(12.00 hodin)
(pokračuje Nacher)
A já si vám dovolím - mám takovou tabulku - dovolím si vás seznámit s tím, jaké je vlastně současné znění tohoto návrhu z dílny Ministerstva spravedlnosti oproti tomu původnímu, protože mám pocit, že tady v kuloárech se kritizuje institut hromadných žalob, ale podle mě se kritizuje prapůvodní, prapůvodní norma, nikoliv aktuální verze. Protože ta se, a už to tady řekl Dominik Feri, ta se změnila. Ale nevím, jestli všichni vědí, jak.
Když se podíváme na žalobce, pardon, když se podíváme na působnost zákona, v tom původním to byly všechny soukromoprávní spory, v aktuální verzi už jsou to jenom spotřebitelské spory. To znamená, je to ochrana spotřebitele. To je velké zúžení, to je potřeba si říct. Když se podíváme na žalobce, předtím to byl správce skupiny, to byl investorský princip, nějaká nezisková organizace, případně člen skupiny, teoreticky i poškozený. V nové verzi je to etablovaná, prověřená nezisková organizace, která řeší spotřebitelské spory, působí na trhu dva roky. Nemám problém s tím, navrhnout delší působení na trhu, aby někdo neměl pocit, že se zneužívá toho, že někdo si založí nějakou organizaci a pak bude podávat hromadné žaloby, klidně pět let. Stejně si myslím z hlediska kapacity, že to tady zvládne čtyři, pět velkých, celostátně působících společností typu Asociace občanských poraden, Poradna při finanční tísni, Člověk v tísni a podobně. Dále se může ozvat poškozený spotřebitel, a to s písemným souhlasem deseti a více spotřebitelů. To znamená, že ten řekněme investorský princip je opuštěn.
Nezbytný souhlas poškozených předem: v původní verzi se nevyžadoval, v současné aktuální verzi se vyžaduje. U opt-inu je to minimálně 10 poškozených. V určité míře se tam dál pracuje s opt-outem, který byl předtím jako hlavní, teď je tam u případů, které jsou do 3 000 korun nároků. Nemám problém s tím, aby opt-out tam případně nebyl vůbec.
Tím se dostávám k tomu, jací členové jsou zapojeni do řízení. Předtím to bylo odhlašovací, ten systém, opt-out, v této chvíli je hlavní tíha, to gros, opt-in. To znamená, kdo cítí, že by měl hájit svoje práva, ať se aktivně přihlásí, a ne aby doma čekal na kavalci, kdo všechno ho za něj přihlásí do nějakých sporů a on pak bude čekat, jak to dopadne. Tam souhlasím s tím, že by se to dalo zneužívat. Toto si myslím, že ne.
Obecné podmínky hromadného řízení byly také zpřísněny. Na začátku řekl bych byly víceméně mírnější. V této chvíli došlo k některým pojistkám, například možnost navrhovat složení jistoty do soudní úschovy, podmínka platební schopnosti žalobce, transparentní financování a tak dále, a tak dále. To znamená: ten původní návrh byl takový ten americký, který myslím k nám moc nepadá a který by skutečně mohl magnetizovat určité zneužívání. Ten aktuální je už víc evropský a má svoji logiku.
Ve druhém a dalším čtení se můžeme pobavit o způsobu financování hromadných řízení, protože v každé zemi, v každé zemi je to jinak. Npříklad v Německu nebo v Rakousku se podílí na financování hromadných žalob u spotřebitelských organizací třeba stát. Tak jenom abychom věděli, že dokonce i stát se v tom může nějakým způsobem angažovat.
