(12.20 hodin)
(pokračuje Munzar)
Vezměte si jenom příklad, na koho se všechno zapomnělo, protože v tomto složitém systému se na spoustu firem zapomnělo. Zapomnělo se na všechny firmy, které jsou sekundárně ovlivněny tím, že jsou zavření jejich odběratelé, například konkrétně firmy dodávající do zavřených restaurací a hospod, firmy dodávající zboží, firmy dodávající služby nebo třeba minipivovary, které nedodávají do sítě supermarketů, ale pouze do zavřených restaurací a hospod. Tam jsou ty propady obrovské. Ale takových firem je mnohem více, které mají obrovský propad v obratu, a to jenom v gastrosektoru. Na ty všechny se také zapomnělo. Maximálně, co jim stát dnes nabízí, jsou státní záruky, ale stejně ve finále tyto firmy úvěr od Komerční banky těžko získají nebo přímo nedostanou, protože buď jejich uzavřením, nebo propadem obratu mají vysoké skóre rizikovosti při posuzování úvěrů. Takže to je slepá cesta.
I u těch firem, na které se nezapomnělo, vznikají veliké rozdíly právě kvůli nastavení rozdílných programů. Například vezměte si jen pouhý rozdíl - já jsem tady o tom diskutoval v té první části s panem ministrem - jestli někdo podniká v prostoru, který si pronajímá, tam existuje podpora v programu COVID - Nájemné, anebo ve svém prostoru, který si koupil na úvěr, ten splácí, splácí si hypotéku, ale podporu na splátky nemá. Pan ministr tady říkal - mě mrzí, že tady není, abychom o tom mohli diskutovat - tak on tady říkal, že přece se na ně vztahuje, třeba na restaurace, COVID - Gastro v přepočtu na zaměstnance. Ale to se vztahuje i na ty, kteří dokážou čerpat COVID - nájemné. Takže tam samozřejmě ta nerovnost zůstává.
A proč o tom hovořím? Protože nejenom zavřeným, ale i ovlivněným firmám zůstává mnoho nákladů, a pokud se to nebude řešit a nebude se to řešit rychle, už včera bylo pozdě, tak bude jenom narůstat druhotná platební neschopnost, ta bude procházet ekonomikou, bude se tím jen nabalovat jako sněhová koule a nakonec z toho bude lavina, která neprodyšně naši ekonomiku zavalí. Důsledky nedostatečnosti opatření, kompenzačních opatření, už vidíme. 23 000 živnostníků skončilo jen v lednu, začínají krachovat známé, zavedené a tradiční firmy, vidíme na vlastní oči mizící obchody a prázdné výlohy. Osobně znám spoustu živnostníků a majitelů firem, kteří si museli vzít hypotéku na své bydlení, na svůj byt, na svůj dům, aby mohli pokrýt své náklady, a dnes už opravdu nemají kde brát. Proto je potřeba řešit programy jako takové a zároveň jejich nastavení.
Paní ministryně financí tady řekla, že se musí dbát také na to, aby nedošlo k neoprávněnému získávání prostředků ze státního rozpočtu. Dbát ano, například kontrolou, ale tím, že toto vláda dává a vypadá to jako jedna z nejvyšších priorit, ve finále tu pomoc zabíjí, protože programy byrokraticky ohromně komplikuje. Podívejte se třeba na program Antiviru - 40 % z kontrolovaných firem je krácena podpora kvůli administrativním pochybením, například o den později poslali odvody nebo si zaměstnanec přišel pro výplatu mzdy v hotovosti později, než měl. A to jsou důvody ke krácení pomoci. Je to potom skutečná pomoc? Takovýto přístup popírá základní smysl pomoci a podpory. Ty programy nejsou žádnou dotační výhodou na trhu, to je skutečně jen kompenzace.
Co je potřeba? Potřeba je nezatěžovat ve složité situaci živnostníky a firmy spoustou papírování, nepřistupovat k nim s preventivní nedůvěrou, ale využít třeba data, která stát již má, například z daňových přiznání z let předchozích a podobně. V tomto zákoně navrhujeme, aby se pokryly fixní náklady firem, a samozřejmě můžeme diskutovat o nastavení, jestli podle fixních nákladů, nebo jestli podle obratu. My jsme na tu diskuzi připraveni. Paní ministryně tady říkala, že je daleko lepší individuálně podle jednotlivých sektorů, takže různé sedačkovné a podobně. Ale co lépe hovoří o situaci ve firmách než srovnání jejich nákladů s předchozími obdobími a propad tržeb? Co je spravedlivější posuzovat než propad obratu? A o tom můžeme diskutovat. Náklady jsou však určitě lepším kritériem než třeba počet sedaček.
