(9.10 hodin)
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že stále nevidím pana ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka, takže bych požádal o odložení této interpelace do jeho přítomnosti.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Podotknu, že toto je interpelace na předsedu vlády Andreje Babiše.
Poslanec Jan Lipavský: Omlouvám se, podával jsem dvě, i na pana premiéra. Vzhledem k tomu, že i pan premiér dlouhodobě na interpelace nechodí, přece jenom věřím tomu, že by si mohl rozmyslet, tak požádám o odložení do přítomnosti pana premiéra. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, děkuji. Budu postupovat stejným způsobem jako u předchozích, pokud nikdo nic nenamítá. To znamená vzhledem k tomu, že nemáme dostatečný počet, abychom nyní mohli procedurálně hlasovat o přerušení, tuto interpelaci přeruším vzhledem k tomu, v jaké jsme situaci, a posuneme se dál.
Nyní zde mám interpelaci na místopředsedu vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy Karla Havlíčka, který odpověděl na interpelaci pana poslance Jana Lipavského ve věci geopolitické bezpečnosti stavby nového zdroje nízkouhlíkové výroby elektřiny na bázi jaderné energetiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1125. Pan poslanec Lipavský je přítomen, takže zahajuji rozpravu.
Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, též poprosím o odložení této interpelace do přítomnosti pana vicepremiéra Havlíčka. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Rozumím tomuto návrhu. Opět o něm budeme hlasovat, až bude dostatečná přítomnost poslanců v sále, nebo až bude případně na konci bloku.
A nyní zde mám interpelaci pod sněmovním tiskem 1127, tu jsme také ještě neotevírali. První místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček odpověděl na interpelaci pana poslance Stanislava Grospiče ve věci masivního propouštění zaměstnanců České pošty, státní podnik. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1127. Pana poslance Grospiče v tuto chvíli nevidím. Dám mu ještě případně trochu času, aby se stihl dostavit, pokud je v předsálí nebo někde v blízkosti, protože přece jenom postupujeme rychleji, než je běžné. Nicméně pokud pan poslanec není přítomen, musím konstatovat, že jeho interpelaci nelze projednávat, a Sněmovna se jí již dále nebude zabývat.
Jako další je zde interpelace pod sněmovním tiskem 1128. Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová odpověděla na interpelaci poslance Pavla Žáčka ve věci podílu Ministerstva financí na krachu opravy pláště budovy sídla Úřadu pro studium totalitních režimů v Siwiecově 2, poštovní směrovací číslo 130 00, Praha 3, Římská 3. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 128. Pan poslanec je přítomen, paní ministryně také, takže zahajuji rozpravu. Jako první vystoupí pan poslanec. Prosím.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji, děkuji za slovo. Dobré ráno. Samozřejmě bych chtěl poděkovat paní ministryni za odpověď, i když oba víme, že není úplně vyčerpávající. Přece jenom bych shrnul některé klíčové body, které mě vedly k podání této interpelace.
Proč se vlastně musíme zabývat Ústavem pro studium totalitních režimů jako jednou z nejmenších kapitol státního rozpočtu? Myslím si, že řada z nás vnímá a zná z médií, jak vypadá správa majetku, který je v rukou současných manažerů této kapitoly, respektive ústavu. Konkrétně hlavní budova ÚSTRu v Praze na Žižkově vypadá jak domy 21. srpna 1968 kolem rozhlasu, které vyhořely po zásahu sovětské obrněné techniky, když se sovětští vojáci chtěli dostat do rozhlasu. A pro mě také je nutné o tom mluvit, jak to vypadá, když se stát nezvládá řádně starat o svěřený majetek, a to v tak malé kapitole, jejíž rozpočet je, jestli se nepletu, asi plus minus 260 milionů korun. Samozřejmě od toho se odvozuje otázka, když to nezvládáme v takhle malé kapitole, jak to vypadá u některých větších.
