Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Neautorizováno !

 

(pokračuje Tomio Okamura)

494.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně
a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1170/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, ujměte se slova. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem ten vládní návrh podrobně odůvodnil v prvním čtení, druhé čtení slouží k diskuzi a odůvodnění pozměňovacích návrhů, takže já nebudu zdržovat a dám prostor kolegům, kteří jsou přihlášeni. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 1170/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně-právního výboru poslanec Marek Benda a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře - (Rozhlíží se.) - páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, jedná se o velmi sledovaný tisk, který vznikl na základě překvapivého a řekněme velmi pozdního rozhodnutí Ústavního soudu, které vypustilo možnost spočítat volby.

Jak všichni víte, tak tady byly dva návrhy. Jeden návrh kolegů z KDU-ČSL, poté vládní návrh, který dokonce přicházel ve variantách. Ústavně-právní výbor po nějaké dalekosáhlé domluvě, řekl bych napříč politickým spektrem, upřednostnil vládní návrh jako nosič dohody, která by měla na půdě Poslanecké sněmovny vzniknout, a doporučil komplexní pozměňovací návrh, který myslím, že bychom měli, ať už na začátek, nebo na konec obecné rozpravy, hlasovat, aby bylo jasné, k čemu se návrhy předkládají, už i proto, že vládní návrh je variantní, takže se musíme nějakým způsobem vypořádat s tím, kam se pokračuje. Teď nechci říci, že hlasování pro komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru znamená souhlas se vším, co v něm je. Je mi jasné, že někteří s tím mohou mít problém, ale musíme mít nějaký nosič, a také všechny návrhy, které byly zatím předkládány a které jsou v systému, směřují právě k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu.

Abych stručně odůvodnil, co je obsahem usnesení ústavně-právního výboru: je to ona dohoda, která předtím byla většinově na půdě Poslanecké sněmovny uzavřena. To znamená, jde se variantou 1 vládního návrhu zákona, tedy 14 volebních krajů, tak jak jsme na ně zvyklí. Dochází k lehké úpravě načítacích klauzulí pro koalice - z vládního návrhu 7-9-11 se mění na pouze dvě hranice, a to 8 pro koalice dvou stran a 11 pro koalice tří a více stran.

Dále je v návrhu obsažen přepočítávací systém, kde v prvním kole v prvním skrutiniu dochází k přepočítání systémem Imperiali plus 2. Asi zase všichni tušíme trochu, co to je, kde jde o to, že více mandátů je přerozděleno v prvním skrutiniu v rámci volebních krajů, a to zejména těch menších volebních krajů, protože samozřejmě v těch větších všechny systémy fungují fakticky jako poměrné. Teprve posléze následuje druhé skrutinium, které provádí ono vyrovnání, ke kterému nás vyzýval Ústavní soud ve svém rozhodnutí, ono vyrovnání mezi politickými stranami na základě jejich celostátních výsledků, nikoliv krajských výsledků, a tam vznikl spor, který asi všichni tady známe a vnímáme, jakým způsobem budou přidělovány mandáty ve druhém skrutiniu. Návrh, který jsem předložil na půdu ústavně-právního výboru a který byl tímto výborem schválen, předpokládal, že tak, jak tomu bylo v minulosti, bude vyzvána příslušná politická strana, respektive koalice, respektive hnutí, samozřejmě, k tomu, aby stanovilo pořadí krajů, regionů krajů, ve kterých budou dodatečné mandáty z druhého skrutinia přiděleny. K tomuto návrhu se přiklonila většina ústavně-právního výboru, ale je mi naprosto jasné a zřejmé, že tady zazní návrhy, které směřují jiným směrem.

Nevím, jestli bude požadavek, abychom hlasovali o tom, že se za základ jednání vezme usnesení ústavně-právního výboru hned na začátku obecné rozpravy, nebo na jejím konci, ale myslím, že před začátkem podrobné rozpravy tak musíme učinit, ale možná pro klid svědomí bych navrhl, abychom tak hlasovali na konci obecné rozpravy, aby se všichni mohli vyjádřit se svými kritickými stanovisky k tomu, co nám to zase ten zlý Benda připravil. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Otevírám obecnou rozpravu, do které - pane místopředsedo, vy se hlásíte, nebo ne? Ano, takže místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal s přednostním právem, připraví se paní poslankyně Karla Šlechtová. Tak prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já si dovolím využít svého přednostního práva, také vám děkuji, pane předsedající, že jste mě vystřídal, protože tento čas by běžně měl přicházet na mě. Protože jsme v obecné rozpravě, začnu trošku obecně, trošku zeširoka. Chtěl bych předně říci, že jsem velice rád, že jsme se dostali do druhého čtení, a že tedy všechno nasvědčuje tomu, že zákon stihneme včas projednat a přijmout tak, aby volby mohly proběhnout řádně, v daném termínu a podle předem známých pravidel. To byl jeden ze zásadních cílů a věřím, že se k němu blížíme. Trošku mě mrzí, že tedy jsme se zdrželi nějakým sporem o ten podklad, ale to je již za námi.

Z našeho původního přesvědčení by... nás trošku mrzí, kam se ten systém posunul, respektive my jsme původně vnímali jako ideální řešení ten návrh, který předložila jak vláda ve variantě 1, tak vlastní, který tady již ležel od pana poslance Výborného, to znamená, že mandáty se mají rozdělit co nejpoměrněji s ohledem na celostátní úroveň, tedy že by se prostě vzal počet hlasů, které získaly všechny strany, které překročily ty klauzule, a ty se sečetly, vydělily dvěma sty, to by odpovídalo mandátovému číslu, každá strana by získala tyto mandáty a ty by se pak přikázaly do krajů podle toho, kdo získal kolik těchto mandátových čísel v jednotlivých krajích, respektive podle nějakých největších zbytků, to znamená, když se nezískaly ty celé mandáty, tak tam, kde byly ty největší zbytky mandátů. To nám přišlo jednoduché, dostatečně poměrné a zároveň srozumitelné. Teď jsme někde trošku jinde, ale k tomu se dostanu později.

Důležitá věc, kterou bych chtěl říct, vytknout jaksi bokem a před závorku, je otázka toho, co udělá tento poměrnější systém s naší parlamentní demokracií z hlediska toho, jak zde mohou a nemohou být zastoupeny nějaké menší subjekty ve Sněmovně a jaký to má vliv a úskalí pro fungování Sněmovny. Současný jednací řád ve své formulaci předpokládá, že klub si mohou po volbách ustavit alespoň tři poslanci, kteří kandidovali společně za samostatně kandidující politickou stranu. Je to v § 77 jednacího řádu. Toto ustanovení je podle mě poněkud nešikovné, protože vede ke dvěma možným výkladům: buď k tomu, že kluby si mohou po volbách zakládat pouze samostatně kandidující politické strany, nikoliv koalice, což věřím, že je absurdní výklad. Stejně tak to může vést k tomu, že na koalice se toto omezení nevztahuje, tudíž kdyby se v rámci koalice do Sněmovny dostal například jenom jeden nebo dva poslanci za tu menší ze stran, které takto vstoupí do Sněmovny, tak by mohli založit samostatný poslanecký klub.

Z tohoto důvodu předkládám pozměňovací návrh, který směřuje ke všem variantám, které by nakonec mohly být přijaty. Nicméně předpokládám, že jako základ pro další projednávání jsme na ústavně-právním výboru zvolili alespoň variantu 1 vládního návrhu, který vlastně nyní projednáváme, takže to směřuji primárně k němu. Je to doplnění toho zákona o změnu jednacího řádu tak, abychom umožnili zakládání poslaneckých klubů po volbách buď stranám, které získaly alespoň 8 poslanců, u těch stran, které kandidují v rámci koalic nebo samostatně, buď tedy společně za koalici aspoň 8 poslanců, nebo každá strana z té koalice alespoň 8 poslanců, a pro kluby, které vzniknou v průběhu volebního období, 10 poslanců. Má to nějaké důsledky pro množství přednostních práv, která zde mohou být uplatňována, podrobné zdůvodnění je v tom tisku a já se k němu asi dostanu podrobněji až případně v podrobné rozpravě. Takže tolik takto před závorku.

Nyní tedy podrobněji k vládnímu návrhu a k návrhu ústavně-právního výboru. Návrh ústavně-právního výboru, jak již jsem zmiňoval, není zcela poměrný. Jak jsem říkal, za nás by byl nejlepší systém ideální poměrnosti, což by představoval poměrný návrh vlády, který by vlastně přerozděloval zhruba jenom 8 mandátů od těch stran, které se vůbec - anebo do 10 mandátů, dejme tomu - od těch stran, které vůbec nepřekročily 5% nebo 7% nebo 9% - nebo jaká tam nakonec bude klauzule - těm stranám vítězným. Návrh ústavně-právního výboru již přerozdělil poněkud více, ale to zhruba někde na půl cesty mezi tím, co jsme měli v letech předchozích v rámci metody d'Hondta a proti té ideální poměrnosti, takže se nám to jeví jako přijatelné. Uvidíme, jak se bude vyvíjet roztříštěnost politické scény a jak se bude vyvíjet poměr mezi stranami, jestli někdy dojde k nějakému dalšímu extrému. Ale vzhledem k tomu, že se tam přerozdělují hlasy v druhém skrutiniu, tak by vlastně nemělo nastávat nějaké masivní propadnutí hlasů v menších krajích, jako se nám to dělo doteď, takže by takové extrémní případy neměly nastat. Nicméně chci upozornit na to, že to není zcela poměrný systém, a z našeho pohledu se tedy jedná o ústupek.

Další ústupek pak nastal při projednávání toho, jaké budou ty klauzule pro koalice, protože za nás by samozřejmě ideální systém byl jako pro všechny stejný metr, ale chápeme, že to není v souladu s politickou realitou. Proto jsme byli připraveni podpořit a navrhovali jsme, aby byly aditivní klauzule 7 % a 9 % pro tří- a vícekoalice, nicméně je tady tedy nějaká dohoda, která říká, že pro dvoukoalice to bude 8 % a pro koalice tří a více stran nebo hnutí to bude 11 %. Těch 11 % se nám zdá opravdu excesivní, protože to zasahuje vlastně nad nějaký dvojnásobek toho, co je běžná klauzule. Chápu, že je to většinovětvorný prvek, na druhou stranu ty klauzule by měly také vytvářet nějakou motivaci pro strany se spojovat a spolupracovat a já se obávám, že těch 11 % už je vysoko a povede to potom k nějakému obcházení, vytváření speciálních volebních subjektů a dalšímu znepřehledňování politické scény. Ale i tak, když tam bude těch 11 %, budeme ochotni to zřejmě podpořit. Takže to jsou tyto záležitosti.

Nyní ještě k jedné věci, která se stala sporem a diskutovala se hodně v prvním čtení, a to je otázka zachování poměrnosti mezi kraji, protože tady se diskutoval systém možnosti jednoho volebního obvodu, který by tady nějakou poměrnost zastoupení mezi kraji, respektive mezi regiony, zcela rezignoval, protože všichni bychom byli zvoleni v jednom regionu, a tedy by jediný region, který by byl zastoupen, byla Česká republika jako celek, což by samozřejmě vedlo k tomu, jak můžeme se podívat u našich sousedů, k nějaké koncentraci těch zástupců pravděpodobně do hlavního sídla České republiky, to znamená, do Prahy a jejího nejbližšího okolí, což bych nepovažoval za vhodné.

Takže jsem hrozně rád, že jsme se dostali k shodě na 14 mandátech (krajích?), nicméně systémy, které jsou tam navržené, toho rozdělování podle největších zbytků, mohou vést k tomu, že všechny největší zbytky se sejdou v jednom kraji a vlastně počet zástupců například Karlovarského kraje - já vím, že se vybírá, protože je nejmenší, tudíž je to nejvíce vidět, ale může se to týkat úplně stejně jiných krajů - tak prostě ten počet zástupců by mohl oscilovat například mezi 3 a 8 poslanci s nějakou náhodou na to, kam by to bylo, což považuji, že při těch třech by to bylo velice nedostatečné zastoupení a je potřeba s tím něco dělat, a při těch osmi by tam zase byla nadreprezentace.

