(16.30 hodin)
(pokračuje Blatný)
Další tvrzení uvedené v důvodové zprávě je, že jednotná úmluva se vztahuje pouze na produkci konopí ve velkém měřítku. To ovšem není pravda. Úmluvy u návykových látek nestanovují množstevní limity, od nichž je potřeba aplikovat režim v nich stanovený, ani nepřipouštějí možnost samopěstování pro léčebné použití. K otázce stanovení limitů pro držení návykových látek v praxi v některých zemích je třeba dodat, že ne ve všech státech jsou stanoveny limity pro stanovení rozdílu v držení návykových látek, které rozlišují přestupek a trestný čin. Nicméně úmluvy požadují, aby nelegální držení návykové látky, tedy pro jiné účely než terapeutické či vědecké při dodržení zákonných opatření, bylo vždy sankcionováno.
K argumentaci takzvaným kanadským modelem, kterým je materiál pravděpodobně inspirován, mi dovolte jen poznamenat, že to je pravda, nicméně Kanada svým modelem hrubě porušuje mezinárodní úmluvy a je za to nekompromisně kritizována Mezinárodním úřadem pro kontrolu omamných látek ve Vídni.
Dále se domníváme, že rozhodnutí o uvolnění pěstování konopí pro takzvané rekreační účely by zcela jistě mělo negativní dopad na drogovou turistiku, a to oběma směry. Jednak by se v České republice zvýšil počet přestupků či trestných činů spáchaných v souvislosti s návykovými látkami a též by patrně docházelo k masivnímu nelegálnímu vývozu do ostatních zemí, kde je držení či neoprávněné pěstování nelegální, což jsou v současné době všechny sousední země. V schengenském prostoru, jehož je Česká republika a všechny sousední země součástí, je třeba se chovat zodpovědně vůči všem členským státům a není možné je v tomto případě jednostranným národním rozhodnutím ohrožovat anebo vystavovat něčemu, na co sami nemají právní úpravu, stejně tak jako není možné ohrožovat takovým rozhodnutím samotnou Českou republiku.
Nelze též opomíjet skutečnost, že ač oblast legálního zacházení s omamnými a psychotropními látkami není v Evropské unii plně harmonizována, lze v případě uvolnění podmínek pro pěstování konopí pro rekreační účely v České republice očekávat negativní reakci Evropské unie. Evropské právo v trestní oblasti implementuje jednotnou úmluvu o omamných látkách a též další úmluvy týkající se omamných a psychotropních látek a obchodu s drogami. Pokud by pak některý členský stát Evropské unie plně legalizoval konopí, bylo by to z pohledu Evropské komise chápáno jako porušení právního rámce, tudíž by hrozila možnost zahájení řízení pro neplnění povinností.
V době, kdy byl materiál připraven, byla stěžejním dokumentem protidrogová politika národní strategie na období 2010-2018, která v souladu se svým dlouhodobým charakterem definuje strategie ve čtyřech základních cílech, a to snížit míru experimentálního a příležitostného užívání drog, zejména mladými lidmi, snížit míru problémového a intenzivního využívání drog, snížit potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jednotlivce a společnost a snížit dostupnost drog, zejména pro mladé lidi. Domnívám se že, bychom všechny tyto čtyři cíle tímto návrhem porušili.
Dne 13. května 2019 vláda opravdu projednala a schválila národní strategii prevence snižování škod spojených se závislým chováním na roky 2019-2027. Jejím cílem je předcházení a snižování zejména zdravotních, sociálních, ekonomických a nehmotných škod vyplývajících z užívání návykových látek, dále pak hazardního hraní a dalšího závislostního chování a také existence legálních i nelegálních trhů s návykovými látkami. Mám za to, že předložený návrh by šel proti tomuto cíli.
V neposlední řadě potom návrh pomíjí zdravotní rizika, která s sebou přináší. Podle Světové zdravotnické organizace má užívání konopí všeobecně nepříznivý dopad na kognitivní vývoj, včetně asociativních neurologických procesů, paměti, psychomotorických funkcí, a má chronické škodlivé účinky na psychické a jiné aspekty zdraví uživatelů, nehledě na inhalaci řady rakovinotvorných látek při spalování konopí, podobně jako třeba cigaretového kouře. V tomto ohledu naprosto postrádám smysl tohoto návrhu, nenacházíme pozitivní důsledek takového kroku a je patrné, že ze zdravotnického pohledu nepřináší návrh žádná pozitiva.
Návrh zákona potom neopodstatněně vytváří problém s dalekosáhlými dopady do zdravotního systému vlastně se svolením státu. Vedle problému s užíváním alkoholu, který je samozřejmě neméně podstatný, se kterým se Česká republika navíc velmi silně potýká, bychom vytvářeli a zvětšovali obdobný problém. Je známo, že finanční prostředky získané státem z prodeje alkoholu a tabáku zdaleka nepokryjí finanční škody způsobené jejich užíváním. Návrh zákona v tomto směru však ani nepočítá s finančním přínosem pro stát, je ale zřejmé, že bude z finančního systému prostředky čerpat.
