(11.50 hodin)
(pokračuje Michálek)
My jsme v rámci poslaneckého klubu přišli s jednoduchým kritériem, podle kterého se budeme rozhodovat. Pokud uvidíme, že vláda skutečně projeví dobrou vůli a začne řešit klíčové otázky, které jsou potřebné pro zvládnutí epidemie, z nichž některé se neposunuly ani o centimetr, tak podpoříme prodloužení nouzového stavu. Pokud to naopak bude pokračovat dál v zajetých kolejích bez jakékoliv reflexe, tak prodloužení nepodpoříme.
Já bych chtěl krátce shrnout situaci na základě dat, potom bych probral jednotlivé návrhy, které k tomu máme, a potom bych se vyjádřil k dalšímu pokračování, závěru, případně návrhu usnesení.
Za prvé, když se podíváme na to, jak si Česká republika vede, tak podle dat, která jsou z webové stránky Náš svět v datech, která vychází z dat Johns Hopkins University, kde vlastně byli první na světě, kdo pořádně začal srovnávat mezinárodně státy, tak Česká republika zůstává tmavým flekem na mapě Evropy. To je potřeba si říct, že pokud se srovnáváme s ostatními státy v rámci Evropy, tak Česká republika je tmavý flek uprostřed Evropy. A podobně špatná situace nebo horší je v Portugalsku a podobně špatná situace je ve Velké Británii a v několika dalších, podstatně menších státech, než je Česká republika.
Pokud se podíváme na naše sousedy a na ten základní údaj, čili počet potvrzených případů COVID-19, tak všechny okolní státy mají výrazně nižší počet případů potvrzení onemocnění. A to nemluvím vůbec o tom, že samozřejmě se podaří zachytit jenom část těch onemocnění, a jsme na nějaké 50procentní úrovni počtu pozitivních testů, takže zjevně se skutečně testováním nedaří izolovat osoby, které jsou nemocné. Na jednu stranu tady je v centru pozornosti vakcína a já si myslím, že vláda dělá celkem dost pro to, aby tu vakcínu, kterou má k dispozici, dostala k obyvatelům. Ale do té doby, dokud nebudeme mít populaci proočkovanou, tak musíme řešit i šíření toho onemocnění. Takže myslím si, že bychom se měli věnovat i pokračování standardních metod, jako jsou karanténa, testování a jejich rozvoji. Protože to jsou ty věci, které skutečně ovlivnit můžeme. To, kolik dostaneme vakcíny, jsou věci, které se nám budou ovlivňovat podstatně hůře. Takže myslím si, že oblasti jako standardní hygiena na pracovištích, testy, dodržování a motivace, aby lidi zůstali v karanténě, jsou věci, kde skutečně máme ještě mnoho, co bychom mohli zlepšit.
Když se podíváme na mapu, na mezinárodní srovnání, tak Česká republika se pohybuje v dlouhodobém sedmidenním průměru, aby šlo o relevantní data, kolem 700 případů na 100 000 obyvatel. Budu tedy mluvit vždycky o datech, která jsou vztažena na 100 tisíc obyvatel. Můžete si to představit jako větší město, jako je třeba Olomouc, má 100 000 obyvatel. Pokud chcete data za celou Českou republiku, přidejte dvě nuly. Takže v České republice máme 700 případů na 100 000 obyvatel, zatímco na Slovensku mají 350 případů na 100 000 obyvatel a ve všech okolních, sousedních státech České republiky je situace ještě lepší, pokud jde o počet nákaz.
Pokud jde o počet úmrtí, tak Česká republika s 15 osobami na den na 100 000 obyvatel je na tom podobně jako Slovensko, ale už podstatně hůře než například - vlastně umírá nám denně na covid třikrát víc lidí než v Rakousku a dvakrát víc lidí než v Polsku a o třetinu víc lidí umírá než v Německu. Takže pokud jde o počet úmrtí, je situace rozhodně velmi špatná ve srovnání s ostatními sousedními státy a blížíme se k těm nejhorším státům, což jsou Portugalsko a Velká Británie.
Já jsem teď chtěl přejít k tomu, co můžeme zlepšit, protože ta vakcína, jak už to tady vlastně nastínil pan ministr, tak máme proočkovanost asi 1,5 %, takže z hlediska zvládání té situace a dat, ve kterých dneska jsme, se zatím do nich nepromítla a skutečně jsou výsledkem pouze toho, jak se chová populace, a toho, jaká jsou aplikována opatření, jak jsou ta opatření ve skutečnosti dodržována a jak nám funguje odchytávání lidí ze společnosti, jejich testování a uzavření do karantény či izolace. A z toho potom vyplývají samozřejmě ty nepříliš dobré výsledky, o kterých jsem mluvil.
