Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

331.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 984/ - třetí čtení

Místo u stolku zpravodajů už zaujímá paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová a zpravodajka garančního výboru, kterým je ústavně-právní výbor, poslankyně Kateřina Valachová. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 984/2, který byl doručen dne 11. února 2021. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 984/3.

Před zahájením rozpravy ve třetím čtení se ptám paní ministryně, zda má zájem o vystoupení. Vzdáváte se této možnosti, nebo přejete si vystoupit, paní ministryně? Ano. Tak paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Dobré jitro. Já už jsem tady tento vládní návrh zákona uváděla a jenom chci připomenout, co je smyslem této vládní novely. Obecně je cílem zvýšení ochrany dětí v právních vztazích a posílení role zákonných zástupců při právním jednání nezletilých. Dále má za cíl předcházet vzniku takzvaných dětských dluhů a představuje vlastně alternativní návrh k původnímu návrhu poslanců Valachové, Nachera a dalších. Jednalo se o tisk 456. Já se s tímto vládním návrhem samozřejmě ztotožňuji. Je tu celá řada pozměňovacích návrhů, ke kterým se vyjádřím konkrétně, až tady budou hlasovány a předneseny. Takže to je zatím asi krátce vše na úvod. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Otevírám rozpravu a do té je přihlášena paní poslankyně Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážená vládo, kolegové, kolegyně, nyní projednáváme v posledním čtení novelu občanského zákoníku, která má zakázat dětské dluhy a zabránit tak tomu, aby v České republice v jednadvacátém století probíhaly exekuce dětských dluhů. Dětské dluhy jsou něco, co samozřejmě v naší zemi nechceme, a je s podivem, že teprve teď se nám podařilo najít shodu, abychom dětské dluhy zakázali.

Abyste si konkrétně představili, jaké situace zakážeme a jaké napříště nebudou možné, a já jsem ráda, že jsme dospěli k této shodě, dovolím si připomenout několik konkrétních situací, které právě zákaz dětských dluhů, který předkládá Ministerstvo spravedlnosti a paní ministryně Benešová a navazuje na poslaneckou iniciativu moji a dalších poslanců, jak bylo zmíněno, znemožní, a znemožní tak také exekuce dětských dluhů. Tyto konkrétní příběhy jsou zmapovány různými nevládními organizacemi, které se zabývají ochranou práv dětí, a ochrana práv dětí je také to, o co tady jde především.

První situace se týká toho, kdy dítě nabude dluhy z dědictví. Pavlovi zemřel ve dvanácti letech otec, jehož byl ze zákona jediným dědicem. Otec měl napůjčováno u několika nebankovních společností a jeho dluh byl o 90 000 vyšší než hodnota jeho majetku. Matka jako zákonná zástupkyně toto dědictví neodmítla, a tak se Pavel bez vlastního vědomí ocitl v dluzích, které do dosažení dospělosti narostly na úrocích na více než 210 000 korun.

Jiná situace. Petra se před dvěma lety dostala do dětského domova a tehdy se přišlo na to, že kvůli pokutě za neplatný lístek z doby, kdy jí bylo sedm let, je na ní v exekučním řízení vymáháno 18 000 korun. Vzhledem k jejímu nízkému věku může navíc částka stále stoupat.

Další situace. Lidčin otec spáchal sebevraždu. Když krátce poté přišla do pěstounské rodiny, zjistilo se, že má proti sobě vedeny dvě exekuce, obě za jízdu načerno do školy v doprovodu matky, a to z doby, kdy bylo Lidce osm a dvanáct let. Celková částka vymáhaného dluhu je nyní víc než 28 000, z níž většinu tvoří náklady na exekuční řízení.

Poslední je situace Petry, o kterou se celé dětství starala pouze maminka, pomáhal dědeček. Otec o ni nikdy neprojevil zájem, není ani zapsán v rodném listě. Když jí bylo patnáct let, maminka vážně onemocněla, o dva roky později po ročním pobytu v nemocnici maminka Petry umřela. Právě v této době se začal rodit naprosto absurdní příběh. Petra v době, kdy její maminka bojovala se zákeřnou nemocí, dostala dvě pokuty za jízdu načerno. Pokuty předala dědovi, u kterého bydlela, a ten tyto pokuty zaplatil. Ovšem nevšiml si, že ve výzvě bylo také uvedeno, aby si sám dopočítal úroky z prodlení a tyto také zaplatil. Následná exekuce vůči dítěti byla vedena právě ne za nezaplacené jízdné, ale o pár desetikorun z nezaplacených úroků z prodlení. Co je podstatné, veškerá řízení, ve kterých byla proti ní vydána pravomocná rozhodnutí, probíhala bez jejího vědomí, nemohla se k ničemu vyjádřit, vše skončilo až exekucemi. Navíc každou z nich spravuje jiný exekutor, který každý zvlášť požaduje nejenom zaplacení jistiny, ale i náklady exekuce, které tu původní částku mnohonásobně převyšují.

Kolegové a kolegyně, vážená paní ministryně, důvod, proč jsem uvedla tyto konkrétní případy, je jednoduchý. Návrh zákona, který budeme dnes, věřím, ve finálním čtení schvalovat, řeší všechny tyto situace dětí do třinácti let. Napříště my jako zákonodárci přikážeme, že dluhy nevznikají a dohled má vykonávat rodič. Do patnácti let my jako poslanci a poslankyně přikážeme, že nelze vůči takovému dítěti uplatňovat a následně vymáhat smluvní pokutu.

Stejně tak přikážeme, že do zletilosti případné závazky za takového nabyté dluhy, tedy od třinácti let do zletilosti, mohou být uplatněny jenom vůči majetku a do výše majetku, které dítě má. Myslím si, že všechny tyto kroky jsou spravedlivé, vyvažují to, co doposud bylo často nazýváno chobotnicí, která umožňuje exekuce dětských dluhů, a zároveň i oprávněné zájmy věřitelů tam, kde by bylo namístě takovéto závazky a dluhy vůči například už starším, ač nezletilým dětem uplatnit. Stejně tak tento zákon posiluje procesní postavení takových dětí v řízení a také posiluje práva dalších zákonných zástupců, například pěstounů, tak, aby reagoval právě na ty situace, které jsem popisovala.

Zároveň bych chtěla zdůraznit, že kromě těchto pravidel, která navazují na poslanecký návrh zákona, a který je tedy vetknut do vládního návrhu zákona uvedeného paní ministryní spravedlnosti, také došlo v průběhu projednávání Sněmovny k několika změnám, které ústavně-právní výbor podpořil. Já za tu v tuto chvíli nejcennější - a děkuji za souhlas Ministerstva spravedlnosti a samozřejmě i podporu všech kolegů napříč politickým spektrem - pokládám to, že účinností zákona 1. 7. 2012 se těchto všech spravedlivých pravidel, která zakážou dětské dluhy a znemožní nelidské dětské exekuce, budou moci dovolávat všichni, všichni, kterým takovéto nespravedlivé dětské dluhy vznikly až do okamžiku, kdy 1. 7. 2021 jim bylo 21 let. Takže všechny tyto dětské dluhy, které byly uplatňovány způsobem a praktikami, které jsem vám popisovala v jednotlivých příkladech, je zpětnou účinností napravíme. Já to pokládám za velmi důležité, protože dětské dluhy jsme podle mého soudu nikdy v České republice připustit neměli, a jsem ráda, že se alespoň doposud shodujeme v tom, že musíme najít cestu k nápravě, a věřím, kolegové, že dnešní dopoledne dětské dluhy zakážeme.

Naposledy se zmíním k pozměňovacímu návrhu, který zatím nezískal podporu a týká se možnosti, aby zpětně bylo možné, tak jak judikují dlouhodobě naše soudy, včetně soudu Ústavního, prominout, upustit od vymáhání některých dluhů, které mají takovouto povahu a od kterých velmi často v praxi tedy není upouštěno, řekněme, dobrovolně stran věřitelů - často jsou to veřejné instituce - s odkazem na řádnou správu majetku. Tato změna zatím nezískala podporu, ale já jako člověk, který změny v zákazu v dětských dluzích inicioval před více než třemi lety, chápu dobrý úmysl tohoto návrhu a já osobně ho budu podporovat. Pokud by neprošel, jsem připravena hledat řešení, možná dokonalejší, možná legislativně čistější, jak takovéhoto výsledku dosáhnout. Děkuji vám, kolegové, kolegyně, za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Poprosím o slovo pana poslance Výborného, připraví se pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolte mi také se krátce vyjádřit k obsahu této novely občanského zákoníku, občanského soudního řádu, který je, tak jak jsem tady myslím už říkal v rámci druhého čtení, velkým dluhem, dluhem nás zákonodárců vůči elementární spravedlnosti a respektování toho, co je naprosto standardní a běžné jinde v civilizovaných zemích nejenom Evropy, a sice že není možné dítě, které nemá možnost se jakkoliv bránit, vystavit situaci, kdy v osmnácti letech startuje do života s batohem, břemenem dluhů, kdy o tomto břemeni, o tomto batohu, se dozví v okamžiku, kdy je mu osmnáct let, a někde v poštovní schránce mu přistane dopis, kterým je mu oznámeno, že dluh, který vznikl často absurdně v raném dětství bez vědomí tohoto dítěte, je vymáhán podobou exekuce.

Chtěl bych v této situaci také odkázat na důvodovou zprávu tohoto sněmovního tisku 984. Je velmi precizně a podrobně zpracovaná. Je tam také komparativní srovnání s jinými, nejenom evropskými zeměmi. Ministerstvo spravedlnosti si tady dalo velmi pečlivou práci s přípravou. Skutečně tam můžete nalézt srovnání, která se týkají této problematiky, otázky nabývání zletilosti a práv a povinností dětí.

Dovolte mi ale také připomenout to, že k dnešnímu datu jsme tak trochu doklopýtali, protože přesně za měsíc - 5. dubna 2021 - to budou dva roky, kdy kolegové Jan Bartošek, Kateřina Valachová, Patrik Nacher, Lukáš Kolařík zde předložili ten sněmovní tisk, kterým navrhovali řešit tuto problematiku. Pan premiér se poté na jednání vlády rozčiloval, jaká to je prasárna; cituji doslova jeho slova, že něco podobného je v České republice možné. Nicméně potom byla nějaká shoda na úrovni vlády a Ministerstva spravedlnosti, že je potřeba připravit kvalitní legislativní řešení, které by řešilo nejenom problematiku dluhů, ale i nabývání zletilosti dětí a práv a povinností s tím spojených a z toho vyplývajících. Proto se celý ten proces poněkud vlekl. Nicméně jsem rád, že jsme dnes na jeho konci, minimálně tady v první fázi na půdě Poslanecké sněmovny, a považuji to za skutečně velmi, velmi důležité.

Situace se sice částečně změnila, protože jsou tady judikáty soudů i Ústavního soudu. Typicky je možné poukázat například na to, že Ústavní soud jasně judikoval, že je nepřípustné vymáhat dluhy za poplatky v rámci komunálního odpadu, které města vymáhají po dětech, poplatky, které nebyly zaplaceny. Toto už bylo judikováno, přesto některé soudy toto stále nerespektují a rozhodovací praxe soudů v tomto smyslu není jednotná. Je tedy důležité, abychom touto úpravou, kterou dnes projednáváme, ty věci postavili zcela najisto.

