Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

328.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb.,
o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 532/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele místopředsedkyně... Aha, není tady. Paní ministryně Schillerová tady je? S přednostním právem pan předseda Faltýnek. (V sále je ruch.) Prosím o klid. Děkuji.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Já se moc omlouvám, ale poprosil bych, paní ministryně už je v budově podle mé komunikace s ní, tak poprosím o přestávku v trvání dvou minut. Nezlobte se, moc se omlouvám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak pokračujeme v 9.33.

 

(Jednání přerušeno od 9.31 do 9.33.)

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 9.33, budeme pokračovat. Teď jsem obdržel informaci, že pan guvernér České národní banky je na cestě, do 10 minut je zde. Já bych využil tady tohoto prostoru a hned si odhlasoval, že Poslanecká sněmovna souhlasí s přítomností pana guvernéra při projednávání tohoto tisku. Opět jsem přivolal kolegy z předsálí.

 

Všichni víme, o čem hlasujeme - zda Poslanecká sněmovna souhlasí s přítomností guvernéra při třetím čtení tohoto tisku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 217 přihlášeno 94, pro 83. Návrh byl přijat. Já vám děkuji.

 

Poslední technické sdělení - zpravodajem tohoto tisku je pan poslanec Jiří Dolejš, který je v tuto chvíli nemocný. Přejeme mu brzké uzdravení. Jeho roli převezme předsedkyně rozpočtového výboru Miloslava Vostrá. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 532/3, který byl doručen 21. ledna 2021. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 532/4.

Ptám se paní navrhovatelky, zda má zájem o vystoupení před zahájením třetího čtení. Není tomu tak. Já tedy otevírám obecnou rozpravu. Pan poslanec Černohorský se hlásí do rozpravy.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: S přednostním právem v tuto chvíli. Chtěl jsem poprosit, že pokud jsme si v tuto chvíli schválili přítomnost pana Rusnoka, tak bychom na něj asi mohli počkat. Vy jste říkal, že dorazí zhruba do 10 minut, jestli jsem slyšel dobře, takže já poprosím o přestávku v délce 10 minut, aby pan guvernér mohl dorazit, aby tu diskusi, do které se kolegové přihlásí, mohl vyslechnout a diskutovat s nimi. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Pan guvernér právě vstoupil do sálu. Nechcete ten návrh přehodnotit? (Ano.) Takže budeme pokračovat.

Otevřel jsem rozpravu ve třetím čtení. Ptám se, zda má někdo zájem o vystoupení v rámci rozpravy. Pan poslanec Ferjenčík se hlásí z místa. Znovu poprosím o klid v sále! Děkuji.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento tisk je jeden z nejvýznamnějších zákonů, které budeme přijímat v tomto volebním období. Bohužel pozornost, která je mu věnována, úplně neodpovídá jeho významu. To je skutečně zákon, který bude mít dalekosáhlé dopady na fungování České národní banky, bude mít velmi významné dopady na to, jak tady bude fungovat měnová politika v budoucnosti, a rozhodně to není jenom zákon, který dává České národní bance nějaké pravomoci v oblasti hypotečního trhu. To je významná část toho zákona, nicméně rozhodně to není rozhodující část toho zákona.

Daleko podstatnější je rozšíření pravomocí České národní banky o nové, takzvané nekonvenční měnově politické nástroje, které rozšíří možnosti provádět takzvané kvantitativní uvolňování, protože tento zákon v řadě oblastí rozšiřuje pravomoci České národní banky, třeba jí například dává nově možnost nakupovat korporátní dluhopisy přímo na českém trhu. My máme za to, že tyto nástroje může být namístě udělit v časech velké krize, jakou teď zažíváme, ale nepovažujeme za šťastné, že v časech velké krize se tyto nástroje schválí jako trvalý instrument, který dlouhodobě promění fungování České národní banky. Aktuálně vlastně podobné znění je nyní schválené, nicméně časově omezeně. A my máme za to, že toto časové omezení je dobrý instrument, který umožňuje legislativu vyhodnotit a potom případně řešit, jaké byly ty reálné dopady nových nástrojů ČNB na jejich fungování. Nemyslíme si, že bez nějaké větší analýzy předložit takhle razantní změnu a prosadit ji s tím, že je vlastně maskovaná druhou významnou změnou, a to skrz debatu o hypotékách, tak to skutečně nepovažujeme za šťastné.

Jak jsem zmínil, asi nejproblematičtější část toho zákona z našeho pohledu je nová možnost ČNB nakupovat korporátní dluhopisy a akcie. Skutečně ta pravomoc je velmi silná a my se obáváme toho, že vzhledem k tomu, jak malý je český trh, tak skutečně zásah národní banky tam může být velice, velice významný. To znamená, že zásahy ČNB můžou velmi silně znevýhodnit segment především středních a menších českých podniků, které oproti těm velkým, které si dosáhnou na to, vyjednat si nákup s Českou národní bankou s odkazem třeba na nějakou krizovou situaci nebo jiné důvody, hrozí i nějaké politické ovlivňování, Česká národní banka investovala i do nějakých čínských cenných papírů, kde není úplně zřetelné, jestli tam byl nějaký jiný význam té transakce než nějaké vyjádření politických sympatií, takže z těchto důvodů si myslíme, že ta pravomoc natrvalo není šťastná.

My jsme vedli řadu jednání o kompromisní podobě tohoto návrhu. Bohužel, zatím paní ministryně financí na naše návrhy úprav nijak nereflektovala, zatím to vypadá, že to vláda chce protlačit na sílu v tom znění, které je navrženo, a my to vůbec nepovažujeme za šťastné. Navrhli jsme rozšíření transparentnosti těch operací, které bude Česká národní banka provádět po vzoru Evropské centrální banky, navrhli jsme to časové omezení a máme za to, že skutečně takhle velká změna si zaslouží daleko větší pozornost.

Potom je druhá část zákona, ta, která okupuje většinu té veřejné debaty, a to je otázka limitů pro směrodatné ukazatele pro poskytování hypoték. Tady je třeba se podívat na to, co je ten základní problém. Základní problém je, že v České republice raketově rostou ceny bytů. To je skutečně zásadní problém a je potřeba ho řešit. Řešení určitě musí být na úrovni celé řady dílčích opatření. Bohužel, tady se setkáváme jenom s nějakým segmentovým řešením, řeší se jeden aspekt a bohužel, další aspekty se řeší velmi omezeně. Bohužel se potvrdila obava, že například zrušení daně z nabytí nemovitosti spíš posílí růst cen nemovitostí, protože klesají transakční náklady při dalším prodeji, takže to jednostranně zvýhodnilo spekulativní nákupy. A bohužel, růst cen nemovitostí trvá i v situaci, kdy máme krizi, kdy příjmy domácností stagnují. Přesto dochází k masivnímu růstu. Je to způsobené mimo jiné velmi nízkými úrokovými sazbami, to znamená, že jsou dostupnější hypotéky, což ale vede k tomu, že lidé dosáhnou na větší úvěr a nakonec za nemovitost zaplatí víc. Takže přesto, že by lidé mohli z těch nízkých úrokových sazeb profitovat, ve finále se tomu tak neděje, protože ceny razantně rostou.

Souhlasíme s tím nástrojem omezení, takzvaným LTV, to znamená loan-to-value, omezení poměru mezi půjčkou a částí ceny nemovitosti, kterou tato půjčka pokrývá. Máme za to, že to je smysluplné, protože to chrání dlužníka. Ten mechanismus je poměrně jednoduchý. Jde o to, že ve chvíli, kdy došlo k nějakému propadu cen nemovitostí, u nás se to stalo například v roce 2008, kdy se ceny nemovitostí propadly zhruba o 20 %, tak když dojde k takovému propadu a současně často ten propad doprovází ekonomická krize, to znamená, že lidé ztrácejí práci a je pro ně obtížnější hypotéku splácet, tak v takové situaci, ve chvíli, kdy je to LTV třeba 80 %, člověk má jistotu, že bude schopný z prodeje nemovitosti, na kterou si půjčil, splatit alespoň tu půjčku, to znamená, že mu nehrozí, že prodá nemovitost a ještě bude zadlužen takovým způsobem, že to bude velmi dlouhou dobu splácet. Z těchto důvodů považujeme tenhle ukazatel za poměrně racionální a nechceme ho z toho zákona vyškrtnout.

Nicméně další ukazatele jsou z našeho pohledu významně problematičtější a podporujeme jejich vypuštění. Máme za to, že současný stav, kdy ČNB tyto ukazatele pouze doporučuje, je dostatečný.

Hlavní argument, který národní banka používá, je ten, že současná legislativa neumožňuje regulovat zahraniční poskytovatele hypoték, kteří by působili na našem trhu a nebyly by to bankovní instituce regulované na českém trhu. Nicméně z druhé strany, když se na to podíváme, tak čeští spotřebitelé jsou poměrně konzervativní a rozhodně se nejeví jako pravděpodobné, že by tento typ subjektu získal na nemovitostním trhu nějaký významný podíl, natož pokud by používal nějaké žraločí techniky, že skutečně dává dumpingové ceny hypoték nebo něco podobného. Prostě máme za to, že tento problém, na který národní banka upozorňuje, je spíš virtuální nežli reálný, podobně představa, že se budou prodávat hypotéky přes internet. Prostě máme za to, že je to velmi nepravděpodobné, zvlášť u institucí, které nejsou v Čechách regulované v rámci bankovního trhu. Proto ty limity DTI a DSTI považujeme za nadbytečné.

Bude tam pak celá řada specifických případů, jako třeba studenti na doktorském studiu, kteří mají stipendium, nebo živnostníci s daňovým paušálem a paušální daní a celá řada dalších specifických skupin, které mají reálný příjem z nějakého důvodu vyšší než nějaký základní příjem nebo který bude uplatnitelný v rámci toho zákona. Rádi bychom viděli metodiku ČNB k této věci dopředu. Skutečně tyto dva instrumenty nepovažujeme za příliš šťastné.

Další oblast, která je podstatná, je rozšíření zvýhodnění pro mladé do 36 let, i pokud je spoludlužníkem osoba starší 36 let. O co jde. Ukazuje se, nebo statisticky platí, že lidé v průběhu let postupně vydělávají víc a víc. Proto je namístě mít méně přísná kritéria pro mladší lidi než pro starší lidi, co se týče limitů příjmů vůči té půjčce. Těch 36 let je nějaká hranice, která může být v řadě životních situací poměrně nízká. Jsou lidi, kteří, jak jsem zmiňoval, třeba studují doktorské studium na vysoké škole a chystají se vstoupit do nějakého zaměstnání až v pozdějším věku, a ti budou velmi silně diskriminováni. Je předpoklad, že po pár letech dostanou výrazně vyšší mzdu, nicméně na začátku kariéry ji mají nízkou, takže na hypotéky třeba potom nebudou muset dosáhnout, přestože z hlediska scoringu banky by tu půjčku prostě dostali. Takže podporujeme rozšíření této výjimky, stejně tak podporujeme zvýšení kritéria nebo zvýšení té hranice pro méně přísné kritérium nad 40 let analogicky se Státním fondem podpory investic.

A potom velmi důležitý návrh, který podáváme, je zahrnutí České národní banky mezi povinné subjekty z hlediska zákona o registru smluv. Samozřejmě, bavíme se o smlouvách, které se týkají třeba IT zakázek a podobných věcí, nebavíme se o věcech krytých bankovním tajemstvím. Máme za to, že posílit transparentnost České národní banky je namístě, že prostě není důvod pro to, aby tam byla výjimka, stejně jako se této Sněmovně podařilo zrušit tuto výjimku u ČEZ a dalších státních firem, tak máme za to, že je namístě ji zrušit i u České národní banky. Nepodporujeme ani rozšíření možnosti zakládat vlastní právnické osoby. Současné řešení považujeme za dostatečné. Existuje riziko, že by podřízené společnosti mohly být využity pro činnosti, které nejsou součástí povolených činností přímo ČNB, jsou k tomu i negativní zkušenosti ze zahraničí.

Já se ještě přihlásím do rozpravy a podrobněji se vyjádřím k některým pozměňovacím návrhům. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Skopeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji. Setkáváme se nad nekončící novelou, která tady visí od konce minulého volebního období. Je to velmi vážná novela zákona. Svědčí o tom i to, že jsme uspořádali ve Sněmovně celou řadu seminářů, na kterých byli i zástupci České národní banky, za což jim děkuji, ale chci upozornit, že opravdu nejde o žádnou technicistní novelu, jde o velmi vážnou novelu. Já to vlastně považuji za jeden z nejdůležitějších bodů v oblasti hospodářské politiky, který tady v tomto volebním období projednáváme. Já se tak přihlásím ještě později, ale v prvním vystoupení bych rád upozornil na to, že novela zákona přináší změny, výrazné změny, ve dvou oblastech.

První oblast, kterou novela zákona mění, jsou nástroje České národní banky a tato novela přináší nebo vnáší do rukou České národní banky nové netradiční nástroje měnové politiky. Druhá oblast, významná, kterou novela zákona o České národní bance řeší, jsou nové pravomoci České národní banky v oblasti hypotečního trhu, v oblasti regulace hypotečních úvěrů.

Tedy, dámy a pánové, tento zákon přináší brutální navýšení pravomocí České národní banky, nejvyšší v historii České národní banky. Chci předeslat, že si velmi vážím a uznávám Českou národní banku jako autoritu v hospodářské politice České republiky. Jsem schopen i podepsat to, že Česká národní banka až na některé výjimky přispívala v historii České republiky k tomu, že se česká ekonomika rozvíjela a rozvíjí dobře, a myslím si, že Česká národní banka až na výjimky - pro mě to třeba bylo příliš drsné sešlápnutí brzdy a příliš restriktivní politika v druhé polovině devadesátých let, která prohloubila podle mého názoru zbytečně krizi, ten druhý moment, se kterým nemůžu v politice České národní banky souhlasit, byly devizové intervence, které skončily ne úplně dávno - až na tyto výjimky opravdu považuji Českou národní banku v oblasti měnové politiky a v oblasti hlídání stability finančního trhu za velmi úspěšnou a respektovatelnou instituci a chci to velmi důrazně a nahlas zdůraznit. Nicméně nemůžu souhlasit s tím, jaké nové pravomoci si Česká národní banka do nového zákona, který prostřednictvím Ministerstva financí posílá do Poslanecké sněmovny, vypsala.

Jak už jsem říkal, zákon přináší výrazné změny ve dvou oblastech. Jedním z nich jsou netradiční nástroje měnové politiky a druhá je regulace v oblasti poskytování hypoték. Dovolte mi se nejprve zastavit u nových nástrojů měnové politiky, ty mají nově České národní bance umožnit snadněji a volněji vstupovat na finanční trhy a volněji a snadněji nakupovat jak vládní dluhopisy, jak vládní bondy, tak ale i cenné papíry soukromých subjektů. Obě tyto možnosti, které má nově do vínku Česká národní banka dostat, považuji za nebezpečné a za špatné.

