda. Tak teď nevím, jestli k tomuto bodu. (Hlasy mimo mikrofon.) Takže já je odmažu. Já se raději ptám, abych neodmázl někoho, kdo pak tady bude protestovat.
Paní poslankyně Golasowská vystoupí a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, jsem moc ráda, že se tento návrh zákona dostal na projednávání na půdu Poslanecké sněmovny. Pokusím se být také stručnější, nicméně musím tady zmínit některé důležité věci.
Odškodnění obětí nezákonných sterilizací by vyřešilo velmi vážná porušení lidských práv a současně by bylo jasným signálem pro naši společnost, aby se podobné eugenické zrůdnosti v naší společnosti již neopakovaly. Stovky osob, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu v období od roku 1966, zůstávají v České republice bez reparace. Mnozí, kteří byli sterilizováni před rokem 1989, zemřeli, aniž by dostali jakékoliv odškodnění. Promlčecí doba, během které je možno se svých nároků pro porušení osobnostních práv domáhat v občanskoprávním řízení, jsou tři roky a podobné je to i s možnostmi v rámci trestního práva. Převážná část osob, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu, nebyla z tohoto důvodu nikdy za tuto újmu odškodněna. Jen výjimečně dosáhli někteří z žalobců, kteří byli sterilizováni v pozdější době, úspěchu v rámci individuálních soudních řízení.
A teď možná trochu historie. V roce 2005 tady byla první souhrnná zpráva o této problematice, a to závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv, který uváděl, že ve skutečnosti ve všech případech, které hodnotí veřejný ochránce práv, nelze říci, že ženy souhlasily se sterilizací nebo že byly dostatečně informovány o podstatě a důsledcích takového zásahu, aby jejich souhlas byl právně relevantní.
V roce 2009 česká vláda vyjádřila lítost nad sterilizacemi osob bez informovaného souhlasu.
V roce 2012 legislativa týkající se informovaného souhlasu při sterilizaci je definitivně přijata, a to v novele zákona o zdravotních službách.
V roce 2015 byl vytvořen odškodňovací zákon, věcný záměr, který vládě předložil ministr pro lidská práva, bohužel vládou nebyl schválen.
Problémy, které vyžadují řešení: Za prvé, oběti stárnou, mnoho jich už zemřelo a reparace se nedožilo. Dále je to destigmatizace obětí. Stále je nedostatek povědomí a porozumění mezi veřejností o povaze újmy a škod, které utrpěly tyto oběti. Individuální soudní řízení nejsou řešením pro naprostou většinu obětí, a to vzhledem k promlčecím lhůtám a dále nedostatku finančních prostředků na právní zastoupení u sporu s nejistým výsledkem.
Odškodňovací proces by měl obsahovat výši odškodnění podobnou těm, které vláda vyplatila žalobcům, kteří uzavřeli smírné dohody v rámci žaloby u Evropského soudu pro lidská práva, či těm, které odpovídají individuálním přiznaným odškodněním soudních řízení dle českého práva.
V návrhu zákona se navrhuje 300 000 pro jednu osobu, to je vlastně výše odškodnění. Jak už tady paní poslankyně Válková zmiňovala, jednalo by se zhruba maximálně o 400 osob, to znamená, že celkové náklady na odškodnění by činily maximálně 120 milionů korun a jejich výplata by byla rozložena minimálně do pěti let.
Nejméně po dobu 14 let vládu České republiky opakovaně vyzývají také všechny příslušné orgány zabývající se dohledem nad dodržováním lidských práv při Organizaci spojených národů, jako například výbor OSN pro odstranění diskriminace žen nebo Rada pro lidská práva. Ještě chci zmínit, že oběťmi byli také muži a mnohdy také pacienti a pacientky v psychiatrických zařízeních. Moc prosím o podporu tohoto návrhu a o to, abychom jej poslali do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka paní poslankyně Heleny Langšádlové a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová v obecné rozpravě. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vím, že jsme v časové tísni, tak bych chtěla pouze krátce vyjádřit podporu tomuto zákonu, protože si myslím, že je to velký dluh, který bychom měli splatit, a urovnat to, co se v minulosti odehrálo. Jsem velice ráda, že tady tento návrh zákona je. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Valachová a připraví se paní poslankyně Monika Jarošová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená předkladatelko, na počátku hledání spravedlnosti pro sterilizované ženy byl doktor Otakar Motejl jako první český veřejný ochránce práv. Pokládám za důležité to zmínit, protože to byla velká autorita. Samozřejmě tento návrh zákona podpořím a věřím, že právo je především o spravedlnosti a že se nám, kolegyně a kolegové, podaří konečným schválením tohoto zákona takovou spravedlnost zákonem pro zbývající zlomek sterilizovaných zajistit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslední přihlášená poslankyně Monika Jarošová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, vyjádřím se k otázce nedobrovolných sterilizací žen a jejich možného odškodnění, za něž lobbuje téměř čtyřicet ženských organizací.
Otázka údajných nedobrovolných sterilizací a případných odškodnění žen, které jimi byly postiženy, je otázkou velice citlivou. Od prováděných zákroků uběhlo totiž více než třicet let, a tak lze dnes již těžko zjistit, zda se jednalo o sterilizaci dobrovolnou, která byla provedena s písemným souhlasem té ženy, nebo nedobrovolnou bez souhlasu. To je opravdu dlouhá doba na to, abychom stoprocentně určili, které ženy v době zákroku zvolily tuto metodu jako druh antikoncepce a dnes tvrdí, že k tomu byly dotlačeny pod nátlakem, a které byly ke sterilizaci nuceny, nebo k němu dokonce neudělily souhlas.
Předkladatelé tohoto zákona tvrdí, že podmínky na odškodnění jsou splněny i přesto, že byla ženě poskytnuta sociální dávka, aby souhlasila s výkonem. Ale pokud se zákrokem souhlasila, to znamená, podepsala informovaný souhlas a za to poté pobírala nějaké dávky, nevidím žádný důvod k odškodnění. Tehdejší finanční motivace na základě svobodné vůle nemůže přece být dnes důvodem pro poskytnutí další finanční kompenzace. Poskytnutí dávky je spíše dokladem, že žena byla řádně informována o povaze výkonu, souhlasila s ním, a dokonce inkasovala finanční kompenzaci, což mimo jiné vede k domněnce, že s výkonem za kompenzaci souhlasily spíše ženy, které v rození dětí spatřovaly zdroj příjmů, a proto jeho výpadek jim stát nahrazoval touto dávkou. Dělat z těchto případů kauzy hodné dalších finančních odškodnění nemá ani logiku, ani jakékoli morální opodstatnění.
Nechápu, pokud jsou ženy, které byly opravdu sterilizovány bez souhlasu, proč nepodaly žalobu ihned a někdy čekaly i čtyřicet let. Po takové době totiž bude skoro nemožné dokázat, že lékaři tehdy jednali v rozporu s právními předpisy. Přijetím tohoto zákona bychom kromě jiného v podstatě potvrdili, že u nás probíhaly nějaké státem systémově prosazované nucené sterilizace, a otevřelo by to dveře k dalším nepravdivým spekulacím, že se v nich pokračovalo i po roce 1989. Proto ty ženy neměly čekat třicet a více let a měly podat žalobu ihned po roce 1989, pokud cítily, že byly sterilizovány bez souhlasu a že se jim děla křivda. ***
