(12.00 hodin)
(pokračuje Michálek)
Čtvrtý okruh se týká cílení opatření, ať už jde o zákaz vycházení, nebo různá omezení podnikání. Tam bychom si skutečně přáli, abychom tam, kde to jde a kde je to důkladně promyšleno, nahrazovali plošná opatření. My jsme tady měli a viděli vystoupení pana premiéra, který říkal, že už se nikdy nebudeme vracet k plošným opatřením, a stejně i ve věcech, které by šly daleko důkladněji promyslet, se k plošným opatřením vracíme.
Určitě si všichni vzpomeneme, jak se otevíraly hospody před Vánoci, na což samozřejmě byl tlak, a je dobře, že došlo k nějaké úpravě, ale kdo to viděl v reálu, jak to vypadalo, že ty hospody byly přeplněné a nebylo tam to, jako měli ve Státech, kde zvládají epidemii, že každý druhý stůl je přeškrtnutý a nedá se tam sedět, byla tady spousta hospod, restaurací a jiných podobných stravovacích zařízení, kde zkrátka zavřeli jeden salonek nebo žádným způsobem neodlišili místa, kde se nedá sedět, a tam se skutečně vládě nepodařilo, ačkoli na papíře to bylo hezky upraveno, tak se jí nepodařilo, aby se ta opatření plně propsala do společenského života. Myslím si, že to každý zažil na vlastní kůži. Stejně tak zákaz vycházení, který je pojat plošně, to znamená, že po deváté hodině nemůže být nikdo venku, i kdyby si šel třeba zaběhat nebo něco podobného, protože to nestihl, protože byl celý den v práci.
Samozřejmě všechna tato přísná opatření vedou k tomu, že se snižuje míra jejich dodržování a míra toho, že je lidé berou vážně. A pokud chceme pandemii zvládat, tak skutečně je potřeba, aby lidé respektovali ta opatření, a ta musí být nastavena tak, aby byla přiměřená, a ne když ty lidi v uvozovkách sevřeme pomocí těch přísných opatření, tak samozřejmě si najdou nějakou skulinu a vykašlou se na ně, a tak dále. A to říkám samozřejmě při vědomí všeho toho, že je potřeba omezovat a znemožnit, aby docházelo v podstatě k náhradě těch zakázaných restauračních zařízení tím, že se dělají nějaké soukromé večírky a podobně, tak to samozřejmě žádoucí není. Ale jde tam o tu proporcionalitu, která v rámci těch opatření musí být zachována tak, aby to bylo i v souladu s ústavním pořádkem.
A poslední, pátý bod, ten se týká zveřejňování dat. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi, že jsme od něj dostali příslib, že budou zveřejňována průběžně data, tak jako jsou dneska zveřejňována o šíření nemoci, i data o očkování, tak aby nedocházelo ve společnosti k různým dohadům, že ten který kraj dostal víc vakcín na obyvatele než jiný kraj, tak abychom viděli, jaký je zájem v různých věkových skupinách, případně zájem podle profesí.
Takže toto je pět bodů, které bychom byli rádi - a pan ministr řadu z nich zmínil ve svém projevu, za to mu chci poděkovat - aby se propsaly do budoucího postupu vlády. A pokud skutečně budeme cítit, že je tady jasný závazek vlády tu situaci zlepšit, tak jsme připraveni jednat o prodloužení nouzového stavu.
Současně předpokládám, že část těch bodů, o kterých jsem tady mluvil, načteme jako doprovodné usnesení, nebo další část usnesení, tak aby Poslanecká sněmovna jasně dala najevo vůli, že vláda má usilovat o větší motivaci k dodržení karantény u zaměstnanců, a mám na mysli zejména pozitivní motivaci, podporu hygienických opatření a testování v rámci organizací, firem a tak dále, jednoznačný právní režim, zvládání epidemie a lepší cílená opatření v rámci boje proti pandemii a zveřejňování dat o očkování. Předpokládám, že tyto záležitosti by vláda potom měla reportovat na dalším jednání Poslanecké sněmovny. A rád bych to uzavřel, že pokud uvidíme tady dobrou vůli, že je potřeba s tím něco dělat, tak půjdu na jednání našeho poslaneckého klubu a budu se snažit, abychom podpořili, za tohoto předpokladu, že budeme cítit kompetenci k zvládnutí pandemie, v tomto případě prodloužení nouzového stavu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. Nyní se stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD paní poslankyně Kateřina Valachová. Pak se připraví s přednostním právem pan ministr Jan Blatný. A upozorňuji, že jsme stále ještě s přednostními právy, není otevřena rozprava. Prosím.
Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážená vládo, nouzový stav, to samozřejmě není žádné tajemství, víme to všichni, trvá od března 2020 s drobnými přestávkami. A to je dlouhá doba. Lidé, zaměstnanci, rodiče, senioři, živnostníci, prodavačky, zdravotní sestry, dělníci, studenti, ti všichni se obracejí na nás poslance, obracejí se na mě i moje kolegy z poslaneckého klubu s řadou starostí, které jsou reálně dopady COVID-19 do našich životů. A není pochyb o tom, že COVID-19 naše životy změnil.
My děláme všechno pro to, aby se životy našich občanů a občanek co nejrychleji vrátily do normálních kolejí. A je smutnou realitou, že tedy takřka po roce boje s COVID-19 nám vlastně chybí čas na to se s touto epidemií tak, jak by si lidé přáli, dostatečně rychle vypořádat. Lidé, jak se na nás obracejí v dopisech, e-mailech, telefonech, ale i v rozhovorech, byť nám zbyli v mnohem menším množství, než jsme byli zvyklí se s nimi potkávat a diskutovat, se na nás obracejí s čím dál tím větším neštěstím a zoufalstvím. Já bych chtěla říct svou osobní zkušenost, a myslím si, že vy všichni to potvrdíte, já tam nevidím žádnou zlobu nebo agresivitu, ale spíše opravdu vzrůstající neštěstí a zoufalství, často bych řekla od dospělých a silných lidí, kteří samozřejmě bojují, jak mohou, aby si zachovali profesi, aby si zachovali sílu dál fungovat, práci v živnosti, aby to zvládli, ale i přesto už opravdu převažuje neštěstí a zoufalství. To nejsou silná slova. Tak to prostě je. A všichni jsme již unavení. Můžeme tady během dalšího projednávání nouzového stavu čachrovat s paragrafy, zákony, vzájemně se cvičit koalice - opozice, ale nakonec nám nezbude nic jiného, než se spojit a pomoci co nejrychleji vyřešit to, co od nás žádají občané a občanky. A myslím si, že se jedná o čtyři zásadní oblasti našich životů.
První je určitě nejdůležitější a je to hlavní důvod, proč Česká republika stále musí být v režimu velkého omezení sociálních kontaktů a normálního života, a to je to, že naším prvořadým úkolem je, a my se za to stavíme, ochrana života, zdraví, bezpečí lidí. Pravdou je, že bez všech těch opatření, která v tuto chvíli máme a musíme strpět, bychom nezvládli zajistit dostatečné bezpečí, zdraví, životy tolika lidí tak, jak to dnes zvládají zdravotní sestřičky a lékaři v našich nemocnicích. Je smutnou pravdou, že bez dobrovolníků, armády a želbohu znovuobnovené pracovní povinnosti studentů středních škol a vysokých škol zdravotnických profesí bychom nezvládli zajišťovat zdravotní péči tak, jak doposavad zvládáme, a oběti na životech by byly mnohem vyšší. Neříkám to, abych strašila. Neříkám to, abych zjednodušovala situaci. Neříkám to už vůbec proto, abych se tvářila, že je normální znovu a znovu prodlužovat nouzový stav. Říkám to proto, že to je realita a jsou to naši blízcí, kteří v nemocnicích díky zdravotním sestřičkám a lékařům bojují o svůj život a o své zdraví. A musíme si pořád připomínat, že ten nepřítel je COVID-19. A je to zákeřný nepřítel. ***
