(11.50 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Rozumím tomu, že to nemusí být dokonalý návrh zákona, ale od toho je tady druhé čtení, abychom prodiskutovali, jestli ta podpora má být 100%, 80%, 70%, ale nezavrhujte prosím tu myšlenku jako takovou. Je to určitě spravedlivější systém, než jaký navrhujete vy.
Připomenu jenom lednová čísla počtu přerušených živností, je jich více jak 20 000, je to rekordní číslo. Je vidět, že v druhé vlně epidemie skutečně podnikatelé padají na ústa a my jsme pět minut před dvanáctou, respektive pět minut po dvanácté, abychom alespoň některé z nich zachránili a zajistili, že tu bude střední třída. (Předsedající: Čas.) A velké korporace, ty malé a střední firmy - (Předsedající: Čas prosím.), které se z bankrotu nevyluxují.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy na faktickou pan ministr Karel Havlíček a potom s přednostním právem se stanoviskem klubu pan poslanec Mikuláš Ferjenčík za Piráty. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty. Máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Jenom velmi krátce. Já jsem to ale říkal, pane poslanče Skopečku, prostřednictvím pana předsedajícího. Pokud srovnáváme třeba vesnici a město, tak my jsme pro, že tam bude zahrnut ještě ten program COVID - Nájemné. To znamená, že jestli někdo platí malý nájem a někdo platí větší nájem, nájem bude kompenzovaný. Ale přes ten nákladový pohled, který je, jste to vlastně potvrdil: protože ten, kdo hospodaří velmi úsporně, by potom dostal málo a ten, kdo nehospodaří úsporně a bude mít třeba vysoké náklady - můžeme se ptát, proč má náklady takhle vysoké - poté dostane poměrně velkou částku. Čili my jdeme přes prokazatelné množství lidí, navíc ty lidi dostane stoprocentně zaplacené prostřednictvím Antiviru, čili tam je úplně jedno, jestli někdo bere mzdu 15 000 anebo jestli bere 45 000, dostane to i to. Už to samo může být diskutabilní, ale dostává to samozřejmě, není to zprůměrované, a dostane za každého zaměstnance stejně, to znamená 500 korun, ať pracuje na vesnici, nebo ať pracuje v Praze. A pokud má nějaká luxusní restaurace v Praze 20 zaměstnanců, tak si to jenom přepočtěme: k tomu všemu, co dostává, má stoprocentně hrazeno, ještě dostane za 20 zaměstnanců krát 500 korun, to je 10 000 krát 30, tak je to 300 000 korun měsíčně navíc pro majitele. A k tomu tedy, pokud se shodneme na nájemném, což chápu, že je k diskuzi, a my jsme pro, to v tu chvíli máme vlastně komplet tak, jak si oni představují. Já v tom nevidím problém. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Skopeček. Na faktickou se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím.
Poslanec Jan Skopeček: Pane ministře, přece nelze u fixních nákladů argumentovat tím, že někdo hospodaří úsporněji a někdo méně. Prostě jsou objektivní rozdíly ve fixních nákladech, zejména v nájemném, a je jasné, že podnikateli v Praze, který má pronajatou provozovnu v Praze, nemůžete vyčítat, že podniká méně úsporně než podnikatel, který si pronajímá provozovnu na velmi malém městě či vesnici. To je absurdní argumentace. To byste mohl poradit tomu provozovateli v Praze, ať šetří a odstěhuje se někam na venkov.
Druhý můj argument. Přece fixní náklady jsou přesně ten charakter nákladů, který lze měnit velmi pomalu a velmi složitě na rozdíl od variabilních nákladů, které souvisejí s provozem činnosti. Ve chvíli, kdy podnikatel tu činnost utlumí, právě ty fixní náklady musí platit, a je velmi těžké na ně v krizi zareagovat tak, aby je snížil, ať už se jedná o nájemné, nebo ať už se třeba jedná i o splátky úvěrů úroků, které souvisí s jeho podnikáním, které si nabral v době, kdy ekonomická recese nebyla.
Druhý aspekt, proč tento návrh předkládáme, je, že chceme zajistit větší jednoduchost a transparentnost těch programů. Dobře víme, že v první vlně byl velký problém s velkým počtem programů s různou mírou náročnosti administrativy s těmito programy, že se velmi lišila i úspěšnost čerpání těchto programů a ty neúspěšné často byly velmi byrokraticky náročné. Takže jít spíše cestou jednoho plošného programu, který nahradí celou řadu roztříštěných programů, které Ministerstvo průmyslu a obchodu v první vlně vypisovalo, je určitě lepší s tou výhodou, že právě fixní náklady v rámci plošného opatření rozliší to, jak jsou na tom různí podnikatelé v různých místech republiky a jak na ně ta krize přímo dopadá, jestli více, či méně. Takže se bavme o tom nastavení (upozornění na čas), ale přijměme, že princip, ta myšlenka je správná.
