(9.50 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní poprosím, s přednostním právem paní předsedkyně Pekarová Adamová, připraví se pan místopředseda Okamura.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, dovolte mi přednést stanovisko našeho klubu k požadavku vlády na prodloužení nouzového stavu.
S nouzovým stavem v České republice už žijeme kolem 180 dnů. Někteří podnikatelé už mají pět měsíců zavřené své provozovny, nemohou vydělávat, i když by rádi. Pan ministr tady ve své žádosti říkal, že nás žádá o podporu, a říkal celou řadu důvodů. A jednu podstatnou věc je potřeba z toho vypíchnout: žádáte nás, milá vládo, o spoluzodpovědnost. Já jsem přesvědčená o tom, že i vy cítíte, že ve chvíli, kdy má někdo nad něčím převzít spoluzodpovědnost, tak musí být i součástí toho řešení, musí být příležitost pro něj, aby jeho návrhy, jak by tu situaci řešil, byly vyslyšeny, aby s ním byla vedena férová diskuse, aby to nebylo jenom na oko tady před kamerami, do médií a v rozhovorech. K tomu ale bohužel primárně dochází. Dochází k tomu, že se dozvídáme z médií, že jako opozice nic neděláme nebo že jenom kritizujeme, ale o našich návrzích, které předkládáme skutečně se železnou pravidelností týden co týden, se taktně pomlčí. Tyto návrhy se ukážou v mnohém často lepší než vaše vlastní řešení, které vylepšuje to, co my jsme už dávno chtěli.
Dám příklad konkrétně s protiepidemickým systémem. To, že vůbec vznikl, bylo přesně na podněty opozice. Na to, že potom měl svá hluchá místa, jsme poukázali hned po jeho představení a řekli jsme také rovnou, kde bychom viděli prostor pro zlepšení, představili jsme svoji alternativu. Postupně nakonec k tomu dochází, ale dochází k tomu za týdny a týdny poté, co jsme už my sami s tím přišli. A takových příkladů bych mohla uvádět desítky, možná už bychom se dostali do stovek. Ty návrhy, které jsme za posledních více než deset měsíců představili, se opravdu už týkají jak ekonomiky, zdravotnictví, školství, kultury a celé řady dalších drobnějších oblastí a jdou do stovek.
A já to chci uvést na jednom takovém, myslím si, jasném ilustrativním příkladu. Představme si situaci, kdy na silnici do opravdu mlhavého dne, do husté mlhy, na silnici, která je pokryta ledovkou, to nikdo nezpochybňuje, že ta situace snadná není, vjedou dvě sanitky. Jednu sanitku řídí Andrej s posádkou Karla a dvou Janů. Druhou sanitku řídí Petr, Marian a Markéta. A ta druhá sanitka je s tou první spojená. Spojení vysílačkou je možné, takže tam probíhá diskuse a sanitka s Petrem v čele říká: Ty, Andreji, nejeď tak rychle, zapni si mlhovky a jeď trochu jinou cestou, tam už je posypáno, tam už jel sypač. - Andrejova sanitka se řítí cestami, nehledě na tyto rady šlape na plyn, nezapíná mlhovky, ale také smete hned několik aut a způsobí dopravní nehodu, při níž je několik obětí. Ale pak Andrej vyleze z té sanitky a říká: Já jsem nejlepší řidič na světě. Já jsem od vás žádné rady nedostal. Já vůbec za tohle nenesu sám zodpovědnost, pojďte ji nést se mnou.
Asi byste sami vnímali, že v takovémhle případě - a přijde vám to tady mnohým absurdní, smějete se tomu, ano, je to tak - tak vzít spoluzodpovědnost za nehodu, kterou způsobil někdo, kdo si nenechal poradit, asi byste také určitě nechtěli. A v téhle situaci se tady už měsíce nacházíme. My tady opravdu přicházíme už měsíce s těmi návrhy a už měsíce slyšíme jenom tady od toho řečnického pultu nebo právě v různých debatách a diskusích v médiích: my bychom rádi, abychom táhli za ten jeden provaz, pojďme být na jedné lodi, pojďme si podat pomocnou ruku. - A my ji tedy podáváme. A ta druhá ruka je buď strčená do kapsy, anebo je v ní vztyčen takhle ukazovák a ukazováno: no, vy tady všechno děláte špatně, jenom kritizujete, my jsme nejlepší. - Tak takhle to nemůže fungovat.