Pokud jde o samotný proces, i ten je vlastně rozdělen na dvě základní fáze. Před hromadným řízením ve věci samé, kde se rozhoduje o obsahu, se rozhoduje vůbec o přípustnosti hromadné žaloby. To znamená, je to řekněme dvoufázová záležitost. I toto by vedlo k tomu, aby nedocházelo k nějakému šikanóznímu jednání vůči některým společnostem. Z minulosti u nás máme příklady, například pokud jde o bankovní poplatky. Toho jsem se aktivně účastnil, takže mám tu zkušenost i z trhu. A fakt úplně nejhorší, co se může stát, je, že jeden soud rozhodne, že ta banka poplatek účtovala oprávněně, a že druhá nikoliv. To potom spotřebitel skutečně neví, co si o tom má myslet, byť jsou to skutečně úplně totožné smlouvy nebo velmi podobné, vlastně na stejný produkt. Vymáhání práva je nepředvídatelné a nemůžeme se potom divit, že lidé do těch sporů samozřejmě nejdou. V případě, že by šli, jsou to potom individuální stovky případů, které zatěžují celý ten systém.
V dalších čteních se můžeme pobavit i o rozdílu mezi hromadnými žalobami a reprezentativními žalobami, což je vlastně v zásadě to, kam to víceméně směřuje. Ale to bych nechal na druhé čtení. Jsem rád, že se tady o tom můžeme pobavit. Doufám, že to stihneme v tomto volebním období. Koneckonců je to součástí vládního programového prohlášení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě vyzvu k vystoupení poslankyni Helenu Válkovou. Jinak přeji pěkné poledne. Je to zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Pane místopředsedo, děkuji. Mám takovou nesnadnou úlohu. Budu velmi transparentní, jak někdy ke své škodě bývám. Za prvé: rozhodně souhlasím s tím, co tady řekl můj předřečník. Jinými, úředními slovy - nebo řekněme odbornější terminologií paní ministryně - institut hromadných žalob ano, racionální empatie ne. V tomto ohledu jsem absolvovala mnoho seminářů, abych se přesvědčila, že ideologie hromadných žalob, kde se spojují - a v tomto našem už posledním návrhu - spotřebitelé, nikoliv, jak tady můj předřečník správně upozornil, široká potenciální veřejnost, která by se cítila dotčená, chtěla podávat žalobu a nebyl by tam společný jmenovatel - spotřebitel, proti tomu často velmi mocnému odpůrci vítám, nicméně v této podobě, v jaké je předkládán, byť už doznal změn. Proto možná zklamu ty, kteří teď budou očekávat - já také na to nejsem připravena, přiznávám se k tomu - protiargumenty, ale protiargumentů je poměrně dost, proč tento aktuální návrh právní úpravy, proč je třeba ještě jej změnit, než jej pustíme do dalšího čtení.
Tak tady navrhnu, samozřejmě to záleží na předkladatelce, navrhovatelce, paní ministryni, prodloužení podle § 91, tuším, že to je odstavec 3, o dalších 60 dní. Vím, že budu předmětem kritiky, že vlastně tím pádem s ohledem na čas, který jsem tady v opačném sledu zmiňovala v předchozích svých vystoupeních, by mohl ohrozit projednání této novely ve volebním období, ve kterém se nyní nacházíme. Nevidím nic tak tragického, abychom v tom pokračovali případně v tom dalším, pokud by to měl být kvalitní institut, a nejenom návrh, který má řadu otazníků. A já jsem opravdu byla přítomna několika seminářům stejně jako pan zpravodaj Feri.
Škoda že tady není náš známý, řekla bych ještě opatrnější kolega, předseda ústavně-právního výboru Marek Benda. Myslím, že bychom už jenom kvůli němu měli i třeba přerušit toto jednání nebo přinejmenším zvážit prodloužení lhůt, protože on se tomu, pokud vím, také dost věnoval, této problematice. My na to nejsme prostě obecně teď připraveni. Čili je to poprvé za celou dobu, co jsem tady, kdy poprosím, aby s ohledem na význam této problematiky a na to, že tím zavádíme do českého právního řádu určitý atypický institut, zvážili, jestli bychom nemohli tento bod přerušit, až budeme i my, kteří se tím zabývají, lépe připraveni na diskuzi, která je zásadní. A pokud by tomu tak nebylo, navrhnu prodloužení o 60 dnů a vy rozhodnete hlasováním. Děkuji. ***