Co se týká možnosti nově centrální banky nakupovat snadněji vládní dluhopisy, v literatuře se tomu říká monetizace státního dluhu a celou historii centrálního bankovnictví až na poslední roky to byla jak v teorii, tak v praxi centrálních bank naprosto zakázaná, nepřípustná praxe. Proč to bylo tak nepřípustné a zakázané? Protože tržní úroková sazba vládních dluhopisů, která se stanovuje na volném trhu, byla poslední brzdou vlád v tom, se bezbřeze zadlužovat. Až dluhová krize, která nastartovala po roce 2008 a dohnala spoustu západních ekonomik, které hospodařily v rozporu s nějakými pravidly stabilních, zdravých veřejných financí, tak jejich úroky z vládních dluhopisů se vystřelily nahoru a samozřejmě tyto státy de facto odstranily z trhu vládních dluhopisů a tyto předlužené vlády nebyly schopny nabízet vládní dluhopisy za rozumné úroky na trhu, na volném finančním trhu. Tehdy tedy musely přistoupit, přiběhnout na pomoc centrální banky, které začaly masivně nakupovat vládní dluhopisy, které byly tak toxické, tak špatné, že je standardní investoři na finančním trhu nechtěli nakupovat. Centrální banky tak obešly trh a pomohly vládám srazit tržní úrokovou sazbu na netržní úroveň, na úroveň, která neodpovídá míře jejich zadluženosti, a de facto umožnily těmto ekonomikám se bezbřeze zadlužovat dále.

Vážení, opravdu chceme v České republice nastoupit do stejného vlaku? Opravdu chceme, aby Česká národní banka pomáhala vládě, která není schopna odpovědně hospodařit a zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí? Chceme dát centrální bance nástroj, který pomůže vládě, aby, aniž by cokoli s veřejnými financemi dělala, tak aby měla jistotu, že tu bude vždycky ten strýček, ten hodný strýček, Česká národní banka, která přiběhne na pomoc, i když už veřejné finance České republiky budou natolik špatné, že standardní investoři nebudou chtít nakupovat vládní dluhopisy? Já si tento obří morální hazard nepřeji.

Mám obavy z toho, kam se veřejné finance České republiky pod touto vládou, pod touto ministryní řítí. Mám z toho obavy, myslím si, že bude obrovská práce nadcházející Poslanecké sněmovny, nadcházející vlády s veřejnými financemi něco udělat, a nechci dopustit to, abychom v následujících letech znovu uspali vládu, jakoukoli vládu k tomu, že s veřejnými financemi nebude nic dělat a bude spoléhat na to, že v nejhorším, i když bude hospodařit špatně, přijde Česká národní banka, která nakoupí vládní dluhopisy a pojede se v zadlužování vesele dál.

Skutečně, úroková sazba z vládních dluhopisů je tou poslední brzdou, tím posledním indikátorem, který může přimět vládu, politickou reprezentaci k tomu, aby něco s nezdravými veřejnými financemi udělala. Když tuto brzdu, tuto poslední záchrannou brzdu odstraníme a umožníme vládě nakupovat dluhopisy, které budou už jen cár papíru, tak se řítíme do něčeho, co já vůbec nechci domýšlet. Nepovažuji za nejlepší nápad ani umožnit České národní bance vedle nákupu vládních dluhopisů rovněž nákup nejrůznějších soukromých cenných papírů, akcií, dluhopisů. Ani to podle mě není v pořádku a centrální banky jiných zemí k tomu přistupovaly s vírou toho, že tisknutí peněz, že kvantitativní uvolňování, které se právě prostřednictvím nákupu soukromých cenných papírů odehrává, přispěje k tomu, že dostane celou řadu západních ekonomik z dlouhé stagnace, která po roce 2008 přišla, a že pomůže vymanit se těmto zemím z dlouholeté stagnace. Nicméně když se podíváme na tyto ekonomiky, tak ani záporné úrokové sazby, které jsou důsledkem masivního kvantitativního uvolňování, nevedly v těchto ekonomikách k nějakému zdravému robustnímu ekonomickému růstu nebo nějaké rozumné cílované inflaci, kterou jednotlivé centrální banky mají jako svůj hlavní cíl. Ani nemohly, podle mého názoru, protože problémem nejen České republiky, ale i západních zemí opravdu není nedostatek levných peněz na trhu, kterých je dostatek i bez toho, aniž by jakékoliv kvantitativní uvolňování probíhalo.

Nicméně když se podíváme na tyto ekonomiky, tak ani záporné úrokové sazby, které jsou důsledkem masivního kvantitativního uvolňování, nevedly v těchto ekonomikách k nějakému zdravému robustnímu ekonomickému růstu nebo nějaké rozumné cílované inflaci, kterou jednotlivé centrální banky mají jako svůj hlavní cíl. Ani nemohly, podle mého názoru, protože problémem nejen České republiky, ale i západních zemí opravdu není nedostatek levných peněz na trhu, kterých je dostatek i bez toho, aniž by jakékoliv kvantitativní uvolňování probíhalo.

A znovu se ptám: Skutečně chceme v České republice, aby Česká národní banka používala netradiční nástroje měnové politiky, aby tiskla peníze, abychom tu měli záporné úrokové sazby? Já si to nepřeju, nepovažuji to za prospěšné ekonomice a myslím si rovněž, že Česká republika nic takového, žádný takový netradiční nástroj měnové politiky, nepotřebuje. Kvantitativní uvolňování, ke kterému se Česká národní banka prostřednictvím této novely dostane, není žádná bezriziková věc.

Co hrozí, když Česká národní banka spustí kvantitativní uvolňování, které má vepsané v této novele zákona o ČNB, kterou dnes projednáváme? No, v ekonomikách vždycky došlo k tomu, že ve chvíli, kdy centrální banky masivně zlevňovaly peníze, masivně pumpovaly peníze do ekonomiky, dříve nebo později v té ekonomice přišla výrazná inflace. Chceme České národní bance dát nástroj, který ve finále může přispět k velmi vysokému nárůstu inflace, a to ve chvíli, kdy Česká národní banka není schopna ani bez těchto netradičních nástrojů plnit dneska na dlouhodobé bázi svůj inflační cíl, který má hlídat? Já si myslím, že to prostě potřeba není a že Česká národní banka má dneska opačný problém, a sice že není schopna snížit inflaci na svoji cílovou úroveň, kterou v rámci inflačního cílování má vetknutý jako hlavní cíl své měnové politiky.

Ale není to jen riziko vysoké inflace, které může s kvantitativním uvolňováním přijít. Tím, že se Česká národní banka pustí do nákupu na finančních trzích, tím, že bude tisknout další peníze, samozřejmě bude docházet k narůstání velikosti finančního sektoru vůči reálné ekonomice. Rostou zkrátka bilance světových centrálních bank, které se do kvantitativního uvolňování pustily. Roste relativní podíl finančního sektoru vůči reálné ekonomice a to riziko je jednoduché. Jakákoliv další krize, která vzejde z finančního systému, bude mnohem ničivější než finanční krize, kterou jsme zažili v roce 2008, protože zkrátka finanční systém bude ve svém velikosti vůči reálné ekonomice mnohem větší, než tomu bylo v roce 2008.

Kolega Ferjenčík to zmínil, byť to je podle mého názoru méně vážný argument, ale přesto ho musím zmínit: existuje tu prostě velmi vysoké riziko schopnosti centrální banky pomoci určitým zájmovým skupinám, protože zkrátka centrální banka bude mít nástroj, kterým bude moci ukázat na jednotlivé cenné papíry, na jednotlivé akcie soukromých subjektů a bude si moct říci: Ten koupím, ten nekoupím, této firmě, která je v problémech, pomůžu, této firmě nepomohu.

Jakýkoliv další prezident, který bude zvolen, a bezesporu se na jeho volební kampani bude podílet finančně celá řada zájmových skupin, tak tento prezident, uvědomíme-li si, že v České republice je to právě hlava státu, která jmenuje všechny členy centrální banky včetně guvernéra, tento prezident bude v permanentním střetu zájmů ve smyslu toho, jestli náhodou nebude chtít jmenovat do Bankovní rady České národní banky ty bankéře, kteří budou v budoucnu vycházet vstříc nákupem nebo nenákupem finančních soukromých cenných papírů té či oné zájmové skupiny, která se třeba podílela nebo nepodílela na financování takové prezidentské kampaně.

Pokud tento zákon projde, myslím, že bychom měli přemýšlet nad tím, abychom upravili způsob jmenování členů České národní banky, protože při tak brutálním nárůstu pravomocí České národní banky, ke kterému v rámci tohoto zákona, pokud jej schválíte, dojde, tak si nemyslím, že jakýkoliv prezident, jakýkoliv příští prezident má mít jako jediná osoba v ústavním systému České republiky právo a pravomoc jmenovat všechny členy Bankovní rady České národní banky.

Tou druhou oblastí, kterou novela zákona o České národní bance upravuje, je regulace hypoték, byť mediálně i při diskuzích v Poslanecké sněmovně o tomto zákoně dominovala tato oblast diskuzím a přím v rámci politické diskuze tady v Poslanecké sněmovně nebo kdykoli jinde, tak považuji to za samozřejmě důležitou součást, ale ty netradiční nástroje jsou podle mého názoru mnohem závažnější. Nicméně k regulaci hypoték. Česká národní banka si touto novelou chce na sebe brát roli risk managementu jednotlivých komerčních bank, které samozřejmě dneska, a určitě to celá řada z vás zažila při žádosti o hypoteční úvěr, tak dneska samozřejmě komerční banky, které tyto hypoteční úvěry poskytují, testují jakéhokoliv žadatele o hypotéku, co se týče jeho příjmové situace a schopnosti splácet. A vy, kteří jste žádostí o poskytnutí hypotéky prošli, dobře víte, že musíte už dnes poměrně explicitně dokládat výši svých příjmů, výši své majetkové situace, to, zda nejste zadluženi dalšími spotřebitelskými úvěry, a podobně. Čili už dnes, aniž by Česká národní banka cokoliv dělala, samozřejmě komerční banky v rámci svého zájmu - protože ony chtějí, aby jim klienti poskytnutý úvěr splatili - samozřejmě velmi bedlivě testují každého žadatele o hypotéku, co se týče jeho příjmové, majetkové či dluhové situace.

Zároveň je potřeba zmínit, že už dneska má Česká národní banka k dispozici takzvaná doporučení, která ve směru ke komerčním bankám využívá, a tato doporučení v minulosti komerční banky respektovaly. Tudíž když Česká národní banka doporučila komerčním bankám, že nemají půjčovat na 90 % ceny kupované nemovitosti, ale pouze na 80, tak to komerční banky - a pan guvernér mi to jistě potvrdí - v 99 % tato doporučení prostě respektovaly.

Myslím si, že tak výrazný nárůst pravomocí v oblasti regulace hypoték není v České republice třeba i z hlediska zdraví našeho finančního sektoru. My máme skutečně náš bankovní systém v rámci Evropské unie jako jeden z nejzdravějších, nejstabilnějších, a dokonce i jeden z nejziskovějších. Když se podíváme na úvěrové portfolio českých bank, je velmi kvalitní a v porovnání s celou řadou evropských ekonomik je toto portfolio velmi zdravé. Když se podíváme a rozdělíme poskytované úvěry na úvěry podnikatelským subjektům a hypoteční úvěry, tak zjistíme, že hypoteční úvěry jsou méně nebezpečné, méně riskantní produkty, které české komerční banky poskytují, než je tomu u podnikatelských úvěrů.

Když se podíváme na poměr úvěrů, které jsou spláceny po nějaké lhůtě splatnosti, tak se opět v České republice pohybujeme na předních příčkách, co se týče schopnosti klientů bank splácet své závazky. Tedy vůbec nechápu, proč Česká národní banka takto výrazné pravomoci žádá a proč tak výrazně chce zasahovat do hypotečního trhu, když hypoteční trh v České republice je zdravý. A jak už říkal kolega Ferjenčík, jeho problém není v tom, že by Česká národní banka trh hypoték regulovala, ale problém související s trhem nemovitostí v České republice tkví v tom, že se v České republice málo staví, že díky tomu jsou ceny nemovitostí vysoké a svou politikou velmi nízkých úrokových sazeb Česká národní banka motivovala klienty komerčních bank, aby se na tyto drahé nemovitosti zaúvěrovali prostřednictvím hypotečních úvěrů. Čili Česká národní banka chce těmi regulacemi hasit to, co sama způsobuje poměrně uvolněnou měnovou politikou, kterou realizovala v posledních letech.

Dámy a pánové, z obou těchto důvodů nepovažuji za vhodné novelu zákona o České národní bance schválit. Nenechte si namluvit, že jde o nějakou technicistní normu, která nic dramatického nepřinese. Není tomu tak. Je to jeden z vůbec nejdůležitějších, nejvážnějších zásahů do hospodářské politiky, který v rámci tohoto volebního období budeme projednávat. A to, že tady paní ministryně financí ani pan guvernér neřekli na úvod ani slovo, považuji za ostudu, za nepřípustné a prosím, aby to napravili.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Dobrý den. Já ještě jenom drobnost. Projev před třetím čtením je určen primárně na to, zda navrhovatel si přeje - má poslední možnost - vzít návrh zpět. On se z toho potom zvykově vyvinul prostor, kdy se přednáší nějaké úvodní slovo, ale tak to není myšleno v rámci jednacího řádu.

Mám tady tři faktické poznámky. Pan poslanec Ferjenčík je dokonce dvakrát přihlášen. Víte, proč se to stalo? Protože jsme vás odhlásili a vy jste se znovu přihlásili. My jsme restartovali v důsledku...

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se chtěl připojit k prosbě kolegy Skopečka na pana guvernéra a na paní ministryni především ve dvou oblastech. Chtěl jsem poprosit, jestli by pan guvernér mohl zhodnotit dvě věci, a to jak fungují rozšířené pravomoci nyní, v rámci časově omezeného mandátu, který Sněmovna schválila, takže by mě zajímalo vyhodnocení toho aktuálně platného zákona, který umožňuje to samé, ale je časově omezený. A za druhé bych chtěl požádat o vyhodnocení fungování doporučení České národní banky v oblasti hypotečního trhu, které vlastně umožňuje národní bance velmi podobné věci jako tento zákon, nicméně skrz doporučení a nějakou neformální komunikaci s bankami, případně i formální samozřejmě v případě, kdyby se stanovovaly povinné rezervy. Nicméně mě zajímá vyhodnocení těchto dvou věcí, protože to je velmi podstatné pro náš finální postoj k tomuto zákonu. Děkuju.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuju. Další faktická poznámka, pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Já bych chtěl svou faktickou poznámkou doplnit a zareagovat na svého kolegu Jana Skopečka. Ono skutečně, pane předsedající, my jsme dnes ve třetím čtení a dnes definitivně budeme rozhodovat o tom, zda tyto pravomoce České národní bance svěříme, či nikoli. A já si myslím, že je namístě si o tom skutečně detailně promluvit, notabene když první čtení proběhlo zhruba před více než rokem. A já si nejsem jist, že všichni kolegové, kteří se třeba nevěnují tak ekonomickým oblastem, ekonomickým zákonům, zda mají dostatečné informace o tom, co tento návrh zákona způsobí, a pak tady o tom budou hlasovat.