Kolegyně Kateřina Valachová zde uváděla ty příběhy, já bych mohl pokračovat. Existují organizace, například Tady a teď, které aktivně pracují ve prospěch těchto dětí a kde si ty příběhy můžete přečíst. Skutečně někdy rozum zůstává stát, jak je možné něco podobného v České republice v 21. století. Víte, ten problém se často týká těch, kteří už svým životním osudem se dostaly do situace, za kterou samy nemohou, kterou si samy nezavinily. Jedná se velmi často, nebo řekl bych téměř většinově, o děti v dětských domovech, které v situaci, kdy potom v osmnácti letech se mají postavit na vlastní nohy, v situaci, která pro ně není vůbec jednoduchá, protože nemají oporu ve funkční a fungující rodině, tak v tom okamžiku, kdy například i s podporou různých neziskových organizací, s podporou samotného dětského domova, získají nějaké vzdělání tak, aby mohly se samostatně postavit na svoji životní dráhu, tak v tom okamžiku je fakticky stát klepne přes prsty s tím, že tady vznikl nějaký dluh v jejich dětství, v době do osmnácti let, ten dluh nebyl uhrazen a v tuto chvíli často z velmi malé jistiny nárůstem, obrovským nárůstem toho příslušenství, různých penále, pokut, úroků a podobně, je tento dluh po těch dětech, které nemají v osmnácti letech na startu fakticky žádný příjem, je dramaticky vymáhán. A to už nemluvím o případech, kdy tyto děti například potom přicházejí o finanční částky například ze sirotčích důchodů, které měly naspořené a které jim měly umožnit alespoň trochu hladší start do života, a které jim v tom okamžiku jsou zabaveny v rámci exekucí. Nepovažuji to za správné ani morální, to už v žádném případě ne.

Kolegyně, kolegové, dovolte mi požádat nejenom o podporu celého toho tisku, ale také o podporu pozměňovacího návrhu, o kterém na konci hovořila zpravodajka Kateřina Valachová. Je to pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem číslo 7330, který jsem předložil spolu s kolegou Janem Farským a který reaguje na tu praxi, která bohužel je u nás stále velmi častá, až není stoprocentní, to je potřeba říci, ale bohužel stále u nás platí, kdy veřejné instituce, obce, města, knihovny, dopravní podniky a další, prostě instituce s podílem státu z obavy, že by snad mohly porušit pravidla pro správu veřejného majetku, že by porušily pravidla toho spravedlivého a správného hospodáře, se obávají tyto exekuce, tyto dluhy zastavovat. Je to jenom z toho důvodu, že mají obavu, že by mohly čelit trestnímu stíhání.

Ono to fakticky není pravda, už dnes ten výklad je naprosto jasný a možný. V těchto případech je možné upustit od vymáhání těchto dluhů, aniž by tím ta instituce, ta organizace porušila právní řád. Nicméně ty obavy tady stále přetrvávají. Jsme přesvědčeni, že by bylo vhodné v rámci této novely tu věc postavit najisto, a proto do přechodných ustanovení, čili nikoliv do těla toho zákona, to znamená, my tady vkládáme nové přechodné ustanovení, které se vztahuje pouze k těm dluhům, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona. Pořád se tady bavíme, možná mě paní ministryně opraví, o nějakých téměř 5 000 případech dětských dluhů v České republice, takhle nějak se to číslo pohybuje, tak my zde navrhujeme napevno stanovit, že v případě, že dojde k odpuštění takového dluhu veřejnoprávní institucí, tak že tato veřejnoprávní instituce nejedná v rozporu s pravidlem povinnosti spojených se správou majetku. To je předmětem toho našeho pozměňovacího návrhu. Směřuje zpětně, protože tu budoucnost řeší návrh samotný, k těm situacím prostě už nebude docházet. Ale stále tady máme případy, a je jich bezmála 5 000, které by bylo vhodné tímto způsobem umožnit řešit.

Mimochodem, jedná se často o dluhy, které stejně nebudou nikdy vymoženy. Je zpravidla jasné, že jsou nevymahatelné, ale přesto se jednotlivé organizace, instituce obávají, ze sice neodůvodněných důvodů, ale obávají se tyto exekuce zastavovat, a tím pádem umožnit těm mladistvým nebo lidem, kteří jsou na startu životní dráhy, se zbavit tohoto břímě, které si nesou.

Na ústavně-právním výboru ten návrh byl široce diskutován, byla tam zmíněna obava z toho, že pokud bychom toto přijali, že by tady byl možný jakýsi výklad a contrario, to znamená ve všech jiných případech by platilo, že tady se jedná o porušení pravidel správy, řádné správy veřejného majetku. Nicméně tento výklad, zdá se i po konzultacích s právníky, není opodstatněný, protože by to mohlo vést i k jiným absurdním výkladům. Dovolím si tady jeden příklad za všechny uvést, týká se to manželství. V případě, že manžel cizinec pobývá na území České republiky, tak získává povolení k pobytu v případě, že to manželství je skutečné, nikoliv fingované. Současně platí výklad, že v okamžiku, kdy z manželství vzejde dítě, toto manželství je skutečné a není fingované. Pokud bychom použili onen výklad diskutovaný a contrario, tak bychom se dostali do naprosto absurdní situace, kdy bychom tímto výkladem dospěli k závěru, že každé manželství, kde není dítě, je fingované. Předpokládám, že se tady všichni shodneme na tom, že tento výklad je absurdní, a analogicky tedy nelze tuto výkladovou linku vztahovat ani na situaci, která je předmětem toho našeho pozměňovacího návrhu. Skutečně, řešíme tím pouze otázku dětských dlužníků.

A já bych vás chtěl poprosit při závěrečném hlasování o podporu i tohoto pozměňovacího návrhu, abychom udělali oba dva důležité kroky, jak ten krok směrem do budoucna, tak ale abychom za sebou nenechali tu minulost, která by nebyla tou dnes schvalovanou právní úpravou dostatečně jasně řešena. Říkám znovu ještě fakticky, už dnes toto možné je, my to pouze stavíme najisto v rámci přechodných ustanovení, to znamená prominutí a upuštění od vymáhání nebo jiný úkon věřitele směřující k zániku nebo snížení dobytnosti dluhu vzniklého přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona osobě, která v době vzniku tohoto dluhu nenabyla plné svéprávnosti, se nepovažuje za porušení povinností spojených se správou majetku.

Děkuji za podporu jak paní ministryni, tak i vám, kolegové a kolegyně, a věřím, že ten výsledek, to znamená že v České republice už nebude možná praxe dětí, které samy, často ve složité situaci dětských domovů a podobně, potom startují do života se zátěží exekucí, tak že tomu konečně a definitivně učiníme přítrž. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a poprosím pana poslance Nachera, připraví se pan poslanec Kolářík.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pěkné páteční dopoledne. Vážená paní ministryně, pane předsedo, kolegyně, kolegové, já si myslím, že dneska je skutečně velmi významný den, kdy ukončíme praxi, kdy v České republice existují dětské dluhy nejenom u dětí nebo skoro dospělých, kterým je patnáct až osmnáct, ale skutečně dětské dluhy i u nemluvňat. Chtěl bych tady připomenout, jakkoli je pravda, že ta materie, kterou tu máme - a já připomínám, že jsou to vlastně tři tisky, byly to historicky tři tisky, já se pak k nim vrátím, abych udělal takový exkurz - tak jakkoli to trvá, jak tady říkal můj kolega, dva roky, tak bych chtěl poděkovat Ministerstvu spravedlnosti, protože my se tady bavíme o praxi, která je tady v České republice dvacet let. Ještě jednou - dvacet let. Je to podobné, jako jsem se tady včera rozčiloval u volebního zákona. Funguje to tady dvacet let a významně se to řeší v tomto volebním období. Aby z toho nevyplynulo, že to, co jsme mohli projednat v lednu nebo v prosinci, projednáváme nyní na začátku března, takže: projednáváme věc, která vznikla v tomto volebním období, a my to napravujeme. Ještě jednou, my napravujeme neuvěřitelnou věc, která tady funguje dvacet let. Dvacet let! To, že se to takhle táhlo, je dáno také velmi významně covidovými zákony, mimořádnými schůzemi apod.

My jsme tady před dvěma roky přišli s tiskem 456, kde jsme chtěli v zásadě velmi zjednodušeně nastavit to, že by byla odpovědnost jenom zákonného zástupce. Byla to poslanecká iniciativa a tenkrát jsme se dohodli, že i po určité kritice ze strany ústavních právníků a stanoviska Ministerstva spravedlnosti, které říkalo, že s tímto obecným cílem se ztotožňuje a podporuje, nicméně je třeba se zabývat vhodnými způsoby, jak vytyčeného cíle legislativně dosáhnout, abychom s vaničkou nevylili i dítě, doslova v tomto případě. Obáváme se, že předložený návrh nepostihuje ty oblasti, na které navrhovatel materiálně chce cílit. Návrh také nepovažujeme za koncepční řešení problematiky právního jednání nezletilých, respektive možných negativních následků tohoto jednání. Proto vznikla široká dohoda o tom, že se vytvoří vládní materiál - to je ten, který teď projednáváme, 984.

Nicméně bych zde chtěl říct, že jsme mezitím tady nespali. Vyřešili jsme věc, kterou bych já časově dal směrem do minulosti. Přijali jsme tisk 493 v rámci insolvenční novely, kde jsme dluhy vzniklé v dětství, tedy před nabytím 18. roku věku, zařadili tyto dlužníky mezi zvlášť zranitelné s tím, že by bylo možné je oddlužit do tří let bez splnění těch procent. To znamená, my jsme mezitím vyřešili tu minulost. Připomínám také, že jak v tomto volebním období, tak v tom minulém se významně snížily náklady exekuce, to s tím také souvisí. Mám tady tabulku, nebudu vás tím zatěžovat, nechci zdržovat, kde náklady v roce 2012 při vymáhání nějakých 824 korun byly téměř 20 000, dneska jsme významně pod polovinou.

Přijali jsme několik insolvenčních novel, zastavujeme postupně, ne vždy s úspěchem, protiprávní exekuce. Zvyšovali jsme horní opakovaně i dolní hranici nezabavitelné částky a teď tady máme pětsetčtyřicetpětku - novela exekučního řádu. Takže ta kultivace, to všechno souvisí s tím, že zastavování dětských dluhů, ukončování této praxe, je v nějaké logice fungování řekněme posledních šesti let.

Dámy a pánové, tento návrh, který jsem už v druhém čtení rozdělil věkově do třinácti, do patnácti, do osmnácti let - už to tady popisovala zevrubně Kateřina Valachová, to znamená do třinácti let odpovědnost nebo nezpůsobilost z hlediska delikátní způsobilosti, až na ty výjimky, do patnácti let zákaz smluvních pokut a v osmnácti letech může být dluh pouze ve výši majetku toho dítěte, které má před nabytím svéprávnosti - je věc, kterou řešíme do budoucna. To znamená tak, jak se k těm dluhům budeme my dívat. Stejně tak se do budoucna díváme i na druhou část této novely, té OSŘ, to znamená že už nebude možné, aby tady byl rozsudek pro zmeškání nebo pro uznání, takže měníme i tuto část. I v tomto případě bude ochrana těch dětí mnohem, mnohem větší.

