Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

(pokračuje Tomio Okamura)

53.
Návrh poslanců Heleny Válkové, Jany Pastuchové, Lenky Dražilové,
Pavly Golasowské, Markéty Pekarové Adamové, Karla Schwarzenberga,
Marka Nováka, Aleny Gajdůškové a Evy Matyášové na vydání zákona
o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným
v rozporu s právem
/sněmovní tisk 603/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 603/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo, za udělení slova. Milé kolegyně, milí kolegové, předně vám moc děkuji, že jste umožnili, aby tento tisk byl představený a projednaný, tak aby mohl případně být, v což doufáme my předkladatelé, postoupen do dalšího čtení.

Je to taková ukázka, dovolte mi alespoň jednu větu obecnou na začátek, že když jde o nápravu křivdy a ta křivda je hodně daleko dozadu, tak se dovedou spojit všechny politické síly. Není to jenom hnutí ANO nebo KDU-ČSL, které je tady podepsané na druhém místě jménem paní Pavly Golasowské, ale je to i TOP 09 - Markéta Pekarová Adamová, Karel Schwarzenberg, Marek Novák, Alena Gajdůšková a tak dále. Jsou to lidé, kteří si uvědomují, že křivdy lze napravit vždycky, a my jako suverén, jako zákonodárci, máme tuto možnost i v oblasti legislativní.

Minulé vlády se opakovaně snažily otevřít tuto problematiku a většinou to ztroskotalo na tom, že buď byly odhady velmi vágní a nedoprovázené dostatečnou RIA analýzou a odhadem ekonomických nákladů, a nikdo nechtěl platit půl miliardy nebo částky, které nelze vyčíslit, za prvé. A za druhé, při určité velkorysosti nápravy křivd někdy unikaly právní aspekty. My jsme se jako předkladatelé velmi snažili, aby tohle nám neuniklo, protože jsme byli konfrontováni s tím, co se stalo u těch předchozích pokusů, a doufám, že se nám to podařilo. Ten návrh měl přesto některé chyby, čili návrh, který tady představujeme a projednáváme, měl některé chyby, na které upozornilo i stanovisko vlády, byť bylo neutrální. Ty nejpodstatnější bych tady ráda zmínila alespoň kraťoučkým výčtem.

Vláda upozornila, že Úřad vlády nebude tím místem, které bude vypořádávat nároky poškozených žen, které byly poškozeny sterilizací - a to tady musím zdůraznit - která byla provedena buď pod nátlakem, nebo v rozporu s právními předpisy, nebo za okolností a situací, které porušují základní lidská práva, v tomto případě svobodný souhlas. Tady je třeba zdůraznit, že v tomto ohledu bylo daleko vhodnějším místem pro to, aby ty oprávněné nároky posuzoval, jejich oprávněnost, úřad nebo orgán, resort, který k tomu má nejblíže. Po nikoliv snadných jednáních se podařilo přesvědčit Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zdravotnictví se ukázalo jako být připravené a odsouhlasilo převzetí této role, což se potom promítlo v pozměňovacím návrhu, který jsem před rokem podala pod číslem 4217 a ke kterému se v podrobné rozpravě přihlásím.

Kromě toho další vadou, kterou vytklo předkládanému návrhu, byla absence novel souvisejících předpisů a i v této oblasti byla zjednána pozměňovacím návrhem, který jsem podala před rokem, náprava. Všechny požadované novely jsou tam již zapracovány.

Ještě mi dovolte v úvodu zdůraznit - a mám málo času, takže opravdu se omezuji jenom na to nejpodstatnější - že nastavené podmínky se můžou zdát příliš přísné, bude se muset ten nárok prokazovat. Nicméně si myslím, že i to je důležité pro to, aby průchodnost Poslaneckou sněmovnou byla vyšší než v minulých letech. Ty vágně nastavené podmínky, které byly dříve brzdou úspěšného projednání, opravdu vedly k nechuti poslankyň a poslanců takový návrh doporučit do dalších čtení a úspěšně schválit. Takže pokud tady padne i kritická připomínka, a může padnout, že budou těžko žadatelky prosazovat nebo prokazovat důvodnost svých nároků, tak zase lze spoléhat na to, že mají v případě, kdyby je neprokázaly, u Ministerstva zdravotnictví - a to byla třetí změna, která je obsažena v pozměňovacím návrhu - se obrátit na správní soudy, které potom už oprávněnost jejich nároku definitivně posoudí.