Pokládám také za naprosto neuvěřitelné, že paní ministryně financí zahájila třetí čtení naprosto ohlušujícím mlčením, protože žádný argument, proč bychom to dneska měli přijmout, notabene když v průběhu roku se přijala novela zákona o ČNB, která dala zatím dočasné pravomoci České národní bance na kvantitativní uvolňování. Dnes ještě nevíme vyhodnocení, jak s tím Česká národní banka naložila. A to všechno jsou otázky, které bychom tady měli probírat. A co dělá zástupce vlády, která to předkládá? Mlčí!

Já bych poprosil paní ministryni, aby vystoupila a shrnula ty důvody, proč je nutné tento zákon dnes přijmout. A poprosil bych pana guvernéra, aby teď v diskuzi - ne až na konci, teď v diskuzi - vystoupil, odpověděl na ty výhrady a na ty otázky mých kolegů, které tady přednesli v obecné rozpravě. Děkuji za to.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pane poslanče, samozřejmě plně respektuji diskuzi v rozpravě, to je v pořádku. Já jsem chtěl jenom upozornit na to, že vystoupení před otevřením rozpravy podle § 86 odst. 6 - navrhovatel může vzít zákon zpět až do zahájení rozpravy ve třetím čtení návrhu zákona, poté pouze se souhlasem Sněmovny. Proto je tam vždycky ta výzva k vystoupení. Ale jinak samozřejmě paní ministryně může vystoupit v rozpravě, stejně tak pan guvernér.

S faktickou poznámkou pan poslanec Skopeček.

 

Poslanec Jan Skopeček: Pane předsedající, souhlasím s vaším výkladem. Na straně druhé vy budete určitě souhlasit se mnou, že při tak důležitých a významných zákonech vždycky předkladatel na úvod diskuze vystoupil. Nedovedu si představit například paní ministryni při projednávání státního rozpočtu ve třetím čtení, že by na začátku nevystoupila a neshrnula argumenty, které vedou k tomu, že chce takový zákon Poslaneckou sněmovnou protlačit a schválit.

Novela zákona o ČNB je opravdu razantní, dramatické navýšení pravomocí České národní banky. Je to podle mého názoru opravdu nejzásadnější zákon v oblasti hospodářské politiky, který v tomto volebním období budeme projednávat, a tady i od pana guvernéra, i od paní ministryně ticho. To je prostě zvláštní a nepřípustné vzhledem k vážnosti toho zákona.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já jsem si jenom dovolil trošku informovat o jednacím řádu, jinak respektuji samozřejmě názory druhých. Je pravda, že se to zvykově ustálilo, že někdo vystupuje na úvod, s čímž já nesouhlasím, ale to je asi všechno, co s tím můžu dělat. Jinak se běžně vystupuje.

Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Martínek. Připraví se pan poslanec Jakob.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Vážené dámy, vážení pánové, projednáváme zákon, který do velké míry rozšiřuje pravomoci České národní banky, a to v několika oblastech. Za prvé zákon rozšiřuje pravomoci České národní banky stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů hypoték. Jde o ukazatele: LTV, loan-to-value, ukazatel poměřující celkovou výši zadlužení zájemce v souvislosti se spotřebitelskými úvěry zajištěnými stejnou obytnou nemovitostí k hodnotě zajištění tohoto úvěru, DSTI - debt service-to-income, to jest ukazatel poměřující výdaje zájemce vyplývající z celkové výše jeho zadlužení k jeho příjmům, a DTI - debt-to-income, to jest ukazatel poměřující výši celkového zadlužení zájemce k jeho příjmům. ČNB se zmocňuje k vydávání opatření upravující způsob a pravidla těchto úvěrových ukazatelů.

ČNB uvádí, že v lednu 2019 bylo možné stanovovat zákonem úvěrové ukazatele ve 20 z 31 zkoumaných evropských zemí. Všechny tři úvěrové ukazatele jsou zákonem stanoveny pouze na Slovensku. LTV je stanoveno zákonem v 16 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. DTI je stanoveno ve 3 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. DSTI je stanoveno v 7 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. I z této statistiky České národní banky je patrné, že ve většině zemí, kde je možnost zákonné nařízení úvěrových ukazatelů, se využívá především LTV. Pokud by bylo LTV stanoveno na hodnotách, které vyhlásila Česká národní banka svým doporučením, mělo by to bance poskytnout dostatečné záruky pro případnou náhradu škody v případě, že by dlužník nebyl schopen splácet svůj úvěr na nemovitost. Metody používané ČNB indikují, že v polovině roku 2018 byly ceny bytů s ohledem na vývoj ekonomických fundamentů nadhodnoceny zhruba o 10 %.

Navrhujeme, aby Česká národní banka zveřejňovala následující informace o obchodech v rámci nově nabytých pravomocí: označení protistrany, nejde-li obchod na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komunitní burze, hodnota obchodu a označení předmětu obchodu, zejména označení jeho emitenta. Úvěrové ukazatele založené na příjmu žadatelů nemusí být objektivním měřítkem. Není vhodné brát aktuální příjem jako bernou minci pro mnoho dalších let trvání hypotečního úvěru. Banky by mohly mít problém určit splnění těchto úvěrových ukazatelů například u zaměstnanců pracujících na dobu určitou, živnostníků využívajících výdajové paušály nebo paušální daň nebo osob s příjmy, které banka nemusí akceptovat, například stipendia a podobně. Navíc brát aktuální příjem jako bernou minci pro stanovování bonity klienta v příštích letech je oproti LTV podobně věštění z křišťálové koule a způsob ověření schopnosti splácet by měl být na komerční bance. České banky v mnoha případech prokazují schopnost dostatečně odhadnout bonitu klienta na základě vlastních testů.

Z výše uvedených důvodů předkládám pozměňovací návrh, který ponechává možnost České národní bance stanovovat LTV zákonem a zároveň úvěrové ukazatele založené na příjmu žadatele, tedy DTI a DSTI, stanovit pouze formou doporučení, která regulované banky zpravidla dodržují, protože si uvědomují možnost České národní banky je například v rámci kapitálové přiměřenosti a dalších opatření regulovat. Pro ochranu spotřebitelů s ohledem na možné budoucí nabídky zahraničních subjektů, kvůli kterým hlavně ČNB chce údajně tuto zákonnou pravomoc, je dostatečné z našeho pohledu LTV.

Vládní návrh zákona v § 45b dále zavádí pro mladé žadatele o úvěr úlevu v podobě zmírněných horních hranic úvěrových ukazatelů. V praxi tak při stanovení horní hranice jednoho nebo více ukazatelů Českou národní bankou budou horní hranice těchto ukazatelů pro žadatele do 36 let vyšší, v případě LTV o 10 procentních bodů, DSTI o 5 procentních bodů a DTI o jednoroční násobek čistých příjmů. Pokud o úvěr žádá více osob, typicky páry, musí požadavek na věkové kritérium pro aplikaci této výjimky splňovat všichni žadatelé. Vzhledem k aktuální situaci s bydlením v České republice navrhujeme zmírnit požadavek na věkové kritérium pro více osob. Navrhujeme, aby stačilo, že jedna z osob žádajících o úvěr musí splnit tuto věkovou podmínku. V případě, že mezi žadateli je alespoň jedna osoba ve věku do 36 let, nadále platí předpoklad, že dané osobě pravděpodobně relativně rychleji porostou příjmy než kariérně starším osobám, a současně zůstává v platnosti předpoklad delší pracovní kariéry umožňující delší období splácení hypotéky.

Předkládám proto pozměňovací návrh, který má předcházet diskriminačním situacím, kdy žadatelé ve věku například 37 a 30 let by dle původního návrhu na mírnější podmínky na rozdíl od dvou žadatelů ve věku 35 let nedosáhli. Jsem sice rád, že rozpočtový výbor již přijal za svůj můj pozměňovací návrh s úpravou, která danou podmínku pro splnění pouze jedním z žadatelů upravuje tak, že se vztahuje na manžele či registrované partnery, na druhou stranu mám za to, že není nutné danou podmínku takto zužovat. Proto je předložen návrh D2, SD 4433, kde bych vás chtěl požádat o jeho podporu.

V rámci plánu Ministerstva pro místní rozvoj, konkrétně Státního fondu podpory investic, které chce zatraktivnit státní půjčky pro mladé, kteří potřebují financovat bydlení, se však zvyšuje tato věková hranice pro přiznání nižších kritérií. Schvaluje se zvýšení věkového limitu z 36 na 40 let. Cituji z tiskové zprávy Ministerstva pro místní rozvoj: "Naším cílem je, aby nový program mohlo využít co nejvíce rodin, které problematika vlastního bydlení trápí. Proto přicházíme v rámci tohoto programu s výrazným uvolňováním požadavků. Úvěrová sazba se bude opět odvíjet od výše sazby EU, ale nově se sníží o 0,2 procentního bodu za každé dítě do 15 let, o které žadatel trvale pečuje," říká ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Věková hranice žadatelů se posouvá na 40 let, nově je také možné si z programu pořídit i družstevní podíl a dochází ke zvýšení limitu úvěru. Na modernizaci obydlí tak bude možná požádat až o 600 000 korun, na byt 2 miliony korun a na pořízení rodinného domu až 2,4 milionu korun. Program bude spuštěn ihned po nabytí účinnosti, která je plánovaná na 15. ledna 2021.

Sám předkladatel tohoto návrhu zákona ve zvláštní části důvodové zprávy vysvětluje stanovení věkového kritéria 36 let v návaznosti na věkové podmínky poskytnutí použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení, respektive dnešního Státního fondu podpory investic, formou úvěru na podporu výstavby nájemních bytů na území České republiky, uvedené nařízení vlády č. 284/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dnešní Státní fond podpory investic nabízí úvěrový program na pořízení nebo modernizaci obydlí pro lidi do 40 let pečující o dítě do 15 let. Kdo může dle informací na stránkách Státního fondu podpory investic žádat? Osoby, které žijí v manželství nebo registrovaném partnerství, ve kterém alespoň jeden z manželů nebo registrovaných partnerů nedosáhl ke dni podání žádosti o poskytnutí úvěru věku 40 let, nebo osoba do 40 let, která trvale pečuje o dítě, které nedosáhlo ke dni podání žádosti o poskytnutí úvěru věku 15 let. Žadatel v době podání žádosti o úvěr na pořízení obydlí nesmí být vlastníkem ani spoluvlastníkem obydlí. Tato podmínka se netýká úvěrů na modernizaci ani nájemce družstevního bytu. Stejně tak jako jeho manžel či registrovaný partner nesmí být vlastníkem ani spoluvlastníkem obydlí nebo členem bytového družstva a současně nájemcem družstevního bytu.

Z tohoto důvodu analogicky navrhujeme zvýšení věku pro nárok na úlevu dle § 45b novely zákona na 40 let. Pokud chce mít předkladatel podmínky sladěné se Státním fondem podpory investic, pak by měl podpořit oba pozměňovací návrhy, které tuto harmonizaci zajišťují. Konkrétně se jedná o D4, SD 5518, a D5, SD 5520.

V § 40 se doplňuje výslovně legislativní zakotvení možnosti České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast. Znamená to tedy, že Česká národní banka nemusí být vždy stoprocentním vlastníkem takové právnické osoby. Výslovně legislativní zakotvení možnosti České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast považujeme za nadbytečné. Jak sám předkladatel uvádí v podrobné části důvodové zprávy, dosud se tato eventualita opírala o obecně definované oprávnění k provádění investičních činností, k zabezpečení úkolů centrální banky, což je obsaženo ve stávajícím znění § 40. Jak předkladatel dále uvádí, již nyní investovala Česká národní banka do obchodních společností České finanční, s r. o., SWIFT. Máme za to, že stávající znění § 40 je dostačující, proto navrhujeme jeho zachování. Naopak přijetí změny § 40 tak, jak navrhuje ministerstvo, a stanovení explicitního pravidla oprávnění České národní banky založit právnickou osobu nebo v ní nabýt účast může vést k tomu, že by podřízené společnosti mohly být využity pro činnosti, které nejsou součástí povolených činností přímo České národní banky.

Další můj návrh stanovuje povinnost České národní banky zveřejňovat obchody, které uskuteční na základě své nové pravomoci. Zveřejňuje se bezodkladně způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud by zveřejnění ohrozilo činnost České národní banky, je možné část zveřejnění odložit. Původní vládní návrh zákona je navržen tak, že nové znění § 32 významně rozšiřuje pravomoci České národní banky, a to především v oblasti obchodů na finančním trhu. Tyto pravomoci má Česká národní banka již k dispozici, avšak v časově omezeném limitu. Transparentnost je obecně považována za prostředek, který zvyšuje důvěru ve veřejné instituce. V tomto případě je transparentnost prostředkem, který zvyšuje kredibilitu i odpovědnost centrální banky. Navrhuje se proto, aby Česká národní banka bez zbytečného odkladu zveřejňovala informace, jakým způsobem realizovala svoje nově nabyté a dále nabývané pravomoci.

Navrhujeme, aby Česká národní banka zveřejňovala následující informace o obchodech v rámci nově nabytých pravomocí: označení protistrany, nejde-li obchod na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komunitní burze, hodnota obchodu a označení předmětu obchodu, zejména označení jeho emitenta.

Je nepředstavitelné, že by Česká národní banka veřejně neinformovala o svých rozhodnutích ohledně konvenční měnové politiky, tedy zejména ohledně výše úrokových sazeb. Stejně tak by tedy měla být veřejná informace, jaké obchody a v jaké výši Česká národní banka na finančním trhu provádí. Evropská centrální banka provádí již od finanční krize v roce 2008 nestandardní operace na peněžním a kapitálovém trhu. Informace o programech kvantitativního uvolňování zveřejňuje již od června roku 2017 na úroveň detailu, v rámci kterého je uveden název emitenta, číslo ISIN a další informace o nakoupených dluhopisech. Informace jsou zveřejňovány a aktualizovány každý týden.

