(9.30 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane premiére. Než otevřu rozpravu, připomínám, že podle § 109m odst. 2 a 3 zákona o jednacím řádu při zkráceném jednání o návrhu na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu se projednání ve výborech nekoná, nelze v rozpravě uplatňovat faktické poznámky. Poslanec může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát a Sněmovna může rozhodnout o omezení řečnické doby až na pět minut s tím, že omezení řečnické doby se vztahuje i na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu.
Nyní tedy otvírám rozpravu. (O slovo se hlásí poslankyně Majerová Zahradníková.) Paní poslankyně ještě k hlasování. Prosím.
Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Hezký dobrý den, vážené dámy a pánové. Já jsem si pouze všimla, že u včerejšího hlasování o potravinové soběstačnosti - bylo to hlasování číslo 51 o kvótách - mám na sjetině ano, a já jsem se zdržela. Tak nechci nikterak zpochybňovat to hlasování, ale pro stenozáznam bych chtěla, aby to bylo zaznamenáno. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Otevírám tedy rozpravu a do rozpravy se mi ještě před zahájením schůze přihlásil písemně pan ministr Blatný. Pane ministře, prosím máte slovo. Připraví se paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová, také přihlášená písemně ještě před zahájením schůze. Jedná se o přednostní právo.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný Vážené dámy a pánové, milý pane předsedající, poslankyně, poslanci, já bych rád doplnil úvodní slovo pana premiéra o pohled Ministerstva zdravotnictví a o konkrétní údaje, které jistě potřebujete k tomu, abyste se správně a zodpovědně rozhodli. Dostali jste je i v extenzivní formě předem, nicméně považuji za svoji povinnost vás s nimi seznámit.
V České republice v současné době stále probíhá velmi silné šíření onemocnění koronavirem COVID-19 a objektivním faktem je, že stav epidemie v České republice je stále rizikový. Registrujeme velkou nálož viru v populaci a hlavně, a to je podstatné, významný zásah do potenciálně zranitelných skupin, mimo jiné i díky vánočním svátkům a novoročnímu období. V důsledku toho evidujeme stále vysoké počty pacientů v nemocnicích a mortalita - respektive, abych byl přesnější, počet osob, které v době, kdy zemřely, měly pozitivní test na koronavirus - je stále nemalá, přes 150 lidí denně.
Proč je nouzový stav nezbytný pro další zvládání epidemie, proč vás vláda dnes opakovaně žádá o jeho prodloužení? Jak už bylo řečeno, bez nouzového stavu nelze v daném legislativním nastavení - já teď zdůrazním tato dvě slova - efektivně a rychle přijímat účinná protiepidemická opatření, zejména pak opatření k omezení mobility obyvatel. Právě tato opatření jsou přitom naprosto klíčová. Pro naši společnou informaci, ve chvíli, kdy přestane platit nouzový stav, za stávající legislativy musíme v brzké době navrátit ventilátory a lůžka do státních rezerv, bude výrazně omezena možnost nasadit vojáky v nemocnicích v takové podobě, v jaké to činíme dnes, bude omezeno využití integrovaného záchranného systému při zajištění očkování, převozu očkovacích látek a podobně. A jak jsem už řekl, bude významně omezeno zajištění protiepidemických opatření.
Rizikový vývoj, tak jak ho popisuji, není jen v České republice. S různou intenzitou a v různé fázi probíhá ve všech státech Evropy a všechny státy podávají a zajišťují podobná opatření ve snaze zabránit zahlcení jejich zdravotního systému. Česká republika v tom má velkou výhodu, náš zdravotní systém patří k jednomu z nejrobustnějších v Evropě. Přesto, jak všichni vidíme, má nyní potíže.
Státy mají různou legislativu, ale většina z nich využívá nějaké obdoby toho, čemu u nás říkáme nouzový stav, například zákonem nastavený centrální lockdown nebo takzvaný protiepidemický stav a podobně. Strategie přijímaných opatření jsou velmi obdobné a vždy směřují k centrálnímu omezení mobility obyvatel. Státy proto typicky stejně jako Česká republika uzavírají sportoviště, místa shromažďování osob, uzavírají gastroprovozovny, omezují maloobchod, nastavují zákazy vycházení. U nás zatím jinou možnost než v průběhu nouzového stavu nemáme, i když zřejmě je dobré o zákonné úpravě, která by umožňovala toto všechno dělat v budoucnosti, nyní jednat. Právě proto, že tato epidemie nemusí být tou poslední. Všechny státy Evropy čelí vysoké úrovni nákazy. Objektivní realitou je, že rizikový vývoj epidemie probíhá opravdu všude. A když ukážu tento obrázek (ukazuje) s barevným kódováním, potom vidíme, že celá Evropa je zbarvena v podstatě stejně.