Druhým důvodem, který je nutné zmínit, bylo poměrně dlouhé vyšetřování našeho centrálního kriminálního úřadu NCOZ, které skončilo tak nějak podivným odložením. Já za sebe osobně jsem tady vystupoval několikrát na toto téma. Nevěřím, že by zde nebyly nějaké politické tlaky, ale pochopitelně to jde za jiným resortem, za Ministerstvem vnitra. Nicméně to, co je v názvu té interpelace, podíl Ministerstva financí, který vidím v tom, že Ministerstvo financí se při těch operačních programech podílí na kontrole, řekl bych online kontrole jednotlivých kroků, a tady podle mého názoru tomu tak nebylo, protože pokud by tomu tak bylo, tak si myslím, že by se kapitola, že by se ústav nedostal do takové situace, v jaké je.
Pro připomenutí, byl jsem paní ministryní informován, že rekonstrukce v historii sídla ÚSTRu v Praze na Žižkově byla zahrnuta do investičních plánů schválením dokumentace programu 155020 Rozvoj a obnova materiálně technické základny ÚSTRu a ABS, která byla schválena Ministerstvem financí dne 15. 10. 2015. Program předpokládal realizaci obvodového pláště čili opravu už v roce 2017 v plánované hodnotě cca 150 milionů korun, a proto byl v tomto roce navýšen rozpočet kapitoly ÚSTRu o 100 milionů korun, následně v roce 2018 o 31 milionů korun. Zároveň si ÚSTR zajistil posílení rozpočtu na realizaci akce o prostředky z fondů EU, operační program Životní prostředí, ve výši 8,8 milionu korun, a národních zdrojů OPŽP ve výši 13,3 milionu korun.
Podle mě manažerské selhání, špatná příprava celého projektu u této paměťové, v minulosti důležité paměťové instituce vedla až k tomu, že tato budova je neobyvatelná, všemi otevřenými patry tam profukuje vítr, a totálně zdevastovaná. Podle mého názoru se jedná o velkou, velkou ostudu.
Podle informací, které mi paní ministryně zaslala, bylo vyčerpáno 36,8 milionu určených na tento investiční projekt k 31. červenci 2020. Říkám, že to byly zvláštní okolnosti, které vyšetřoval NCOZ, k tomu dodávám. Výsledek této investiční akce lze tedy shrnout do věty: Za téměř 65 milionů korun ze státních prostředků kontrolovaných právě resortem Ministerstva financí byla nevratně zničena budova sídla ÚSTRu.
Já bych, a to byla také součást té otázky, zmínil ještě jednu věc. Ptal jsem se na to, jestli Ministerstvu financí, respektive státu, nevadí to, že do této budovy bylo v minulosti investováno. Ptal jsem se, zda stát, Ministerstvo financí, ví, kolik ty investice v minulých letech byly. Odpověď zněla: Ministerstvo informatiky, které sídlilo v této zakleté budově v letech 2003 až 2007, do ní vložilo 61,2 milionu. ÚSTR, který tuto budovu delimitací převzal v roce 2007 a 2008, do ní vložil 25,2 milionu. Zde to je strukturováno, v té odpovědi. Faktem je, že část finančních prostředků, asi to nelze úplně počítat k investicím do budovy, protože část je například na počítačové nebo IT vybavení, které pravděpodobně dneska bylo z té budovy vyjmuto a někde putuje jak bludný Holanďan po Praze, takže jestliže součet dává 86,7 milionu, tak dejme tomu, že by to celkem bylo o nějakou částku nižší. Nicméně stejně ještě v době, kdy se vyhlašoval ten v uvozovkách tendr na opravu pláště - pouhého, nikoli celé budovy, tak ještě krátce předtím management například opravoval, budoval boční vchod do knihovny Jána Langoše v řádu statisíců korun, odhaduji do půl milionu, a to mi nepřipadá, že by to byly opravdu peníze, které by byly systematicky s péčí řádného hospodáře vynaloženy.
Jak víme, tak to krachlo, plášť opraven dodnes není. Paní ministryně zmínila řadu jednání se zástupci managementu. A za této situace ten samý management, který takto ukončil tuto fázi, na kterou zjevně odborně neměl, začal připravovat takzvanou druhou fázi rekonstrukce, v odpovědi paní ministryně nazvanou jako celková rekonstrukce. Odhadované náklady v této druhé fázi narostly až k 472 milionům korun, 472 milionům korun, přičemž tedy je nutno říct, že paní ministryně se k navýšení rozpočtu kapitoly stavěla velmi rezervovaně. (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Odmítavě.) Ano, cituji paní ministryni: odmítavě. Ano. ***