Co ale bych řekl, že směřuje do současnosti a co můžeme změnit, částečně řeší zde zmiňovaný pozměňovací návrh kolegů Výborného - Farského. Teď já nebudu řešit, jestli to je úplně přesně legislativně dobře napsáno nebo ne, jde teď o tu podstatu. Protože když jsme to tady probírali před dvěma lety poprvé, tak se mi podařilo toto téma dětských dluhů táhnout i na komunální politiku. My jsme 25. dubna 2019 přijali usnesení, kde jsme pověřili Radu hlavního města Prahy - tam pro to hlasovala koalice, opozice - aby vyřešili a zastavili dětské dluhy a nastavili systém tak, aby se to neopakovalo. Tehdy jsme zjistili, že magistrát samotný neeviduje žádné probíhající exekuce osob do patnácti let, nicméně v Dopravním podniku tyto exekuce byly v počtu nějakých 170. Součástí toho bylo i doporučení, aby pohledávky za osobami do patnácti let věku se primárně řešily vlastními silami, to jest interními zaměstnanci, a aby i obchodní společnosti, kde má Praha majetkový podíl, je vymáhaly vlastními zaměstnanci a nerostla tak ta částka jistiny o náklady vymáhání externími subjekty, třeba právě prostřednictvím exekucí. To znamená, to bylo doporučení tak, aby se ten stav neopakoval.

Nicméně co nastalo v praxi, že Dopravní podnik poté, co bylo přijato toto usnesení, toto usnesení rada potom postoupila Dopravnímu podniku, tak Dopravní podnik chtěl právě z hlediska povinnosti péče řádného hospodáře takzvaný obchodní pokyn, teprve poté byly tyto exekuce zastaveny. To je ta praxe. Poté to následovala další města, další městské firmy a podobně. Jinými slovy, my můžeme přijmout normu, která bude platit od 1. 7. 2021 a zastaví dětské exekuce, ale zároveň můžeme přijmout i část nebo změnit část, kde umožníme městským firmám, městům, obcím zastavovat už současné exekuce, aniž by měly obavu, že je někdo bude popotahovat, že nejednají s péčí řádného hospodáře. Je to pozměňovací návrh kolegy Výborného a Farského - jak říkám, nejsem legislativec, na ústavně-právním výboru jsem nebyl, kde padaly velmi odborné argumenty proti. Jde mi spíše teď v téhle chvíli o tu podstatu a moje pozice je podobná jako Kateřiny Valachové. Já tento pozměňovací návrh pod písmenem B podpořím, věřím, že projde. V případě, že by neprošel, máme tady možnost v Senátu to upravit tou formou, aby to splňovalo kritéria, která to údajně z legislativního - nebo řekl bych právně pozitivistického pohledu nesplňuje.

Mám tady i několik příkladů, ale nechci úplně zdržovat, kdy skutečně ty veřejné společnosti dávají informaci, že... nebo respektive zřizovatelé těchto společností dávají informaci, že by se ty dluhy měly zastavovat. Tady mám například mluvčí Ministerstva zdravotnictví - ministerstvo dalo fakultním nemocnicím pokyn, aby tam, kde to zákon umožní, dluhy promíjeli, ty dětské. Na druhé straně mluvčí nejmenované nemocnice řekla, že platí, že dluhy nelze plošně prominout, rozhodnutí Ústavního soudu ČR je závazné pouze v konkrétním případě.

Jinými slovy, těch dětských dluhů - mám tady třeba jednu nemocnici, nebudu jmenovat, ale tady mám takový soupis, kde je těch dětských exekucí asi 270. Jde nejvíce o regulační poplatky, kde ty děti opravdu jsou v tom nevinně - asi těžko někdo očekává, že dítě v nemocnici bude platit regulační poplatek, jde to za rodiči. My to teď řešíme do budoucna, ale ty případy tady jsou dneska a existují, tak je otázka, jestli se to právě nemocnice a tyto instituce budou řešit individuálně, anebo globálně řeknou: V těchto případech ty exekuce zastavujeme, případně budeme chtít jenom tu jistinu a ne to příslušenství, které je nad tím.

Takže tohle tolik pár slov i o té části, která směřuje nejenom do budoucna, tam si myslím, že podpora je široká, ale která může pomoci vyřešit i současnost.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. Jsem rád, že jsem mohl být tady u toho a že skutečně dnešním dnem, aspoň na úrovni Poslanecké sněmovny, zastavujeme dvacetiletou praxi dětských dluhů, dětských dlužníků, dětských exekucí. Děkuji za pozornost a přeji klidný pátek.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Patriku Nacherovi, hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat, a to vystoupením pana poslance Lukáše Koláříka, připraví se Lubomír Španěl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Kolářík: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já se také krátce, vážené kolegyně a vážení kolegové, vyjádřím k tomuto tisku, který zde máme před sebou. Jsem rád, že můžeme dnes udělat tlustou čáru za dětskými dluhy, které tady řešíme už dva roky, a zařadit se tak mezi evropské vyspělé státy, které tuto techniku neuznávají a které své děti nezatěžují těmito problémy. Byla to taková černá etapa, my to můžeme opravdu dnes změnit a já jsem za to velice rád. Jsem rád za to, že jsem byl také, stejně jako kolegové Valachová, Nacher a Výborný, na tom úplném začátku, kdy jsme s tou iniciativou přišli, tím jsme to téma nastavili a mohlo se to tak začít řešit.

Jsem velice rád, že následně to převzalo Ministerstvo spravedlnosti, na které ten tlak zapůsobil a přišlo s nějakou svojí vlastní variantou, kterou tu nyní máme před sebou. Já si uvědomuji, že tam proběhla dlouhá diskuze i na Legislativní radě vlády, že tam docházelo ke střetu práv, práva dítěte a práva rodiče, takže bylo nutné to dlouze vydiskutovat, a proto i vnímám, že zpoždění, které bylo, jak řekl už kolega Nacher, způsobeno nejenom covidem, ale i touhle diskuzí, protože to byla celkem radikální změna, která v České republice byla nutná udělat.

Dle mých informací tam byla širší a užší varianta toho návrhu a mrzí mě, že nakonec ministerstvo vybralo ten užší, tu užší variantu, nicméně i ta, myslím si , že bude dostatečný posun a velice důležitý krok k tomu, abychom s praxí dětských dluhů mohli v České republice skončit. Samozřejmě i ve Sněmovně se projevily nějaké porodní bolesti. Bylo to zařazeno na několika schůzích, i mimořádných, mohli jsme to vlastně mít vyřízené už mnohem rychleji než až dnes, ale nakonec tedy se to všechno povedlo a přes všechny porodní bolesti a přes zřejmou snahu některých lidí, aby se to nedostalo dál a neposunulo, to máme tu a můžeme opravdu rozhodnout. Musím tady ještě jednou říct, že je to úplně nejlépe načasované, je to podle mě nejlepší dárek k narozeninám, který mi můžete dát, když podpoříte tento tisk ve třetím čtení.

Také bych chtěl vyzvednout pozměňovací návrh kolegy Farského a kolegy Výborného. To si myslím, že je velice důležitá změna, protože my jsme objížděli v jižních Čechách ty samosprávy a komunikovali jsme i s nemocnicemi, aby ty dětské dluhy odpustily, nicméně velice často, téměř vždycky, jsme dostávali tu reakci takovou, že oni nemohou, že samozřejmě se bojí toho institutu řádného hospodáře, protože se obávají, že potom budou popotahováni za to, takže tam ta vůle byla, nicméně tam byla i ta obava velká, čemuž já rozumím, a ten problém tam prostě je. Proto bych chtěl apelovat, abychom podpořili tento pozměňovací návrh, aby opravdu ty samosprávy, nemocnice, ale i obecní společnosti a všichni, kteří nějaké dluhy vůči nezletilým evidují, je mohli s klidným svědomím odpustit a vyřešit v těch institucích.

Na závěr bych chtěl ještě poděkovat. Chtěl bych poděkovat všem kolegům, kteří na začátku s tou iniciativou přišli. Chtěl bych poděkovat i těm kolegům, kteří tlačili tuto problematiku ve Sněmovně dál, abychom ji mohli posunout. Chtěl bych poděkovat i Ministerstvu spravedlnosti, které na tom oddělalo spoustu práce a vždycky velice vstřícně zapracovávalo připomínky. Chtěl bych poděkovat veřejnosti, která to téma taky sleduje a jistě tlačí na své zákonodárce, aby to vyřešili. A na závěr bych chtěl poděkovat i společnosti Tady a Teď, která už zde jednou zazněla, která, si myslím, že provádí velice dobrou práci právě v oblasti dětských dluhů.

Co říct na závěr? Prosbu a apel na vás, na kolegy poslance, abyste podpořili jednak ten návrh jako takový a jednak i pozměňovací návrh, o kterém jsem hovořil, abychom jednou provždy udělali tlustou čáru za nemravností, jako jsou dětské dluhy a dostali to do situace, kdy k osmnáctinám dětem z narozeninového dortu nevyskočí exekutor a nezkazí jim celý život. Já děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lukáši Koláříkovi, nyní pan poslanec Lubomír Španěl, připraví se Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, SPD se dlouhodobě snaží pomoci lidem v dluhových pastech. Vítáme proto novelizaci občanského zákoníku a občanského soudního řádu jakýmkoliv směrem, který pomůže k oddlužení našich občanů a dětí především, i když situaci řeší nesystémově a jen zčásti. Děti nesmí vstupovat do dospělosti s dluhy a je nutné, aby dluhy u dětí vůbec nevznikaly. Už několik let tady řešíme exekuce, lichvu, dluhové pasti a nic se dodnes zásadně neposunulo, protože vláda naši snahu odmítá.

Paradoxně nejčastěji dětské dluhy vznikají za nezaplacený svoz komunálního odpadu nebo z pokut za jízdu načerno. Principiálně za nezletilého zodpovídá rodič a v tom směru prostě za něj musí hradit pokuty i škody a je vlastně proti principu nezletilosti, že právě ve finanční oblasti je nezletilý v podstatě odpovědný, pouze se vymáhání posouvá, dokud nedosáhne zletilosti. Často relativně malý dluh po čase naroste o řád a stane se likvidačním, stane se základem dluhové pasti, z níž se člověk těžko dostává. To je věc, kterou bychom měli řešit. Systém musí být nastaven tak, aby bez ohledu na zletilost či nezletilost - nesmí nikoho ničit pokuty a úroky z úroků.

Dámy a pánové, pokud žijeme ve společnosti, kde si dítě může nést dluh z dětství do dospělosti, potažmo i celý život, pak se za tuto společnost hluboce stydím. Prosím, napravme tuto zrůdnost všichni společně, co máme ještě alespoň špetku zdravého rozumu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lubomíru Španělovi. Nyní paní poslankyně Helena Válková, připraví se Jan Farský. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, asi s ohledem na to, že všichni víme, že tento tisk projde, nebo si to troufnu říci, napříč politickým spektrem tady zaznívá jenom konsenzus, tak budu mluvit jenom opravdu k několika otázkám. Jednou z nich je, proč, a už o tom tady hovořil předřečník, můj kolega poslanec Nacher, to tak dlouho trvalo. Na tuto otázku si nedovedu odpovědět jinak, než že zřejmě děti nesbírají tolik politických bodů. Dvacet let je strašně dlouhá doba. Přihlíželi jsme nečinně, nic jsme nedělali.