Proč je nutné to, o čem jsem hovořil - celostátně, nebo chcete-li centrálně omezovat mobilitu obyvatel. Právě proto, že omezení mobility spolu s omezením četnosti mezilidských kontaktů vede ke zpomalení šíření nákazy. Je to sice relativně primitivní a řadu lidí omezující způsob, ale jiný zatím nemáme. Epidemická situace neustále vykazuje rizikové hodnoty, o kterých jsem mluvil, a nelze vyloučit potřebu velmi rychlého zásahu. Na jedné straně jsme nyní vystaveni nebezpečí rozšíření nové mutace viru, která má až o 40 % rychlejší šíření, na druhé straně je stále velká zátěž nemocnic a může se stát, že bude velmi rychle nutné nějak reagovat a budeme muset mít kapacitu zdravotního systému na tuto reakci. A toho se neobáváme jen my, toto je obava všech okolních zemí.
Z toho plynou hlavní důvody žádosti o prodloužení nouzového stavu, tedy stále silné komunitní šíření s rizikem výskytu nové mutace, v současné době uvažujeme o britské. Je ale potřeba říci, že vir a priori mutuje stále a mutace se mohou objevovat i jiné. Vysoký počet nakažených zdravotnických pracovníků, který omezuje kapacitu našeho zdravotního systému, a nákaza velkého množství zranitelných osob, to je mimo jiné důvod k prioritizaci očkování, o které mluvil pan premiér, to je důvod toho, proč právě starší spoluobčany začínáme očkovat jako první. Protože ti jsou nejvíce ohroženi.
Šíření nákazy v České republice v současné době naštěstí zpomaluje, ale stále se bavíme o mnoha tisících nově nakažených denně. Návrat k rostoucí dynamice v případě, že by se křivka opět zvrátila, by tak byl velmi rychlý. Počty nově diagnostikovaných případů stále několikanásobně převyšují mezinárodně doporučené bezpečné limity, které jsou konkrétně 100 na 100 tisíc obyvatel na 14 dní. Jsou to data, kterými se řídíme my, kterými se řídí Kochův institut, kterými se řídí Izrael a řada dalších podobných institucí, se kterými na pravidelné bázi spolupracujeme, a data konzultujeme nejenom skrze Evropskou agenturu pro kontrolu onemocnění, takzvané ECDC.
Pro vaši informaci, v současné době v České republice záchyt nově diagnostikovaných pacientů desetinásobně převyšuje toto doporučené minimální množství. Je pravda, a já to říkám opakovaně a trvám na tom, že je to také proto, že množství testů prováděných v České republice je vysoké, často vyšší než v řadě jiných zemí. Ale i kdybychom číslo, které u nás máme, podělili dvěma, i kdybychom vzali v potaz jenom polovinu těchto nově diagnostikovaných pacientů a přiblížili se tak na úroveň zemí, které testují daleko méně než my, pořád budeme mnohonásobně překračovat to, co je považováno za bezpečnou hranici.
Podíl hospitalizovaných pacientů nezachycených testováním je stále vysoký - cirka 50 % - a ti se potom dostávají rychle do nemocnic. Je to jeden z těch nově zavedených parametrů protiepidemického skóre a právě v této situaci by například zmiňovaná mutace viru s o 40 % rychlejším šířením znamenala téměř nezvládnutelné riziko pro nemocnice.
Děláme vše pro to, abychom o těchto informacích měli detailní kontrolu. Státní zdravotní ústav ve spolupráci se sítí akademických institucí spolupracují a monitorují tento problém, navyšujeme výrazně množství prováděných takzvaných sekvenací, které jsou schopné přesně určit, o jakou mutaci se jedná. Ale to neznamená, že jenom tímto bedlivým dozorem zabráníme šíření viru. Je potřeba konat. ***