Stejný efekt, upozorňuji, může nastat i v případě, že bychom se vydali navrženou cestou, kdy budou rozhodovat strany po volbách, kam umístit zbytkové mandáty, protože všichni se můžou podívat na Karlovarský kraj a říct si: To nám nestojí za to, anebo si naopak říct. Ano, tam přidáme ještě jednoho - a nepředpokládám, že by se strany mezi sebou po volbách zkoordinovaly, dohodly, aby udělaly své zastoupení napříč republikou poměrně. Proto předkládám pozměňovací návrh jednak k vládnímu návrhu zákona, který směřuje k tomu, aby zastoupení zachovalo poměrnost, to znamená aby se při rozdělování zbytkových mandátů rozdělovalo skutečně od největšího zbytku, ovšem pokud je naplněno zastoupení, které odpovídá velikosti toho kraje, které ostatně se vypočítává již dříve, tak aby se dále již nepřiděloval.

To znamená: pokud počtu voličů, kteří přišli k volbám v nějakém kraji, odpovídá 12 poslanců, tak tam bude 12 poslanců, pokud 5 poslanců, tak tam bude 5 poslanců, nebude tam více, nebude tam méně. To je také pozměňovací návrh, který předkládám jednak k vládnímu a jednak potom v jisté variantě i k návrhu ústavně-právního výboru.

A nyní se již tedy dostávám asi k návrhu ústavně-právního výboru, kde - jak jsem řekl - jsme ochotni ustoupit na ty varianty tak, jak tam byly předloženy, ale je tam jedna věc, která nám vyloženě vadí, na kterou jsme upozorňovali od začátku a se kterou jsme vyjadřovali nesouhlas, a nebyli jsme to jenom my. Jedná se o tu věc, že po volbách politické strany během 12 hodin někde, nějaké jejich vedení, rozhodnou o tom, komu nakonec připadne politický mandát. Já bych předem chtěl říct, že si nelze hrát na to, že je to přidělování do regionů a ty strany neví, kdo to bude. Je to rozhodování o osobách, je to rozhodování o tom, kdo tam konkrétně bude a kdo tam nebude, a jistě tam budou hrát roli nějaké osobní vazby a zkušenosti a znalosti.

Samozřejmě, můžete namítnout, že stejně tak můžou osobní vazby, zkušenosti, znalosti a nějaká zákulisní jednání hrát roli při sestavování kandidátních listin - ano, ale o těch potom může slušně rozhodnout volič nakonec ve volbách a může takové kandidáty vykroužkovat, nebo se může rozhodnout na základě toho tu stranu nevolit. Nicméně pokud budou rozhodovat strany po volbách, tak se prostě může stát, že nějak zákulisně rozhodnou, ostatně jak jinak, a vyberou způsobem, který nebude odpovídat vůli voliče. Respektuji názor, že každý z poslanců nebo kandidátů, kteří jsou první na pásce, představuje nějakou část mandátu, nicméně někteří mohou představovat část mandátu řádově vyšší, řádově jinou. Dokonce si lze - vzhledem ke způsobu, jak je to vypočítáváno - představit situaci, kdy naopak v tom kraji bude již zastoupeno za danou stranu více mandátů, než by odpovídalo celorepublikovému mandátovému číslu, a přesto tam bude přidělen stranou ještě další mandát.

Takže to je ta základní věc, se kterou máme spor, a jak říkám, nebyli jsme to jenom my, kdo na to upozorňoval. Mám zde před sebou návrh hnutí STAN, kterým upozorňovalo na to, že tento způsob se jim nezdá vhodný, neboť to zasahuje... takový systém vykazuje známky nahodilosti a libovůle, může porušovat hned několik ústavních zásad, a to zásadu přímé volby podle čl. 18 odst. 1 Ústavy, a také může vést k pochybnostem o proporčnosti systému a zásady rovnosti za srovnatelných podmínek podle čl. 3 Listiny. Zásadou rovnosti výkonu volebního práva dle čl. 21 odst. 3 Listiny voliči v krajích, kam mandát strana nepřikáže, ač jim třeba unikl nejnižším odstupem ve srovnání ve všech 14 krajích, mohou evidentně cítit nerovnost. A tak zjevně rozpor s čl. 21 odst. 4 Listiny, podle něhož občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, tedy kandidát, který svému mandátu unikl skutečně jen těsně, bude pokládat tento ústavní princip za nenaplněný, když jeho strana přikáže mandát kandidátovi ve zcela jiném kraji na pomyslně opačném konci zbytku dělení po prvním skrutiniu. Takže jsme přesvědčeni, že tento... STAN byl takto přesvědčen, že tento návrh je problematický a lze to vyřešit nějakým ústavně bezesporným způsobem, to druhé skrutinium.

Dále zde mám vyjádření pro předsedkyni stálé komise z Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky k otázce přímého volebního práva, pod kterým jsou podepsáni ústavní právníci Marek Antoš a Jan Wintr, které říká, že... (Místopředseda Pikal se odmlčí.) ... odvolává se na to, že princip přímé volby má zabezpečovat, že okruh zvolených byl přímo a nezprostředkovaně určen hlasy, které voliči ve volbách pro ně odevzdali. Proto musí být volební proces uzpůsoben tak, aby každý odevzdaný hlas mohl být přičten určitým osobám.

Princip přímé volby nebrání však, aby volba jednoho kandidáta byla odvislá od spoluvolby dalších kandidátů, to znamená nebrání volbě na základě hromadných kandidátních listin, na nichž jednotlivé strany v určitém pořadí kandidují řadu osob současně. Taková listina splňuje podmínky přímých voleb, protože kandidáty pro budoucí volby sice vybírá jiná instance, tedy politická strana, to se však děje ještě před vlastním volebním aktem. To bych chtěl zdůraznit. Tady je důležitý princip toho, že ten výběr je znám voliči před volebním aktem.

Rozhodnutí stran o sestavení kandidátních listin tak volbám předchází a lze ho chápat jako nabídku voličům. Pokud pak jde o vlastní hlasování voličů, postačí pro přímost volby, jestliže je stanovené pořadí kandidátů voličům předem známo a jestliže každý odevzdaný hlas mohl být připsán určitým jednoznačně zjistitelným osobám, které na volenou funkci samostatně kandidovaly. Tato podmínka je splněna, i když na základě 5% klauzule určitá strana získá nárok na další mandát nebo mandát nad hranici konsekventního poměrného zastoupení. Já to tady nebudu číst celé, ale zde máme další stanovisko, které předpokládá, že ten způsob není úplně vhodný.

Pak tady mám další stanovisko... ať to nepřeskakuju... pod kterým několika vyjádřeními Síť k ochraně demokracie vydala tiskové prohlášení, kdy se opět k tomuto návrhu vyjadřovala a toto společné stanovisko expertů zní: "V případě, že by volební zákon stanovil, že obsazení mandátu ve druhém skrutiniu voleb do Poslanecké sněmovny na základě své úvahy rozhodují orgány politických stran, šlo by o úpravu rozpornou s principem přímého volebního práva. Pokud bude taková úprava předmětem přezkumu před Ústavním soudem, je vysoce pravděpodobné, že by ji zrušil v rozporu s ústavním pořádkem." Pod tímto stanoviskem jsou podepsáni Maxim Tomoszek, ústavní právník Univerzity Palackého v Olomouci, Ladislav Vyhnánek, ústavní právník Masarykovy univerzity, Michal Pink, politolog, též z Masarykovy univerzity, a Jakub Šedo. Takže zase tady nebudu všechno zatím citovat, ale chtěl bych na to upozornit.

Nejedná se jenom o princip rozporu s ústavním právem, který nás podle mě dostává do prekérní situace, kdy bychom šli do voleb se zákonem, který od začátku je sporný, jestli obstojí, nebo neobstojí v ústavním přezkumu. Také bychom věděli, že napadnutí může najít nejenom před samotným volebním aktem, ale může k němu prostě dojít i ex post na základě nějakého kandidáta, který bude přeskočen, anebo na základě nějakého voliče, jehož kandidát, kterého volil, který měl dostatečnou podporu k tomu, aby získal mandát, ale byl přeskočen rozhodnutím politické strany. A to by nás mohlo uvrhnout do velice prekérní a nevhodné situace, protože bychom museli čekat s ustavením Poslanecké sněmovny na soudní rozhodnutí, a to je myslím něco, co si v tuto chvíli naše země nezaslouží, takže já před tím varuji.

To jsou ty ústavní pohledy, ale já bych chtěl nabídnout pohled čistě politický, se kterým už každý nemusí souhlasit, ale prostě si myslím, že ve volbách má rozhodovat volič, má rozhodovat, to má být to poslední slovo, které ve volbách padne, a nikoli, že mají rozhodovat ex post politické strany někde na volebním štábu na základě zjitřené atmosféry, dojmu z toho, jak ty volby nakonec dopadly, a podobně. To prostě není chvíle pro takové diskuze. V takovou chvíli spíše má již přijít vyjednávání o sestavení vlády než dohady o tom, kterého poslance a kandidáta pošleme do Sněmovny, či nikoliv.

Chápu, že ta úvaha může být pro někoho lákavá, ale myslím si, že po volbách je potřeba se soustředit na jiné věci než na nějaké vnitřní úvahy o tom, který kraj naštveme a který kraj nenaštveme a kterého koaličního partnera budeme muset, jeho ztrátu nebo neúspěch, nějak zjemňovat a podobně. Tudy bych se skutečně nechtěl vydávat, a proto zde předkládám několik pozměňovacích návrhů, které tuto věc odstraňují.

Jeden z nich, a já děkuji zástupcům Ministerstva vnitra, že mi v jeho přípravě pomohli, je návrh pod sněmovním dokumentem 7896, který prostě a jednoduše jenom vyškrtává ty části, které souvisí s rozhodováním politických stran po volbách. Tedy nebude Státní volební komise vyhlašovat speciálně výsledek prvního skrutinia, nebude vyzývat strany, aby do 12 hodin předložily seznamy regionů, ale čistě podle principu, který tam již v zákonu je obsažen, se v rámci jednotlivých politických stran a politických hnutí mandáty ze druhého skrutinia přikázané politické straně přiřadí v pořadí podle volebních krajů určeného podle nejvyšších zbytků dělení v prvním skrutiniu. Při rovnosti těchto zbytků rozhodne los, ta rovnost by tam měla být velice, velice vzácná. To je ta jednoduchá změna.

Pak tady mám připraven takový ideál za sebe, který právě nejenom odstraňuje vliv politických stran, ale současně tam zavádí nějakou jistotu poměrnosti zastoupení politických stran, kdy pro určení volebních krajů, do kterých se přikážou mandáty politických stran, se seřadí veškeré zbytky po dělení v prvním skrutiniu, a v případě rovnosti zbytků, kdyby tady byla rovnost zbytků, rozhodne los a mandáty jsou postupně přikazovány od nejvyššího zbytku. Naplní-li se počet mandátů přidělených kraji, vypočtený podle § 48 - to je ten moment, kdy vypočítáváme počet mandátů pro jednotlivé kraje zvýšený o 1 - tento kraj je při dalším přikazování mandátu vyloučen a nelze do něj mandáty již přikázat. Toto ustanovení jednak zaručuje větší poměr zastoupení mezi kraji, tedy, že všechny nebo valná část těch zbytků nepřipadne do jednoho kraje, a současně zaručuje to, že pokud v nějakém kraji má více stran skutečně vysoký zbytek, tak se tam dostane na všecky. Jednotlivé volební kraje jsou zatím to... způsobem přikázat nejvýše jeden mandát jednotlivé politické straně, politickému hnutí nebo koalici. (?)

A to je ten pozměňovací návrh, který myslím, že představuje ideál, kdy tedy sice rozdělíme mandáty v prvním skrutiniu takovým způsobem, že bude přikázáno více mandátů již v prvním skrutiniu, což podle té Imperiali metody lehce zvýhodňuje větší strany ve volbách a je to nějaký ten většinovětvorný prvek. Respektuji, že to není úplná poměrnost, a respektuji, že to je zde nějaká dohoda. Můžu nad ní skřípat zuby, ale taková je dohoda a tuto respektuji. A pak, v tom druhém skrutiniu, tedy po tom, co vypočteme opět podle metody, která je lehce zvýhodňující, ale ještě méně než v krajích pro velké strany, tak tyto mandáty z druhého skrutinia, kterých prostě může být 30, může jich být 8, tam je to velice proměnlivé, nicméně vždycky nějaké budou, tak tyto mandáty prostě přikážeme potom do těch krajů, kde měla ta daná strana největší zbytky. A tím dosáhneme jednak vyrovnání mezi kraji a jednak vyrovnání mezi stranami.

Čili to jsou mé návrhy a mé úvahy, které zde přednáším. Já bych chápal návrh, že se posuneme v rámci obecné rozpravy potom k nějakému základu. Byl bych za to, aby tím základem byl vzat vládní návrh ve variantě 1, protože tam jsou ty pozměňovací návrhy, které směřují ostatně ještě jinam.