Stejně tak to nemůže fungovat v tom, že budete prostě lhát. A to se děje. Takových lží, které jsou prokazatelné, by se opět našly desítky. V poslední době jedna konkrétní. V rámci poslední vlny uzavírání podniků, zejména tedy gastro podniků, bylo slibováno všem restauratérům, provozovatelům kaváren, barů a dalších provozoven v této části služeb, že získají skutečně velmi štědrou kompenzaci. Mám tady z 14. prosince článek z iDNES - to nemůžete považovat za tisk, který by vám nebyl nějak nakloněný. Tak tam se praví, že pan Havlíček slíbil kompenzace na nájemné, že už budou dosahovat tentokrát 100 %, že bude kompenzováno skutečně všem těm provozovatelům v plné výši. To byla polovina prosince, prosím pěkně. Kam jsme se dostali v realitě? O měsíc později, 15. ledna, byl skutečně vypsán COVID - Nájemné, třetí jeho výzva. A co v něm je? Úhrada 50 %. Tak proč tohleto vypouští vůbec z úst pan Havlíček? Škoda, že tady teď není. Proč neříká od samého začátku pravdu? Dohledejte si to na stránkách ministerstva. To je jedna z konkrétních, zcela jasných a krásně prokazatelných lží. Přesto mu stojí za to je říkat. Přesto tuhle propagandu jede dál.
Dozvěděli jsme se od pana premiéra i od pana Havlíčka, že někteří podnikatelé dokonce si už až stěžují, dá se říct, na to, že ty kompenzace jsou tak štědré, že dostanou víc, než kdyby vydělávali. To si pamatujeme určitě také všichni. Nebyli schopni říct nějakou konkrétní hospodu, nějakou konkrétní restauraci. Ale těch, kteří jsou nespokojeni, a zcela oprávněně, těch je skutečně obrovské množství.
Protože vím, že pan Babiš, byť tady sice zase nesedí, má rád všechno na papíře a ty elektronické systémy mu nejsou tolik příjemné, tak jsem mu to na papír dala. Tohle mi přišlo, prosím pěkně, za posledních čtrnáct dnů ať už do mailu, nebo na sociálních sítí do schránek. (Ukazuje dlouhý vytištěný papír sahající až na zem.) Prosím pěkně, tady to pan Babiš má, on to má rád takhle. Tak tohle jsou ty reakce těch strašně spokojených restauratérů, provozovatelů ubytovacích služeb, vlekařů a dalších, kteří si chválí tu pomoc. Prosím pěkně, mnozí z nich tu pomoc dostali za jaro až v prosinci. Takové jsou reálné příběhy. Mnozí dostali úplný zlomek toho, co je prezentováno v médiích, že by měli dostat, a mnozí z nich už zavřeli a už nemají síly na to, aby otevřeli dál. Ta vata, o které se tady hovořilo častokrát z úst některých ministrů, ta zkrátka došla.
V takové situaci, když nás nepustíte k tomu řešení, když ignorujete naše návrhy, nemůžete očekávat, že podpoříme prodloužení nouzového stavu. My si uvědomujeme, že situace ve zdravotnictví a v nemocnicích je složitá. Ale není to jenom o panu ministru Blatném, kterého chci ocenit za tu vůli, že se s námi konečně chce scházet, abychom skutečně mohli diskutovat. Uvidíme, co to přinese a jak účinné to bude.
Jsem ráda, že nakonec jsou vyslyšeny naše snahy na změnu registrací na očkování, že jsou vyslyšeny naše výzvy k transparentnějšímu zveřejňování na denní bázi toho, kolik lidí bylo očkováno atd. Chci to ocenit. Ale je to žalostně málo od celé vlády, která žádá. Není to jenom pan ministr zdravotnictví. Sedí tady teď chudák sám. Kde je pan ministr Havlíček, který se tady právě tímhle způsobem cachá spoustou lží, které jsou nepravdivé? Proč si to tady nejde zodpovědět? Vysvětlit? Vysvětlit to lidem, kteří na tu pomoc takto spoléhali a čekali a teď jsou nesmírně naštvaní. Já bych řekla klidně i to sprostý slovo, ale nebudu to dělat. Jsou nesmírně naštvaní, že sliby se míjejí s tou realitou. Takoví lidé pak samozřejmě přistupují k různým zoufalým akcím. Já to nechci ospravedlňovat, ale chci říct, že je potřeba vnímat to v kontextu, co je k tomu vede. A věřte, že oni by to za normální situace rozhodně nedělali také, ale zoufalí lidé prostě přikračují i k zoufalým činům.
Proto my nemůžeme podpořit nouzový stav a nebudeme dnes pro něj aktivně hlasovat. Děkuji za pozornost.***