Například včera jsem navštívil internetovou stránku Evropské centrální banky a z uveřejněných informací je zřejmé, že k 5. březnu, tedy ke konci minulého pracovního týdne, drží ECB v rámci programu obchodování podnikových cenných papírů tato aktiva v hodnotě necelých 262 miliard eur. Dále je možné si rozkliknout seznam podnikových dluhopisů držených v rámci programu CSPP nebo PEPP ke konci minulého týdne. V tomto seznamu naleznete v rámci jednotlivých položek informaci o národní centrální bance, mezinárodní identifikační číslo cenného papíru, takzvaný ISIN, jméno emitenta cenného papíru, datum splatnosti cenného papíru a kuponovou sazbu, tedy roční výplatu úrokové sazby z dluhopisů. Uvedu příklad z aktuální tabulky na stránkách ECB. Belgická centrální banka disponuje k 5. březnu cenným papírem pod mezinárodním identifikačním číslem ISIN XS1024136282 emitovaným společností Heineken N. V. se splatností 30. 7. 2029 a kuponovou sazbou 3,5 %. V seznamu aktuálně čítajícím přes 1 600 položek, tedy cenných papírů, si každý může prolistovat a jednotlivé parametry porovnat. Vše je každý týden aktualizováno a transparentně zpřístupněno. Občan eurozóny má tak k dispozici informace o obchodech Evropské centrální banky, než má dle návrhu garantován občan České republiky, který takové informace k dispozici zatím nemá, a pokud to neschválíme jako součást zákona, tak ani takovou informaci mít nemusí.

Chci se tak zeptat pana guvernéra, zdali v rámci současné časově omezené pravomoci došlo již k nákupům takovýchto cenných papírů, a pokud ano, jak jsou dané informace zveřejňovány. Proto bych chtěl požádat o vrácení návrhu zákona do druhého čtení, kde bychom hledali shodu na pozměňovacím návrhu, který zajistí dostatečnou transparentnost operací kvantitativního uvolňování v souladu se zachováním bankovního tajemství. Obdobně věřím, že nalezneme shodu na pozměňovacím návrhu, který by umožnil jasně definovat, že běžné provozní smlouvy České národní banky budou součástí registru smluv, stejně jako je musí zveřejňovat každá jiná veřejná instituce. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Poznamenal jsem si ten návrh na vrácení do druhého čtení. Ještě než budeme pokračovat v rozpravě, a to faktickou poznámkou Vojtěcha Munzara, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny od ministra zemědělství Miroslava Tomana. Nyní Vojtěch Munzar s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji, pane předsedající. Využiji této faktické poznámky. On pan kolega Martínek vaším prostřednictvím tady vznesl velmi důležitý dotaz, který jsem tady vlastně už také zmínil, a zmínili to další kolegové, jak vlastně Česká národní banka využívá teď těch nových pravomocí, které má dočasně svěřeny tím tiskem, který se tady projednal v rámci legislativní nouze. Myslím si, že těch otázek tady padlo více, a já znovu apeluji jak na pana guvernéra, tak na paní ministryni, aby nyní vystoupili v rozpravě a shrnuli důvody, proč vlastně tak tlačí tento návrh, proč se to musí přijmout dnes, proč jsou ty důvody, proč nám to vláda teď předkládá, proč se nepočká na vyhodnocení té předchozí novely.

A já bych vás o to skutečně požádal, protože můžeme mít rozdílné názory, můžeme mít rozdílné názory na potřebnost této novely, na potřebnost těchto pravomocí, ale přece jenom parlamentní diskuze je o diskuzi, není o mlčení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupí pan poslanec Jan Jakob, připraví se Vojtěch Munzar. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já z té diskuze, která je jednostranná, jsem zatím trošičku zklamán, protože tady opravdu projednáváme naprosto klíčovou novelu, která poznamená nebo ovlivní - doufejme, že ve výsledku pozitivně - ekonomickou bilanci a vývoj téhle země. Takže já se připojuji ke kolegům a byl bych moc rád, aby paní ministryně, která tedy teď odchází, tak aby s námi tu diskuzi vedla. Jsme ve Sněmovně, v parlamentu, tedy v místě, kde se diskuze opravdu vést má.

Zároveň bych se připojil také k tomu, aby nás pan guvernér seznámil s tím, jak ta opatření doposud fungují. Považuji to za naprosto klíčové pro naše další rozhodování. Pokud by ta diskuze tady neprobíhala a nevedla se, tak se samozřejmě připojuji k návrhu, který tady zazněl, tedy vrátit projednání do druhého čtení.

Jak jsem již řekl, projednáváme tady opravdu klíčovou novelu. Kolegové předřečníci uvedli spoustu zásadních záležitostí, argumentů i dotazů. Já bych si dovolil k tomu ještě říct, že tady ta novela je předkládána primárně z důvodu změny v provádění měnové politiky zejména v Evropské unii a eurozóně. Jak je naším dobrým českým zvykem, tak kromě toho k tomu přidáváme spoustu dalších záležitostí navíc, a jak tady už padlo, jsou to zejména pravomoci České národní banky, zejména na hypotečním a úvěrovém trhu.

Já se to pokusím říct trochu jinými, asi ne tolik fundovanými slovy jako kolegové. V té novele je zaváděna celá řada úvěrových ukazatelů, opatření, omezení obchodů a úvěrových operací. Co je podstatou komerční banky? To je přece podnikatelský subjekt, který usiluje o nějaký zisk, a ten zisk nemá tvořit primárně z poplatků, což už tak ani není a i v řadách tady kolegů z ANO jsou lidé, teď tady nevidím Patrika Nachera, kteří proti těmto nesmyslným poplatkům bojovali, ale komerční banka přece tvoří primárně zisk s tím, že si vyhodnocuje riziko, za které poskytuje úvěr, a to riziko si stanovuje ve výši úrokové sazby. To je ten základní princip a tahle novela zvyšuje pravomoci centrální banky natolik, že komerční banky jsou v tomto výrazně omezeny a vlastně centrální banka potom stanovuje a vyhodnocuje ta rizika za komerční banky. K čemu pak komerční banky mají mít svoje riziková oddělení, vyhodnocovat jednotlivé případy, stanovovat si míru rizika a podle toho si stanovit podmínky toho úvěru, který poskytnou, nebo neposkytnou? Ztrácí se smysl, pokud bychom schválili tyto navýšené pravomoci České národní bance, tenhle základní princip fungování komerčních bank je výrazně omezen a utlumen, což nepovažuji pro trh (za) správné.

Dovolím se vyjádřit rovnou i k balíku pozměňovacích návrhů, když už mám slovo, který se týká výjimek pro vybrané ukazatele u žadatelů o úvěr. Naprosto souhlasím s tím, že to omezení, že oba dva žadatelé musejí být do 36 let věku, je omezující, když jeden z nich je byť o trochu starší, tak už na tu výjimku nedosáhnou, takže to mi určitě dává velký smysl. Na druhou stranu, a ve vší úctě k těm návrhům, které tady jsou předneseny, rozšiřování té výjimky směrem nahoru, co se týká věku žadatelů, tak tady mám obavu, že už by se z výjimky stalo pravidlo a všechno ostatní, tak těch případů by bylo méně než těch výjimek, což už samo o sobě postrádá smysl.

Každopádně vzhledem k závažnosti této novely se připojuji ke kolegům a moc prosím a žádám o tu diskuzi, aby tady ty argumenty padly. Já se také rád nechám přesvědčit, že je to dobrá cesta. Notabene ta novela je potřebná, to je bez pochyby. Otázkou je, zdali ty nastavené pravomoci v tomto rozsahu jsou ku prospěchu věci, a i proto by mě opravdu také zajímaly ty dosavadní zkušenosti, jaký to má dopad, co ta opatření znamenají v rámci politiky České národní banky, tak to by mě opravdu zajímalo a považuji to za naprosto klíčové pro rozhodování o této novele. Takže já se moc těším a doufám, že ta diskuze tady proběhne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Jan Jakob. Nyní pan poslanec Vojtěch Munzar, ale předtím s přednostním právem, když tady nevidím předsedu klubu, místopředseda klubu Pirátů kolega Černohorský. Máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo, pane předsedající. My jsme hovořili s kolegy, že bychom rádi dali paní ministryni a panu guvernérovi čas na to, aby připravili odpovědi, protože zatím se k tomu nemají. Já bych tedy požádal o třicetiminutovou, nebo 32 minut přestávku na poradu poslaneckého klubu, a v mezičase může pan guvernér s paní ministryní připravit odpovědi, protože ostatní kolegové nejsou vybaveni přednostním právem, a pokud opravdu zareagují až v závěrečném slovu, tak oni už potom nemůžou dále na ně navázat případnými dotazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vnímám to jako přestávku na poradu poslaneckého klubu, protože neznám podle jednacího řádu přestávku na přípravu ministrů nebo guvernéra národní banky, takhle to vnímat nemohu. Takže mohu vyhlásit jenom přestávku na poradu poslaneckého klubu Pirátů, a to do 11.15. Ano, rozuměl jsem tomu správně? Dobře. Takže do 11.15 je přestávka.

 

(Jednání přerušeno v 10.44 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.15 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, paní vicepremiérko, jiného člena vlády tady nevidím, budeme pokračovat. Uplynula přestávka na poradu klubu Pirátské strany a v pořadí přihlášených nyní slovo dostane Vojtěch Munzar. Připraví se kolega Ferjenčík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji ještě jednou. Dobrý den všem. Já bych tedy, pane předsedající, klidně dal přednost panu guvernérovi či paní ministryni, pokud chtějí zareagovat na průběh diskuze a na otázky, jestli mají tedy zájem s námi diskutovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jste přihlášen, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Dobře, tak uvidíme, zda ten zájem bude. Možná o to budu o něco delší, protože některé věci, které tady padly, možná zopakuji, protože jsme zatím nedostali odpovědi na naše otázky, na naše výhrady, na naše názory. Myslím si skutečně, že by takto závažná novela, která výrazným způsobem posílí pravomoci centrální banky, neměla unikat takové pozornosti ze strany předkladatelů a ze strany těch, kterých se to týká. My se skutečně obáváme rizik a dopadů tohoto zvýšení pravomocí a zatím nedostáváme a nedostali jsme uspokojivé odpovědi. Bohužel, a to díky pandemické situaci, která okupuje mediální a přirozeně mediální pozornost i pozornost veřejnosti, tento bod bohužel této mediální pozornosti a pozornosti veřejnosti uniká. Také uniká to, že při omezení možnosti setkávat se mi chybí velmi podrobné odborné diskuze a kulaté stoly, kde by se o tom diskutovalo. Před prvním čtením a kolem prvního čtení, když to bylo ještě možné, takové kulaté stoly probíhaly, ale od té doby máme všichni trochu zkomplikovaný život a mě to velmi mrzí, protože o takové důležité novele se diskutovat skutečně má.

Nebudeme si zastírat, že každá krize vede i k tomu, že různé státní instituce se snaží získat další pravomoci, kompetence a úkolem naší Poslanecké sněmovny je opravdu velmi citlivě zvažovat, jestli je taková kompetence namístě, a měli bychom si umět pojmenovat i ta rizika, která takové zvýšení pravomocí přináší. Bohužel, ta diskuze mi tady velmi, opravdu velmi chybí.

Také mi chybí vyhodnocení, jakým způsobem centrální banka dnes nakládá s dočasnou možností kvantitativního uvolňování, které jsme zde přijali v legislativní nouzi, respektive vládní většina to přijala v legislativní nouzi a byl tam po velmi důležitých a velmi možná někdy i napjatých diskuzích dohodnut kompromis do konce tohoto roku, a přesto zde máme tuto novelu, která vlastně chce tyto kompetence protáhnout v uvozovkách navždy.

Jak jsem řekl, každá krize bohužel vede k tomu, že je zde permanentní snaha o zvýšení kompetencí státních institucí, a Česká národní banka chtěla tuto svoji moc a vliv rozšířit i před krizí. Teď se ta krize hodí pro nějaké argumenty, protože vždy je argumentováno tím, že je to pro dobro společnosti, ale v realitě se využívání pravomocí liší mnohdy od představ a líbivých proklamací. Každá pravomoc má totiž i svoji odvrácenou tvář.

N rozdíl od vlády, která je pod kontrolou Parlamentu, je centrální banka nezávislá, a kontrola je tedy ze strany veřejnosti velmi omezená, respektive neexistuje případně dovolání se proti jejímu rozhodnutí. Já nijak nezpochybňuji, a je dobře, že zde máme vyvážení jednotlivých mocí a to, že centrální banka je nezávislá, ale také to znamená, že my v Poslanecké sněmovně bychom měli opravdu několikrát velmi citlivě vážit, velmi měřit, dát si na misku vah několikrát a posoudit několikrát ze všech stran jakoukoliv novou kompetenci, moc a pravomoc, kterou centrální bance svěříme a jak moc případně zúžíme nebo rozvolníme její manévrovací schopnost, protože skutečně zde si můžeme klást starou dobrou a pravdivou otázku, kdo bude hlídat hlídače. Proto mi dovolte, abych zopakoval některé teze, které jsem tady řekl i při předchozích projednáváních.

Během minulého roku byla přijata novela o České národní bance, která dočasně umožnila centrální bance takzvané kvantitativní uvolňování prostřednictvím nákupu státních, ale i privátních dluhopisů, a to do konce roku 2021. Já bych se skutečně zeptal, stejně jako kolegové už poněkolikáté, pana guvernéra, jak centrální banka s touto pravomocí naložila, nakládá a hodlá nakládat, protože pokud ještě neskončila pro centrální banku tato dočasná možnost, tak bychom měli počkat na vyhodnocení, jak s touto pravomocí bylo celkově naloženo. Není nutné z mého pohledu to dnes přijímat jako trvalou pravomoc pro centrální banku, trvalou možnost pro centrální banku, ale skutečně si počkat na to vyhodnocení, a zejména proto, a proto tady o tom všichni mluvíme a je potřeba na to zásadně upozornit, že ani v ekonomické obci není jednoznačná shoda na správnosti a vhodnosti této pravomoci. Mnoho ekonomů, mnoho odborníků upozorňuje i na značná rizika, která jsou s tím spojena. Jedná se totiž o pravomoci výběrové, rozhodovat o tom, který fond, kterou společnost centrální banka zachrání a kterou vlastně odsoudí ke krachu, a my neznáme kritéria, podle kterých bude centrální banka rozhodovat. Neznáme je. Je zde nebezpečí, že bude dlouhodobě udržovat například zombie společnosti, a my nemáme jistotu, že bude rozhodovat každá další bankovní rada vždy správně.

Já jsem tady už v minulém čtení vzpomínal například na z mého pohledu příliš dlouhé a příliš drahé intervence centrální banky proti koruně, které udržovaly uměle levnou práci a udržovaly konkurenceschopnost, například nízkou měnou, která nevedla k tlaku na zvyšování produktivity a tlaku na vyšší přidanou hodnotu. Udržovala tím politiku České republiky jako levné montovny. Bude tedy při této nové pravomoci vždy bankovní rada vždy rozhodovat správně, jak bychom si představovali?

Dalším rizikem, které zmiňují odborníci a zmiňují i ekonomové, kvantitativního uvolňování je například riziko znehodnocování měny, tím pádem znehodnocování úspor obyvatelstva a vysoká inflace. Takže máme tedy jistotu, že v jakémkoliv okamžiku bude výkon těchto pravomocí v pořádku a nezpůsobí další jiné problémy? Já se neptám na to, že někdo může věřit, že centrální banka to bude vždy dělat naprosto správně, ale tu jistotu skutečně nemáme. Proto bych chtěl apelovat na to, abychom počkali na skončení platnosti té novely, která byla přijata v legislativní nouzi, a na vyhodnocení celého toho období, a teprve pak se k tomu vrátit, k možnosti kvantitativního uvolňování, a diskutovat o tom na základě získaných znalostí s zkušeností. Dnes je to opravdu předčasné.