Také jsem zaznamenal, že v návrzích jsou návrhy na korespondenční volbu a na ještě jiné úpravy zákonů, které určitě budou předmětem další diskuze. Já samozřejmě korespondenční volbu podporuji. Jsou tam dokonce dva návrhy na korespondenční volbu ze zahraničí, takže předpokládám, že se na ústavně-právním výboru potom dohodneme na tom, která varianta je technicky lepší, a tu pošleme dál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Karla Šlechtová a připraví se paní poslankyně Jana Mračková. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane ministře, ráda bych předložila pozměňovací návrh k vládnímu návrhu novely zákona o volbách, který se týká doplnění, respektive zavedení korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí. Toto téma je tady diskutováno už vlastně několikeré parlamentní poslanecké období, nicméně dosud se do zákona nedostalo, tak si dovoluji předložit tento pozměňovací návrh, který je dlouhý, nicméně budu mít krátké úvodní slovo.

Chtěla bych v úvodu především poděkovat legislativě Poslanecké sněmovny, která v podstatě během velice krátké doby nám ten pozměňovací návrh pomohla dát do legislativně přijatelné podoby, a v podstatě je pouze vložitelný k doplnění do daného zákona.

Velice stručně bych zde zmínila, co je předmětem tohoto zákona, a také jakým způsobem zamýšlíme korespondenční volbu zavést. Ještě než se dostanu k celkovému textu pozměňovacího návrhu, tak bych zmínila, že jsme jej diskutovali před pár měsíci i na podvýboru pro krajany, kterému předsedám, také jsme to diskutovali s jeho členy individuálně. Tento pozměňovací návrh má u některých podporu, u některých podporu nemá, takže uvidíme, jak nakonec dopadne hlasování.

V současné době se odhaduje, že v zahraničí žije zhruba půl milionu Čechů s aktivním volebním právem, kteří se v den voleb nemohou z objektivních důvodů svého pobytu v zahraničí zúčastnit osobně volby na našich zastupitelských úřadech, a to ať už kvůli velké geografické vzdálenosti jejich bydliště od nejbližšího zastupitelského úřadu a také s tím spojené finanční náročnosti účasti na hlasování, anebo třeba kvůli nynějším omezením cestování v důsledku pandemie. Samozřejmě uvidíme, jak to bude v říjnu v průběhu parlamentních voleb, zda vůbec tento pozměňovací návrh bude akceptován.

Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že korespondenční volba je zatím jediným a za ta léta již dobře prověřeným nástrojem, který by mohl realizaci volebního práva těchto občanů zajistit. Jenom pro srovnání, k tomuto závěru již dříve dospěli všichni naši sousedé ve střední Evropě, jmenuji pouze Polsko, Maďarsko, také Rakousko, všechny státy v západní Evropě a také téměř všechny státy Evropské unie s výjimkou některých zemí jihovýchodní Evropy. Tyto státy zavedly korespondenční volbu jako adekvátní odpověď na dynamicky se rozvíjející mobilitu svých občanů a jako reakci na aktuální směr naplňování plné demokracie, podporovaný institucemi Evropské unie a Rady Evropy. Česká republika zůstává ve své odpovědi na tyto výzvy dost pozadu a vzhledem k tomu, že se jedná o systém již vyzkoušený a lety prověřený v jiných evropských zemích, není tedy racionální důvod se opravdu obávat, že by neměl fungovat i v případě naší země.

Od zavedení korespondenční volby si přitom lze slibovat především odstranění objektivní překážky či naplnění ústavně zakotveného principu univerzality, tedy všeobecnosti voleb. Naopak od výsledků zřejmě nelze očekávat zásadní ovlivnění politického života v České republice, i když to je samozřejmě s otazníkem, neboť drtivá většina hlasů bude vždy odevzdána na jejím území. Dojde však ke kvalitnímu posunu ve stupni české demokracie a k posílení zájmu o správu věcí veřejných, na kterém bychom měli mít všichni zájem.

Státy zavedením korespondenční volby vysílají dva důležité signály svým občanům v zahraničí i okolním státům, a to: jsme plně funkční demokracie - což všichni chceme, všichni to deklarujeme na všech našich výborech v zahraničí - a máme aktivní zájem o svého moderního v uvozovkách mobilního občana, aby se aktivně účastnil na správě věcí veřejných naší země.

Navrhuji tedy realizovat korespondenční volbu metodou dvou obálek a kontrolního registračního lístku, založenou na principu registrace voliče na příslušném zastupitelském úřadě. Jedná se o model nejčastěji používaný v ostatních zemích, který jsou volební orgány schopné bezpečně zvládnout a kontrolovat.

Já mám to úvodní slovo velice dlouhé, protože je mám připravené i ke srovnání návrhu kolegy Feriho, který tady je uveden v systému, ale vzhledem k tomu, že nevisí na tabuli, tak zde srovnání říkat nebudu, případně bych ještě vystoupila, protože bych zde ráda zmínila, že v podstatě tento pozměňovací komplexní návrh vcucává doslova návrh kolegy Feriho a v podstatě je legislativně přívětivější a také vstřícnější vůči voličům. Tak to možná pro vás přítomné poslance, až se budete rozhodovat o jeho přijetí či nepřijetí.

Jenom na závěr: tento pozměňovací návrh se vztahuje i ke všem dalším případným pozměňovacím návrhům, které se podají ve druhém čtení - je jich tam celkem dost - a kompletně nahrazuje ten původní návrh, který byl podán jak KDU-ČSL, tak nyní kolegou Ferim, a to komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budeme pokračovat v otevřené rozpravě. Nyní vystoupí paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, také bych ráda předstoupila při projednávání druhého čtení novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Vy víte, že jsem tady již vystupovala při projednávání tohoto volebního zákona v prvním čtení, byť pouze s faktickou poznámkou, kde jsem právě poukazovala na výtku Ústavního soudu z hlediska váhy hlasů v jednotlivých krajích, a velmi jsem tady apelovala na Poslaneckou sněmovnu, že abychom vyrovnali a ta váha volebních hlasů byla ve všech krajích stejná, takže nejspravedlivější systém by byl jeden volební obvod.

Bohužel, Poslanecká sněmovna napříč i Senát se již dohodly, že bude 14 volebních krajů, a proto ústavně-právní výbor již projednal tento tisk a připravil se tam v tuto chvíli komplexní pozměňovací návrh, který hovoří a předkládá 14 volebních krajů. Kdybychom ten komplexní pozměňovací návrh teď převedli právě popřípadě na ten nejmenší, o kterém se hovoří a který se neustále skloňuje, Karlovarský kraj, který měl do současné chvíle 5 poslanců, tak podle tohoto návrhu by získal pouze 3 poslance a druhé 2 poslance by získal v případném druhém skrutiniu ve druhém kole, o kterém by podle toho návrhu rozhodovaly politické sekretariáty.

Já jsem samozřejmě velmi pozorně poslouchala pana Pikala, pana místopředsedu, který tady přichází také s nějakým pozměňovacím návrhem s tím, že by tyto mandáty ve druhém skrutiniu se poté rozdělovaly podle nějakých zbytkových hlasů, to znamená, že kdo by měl největší zbytek, tak zase podle těch jednotlivých krajů. Jsem přesvědčena o tom, že my bychom měli cílit na ty, kteří nás volí, to znamená na lidi, na voliče, a proto jsem si dovolila v rámci té sporné věci, která se tolik diskutuje, v rámci druhého skrutinia a přerozdělení mandátů v rámci druhého kola, aby o této věci právě rozhodovali voliči a že by tyto mandáty získali ti kandidáti, kteří získají nejvíce preferenčních hlasů. To znamená ale, že by získali největší procentuální podíl přednostních hlasů, to znamená, ještě abych to vysvětlila, že pokud se podíváte vždy, tak ten kandidát má určitý počet hlasů, a pak má v závorce, kolik procent voličů ho preferovalo. Takže by to vycházelo právě z tohoto čísla, a to je z toho důvodu, že máme rozdílné kraje, a takto je to nejspravedlivější, jakým způsobem by došlo v druhém skrutiniu k přerozdělení mandátů.

Když se na to ještě podíváme z hlediska statistik nebo modelů, které se v současné chvíli nějakým způsobem modelují, tak jde o to, že kdybychom se podívali na volby minulé, předminulé, tak v druhém skrutiniu u jednotlivých politických stran a hnutí by se takto jednalo maximálně o 5 mandátů, když vycházíme právě z výsledků z minulých let. Já si myslím, že určitě bychom měli cílit na voliče, a chtěla jsem říct ještě jednu důležitou věc, že takto může získat mandát každý kraj pouze jeden. To znamená, že v tom druhém skrutiniu by každý kraj mohl takový mandát získat jeden.

To jenom pro vysvětlenou, jakým způsobem ten pozměňovací návrh předkládám. Přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Myslím si, že tento pozměňovací návrh by mohl motivovat i voliče k větší volební účasti, a myslím si, že tento postup je správný a že by popřípadě v Poslanecké sněmovně měli být právě kandidáti, kteří získali největší počet preferenčních hlasů. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Mračkové za její vystoupení. Nyní faktická poznámka - pardon, kolega Stanjura se odhlásil, já se mu omlouvám, byl přihlášen a já jsem ho přehlédl. Nyní tedy paní poslankyně Válková a kolega Stanjura se jistě přihlásí, pokud se vrátí. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já jsem si to vzala přímo k řečnickému pultíku, i na kameru, aby viděli případní posluchači, kolik těch materiálů je a jak jsme se s tím museli probojovávat a zabývat. (Ukazuje.) V podstatě zhruba 13 pozměňovacích návrhů, které - říkám zhruba, protože už tady říkala kolegyně Šlechtová, vaším prostřednictvím, že některé ty návrhy jsou totožné nebo téměř totožné, tak řekněme více než deset určitě - tady zazněly v období, a teď myslím, že to je velmi důležité připomenout, dvou dnů: 23. a 24. března.

A já považuji za důležité se vrátit úplně na začátek, a to úplně na začátek, (to) znamená k nálezu, který nás přivedl do této situace. Kdy jindy než teď a kdy jindy než v rámci druhého čtení, kde nejsme pod takovou časovou tíhou, jako když už je všechno dohodnuto a hlasuje se jenom v rámci třetího čtení, se nezamyslet nad tím procesem od začátku. Nebudu dlouhá, nebojte se, ale na druhé straně, 2. února 2021 je doba, která je opravdu velmi krátká do dnešního okamžiku, kdy projednáváme už ve druhém čtení něco, k čemu jsme byli donuceni nálezem Ústavního soudu, který prohlásil za neústavní a zrušil část volebního zákona v okamžiku, kdy už prezident republiky vyhlásil volby. A to si myslím, že bychom neměli zapomenout, že jsme tady pod tlakem, a samozřejmě v každém časovém tlaku se dělají chyby.

Já si teď dovolím připomenout ještě úplně v úvodu článek 5 naší ústavy, který říká, že politický systém je založen na svobodném dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. My máme respektovat základní demokratické principy. Respektoval je Ústavní soud? Neporušil tím článek 5 naší ústavy? To nechť posoudí jiní, od toho tady teď nestojím. Nicméně si musím povzdechnout, protože jak judikatura Evropského soudu pro lidská práva, například v té kauze proti Bulharsku, tuším z roku 2012, tak doporučení Benátské komise, což je poradní orgán Rady Evropy, Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva, vlastně upozorňuje, že jakákoliv změna, ke které dojde v průběhu kratším, než je rok před vyhlášenými volbami, je velmi diskutabilní a měla by se zkoumat i optikou ústavní konformity. V tomto ohledu mě to sice na jedné straně překvapilo, na druhé straně jsem si jako právník řekla, kam jsme se to dostali, když jsem si přečetla, tuším, že to bylo teď v pondělí nebo v úterý, všechno v tomto týdnu, i ten fakt, že bylo podáno trestní oznámení na tři ústavní soudce právě s podezřením, že se dopustili trestného činu maření přípravy a řádného průběhu voleb. Samozřejmě na rozdíl od řady jiných poslanců jsem nestudovala to trestní oznámení a nemám ho k dispozici, protože to bylo i špatně, je to trestní oznámení, které nicméně proběhlo už tiskem, jak je dobrým zvykem v české kotlině, takže jsem se zarazila a říkala jsem si, kam jsme to až dopracovali. Takže to je v úvodu moje první poznámka. To, že jsme se dostali pod obrovský tlak, aniž by zde někdo otevřeně řekl, že ten tlak v tomto čase se jeví přinejmenším neadekvátní významu toho, co tady máme přijmout.