My jsme identifikovali skupinu opatření, o kterých jsme mluvili s panem ministrem na jednání, a ta můžu rozdělit přibližně do pěti skupin.
Za prvé je potřeba motivovat zaměstnance, aby dodržovali karanténu, protože se setkáváme s případy, kdy lidé kvůli tomu, že je nižší částka za nemocenskou, nechtějí jít do karantény, aby nepřišli o zdroj příjmů. Ostatně když se podíváme na statistiky, polovina populace přišla o část svých příjmů během pandemie. Takže není možné bagatelizovat tuto situaci, která dopadá na živobytí lidí. Takže my jsme tam přišli s návrhem opatření, aby se navýšila ta částka na desetidenní karanténu na 80 % nemocenské, tak aby lidé byli skutečně motivováni karanténu dodržet.
Druhá, velmi rozsáhlá oblast je to, jak se nám daří motivovat firmy, aby se zapojily do boje proti pandemii. Protože pracoviště je vedle rodiny, kterou těžko budeme nějak efektivně regulovat, tam je to skutečně jenom na dobré slovo, tak pracoviště je jeden z mála kolektivů, kde skutečně můžeme uplatnit pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci i v oblasti hygieny a boje s covidem. A můžeme motivovat firmy k tomu, aby více testovaly, tak jako to některé firmy dělají dobrovolně. Samozřejmě to stojí peníze a je záhodno, aby k tomu ty firmy byly finančně motivovány. A když k tomu budou motivovány např. tím, že dostanou nějakou slevu na dani, a investují ty peníze do ochrany svých zaměstnanců, tak to samozřejmě může pozitivně dopadnout i na Českou republiku. Protože každý ten případ, který se nám podaří odchytit, potom přispívá tomu, že se nám to nepropíše do čísel hospitalizovaných a neohrožuje to zdravotnický systém. Takže ta druhá velká oblast je, aby se skutečně zaváděla efektivní schémata testování, například my jsme tady v rámci Poslanecké sněmovny měli nějaké ty antigenní testy, ale aby se to stalo součástí těch skutečně velkých organizací, že takovouto věc budou řešit na denní nebo týdenní bázi, tak aby se maximálně ty problematické případy odchytily.
Třetí oblast se týká krizové legislativy. My jsme včera předložili panu ministru zdravotnictví k diskusi svůj návrh o tom, jak by - je to konkrétní návrh v paragrafovém znění - jak by měl vypadat krizový jednorázový zákon o zvládnutí pandemie COVID-19, tak abychom si vymezili pandemický stav, který nemusí být tak široký jako klasický nouzový stav, kde vláda může např. rozhodovat o devizách a dělat dalekosáhlá opatření, která vůbec nejsou potřeba k zvládnutí pandemie, tak abychom si upravili režim odpovědnosti vůči Poslanecké sněmovně, poskytování zpráv, zveřejňování dat, a jaká opatření vydává vláda, jaká opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví. To všechno jsou věci, které by měly být postaveny najisto. A jakým způsobem se samozřejmě přezkoumávají opatření obecné povahy, která jsou vydávána v rámci boje proti pandemii, tak aby ten soudní přezkum byl i efektivní. Já jsem přesvědčen, že to pomůže i Ministerstvu zdravotnictví a vládě, protože pokud tam máme dvouinstanční přezkum, kde to musí jít nejdřív na Městský soud v Praze, potom teprve na Nejvyšší správní soud, a ta řízení se vlečou, tak to samozřejmě drží i vládu v nejistotě, a bylo by vhodné, aby ten soudní přezkum byl rychlý a efektivní.
Takže to je otázka krizové legislativy, kterou je potřeba aktualizovat. S tím covidem tady budeme žít ve velkém rozsahu minimálně půl až tři čtvrtě roku, kdy to bude pořád významný zdravotnický problém. Takže si myslím, že pokud bychom dokázali ve zrychleném řízení např. ve stavu legislativní nouze přijmout zákon, který to upraví na základě výsledku dohody poslaneckých klubů, tak bychom se dostali do transparentnějšího a předvídatelnějšího prostředí. ***
