(12.20 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Pomoc trvá delší dobu. Trvá prostě několik měsíců. To jsme samozřejmě predikovat nemohli na samém začátku, někdy v září, v říjnu. Kdo z vás by to predikoval? Nakonec jste to tady poctivě přiznali i vy, že to je těžko predikovatelné. A my teď zvažujeme samozřejmě s ohledem - dnes budeme na vládě ve dvě hodiny jednat o dalším vývoji, zejména z hlediska zdravotního, a zvažujeme, že možná budeme hledat nějaký sjednocující prvek pro ty programy a zobecníme, pokud by to mělo pokračovat. Ale věřte, že není úplně jednoduché najít prostě to, co bude mít společného jmenovatele pro ty potrefené segmenty, protože jsou velice odlišné, a to i když se zvolí nějaký parametr, že jsme zvolili, zvolil pan vicepremiér Havlíček, 400 korun na zaměstnance, tak to vlastně nebylo na zaměstnance. Na zaměstnance máme Antivirus, který tady byl vcelku pochválen, alespoň některé jeho části, ze strany opozice. Tak to bylo zvoleno právě jako kritérium toho, aby jakési kritérium na poskytnutí fixních nákladů, protože se to velice těžko stanovuje.
A já jsem si to vyzkoušela, on to tady připomněl pan předseda Stanjura, když jsme vytvářeli poprvé kompenzační bonus, když jsme přišli s tím prvním nápadem zkoumat pokles tržeb. Prostě bylo to neprůchodné, složité. Upustila jsem od toho. Po obrovské vlně kritiky jsem to uznala a ustoupila od toho. Bylo to něco, co tady nikdy nikdo nedělal. Nikdo nemáme patent na rozum. Hledáme, nasloucháme, debatujeme. Já jsem vždy, a jsem za to velmi vděčná, k jednacímu stolu, protože to vznikalo v podstatě ze dne na den, ty návrhy vznikaly přes noc, pozvala vždycky Komoru daňových poradců, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Asociaci malých a středních podniků, Hospodářskou komoru a další a naslouchala jsem. A jsem za to vděčná. A vlastně i s vámi jsem mluvila o celé řadě zákonů, které jsme tu dělali poprvé.
A teď se pojďme trochu pobavit o té částce 1,2 bilionu, kterou tady neustále předhazujete. Když se podíváte na poskytnutou pomoc, a každého prvního s pokladním plněním ji Ministerstvo financí posbírá po resortech a vydá, tak poslední čísla mám k 31. 12. Jsou to částky, jak tady bylo řečeno, 283,4 miliardy, z toho přímá pomoc podnikatelům, domácnostem asi 184,2, odklady záloh a tak dále 35,2. Největší část té plánované pomoci byly takzvané podpořené úvěry, plánované podpořené úvěry na základě státních záruk. A ty státní záruky schválila tato Poslanecká sněmovna. Já jsem za to vděčná. Byly podpořeny i opozičními poslanci, konkrétně mluvil tady o nich pan předseda Stanjura. Trochu mě mrzelo, že kriticky, protože ODS to podpořila, pokud si dobře vzpomínám. On dokonce měl pozměňovací návrh. Je to dobře. Já za to děkuju. To není kritika. A ono to není tak úplně málo. Samozřejmě kapacita těchto podpořených záruk, těchto provozních úvěrů, a ta záruka může být u nejmenších firem až 90 %, u středních kolem 80 %. Je to pro malé a střední firmy. Je tam kapacita až 500 miliard. Víte, že tato Poslanecká sněmovna schválila, nejdřív to bylo na provozní úvěry, a schválili jsme na podzim novelu k tomuto zákonu, aby to bylo i na investiční úvěry.
A jenom když se podívám, tak čísla z ČMZRB - od 1. 3. 2020 do 31. 12. 2020 podpořila ČMZRB s touto státní zárukou asi 10 248 klientů a objem zaručených a přímo poskytnutých úvěrů bylo 52 miliard. Celkově, když se podíváte na podpořené úvěry, tak je to 64,2, protože to děláme ve spolupráci s bankami. A ta jejich doba ještě přijde. Přijde doba, kdy skutečně pomůže firmám to, že tady budou jakési podpořené úvěry, nejdřív provozní, potom investiční. Kdybych měla použít parafrázi, tak my jsme přivedli koně k vodě a teď je na něm, aby se napil.