Moje druhá poznámka se týká projednávání, protože jsem byla úplně od samotného počátku přítomna jednání jako členka stálé komise a její místopředsedkyně spolu s její předsedkyní a samozřejmě dalšími členy, kdy jsme byli vrženi nálezem Ústavního soudu do nutnosti se za každou cenu, aniž bychom přivedli zemi do ústavního chaosu, dohodnout se Senátem České republiky. A že to v poslední době není příliš snadné, to ví obě strany velmi dobře. Na jednom z prvních jednání, kterého jsem se zúčastnila, kdy, jak víte, že jsem byla od začátku spontánní přívrženkyně jednoho volebního kraje, protože by to bylo nejspravedlivější a nejblíže tedy tomu, co sledoval a co i zdůvodňoval nález Ústavního soudu, byť nezrušil těch 14 volebních krajů, čili toho poměrného principu, principu poměrnosti, tak jsem samozřejmě jako politička velmi viděla, že to bude neprůchodné. A tak to i demonstroval hned na tom prvním jednání Senát, kdy nám dal jasně najevo, že je tady určitý mantinel, že máme respektovat jako Poslanecká sněmovna ten fakt, že Ústavní soud nezrušil 14 volebních krajů a že tady to je hranice, za kterou zřejmě - nebylo to samozřejmě, ani nemohlo, protože tam všichni senátoři nebyli - jednoznačně nepůjde. Já jsem tam v rámci diskuze řekla - protože už se tam poprvé v éteru objevila i taková zmínka o korespondenčním hlasování, které jsem si teď vyslechla od kolegyně, paní poslankyně Šlechtové, jako pozměňovací návrh - tuto zmínku a reagovala jsem na to, že i já jsem pro korespondenční hlasování, ale ne tady a teď, protože jsme právě v situaci, kdy musíme, jestliže se domluvíme na A, jednat v konsenzu s tím, i pokud jde o písmenko B. Čili jestliže nebude chtít Senát třeba jeden volební kraj nebo jiné změny zásadnější povahy, tak potom nemůže chtít i další, a navíc na to nejsme připraveni, protože je to už v tom časovém tlaku, kdy se jednak dělají chyby a jednak nám tady chybí souhlas obou komor, a že si myslím, že i když myšlenka je velmi dobrá a já ji vítám, že už je to spíše pro další parlamentní volby, respektive volby do Poslanecké sněmovny. Ale samozřejmě v tomto ohledu jsme si jenom vyměňovali názory. A teď už tady slyším i takový návrh.

Takže si, přátelé, milé kolegyně, milí kolegové, řekněme, co tedy vlastně chceme. Chceme dodržet to, co nám předepsal nález Ústavního soudu, nebo tady budeme prolamovat tyto hranice? A já jsem pro, protože jsem byla pro jeden volební kraj, ale na druhou stranu všichni říkáte - a já jsem byla první, která viděla tu neprůchodnost, že to není průchodné - takže zůstaňme u toho tradičního, a odezněla tady spousta argumentů, proč bychom měli také zůstat u toho tradičního rozdělení již těch 14 volebních krajů. Ale jedna strana nemůže dělat něco, co druhé straně zakazuje. Takže to je moje druhá poznámka. Bylo by dobré - a měli by to vzít na vědomí všichni - že se musí měřit stejným metrem jak Poslanecké sněmovně - a jedná se o volby do Poslanecké sněmovny, a ne do Senátu - tak Senátu.

Třetí moje poznámka. Slyšeli jsme tady poměrně dost o tom, že sice se shodneme na načítacích kvorech, na tom, jakým způsobem budeme hlasovat v prvním skrutiniu, v prvním kole, ale bohužel že ten princip nedodržujeme v druhém skrutiniu a že si tady budou politické sekretariáty stran vybírat více loajální kandidáty, kterým dají potom mandát složený z těch zbytků. Já se musím přiznat, že také, když jsem si četla návrh pana poslance Bendy, který předložil a který se potom diskutoval a prošel ústavně-právním výborem, a potom jsem slyšela tu kritiku, která byla koncentrovaně vyjádřena, na můj vkus tedy až příliš aktivisticky - kolegové ústavní právníci mi to prominou, tuším Wintr a Antoš, ale nedávalo to možnost příliš o tom pochybovat, a přitom se o tom pochybovat docela dobře i odborně dalo - když jsem si potom přečetla některé komentáře jiných ústavních právníků, tak jsem si řekla: Ano, měla jsem pravdu, není to černobílé. Takže přesto, že to bylo podrobeno zdrcující kritice, mně se to nezdálo, jako že to je optimální varianta.

A proto velice vítám návrh, který tady prezentovala další naše kolegyně poslankyně Mračková Vildumetzová, který je relativně velmi jednoduchý. Já jsem si ho včera studovala, protože teprve včera jsem ho měla k dispozici - což mě lidově řečeno štve, protože pak děláte samozřejmě snadno také chyby, pokud nemáte možnost si to prostudovat v komplexu dalších změn a souvislostí - nicméně jsem tam neobjevila nic, co by nás mělo znervózňovat. To druhé vlastně vychází z toho, že mandáty obdrží ti, kteří získali 5 bodíků, nejvyšší procentuální podíl přednostních hlasů z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro politickou stranu nebo hnutí nebo koalici v příslušném volebním kraji, takže všechno v pořádku. Já si myslím, že je tam to procento, relativní hodnota, která nám zajišťuje tu spravedlnost, je tam ten celkový počet platných hlasů pro příslušnou politickou stranu, hnutí nebo koalici, a hlavně je tam ta podmínka, že je to vztaženo k příslušnému volebnímu kraji, a v případě rovnosti procentuálních podílů je rozhodující pořadí kandidáta na hlasovacím lístku. Další spravedlnost. A teprve když dojde k mimořádné situaci, že jsou tam na stejném místě dva lidi, tak stejně jako v některých zahraničních právních úpravách rozhodne los. A já si myslím, že ten los se ani nepoužije, ale můžu se mýlit, může se použít.

A to poslední, na co opakovaně upozorňovala moje předřečnice, paní poslankyně Mračková Vildumetzová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, je, že v tom jednotlivém volebním kraji je takto přikázán nejvýše jeden mandát politické straně, hnutí, koalici, čili jednoduché, srozumitelné pro každého voliče, a je to poselství, nemusíme počítat se složitými matematickými modely, které zejména ovládají, jak jsem měla možnost poznat, Piráti. Já jim tolik nerozumím a chci mít model, kde nebudu odkázaná na složitý matematický model, ale kde budu vědět, že prioritu a hlavní význam pro výsledek voleb má konkrétní volič, respektive kandidát, který získá nejvíce přednostních hlasů, a současně je to nejvyšší procentuální podíl těch hlasů, takže spravedlivé.

V závěru svého vystoupení bych nás všechny ráda upozornila na to, že toho času, který se zdá býti neomezený s ohledem na to, že už jsme dneska 25. března ve druhém čtení, není tolik, jak by se opravdu na první pohled mohlo zdát. Já jsem si to počítala a zjistila jsem, že je tady navrhovaný termín účinnosti tuším 1. července tohoto roku, že to by všechno takto fungovalo za předpokladu, že se nikde nezadrhneme, že si nezačneme vyměňovat se Senátem více či méně hněvivé repliky - berte to s určitou nadsázkou, co tady říkám - a vysvětlování, proč právě to či ono je tak nezbytně nutné.

Shrnu: my jsme ustoupili z jednoho volebního obvodu na 14. Ano, druhé skrutinium nebylo úplně spravedlivé, respektive mohlo by se zdát, že by bylo napadnutelné, a pro mě je vždycky ústava a Listina základních práv a svobod téměř svatá, takže mohlo by skončit opět u Ústavního soudu, to bychom nikdo nechtěli. Čili jsou tady návrhy, které druhé kolo nahrazují transparentním modelem, který myslím obstojí, a myslím, že by měl být předmětem odborných debat, které by se neměly nicméně akademicky táhnout - jak to bývá zvykem nejenom v České republice - měsíce, ale dny, maximálně dny.

Takže v závěru doufám, že můžu popřát nám všem, aby nám to takzvaně odsýpalo tak rychle jako doteď. Mám optimistickou představu, že se nám to podaří a že tak naplníme slib, který jsme řekli. A my jsme to tedy za hnutí ANO - teď mi dovolte jednu politickou poznámku, já jsem to říkala hned na tom prvním jednání: Uděláme všechno pro to a ustoupíme, kam to bude možné, abychom nepřivedli tuhle zemi do ústavního chaosu, když prochází tak kritickou situací, jakou jistě pandemie je. A ono to zní teď pateticky, ale myslím si, že tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme, a až jednou budou hodnotit naši nástupci jak v politice, tak generačně, jak jsme si počínali v době pandemie, když jsme schvalovali pod velikým tlakem zákon, který nahrazoval údajně ústavně problematické zrušení ustanovení volebního zákona, tak doufám, že si budeme teď počínat tak, že obstojíme i v tomto hodnocení dobře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Nyní vystoupí předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se svým projevem. Máte slovo, pane předsedo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se právě výrazně seškrtal po vystoupení svých předřečníků a řeknu jenom to pro mě nejdůležitější. Chci na začátku uvést, že samozřejmě ctím dohodu, ke které došlo jak mezi komorami, tak tady na půdě Poslanecké sněmovny. Má pro mě velkou hodnotu, že došlo k nějaké politické dohodě. Jsem rád, že předseda ústavně-právního výboru přišel s nějakým řešením, které při určité konstelaci může odvrátit povolební pat nebo případně usnadnit vítězům voleb sestavení stabilní vlády a převzít plnou odpovědnost za řízení státu.

Nicméně co si neodpustím říct, na začátku debaty byla debata, jestli jeden volební obvod, nebo 14 volebních obvodů. Respektujeme tedy pozici horní komory a někdo tady použil slovo neprůchodné, takže jestli je to neprůchodné, tak budiž, tato diskuze zůstává v akademické rovině. Ale chci říct, že když jsme diskutovali o jednom obvodu, o spravedlnosti a poměrném zastoupení, rovnosti hlasů, tak i zastánci 14 krajů uznávali argument, že skutečně ty kraje nejsou stejně velké a že ať vymyslíme jakýkoliv systém, vždycky tady bude docházet k určité nerovnosti a poměrnosti nebude dostáno v takovém rozsahu, jak možná by si představoval Ústavní soud ve svém rozhodnutí. A my se tu přece scházíme právě kvůli ústavnímu nálezu.

Já tedy v této komplikované době, ve které ctím politické dohody, přesto přicházím se skvělým nápadem, který bohužel jsme neměli možnost projednat na půdě Senátu, kdy řešíme 1, nebo 14, nicméně na základě konzultace s mnohými svými známými a i odborníky bych chtěl předložit pozměňovací návrh, který možná tedy nezíská patřičnou podporu, nicméně si myslím, že by mohl být základem pro diskuzi, až na to bude více času, v dalším volebním období, a ten spočívá v tom, že bychom měli volební země, volební zemi Čechy a volební zemi Morava, Slezsko. Když jsme diskutovali, proč 14 krajů, tak jeden z argumentů zastánců 14 krajů kromě jiného bylo, že se jedná o určitou tradici a určitou historickou danost.

V další části diskuze jsme se bavili nicméně o tom, že nám tady Ústavní soud řekl, že vlastně dvacet let ten systém nebyl ústavní, ačkoliv proběhlo pět voleb. Následně jsme obdrželi vyjádření ústavních právníků, že přerozdělování stranickými sekretariáty je vlastně také v rozporu s Ústavou, což se dělo v devadesátých letech, takže tu máme třicet let, kdy jsou zde výhrady ústavního charakteru. Pak jsme tady měli čtyřicet let Národní frontu, a já se tedy ptám, kde je ta tradice, kde je ta historie? A je pravda, že ještě v roce 1946 se do zákonodárných sborů v Československu volilo na zemském principu. Jenom pro zajímavost, ty výsledky nebyly vždycky stejné. Když se například v roce 1946 hlasovalo, tak v Čechách měli komunisté 43 %, na Moravě se Slezskem jenom 34, a na Slovensku dokonce nevyhráli, měli jenom 30,5. To znamená, každá ta země má a měla vždycky trochu svůj rozum, tak bych se k tomu rád vrátil. A také bych rád odkázal na to, že samotná Ústava říká, že stát vytváří občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ústava se hlásí k dobrým tradicím státnosti Koruny české. Proto v rámci těchto dobrých tradic lze vytvořit zemské volební obvody pro volby do Poslanecké sněmovny. Jenom pro zajímavost, podívejte se za mě, jsou tam dvě moravské vlajky na tom pultíku, kde sedí vedení Poslanecké sněmovny.