Druhá oblast, o které chci mluvit, ta je mediálně zajímavější, protože se může reálně dotknout skoro každého z našich občanů, a to jsou nové kompetence v oblasti úvěrů na bydlení, a to právě stanovením závazných úvěrových ukazatelů hypoték. Vláda společně s centrální bankou nám navrhuje v tisku souběh až tří ukazatelů, což je i v rámci Evropské unie velmi raritní. Chci se zeptat v této souvislosti pana guvernéra, doufám, že mi odpoví, v jakých zemích využívají centrální banky všechny tři úvěrové ukazatele. Před příchodem krize jsme slyšeli z úst představitelů centrální banky různá varování a různé obavy - já jsem to tady v druhém čtení nazval strašení - z toho, že nám hrozí hypoteční bublina, že ceny nemovitostí jsou výrazně nadhodnoceny nad jejich reálnou hodnotu a že centrální banka musí mít kompetence, aby uchránila finanční stabilitu bank proti hypoteční bublině. To je vždycky stará známá taktika argumentovat tak, aby se veřejný prostor vystrašil a díky tomu vystrašení se získala nová kompetence.

Ekonomická krize kvůli covidu přišla daleko dříve, než si kdokoliv z nás představoval a plánoval, a je daleko hlubší, než jsme si všichni dokázali představit. Opakovaně vidím z veřejných vystoupení, že vždycky někdo vystoupí a upozorňuje na riziko výrazného propadu cen bytů a domů. Ve skutečnosti i přesto, že krize trvá už rok, a přestože česká ekonomika zažila jeden z nejhlubších propadů v historii České republiky za minulý rok, tak přesto ve skutečnosti cena bytů nijak výrazně nespadla, a to třeba také proto, že v krizi se jedná o určitou konzervativní investici na jedné straně a také o určitou stabilitu pro život jednotlivých občanů. Protože problém v bytové politice je zejména na straně nabídky, protože ta je nedostatečná. To je důvodem vysokých cen bytů. Problém není na straně přemrštěné poptávky, kterou centrální banka tímto chce regulovat.

Druhým argumentem centrální banky pro tento návrh byla finanční stabilita, tedy to, abychom se nedostali do pasti vysokého množství nesplácených hypoték. Já se chci pana guvernéra zeptat na další otázku a to je aktuální podíl po tom roce nesplácených hypoték a nějaké srovnání s ostatními státy v Evropské unii. Protože podle dat, která mám k dispozici, výrazně nenarostl počet nesplácených hypoték, stále se pohybujeme kolem jednoho procenta. Ano, v minulém roce se můžeme bavit, že tomu pomohlo moratorium. Pomáhá určitě to, že komerční banky i individuálně dohadují splátkování se svými klienty. Díky pokračujícímu lockdownu a pokračující krizi, která zvyšuje finanční problémy na straně občanů, se toto procento může zvyšovat. Ale zatím se ukazuje, že nějaký výrazný propad nenastává, a já doufám, že ani nenastane.

Ale proto bych se chtěl pana guvernéra zeptat v souvislosti s tímto, jaké jsou predikce centrální banky, jak vyhodnocuje stávající situaci, a zejména na to, jaký je aktuální podíl na splácení hypoték. Na tom čísle, že zatím příliš nenarostlo, se ukazuje zejména, a to je potřeba při této diskuzi zdůraznit, že samy komerční banky přistupovaly k poskytování hypoték velmi konzervativně a nedovolily si žádný hazard s hypoteční bublinou. Ukazuje se, že jejich vlastní řízení rizik funguje.

Tak mě zajímá, pane guvernére, proč doporučení nestačí. Proč doporučení, které jste využívali ještě před krizí, proč doporučení centrální bance nestačí, proč to musí být závazný ukazatel a závazná záležitost. Nota bene v situaci, když většina bank to doporučení skutečně ctí, ale výhodou doporučení oproti závažným ukazatelům je, že v individuálních případech, když posoudí individuální situaci žadatele, svého klienta, se může od doporučení odchýlit, pokud jim to umožní jejich řízení rizik. Navíc centrální banka je kontrolním orgánem bank. To znamená, že pokud by nějaká banka nectila ta doporučení a dovolila si příliš velké riziko, které by ohrožovalo nějakým způsobem finanční stabilitu, tak předpokládám, že by centrální banka toto poznala, vyhodnotila a nějakým způsobem by postupovala.

Jak jsem tady mluvil o těch doporučeních, tak se podívejme na samotný postup centrální banky. V době ekonomického růstu centrální banka vydala bezprecedentní doporučení, dokonce v souběhu těch tří ukazatelů, kterým před krizí, v době ekonomického růstu, výrazně oddálila možnost vzít si hypotéku již lidem se středními příjmy, a jak jsem tady říkal, většina bank toto doporučení ctila. V době krize centrální banka doporučení zmírnila, vypustila takzvaný ukazatel DTI, poměr dluhů a čistých příjmů žadatele, zvýšila výši hypotéky k hodnotě nemovitosti na 90 % a také zvýšila poměr celkové dluhové služby k měsíčnímu příjmu žadatelů na 50 %. Snad to říkám správně. Jsem velmi rád, že centrální banka přistoupila ke zmírnění doporučení, ale co mi přijde trošku paradoxní je, že v krizi svá dosavadní, velice omezující doporučení centrální banka rozvolnila. S rozvolněním souhlasím, děkuji za tu změnu v přístupu, jen skutečně upozorňuji na určitou paradoxnost situace.

Návrh výrazným způsobem posiluje roli centrální banky právě v oblasti bytové politiky, a dokonce bych si troufl říct, že vláda tím značně přesouvá rozhodování o dostupnosti bydlení na centrální banku, a to proto, že samozřejmě většina občanů, pokud si chtějí pořídit vlastní vlastnické bydlení, tak si na to berou hypotéku, a rozhodování o tom, zda mohou, nebo nemohou, by se v tomto případě přesunulo na centrální banku. Já se obávám, že pokud by centrální banka přistoupila k těmto pravomocím a k těmto ukazatelům velice extenzivně, tak by tím dále zkomplikovala dostupnost bydlení, respektive by zvýšila jeho nedostupnost.

Problém, že centrální banka - pan guvernér to v minulých čteních zdůraznil - tak ten problém je, že centrální banka bude rozhodovat pouze ze svého úhlu pohledu, tedy s ohledem na úvěrové zatížení obyvatelstva a finanční sektor. Pan guvernér tady při prvním čtení, a já to zopakuji, protože už je to více než rok, zdůraznil, že centrální banka, centrální bankéři logicky nemohou posuzovat nedostatečnost nabídky bytů a podobně. To jsou zas další faktory, které vstupují do dostupnosti bydlení, že to není odpovědnost centrální banky, ale to je právě ten problém. Bydlení z mého pohledu je základ, o kterém se nemůže v naší zemi rozhodovat pouze podle jediného aspektu nebo zejména podle toho jediného aspektu, a tím je úvěrové zatížení obyvatelstva, ale tam právě novela míří. V případě přijetí této novely se bude rozhodovat o dostupnosti bydlení podle finančního rozhodování centrální banky.

Je zde spousta pozměňovacích návrhů, které mění parametry těchto kompetencí, ale v případě, že chceme měnit pouze parametry úvěrových ukazatelů, tak vlastně budeme souhlasit s přesunem rozhodování o dostupnosti bydlení z velké části na centrální banku. Opravdu chceme říci, kolegyně a kolegové, že s tím souhlasíme, ale používejte, centrální banko, jen dva ze tří úvěrových ukazatelů nebo udělejte více výjimek, třeba pro mladé lidi? Já se skutečně domnívám, že bydlení je takový základ života občanů, že nemůžeme nechat, aby se o něm rozhodovalo zejména podle kritéria finančního sektoru. Vlastnické bydlení je totiž formou, a ukazuje se to dneska v krizi, určitého majetkového zabezpečení, protože je mnohdy pro občana účelnější investovat do vlastní nemovitosti, kterou v případě problémů může prodat, než platit za půjčení nemovitosti cizí.

Přesto tyto kompetence centrální banky mají vést k regulaci poptávky po vlastnickém bydlení. Potřeba bydlet se tím ale nijak nesníží, jenom se poptávka přesune do sektoru nájemního bydlení, kde je také nedostatek bytů. Takže to nájemné v důsledku toho bude růst, budou tím růst dále životní náklady obyvatel a zmenší se prostor pro občany našetřit si například na jistinu hypotéky. A může se dokonce stát, že při nesprávném stanovení a souběhu úvěrových ukazatelů mnoho rodin na hypotéku nedosáhne a budou tím drženy v sektoru nájemního bydlení, ač by případně splátka hypotéky byla totožná nebo nižší než výše nájemného. I do této paradoxní situace se můžeme dostat, pokud se úvěrové ukazatele nastaví nesprávně, a zdůrazňuji, že se to stane, pokud to bude mít na starosti centrální banka, bez naší kontroly, bez možnosti zásahu vlády a bez zákonodárné moci.

Návrh zvýšení kompetencí je typickým příkladem legislativy, kdy se zužuje prostor pro individuální rozhodnutí bank. Zužuje se prostor pro dohodu dvou svéprávných subjektů, v tomto případě bank a klientů. Já si myslím, že bychom měli také nechat na posouzení komerčních bank, aby individuálně zhodnotily situaci každého klienta, zhodnotily jeho celkové zatížení dluhy, zhodnotily jeho finanční situaci, a to každá komerční banka při svém řízení rizik umí. Naše bankovní prostředí je totiž velmi konzervativní, a jak už jsem tady řekl, pro ně je postačující doporučení, kterými se stejně ve většině případů řídí, ale zůstává zde prostor pro odchýlení se podle nějakých mimořádných individuálních případů.

Stejně tak chci tady zmínit diskutované zmírnění ukazatelů pro lidi do 36 let. Jsem velmi rád, že rozpočtový výbor přijal návrh kolegy Martínka, že to může splnit - toto kritérium - pouze jeden ze žadatelů, ale nemyslím si, že věk je to jediné správné kritérium. Protože jaký je rozdíl, když chce někdo zabezpečit svoji rodinu a pořídit si nemovitost pro bydlení v 35 letech, nebo v 38 letech? Je třeba možné, že někdo například zdědil pozemek, a jeho finanční situace mu dovolovala našetřit si na jistinu hypotéky až později. Proč mu to komplikovat? Pokud bychom měli jednat o zvýhodněném bydlení, tak bychom se měli bavit třeba o první hypotéce. Já si myslím, že tohle není také dostatečně prodiskutováno, a proto se připojuji k návrhu na vrácení novely do druhého čtení. Skutečně jediné kritérium - věk - není to úplně pravé, i když chápu záměr pomoci mladým lidem v bydlení, s tím samozřejmě souhlasíme. A i v těchto případech hraje daleko důležitější roli posuzovat individuální situaci konkrétního žadatele než se snažit dostat žadatele o hypotéku do určitých,direktivně nařízených škatulek.

K obavě z finanční nestability a zhoršení procent splácených úvěrů je nutno říci, že v mezinárodním srovnání dosahuje dlouhodobě Česká republika v ohledu platební morálky jednoho z nejlepších výsledků v rámci Evropské unie, což je pouze potvrzení dobrého hodnocení rizikovosti a bonity samotnými komerčními bankami. A také je to z mého pohledu i doklad toho, že banky přistupují k hodnocení svých klientů a poskytování hypoték velmi uvážlivě.

Stejně jako u kvantitativního uvolňování nikdo dnes nevíme, jak budou budoucí rady centrální banky rozhodovat o úvěrových ukazatelích a co pro ně bude důležité. Takže znovu je zde otázka do budoucna, kdo bude hlídat hlídače při nezávislosti centrální banky. A zdůrazňuji - musím to zdůraznit, i když jsem o tom už tady mluvil - a důrazně upozorňuji na jedno riziko. V případě maximálního využití těchto nových kompetencí může dojít k tomu, že zejména mladé rodiny, ale i významná část střední třídy na hypotéku nedosáhne. A co to způsobí? Část z nich bude vyhledávat půjčky na dražším nebankovním trhu, což samozřejmě naopak zvýší riziko jejich platební neschopnosti. A jak jsem řekl, když se veliká část přesunuje do sektoru nájemního bydlení, kde bude ještě větší přetlak, a cena nájemného se zvýší, může se stát, že v případě velmi striktního nastavení ukazatelů pak nájemné může být větším nákladem než náklad na samotnou hypotéku. To zase bude moment, který podnítí to, že lidé budou shánět peníze, kde se dá, a můžeme se tak dostat do nebezpečné spirály. Co je pro finanční stabilitu domácností a tím i ekonomiky horší: stanovit pravidla tak, že mnohé lidi vyženeme z bankovního trhu do náruče různých úvěrových společností s daleko vyššími úroky a s daleko větším rizikem pro samotné domácnosti, protože pořízení peněz bude pro ně dražší a rizikovější, anebo umožníme komerčním bankám individuálně posoudit jejich finanční situaci, aby mohli získat dostupnou hypotéku? Pokud tedy víme, že bankovní sektor funguje a formy doporučení jsou dostatečné, buďme prosím konzervativní a nechme hodnocení konkrétní situace konkrétního člověka na bance, která hypotéku poskytuje.

Z tohoto důvodu jsem předložil - a dnes o tom budeme hlasovat - pozměňovací návrh, který z návrhu novely vyjímá právě kompetence týkající se úvěrových ukazatelů, a tedy zachovává stávající úpravu, která umožňuje centrální bance dávat doporučení. Protože centrální banka je zároveň kontrolním orgánem bankovních institucí, doporučení jsou v maximální možné míře bankovním sektorem ctěna, což jsme mohli vidět v době před krizí i v krizi. Pouze to umožňuje v individuálních případech po důkladném zvážení rizik se od doporučení odchýlit.

Dostupné bydlení skutečně nezajistíme tím, že budeme podvazovat a komplikovat poskytování hypoték, opravdu ne. Stav v oblasti bydlení rozhodně není uspokojivý, zejména co se týká dostupnosti a cen bytů. Ale problém skutečně není na straně poptávky, kterou chce centrální banka tímto uměle stlačovat dolů - protože tak si vykládám to, že chce tyto kompetence - ale je na straně nabídky. Je zde nedostatek bytů, protože příprava výstavby nových bytů je dlouhá. Podle Doing Business jsme na 157. místě. Drahá cena také vychází i ze všech různých požadavků na stavebníky, všechny ty různé normy, které se poslední léta jen zvyšují a tím se zvyšuje cena výstavby.