Občas někdo zdvihl hlas a já teď chci poděkovat těm, kteří ten hlas opakovaně zdvihali bez ohledu na to, že nebyl slyšen a že bývalé vlády tomu nevěnovaly dostatek pozornosti. Dvacet let! Sami si spočítejte, o které vlády se jedná, nebo si vybavte. Je to vládní výbor pro ochranu práv dětí, který opakovaně nastoloval tuto otázku. Jeho předsedkyně Klára Laurenčíková nás upozorňovala, aspoň v období, co v této lidskoprávní agendě působím, na to, že tuto problematiku je třeba podpořit všemi možnými politickými prostředky, což se také stalo.

I já se připojuji k těm, kteří děkují Ministerstvu spravedlnosti, které původní poslanecký návrh opravdu zlepšilo do podoby, že se nemusíme bát, že nejen, jak tady bylo řečeno, vylijeme dítě s vaničkou, ale že také nezpůsobíme takzvanou paseku v souvisejících právních předpisech čili problémy, které potom ten cíl, jistě žádoucí, zpochybní tím, že dojde nejen k rozhoupání judikatury, ale k důsledkům, které mohou vést k některým ne zrovna žádoucím efektům. A jak víte, jakmile zasahujete do oblasti závazků, vždycky je riziko, že se tato úprava potom promítne i v právních vztazích, které tím neměly být dotčeny. Vůle zákonodárce byla jiná, nicméně výsledek je takový, že potom judikatura po řadu let takovou chybu nebo nedostatek řeší a doplácí na to opět ti, kterých se to týkat nemělo.

Takže já s dobrým svědomím a vědomím říkám, že předložený tisk je dobrý, ochrání a bude řešit problematiku hlavně dětí, které nežijí v prostředí, které by bylo dostatečně spolehlivé a pomáhalo jim. Pomůžou takovým organizacím, jako jsou spolky, které se starají o děti, které se vracejí z ústavní výchovy, které jsou svěřeny do pěstounské péče. Napadá mě jeden za všechny, třeba Letní dům, ale nebudu radši jmenovat konkrétní organizace, je jich mnoho. Ty všechny jistě přivítají, že nebudou muset sestavovat pro své dětské klienty finanční plány, jak vůbec splatit dluh, za který ani nemohou, a budou se starat spíše o obsah, o terapii, o jejich podporu a pomoc tam, kde rodiče selhali. Takže všechny tyto dětské organizace jistě přivítají schválení tohoto tisku.

Chtěla bych se tady ještě aspoň kraťoučce zmínit o tom, co na ústavně-právním výboru neprošlo a kde i já jsem měla jisté pochybnosti právě právního charakteru, protože zde bylo u pozměňovacího návrhu 7330, už tady o tom opakovaně bylo hovořeno, argumentováno tím, že jde o lichou obavu, že ve skutečnosti nehrozí nesprávný výklad předpisů upravujících standardy správy cizího majetku, a že tedy nemusíme doplňovat přechodné ustanovení, podle něhož prominutí, upuštění od vymáhání nebo vůbec jiný úkon věřitele, směřující k zániku nebo snížení dobytnosti dluhu vzniklého přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona osobě, která v době vzniku tohoto dluhu nenabyla plné svéprávnosti, se nepovažuje za porušení povinností spojených se správou majetku. Že je to lichá obava, že judikatura nám dává dostatečnou oporu pro to, že tímto způsobem nebude postupováno a že se tady nikdo nebude bát z těch věřitelů, že porušuje svoji povinnost.

Já jsem si potom přečetla tu judikaturu, a kdybych vám tady třeba ocitovala z rozsudku, který samo ministerstvo, které původně k tomu zaujalo takové vyhýbavé až negativní stanovisko, uvádí, kdy se píše, respektive v judikátu pod spisovou značkou 29 Cdo 4276/2009, že neuplatnění pohledávek by nemuselo být samo o sobě porušením povinnosti jednat s náležitou péči. A nebudu dále zdržovat - ten konjunktiv je dostatečně výmluvný. Samozřejmě judikatura tímto směrem nyní je uplatňována a možná že skutečně ta obava nemusí být příliš vysoká,

ale je tam ten konjunktiv. Nikde nemáme napevno řečeno, že tady nebude věřitel, obec, která nebude mít dostatek prostředků, času ani tomu třeba nebude věnovat dostatek pozornosti, aby si zjistila, jestli tady existuje judikatura, která ji v podstatě chrání před tím, aby zde nemusela mít obavu do budoucna, že svým jednáním, které se týká prominutí toho dluhu, se nedopustila porušení povinností spojených se správou majetku. Taková obec zvolí jednoduchý pohodlný způsob, prostě to neudělá, nepromine. Já si osobně myslím, že pokud tady máme možnost doplnit to přechodné ustanovení a pokud máme i podporu části právnické veřejnosti včetně soudců, kteří upozorňuji na to, že je vždycky lepší mít právní jistotu a neopírat se o jinou judikaturu, která nemusí být ještě navíc vždycky přiléhavá k tomu konkrétnímu případu, tak je to tak lepší. Je to lepší řešení.

Proto i já poté, co jsem se seznámila s těmi pro a protiargumenty a slyšela jsem i své kolegy předřečníky, budu hlasovat oproti svému původnímu váhání pro pozměňovací návrh pod číslem 7330, protože si myslím, že tím dotáhneme tu věc a nebudeme muset postupovat, jak tady navrhovala moje předřečnice paní poslankyně Valachová, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, zase nějakou novelizací. Když tak dotáhněme problematiku dětských dluhů i směrem do minulosti, to znamená promíjení dluhů, vymáhání dluhů, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti zákona, který nyní projednáváme a schvalujeme.

A úplně na závěr si myslím, že to je jenom takový důkaz toho, co dnes projednáváme, jak málo pozornosti věnujeme těm, kteří se nemohou bránit. Těch restíků je tady v oblasti dětí opravdu hodně. Máme tady taky návrh zákona o dětském ombudsmanovi, který by jistě v takovémto případě vystoupil a v konkrétních kauzách se dítěte zastal účinněji, než může nyní veřejný ochránce práv. Takže nezapomeňme na to, že kdybychom měli škálu právních předpisů, které tady přijímáme, doplnit, a nemělo by zůstat jenom u této problematiky dětských dluhů, exekučního řízení čili sněmovní tisk 545, ale chtěli bychom to udělat komplexně, tak bychom se měli nějak ještě propracovat i k projednání čili zatím v prvním čtení návrhu zákona o dětském ombudsmanovi. Ale buďme rádi za dnešní den a já doufám, jak to tady tak poslouchám, že nebude problém při hlasování a že konečně tuto normu budeme moci postoupit do Senátu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové za její vystoupení. Nyní pan poslanec Jan Farský. Připraví se Alena Gajdůšková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vaši pozornost obrátit k pozměňovacímu návrhu 7330, který jsme předložili s kolegou Markem Výborným a byl tady diskutován. Protože jsem ale slyšel, že vypadá, že bude mít širokou podporu, tak nebudu ubírat tolik z našeho času. Přesto si dovolím ty důvody tady uvést.

Jde o to, že mnoho z dluhů, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k návrhu zákona o dětských dluzích a o vypořádání se s nimi, tak prostě jsou dluhy, které vznikly někde u dopravních podniků v různých pokutách, případně v knihovnách nebo v takových institucích. A že to není malý problém, ukazuje, že k 1. 5. 2019 ve věkové kategorii do patnácti let bylo 2 200 dětí v exekuci a mezi patnácti a osmnácti to bylo 1 200 dětí. Ono to v součtu a v počtu všech exekucí, když se to týká necelých dvou promile nezletilých, tak to možná nevypadá jako tak velké číslo, ale vezměme si, že to je výbava, kterou si odnesou do života, a vzhledem k tomu, jak jsou u nás exekuce nastavené, jak je možné vyrábět ty dluhové otroky, kteří celoživotně splácí jenom na příslušenství, aniž by se kdy dostali ke splácení jistiny, tak mnoho z těchto lidí se vůbec z té situace vůbec nikdy nedostane. Možná jednou zdědí nějaký majetek, případně vyhrají ve sportce, a to, co zdědí, nebo vyhrají, s trochou štěstí jim to poslouží ke splacení dluhů, ale mnohdy ani to možná stačit nebude, protože ty prostě nejsou pak mnohdy určeny k tomu, aby byly splaceny, ale aby dlužníka držely v otroctví.

Myslím si, že je skoro až nevysvětlitelné pro mnoho lidí, pro širokou veřejnost, že ty dluhy často vznikly u obcí nebo firem obcí nebo společností obcí. Ale to vysvětlení se prostě skrývá v jedné potíži, která je široce zaujata v samosprávách. Ti, kteří odpustí dluhy, se vystavují riziku toho, že je někdo napadne za to, že nejednali s řádnou péčí hospodáře a poškodili svoji obec. Ano, judikatura říká a dává to i Ministerstvo spravedlnosti ve svém stanovisku, že toto je vyřešeno, že judikáty už řekly, že se tak už nestane a že ten, který je v tu chvíli obžalován, že se z toho nejspíše dostane. Jenom realita je taková, že v samosprávách, kterých máme v České republice jenom obcí 6 250, prostě ne všude je možné pracovat s právníkem na úřadě, případě být sám právníkem.

Když jsem osm let starostoval v Semilech, tak to, že na někoho bylo podáno trestní oznámení, i na mě bylo podáno trestní oznámení, pro mě nebylo v tu chvíli žádným problémem, protože jsem viděl, že je to úplný nesmysl, tak jsem se s tím jako člověk s právním vzděláním vypořádal velice jednoduše. Ale vím, jak je to hrozně nepříjemné a hrozně těžké pro člověka, který nemá zkušenost v advokátní kanceláři, neví, že je to naprosto nepodložené, a jak ho to také v mnoha případech řekněme i na zvláště malých obcích dokáže poškodit. Bohužel, u nás pořád platí presumpce viny u politiků, takže stačí, že na někoho je podáno trestní oznámení, a už v tu chvíli je pro mnoho lidí odsouzen. A to předchází všemu tomu, jestli vůbec je projednán, jestli vůbec dojde k obžalobě. Ale už ta situace, to, že někdo podal jakékoli trestní oznámení, už je bráno v podstatě, jako že ten člověk to spáchal.

Tento návrh dává jistotu. Dává jistotu mnoha tisícům lidí, kteří by třeba i ulevili dětským dlužníkům, ale s rizikem toho, že by sami čelili trestnímu oznámení, u kterého si nejsou jisti výsledkem, tak prostě k tomuto kroku nepřistoupí. Z toho důvodu si myslím, že tento návrh dává velký smysl, vyjasňuje situaci. Týká se dětských dlužníků, netýká se plošně, a samozřejmě, netýká se - není to tak, že to bude ve všech případech. Je to možnost jednat takto představitelů, aniž by se vystavili riziku. A samozřejmě je to spojeno i s tím, že mnohdy toto vymáhání dluhů je absolutně zřejmé od začátku, že je neefektivní, zbytečné, že ta obec na to jenom doplácí, na správu dluhů, ale to odepsání je prostě rizikem, které nikdo nechce podstoupit. Tak to prostě nechají dál spravovat, nechají to dál řešit a nechají to ležet v tom, že někdo se v té exekuci, která stejně nikdy k vymožení nedojde, se v ní plácá. Tady to je možnost, která tomu uleví, která to uvolní a která systém určitě výrazně zpřehlední.