Mandáty 200 poslanců by se tedy rozdělily na jednotlivé zemské volební obvody podle počtu voličů. Území zemských volebních obvodů se dá stanovit výčtem okresů a v případě okresů ležících na území dvou zemí výčtem správních obvodů měst s rozšířenou působností. Tím hranice zemských volebních obvodů budou vycházet z historického území, ale přitom se upraví dle dnešních správních hranic měst s rozšířenou působností, které jsou základem pro výkon území správy.

Tolik k mému pozměňovacímu návrhu, který vyvolal řadu řekněme - a já to míním pozitivně - úsměvných reakcí. A jenom pro zajímavost, když se hlasovalo na ústavním výboru, tak bylo 8 pro, 8 proti, 3 se nakonec zdrželi. Takže myslím si, že rozhodně tahle myšlenka nezapadla, a já jsem ve velice schizofrenní situaci, neboť podporuji dohodu, na druhou stranu si myslím, že si podporu zaslouží i můj pozměňovací návrh. Obracím se na ctěnou Sněmovnu, hlavně na moravské poslance, ať každý rozhodne podle toho, jak se cítí. Blíží se nám navíc sčítání a už jsem zaregistroval nějaké další výzvy od osobností moravského kulturního života, abychom se hlásili ke svému moravanství. Tak to je jeden pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v té zvláštní, podrobné rozpravě.

A pak ještě předkládám sněmovní dokument 7869, což je tedy dobrá přesmyčka, protože jestli jsem dobře poslouchal kolegu Pikala, tak on předkládá 7896 a předkládá stejné řešení. Během politických jednání na půdě Poslanecké sněmovny i na půdě Senátu jsem obdržel informaci, že ačkoliv jsme se dohodli, že jdeme cestou 14 krajů a horní komora bude respektovat politickou dohodu z Poslanecké sněmovny, protože jsou to naše volby, jak říkala paní kolegyně Válková, tak je tam zřejmě zásadní potíž potom, co proběhlo v médiích a vyjádření některých ústavních právníků, s tím řešením, se kterým přichází Marek Benda, a totiž, že by se 12 hodin po sečtení hlasů mohly ty hlasy přerozdělit na základě vůle vedení jednotlivých stran, které uspějí v politické soutěži. Chci se přidat k tomu, co tady už bylo řečeno, že to opravdu není černobílé. Když nebudeme hrát tu hru, že se jedná o zlé stranické sekretariáty, které si budou vybírat na základě nějakých protekčních tendencí, tak by bylo vybíráno z lidí, kteří prošli volbami, kteří mají mandát od voličů, ne že by tomu tak nebylo. Naopak, ty stranické sekretariáty mohou narovnat nespravedlnost jakéhokoliv automatu, protože ať zvolíme jakýkoliv systém, vždycky tam může dojít k nějakým pnutím mezi jednotlivými regiony. Kde je napsáno, že by právě politická strana si rozhodovala naprosto libovolně. Vždyť nese odpovědnost! A celý náš politický systém koneckonců podle čl. 5 ústavy je založen na svobodné soutěži politických stran. Je to systém, který je pro voliče pochopitelný, snadno vysvětlitelný, z mého pohledu i transparentní, a já zastávám názor, že je ústavně komfortní.

Nicméně dostali jsme se tedy do situace, kdy zřejmě by to znamenalo možná i vrácení toho zákona sem do Poslanecké sněmovny. Když dneska zvládneme druhé čtení, když se všechno zpracuje a zkrátíme lhůtu třetího čtení na 7 dní, tak stejně ta lhůta uplyne až v pátek příští týden, a to je Velký pátek, to se tady nesejdeme. Takže my se asi budeme muset - varuji předem, jestli to myslíme vážně a chceme to udělat rychle - zřejmě bude nutná mimořádná schůze ten další týden, ačkoliv je to poslanecký týden, asi ve středu. Já tedy předpokládám, že ve středu bychom mohli hlasovat třetí čtení. A za této situace po nějakých dohodách jsem tedy připravil ten pozměňovací dokument 7869 ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, které ho zpracovalo po odborné stránce, kdy skutečně vypouštím část týkající se rozdělování mandátů předsedou politické strany a dojde k rozdělení mandátů, u kterých nedošlo k přidělení v prvním skrutiniu, na základě nejvyššího zbytku.

Komunikoval jsem toto řešení už i s předsedou horní komory. Ten reagoval pozitivně, že jsme ochotni ještě vlastně posunout ten kompromis, který jsme uzavřeli, a doufám, že je to poslední kompromis. Takže samozřejmě s veškerým respektem ke kterékomuli - ne, to je strašné slovo - ke všem poslancům, kteří mají své pozměňovací návrhy včetně mě, já mám také tu Moravu, ale domnívám se, že bychom už neměli ten kompromis dále rozbíjet, a jestli ho něco může ohrozit, tak je to zrovna korespondenční volba. To znamená, je to téma, které určitě nekončí v Poslanecké sněmovně, ale není to věc, kterou by se zabýval Ústavní soud. My teď řešíme v podstatě ústavní krizi, scházíme se mimořádně - nebo dnes jsme to zařadili mimořádně, zřejmě bude mimořádná schůze na třetí čtení. Nechť rozhodne hlasování, ale prosím, neohrozme to, co se tady podařilo, a to je ta politická dohoda. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny, slova se ujme pan poslanec Marek Benda a já se potom hlásím s přednostním právem také k vystoupení, ale nejdřív kolega Benda, a já se musím nechat vystřídat. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já se pokusím být maximálně stručný a spíše odůvodním návrhy, které ještě přináším nad rámec toho, co bylo domluveno.

Chtěl bych snad jenom k tomu tolik diskutovanému druhému skrutiniu. Tvrdím, že je v pořádku návrh tak, jak jsem jej předložil. Stala se z toho mediální bublina, která byla využita. Neschopnost některých uzavírat kompromisy je pro mě až překvapující a uvidíme teď v hlasování o tom, co bude vzato jako základ jednání, ale to jsou snad moje stručné poznámečky.

Druhá věc, kterou jsem chtěl malinko okomentovat: paní poslankyně Válková tady zmínila skutečnost, že byla podána trestní oznámení na některé ústavní soudce za maření voleb. Mně to přijde jako něco tak neuvěřitelného, neuvěřitelného a tady na půdě Sněmovny říkám, jestli se policie tím bude jenom zabývat, tak jsme se úplně zbláznili. Jestli opravdu začneme ústavní instituce přezkoumávat policejními orgány a jejich rozhodování, tak jsme se úplně zbláznili. To prostě... Já vím, že oni za to nemůžou, ti policisté, samozřejmě že ne. Ale to, kam jsme se dostali, že všechno mají v této zemi posuzovat orgány činné v trestním řízení, jestli běží ústavní procedury, tak jak běží, jestli Ústavní soud rozhoduje, mně připadá jako daleko, daleko za čarou veškerého.

A ono to souvisí bohužel s dnešní debatou, jo? Největší pravdu mají naprosto náhodné výsledky voličů, ale politické strany, které jsou základem našeho ústavního systému a které jsou v článku 5, to znamená v nezměnitelném základu Ústavy, jsou těmi největšími zločinci, kteří tady vůbec existují, a měly by být potlačeny, nejlépe možná rozpuštěním, ale na to tedy ještě bude potřeba přece jenom nějakou zásadnější změnu ústavy.

Já bych chtěl představit dva návrhy, které přednášíme. Jeden - v podstatě se jenom hlásím k tomu, co tady už řekla paní kolegyně Šlechtová - spolu s Dominikem Ferim a Markem Výborným předkládáme také návrh na korespondenční volby ze zahraničí. Já jsem to avizoval na všech těch jednáních, není to pro nás podmínka podpory volebního zákona, ale pokládali bychom to za užitečné. Našim krajanům se to slibovalo dlouhodobě, respektive našim občanům žijícím v zahraničí se to slibovalo dlouhodobě. Je opravdu řada míst, kde je to velmi složité, a současně sám za sebe říkám, že pro mě to není žádná cesta k tomu, abychom zaváděli korespondenční volby i na území ČR, to v žádném případě. Já se snažím vyhovět jenom tam, kde opravdu to znamená cestování tisíce kilometrů. Při množství volebních okrsků v České republice samozřejmě pokládám za správné, při možnosti vyzvedávat si volební průkaz pokládám za správné, aby člověk v den voleb se sebral a někam odešel, tam svůj akt volby provedl, zkušenosti ze Spojených států z posledních voleb jsou více než sporné.

Druhý návrh, který předkládám, je návrh na to, abychom v okamžiku... návrh na změnu zákona o financování politických stran. Jde o to, že v okamžiku, kdy přinášíme zpět do volebního zákona ony zvýšené klauzule pro koalice, a to 8 % pro dvě strany a 11 % pro tři strany, že je férové podle mého názoru provést i vyrovnání základního příspěvku. Dnes máme: mezi 3 až 5 % je základní příspěvek od 6 do 10 milionů podle počtu získaných hlasů, dále už se nenavyšuje, a ten příspěvek prochází formou příspěvku za mandát.

Pokud ale řekneme, že koalice kandidovat smějí - a přiznám to, že samozřejmě v tomto směru jsem částečně ve střetu zájmu, i když financování u své politické strany nemám na starosti, nemám v tom žádný osobní zájem, ale všichni víte, že kandiduji za koalici SPOLU, to znamená, že se to týká i subjektu, za který kandiduji. Pokud dochází k situaci, že zvyšujeme práh vstupu, tak si myslím, že základní finanční ohodnocení zejména pro strany, které by například získaly 7,8 %, nedosáhly by na žádný mandát, ale měly by strop, stejně jako všichni ostatní, už na 5 %, mně nepřipadá férové a spravedlivé. Dopady na státní rozpočet nejsou zásadního charakteru, ale upozorňuji na to už teď v obecné rozpravě, že se k tomuto návrhu přihlásím.

Tolik za mě a jenom bych chtěl připomenout, že na závěr obecné rozpravy bychom měli hlasovat o tom, že se za základ jednání vezme usnesení ústavně-právního výboru.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. My se tady teď musíme hodně střídat. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Válková a poté je přihlášen s přednostním právem pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Tak to bude opravdu mini, mini faktická poznámka, chci uklidnit pana poslance Bendu. Myslím si, že Senát, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, že Senát asi ústavní soudce k trestnímu stíhání nevydá, a tím pádem asi ta obava, že by policie je vyslýchala, je naštěstí lichá. Ale také mně to samozřejmě šokovalo, ta představa by mě šokovala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní tedy pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, budu stručný, ale nemohu si odpustit jednu věc, respektive dvě, které chci říct k této debatě v obecné rozpravě. Nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh, a proč? Protože pro mě je nejpodstatnější právě princip té dohody. Vzhledem k tomu, do jakého postavení, nejen Poslaneckou sněmovnu, ale i Senát, dostal nález Ústavního soudu, jsem přesvědčen, že pokud chceme nějakým způsobem vyjádřit schopnost politického jednání a odmítnout krok Ústavního soudu, tak je potřeba princip dohody dát nade vše.

To znamená, že budeme dělat jenom to, co nám Ústavní soud v podstatě zrušil. Proto jsem nechtěl diskutovat o jednom volebním obvodu, přestože si to dovedu představit, ale to zrušeno není. Takže to byl pro mě jeden ze základů dohody při politických jednáních předsedů politických stran. Samozřejmě že ohlašuji střet zájmů jako většina z nás, kteří budou kandidovat, a já navíc jako předseda politické strany. Ale já ten střet zájmu vnímám tak, že je to střet, který musíme podstoupit, abychom obstáli jako lidé, kteří jsou odpovědní za vývoj v této zemi.

Proto také nebudu podporovat žádný pozměňovací návrh, který je veden sice dobrou snahou, ale nemíří k nápravě toho, co bylo zrušeno, ať už to je zemské zřízení nebo zemský princip, a přitom bych se mohl přihlásit ke svému článku tenkrát v časopise Veřejná správa z roku 1990 v březnu, kdy jsem se poprvé setkal s bývalým předsedou České národní rady kolegou Šafaříkem a diskutovali jsme na tom, jak by měla vypadat Česká národní rada v nových podmínkách. Jsem přesvědčen o tom, že to je možné, ale v tuhle chvíli nehlasovatelné, nebo respektive nemožné projednat, protože to má mnoho konsekvencí, na které nemáme čas.