Více bytů dnes je skutečně potřeba, lidé nezakládají rodiny v pozdějším věku, žijí více singl, je větší rozvodovost, lidé více migrují - to všechno ve skutečnosti tlačí poptávku nahoru, ale ta poptávka se nesníží tím, že se zregulují hypotéky, jenom se skutečně přesune do sektoru nájemního bydlení, kde se cena nájmů bude také zvyšovat, což vidíme, tedy možná kromě dnes nějakého pražského specifika, kdy se na trh dostaly byty, které byly původně pronajímány přes Airbnb, což je z mého pohledu teď výkyv v sektoru nájemního bydlení v Praze, ale v ostatních lokalitách České republiky nějaký pokles cen nájemního bydlení nevidíme.

Z tohoto důvodu jsem předložil pozměňovací návrh, z tohoto důvodu jsem zde vystoupil. Věřím, že mi bude jak ze strany pana guvernéra, tak ze strany paní ministryně odpovězeno. Třeba mi vyvrátí některé mé teze, já jsem na to připraven. Jenom prosím, abychom skutečně mohli diskutovat, a nenechávali jste si své vystoupení pouze na konec až po ukončení rozpravy, kdy už nelze reagovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vojtěchu Munzarovi. Nyní Mikuláš Ferjenčík, připraví se Jan Řehounek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se nyní vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které byly předloženy k tomuto tisku.

Začnu pozměňovacím návrhem A1, který, pokud se nemýlím, předkládal kolega Tomáš Martínek, případně určitě se k němu přidali i další kolegové z rozpočtového výboru. Je to pozměňovací návrh, který rozpočtový výbor podpořil, podpoří ho i Piráti. O co jde: jde o rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude u žadatelů žijících v manželství nebo registrovaném partnerství stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let. O co se jedná. jedná se o návrh, aby příjmová kritéria poskytování hypoték byla mírnější v případě mladších žadatelů, a to i pokud se jedná o lidi v registrovaném partnerství nebo manželství. Důvod je prostý. Pokud bude pár, žádá o hypotéku a bude platit, že aspoň u jedné z osob v tom páru je perspektiva budoucího zvýšení příjmů - což je základní argument, proč omezovat příjmová kritéria u mladších lidí - tak v takovém případě stačí, aby to bylo u jednoho, není nutné, aby to bylo u obou. My máme za to, že tento návrh je naprosto logický, jenom se obáváme, že je příliš úzký, ale k tomu se dostanu později. Z těchto důvodů určitě tento návrh podpoříme. Jsem rád, že získal podporu rozpočtového výboru, a věřím, že získá podporu i Poslanecké sněmovny.

Nyní návrh B1 kolegy Munzara. To je návrh, který v sobě skrývá úplné zrušení úpravy úvěrových ukazatelů. Tady se dostávám do nějaké disputace s kolegy z ODS. My máme za to, že tento návrh jde příliš daleko. Kolega Munzar hovořil o tom, že přestože tu máme významnou krizi a přestože příjmy domácností stagnují, ceny nemovitostí rostou. Nicméně to neznamená, že je to obecný princip. V roce 2008 a v navazující krizi jsme v České republice zažili prudký pád cen nemovitostí až o 20 % a skutečně došlo k významnému výkyvu cen nemovitostí i v České republice. Ono to primárně souvisí s reakcí bankovního sektoru na krizi. Ve chvíli, kdy rostly úrokové sazby, což se stalo v roce 2008, pokud se nemýlím, mělo to samozřejmě tehdy dopad i na financování státního dluhu, nicméně tehdy ty úrokové sazby vzrostly a ceny nemovitostí se propadly. Naopak nyní v současné krizi, která je podstatně jiného charakteru, dochází naopak k tomu, že úrokové sazby centrálních bank byly sníženy, dostupnost financí na trzích razantně vzrostla a nemovitosti jakožto často bezpečný přístav pro investory se naopak staly výrazně atraktivnějšími, takže ceny nemovitostí razantně rostou, přestože máme tady významnou krizi a příjmy domácností stagnují.

Nicméně to, že to v této konkrétní krizi je zrovna tak, ještě neznamená, že to tak bude i v krizích příštích, které bezpochyby přijdou. Máme za to, že parametr loan-to-value, LTV, který limituje částku, kterou si člověk může půjčit, vůči hodnotě nemovitosti, kterou kupuje, je sám o sobě rozumný a že jak historická zkušenost České republiky, tak třeba příklad Irska, kde to je učebnicový příklad prasknutí té nemovitostní bubliny, dokládají, že je namístě tento parametr mít, zvláště z důvodu ochrany těch dlužníků, kteří, pokud v krizi přijdou o práci, by měli problém splácet. Z tohoto důvodu pozměňovací návrh B1 nepodpoříme, máme za to, že skutečně toto je část návrhu ze strany vlády a ze strany ČNB, která má smysl, která je rozumná a je to nějaký kompromis, na který jsme připraveni přistoupit.

Další návrh je pozměňovací návrh B2, taktéž kolegy Munzara, a tam kolega Munzar navrhuje snížení počtu úvěrových ukazatelů ze tří pouze na jeden, a to LTV. S tímto návrhem naopak souhlasíme a podpoříme ho. O co se jedná? Jedná se o vyškrtnutí parametrů DTI a DSTI ze zákona neboli debt-to-income a debt service-to-income, tedy náklady dluhové služby vůči příjmům domácnosti a celkovou výši dluhu vůči ročnímu příjmu domácnosti. Máme skutečně za to, že tyto dva ukazatele už jsou nadbytečné, kolega Martínek to zmiňoval, že jenom v jedné zemi v Evropě jsou aplikovány všechna tři tato kritéria v rámci regulace hypotečního trhu, a my máme za to, že je možné je vypustit a že skutečně banky mají větší prostor i motivaci vyhodnocovat specifickou situaci jednotlivých klientů. Ta situace skutečně může být velmi specifická a já si ani netroufám vlastně predikovat, jaké všechny životní situace to mohou být u těch žadatelů, a myslím si, že zákonodárce to ani není schopný obsáhnout a vymýšlet na to jednu univerzální regulaci podle našeho pohledu nebude fungovat příliš dobře.

Jenom nějaký konkrétní příklad: typicky může jít o OSVČ, kteří mají výdajový paušál, a bude obtížné určit, kolik je tedy skutečný příjem těch živnostníků. Uváděl jsem tady příklad studentů na doktorském stipendiu a celá řada dalších specifických situaci, které mohou nastat. Podle nás skutečně banky mají dostatečný aparát a dostatečnou motivaci na to, solidně to vyhodnotit. Pokud zavedeme kritérium LTV, s čímž my souhlasíme, tak potom bude možné to vyhodnotit, a kdyby náhodou nakonec ten člověk nebo ta rodina nebyli schopni splácet hypotéku, v nejhorším případě prostě tu nemovitost prodají, splatí tu část, kterou dluží, z prodeje té nemovitosti a začnou znovu v nájemním bytě. Nemyslíme si, že to riziko je vlastně tak významné, aby nás nutilo regulovat plošně celý trh takhle striktními parametry. Tolik k pozměňovacímu návrhu B2.

Nyní se dostávám k pozměňovacímu návrhu B3, sněmovní dokument číslo 4823, opět návrhu kolegů Munzara a kolegy Skopečka. Tady se jedná o vypuštění úpravy obchodů a úvěrových operací České národní banky. Jedná se o zachování původního znění zákona v oblasti měnových nástrojů politiky ČNB, které jsou dle předkladatelů dostatečné. Tento návrh podporujeme, máme za to, že kdyby to bylo skutečně nutné pravomoci centrální banky rozšířit, tak to tato Sněmovna zvládne během pár dnů v legislativní nouzi, jako to zvládla minulý rok.

Prostě máme za to, že pravomoci České národní banky několik desítek let nedělaly nikomu problém, byly dostačující, a že teď radikálně rozšířit její pravomoci, především s odkazem na Evropskou centrální banku, která je ovšem dozorována úplně jiným způsobem, kde se bankovní rada skládá z guvernérů národních bank eurozóny, kteří skutečně jsou na sobě značně nezávislí, zatímco u nás je celá bankovní rada jmenovaná prezidentem, tak takhle masivní rozšíření pravomocí my nepovažujeme za adekvátní. Máme za to, že je tam příliš mnoho hypotetických důvodů, příliš mnoho "co by bylo, kdyby se to nepřijalo", které jsou podle nás prostě řešitelné úpravou v legislativní nouzi, což už se ostatně stalo s časově omezeným trváním a není potřeba z toho dělat stabilní součást měnových nástrojů České národní banky. Z tohoto důvodu pozměňovací návrh B3 podpoříme.

Další pozměňovací návrh je pod číslem B4, sněmovní dokument číslo 4822, návrh opět kolegů Munzara a Skopečka, přičemž tady se jedná o rozšíření objemové výjimky u hypoték z 5 % procent na 10 %. Toto je opět pozměňovací návrh, který jako Piráti podporujeme. Já jsem o tom už hovořil u pozměňovacího návrhu B2, tady je ta motivace velmi podobná, to znamená snaha obsáhnout ty specifické životní příběhy. Hodně jsem mluvil o živnostnících s výdajovými paušály nebo s paušální daní, kde Česká národní banka argumentuje tím, že banky budou uznávat pohyby na účtu jakožto doklad příjmu, nicméně tito živnostníci mohou zcela legálně přijímat peníze i v hotovosti, takže nevidíme důvod tyto lidi nějakým způsobem diskriminovat. Skutečně u těch živnostníků, kteří mají výdajový paušál nebo paušál daně, je velmi obtížné určit, kolik je tedy jejich reálný příjem, protože to, co mají napsané v daňovém přiznání, nemusí skutečně odpovídat prostředkům, které mají reálně k dispozici na splácení nemovitosti.

Z toho důvodu především podporujeme rozšíření objemové výjimky u hypoték z 5 na 10 %. Skutečně máme za to, že živnostníci jsou tak významná část českých pracujících, že je namístě to výrazně zohlednit ve znění tohoto zákona, a věříme, že by se pro to mohla najít podpora. Údajně se už podařilo tu výjimku zvednout ze 3 % na 5 %, což já vítám, ale stále mi to přijde strašně málo. Živnostníků je u nás jeden až dva miliony, takže skutečně jde o velmi významnou skupinu lidí, a vzhledem k tomu, že pracujících celkově je nějakých pět milionů a živnostníci tvoří velmi významnou část té celé pracovní síly, tak si myslíme, že těch 5 % výjimek nestačí a je namístě dát tam ten vyšší limit, proto souhlasíme s limitem 10 %, který podle nás už pokryje širší škálu mezních případů. Z toho důvodu tedy podpoříme jako Piráti návrh B4 kolegů Munzara a Skopečka.

Dostávám se k pozměňovacímu návrhu B5, přičemž tento návrh pod sněmovním dokumentem 4821, opět z dílny kolegy Munzara se Skopečkem, se týká rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let, nikoli všichni. Asi se ptáte, jaký je ten rozdíl oproti návrhu pod písmenem - teď se omlouvám - A1, který pokrývá něco podobného. Ten zásadní a podle nás velmi podstatný rozdíl i důvod, proč návrh A1 považuji za příliš úzký, je, že tentokrát se to týká všech žadatelů, nejen těch v registrovaném partnerství nebo v manželství. Vzhledem k tomu, že zhruba 50 % dětí se u nás rodí v nesezdaných svazcích, tak skutečně nepovažujeme za šťastné, pokud tito lidé jsou diskriminováni v oblasti přístupu k hypotékám. Prostě myslíme si, že není správné 50 % rodin diskriminovat a zhoršovat jim přístup k hypotékám jenom proto, že nemají úřední štempl na svůj svazek. Je to 50 % rodin a my máme za to, že by měly mít stejné podmínky pro žádání o hypotéku jako všichni ostatní. Z tohoto důvodu tento návrh podpoříme. Ostatně kolega Martínek ho tuším také předložil. K tomu se ještě dostanu asi v další části, až přijde na řadu. Prostě podporujeme rozšíření úlevy pro mladé tak, aby skutečně stačil jeden žadatel do 36 let věku. Myslíme si, že nedává smysl diskriminovat nesezdané páry. Takže to byl návrh B5 kolegů Munzara se Skopečkem, který jako Piráti rozhodně podpoříme.

Dále návrh C1, to je návrh, který jsem předložil já. Najdete ho pod sněmovním dokumentem 7250. Tento návrh je z mého pohledu zcela zásadní a tady bych zvlášť požádal pana guvernéra, aby se skutečně se mnou pustil do debaty, protože já tam velmi nesouhlasím se stanoviskem, které mi poskytli úředníci, respektive zástupci Ministerstva financí a České národní banky, ve věci dopadů tohoto pozměňovacího návrhu. Tento návrh mění zákon o registru smluv tak, aby se Česká národní banka stala povinným subjektem zákona o registru smluv. Skutečně mám za to, že tato úprava je zcela namístě, že není důvod ve chvíli, kdy státní firmy jako ČEZ nebo České dráhy zveřejňují smlouvy, kdy všechny úřady zveřejňují smlouvy, aby Česká národní banka byla z této povinnosti vyňata. Samozřejmě souhlasím s tím, aby některé smlouvy byly z této povinnosti vyňaty, ale to je podle našeho názoru pokryto ustanovením v zákoně o registru smluv, které vyjímá smlouvy o finanční stabilitě z působnosti zákona o registru smluv.

Zástupci Ministerstva financí a České národní banky namítají, že pokud by došlo k uzavření smlouvy mezi Českou národní bankou jakožto věřitelem poslední instance a nějakou soukromou bankou, že by tato smlouva musela být zveřejněna v registru smluv a že by to vedlo k runu na tu banku, to znamená k tomu, že by klienti ve velkém požádali o výběr vkladů, což by mohlo tu banku samozřejmě položit. Nicméně já se s tímhle zdůvodněním absolutně nemohu ztotožnit. Ve chvíli, kdy zveřejnění té smlouvy by mohlo vést k runu na banku, tak je snad zcela evidentní, že taková smlouva se týká finanční stability našeho bankovního systému, protože přece to, když by kvůli zveřejnění té smlouvy zkolabovala nějaká banka, samozřejmě finanční stabilitu výrazně narušuje. Takže já mám za to, že to je spíš nějaká účelová argumentace ze strany Ministerstva financí a národní banky, kteří nechtějí, aby byla Česká národní banka subjektem zákona o registru smluv, aby bylo vidět na provozní smlouvy České národní banky.

Nemyslím si, že je namístě, aby Česká národní banka měla nějaké význačné jiné postavení od jiných veřejných institucí, co se transparence týče. Z toho důvodu velmi žádám o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. V případě, že skutečně národní banka a Ministerstvo financí trvají na tom svém výkladu, tak prosím o vrácení do druhého čtení, abychom mohli skutečně navrhnout nějakou úpravu, byť jsem přesvědčen, že současné znění je dostačující a že oprávněné výjimky jsou tam pokryty dostatečně. Proto vás tedy všechny žádám o podporu pozměňovacího návrhu C1 pod číslem sněmovního dokumentu 7250.