Ostatně i ministerstvo ve svém stanovisku, které předložilo na ústavně-právním výboru, tak jakkoli cituje z judikatury, z které by šlo dovodit, že v tomto případě není nutné, tak zároveň neříká, že to je nějak špatně napsané, nebezpečné. Ono jenom říká, že to z jejich pohledu - ale tady bych skutečně nastavil, z odborného pohledu ministerstva - není nezbytné. Já to chápu, ale ne každý starosta má aparát ministerstva a bezpečnost právních odborů, případně právní vzdělání.

Z toho důvodu bych vás chtěl požádat, abychom tento odstavec, který prospěje dětským dlužníkům, ale prospěje i samosprávám, abychom ho do tohoto zákona vložili a abyste ten pozměňovací návrh pod číslem 7330 kolegy Výborného a můj podpořili. Předem vám moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Farskému. Požádám kolegyni Gajdůškovou o posečkání, protože pan poslanec Dominik Feri uplatnil přednostní právo místopředsedy poslaneckého klubu v nepřítomnosti předsedy poslaneckého klubu TOP 09, takže mu udělím slovo k vystoupení s přednostním právem. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolím si vzít to trochu šířeji, a to především z důvodu, že toto je asi poslední novela občanského zákoníku, kterou v tomto volebním období budeme schvalovat. Na toto margo jsem předložil vybrané pozměňovací návrhy, které přesahují problematiku dětských dluhů, ale vycházím z rozšiřujícího pojetí legislativního procesu, kdy Sněmovna a obecně Parlament je suverén a může samozřejmě v kontextu dosud judikovaných nálezů Ústavního soudu se vyjadřovat i k věcem, které se nemusejí týkat jenom té úzké výseče materie, kterou legitimovaný předkladatel obsáhl v původním návrhu, v původní předloze.

Zrekapitulujme osmé volební období. V úvodu tohoto volebního období jsme byli velmi činní. Ty návrhy - my jsme to jako opozice kritizovali, že se na naše opoziční návrhy nedostává, ale ve srovnání s dneškem to bylo ještě zlaté. A pak do toho přišel covid a od té doby řešíme jenom covidovou legislativu ve stavu legislativní nouze, ty neodkladné návrhy. Ty návrhy, když to převedu do mluvy zdravotnického práva, elektivní odkládáme a máme tady už ohromný štos návrhů - když se podíváte na pořad schůze, tak už jsme u čísla asi 550 - nikdy se neprojednají. To, na čem jsme tady všichni pracovali bez rozdílu opozice, koalice, bude padat pod stůl. Někteří z nás to mohou zužitkovat, ti, kteří kandidují v dalších volbách - přeji všem kolegyním a kolegům úspěch ve volbách - aby ty návrhy mohli uplatnit, ale u zbylých návrhů prostě padají bez dalšího pod stůl.

My jsme si v rámci ústavně-právního výboru, a to je prosím věc, kdy se, myslím, velmi dobře podařilo domluvit mezi vládou, respektive resortním ministerstvem a opozicí, vyzkoušeli nový postup, a sice jsme se podívali na to, kolik času zbývá do konce volebního období. To znamená, máme již jenom pár měsíců, harmonogram na příští pololetí už jsme projednávali v organizačním výboru. Jednání je prostě tak málo, i do konce volebního období toho už taky moc nezbývá, spíše to bude doba mimořádných schůzí a ad hoc setkávání se tady při projednávání nějaké dílčí agendy.

Tak jsme se podívali na to, kolik času zbývá do konce roku, s paní ministryní a s jejími náměstky a u tisku číslo 699, který se týká mezinárodní justiční spolupráce, jsme si řekli: máme tady víc tisků, které se toho dotýkají, jsou to věci transpoziční, věci adaptační, tak proč bychom tady měli projednávat tři tisky najednou, přičemž pouze jeden má šanci na jakýsi aspoň úspěch, že se dostane ze Sněmovny, že ho stihneme projednat, když to můžeme spojit dohromady? A proto jsme se rozhodli předložit k tisku 699 kompilační pozměňovací návrhy, které vlastně urychlí celý legislativní proces. Teď to půjde do druhého čtení. Ty návrhy tu předložím, ale myslím si, že je to znak, řekněme, dobré vůle a dobré spolupráce mezi opozicí a koalicí, a myslím si, a to je ten důvod, proč jsem tady začal takto obšírně tímto úvodem, že takto bychom mohli postupovat i u jiných zákonů.

Vezměme si třeba otázku například občanského zákoníku, civilního práva. Myslím si, že mnozí kolegové tu předložili zásadní věci, ale i třeba drobné úpravy, které jako samostatné návrhy nikdy neprojednáme. Pokud tady kdokoliv z nás předloží nějaký návrh, musí počkat na stanovisko vlády, to znamená do 30 dnů, pak se presumuje, že souhlas byl dán, a pak počkat na zařazení a standardní tři čtení. To znamená, jakýkoliv návrh, který tu předložíme, který nebude v devadesátce, se bohužel nesetká s úspěchem s ohledem na omezený čas, který zbývá do konce volebního období.

Cestou by mohlo být samozřejmě dávat návrhy v devadesátce, ale znovu připomínám, že pořad schůze je neskutečně nabitý. Kvůli covidové krizi se legislativní proces u všech návrhů zcela zasekl a projednáváme jenom to, co nesnese odkladu, a i to zabere mnoho času, když si vzpomenete například na minulý týden nebo i na uplynulý týden, když jsme tu seděli velmi dlouho, a to se týkalo opravdu jenom dílčí agendy v rámci covidové legislativy. Proto mám za to, že vhodnou cestou může být kompilování návrhů, které se dotýkají dílčí agendy u - ale podotýkám - velkých kodexů, to znamená například občanský zákoník, ale i jiné, třeba i v materii trestněprávní, do jednoho tisku.

To znamená, byť se tato předloha týká dětských dluhů, dovolil jsem si k ní předložit několik pozměňovacích návrhů, které naleznete pod písmeny D1, D2, D3. Jeden, který jsem předložil v rámci výboru, byl schválen a je součástí balíku pozměňovacích návrhů z ústavně-právního výboru, které tu materii dětských dluhů přesahují a dotýkají se v zásadě dvou širších tematických celků.

Dovolím si začít tématem držby a její ochrany. Co je držba? Pojetí držby se v rámci právní nauky velmi rozlišuje. Právní nauka je rozdělena v zásadě na dvě poloviny, kde jedna polovina říká, že držba je pouhý faktický stav, to znamená, že když tu mám nějaký papír, který je v mém vlastnictví, tak ho jenom fakticky držím. Další část právní nauky říká, že držba, a s tímto názorem se ztotožňuji, je věcné právo. Proč mám za to, že držba je věcné právo? Domnívám se tak z důvodu, že občanský zákoník, byť nepodává definici držby, jenom říká, že držitel je ten, kdo vykonává právo pro sebe, tak tímto že zároveň také říká, že držbu nesmí nikdo neoprávněně rušit. Držbu by šlo tedy podle mého soudu definovat i tak, že držba spočívá v právu věc nebo to dané právo držet a nebýt u toho nikým rušen. Poněvadž přistoupíme-li na to, že držba je jenom faktický stav, tak přece faktický stav, který je chráněn právem a právem aprobován, tak faktickým stavem samotným není, neboť právě to, že držím nějaké právo, že například vykonávám držbu vlastnického práva k tomuto listu papíru, tak nikdo z ostatních lidí, z ostatních rušitelů tu držbu nemůže rušit a podává se mi proti tomu rušení ochrana.

Ta ochrana je dvojího typu. Když někdo bude rušit vaši držbu - a já si dovolím to přiblížit na příkladu pozemku: když máte zahradu a někdo vám na tu zahradu vjede třeba traktorem a zaparkuje ho tam nebo vám tu zahradu rozorá, tak máte v zásadě dvě možnosti. První možnost je bránit se takzvaně petitorně neboli podat zápůrčí negatorní žalobu, to znamená, že někdo ruší vaše samotné právo vlastnické - žaloba petitorní. Co si pod tím představit? A proč vůbec rozlišujeme mezi petitorní a posesorní žalobou? Při negatorní žalobě se musí prokazovat samotná existence vlastnického práva, to znamená, že vy musíte prokázat, že vám to vlastnické právo svědčí a že vám do něj někdo neoprávněně zasahuje. Prokázat vlastnické právo u nemovité věci je provedením listinného důkazu velmi snadné, například listem vlastnictví, u movitých věcí už je to poměrně složitější, protože například kdybych vám sebral počítač, který používáte právě teď, tak byste museli prokázat, že jste ho nabyli, například dokladem o tom, že jste si ho někde pořídili. Ten doklad už nemusíte mít, ale přesto procesní břemena, to znamená břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tíží vás. Je tedy velmi obtížné pro toho vlastníka, aby prokázal, že mu svědčí vlastnické právo. Současný právní řád ale poskytuje konečně oproti předchozímu občanskému zákoníku z roku 1964 ochranu i takzvaně posesorní neboli ochranu výlučně držební. Co tím míním? Vlastníte-li počítač nebo mobilní telefon, který máte v ruce, nejenže vám svědčí vlastnické právo, ale vy máte i držbu toho vlastnického práva. V čem je rozdíl? Když vám ten telefon odejmu a budu rušit vaši držbu, vy nemusíte prokazovat to, že jste vlastník, nýbrž musíte prokazovat jenom to, že máte poslední držbu, například tím, že třeba ukážete fotografii z dřívějších časů, že ten telefon prostě máte, a prokážete to, že já jsem nebyl nijak oprávněn vám tuto držbu rušit.

Toho se, prosím pěkně, dotýká jeden z těch pozměňovacích návrhů. V současné době totiž musím já, nebo musíte vy tedy jako držitelé, podržíme se tedy toho příkladu, musíte prokázat, že já jsem neměl žádný právní důvod k tomu, rušit vaší držbu, což je zcela zvrácený přístup ohledně procesních břemen, neboť správné by mělo být, abych já musel prokázat, že nemám žádný právní důvod. Tím se dostáváme totiž k jevu, kterému se v právní vědě říká takzvané probatio diabolica neboli že vy musíte prokázat, že mně něco nesvědčí nebo že já něco nemám. Je to velmi problematické, je to kritizováno doktrínou, například to kritizuje asi náš největší český odborník na věcná práva a držbu, doktor Spáčil z Nejvyššího soudu, a i další brněnské právní doktríny. A mají za to, že by k této změně mělo dojít.