K tomu, aby se to nastavilo správně, samozřejmě je nutné vhodně zvolit srovnávací období. Jak jsem tady řekl, my se diskuzi nebráníme, pokud by ji vláda vedla, ale zejména vláda s námi diskuzi nevede. My se o programech dovídáme z tiskovek vlády, co zas přes noc vymyslela, a okamžitě se nám dostává po každé takové tiskovce spousty připomínek podnikatelů, Hospodářské komory, podnikatelů z praxe o tom, že je to komplikované, třeba nevhodně nastavené, a kvůli tomu třeba nemohou některé firmy čerpat. Odškodňovací zákon je podle mého názoru příležitost a žádám i vládní poslance, aby to vzali jako příležitost, diskutovat zde na půdě Sněmovny o nastavení těch programů a konkrétní podobě pomoci.
Návrh na zamítnutí, který tady přednesl pan zpravodaj, mě však nevede k přesvědčení, že tato otevřená diskuse nastane. Kdyby tady byla od začátku otevřená a rozumná komunikace ze strany vlády, už to mohlo být vyřešeno a i včerejší diskuse a výsledek mohl vypadat jinak. Někomu zakázat podnikat nebo mu podnikání omezit nařízením vlády není klasickým podnikatelským rizikem, proto musí být odškodnění dostatečné. My se totiž nebavíme u tohoto zákona o ničem menším než o záchraně malých a středních firem, které jsou páteří ekonomiky a největším zaměstnavatelem. Nemůžeme si dovolit o ně přijít. Čím se dostanou do větších a hlubších problémů, tím déle se celá ekonomika a celý náš stát bude dostávat z krize, a to přece nikdo nechce.
Paní ministryně tady hovořila o 200 miliardách přímé pomoci podnikatelům. Pokud si dobře vzpomínáte, na začátku, kdy začala epidemie a začala první vlna, z úst paní ministryně padala čísla, jako je 1 200 miliard pomoci ekonomice apod. Když vezmu 200 miliard, paní ministryně a Ministerstvo financí podle té tabulky zveřejněné na konci roku tam sice započítala spoustu věcí, které nejsou přímou pomocí podnikatelům a ekonomice, ale dobře, budu tolerantní, připustím 200 miliard, tak je to velmi malá částka z původně avizovaných 1 200 miliard. Přímá pomoc je daleko od těch subjektů a je daleko menší, než by bylo potřeba.
Ale buď můžeme přistoupit ke všemu kriticky, paní ministryně a pan zpravodaj budou ztrhávat tento návrh, my tady můžeme ztrhávat jeden vládní program po druhém a pak se z toho kolečka nikdy nevymotáme. Proto na vás apeluji: vezměte to jako příležitost pro diskuzi v dalším čtení, pro nastavení programů. Můžeme to změnit, můžeme společně připravit komplexní pozměňovací návrh, který upraví připomínky vlády, ale cíl by měl být společný a cílem je záchrana naší ekonomiky, našich firem, a zejména živobytí lidí, kteří mnohdy mnoho let tyto firmy budovali, a jejich zaměstnanců. Prosím, vyslyšte ten apel. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Jakoba a připraví se pan poslanec František Vácha. Tak prosím.
Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, paní ministryně financí tady mluvila o vylákávání prostředků ze státního rozpočtu. Já se tedy musím naprosto příkře proti tomuto ohradit. To, že paní ministryně předjímá, že podnikatelé chtějí systém dopředu zneužívat, to je pro mě absolutně nepochopitelné a je to neúcta k podnikatelům a živnostníkům. Zvláště pak od někoho, kdo tady navrhl a prosadil gigantický schodek státního rozpočtu, přičemž neudělal vůbec žádná opatření na výdajové stránce rozpočtu. Považuji to za naprosto nezodpovědné. ***