Pane předsedající, jsou to asi dvě tři sekundy, které jsem přesáhl.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tady je právě problém v tom, že je jednací řád, teď se to řeší, tak dbáme na to, aby se to dodržovalo. Tak prosím, ale přihlaste se znova. Prosím, dvě minutky.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já chci také zareagovat na slova pana ministra. Mně přijde hrozně nebezpečná teze říkat tady, že firmy, které utrácely, jsou něco špatného a ty firmy šetřivé, to je něco, co vlastně chceme. Co chcete, pane ministře, jako vicepremiér pro ekonomiku? Chcete v ekonomice firmy, které neinvestují, nemají náklady, nejsou motorem ekonomiky, nebo chcete firmy, které investují do modernizací svých provozů a podobně, protože od toho se odvíjejí náklady, od toho se potom také odvíjejí ty fixní náklady. Vy jste tady dával srovnání, že přece je to vyřešené COVID - Nájemným, ale co ty restaurace, které jsou ve svém, které si musely vzít úvěry, aby zaplatily nemovitost, ve které to provozují, a jsou ve svém, jak ty pokryjeme? Takže ty teze nejsou úplně dokonalé.
Samozřejmě se můžeme bavit, jestli je správnější nákladovost, nebo obrat a rozdíly v obratu, což by bylo také velmi spravedlivé, ale pojďme využít tento zákon, abychom se o tom konečně bavili, protože my se vždycky dozvídáme to, co vymyslíte, z tiskovek, a množství programů nenahradí to, že jsou všichni pokryti, všem je kompenzováno aspoň nějaké minimum. V tom množství programů se spousta firem ztratila, hlavně ty sekundárně ovlivněné.
Takže využijme této příležitosti, pojďme se o tom bavit ve druhém čtení, pojďte s námi komunikovat předtím, než ty programy vyhlásíte, abychom pak nemuseli zbytečně upozorňovat na chyby, které jste třeba na ministerstvu neodchytali, a pojďme se o tom konečně otevřeně bavit. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Moment, pane ministře, protože nejprve faktická, pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, potom pan ministr. Jenom prosím o dodržování času, jinak jsou tam všeobecně hodiny, tady jsou, a samozřejmě jednu dvě věty nechám domluvit, to samozřejmě. A jenom ještě upozorním, že ve dvanáct máme pevně zařazený bod. Prosím.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl v souvislosti s probíhající debatou upozornit na dvě věci, které je potřeba zdůraznit, a proč považujeme tento zákon za potřebný, a to je otázka nerovnosti mezi lidmi, co jsou v nájemném, a lidmi, co mají hypotéku. Dnes je řada podnikatelů, kteří na svoji provozovnu mají hypotéku a na rozdíl od podnikatelů ve stejném sektoru, kteří jsou v nájmu a dostávají podporu, teď nedostávají nic. To je podle nás velmi vážný problém, který je potřeba urychleně řešit. Je to jeden z důvodů, proč rozhodně podporujeme propuštění tohoto zákona do dalšího čtení, případně se můžeme bavit o technickém řešení a dalších detailech, ale je to prostě velmi potřebné.
Za druhé, podnět, co dostávám velmi často, je otázka programu podpory na zaměstnance, který obecně podporu má - podnikatelé jsou rádi, že se konečně rozjelo aspoň něco v uvozovkách univerzálního - ale současně celá řada podnikatelů upozorňuje, že to přišlo tak strašně pozdě, že už svoje zaměstnance propustili, zvlášť pokud jsou v dlouhodobě úplně zavřených odvětvích typu gastronomie nebo cestovní ruch. Je tam pocit obrovské nespravedlnosti, že jsou ještě navíc potrestáni tím, že teď přišli o tuhle podporu, která má nahradit podpory jiné. Takže upozorňuji na tento problém. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan ministr Karel Havlíček. Prosím. Já vás budu muset ve dvanáct přerušit, pane ministře.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Bude to velmi rychlé. Právě pro to, co zde kolegové říkali, se snažíme zaměřit na jasně definované náklady, náklady na lidi, komplet zaplaceno, férové náklady na nájemné, zaplaceno. A pokud je tam situace taková, že někdo třeba ještě splácí hypotéku, právě proto je tam tenhleten program, ten plošný program, který se přes počet zaměstnanců přepočte na měsíční částku, kterou podnikatel dostane. Má tam 10 zaměstnanců, 5 000 korun měsíčně krát 30 - 150 000. Může z toho zaplatit například splátku hypotéky, leasing nebo cokoli dalšího. Ale jsem toho názoru, že přes náklady univerzálně, pokud všem uhradíme jakékoli procento, skutečně je to rovněž nespravedlivé, protože někdo může mít auto za 200 000 korun, někdo může mít auto za 2 000 000 korun. Když mu dáme 50 % z toho, tak má 100 000, anebo má 1 000 000 korun. To se mi nezdá férové.***