Další pozměňovací návrh, který byl předložen k tomuto tisku, je opět můj návrh. Týká se odstranění úpravy měnově politických nástrojů v platném znění zákona. Jde o pozměňovací návrh pod písmenem C2.1, sněmovní dokument 7251. Tento návrh je úzce provázaný s návrhem B3, o kterém jsem už hovořil. Tento návrh současně legislativně-technicky opravuje návrh B3 a současně vyjímá ty měnověpolitické nástroje, které se nově přidávají do pravomoci České národní banky.

Já už jsem o tom několikrát hovořil, každopádně to považuji za tak zásadní věc a tak zásadní novou pravomoc, že ještě jednou shrnu argumenty. Skutečně máme tady už rok a několik měsíců platný zákon, který pravomoci České národní banky dočasně rozšířil. Podle nás je velmi namístě tento zákon vyhodnotit, podívat se na to, do jaké míry se ty akciové trhy, pardon, do jaké míry nové pravomoci, například v oblasti nákupu akcií nebo dluhopisů, Česká národní banka využívá. Podívat se na to, k čemu nové pravomoci jsou potřeba, jaké jsou hypotetické scénáře, které není možné pokrýt úpravou zákonů, případně v legislativní nouzi. Bez tohoto vyhodnocení nám skutečně přijde velmi nešťastné tuto úpravu schvalovat natrvalo.

Chtěl bych ještě jednou požádat pana guvernéra a paní ministryni, aby se vyjádřili k této otázce, kterou jsme tady mnohokrát zmiňovali v dnešní rozpravě, o tom, nakolik skutečně se podařilo vyhodnotit dopad těchto zákonů, jaké nové operace ČNB díky těmto pravomocím dělá, které předtím nedělala, proč je to užitečné a proč je to potřeba. Zvlášť ve chvíli, kdy už ta ustanovení v praxi jsou schválena, tak nám přijde naprosto logické, aby se skutečně ověřilo, že fungují tak, jak zákonodárce zamýšlel. Takže ještě jednou apeluji na to, vystupte prosím v této věci.

Další pozměňovací návrh, ke kterému se vyjádřím, je pozměňovací návrh pod písmenem C a číslem 2.2. Je to opět můj návrh. Je to návrh nějakého kompromisního řešení, které by umožnilo, mám za to i v konsenzu se zbytkem opozice, tento zákon posunout dál. Je to návrh kompromisu, který je postavený tak, že by došlo k prodloužení platnosti dočasné úpravy v oblasti obchodů České národní banky na finančních trzích o dva roky až do konce roku 2023. Jak jsem již jednou zmínil, chápeme snahu rozšířit v krizi pravomoci České národní banky a umožnit jí nějaké operace, které by běžně byly nestandardní, například z důvodu toho, aby nedošlo ke zvýšení úroků u splácení státních dluhopisů. Pamatuji si, když tehdy na jaře loňského roku došlo k emisi dluhopisů, tak si paní ministryně pochvalovala, jak to, že byl přijat ten dočasný zákon v nouzovém stavu, jak zlepšil opozici Ministerstva financí při prodeji státních dluhopisů, že jsme jich skutečně prodali víc, než jsme plánovali, a za lepší úrok, než jsme byli ochotni akceptovat, takže to byl tehdy velký úspěch.

Máme za to, že snad v roce 2023 už bude ta krize za námi a že nebude potřeba jednorázová protikrizová opatření prodlužovat trvale, ale jsme ochotni tedy nabídnout kompromis, a to prodloužit to krizové řešení do konce roku 2023. Bude dostatečný prostor vyhodnotit to po volbách. Bude dostatečný prostor na řádný legislativní proces, současně to sníží nějakou nejistotu a také to umožní to, o čem jsem již hovořil, a to vyhodnotit dopady přijaté legislativy. Přestože máme pochybnosti o tom, že to řešení je správné, jsme ochotni jako kompromis umožnit jeho fungování až do konce roku 2023, což je dostatečná doba pro to, aby se podařilo případně dojednat úpravu legislativy, stejně tak vyhodnotit aktuální dopady zákona, vyhodnotit, jak co funguje, případně zvážit, které instituty jsou potřeba, které nejsou. Současně to minimalizuje nějakou nejistotu trhů a nějakou nervozitu investorů.

Takže toto je naše řešení toho, jak se s tímto zákonem vypořádat. Skutečně si myslíme, že by to bylo řešení, které je funkční v této Sněmovně, a současně přijatelné z našeho pohledu i pro Ministerstvo financí i centrální banku. Samozřejmě vím, že pan guvernér i paní ministryně na to mají jiný názor, ale to je holt odpovědnost většiny v Poslanecké sněmovně, jak se k tomu postaví. Za nás je tohle každopádně kompromisní návrh, jak se s tímto zákonem vypořádat.

Další pozměňovací návrh je pod písmenem C a číslem 2.3. Opět můj. Je to návrh, který odstraňuje legislativně technickou chybu v pozměňovacím návrhu B3. Věřím, že to je jenom legislativně technická věc, takže asi není potřeba se jí podrobněji zde zabývat. K návrhu B3 už jsem se obšírněji vyjadřoval, nebudu tedy zdržovat.

Dostávám se k pozměňovacímu návrhu pod označením D1, sněmovní dokument 4432, který předložil kolega Tomáš Martínek. Tento návrh dělá vlastně to samé, co návrh B2 kolegů Munzara a Skopečka, to znamená snižuje počet úvěrových ukazatelů ze tří pouze na jeden. Jedná se primárně tedy o to, omezit regulaci hypotečního trhu pouze na loan-to-value, tedy poměr dluhu vůči ceně nemovitosti. Už jsem to tady obšírněji zdůvodňoval. Každopádně rozpočtový výbor se shodl, že návrh B2 je nejspíš legislativně technicky vhodnější, z tohoto důvodu bude hlasován jako první.

Dostávám se k pozměňovacímu návrhu D2. Tento návrh předložil opět kolega Martínek. Najdete ho pod sněmovním dokumentem číslo 4433. Tento návrh rozšiřuje úlevy pro mladé tak, že k aktivaci úlevy bude stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let. Jde o návrh, který je totožný s návrhem B5, z tohoto důvodu se nebude asi hlasovat. Jenom zmíním, že to je návrh, který podporujeme, a jde o zrovnoprávnění nesezdaných párů se sezdanými páry.

Dále se dostávám k návrhu D3. To je pozměňovací návrh pod číslem 5517. Jedná se o návrh na zrušení oprávnění České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu. My máme za to, že u této nové pravomoci existuje riziko oslabení dohledu, například v případě, že by došlo k zřízení nové právnické osoby, která by měla třeba více zúčastněných majitelů. Máme za to, že tam není úplně zřetelné, jestli by se na ni vztahovala pravidla pro dohled, jako platí pro Českou národní banku, takže spíš z preventivních důvodů doporučujeme tuto pravomoc České národní bance nepřiznávat.

Dále je tady pozměňovací návrh D4 pod sněmovním dokumentem 5518. Opět je to návrh kolegy Martínka. Ten rozšiřuje úlevy pro mladé tak, že věkové kritérium se zvýší z 36 na 40 let. O co jde? Jde o to, že u mladších lidí je dobrá perspektiva toho, že se jejich příjmy do budoucna zvýší, a zpravidla právě na začátku kariéry dochází k rychlejšímu růstu příjmů než později. Z těchto důvodů považujeme pro tuto skupinu lidí kritéria DTI a DSTI za příliš přísná a doporučujeme posunout věkové kritérium z 36 na 40 let, aby se ještě širší skupina mladších pracujících dostala do té výjimky a měli lepší šanci získat hypotéku. Kde jsme vzali tu hranici 40 let? Jde o kritérium, které je totožné u Státního fondu podpory investic. Skutečně máme za to, že ještě lidé ve věku 36 až 40 můžou být v té fázi kariéry, kdy rychle roste jejich mzda a je škoda je vyloučit z možnosti získat vlastní bydlení. To je návrh D4 kolegy Martínka, který najdete pod číslem 5518. Piráti ho samozřejmě podpoří.

Dále návrh D5 pod číslem sněmovního dokumentu 5520 kolegy Martínka. Jedná se o rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude u žadatelů žijících v manželství nebo v registrovaném partnerství stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů požadovaný věk, který se současně zvyšuje z 36 let na 40 let. Jinými slovy jde o kompromisní verzi toho předchozího návrhu, o kterém jsem právě hovořil, aby se vztahovala pouze na sezdané páry nebo registrované partnery, ale nevztahovala se univerzálně na všechny žadatele - byť my považujeme tu širší verzi za lepší, samozřejmě jsme ochotni přistoupit na ten kompromis. Víme, jaké je tady rozložení sil, že záleží na vládních poslancích, zda tento návrh podpoří. Takže D5 je kompromisní verze D4. Velmi vás žádám o podporu tohoto návrhu.

Dále je tu návrh D6, sněmovní dokument 7114 kolegy Martínka, který zavádí povinnost České národní banky zveřejňovat informace o obchodech podle § 32 odst. 1 písm. b). O co se jedná? Máme zato, že pokud dojde k razantnímu rozšíření pravomocí v oblastech obchodu s akciemi a dluhopisy, je namístě současně razantně navýšit transparentnost těchto obchodů. Všimli jsme si toho, že Evropská centrální banka zveřejňuje daleko širší rozsah informací, než se chystá zveřejňovat Česká národní banka. Z těchto důvodů jsme navrhli tento zákon upravit tímto směrem. Transparentnost těch obchodů je skutečně velmi důležitá, pokud se ty pravomoci tak výrazně rozšiřují. Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu kolegy Martínka.

Další návrh je pod označením E1, jedná se o sněmovní dokument 5482. Je to návrh kolegů Rozvorala, Hrnčíře a Španěla. Je to návrh, který rozšiřuje úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů požadovaný věk, který se současně zvyšuje z 36 let na 40 let. Je to tedy další verze návrhů, které tu byly v řadě případů zmiňovány. Myslím si, že v rámci opozičních lavic jsou tyto návrhy konsenzuální. Obracím se tedy na vládní poslance, aby tuto úpravu také podpořili. Piráti to samozřejmě podpoří.

Poslední pozměňovací návrh F1 pod číslem sněmovního dokumentu 5551 je můj. Je to opět snaha vypustit úpravy obchodů a úvěrových operací České národní banky, což je totožné s návrhem B3, proto o něm nebudu již obšírněji hovořit, jenom zopakuji, že skutečně pro ty nové pravomoci nejsou z našeho pohledu dostatečně silné argumenty. To znamená, že vás u návrhu F1 velmi žádám o podporu.

Tolik mé stanovisko k pozměňovacím návrhům předloženým k tomuto tisku. Současně si nyní dovolím předložit návrh na přerušení tohoto tisku do 12.50, abychom stihli projednat bod 334, který je, pokud se nemýlím, o něco konsenzuálnější než tento. Vidím ještě další přihlášené do rozpravy, takže dávám návrh na přerušení do 12.50. Děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, zazněl procedurální návrh. Já jsem přivolal poslankyně a poslance, kteří nejsou v sále. Malou chviličku počkáme, aby měli šanci všichni přijít, a budeme hlasovat o procedurálním návrhu, který zazněl. Žádost o odhlášení jsem slyšel. Všechny jsem vás odhlásil. Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami. Na hlasování jsme připraveni. Hlasujeme o přerušení tohoto bodu do 12.50, což jenom, když to rekapituluji, je trošku zvláštní hlasování, protože na 12.50 máme napevno zařazený bod změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny. Já o tom hlasovat dám. Asi všichni chápeme, jaký by to mělo výsledek. Nebo pokud chce pan poslanec Ferjenčík modifikovat tento návrh, ať jsme více v souladu s už učiněnými rozhodnutími Poslanecké sněmovny? Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tedy modifikuji ten návrh na to přerušit ho do zítra 9.00. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.) Pardon, do pátku, jelikož to je třetí čtení. Omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Takže do pátku 9.00. Ano, to je hlasovatelné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 218, přihlášeno 82 poslanců, pro 26, proti 47. Návrh nebyl přijat. Pokračujeme v projednávání tohoto bodu.

 

Nyní jsou s faktickými poznámkami přihlášeni někteří poslanci. Nejprve vystoupí pan poslanec Jan Jakob, poté pan poslanec Vojtěch Munzar, pak pan předseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, tady v rozpravě padla spousta dotazů, desítky jasných fundovaných dotazů. A já jsem je s tou faktickou čekal a je mi zřejmé, že paní ministryně s námi nehodlá diskutovat. Asi oněměla, což mě u ní nepřekvapuje, trochu mě to mrzí u pana guvernéra, tam mě to mrzí lidsky. Proto mi, vážená paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych na její jasné vyjádření v této rozpravě taky jasně a stručně reagoval. Chtěl bych k tomu říct toto. (Poslanec se odmlčel kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím o klid.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Ještě bych k tomuto dodal následující. (Poslanec se opět odmlčel kvůli trvajícímu hluku v sále.) Tak tolik ve stručnosti. Já myslím, že si, paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, velmi rozumíme. Já bych vás chtěl upozornit, že jsme v parlamentu, to je od slova parlare, tedy mluvit. Vy jste se asi rozhodla přepsat dějiny parlamentarismu a projednání svého návrhu zákona se promlčet patrně k jeho schválení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Vojtěch Munzar s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Chci, vaším prostřednictvím, reagovat na vystoupení pana kolegy Ferjenčíka. Nemám ve dvou minutách prostor, abych tady polemizoval se vším, co řekl, jak hodnotil naše pozměňovací návrhy, přesto si jednu věc dovolím zmínit. On tady na začátku své řeči - a tím polemizoval on se mnou - říkal, že není pravidlem, že v krizi zůstává stejná hodnota bytů. Já jsem to tady takhle neřekl, jenom jsem tím dokladoval, že ten problém není na straně poptávky, ale na straně nabídky. A proto tady je nadhodnocena cena bytu, respektive vysoká cena bytů, protože cenu bytů samozřejmě určuje trh. A můžeme se bavit o tom, jak tedy dále.

Skutečně si nemyslím, že by stávající stav, kdy Česká národní banka může jít formou doporučení, která jsou z valné většiny bankovním sektorem ctěna, že by to byl nějaký výrazný problém, ukazuje se skutečně i na všech těch číslech, že to za prvé banky ctily a za druhé samy banky dokázaly individuálně vyhodnotit situaci svých klientů. Můžeme se bavit o tom dále, protože samozřejmě až uplyne ekonomická krize, naše ekonomika bude potřebovat, aby zde byly výrazné investice i v soukromém sektoru, třeba právě i do výstavby bydlení, a to protože - a jednotlivé studie to ukazují, které říkají, že jedna koruna investovaná takto do výstavby nových bytů přináší do ekonomiky celkem tři koruny.