Paní kolegyně Válková tady jasně upozornila na nález Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulharska, který nám dává určitý limit, a tohoto limitu se Ústavní soud vůbec nedržel. V podstatě se vysmál tomu nálezu, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, a řekl: Nám je to jedno, že jsou vyhlášené volby, nám je jedno, že je doba kratší než jeden rok, a my se prostě rozhodneme, že jim pěkně zatopíme a že uděláme překážku, opravdovou překážku v činnosti jiného ústavního orgánu. Oni přece dobře ví, dostávají naše programy, takže věděli, že je tady téměř 200 prvních čtení, která jsou neprojednaná, a přesto nám sem vloží rozhodnutí, které musíme učinit, abychom vůbec mohli konat volby. Tady není diskuse o tom, jestli to je, nebo není překážka v činnosti jiného ústavního orgánu, a to je podle mého soudu velmi důležité.

Pokud jde o ty věci, které směřují k dohodě. Nebudu napadat nic, co povede k tomu, že dohoda bude uzavřena tady a že bude uzavřena i na úrovni Senátu. A jestli je podmínkou té dohody, že bude druhé skrutinium, které tady platilo do roku 2000, tak prostě budu pro druhé skrutinium v jakékoliv podobě. Jsem dokonce přesvědčen, že to ústavně odpovídá tomu, co Česká republika podle ústavy je, to znamená parlamentní demokracie, která staví své ústavní orgány na základě principu svobodné soutěže politických stran. Prosil bych všechny, abychom tento článek 5 respektovali, protože nechci náhradu svobodné soutěže politických stran ani mediokracií, ani velkými finančními prostředky velkých nadnárodních korporací, které si mohou koupit a vytvořit nejen své mediální domy, ale i své politické subjekty na jedno použití. Já jsem přesvědčen, že politické strany se nepřežily, a byť jsem svým založením dialektický materialista, respektuji historický materialismus a vím, že politické strany vznikly v určitém období historického vývoje, tak jsem přesvědčen, že nic takového nebylo přežito, že pořád platí, že to je jedna z nejlepších možností, jakým způsobem dlouhodobě plánovat vývoj společnosti, nacházet tedy určitý společný princip uvažování o tom, jak dál řídit společnost.

Stejně tak budu podporovat aditivní kvorum, na kterém jsme se shodli. Myslím si, že to tady kolega Marek Benda řekl přesně. Prostě jestliže nevyhovuje to násobení 5, 10, 15 a tak dále, tak nám to těch 8 a 11 bohatě stačí. Jestli tam bude 8 a 12, při hlasování není podstatné.

Podstatné je, že budeme schopni najít onen kompromis a u toho kompromisu potom prosím, opravdu prosím zástupce politických stran, které mají většinu v Senátu, aby respektovali dlouhou dobu, od roku 1996 se vyvíjející tradici, která není zatím významně narušena, že pokud jde o jednací řády, volební obvody Senátu, rozhoduje Senát a my respektujeme rozhodnutí té komory. Nechť tedy pokud jde o volební zákon týkající se voleb do Poslanecké sněmovny, našeho rozhodování, našeho jednacího řádu, respektují kolegové senátoři naši komoru a naše rozhodnutí. O to prosím.

Není to obyčejná žádost, je to prosba, abychom udrželi tuto tradici, protože tak jak říkal předseda Poslanecké sněmovny, určitá tradice vytváří právě pevnost ústavního systému, a já bych rád, abychom k tomu přispěli. A proto... (Místopředseda Filip si odkašlal.) ... pardon, znovu opakuji, že nebudu hlasovat, a dokonce ani diskutovat o zemském principu, o korespondenční volbě, a klidně se k tomu vrátím, nebo ti, kteří nastoupí po nás do Poslanecké sněmovny po volbách, když ten volební zákon přijmeme, že se jím budeme zabývat, že to bude první zákon, který si vezme stálá komise pro Ústavu jako zákon, o kterém by měla diskutovat dlouhou dobu, a za rok, za dva prostě dospět k nějakému kompromisu, který bude dlouhodobě udržitelný, nenapadnutelný u Ústavního soudu, respektive napadnutelný bude vždycky, ale neohrozitelný nálezem.

To si myslím, že je podstata našeho dnešního jednání. Takže dopředu - myslím si celkem srozumitelně - říkám, že narovnejme to, co od nás Ústavní soud chce, řekněme, že jsme více odpovědní vůči tomuto státu než ústavní soudci, a rozhodněme a požádejme naše kolegy v Senátu, aby naši dohodu schválili. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a než dám slovo v obecné rozpravě paní poslankyni Valachové, tak se přihlásil s přednostním právem ještě pan předseda Výborný. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, milé kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se prostřednictvím pana místopředsedy kolegyni Kateřině Valachové, ale brzy ji sem pustím.

Já bych chtěl velmi stručně tady tlumočit stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL. My jsme - a říkal jsem to tady i v rámci prvního čtení - pro nás je skutečně zásadní a klíčové to, abychom se v rozumném čase dobrali schváleného volebního zákona nebo novely volebního zákona, tak aby i veřejnost znala ta pravidla, podle kterých se volby v říjnu uskuteční. Proto od začátku říkáme a preferujeme to, aby došlo k dohodě obou dvou komor Parlamentu, ať můžeme mít různé tady postoje a názory.

Teď tady hovořil pan předseda Filip, existují nějaké dohody. Ale já myslím, že ve finále je potřeba vždycky vědět, že v okamžiku, kdy ta dohoda nebude existovat, tak se tady dostáváme do modelu, že si ten volební zákon tady budeme pinkat mezi horní a dolní komorou, a můžeme stokrát tady vystupovat a říkat: Je to naše věc, je to naše věc, koukejte, senátoři, se postavit na zadní a hlasovat pro to, co jsme si ve Sněmovně dohodli nějakou většinou. Takto to bohužel z našeho pohledu skutečně fungovat nemůže.

Já jsem minulý týden vedl jednání s těmi největšími senátorskými kluby, známe ta stanoviska a v tomto smyslu také vítáme, že na 80 nebo 90 % té novely, která by zazáplatovala volební zákon po těch "dírách", které tam učinil Ústavní soud svým nálezem - a má k tomu naprosté právo, já tady vůbec nehodnotím. Nakonec lidovecká novela předložená už v listopadu 2019 říkala to samé, co řekl dneska Ústavní soud, nebo 3. února.

Ale já jsem rád, že tedy je tady nějaká dohoda většinová ve Sněmovně, jak to vnímám, tak i v tuto chvíli většina v Senátu na nějakých 80 procentech, ať už je to to, že se bude jednat ve znění vládního tisku, tak jak ho předložil pan ministr Hamáček, v té variantě ovšem čtrnáctiobvodové, tedy nebudeme otevírat Pandořinu skříňku a nebudeme otevírat kapitolu otázky volebních obvodů. To by skutečně hrozilo tím, že to celé zhavaruje. Současně je tady už nějaká shoda na načítacím kódu pro koalice, za KDU-ČSL je to akceptovatelné, tak jak to ve svém návrhu má předseda ústavně-právního výboru Marek Benda, to znamená 8 a 11 %. Chceme, samozřejmě, chceme, abychom v rámci přepočtu hlasů na mandáty, v tom matematickém modelu, respektovali nález Ústavního soudu a šli skutečně tím maximálním poměrným systémem. Respektujeme ale také nějakou realitu politických jednání.

Kolegyně, kolegové, jsem přesvědčen, že tento zákon není o tom, že tady někdo odejde s praporem vítěze a zbylí odejdou s praporem poražených. To skutečně tento výsledek tady nebude. Tady musíme všichni udělat nějaké ústupky, abychom se dobrali k nějakému řešení, které ve finále bude respektovat nález Ústavního soudu, bude funkční a bude to vstřícný krok i k voličům, tak aby mohli reprezentativně vybrat své zástupce do dolní komory Parlamentu České republiky. Proto ten návrh, tak jak ho předložil Marek Benda v té první části, to znamená přepočet v rámci Imperialiho kvóty, a bylo to diskutováno v tomto případě i s horní komorou Parlamentu, tak my považujeme za možný a akceptovatelný. Nepovažujeme ho za žádné dramatické vychýlení směrem k většinovému systému. Ano, je tam jisté zvýhodnění pro úspěšné, nikoli pro vítěze, ale pro ty úspěšnější strany na úkor těch méně úspěšných, ale když si pečlivě a pozorně přečteme nález Ústavního soudu, tak jsem přesvědčen o tom, že to není v rozporu s tím, co Ústavní soud řekl, a my jako KDU-ČSL jsme připraveni tento model zde v Poslanecké sněmovně i na půdě Senátu podpořit.

Ta diskuze a debata, která se vede, vedla o té druhé části, to je o druhém skrutiniu - a znovu chci připomenout, na základě toho, proč ten volební zákon řešíme, se prostě druhému skrutiniu nemůžeme vyhnout! Nemůžeme vyhnout. Pokud máme dostát tomu v uvozovkách zadání, tak my to druhé skrutinium nějakým způsobem do toho volebního zákona musíme včlenit. Veřejnost tomu vůbec nerozumí, zeptejte se venku někoho, co je první nebo druhé skrutinium. Lidem je to úplně šumafuk a nerozumí tomu možná mnozí ani tady ve Sněmovně. Ale to druhé skrutinium tam být musí a tak, jak jsme tady vedli debaty o podobě druhého skrutinia, tak jsem přesvědčen o tom - a děkuji za ta jednání i v minulých dnech i třeba s panem předsedou Vondráčkem - že i tady se směřuje k nějakému konsenzu, který ve finále bude už před hlasováním ve třetím čtení tady ve Sněmovně potvrzen, negociován i ze strany horní komory Parlamentu, tedy Senátu.

Za to jsem velmi rád a myslím si, že přestože to byla v minulých dnech trošku bouře ve sklenici vody, byla trochu zbytečná. Kolega Marek Benda to svým způsobem odnesl. Teď tady nechci být v roli jeho advokáta, nicméně on nakonec byl ten, který, ač směřoval k nějakému kompromisu při jednáních v tom průběhu, tak se pak veškerá kritika snesla nespravedlivě na jeho hlavu.

Takže jsem přesvědčen o tom, že směřujeme k dobrému výsledku i na základě vystoupení dnes zde a připravených pozměňovacích návrhů, které budou směřovat k návrhu předsedy ústavně-právního výboru. Podotýkám, že tento návrh byl diskutován i na půdě ústavně-právního výboru a považuji za naprosto správné a logické, abychom v jeho intencích pokračovali v projednávání i v rámci třetího čtení.

Na závěr mi dovolte za poslanecký klub KDU-ČSL také se přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je načtený kolegou Dominikem Ferim, a to je korespondenční volba ze zahraničí. To je věc, která stojí vedle těch dohod, nicméně my jsme to avizovali dlouhodobě. Připomínám, že s předsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou jsme tento návrh tady předkládali už tuším v roce 2018 nebo 2019, posléze ve spolupráci s Ministerstvem vnitra jsme ho přepracovávali, protože i vláda má tento bod aktuálně ve svém vládním prohlášení.

Jsme přesvědčeni o tom, že umožnit volit občanům České republiky v zahraničí tou snazší korespondenční formou tak, aby nemuseli často investovat obrovské finanční částky, letět z jednoho konce Austrálie na druhý, vzít si na to tři čtyři dny dovolené, tak že je to naprosto správné a oprávněné. Proto předkládáme tyto dva pozměňovací návrhy. Pokud by Sněmovna usoudila, nebo i ministr vnitra, že to není technicky realizovatelné už v letošním roce, proto je tam druhá varianta, která by nabyla účinnosti až 1. ledna 2022. Ale jsem přesvědčen o tom, že tento dluh vůči občanům České republiky, kteří dlouhodobě žijí, pracují, studují v zahraničí, bychom jako Sněmovna měli také splatit.

Tolik tedy poprosím o podporu potom těchto dvou nebo respektive variantně jednoho pozměňovacího návrhu. Tolik stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Dámy a pánové, milé kolegyně, kolegové, já jsem si to chtěl nechat na třetí čtení, ale teď bych svému ctěnému kolegovi Markovi Výbornému, prostřednictvím pana předsedajícího, položil dotaz, jestli mě poslouchá. Mě by docela zajímala nějaká konzistentnost toho postoje. Když jsem tady prezentoval názor na to, aby tady byl jeden volební obvod jakožto nejspravedlivější, nejtransparentnější, řešení, tak jeden z hlavních argumentů tady zněl, že bychom měli řešit vzhledem k tomu času, který máme, jenom to, co nám vrátil Ústavní soud, to jest ty dva paragrafy, a on o 14 obvodech nemluvil, že by to byl problém. To je otázka jiná, já se pak k tomu třeba vrátím. Ale prostě to nekonstatoval.