Podíváme-li se na recentní judikaturu, lze říci, že judikatura stran posesorních řízení je velmi roztříštěná. Třebaže například Krajský soud v Brně judikoval, že prokazovat, že někomu nesvědčí právní důvod k rušení držby, tím právním důvodem například může být třeba exekuční titul. Kdyby exekutor řekl: Zabavuji vám při mobiliární exekuci tento počítač, tak bezesporu vaši držbu vlastnického práva neruší, neboť právním důvodem bude exekuční příkaz, ale Krajský soud v Brně konstatoval, že takový postup, aby po vás jako po držiteli byl vyžadován vlastně negativní důkaz toho, že neexistuje žádný právní titul pro rušení držby, je nepřiměřené. Ovšem setkal jsem se při studiu držební judikatury i se situací, kdy Okresní soud v Plzni judikoval, že to prokázat musíte, že zákon v tomto hovoří zcela jasně, a bohužel, bohužel, žalobkyně v této věci nebyla úspěšná, protože nebyla schopna prokázat, že rušiteli, žalovanému, nesvědčí žádný právní důvod pro to, aby držbu rušil. Je to tedy velmi citlivá věc, která může v individuálních případech vést k neúspěchu ve při. To je tedy jeden z těch pozměňovacích návrhů. (V sále je silný hluk.)

Návrh, o kterém jsem již předtím hovořil, a ten se již setkal s úspěchem v rámci ústavně-právního výboru, ten se týká označování žaloby. Vezmeme-li za příklad Kleinův procesní civilní řád soudní, zcela klíčovou procesní úpravu, kterou se řídily spory v prvé republice a který je pokládán za vrchol sociální koncepce civilního procesu z roku 1895, hovořil zcela jasně o tom, že žaloby zrušené držby mají být označeny jako žaloby zrušené držby. Zní to tak trochu absurdně, ovšem má to praktické důvody. Držební judikatura je velmi sporá v rámci České republiky. Od roku 2014, kdy došlo k rekodifikaci civilního práva v České republice, proběhlo, řekněme, 300 až 400 řízení, nebo respektive máme 400 pravomocných, možná 500 pravomocných rozhodnutí, což s ohledem na to, že se například nezveřejňují stále rozsudky v nějakém centralizovaném elektronickém systému...

Pane předsedající, mohu se zeptat, kdy následuje pevně zařazený bod?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jistě rozumím tomu, že někteří diskutují vzhledem k povaze vašeho vystoupení, asi i tady... Já samozřejmě požádám Sněmovnu o klid, a diskuze, které vedete mimo tento bod, abyste přemístili do předsálí. Pan kolega Feri nám tady vysvětlí několik věcí z právní teorie, které se týkají této věci. (Poslanec Feri: Děkuji, pane předsedající.) Ale pokud vás to nezajímá, opravdu, opravdu ty debaty přeneste do předsálí. Prosil bych o to jak kolegy z jeho poslaneckého klubu, tak i ty ostatní. Ještě chviličku, pane poslanče... Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem již byl ujištěn, že následující pevný bod je zařazen na 11.30. Já myslím, že k otázce držby a otázce dědického práva se dostatečně vyčerpám tak kolem 11.05, pak bude kolegyně Gajdůšková, hlasovat stihneme.

Tak kde jsem to skončil. Ano, Kleinův civilní řád soudní. Procesní předpis to říkal z toho důvodu, aby bylo na první pohled jasné, čeho se žalovaný dovolává. Hovořil jsem tu o tom, že máte právo nastoupit na rušitele jak cestou petitoria, tak i cestou possessoria, to znamená buď chránit samotné vlastnické právo, anebo chránit jenom jeho držbu. A to jsem ještě nezmínil, že držet nemusíte jenom samotné vlastnické právo, ale můžete držet i práva omezenější, například můžete držet i právo nájmu, protože obecně už od dob Randy je dáno, že lze držet takové právo, které umožňuje opakovaný výkon. To znamená: například nemůžete držet právo, které zaniká jediným výkonem, například nějaký platební nárok, ale můžete držet například právo nájmu, právo pachtu, právo výpůjčky, právo výměnku a práva další. A to tedy nejen právo věcné, tedy to vlastnické právo, ale i práva absolutní, ale i práva relativní, to je právě to právo nájmu. Ten důvod, proč se řeklo zcela jasně v dřívější procesní úpravě, že žaloby zrušené držby mají býti označeny jako žaloby zrušené držby, je skutečně ten, aby za situace, kdy napadne daná věc na soud, do soudní kanceláře, aby bylo jasné, jak si s tím poradit.

Když to převrátím do dnešní úpravy, v čem je zajímavé possessorium, v čem je zajímavé posesorní řízení oproti řízení petitornímu - rozdíl je zcela zásadní. Hovořil-li jsem o tom, že žalobce tíží v rámci petitorního řízení těžší procesní břemena, břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tak zároveň řízení petitorní není svázáno žádnými procesními lhůtami pro rozhodnutí. Jinými slovy, když se budete soudit o to, jestli vám nějaký pozemek patří nebo nepatří, bude to trvat velmi pravděpodobně nebo dosáhnete pravomocného rozhodnutí po roku či dvou. Díval jsem se do statistických výkazů Ministerstva spravedlnosti, skutečně průměrné petitorium trvá řádově stovky dnů. Ovšem u possessoria je situace jiná, neboť v possessoriu neprokazujete existenci toho tvrzeného práva, ale prokazujete pouze poslední držbu a její rušení.

Možná část z vás, která si také libuje v držbě jako já, namítne: ale vždyť přece v rámci possessoria lze poskytnout právu, které je toliko tvrzené a které je neexistentní, které není. Ano. To je skutečnost, která je s posesorním řízením bytostně spojena. Část rakouské doktríny dokonce říká, že possessorium je v právním řádu něco naprosto nelogického, poněvadž když třeba vám je uváděn příklad - uváděl ho Knapp - byl to příklad člověka, který byl nájemce v nějakém bytu a podnajímal jeden pokoj. Ten podnájemce si říkal: Jo, jo, bydlí se mi tady dobře, ale chtěl bych ještě o pokoj víc. Nájemce mu říká: Ne, ten pokoj potřebuji, nepodnajmu ho. Ten podnájemce tedy se vlámal do bytu, když byl nájemce na dovolené, usadil se tam, tedy vystěhoval mu věci a zamkl ten pokoj. Co se stalo potom: nájemce se vrátil zpátky, viděl, že podnájemce si zabral ten pokoj, ovšem pohledem práva se stal podnájemce držitelem, měl držbu. Sice to byla nepravá držba, ale měl držbu, neboť tehdejší obecný zákoník občanský říkal zcela jasně, že držba je chráněna, ať již je jakákoliv. Co se stalo dál: nájemce se rozzuřil, že mu zabral podnájemce pokoj, a rozhodl se mu vyměnit zámek. Ovšem podnájemce byl znalý tehdejší úpravy, ochrany držby pomocí possessoria, a nastoupil na toho nájemce pořadem práva, to znamená, zažaloval ho, a zažaloval ho úspěšně, protože třebaže nebyl vlastníkem nebo třebaže mu nesvědčilo nájemní právo k tomu pokoji, tak byl ale schopen prokázat svoji držbu, a soud mu proto poskytl ochranu.

Účelem possessoria tedy, shrnu-li to, není rozhodnout ten stav definitivně, to znamená říci: Ty jsi vlastník, ty nejsi vlastník, ale je v zásadě říci: Tobě svědčí držba vlastnického práva, nemusíš být vlastníkem v závěru, tobě svědčí držba vlastnického práva, ty tu držbu vlastnického práva rušíš, já ti zakazuji jako soud tu držbu vlastnického práva rušit a potom si to vypořádejte třeba v petitoriu. Ve většině případů samozřejmě je to possessorium dostačující, protože se oprávněný držitel - nebo držitel, kryje s vlastníkem, ale může být situace, která, jak už jsem zmiňoval, která je rakouskou doktrínou velmi kritizována, protože to possessorium skutečně může vést k absurdním právním závěrům, že se to nekryje, a potom se tedy jako jedinou cestou pro toho neúspěšného vlastníka stává petitorium.

Již jsem naznačil jednu věc, která je odlišná oproti té úpravě v obecném zákoníku občanském, v ABGB, a sice to, že bohužel nebylo zákonodárcem při rekodifikaci zcela explicitně řečeno, že je chráněna jakákoliv držba. V tomto případě se jedná o pozměňovací návrh, sněmovní dokument 6834 nebo D3 v rámci procedury, kdy zcela otevřeně navrhuji, aby se konstatovalo, že držba může být skutečně jakákoliv, a odmítají se takzvané petitorní námitky. Podíváte-li se do komentářové literatury, například do komentáře od pana doktora Spáčila, autorského kolektivu, nebo do autorského kolektivu doktora Petrova, tak tam zcela otevřeně říkají: "Držba může být jakákoliv, ale soud jí poskytne v rámci possessoria ochranu." Myslím si, že bychom to měli ujasnit, protože z toho, jak jsem studoval rozhodnutí jak už nalézacích, tak odvolacích soudů, leží zcela nabíledni, že bohužel žalovaní často tvrdí skutečnosti a označují důkazy o věcech, které jsou pro výsledek posesorního řízení zcela irelevantní. Například je úplně jedno, jestli žalovaný tvrdí: Tato sekačka je moje a není jeho, protože nejde o vlastnické právo, jde o držbu vlastnického práva.

Pojďme se dostat dál. (Ministryně Benešová - ­reakce od stolku zpravodajů.) Myslím dál, k dalšímu tématu z mé... (směje se) ... mých návrhů, nikoliv dál k dalšímu vystupujícímu, paní ministryně.

Ten důvod, proč mám za to, že by měla být označena žaloba zrušené držby jako žaloba zrušené držby, a ústavně-právní výbor mi v tom dal za pravdu, je ten, že existují procesní lhůty pro rozhodnutí. Například o žalobě zrušené držby se musí rozhodnout do 15 dnů od podání žaloby, od nápadu té žaloby. Jde-li o zákaz provádění stavby podle ustanovení § 1004 a 1005 občanského zákoníku, tam je ta lhůta 30 dnů. Jaké z toho plynou důsledky? Plynou z toho důsledky například takové, že je to trochu podobné předběžnému opatření, což je zjevné i z toho předchozího, co jsem zmiňoval, a zároveň ty důsledky jsou i takové, že soud se zkrátka omezí toliko na mělké dokazování a mělké prověřování tvrzených skutečností, a nikoliv na existenci samotného práva, což vyplývá ze samé podstaty possessoria.

Čili to jsou tři pozměňovací návrhy, které jsem v této věci v otázce držby předložil, a myslím si, že označení držby je něco, co je důležité, neboť napadne-li ta věc na podatelnu a je-li přidělena podle rozvrhu práce příslušné soudní kanceláři, tím pádem je zcela zjevné, čeho se ten žalobce dovolává. Buď se dovolává petitoria, pak je možnost tu věc vyřizovat řekněme s drobným odkladem, není potřeba tak kvaltovat, nebo se dovolává possessoria, za té situace je dána procesní pořádková lhůta 15 dnů, která by měla být dodržena. Následky nedodržení pořádkové lhůty jsou například povinnost nahradit škody. Pro vaši informaci, z výkazů Ministerstva spravedlnosti se podává, že lhůta 15 dnů je - zcela překvapivě - v 50 % případů dodržována. Zároveň je ale také nutné říci s ohledem na recentní judikaturu Ústavního soudu, poněvadž judikatura, která se dotýká ochrany držby, je výslovně judikatura odvolacích soudů a judikatura Ústavního soudu, třebaže se jedná o odmítnutí neúspěšných ústavních stížností, a to z důvodu, že dovolání k Nejvyššímu soudu není přípustné ve věcech ochrany držby pořadem posesorní žaloby nebo posesorního práva, tak Ústavní soud jasně konstatoval, že těch 15 dnů se dotýká toliko toho nalézacího řízení. Řízení před odvolacím soudem může trvat, ale třebaže trvá, tak trvá poměrně významně méně než u petitorního řízení.

