(16.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Samozřejmě by bylo ideální, kdybychom k tomuto kroku vládu nenutili, kdyby se vláda k většině, která se tu vytvořila, kdyby se k ní prostě přidala. A mně se zdá, že vláda i v tuto chvíli pořád ještě ukazovala tato jednání, spoléhala na to, že nakonec se někdo najde, že nakonec někdo jakoby uhne, že se někdo k tomu přidá a půjde se dál tak, jak to šlo dosud. A proto vlastně žádné skutečné seriózní jednání o věcech, o kterých jsem tady mluvil, nebylo možné a vlastně ani nezačalo.
A já tady navrhuji, abychom místo prodlužování nouzového stavu jako jediné odpovědi na všechny otázky, které tu jsou, začali společně všichni jednat o něčem jiném, o nahrazení nouzového stavu. Nahrazení nouzového stavu rozumnými účinnými řešeními, která budou mít důvěru lidí, budou založena na faktech, budou se těšit širšímu konsenzu a budou skutečně fungovat. Dneska je čtvrtek, nouzový stav končí v neděli, můžeme jednat dál a máme možnost v příštích dnech toho spoustu udělat. Za Občanskou demokratickou stranu říkám, že jsme k takovým jednáním připraveni, jsme připraveni hledat řešení, a myslím si, že na takové řešení je připravena a volá po něm i většina lidí v České republice. Je na vládě, jestli toto volání uslyší. Znovu opakuji, my jsme k tomu připraveni. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Jurečka. Než případně dorazí, tak jenom seznámím Sněmovnu s pořadím. Pak je přihlášen pan předseda Rakušan, pak paní předsedkyně Adamová, pak se stanoviskem klubu paní poslankyně Černochová, pak pan ministr Zaorálek, pak pan předseda Válek. Pokud pan poslanec Jurečka není přítomen, jeho přihlášku odsunu na konec bloku. Nyní by tedy došla řada na pana předsedu Rakušana, ale toho také nevidím, na paní předsedkyni Adamovou, kterou také nevidím. Takže v tom případě poprosím paní poslankyni Černochovou, aby přednesla stanovisko poslaneckého klubu. Vidím, že pan předseda Rakušan již... (Poslankyně Černochová se dotazuje předsedajícího mimo mikrofon.) Ano, ano, s přednostním právem. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. V úvodu mi dovolte, abych pouze ve stručnosti reagovala na své dva předřečníky, konkrétně na pana ministra vnitra, který v Poslanecké sněmovně řekl, že v případě zrušení nouzového stavu hrozí uzavření hranic okolními státy a Česko vejde do dějin jako země, která uprostřed války demobilizovala. Kdybych připustila, že jsme ve válce, což je dle mého skutečně velice přestřelené přirovnání a v této souvislosti nelze nevzpomenout nedávné srovnání, také velmi absurdní, paní ministryně Maláčové s druhou světovou válkou, tak tady můžu s čistým svědomím konstatovat, že ČSSD ty paralely skutečně vůbec nejdou. Pak bych tedy musela i připomenout, že naše vláda je ve svém chaosu a ve své neschopnosti asi pátou kolonou nepřítele, a možná o tom ani ještě neví. Česko vejde do dějin naopak tím, jak neschopnou vládu má, jak byla arogantní, jak zpronevěřila důvěru lidí a jaký chaos byla a je schopna vytvářet. Takže jinak, kolegyně, kolegové. Jsme země, kde generálové střílejí za války do vzduchu salvu zákazů a příkazů, salvu vyhrožování a osočování jiných za své vlastní chyby bez ohledu na vedlejší škody. Pane ministře Hamáčku, nezkoušejte přehazovat vaši neschopnost a chyby na ostatní.
K dalšímu předřečníkovi, panu Ondráčkovi, bych jenom možná uvedla na pravou míru rozpor v číslech, která tady zmiňoval a která se týkají nasazení našich vojáků. Zmiňoval číslo 440. Za rok 2020 bylo celkem nasazeno 15 707 vojáků a příslušníků Armády České republiky - tím je myšlena i Vojenská policie, byli nasazováni i studenti středních a vysokých vojenských škol, Univerzity obrany v Moravské Třebové, střední školy, mohla bych tady zmiňovat i studenty medicínských oborů na vojenských školách. Podle informací, které jsme dostali před týdnem na výboru pro obranu, v tuto chvíli je každý den nasazováno v průměru 700 příslušníků. Takže to číslo 440 nesedí a já si to vysvětluji tím, že možná od toho byli odpočteni ti vojáci, kteří drží hotovost anebo jsou v rámci desetidenních cyklů, rotačních cyklů, v tu chvíli, kdy jim končí služba, v takové jakoby karanténě, než zase na ně dojde řada. Ale skutečně v průměru těch vojáků je nasazováno kolem 700. Tím končím svoje entrée, které se týkalo armády a vojáků, a jak nás tady vyzval pan premiér, začnu řešit věc, která mně je také blízká, která se týká školství.
Vím, že tady už řada mých předřečníků zmiňovala různé problémy, které musíme a budeme muset řešit, tak dovolte, abych k tomu i já tady řekla svůj pohled na tuto věc. Neumím si představit, že bez ohledu na výsledek dnešního jednání a hlasování zůstane situace ohledně zavřených škol i po roce vlastně stejná a budeme všichni neustále přihlížet tomu, jak je rozvracena vzdělanostní úroveň společnosti, jak jsou přetěžováni rodiče, z nichž mnozí mají v tuto chvíli úplně jiné starosti, mají i existenční problémy.
Všichni víme, v jak složité situaci jsou naši učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci. Tato krize bude mít nedozírné materiální a finanční důsledky. Ale vůbec největší újmou je kromě dlouhotrvající ztráty svobody společnosti propad vzdělanosti nastupující generace. Bez vzdělání nemá naše společnost žádnou budoucnost. Vzdělání je podmínkou pro to, abychom se dokázali v budoucnu rychle vyrovnat i s materiálními dopady pandemie a abychom byli úspěšnou společností. Nejsem si však jistá, že si to naše vláda dostatečně uvědomuje, protože mám pocit, že se již smířila s tím, že on-line výuka vyřeší vše. To je obrovský omyl.
Vím, že se scházíme ještě do konce února v tomto polovičním formátu, na druhou stranu se dalo předpokládat, že právě oblast školství tady bude dnes nejčastěji skloňovanou agendou. Velmi mě mrzí, že se tohoto jednání dnes neúčastní ministr školství, mládeže a tělovýchovy a že vlastně i lavice za mnou velmi prořídly. Děkuji paní ministryni Schillerové, panu ministrovi Zaorálkovi, že tady s námi ještě sedí a že oni nedávají najevo aroganci toho, že tady skutečně snad jsme déle, než jste předkládali, protože jste si mysleli, že prodloužení nouzového stavu bude i dneska brnkačka.
Všichni chápeme, že za současné situace je prakticky nemožné, aby se okamžitě vrátily všechny děti do školních lavic. Nicméně i přesto bych chtěla velmi apelovat na vládu, ministra zdravotnictví, ministra školství, aby bezodkladně zpracovali reálnou koncepci návratu dětí do škol. Mám totiž neblahý pocit, že již oba zcela rezignovali na hledání řešení naléhavé situace v oblasti vzdělávání a nechávají věci plynout, jako by si ani neuvědomovali odpovědnost, kterou v této oblasti jako vládní činitelé mají. ***