Děkuji vám za pozornost. Myslím, že ta nikoliv úplně nezajímavá důvodová zpráva, která obsahuje i historickou analýzu, dostatečně zdůvodňuje, proč byl návrh a za jakých okolností předložen. Já se tedy omezím jenom na toto stručné slovo, protože jinak bychom do těch tří hodin tento tisk neprojednali, a omlouvám se, že tedy to moje expozé nebylo podrobnější. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec František Elfmark. Pane poslanče, máte slovo, prosím.

Poslanec František Elfmark: Já děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, jak tady již bylo řečeno, vláda tento zákon projednala a odsouhlasila dne 1. listopadu roku 2019, kdy se k návrhu vyjádřila neutrálním stanoviskem.

Tento tisk je zaměřen na osoby, na kterých byla provedena sterilizace ve smyslu zdravotnického zákroku podle tehdy účinného zákona č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, v souvislosti s provádějícími směrnicemi Ministerstva zdravotnictví. Zákon se zaměřuje na specifickou problematiku představující sterilizační zákroky prováděné na osobách, které nebyly samy oprávněny ke sterilizaci dát souhlas. Jde o osoby nezletilé, osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům nebo jejichž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena a osoby, které trpěly duševní nemocí a jimž byla provedena sterilizace právě z těchto důvodů. Zákon směřuje k obětem v časové linii během období komunismu s přesahem do roku 1991, kdy i poté jsou teorie, že orgány státní sociální péče aktivně ovlivňovaly reprodukční chování žen skrze formální a neformální nátlak a motivaci k podstoupení sterilizace.

Počet odškodněných obětí nebo odškodňovaných obětí se podle průzkumu odhaduje zhruba na 7 000. Toto číslo považuji za alarmující. Provedení sterilizací v rozporu s právem je bezpochyby zásahem do fyzické a psychické integrity člověka, která je v soukromém právu chráněna jako součásti všeobecných osobních práv. Náš poslanecký klub toto jednání v dobách minulých odsuzuje a souhlasíme, že obětem náleží satisfakce za porušení jejich osobních práv. Z pozice zpravodaje žádám Poslaneckou sněmovnu, aby pro tento sněmovní tisk hlasovala kladně a pustila tento sněmovní tisk pod číslem 603 do druhého čtení, a zároveň z pozice zpravodaje bych rád navrhl zkrácené projednání na 20 dní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: (Hlásí se poslankyně Válková od stolku zpravodajů.) Moment, no, paní poslankyně už vystoupila. Já teď otevřu rozpravu. Takhle, kdybych byl hodně benevolentní, jestli chcete malinko doplnit svoje vystoupení, tak že byste tedy vystoupila.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji vám, pane místopředsedo. Jenom aby neuniklo vaší pozornosti, že odhad maximálního počtu odškodňovaných obětí je 400. Těch 7 000 je celkem, to jsou i ty, které již nemají nárok, zemřely a podobně - 7 000 je ta množina, která byla zřejmě poškozena, ale potenciálně odškodňovaných, pokud doloží svůj nárok, je 400.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášené tři poslance, nicméně z nějakého podivného důvodu tady mám i tři faktické poznámky - pan poslanec Vlastimil Válek, pan poslanec Jak Skopeček a pan poslanec Bohuslav Svoboda. Tak teď nevím, jestli k tomuto bodu. (Hlasy mimo mikrofon.) Takže já je odmažu. Já se raději ptám, abych neodmázl někoho, kdo pak tady bude protestovat.

Paní poslankyně Golasowská vystoupí a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, jsem moc ráda, že se tento návrh zákona dostal na projednávání na půdu Poslanecké sněmovny. Pokusím se být také stručnější, nicméně musím tady zmínit některé důležité věci.

Odškodnění obětí nezákonných sterilizací by vyřešilo velmi vážná porušení lidských práv a současně by bylo jasným signálem pro naši společnost, aby se podobné eugenické zrůdnosti v naší společnosti již neopakovaly. Stovky osob, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu v období od roku 1966, zůstávají v České republice bez reparace. Mnozí, kteří byli sterilizováni před rokem 1989, zemřeli, aniž by dostali jakékoliv odškodnění. Promlčecí doba, během které je možno se svých nároků pro porušení osobnostních práv domáhat v občanskoprávním řízení, jsou tři roky a podobné je to i s možnostmi v rámci trestního práva. Převážná část osob, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu, nebyla z tohoto důvodu nikdy za tuto újmu odškodněna. Jen výjimečně dosáhli někteří z žalobců, kteří byli sterilizováni v pozdější době, úspěchu v rámci individuálních soudních řízení.