Jinými slovy ale on také ani neřešil nic o korespondenční volbě. Tak buď ta teze platí tedy, že tam nebudeme dávat něco, co po nás Ústavní soud nechtěl - já s tím nemusím souhlasit, ale zaznělo od vás - ale pak to platí tedy pro všechny případy. Tak mě by jenom zajímal ten rozdíl v tom, že Ústavní soud o korespondenční volbě nemluvil, a i přesto se tady ten pozměňovák objevuje. Tak mě by zajímalo, jak to jde v souladu s vaší reakcí na náš návrh na jeden volební obvod, jestli to říkám srozumitelně a jestli mi kolega bude schopen odpovědět. Jinak pak hlouběji se k tomu můžeme vrátit ve třetím čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný bude reagovat faktickou poznámkou.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Kolega Patrik Nacher zná můj názor, já jsem mu ho říkal už včera, nicméně rád zareaguji. Říkal jsem, že to je vedle té hlavní debaty, vedle těch politických dohod. My jsme tady vlastně vyšli vstříc i vám, vládní koalici, která má ve svém vládním programu korespondenční volbu ze zahraničí. Je to věc, která je vydiskutovaná, protože už jednou byl ten tisk vrácen k přepracování, proto jsme to předložili. Není to věc, na které bychom chtěli nějak bazírovat, a nebudeme tady o tom dále dlouze mluvit. Považujeme to za správné, rozumné a rozhodne vůle, většinová vůle Poslanecké sněmovny.

Mimochodem, pokud jde o koaliční kvorum, tak Ústavní soud ho zrušil na 5 % a také jsme tady vedli debatu a vedeme debatu, že to asi není úplně rozumné a že bychom se pohybovali na úrovní 8 a 11. Takže to by byla dlouhá debata, diskuze, nicméně jak říkám, rozhodne vůle Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní paní poslankyně Kateřina Valachová, připraví se pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se stručně vyjádřila jako předsedkyně stálé komise pro Ústavu k předloženým změnám volebních pravidel.

Expertní jednání jak stálé komise pro Ústavu Sněmovny, tak Senátu započala vlastně ihned po nálezu Ústavního soudu a vy už od mě víte, že skončila vlastně vzácnou shodou a podporou 14 volebních krajů. V tomto smyslu také byla expertní shoda na tom, abychom minimalizovali zásahy do volebních pravidel a skutečně doplnili pouze to, co bylo ústavním nálezem zrušeno. Děkuji za předklad vládního návrhu zákona panu ministrovi vnitra, protože volebních krajů, tedy tato verze, podle mého expertního soudu plně naplňuje tato expertní jednání obou komisí pro Ústavu.

Myslím si, že bychom opravdu měli upřednostnit dohodu, a to, abychom pravidla, podle kterých budou voliči a voličky volit ve sněmovních volbách, měli co nejdříve. Ráda bych se stručně vyjádřila pouze ke změnám, které diskutovali kolegové na výboru, případně tady byly avizovány na plénu. Myslím si, že máme hlavní cíl, a to je naplnění základního pravidla, aby každý volič, volička - ten hlas jeho volebního práva - byl stejný.

Držme se prosím hlavně tohoto cíle a nepouštějme se do řekněme zásahů do jiných principů, které by třeba v budoucnu mohly být předmětem zpochybňování nebo následně rozhodování Ústavního soudu. Tady narážím na to, že pokud usilujeme o to, aby volební hlas měl stejnou váhu, tak nesmíme tedy nerespektovat jiné principy, konkrétně přímé volební právo. Nejsem ráda, že padly návrhy na to, abychom se vrátili v druhém skrutiniu do úpravy z devadesátých let a mezi voliče a voleného zástupce, to znamená nás poslance nebo poslankyně, vložili stranické sekretariáty. Osobně to pokládám za riziko zneplatnění minimální části volebních výsledků a byla by škoda jakýmkoliv způsobem destabilizovat, nebo umožnit destabilizovat, situaci v podzimních volbách. Je také otázkou, proč takové riziko v tuto chvíli podstupovat.

Shrnuji tedy: Podporuji vládní návrh 14 volebních krajů včetně principů, které jsou tam obsaženy. Podle mého expertního soudu odpovídají výsledkům jednání ústavních komisí jak Sněmovny, tak Senátu. Nepodporuji jakékoliv zpochybňování přímého volebního práva, osobně toto také nebudu podporovat v rámci následného projednávání. Uzavírám pozitivně to, že změny, které byly navrženy směrem k výpočtu a použití metody Imperiali, odpovídají opět expertním jednáním obou komisí, a tedy metodu Imperiali podporuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Já se omlouvám, ale pokud tady právnička, předsedkyně stálé komise pro Ústavu, si evidentně ani nepřečte pozměňovací návrh, o kterém hovoří, tak si myslím, že to je velmi nefér. To je skutečný faul vůči předsedovi ústavně-právního výboru, protože v tom návrhu není nic o návratu do systému devadesátých let. Předpokládám, že ona to ví, a možná to tady velmi účelově na tento mikrofon řekla. A tady teď nehájím to, co je v návrhu kolegy Marka Bendy.

Jenom chci říci, že tam není skutečně žádný návrat, protože se v tom návrhu počítalo, a úmyslně říkám v minulém čase, počítalo s výběrem z pozice prvních náhradníků, a to pouze prvních náhradníků čili těch, kteří kousek toho mandátu v těch volbách skutečně od toho voliče přímo získali, akorát jim to nestačilo na celý mandát. Myslím, že ta věc je namístě k diskuzi, já to naprosto respektuji. Také respektuji to, že tady je i z pozice KDU-ČSL, proto jsme nějak hlasovali, na to jiný názor. Ale říct, že to je návrat do devadesátých let, tak to považuji za politický faul a ze strany předsedkyně stálé komise pro Ústavu za něco, co je pro mě naprosto neuvěřitelné.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Valachová bude reagovat. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Myslím, že důležité, kolegové a kolegyně, je to, co zaznělo na konci, kdy sám předřečník připouští, že to k debatě je, ta otázka naplnění přímého volebního práva. Já jsem detailně, protože jsem chtěla říct stručné stanovisko, to nějak nerozebírala ani nepersonifikovala. A co se týká toho, že to k debatě je, připustil sám, a neříkám to pouze já jako právnička, ale říkají to také experti na ústavní právo, což si myslím, že předřečník ví. Zmínila jsem svoje stanovisko, toho se budu držet a beru předřečníka za slovo z hlediska těch úprav, koneckonců Radek Vondráček bude načítat, pokud jsem porozuměla tomu správně, pozměňovací návrh, který právě toto řeší. To jsem nezpochybnila, takže přímé volební právo si ponechme, držme se úkolu Ústavního soudu a myslím si, že nejsme ve shodě a tyto emoce nejsou namístě. Hledejme shodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan místopředseda Pikal se přihlásil s faktickou poznámkou, také paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já tedy z té debaty cítím jistý posun, což mě velice těší. Jsou zde, pokud jsem zaznamenal dobře, předloženy zhruba tři návrhy, jak vyřešit druhé skrutinium. Jinak předpokládám, že to potom budeme řešit dále. Já bych chtěl upozornit na jednu věc, která tady zřejmě dostatečně nezazněla.

Ano, v tom původním návrhu každý z těch 14 kandidátů, ze kterých by strany potom mohly po volbách vybrat, by zastupoval nějakou část mandátu. Nicméně vzhledem k tomu, jak je ten systém navržen, kdy jsou tam různá krajská mandátová čísla a různá celostátní mandátová čísla, tak by se jednoduše mohlo stát, že v nějakém kraji nějaký člověk, který naplnil celostátní mandátové číslo, to znamená, že má počet hlasů, který by celostátně odpovídal jednomu mandátu, a přesto nebude vybrán, přesto nebude zvolen poslancem, protože by se ten stranický aparát rozhodl, že upřednostní jiné kandidáty, kteří zastupují méně voličů. A to mi přijde, že to by bylo tak flagrantní narušení principu přímé volby a poměrnosti systému, že je potřeba se proti tomu postavit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych pouze chtěla reagovat na Marka Výborného, vaším prostřednictvím. Jak jsem ho poslouchala, tak on řekl z hlediska přerozdělování ve druhém skrutiniu mandátu těmi sekretariáty, tak jste řekl, že budou první náhradníci, které nejvíce preferovali voliči. Ale to není pravda, protože to seřazení je pak podle pořadí na kandidátce a v žádném případě podle toho, kolik získal ten volič (kandidát?) preferenčních hlasů. Takže neříkáte pravdu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo - ano, pan místopředseda byl přihlášen do rozpravy, Vojtěch Pikal, prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych ještě chtěl na závěr této rozpravy, než se dostaneme k nějaké procedurální diskuzi, která bude určitě také důležitá a zajímavá, se nějak pokusit shrnout ten volební systém, ke kterému míříme, a to nikoli nějakými obecnými frázemi ani nějakými jako odbornými termíny, ale čistě věcně - myslím si, že si to ten systém zaslouží. Takže já jsem to tady kolegovi posílal minulý týden v nějakých 14 tweetech, tak to nebude doufám moc dlouhé, a vysvětlím vám, tedy pokusím se všem osvětlit, jak ten systém potom bude vypadat.

Tedy poté, co voliči ve všech 14 krajích odevzdají své volební hlasy, tak se tyto hlasy vezmou, sečtou se na celostátní úrovni, spočítá se celorepublikové mandátové číslo, tím se podělí celkové zisky všech stran dohromady v jednotlivých krajích a získá se počet mandátů, které náleží jednotlivému kraji. Takto se samozřejmě rozdělí všechny, to znamená, ty kraje, které budou mít největší zbytky, tak tam se ještě pár mandátů vždycky, ke každému kraji, jeden přidá, tak abychom rozdělili všech 200 mandátů. Takto získáme počet mandátů v jednotlivých krajích, které náleží do toho kraje.

Potom vezmeme počty hlasů pro všechny strany v každém jednotlivém kraji a vydělíme je vždy číslem nebo tím počtem mandátů v daném kraji, tím získáme krajské mandátové číslo. Toto krajské mandátové číslo, tímto krajským mandátovým číslem potom v každém jednotlivém kraji dělíme, zvýšeným o 2, abych nezapomněl, to je ten Imperiali, dělíme počet hlasů pro jednotlivé strany v jednotlivých krajích. Tím získáme pro každou stranu nějaké mandáty, které dostane přímo v tom kraji, a nějaké mandáty nerozdělíme, protože prostě tam budou nějaké zbytky. Tyto nerozdělené mandáty se přesouvají do druhého skrutinia, bude to nějakých 30, 10, 6 mandátů, to prostě záleží velice na náhodě, ale celorepublikově to bude tento počet. Nyní se tedy vezmou ty zbytky, které se neodměnily mandáty v těch krajích, a sečtou se znovu na celostátní úrovni a vydělí se počtem mandátů, který zbyl k rozdělení v tom druhém skrutiniu na celostátní úrovni, zvýšeným o 1, zase z nějakého důvodu, abychom tam měli nějaké zvýhodnění pro ty větší strany. A toto je nové celorepublikové mandátové číslo, kterým se opět dělí ty zbytky na celostátní úrovni, a to jsou ty mandáty pro jednotlivé strany, a opět se - systém největšího zbytku - dopřidělí na celostátní úrovni těm stranám. Takže se určí... a už jsem se zamotal do složitých věcí, já se omlouvám, tohle už je ten moment toho druhého skrutinia, kdy už to není jednoduché.

Takže v tento moment se takto... (Reakce z pléna.) Takže já se o kousek vrátím. Takže po tom, co vezmu zbytky z těch krajů, které jsem neodměnil, a mám současně nějaké mandáty, které nebyly uděleny v jednotlivých krajích, tak vezmu celkový počet hlasů pro všechny strany, které nebyly odměněny mandáty, a vydělím je počtem hlasů - mandátů na celostátní úrovni, a tyto podíly odměním jednotlivě mandáty na celostátní úrovni, a poté ty největší zbytky odměním mandáty na celostátní úrovni.

A pak se dostáváme k otázce, jak tyto mandáty z celostátní úrovně přidělit do krajů, a tam jsou různé návrhy. Ten základní je, že vezmeme ty zbytky, největší zbytky v krajích poměrově, to znamená, pokud prostě někde v nějakém kraji nebylo pro danou stranu třeba 100 000 hlasů nebo - to je moc - 25 000 hlasů odměněno mandátem, tak se přikáže, a je to velký zbytek v rámci té strany, tak se přikáže ten mandát do toho kraje.

