(Jednání pokračovalo v 15.35 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které se s přednostním právem přihlásil pan poslanec Mihola, poté pan poslanec Bojko. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Samozřejmě, že teď tady zrovna není i pan ministr zdravotnictví, protože především na něj jsem se chtěl obracet ve svém příspěvku, tak doufám, že ještě v průběhu přijde. Stanovisko k prodloužení nouzového stavu za KDU-ČSL sdělil náš předseda Marian Jurečka, tak já ho jenom několika poznámkami doplním.
Za sebe mohu říct, že situaci vnímám jako vážnou, rozhodně jsem ji nikdy nezlehčoval ani to nehodlám zlehčovat. A je určitě legitimní a potřebné diskutovat o nouzovém stavu. Ale také vysvětlovat. Trpělivě vysvětlovat. Já to vnímám tak, že my to tady řešíme už - pokolikáté, říkal pan premiér - pošesté nebo posedmé prodlužování nouzového stavu, tak už se nám možná o tom zdá, ale ti lidé zvenčí to vidí jinak. A myslím si, že opravdu je namístě prostě dál a dál mnohé věci vysvětlovat, protože oni si s nouzovým stavem spojují kolikrát něco, aspoň dle reakcí, které mám, co s tím moc nesouvisí, nebo jenom okrajově, a pak zase si tak úplně mnozí neuvědomí, co by způsobilo, kdyby ten nouzový stav tedy nebyl, nebo co by to komplikoval a čemu pomáhá.
Ale to je úkolem vlády, aby toto sdělovala. Kanálů na to má dost. Takže asi té komunikace dost není, nebo není prostě taková, jaká by měla být. A víme, že komunikace je základ pro politika. Na tom nakonec, na té komunikaci, si myslím, že vázne i tady ta spolupráce na tom, teď v těchto dnech, měsících, nebo už mnoha měsících, tom nejpodstatnějším na řešení té covidové pandemie, protože ono tady je docela laciné prohlašovat, jednou to říká pan premiér, pak někdo z ministrů: jsme v tom všichni, jsme na jedné lodi, musíme k tomu přistupovat společně, ale rozhodneme my. Anebo si vezmeme maximálně, co se nám hodí. Chápu, že se může někomu zdát jako idealismus si myslet, že by tedy to šlo tady zleva doprava, zprava doleva spojenými silami, jako to bylo kdysi za Rakouska-Uherska, ale asi bychom se aspoň o nějaký ideál snažit měli, si myslím.
Pan ministr stále nepřišel, tak to budu muset... Je na cestě, tak děkuji, tak pan předseda klubu ANO určitě kdyžtak mu ještě řekne, nebo pan kolega ministr tady další. Mluvím samozřejmě teď k vládě jako celku.
Chtěl jsem pana ministra zdravotnictví ubezpečit jako osobně, že si jeho přístupu vážím, to říkám opakovaně. Že oceňuji, že hovoří klidně, snaží se pracovat s daty a především se snaží o nějakou koncepci, jakkoliv se nikdy nelze zavděčit všem, a jak to vidíme po celé Evropě, to řešení je velice složité. Trošku mi připadalo, jestli znáte ten známý obraz Tizianův Karel V. na koni, jako tzv. osamělý jezdec. Když jsem ho tady viděl dopoledne jako jediného ministra v té jinak prázdné ministerské lavici, než přišel tady další jeho kolega. A na to narážím také. Mně přijde mimořádná schůze, jedná se o mimořádnou věc a opravdu bych očekával, že když ty lavice nebudou úplně plné, že budou aspoň z větší části zaplněné. Já to říkám za sebe teď. Já jsem tady seděl opravdu celé dopoledne, sedím teď, snažím se mluvit k věci, tak jsem si dovolil tady toto podotknout.
Několik tedy poznámek ke konkrétním věcem.
Školství. To je to, co mně opravdu leží na srdci nejen jako učiteli, a věřím, že zdaleka nejenom mně. Prostě se obávám, že přes všechny ty lockdowny a všechna možná omezení a zavírání škol ten dopad na kvalitu vzdělávání bude naprosto nedozírný, že se z toho budeme léčit - tedy nechci teď, aby to byla taková ta slova jako ne úplně hezká jako že déle než z covidu, ale skoro mám obavu, že ano. Že to vzdělání prostě bude velký problém dostat zase do normálních mezí. A proto si myslím, že na prvním místě bychom měli také tady otevírat otázku vakcinaci učitelů. To jsem chtěl pana ministra požádat, aby se k tomu vyjádřil.
Myslím si, že je dobře, že alespoň třeba na univerzitách - jsem za to velmi vděčný - je možný jakýsi kontakt, takže třeba státnice mohou v omezeném počtu probíhat, že se dá kontaktně zkoušet za dodržení přísných pravidel, tak zaplať pánbůh za to. Ale myslím si, že opravdu je velmi nutné myslet především na ty mladší ročníky, nebo na maturanty a poslední ročník základní školy, protože jednak mají před sebou ty další důležité události, ale hlavně také musíme myslet na ty přetížené rodiny. Vím sám, o čem mluvím. Doma pět dětí školou povinných, a opravdu to když i ráno člověk vyřizuje pracovní telefon, tak mě manželka potom upomíná, že pozor, děti mají on-line výuku, a nemůžu křičet. Prostě místností není nekonečně, takže je to velmi náročné. O vaření atd. nemluvě, ale věřím, že to sami znáte také ze svých zkušeností. ***