A teď možná trochu historie. V roce 2005 tady byla první souhrnná zpráva o této problematice, a to závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv, který uváděl, že ve skutečnosti ve všech případech, které hodnotí veřejný ochránce práv, nelze říci, že ženy souhlasily se sterilizací nebo že byly dostatečně informovány o podstatě a důsledcích takového zásahu, aby jejich souhlas byl právně relevantní.

V roce 2009 česká vláda vyjádřila lítost nad sterilizacemi osob bez informovaného souhlasu.

V roce 2012 legislativa týkající se informovaného souhlasu při sterilizaci je definitivně přijata, a to v novele zákona o zdravotních službách.

V roce 2015 byl vytvořen odškodňovací zákon, věcný záměr, který vládě předložil ministr pro lidská práva, bohužel vládou nebyl schválen.

Problémy, které vyžadují řešení: Za prvé, oběti stárnou, mnoho jich už zemřelo a reparace se nedožilo. Dále je to destigmatizace obětí. Stále je nedostatek povědomí a porozumění mezi veřejností o povaze újmy a škod, které utrpěly tyto oběti. Individuální soudní řízení nejsou řešením pro naprostou většinu obětí, a to vzhledem k promlčecím lhůtám a dále nedostatku finančních prostředků na právní zastoupení u sporu s nejistým výsledkem.

Odškodňovací proces by měl obsahovat výši odškodnění podobnou těm, které vláda vyplatila žalobcům, kteří uzavřeli smírné dohody v rámci žaloby u Evropského soudu pro lidská práva, či těm, které odpovídají individuálním přiznaným odškodněním soudních řízení dle českého práva.

V návrhu zákona se navrhuje 300 000 pro jednu osobu, to je vlastně výše odškodnění. Jak už tady paní poslankyně Válková zmiňovala, jednalo by se zhruba maximálně o 400 osob, to znamená, že celkové náklady na odškodnění by činily maximálně 120 milionů korun a jejich výplata by byla rozložena minimálně do pěti let.

Nejméně po dobu 14 let vládu České republiky opakovaně vyzývají také všechny příslušné orgány zabývající se dohledem nad dodržováním lidských práv při Organizaci spojených národů, jako například výbor OSN pro odstranění diskriminace žen nebo Rada pro lidská práva. Ještě chci zmínit, že oběťmi byli také muži a mnohdy také pacienti a pacientky v psychiatrických zařízeních. Moc prosím o podporu tohoto návrhu a o to, abychom jej poslali do druhého čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka paní poslankyně Heleny Langšádlové a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová v obecné rozpravě. Tak prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vím, že jsme v časové tísni, tak bych chtěla pouze krátce vyjádřit podporu tomuto zákonu, protože si myslím, že je to velký dluh, který bychom měli splatit, a urovnat to, co se v minulosti odehrálo. Jsem velice ráda, že tady tento návrh zákona je. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Valachová a připraví se paní poslankyně Monika Jarošová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená předkladatelko, na počátku hledání spravedlnosti pro sterilizované ženy byl doktor Otakar Motejl jako první český veřejný ochránce práv. Pokládám za důležité to zmínit, protože to byla velká autorita. Samozřejmě tento návrh zákona podpořím a věřím, že právo je především o spravedlnosti a že se nám, kolegyně a kolegové, podaří konečným schválením tohoto zákona takovou spravedlnost zákonem pro zbývající zlomek sterilizovaných zajistit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslední přihlášená poslankyně Monika Jarošová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, vyjádřím se k otázce nedobrovolných sterilizací žen a jejich možného odškodnění, za něž lobbuje téměř čtyřicet ženských organizací.

Otázka údajných nedobrovolných sterilizací a případných odškodnění žen, které jimi byly postiženy, je otázkou velice citlivou. Od prováděných zákroků uběhlo totiž více než třicet let, a tak lze dnes již těžko zjistit, zda se jednalo o sterilizaci dobrovolnou, která byla provedena s písemným souhlasem té ženy, nebo nedobrovolnou bez souhlasu. To je opravdu dlouhá doba na to, abychom stoprocentně určili, které ženy v době zákroku zvolily tuto metodu jako druh antikoncepce a dnes tvrdí, že k tomu byly dotlačeny pod nátlakem, a které byly ke sterilizaci nuceny, nebo k němu dokonce neudělily souhlas.