Tolik jeden tematický okruh mých pozměňovacích návrhů.

Další okruh mých pozměňovacích návrhů, který najdete v rámci procedury pod písmenem D1, se týká dědické smlouvy. Kolegy z hnutí ANO mohu potěšit, neboť tento pozměňovací návrh předkládám s kolegou Tomášem Kohoutkem z hnutí ANO, protože to je věc ryze nadstranická, ryze technická, ale velmi důležitá. Týká se takzvané dědické smlouvy. Dědická smlouva je nový dědický nebo řekněme staronový dědický titul, který byl do našeho právního řádu zakotven při rekodifikaci civilního práva s účinností od 1. 1. 2014. Dědická smlouva je dvoustranné právní jednání, kdy se zůstavitel dohodne s někým, ať už s právnickou, nebo s fyzickou osobou, podle našeho názoru tedy s právnickou, a může ji potom povolat za dědice. Je to pohledem našeho práva nejsilnější dědický titul, který ovšem nevylučuje zůstavitele z nakládání s majetkem, s pozůstalostí, tedy s majetkem do chvíle, než dojde k úmrtí zůstavitele.

Zákonodárce si od dědické smlouvy sliboval mnohé. Ještě řekněme, že u dědické smlouvy je daná přísnost formy, to znamená, dědická smlouva se uzavírá jako notářský zápis, musí mít formu notářského zápisu, a mám za to, že je to nástroj, který není využíván tak, jak by být využíván měl. Podíváme-li se na čísla, bylo uzavřeno v minulém roce nějakých plus minus 200 dědických smluv. Jde-li o závěti, tak těch bylo úhrnem uzavřeno nějakých tuším kolem 20 000, něco takového. To znamená, že tu máme nějaký právní nástroj, který není využíván tak, jak by využíván být měl. Přitom má četné výhody - předvídatelnost, jistotu pro obě strany a samozřejmě i nějakou důkazní sílu, protože je to nejsilnější dědický titul a přebije tím pádem jako eso například závěť.

Ten důvod, proč se domníváme s kolegou Tomášem Kohoutkem z hnutí ANO, že by dědická smlouva měla doznat úpravy, a proč se k ní tolik zůstavitelů neuchyluje, je ten, že z nějakých historických důvodů, které objasňuji v rámci odůvodnění, lze dědickou smlouvu pořídit toliko o třech čtvrtinách majetku a jednu čtvrtinu musíte například vyřešit závětí. Občanský zákoník je v tomto velmi vstřícný a říká, že v zásadě, je-li uzavřena dědická smlouva o celém majetku, tak potom se, pakliže ta dědická smlouva obstojí jako závěť, o té jedné čtvrtině hovoří nebo nazírá se tedy jako závěť. Ten důvod, proč se nedá pořídit o celém majetku, je skutečně historický. Já jsem se díval do Zeillerova komentáře k ABGB z roku 1813 a on tam v zásadě konstatuje, že důvod, proč nemůže zůstavitel pořídit o celém majetku, je ten, že muži mají tendenci se nechat omámit, ošálit ženami a mohli by snad v nějakém emočním zápalu slíbit ženě celý svůj majetek, a proto se řeklo, že se bude moct, aby tam byla jen taková pojistka, rozhodnout dědickou smlouvou o třech čtvrtinách majetku.

To máme za překonané, i když asi tyhle věci nebudou platit vždy, ale máme to za právně překonané a máme za to, že by se mohlo podle našeho návrhu rozhodovat o celém majetku v rámci dědické smlouvy. Myslíme si, že to vnáší jistotu do právních vztahů zůstavitele a zároveň také že to je posílení takzvané testovací svobody. Hovoříme-li - ve veřejném diskurzu se o tom hovoří často - o nějaké svobodě nakládat se svým majetkem a o vlastnictví, tak svoboda jako taková se rozpadá na dílčí svobody, například na svobodu toho, jestli vstoupíte do nějakého právního vztahu nebo nevstoupíte, jestli uzavřete smlouvu nebo ji neuzavřete, o čem ta smlouva bude a s kým bude, ale týká se to například, ta obecná svoboda na úseku vlastnictví, i například toho, komu majetek, který jste za svého života nabyli, komu potom půjde, komu napadne. Máme za to, že by zůstavitelé měli mít právo rozhodnout o celém svém majetku dědickou smlouvou, a já vás prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, nebojte se, nebudu tak dlouhá, budu relativně stručná, jak je mým zvykem, ale přesto si dovolím přece jenom něco říct k tomu, co zde máme navrženo, co projednáváme, a to je řešení dětských dluhů. To, že dítě může být dlužníkem, je skutečně absurdní nesmysl, a já se tedy chci přidat k těm, kteří děkovali iniciátorům tohoto návrhu zákona, mezi které určitě patří nebo hlavní je Kateřina Valachová, Lukáš Kolářík, ale také všem neziskovým organizacím, Ministerstvu spravedlnosti, kteří ten návrh připravili tak, že já jsem přesvědčena o tom, že bude správný. A dívám se tady na Patrika Nachera, kterého nemohu zapomenout.

Zásadní věc, kterou zde v tomto návrhu vidím jako původní profesí pedagog, je to, že se posiluje a bude vyžadovat odpovědnost zákonného zástupce dítěte. To je z mého pohledu skutečně - z mého pohledu pedagoga - skutečně to nejdůležitější. Chci také ale poděkovat neziskovým organizacím, které dokázaly zmapovat, kde tyto dětské dluhy vznikly. Je docela překvapující, že největšími věřiteli podle společnosti Tady a teď, která se tím dopodrobna zabývala, jsou v podstatě obce a instituce s těmito obcemi spjaté. Myslím si, že tady je velmi dobře, že na to je myšleno pozměňovacím návrhem kolegy Farského.

Ale podívejme se také na to, co je hlavní příčinou výskytu dětských dluhů, a právě společnost Tady a teď uvádí čtyři základní příčiny. Za prvé to, že text občanského zákoníku doposud jasně nevymezil finanční odpovědnost zákonného zástupce za svého potomka. Jako druhou příčinu uvádí vysoké odměny exekutorů a advokátů motivující k zisku. Dluhy byly dokonce přeprodávány soukromým firmám a klientalismem v České republice započal neomezený obchod s dluhy, do kterého bohužel spadly i děti. Další příčina je, že kvůli přetíženosti soudů, které volily právní legalismus, pozitivismus, nedocházelo k individuálnímu posuzování případů a nebylo přihlíženo k okolnostem, ve kterých se děti v době vzniku toho dluhu nacházely. A také že děti neměly u soudu žádné nebo vůbec žádné zastupování.

Tady si dovolím trošičku odbočit, protože toto je problém nejenom u řešení dětských dluhů. To, že děti, které jsou účastníky soudního řízení, ať už jako subjekty, nebo objekty práva, nemají relevantní právní zastoupení, vede mnohdy k těm až absurdním výsledkům. Já proto ne k tomuto zákonu, ale ke sněmovnímu tisku 911 mám již podaný pozměňovací návrh, který navrhuje, aby děti v takových případech měly právní zastoupení i vedle nebo spolu s OSPODem, který se má dětí zastat.

Vrátím se k tomu, které subjekty vygenerovaly nejvíce dětských dlužníků. Jsou to dopravní podniky - jízda bez jízdenky, obce - poplatky za svoz odpadů, telefonní operátoři, ale také nemocnice. Doposud se mnozí potýkají s tím, že někde dluží poplatky, které stejně poté byly zrušeny. A co je skutečně, jak říkají bratia Slováci, pikoška, je to, že se může dítě stát dlužníkem, pokud dluží poplatky za prodloužení v knihovně. No, kolegyně a kolegové, jestli nám dítě chodí do knihovny, tak si myslím, že bychom ho za to měli pochválit a pro obec, pro školu, pro všechny, kteří s těmi dětmi pracují, je to pozitivní zpráva. Tam bychom se na to skutečně měli dívat trošičku jinak. Já tedy znovu říkám, že podpořím pozměňovací návrh pana kolegy Farského, který tuto takovou skutečně absurdní záležitost řeší. A poprosím vás a věřím, že dnes už tento návrh zákona, který zakazuje dětské dluhy, opustí Poslaneckou sněmovnu, tak abychom se v právním řádu s celou touto situací dobře vypořádali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Do rozpravy se přihlásil pan předseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já budu stručný a navážu na paní kolegyni Gajdůškovou. Také doufám, že tento návrh zákona odejde z Poslanecké sněmovny schválený, těším se na to. Samozřejmě rozumím parlamentní obstrukci, to všechno je jasné, ale na druhou stranu chci upozornit ty, kteří ji používají, že i veřejnost vnímá některá vystoupení, abych byl češtinářsky správný, obdobně. Že nejde tedy o vyjádření k věci, ale o čistou obstrukci.

Ocituji jednu SMS, kterou jsem dostal, abychom si uvědomili, kde jsme: "Zdá se, že poslanec Feri se připravuje na advokátní zkoušky a sděluje to Sněmovně. Právnickou fakultu UK ukončil v roce 2020 jako magistr. Připomínám, je to hujer. Diplomka na téma posesorní ochrana obhájena 8. 9. 2020. Jestli si opravdu myslíte, že to někomu pomůže - nepomůže."