Tam samozřejmě následuje diskuze, jak tedy rozdělit mandáty z druhého skrutinia mezi ty kraje. Já navrhuji takový způsob, který vezme ty zbytky v těch jednotlivých krajích, co nebylo odměněno, seřadí je všechny pod sebe, takže uvidíme, ve kterém kraji nebylo odměněno 0,6 mandátu pro nějakou stranu, ve kterém kraji 0,5 - a bude odměňovat vždycky od těch největších zbytků s tím, že současně si budeme hlídat, abychom do žádného kraje nepřidělili o víc než 1 mandát, než jsme se rozhodli na začátku, když jsme rozhodovali, kolik bude v kterém kraji mandátů. (Vystoupení provázeno reakcemi z pléna.)

Pokusil jsem se to vysvětlit jednoduše, vidím, že to nejde. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zájem o závěrečné slovo?

 

Poslanec Marek Benda: Já jsem prosil, aby se na závěr obecné rozpravy, může být samozřejmě na začátku podrobné, je to úplně jedno, hlasovalo o tom, že za základ jednání se vezme usnesení ústavně-právního výboru, protože si myslím, že bez toho se nikam dál neposuneme.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, pokud to můžeme udělat tak, že to provedeme do začátku podrobné debaty, tak to takto proveďme. Pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal s přednostním právem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chápu z té diskuze tady ten návrh, že tedy všichni jsou otevřeni tomu, že druhé skrutinium se upraví, nicméně my v té současné podobě asi nemůžeme podpořit návrh ústavně-právního výboru pro další projednávání. Byl bych rád, kdyby se vzal přímo vládní návrh ve variantě 1, ale asi to nechám na nějakou diskuzi nebo rozhodnutí v hlasování. To je tedy můj asi případný protinávrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Tak teď se přiznám, že mi není úplně jasné, o čem budeme hlasovat, jestli zazněl protinávrh, nebo nezazněl. Pan zpravodaj.

 

Poslanec Marek Benda: Já myslím, že žádný protinávrh v tuto chvíli od pana kolegy Pikala nezazněl. Pan kolega Pikal říká - nesouhlasím s tím, aby se projednával ve znění ústavně-právního výboru. Samozřejmě, když nebude touto Sněmovnou schváleno, že se projednává ve znění ústavně-právního výboru, pak jsme v návrhu pana poslance Pikala a jenom si určíme, jestli variantu jedna nebo dvě. (Gong.) Přesto si myslím, že kromě těch, kteří neumí věci posouvat dále a jenom si trvají na svém, takže může zbytek Sněmovny hlasovat o tom, že projednává ve znění ústavně-právního výboru, což samozřejmě neznamená, že to tak musí dopadnout, ty návrhy k tomu zazněly. Myslím, že na začátku druhého čtení o tomto můžeme hlasovat, protože všechny ty návrhy jsou fakticky připravené ke znění ústavně-právního výboru.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobře, takže já dám o tom hlasovat. Mezitím jsem přivolal poslankyně a poslance, kteří nejsou v sále. Žádost o odhlášení, všechny jsem vás odhlásil. Pan místopředseda Vojtěch Pikal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Chci jenom upozornit, že mám za to, že ne všechny návrhy, kterou předneseny, směřují k tomu návrhu ústavně-právního výboru, mám za to, že návrh pana předsedy Vondráčka na zřízení... taky? Ale to musíte úplně přepsat potom. (Otáčí se směrem k předsedovi Sněmovny.) Dobře. Rozumím. Děkuji. (Ruch v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Prosím, abyste se všichni, kdo jste tak ještě neučinili, přihlásili svou hlasovací kartou.

 

Předpokládám, že jsme v tuto chvíli připraveni na hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 306. Přihlášeno 88 poslanců, pro 68, proti 3. Návrh jsme přijali.

 

Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se s přednostním právem přihlásil pan předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Využil jsem přednostního práva, protože v podstatě ten pozměňovací návrh, kdy rušíme ve druhém skrutiniu volbu předsedou strany nebo rozdělení těch mandátů, v podstatě podávám z pozice předsedy Poslanecké sněmovny, neboť reaguji na nějaká jednání s i horní komorou a se svými kolegy. Já se tady chci tedy přihlásit ke sněmovnímu dokumentu 7869. No a když už tu stojím, tak už nebudu čekat na další přihlášení, současně se hlásím ke sněmovnímu dokumentu 7884, dvě volební země, Čechy a Morava... Čechy a Morava a Slezsko. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je v podrobné rozpravě paní poslankyně Karla Šlechtová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 7886 týkajícímu se korespondenční volby. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu pod číslem 7816, který spočívá v tom, tak jak jsem ho tady již představila, týká se druhého skrutinia, a kteří by pak získali ti kandidáti, kteří získali nejvyšší procentuální podíl přednostních hlasů z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí nebo koalici ve volebním kraji. Ještě bych chtěla pouze podotknout, že v jednotlivém volebním kraji je tímto způsobem přikázán nejvýše jeden mandát jednotlivé straně, hnutí nebo koalici. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Maříková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl přihlásit ke třem pozměňovacím návrhům, které leží v systému. Dva jsou pozměňovací návrhy pana poslance Dominika Feriho předkládané spolu s panem kolegou Výborným, a to sněmovní dokumenty 7844 a 7845. Jedná se o korespondenční volby, ta varianta je tam jenom, jestli budou platit již pro tyto volby, nebo až pro volby příští, korespondenční volby ze zahraničí. Třetí dokument, ke kterému bych se chtěl přihlásit, je můj pozměňovací návrh, sněmovní dokument 7890, jedná se o ono zvýšené financování pomezi toho prahu, který jsme stanovili zvýšený pro koalice v případě, že projdou a i neprojdou oním zvýšeným kvorem.

Dále bych chtěl poprosit jenom pana místopředsedu, abychom na závěr třetího čtení hlasovali o tom, že zkracujeme lhůtu mezi druhým a třetím čtením na projednání v garančním výboru, a to na 10 dnů, a řeknu vám proč - protože 7 dnů, do příštího čtvrtka, nestihneme, tam se počítají celé dny. Je mi naprosto jasné, že v příští čtvrtek na Zelený čtvrtek jsou dvě schůze a nerad bych vytvářel sebemenší zdání toho, že by mohla být schůze na Velký pátek. To je pro mě hodně, hodně osobně za čarou, velmi nerad bych tady byl na Velký pátek.

Deset dní pak nám vychází tak, že bychom mohli zasedat ten další týden po Velikonocích, klidně už úterý nebo středu, takže nenavrhuji na 7 dnů, abychom si náhodou nezadělali na nápady zasedat na Velký pátek, ale současně abychom byli schopni co nejdříve na začátku dubna věc vyexpedovat do Senátu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Návrh jsem si poznamenal, budeme o něm hlasovat. Paní poslankyně Karla Maříková, připraví se pan místopředseda Vojtěch Pikal. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěla přihlásit k pozměňovacímu návrhu své kolegyně Moniky Jarošové, který je v systému načten jako sněmovní dokument 7902. Nedostatkem tohoto zákona o volbách do Poslanecké sněmovny je, že definici koalic vůbec neobsahuje, a proto má kolegyně toto upravila v pozměňovacím návrhu, takže bych vás poprosila o jeho podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan místopředseda Vojtěch Pikal, po něm v podrobné rozpravě pan předseda Jakub Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo. Já se také přihlásím postupně k jednotlivým pozměňovacím návrhům, k tomuhle se přihlásí kolega Michálek. Já bych se tedy přihlásil k tomu návrhu na změnu jednacího řádu Sněmovny tak, abychom zabránili nějakému většímu tříštění nebo aspoň abychom dosáhli srozumitelnosti. Jedná se o sněmovní dokument 7893. Já si tedy dovolím ještě načíst k němu varianty, jestli je to takto možné, a to úpravy, kdy se mění ta číslovka, že na klub po založení po volbách je potřeba 8 poslanců, tak dám k dispozici varianty na nějaké snížení, protože v diskuzi se takové věci objevují, tak abychom tak případně mohli učinit. To znamená, varianta 1 k tomuto nebo eventuální návrh - chcete-li - ve sněmovním dokumentu 7893 se v bodě 4 číslovka 8 nahrazuje číslovkou 7 a druhá varianta nebo třetí, v sněmovním dokumentu 7893 se v bodě 4 číslovka 8 nahrazuje číslem 3. To jsou ty věci k jednacímu řádu.

Pak zde mám sněmovní dokument 7894, ale ten - se obávám - je k té vládní verzi, kterou jsme se rozhodli, že již nebudeme dále brát, nicméně pan předseda Vondráček se také přihlásil k návrhu, který podle mě již není přijatelný, takže já se také přihlásím k sněmovnímu dokumentu 7894, čistě pro jistotu, nicméně mám za to, že již nebude hlasovatelný.

Pak zde mám sněmovní dokument 7896, ke kterému se hlásit nebudu, protože k dokumentu stejného znění se již přihlásil pan předseda Vondráček, a nepovažuji za potřebné se tam nějak vlamovat. Nicméně si dovolím se přihlásit ke sněmovnímu dokumentu 7897, který je prakticky totožný s nápravou druhého skrutinia v tom smyslu, že odstraňuje vstup stranických sekretariátů, chcete-li politických stran, po volbách. Ale nahrazuje ho trošku jiným automatem, který nejenom že rozděluje hlasy největším zbytkům, ale současně se snaží o nějaké zachování poměrnosti mezi kraji tím, že tam dává nějaký tvrdý limit na počet mandátů v jednotlivých krajích. Samozřejmě je to tam lehce zvýšeno. Takže to je v tom sněmovním dokumentu. Podrobné zdůvodnění je také obsahem toho dokumentu. Takže hlásím se ke sněmovnímu dokumentu 7897, což je alternativa automatu. Pak už zde nic dalšího nemám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Jakub Michálek, zatím poslední přihlášený do podrobné rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Hlásím se ke sněmovnímu dokumentu 7901. Je to můj pozměňovací návrh, který zjednodušuje podmínky pro občany, kteří se chtějí nějakým drobným způsobem zapojit do kampaně, ať už dobrovolnickou osobní prací, nebo vyvěšením nějaké malé plochy, třeba že si dají za okno plakát. V současné právní úpravě se vyžaduje, aby se taková osoba přihlašovala u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a dále aby politická strana takové plakáty nebo dobrovolnickou práci evidovala čili musela vést u takovýchto drobných výpomocí nějakou speciální tabulku, která se potom zveřejňuje a ve které se části oceňují, ve které se věnované hodiny dobrovolnické práce oceňují nějakou částkou. Já si myslím, že toto jsou zbytečné bariéry pro to, aby se občané mohli projevit v rámci volební kampaně, aby mohli projevit svoji podporu. Vytváří to zbytečnou byrokracii, a navíc je to zjevně nekoncepční, protože každá politická strana si určuje, oceňuje v účetnictví vlastní cenu dobrovolnických hodin nebo vlastní cenu výlepu a je to do značné míry vycucané z prstu. Takže pokud se to potom následně má hodnotit ve vztahu třeba k limitům kampaně, tak to nemá příslušnou vypovídající hodnotu. Takže podávám tento pozměňovací návrh, který zavádí nové ustanovení § 16j k bezplatné podpoře volební kampaně.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova má pan zpravodaj pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, kromě připomínky, že budeme hlasovat o zkrácení lhůty, využiji závěrečného slova. Už zase to tady zaznělo, já jsem se vůbec nebránil, celou dobu to nechávám být, ale zaznělo to tady asi desetkrát o těch stranických sekretariátech. Prosím pěkně, nepoužívejte tenhle, a teď neřeknu komunistický, protože není komunistický, bolševický termín na půdě Sněmovny, a zvlášť když obviňujete mě! Jedná se o představitele politické strany, předseda politické strany fakt není stranický sekretariát. Já mám svého předsedu za sebou, vážím si ho a není to žádný stranický sekretariát. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní se budeme zabývat návrhem, který zazněl, to je návrh na zkrácení lhůty pro třetí čtení na 10 dnů.

Ještě rychle přivolám ty, kteří odešli ze sálu, abychom byli v dostatečném počtu a všichni se mohli zúčastnit hlasování. Myslím, že jsme připraveni.

 

Hlasujeme o zkrácení lhůty na 10 dní.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 307, přihlášeno je 90 poslanců, pro 83, proti nikdo. Návrh jsme přijali, lhůtu jsme zkrátili na 10 dní. Končím druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

Aktualizováno 21. 4. 2021 v 9:01.