Předkladatelé tohoto zákona tvrdí, že podmínky na odškodnění jsou splněny i přesto, že byla ženě poskytnuta sociální dávka, aby souhlasila s výkonem. Ale pokud se zákrokem souhlasila, to znamená, podepsala informovaný souhlas a za to poté pobírala nějaké dávky, nevidím žádný důvod k odškodnění. Tehdejší finanční motivace na základě svobodné vůle nemůže přece být dnes důvodem pro poskytnutí další finanční kompenzace. Poskytnutí dávky je spíše dokladem, že žena byla řádně informována o povaze výkonu, souhlasila s ním, a dokonce inkasovala finanční kompenzaci, což mimo jiné vede k domněnce, že s výkonem za kompenzaci souhlasily spíše ženy, které v rození dětí spatřovaly zdroj příjmů, a proto jeho výpadek jim stát nahrazoval touto dávkou. Dělat z těchto případů kauzy hodné dalších finančních odškodnění nemá ani logiku, ani jakékoli morální opodstatnění.

Nechápu, pokud jsou ženy, které byly opravdu sterilizovány bez souhlasu, proč nepodaly žalobu ihned a někdy čekaly i čtyřicet let. Po takové době totiž bude skoro nemožné dokázat, že lékaři tehdy jednali v rozporu s právními předpisy. Přijetím tohoto zákona bychom kromě jiného v podstatě potvrdili, že u nás probíhaly nějaké státem systémově prosazované nucené sterilizace, a otevřelo by to dveře k dalším nepravdivým spekulacím, že se v nich pokračovalo i po roce 1989. Proto ty ženy neměly čekat třicet a více let a měly podat žalobu ihned po roce 1989, pokud cítily, že byly sterilizovány bez souhlasu a že se jim děla křivda.

Při posuzování toho, zda došlo ke sterilizaci v rozporu s právem, je třeba také vycházet z právních předpisů platných v té rozhodné době, a to ze zákona o péči o zdraví lidu. Podle něho bylo možné sterilizaci provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost, jiná možnost nebyla. Tehdejší právní úprava tedy již od počátku předepisovala jako základní podmínku pro provedení sterilizace souhlas dotčené osoby. Jedná se o směrnici Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971, o provádění sterilizace, kterou navíc schvalovala sterilizační komise. Nejčastěji sterilizaci lékaři doporučovali při vícenásobném porodu císařským řezem, kdy bylo zřejmé, že další porod by ohrozil život matky. Často se používala při dalších zdravotních problémech, které by mohly nastat při dalším těhotenství, a vždycky to schvalovala sterilizační komise.

Jak jsem již uvedla, prokazování by bylo složité, myslím si, že spíše nemožné. A jak zde bylo řečeno, jedná se dneska už jenom o 400 osob, které musí nějakým způsobem doložit svůj nárok. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Žádnou další přihlášku do obecné rozpravy nemám. Podívám se, jestli se někdo nehlásí. Nikdo se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Táži se, zdali má navrhovatel a zpravodaj zájem o závěrečné slovo. (Zpravodaj: Ne. Navrhovatelka: Ano.) Máte? Paní navrhovatelka, prosím.

Poslankyně Helena Válková: S výjimkou posledního projevu kolegyně Moniky Jarošové - s kterou si dovolím nesouhlasit, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože není to tak, že by to řízení o nároku bylo jednoduché, a je upravené v § 6 předkládaného zákona - všem ostatním děkuji za vyjádření jejich podpory. Dovolím si vás požádat o souhlas s tímto návrhem a jeho postoupením do dalšího čtení, kde samozřejmě každý bude mít ještě možnost zasáhnout do legislativního procesu a do finální podoby návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se budeme zabývat, protože tady nemám žádný návrh na vrácení či na zamítnutí, návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání petičnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím, takže zagonguji. (Gong. Nikdo nepřichází do sálu.) Můj gong odezvu nemá, koukám. Takže přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru jako garančnímu výboru? Kdo je proti?

Hlasování číslo 222, přihlášeno 98 poslanců, pro 77, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Žádný návrh nevidím.

Takže budeme hlasovat ještě o jednom návrhu a to je návrh zpravodaje pana poslance Františka Elfmarka na zkrácení lhůty pro projednání ve výboru ze 60 na 20 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 223, přihlášeno 99 poslanců, pro 66, proti 20. Návrh na zkrácení na 20 dnů byl přijat. Tímto končím první čtení tohoto návrhu.

Máme další tisk.

Aktualizováno 21. 4. 2021 v 9:01.