Takže ono podvazovat skutečně poptávku nějakými závaznými ukazateli, a dnes nevíme, jak centrální banka to bude využívat v budoucnu, podvazovat to nějakými centrálními ukazateli mi nepřijde správné a podvazovat tu poptávku, kterou budeme také potřebovat, a budeme potřebovat výstavbu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Než dám slovo panu předsedovi Filipovi, jenom dvě informace. Pan poslanec Jan Skopeček hlasuje s náhradní kartou číslo 17 a paní ministryně Jana Maláčová se omlouvá z pracovních důvodů z dnešního odpoledního jednání Poslanecké sněmovny.

Pan předseda Vojtěch Filip má slovo ve faktické poznámce. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní ministryně, kolegové, kolegyně, já navrhnu podle § 95a, abychom pokračovali v projednávání třetích čtení po 13. hodině do 14. hodiny, protože sice chápu obstrukce jako součást parlamentní práce, ale chtěl bych upozornit kolegy a kolegyně, kteří vystupují, že některé otázky tady byly položeny v prvém čtení, ve druhém čtení, bylo na ně odpovězeno. Chápu, že někteří, i když jim je odpovězeno, ještě nemusí vnímat obsah slov, kterým jim odpovězeno bylo, ale nemyslím si, že se musíme ztrapňovat před celým národem tím, že neustále jako kolovrátek povídáme jedno a to samé.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zazněl návrh, který mohu chápat jako procedurální. Samozřejmě to, že máme polední přestávku od 13.00 do 14.30, vychází z nějaké politické dohody v rámci Poslanecké sněmovny, kterou držíme, a myslím, že by bylo vhodnější se domluvit na jiném postupu na politickém grémiu, ale samozřejmě návrh zazněl, já o něm hlasovat dám. Návrh zní tak, že budeme pokračovat v projednávání třetích čtení dnes i po 13. hodině, tedy do 14. hodiny. Pan poslanec Marek Benda s poznámkou k tomuto hlasování. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Já jenom bych moc poprosil pana místopředsedu, aby si tento návrh rozmyslel, protože je organizační výbor v jednu hodinu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, je to tak, je organizační výbor, pět minut po skončení dopolední schůze. Pan předseda Válek, také k tomuto návrhu.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já tomu naprosto rozumím. Jenom upozorňuji, že v té době má být zdravotní výbor. Tak já doufám, že bude zrušený... (Ozývají se hlasy z pléna.) Já neříkám, já jenom aby paní profesorka Adámková to věděla, počítá s tím. Samozřejmě, to téma je komplikované, jsem připraven pomoci všem těm kolegům, kteří mají v té době nějaké činnosti tím, že si vezmou hodinovou přestávku, to je to nejmenší, co pro ně můžu udělat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Takže teď už budeme hlasovat o návrhu, tak jak zazněl, tedy podle tohoto návrhu, abychom jednali po 13. hodině do 14 hodin, třetí čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 219, přihlášeno 87 poslanců, pro 53, proti 29. Návrh byl přijat. A budeme tedy pokračovat až do 14 hodin.

 

Nyní je na řadě faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka, poté faktická poznámka pana předsedy Válka a potom faktické poznámky pánů poslanců Munzara a Skopečka, v tomto pořadí. Pan poslanec Ferjenčík, prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych, vaším prostřednictvím, stručně reagovat na kolegu Munzara, který hovořil o tom, že ne ve všech krizích klesají ceny nemovitostí a že ten problém cen nemovitostí je potřeba řešit především na straně nabídky. Tento argument chápu, nicméně skutečně mám za to, že v případě toho parametru LTV, loan-to-value neboli té půjčené částky vůči ceně nemovitosti, je státní regulace adekvátní. Prostě chrání toho dlužníka před tím, aby v případě, že současně přijde o práci a schopnost splácet hypotéku a musí nemovitost prodat, aby mu nehrozilo, že současně spadne do nějaké dluhové pasti. Z tohoto důvodu já ten parametr považuji za rozumný a jako Piráti jsme připraveni ho podpořit. Vaším argumentům rozumím, ale skutečně tady si myslím, že je namístě chránit ty dlužníky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Vlastimil Válek, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji mockrát. Ono tady z tohoto je vidět, a to je, prostřednictvím pana předsedajícího, moje odpověď na technickou poznámku pana poslance Filipa, jak problematické je to téma. Musíte si uvědomit, že jsme v polovičním složení, což si možná diváci úplně neuvědomují, ale je to pro ně i pro vás, tak jak pan předseda prostřednictvím pana předsedajícího promlouval, těm, co to sledují, že v polovičním složení je tady pokaždé jiná struktura poslanců. Takže ti, co byli v prvním, nemusí být v druhém a nemusí být ve třetím, proto se ty otázky opakují. A pokud na ně nezískáváme odpovědi, tak samozřejmě pak je v tom zmatek.

Vezměte si, že my třeba zrovna dneska tady nemáme ty, kteří ty odpovědi znali, a teď tady dva pozměňovací návrhy jdou proti sobě. Člověk by se v tom rád orientoval, ale těžko od lékaře chtít, aby rozuměl takhle složité problematice. Proto bych velmi ocenil, kdyby experti a odborníci, a paní ministryně z mého pohledu rozhodně špičkový odborník je, a o panu guvernérovi už si vůbec netroufám říci nic jiného, než že je špičkový odborník, se k tomu vyjádřili a pomohli mně v rozhodování, ke kterému z těch pozměňováků se přiklonit. To je vše, děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Vojtěch Munzar s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já vím, že už jsme rozhodli o procedurálním návrhu pana místopředsedy Filipa. Sněmovna je samozřejmě suverén, ale já reaguji na jeho slova, kterými ten názor provázel.

My jsme tady několikrát upozorňovali na to, aby nám bylo zodpovězeno na některé otázky. Některé otázky, vy říkáte, že byly odpovězeny třeba v prvním čtení. No, jak mohlo být v prvním čtení, pane místopředsedo, odpovězeno na otázku, jakým způsobem Česká národní banka využila nových kompetencí, které má dočasně z novely zákona přijaté v legislativní nouzi, když první čtení bylo projednáváno ještě před třetím toho zákona? No to prostě není možné. Tak prosím vás neříkejte tady, že ty otázky nám byly odpovězeny. Odpovězeny nebyly. To je za prvé.

Za druhé. Já chápu, že vy jste zastánci tohoto tisku, ale prostě v parlamentní demokracii není možné, aby opozici byla zavírána ústa tím, že říkáme, že my obstruujeme. My jsme tady několikrát žádali pana guvernéra i paní ministryni, ať se k tomu vyjádří, protože to je tak zásadní novela, která opravdu určí to, jak centrální banka bude využívat své pravomoci, na několik let dopředu, a my skutečně chceme znát ty odpovědi. A skutečně to, co jste tady použil proti nám, považuji za hodně nefér. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Skopeček s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Tomáš Martínek, také faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Chci, vaším prostřednictvím, reagovat na pana místopředsedu Filipa. Víte, pro mě novela zákona o České národní bance je skutečně zákonem tohoto volebního období. Chtěl bych vám, pane místopředsedo, říci, že jsem uspořádal ve spolupráci s místopředsedou rozpočtového výboru Dolejšem dva semináře, kam jsme pozvali jak zástupce České národní banky, tak zástupce ministerstva, ale dokonce jsme oslovili celou řadu akademiků, docentů vysokých škol z oboru hospodářská politika nebo ekonomie a velmi pečlivě a detailně jsme diskutovali novelu zákona o České národní bance. Věnovali jsme tomu spoustu času, i tito vysokoškolští pedagogové tomu věnovali spoustu času a já si skutečně vyhrazuju, aby někdo ve chvíli, kdy tu diskutujeme jeden z nejdůležitějších zákonů tohoto volebního období, aby ve chvíli, kdy nám ministryně financí ani guvernér České národní banky, kteří sem ten zákon přinesli, nedokážou ani jednou vystoupit a odpovědět, aby opozice byla nařčena z nějakých obstrukcí.

Pane místopředsedo, zjednejte nápravu u paní ministryně, kterou vaše komunistická strana v rámci podpory koalice podporuje, řekněte jí, ať vystupuje, ať s námi diskutuje, a třeba to projednání bude mnohem horší. Ten, kdo tu dnes obstruuje, není opozice, která věcně diskutuje, ale paní ministryně, která neřekla na relevantní dotazy ani jedno jediné slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan poslanec Tomáš Martínek, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já se tady musím připojit ke kolegovi Munzarovi, protože tady z mého projevu zazněl jeden jediný dotaz, poměrně zásadní pro mé rozhodování, který zatím prostě zodpovězen nebyl, a to jestli Česká národní banka již využila pravomoci, které dočasně má ohledně nákupu na finančních trzích, nových možností kvantitativního uvolňování, a pokud ano, tak jakým způsobem o nich informuje veřejnost. Pokud ne, tak jakou mají garanci občané, že o nich bude informováno. Protože tady doopravdy chceme zajistit, že Česká národní banka, když už má mít tuto obří pravomoc klidně rozhodovat o stamiliardách, které může vrhnout na trh nějakým způsobem do firem, které mohou patřit komukoliv, do pochybných společností a podobně, tak jakou budou moci mít občané České republiky, kteří jsou de facto garanty české měny, České národní banky a tak dále, tedy jakou budou mít oni garanci, že budou vědět, že uvidí, co s těmi operacemi Česká národní banka dělá, stejně jako to vidí občané eurozóny v případě ECB, a budou moci posoudit, jestli nakupuje doopravdy kvalitní aktiva, která nejsou nakoupena jenom na základě toho, že potřebujeme zachránit kamaráda, který se chce nechat vyplatit z nějaké společnosti. To bychom měli zajistit, to je to zásadní, protože tady se může jednat doopravdy o neskutečně velké množství prostředků, o které by mohli občané České republiky přijít, a myslím si, že to si nikdo z nás nepřeje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Skopeček s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Ještě bych měl jeden dotaz, tentokrát na pana guvernéra. My jsme před projednáváním tohoto zákona hlasovali v Poslanecké sněmovně o tom, aby mohl být přítomen na projednávání tohoto bodu. Já jsem samozřejmě stejně jako v minulosti opakovaně hlasoval pro to, aby tady pan guvernér mohl být. Považuji to za slušnost, udělám to kdykoliv jindy, považuji to za normální. Ale chci se pana guvernéra zeptat, proč vůbec měl ambici o to, požádat tady s námi být, když na žádný dotaz zatím neodpověděl. Jestli se chystá odpovědět na závěr, nebo se nechystá vystoupit vůbec, pak já nerozumím tomu, proč vlastně jsme o jeho přítomnosti tady hlasovali, když doposud nereagoval na žádný podnět ze strany poslanců Parlamentu České republiky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Jan Řehounek. Připraví se pan poslanec Jan Skopeček, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Řehounek: Pane předsedající, paní ministryně, pane guvernére, jelikož je 12.44 a já vím, že moje vystoupení bude delší než šest minut, kdy ve 12.50 byste mě přerušil na základě pevně zařazeného bodu, tak já se přihlásím do obecné rozpravy znovu po skončení toho pevně zařazeného bodu 12.50, protože bych rád svůj příspěvek opravdu měl celistvý. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, rozumím. Nicméně pokud byste, pane poslanče, hovořil a já vás přerušil, tak samozřejmě poté, co se k tomu bodu vrátíte, byste pokračoval ve svém vystoupení. Respektuji toto vaše rozhodnutí.

Pan předseda Bartošek s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Já navážu na svého předřečníka, pana poslance Skopečka, vaším prostřednictvím, protože skutečně zde padla řada otázek jak na pana guvernéra, tak na paní ministryni. My nechceme nic jiného než to, abychom na ty otázky, které zde byly položeny, dostali odpověď. V případě, že skutečně pojedete strategii, že jste rozhodnuti mlčet a doufat, že nějakým způsobem se to uplácá až do konce a pak se bude hlasovat, tak v případě nekomunikace z vaší strany pouze avizuji, že jako opozice na to budeme muset reagovat, protože nekomunikaci nepovažujeme za řešení ani za způsob, jak se vypořádat s položenými otázkami. Takže pouze avizuji, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, a my se podle toho budeme muset zařídit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Vojtěch Filip nyní s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. No, já vlastně mám štěstí, že hovořím po kolegovi Bartoškovi. Ano, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, čili když tady máme klasickou parlamentní obstrukci, ale klasickou parlamentní obstrukci, tak se nedivte, že ti, kteří mají odpovídat, budou odpovídat v závěrečném slově. Možná že je to mojí profesí, ale vždycky je to tak, že i u soudu má někdo závěrečné slovo a pak přijde rozhodnutí. A u nás je diskuze, pak závěrečné slovo a pak hlasování.

Já ty vaše výzvy sice chápu, ale protože jsem je slyšel tolikrát, tak na ně nemohu reagovat jinak, než že je považuji za pokus zablokovat tento zákon. Prosím, přiznejte se k tomu, že ho nechcete a že nemáte sílu ho zablokovat, jenom parlamentní obstrukcí. Neříkejte tady, že to nebo ono nebylo. Ten tisk má číslo 532. My jsme téměř u čísla 1200, a vy říkáte, že na to bylo málo času a málo diskuze? Vždyť je to lež! Normální lež! A já jsem přesvědčen o tom, že nemusíme na lež reagovat tím, že budeme donekonečna opakovat věci, které tady už řečeny byly.

A navíc, a to si dovolím říct, prosím, byla tady od roku 1995, od přijetí zákona o jednacím řádu, jasná dohoda o tom, jak se vede diskuze v prvním čtení, ve druhém čtení včetně obecné a podrobné a ve třetím čtení. Že si z diskuze ve třetím čtení, kde můžete dát pozměňovací návrh jenom legislativně technický nebo o čísle, děláte jinou diskuzi, to není problém jednacího řádu, to je problém váš. (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Teď ještě faktická poznámka pana poslance Mikuláše Ferjenčíka, pak jsou přihlášeni další kolegové s faktickými poznámkami, ale uvidíme, co stihneme před 12.50. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím reagovat na kolegu Filipa, který tady hovoří o tom, že klademe stále dokola stejné otázky, nicméně prostě nemá pravdu. Tady jde o základní věc a to je vyhodnocení fungování nových pravomocí dosud. Máme prostě zákon, který platí, který významně rozšířil pravomoci ČNB, a nás zajímá, jakým způsobem Česká národní banka ty nové pravomoci využívá, a na rozdíl od vás my tady všichni nemáme přednostní právo. Takže pokud nám pan guvernér a paní ministryně odpovědí v závěrečném slovu, tak to není žádná diskuze. Protože diskuze je, když můžete reagovat na toho předřečníka. Ale ve chvíli, kdy reagovat nemůžete, tak se přece nedá o nějaké diskuzi hovořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Protože je 12.50 hodin, tak v tuto chvíli přerušuji projednávání tohoto bodu. Vrátíme se k němu poté, co projednáme bod napevno zařazený na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Je to bod číslo

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 21. 4. 2021 v 9:01.