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec František Navrkal s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Je opravdu náhoda, že jste tady, pane Filipe, prostřednictvím pana předsedajícího, řekl zrovna toto, když zrovna dneska se kolegovi Ferimu povedlo to, co se tady zatím ještě nikdy nikomu nepovedlo, a to ve třetím čtení změnit můj názor na to, jak mám hlasovat o nějakém pozměňovacím návrhu. Tak to byl tady projev Dominika Feriho, kde u té dé dvojky jsem skutečně změnil názor. Takže holt musím říct, že tomu pánovi nebo paní, kdo vám poslal tu esemesku, že to není pravda, že by to nemělo smysl, že by to byla nějaká čistá obstrukce nebo něco takového. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Milan Feranec s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, fakt jenom krátce. Nevím, co se povedlo nebo nepovedlo, ale chápu účel dlouhého vystoupení, nedopustit hlasování o zákazu dětských dluhů. A můžeme si říct, v čí prospěch. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S přednostním právem pan poslanec Dominik Feri. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Pane Feranče, prostřednictvím pana předsedajícího. To, že vy chodíte vystupovat jak do houslí, není můj problém. Já mluvím rád, mluvil jsem k věci, tématu se věnuji. To vůbec přece není na škodu. Předkládám k němu pozměňovací návrhy, které jsou věcné. Vás tady pan předseda odhání, abyste nešel mluvit - asi ví proč. Prosím, odpusťte si to.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Hlásí. Pan poslanec Lubomír Španěl s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, když už jsme se tak trochu zasmáli, já bych se zeptal pana kolegy od Pirátů, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli by nám mohl stručně říct, o čem pan Feri mluvil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Do rozpravy se hlásí pan poslanec Jan Čižinský s faktickou poznámkou. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já chci možná přece jenom zareagovat. My jsme tady komora zákonodárců. Jestli jsem dobře pochopil předřečníka, tak on se vysmívá tomu, že někdo něčemu rozumí, tady to navrhl a obhájil. Mně přijde tedy upřímně řečeno úplně mimo se tomu tady vlastně posmívat, že tady někdo svůj odborný návrh odborně hájí.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Radim Fiala s faktickou poznámkou, pak pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Ke svému předřečníkovi, pane kolego, prostřednictvím předsedajícího. Nevím, čemu se divíte. Přece v této komoře má každý právo říct a vyjádřit svobodně svůj názor a od toho jsme tady. A my tedy rozhodně neposuzujeme, jestli někdo má názor takový nebo makový, ale každý ho prostě svobodně může vyjádřit a přispět nějak k diskuzi, k vyřešení toho tématu. Tak nás prosím vás nekádrujte, starejte se o svoje poslance, o poslance, kteří sedí kolem vás. Myslím, že všichni máme jeden jediný úkol, abychom přispěli k tomu, aby se něco zlepšilo ve společnosti.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. No, já jsem vystupovat nechtěl, ale mně ten dvojí metr - ano, to jsem dlouho neřekl - mně prostě vadí ten princip toho dvojího metru. Já si pamatuji, jak jsem tady vystupoval čistě k věci - k 545 - a někteří kolegové vystupovali a říkali, že to zdržuji, přitom to bylo čistě k tomu. Dokonce jsem asi patnáctkrát řekl, že ten zbytek řeknu ve třetím čtení.

A teď kolega Feri, kterého si jinak vážím, tady půl hodiny mluvil o pozměňovacích návrzích, o kterých se mluví obšírně v této formě ve druhém čtení, které jsou svého druhu, řekl bych, přílepkem k tomu, protože to hlavní téma jsou dětské exekuce. Takže se nedivte, že to někteří vnímají takto. Fakt to nevnímejte - a vy to tady opravdu hodnotíte tím dvojím metrem. Když někdo mluví 15 minut, tak obstruuje, když někdo mluví půl hodiny k věci, která není přímá s tím obsahem, což jsou dětské exekuce, tak je to najednou v pořádku, protože to je někdo z vás a protože to má nějakou souvislost ne s tímhle bodem, ale zřejmě s nějakými dalšími.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Vlastimil Válek, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já jsem chtěl, prostřednictvím pana předsedajícího, na rozdíl od pana poslance Nachera vystoupit. Chtěl jsem vystoupit, ale abych se hlídal, tak faktická. Naprosto, prostřednictvím pana předsedajícího, souhlasím s tím, co řekl pan předseda Fiala, a je dobře, když poslanec něčemu nerozumí, že sem jde a řekne: Já tomu nerozumím, mohl by mi to někdo vysvětlit? To znamená, vůbec mi nepřipadá vystoupení předřečníka z řad SPD za špatné.

Naopak si myslím, kdyby někteří poslanci, kteří tady nejsou a sedí napravo ode mě v rohu, přišli a řekli, že nerozumí, nechali si vysvětlit, proč se nosí roušky a jaký to má smysl, nechali si vysvětlit, jak některé léky fungují, tak by to hodně pomohlo, zklidnilo by to atmosféru. Je dobře, když někdo něčemu nerozumí, že přijde, zeptá se a je mu to vysvětleno. To je správná cesta a velmi za ni děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Následuje faktická poznámka paní poslankyně Heleny Langšádlové, připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych chtěla říci, že se považuje za naprosto legitimní, že se tady obhajují pozměňovací návrhy ve třetím čtení, protože je to ještě příležitost vlastně ostatní kolegy přesvědčit o správnosti těch pozměňovacích návrhů. Takže to, co tady říkal kolega Dominik Feri, kdy vysvětloval, a nakonec se ukázalo, že i přesvědčil jednoho z kolegů, aby jeho pozměňovací návrh podpořil, je opravdu ta pravá příležitost právě ve třetím čtení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Kateřina Valachová, poté pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Kolegové, kolegyně, máme 14 minut do dalšího bodu na zákaz dětských dluhů. Prosím, zakažme je.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Čižinský, faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já jsem chtěl jenom říct, že budu zvědavý, jak bude pan poslanec Španěl hlasovat, když tady před všemi řekl, že tomu vůbec nerozumí.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova? (Ministryně: Ne. Zpravodajka: Ne.) Nemá ani paní ministryně, ani paní zpravodajka. Přikročíme tedy k hlasování o pozměňovacích návrzích. Prosím paní zpravodajku garančního výboru paní poslankyni Kateřinu Valachovou, aby nás seznámila s procedurou hlasování. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Ústavně-právní výbor jako garanční výbor schválil a doporučil Sněmovně následující proceduru. Doporučil Poslanecké sněmovně hlasovat ve třetím čtení o návrzích podaných k návrhu zákona podle sněmovního tisku 984/2 v následujícím pořadí:

Bod 1. Návrhy technických úprav podaných podle § 95 odst. 2, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, budou-li v rozpravě ve třetím čtení předneseny.

Bod 2, písmeno A. Podotýkám, že písmeno A se týká jednak nahrazení přechodných ustanovení plné svéprávnosti 21. rokem věku. Dále v bodech A je obsažen posun účinnosti na 1. července 2021 a také tam je naše oblíbená žaloba zrušené držby.

Bod 3 je písmeno B. Písmeno B je pozměňovací návrh poslance Výborného a týká se upuštění, prominutí a vymáhání jiného úkonu věřitele, této možnosti umožnit to tak, aby nedošlo k porušení povinností spojených se správou majetku.

Bod 4 je písmeno C, pozměňovací návrh Kateřiny Valachové a Heleny Válkové a týká se opisu z evidence rejstříku trestů. Jde o to, abychom tedy napříště i v opatrovnických věcech měli možnost získat pro soud opis z evidence rejstříku trestů.

Dále bod 4 je písmeno D1. To se týká jednoho z pozměňovacích návrhů Dominika Feriho. Konkrétně se to týká dědické smlouvy, kterou může fyzická osoba uzavřít a (nesroz.) závazek změnit jen osobním jednáním.

Bod 6 je D2, který se týká pozměňovacího návrhu taktéž Dominika Feriho, a jedná se otázky žalobce ochrany rušené držby a určuje se lhůta, že soud o žalobě rozhodne do 15 dnů.

Bod 7 je D3, taktéž pozměňovací návrh Dominika Feriho, kdy se jedná o vyloučení námitek o právu k držbě a její povaze.

Bod 8 - garanční výbor navrhl odhlasovat návrh zákona jako celku z hlediska procedury.

Tolik, pane předsedající, návrh procedury.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Je nějaká připomínka nebo protinávrh k té proceduře? Není. Budeme o ní hlasovat, ale byl zde návrh na odhlášení, tak jsem vás všechny odhlásil. Přihlaste se prosím všichni znovu svými hlasovacími kartami. Na hlasování už jsme připraveni.

 

Hlasujeme o návrhu procedury, tak jak byl přednesen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 87, přihlášeni 104 poslanci, pro 103, proti nikdo. Proceduru jsme schválili. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Nejprve budeme tedy hlasovat podle bodu 2 přednesené procedury, protože nebyly navrženy žádné technické úpravy v rámci rozpravy ve třetím čtení. Bod 2 je tedy písmeno A a jedná se, jak už jsem zmínila, o změnu přechodných ustanovení a nahrazení plné svéprávnosti 21. rokem věku, dále posun účinnosti na 1. července 2021, dále právo na opis v rejstříku trestů stran opatrovnických soudů. A je tam také otázka rušené držby. Stanovisko garančního výboru, ústavně-právního výboru je doporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Stanovisko neutrální.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 88, přihlášeni 102 poslanci, pro 88, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Dalším bodem je bod 2 písmeno B. Týká se to pozměňovacího návrhu Marka Výborného, jde tedy o možnost prominutí, upuštění od vymáhání, aby se to nepovažovalo za porušení povinností spojených se správou majetku. Stanovisko garančního výboru je nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Neutrální.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 89. Přihlášen 101 poslanec, pro 97, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Nyní přistoupíme k hlasování bodu C. Nyní bohužel, pane předsedající, zjišťuji, že jsem se jako zpravodajka zmýlila a že právě až nyní, v bodě C, budeme hlasovat o oněch opisech z evidence rejstříku trestů pro opatrovnický soud. Prosím vás o sdělení, jestli bylo jasné, o čem jsme hlasovali, nebo se musíme o ten jeden bod vrátit, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Má někdo požadavek, abychom se vraceli zpátky? Nikdo takový požadavek nevznesl. Kolegové a kolegyně věděli, o čem hlasují, můžeme se tedy věnovat bodu C.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji. Jedná se tedy o opis z evidence rejstříků trestů pro opatrovnický soud. Stanovisko garančního výboru je doporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní ministryně? (Souhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 90, přihlášeni 102 poslanci, pro 88, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Bod 4 je písmeno D1. Týká se pozměňovacího návrh Dominika Feriho, dědické smlouvy. Stanovisko garančního výboru - stanovisko nebylo přijato.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 91, přihlášeni 102 poslanci, pro 9, proti 12. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Přistupujeme k bodu 5, hlasování písmeno D2. Týká se pozměňovacího návrhu Dominika Feriho a týká se to domáhání se žalobce ochrany rušené držby. Stanovisko garančního výboru je nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 92, přihlášeni 102 poslanci, pro 14, proti 17. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Bod 6 hlasovací procedury, písmeno D3. Týká se pozměňovacího návrhu Dominika Feriho, otázky vyloučení námitek o právu držby a o jejich povaze. Stanovisko garančního výboru - stanovisko nebylo přijato.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 93, přihlášeni 102 poslanci, pro 9, proti 16. Návrh nebyl přijat.

 

Hlasovali jsme o všech pozměňovacích návrzích. (Zpravodajka: Ano.)

 

Přikročíme k hlasování o celém návrhu zákona. Návrh usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 984, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 94, přihlášen 101 poslanec, pro 101 poslanec, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. (Potlesk.)

 

Děkuji paní zpravodajce, děkuji paní ministryni a končím projednávání tohoto bodu. (Zpravodajka: Děkuji.)

S přednostním právem pan předseda klubu ANO Faltýnek.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Jenom jedno technické sdělení. Když jsem obešel většinu předsedů poslaneckých klubů, tak příští týden jednání v polovičním formátu, dohodli jsme se. Už od úterka. Děkuji za pozornost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji za informaci. Je 11.28 hodin, na 11.30 hodin máme pevně zařazený bod. Pokud souhlasíte s mým postupem, tak tu minutu počkáme a budeme se věnovat napevno zařazenému bodu v 11.30 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 11.29 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, v souladu s rozhodnutím Poslanecké sněmovny se teď budeme věnovat bodu

Aktualizováno 21. 4. 2021 v 9:01.