Děkuji a věřím, že stejně konstruktivní a se spoustou nápadů a podnětů a podpory, hlavně podpory, budete, až přijdu ve velice krátkém čase s novelou zákona o státním rozpočtu na rok 2021, právě proto, abychom mohli masivně podpořit ekonomiku a podpořit i podpůrné programy pro podnikatele. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké popoledne. A jako poslední Ondřej Benešík se hlásí o slovo. Další přihlášku tady zatím nemám. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Samozřejmě že mě trochu mrzí, že ta debata sklouzla do osobní roviny. Já se samozřejmě přiznám, a vůbec se za to nestydím, že nejsem zdaleka tak slavný jako pan Tomio Okamura, a proto právě za mnou nikdo nepřišel, abych se stal ambasadorem roku multikulturalismu, nebo chcete-li, roku mezikulturního dialogu. Jako člověk, který nikdy nevěřil na multikulturalismus, jsem takovou nabídku nemusel zvažovat na rozdíl od pana Tomia Okamury, který na ni prostě kývl, protože se v té zprávě píše, že zastřešující organizací této události je Institut umění - Divadelní ústav, a ten vyzval ke spolupráci několik známých osobností a mezi nimi jmenoval pana Tomia Okamuru, který se stal ambasadorem této velké události. A v rámci té události jsou uvedeny klíčové akce, které byly pořádány. A tam jsem ty akce nebo semináře vyjmenoval, jako je ta Barevná planeta, kterou organizovala Poradna pro integraci, nebo divadelní představení Náš islám, nebo aktualizace a rozšíření didaktické příručky pro učitele včetně zařazení metod výuky mezikulturního dialogu na školách. Takže nevím, v čem je to pomluva. Pokud pan Okamura řekne, že nebyl ambasadorem této události a že v rámci této události se odehrávaly tyto akce, tak si to potom bude muset vyřídit s Ministerstvem vnitra, které vydalo v tom případě potom nepravdivou tiskovou zprávu. To je v podstatě celé. A ve výčtu událostí bohužel, a možná je to zase chyba Ministerstva vnitra, ale ne moje, není uvedena soutěž miss ani jedna, ani druhá. Takže pokud součástí těch akcí byla i miss, tak za to se omlouvám, nevyčetl jsem to tady. Z té tiskové zprávy jsem vyčetl úplně jiné akce, které jsem už tady zmínil. Ta kritika by neměla směřovat na mě. Já jsem skutečně citoval z veřejně dostupných zdrojů. A pokud Ministerstvo vnitra vydá tiskovou zprávu, tak předpokládám, že v ní budou pravdivé informace.
A pokud jde o landsmanšaft, ne že bychom to nečekali. Vyjádřím se k tomu velmi krátce. Já osobně jsem na žádném sjezdu sudetských Němců nebyl. Nicméně zaznělo tady zase opět několik nepřesností. Právě Sudetoněmecký landsmanšaft, který se skládá z x organizací, proto je landsmanšaft, to znamená, že to není jedna entita, tak právě změnil své stanovy. On je změnil tím způsobem, že si nenárokuje nárok na domovinu, jak to bylo v té zakládací listině. A taky se vzdal majetkových nároků. A potomci lidí ze Sudet se opakovaně omluvili a omlouvají a sypou si popel na hlavu za to, co provedli někteří jejich předci nejenom tady v Čechách a na Moravě. A právě proto se s nimi bavíme, protože prostě jsou si vědomi zločinů nacismu, které páchali i někteří jejich předkové. Pokud by to neudělali, tak se nimi nebudeme bavit. Ale těch přímých účastníků v podstatě je minimum, se kterými bychom se mohli teoreticky bavit, toto jsou jejich potomci, kteří jsou si plně tohoto vědomi, a proto s nimi vedeme dialog. To je přece snad normální, to je úloha politika***
