(15.40 hodin)
(pokračuje Mihola)
Chtěl bych ale velmi apelovat, a to prosím věřím, že tedy pan ministr už někde třeba slyší z nějakého média, na otevření ZUŠ. Mně nejde do hlavy, když přece jenom k nějakým rozvolněním dochází, že prostě není možné, aby se nevyučoval třeba klavír.
Dobrý den, pane ministře (Blatný), jsem rád, akorát jste dorazil. Hovořím tady o školách, o základních uměleckých školách, že přichází ke mně, a určitě nejen ke mně, vsadím se, že zleva zprava se tady hlásí další kolegové, prostě opravdu desítky, možná stovky proseb; lidé nechápou, v čem je problém, když učí někdo klavír, má roušku, žák nebo žákyně má také roušku, a on-line, je to asi lepší než nic, ale nechci říkat, že je to na nic, ale naživo je naživo.
A totéž, nyní jste asi zaregistrovali také iniciativu malotřídek. Pokud to podporují jejich ředitelé a říkají, že jsou schopni zajistit dodržování zdravotnických a hygienických zásad tak, aby eliminovali riziko šíření covidu, tak já bych jim věřil. Já bych fakt tu šanci dal, ať aspoň tady to vzdělání trošku, dáme tomu šanci se pomalu zase stavět na nohy. Protože mně je jasné, že to nejde všechno naráz. A já vnímám i tu tenzi, že jedni říkají: Už proboha otevřete! To chodí opravdu maily se sepnutýma rukama. A už včera bylo pozdě a před měsícem bylo pozdě. A další říkají: Co blázníte? Nechte to on-line! Nebo: Vy chcete snad někoho zabít? Takže vím, že je to protichůdné, a o to důležitější je, že tady musí být v tom školství strategie. To mně chybí. A proto říkám, že bych očekával, že tady bude také ministr školství. Protože nemůže všechno tady pan ministr zdravotnictví, jak jsem říkal, jako ten Karel V., osamělý jezdec.
Takže prosím za ty základní umělecké školy a tuto výuku a za malotřídky a znovu také za lesní kluby. Protože zase opakovaně ty žádosti nechápou a nejde mi to jak vysvětlit, proč ti, co se pohybují nejzdravěji v prostředí, kde je riziko nákazy úplně nejmenší ze všeho, tak to stojí, a zas jiné věci daleko rizikovější třeba kolikrát probíhají.
Stejně jako si zaslouží strategii školství, tak si ji zaslouží určitě také sport obecně, ale chtěl bych především k těm horám. Protože sám jako příznivec lyžování, nebo podporuji tyhle sportovní aktivity a úplně mě bolí srdce z toho, když vidím, jak lyžařské areály jsou na jedné straně pusté a na druhé jak už všichni potřebují někam ven, tak už se tam děje všechno možné i nemožné. A jestli tohle má nějaký konec nebo nějakou strategii, co bude dál, aspoň třeba jestli za měsíc a jak prostě, abychom nepřišli k tomu, že už nebude ani na čem jezdit, že bude všechno rozbité, rozryté, tak jak to bude po tady tom živelném využívání. Vlastně asi nikdo, ani ti majitelé moc nebrání před tím náporem. Takže také asi by to chtělo o tom režimu, pravidlech. Já věřím, že ti lidé, když se to rozumně vysvětlí a s nějakým silným apelem, budou schopni to dodržovat. Já bych jim věřil. Vždyť nakonec, jak jsme se bavili tady o kostelích, já vím, že je to jiná situace, nevím o jediné situaci, že by někde se někdo nahrnul, nedodržoval něco. Prostě drží se ta pravidla, funguje to, nastavilo se to a není žádný problém. Já věřím, že i sportovci jsou gentlemani a že bychom tohle zvládli. Jsem o tom pevně přesvědčen.
A konečně otázka respirátorů, která se teď nejnověji otevřela. Chápu a velmi často se sám hlásím k tomu, následovat vzory, které mají nějaké pozitivní zkušenosti, v tomto případě Německo, Rakousko - i když mají také své problémy. Ale zase mám mnoho dotazů, telefonátů, mailů, že jednak ty respirátory jsou dražší, jestli jich bude dost, jestli budou dostupné. A co ti lidé, oni mají pak obavy také: Tak budu moct jet městskou hromadou dopravou do práce, nebo to si mám vzít náhradní volno, nebo co když ten respirátor nebude nebo ho nebudu mít, nebo mě vyhodí z toho autobusu? Takže i tuto věc víc vydiskutovat, víc vykomunikovat.
Totéž, někdo už se radoval z toho, že by snad i kulturní akce jako divadla, že mají mnohá předplatná. Ale pokud to bude záviset na testech, tak jestli opravdu bude nutné před každým představením, když je mají za sebou takhle naskládaná asi ještě i z podzimu, zase absolvovat tentýž test, když je myslím ta platnost 48 hodin, jestli se nepletu.
Takže já bych moc prosil pana ministra o reakci. Říkám, vážím si jeho přístupu a držím palce, aby se to co nejlépe zvládlo a také v nějakém horizontu tak, aby to světlo na konci tunelu už začalo být vidět. Děkuji za pozornost a prosím o tu reakci.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Je zde s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Valachová, nicméně faktické poznámky nelze ve zkrácené rozpravě uplatňovat. A v tom případě já prosím pana poslance Bojko, který je přihlášen do rozpravy písemně. (Poslanec opravuje jméno na Bojka.) Tak prosím pana poslance Bojka. Máte slovo.
Poslanec Marian Bojko: (Přichází bez roušky.) Dobré odpoledne, dámy a pánové. Zejména vy, kteří na nás koukáte živě. Víte, já jsem si myslel, že dneska jediný ministr, kterého pochválím za jeho práci, bude ministr Zaorálek, ale jeho vystoupení mě přesvědčilo, že nepochválím ani jeho, protože vykládat tady, že lidi nechtějí nebo nediskutují o nouzovém stavu, tak to není pravda. Lidi se mě neustále ptají, co to obnáší ten nouzový stav, atd. ***