Vážený pane předsedo, dámy a pánové, navrženou novelu zákona musíme tedy odmítnout, neboť je v rozporu s mezinárodním právem a současně přináší velká sociální a zdravotní rizika, což je podle našeho soudu nepřijatelné. Žádám vás proto, abyste se k tomuto negativnímu stanovisku vlády a Ministerstva zdravotnictví rovněž připojili a tento návrh zamítli. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zdravotnicí Janu Blatnému a pokračujeme v rozpravě vystoupením paní poslankyně Karly Maříkové, připraví se Marek Novák. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, předkladatelé navrhují legalizaci pěstování a zpracování a přechovávání konopí a produktů z konopí v malém množství pro vlastní potřebu a jejich bezúplatné předání, a to i přesto, že konopí je stále nejrozšířenější užívanou nelegální drogou v Evropě. Přední postavení této drogy je zjevné z jejího zastoupení v záchytech, drogových trestných činech a nových žádostech o léčbu.
Navrhovatelé v tomto zákoně, konkrétně v § 2 písmene l), chtějí legalizovat bezúplatné předání konopí nebo produktů z konopí jiné fyzické osobě starší 18 let, nejvýše 30 gramů sušiny, bez jakéhokoliv souvisejícího protiplnění. Proč by mělo konopí být někomu bezúplatně předáváno? Vždyť sami předkladatelé tvrdí, že jde o vlastní potřebu. Takže když dám někomu konopí zdarma, tak to bude v pořádku, a když ho dám za bonboniéru nebo 20 korun, tak to bude přestupek nebo rovnou trestný čin? To je opravdu značně nesmyslné. Také vidíme, že předkladatelé si vzali za rukojmí občany, kteří mají zdravotní problémy a k léčbě využívají právě produkty z konopí, a pod záminkou bezúplatného dealerství tyto občany de facto využívají.
Dále si musíme uvědomit, že distribuce čehokoliv s sebou přinese i reklamu a tlak na zvyšování spotřeby. Legalizace dealování konopí přináší obrovská rizika na růst spotřeby.
Vraťme se ale k množství, které navrhovatelé chtějí umožnit bezúplatně předat. Je to 30 gramů. To je objem marihuany v době pouličních cen za 7 500 korun. Nejde tedy o nějaké množství jen pro vlastní potřebu. Předkladatelé nám tady navrhují zdarma distribuci 30gramových sáčků marihuany.
V § 24c písmene a) se píše: "Pěstování nebo zpracování nejvýše pěti rostlin konopí v obydlí nebo na pozemku nebo ve stavbě nacházející se na pozemku, který není veřejně přístupný a k jeho užívání jí svědčí soukromoprávní titul." Co když budu mít nebo někdo bude mít pět pozemků nebo pět domů ve vlastnictví? Můžete tedy mít na každém pozemku pět rostlin? To je hodně, značně neurčité.
V § 24c v bodě 3 má fyzická osoba, která pro vlastní potřebu podle odst. 1 pěstuje rostlinu konopí, zpracovává a přechovává konopí nebo produkty z konopí, je povinna zamezit volnému přístupu třetích osob k rostlinám konopí, ke konopí a produktům z konopí. Je povinna zamezit volnému přístupu třetích osob k rostlinám konopí. Tak to je značně neurčité. Takže já když budu doma pěstovat konopí a přijde mi návštěva, která půjde do obýváku nebo na zahradu, a já jí umožnila volný přístup, tak jsem spáchala přestupek nebo opět trestný čin? Nebo si budu muset kytku zavřít do klece opatřenou zámkem, abych zamezila volný přístup? Kdo tohle bude vykládat?
V důvodové zprávě předkladatelé zmiňují zajímavý precedent, a to ve státě Uruguay. Zde před třemi lety vešla v účinnost norma, která umožňuje na základě registrace pěstovat pět rostlin konopí v domácím prostředí. V Uruguayi je umožněno pěstovat pět rostlin na základě registrace. Já jsem si tedy nevšimla, že by tento zákon nějakou registraci vůbec navrhoval. To srovnání je absolutně scestné.
Ne že bych souhlasila se zákonem, tak jak je v Uruguayi navržen, ale pojďme se podívat, jak to tam vlastně funguje. Každý obyvatel si může v této zemi zakoupit konopí v místních lékárnách, a to v pětigramových baleních, přičemž gram stojí 1,3 amerického dolaru čili necelých 30 korun. Stát hlídá, odkud marihuana pochází. Prodávané rostliny se totiž pěstují pouze na státem hlídaných polích. Rostlinu si však může každý obyvatel doma pěstovat i sám pro vlastní potřeby, a dokonce ji je možné umístit na státní farmu, kde o rostlinu bude dobře postaráno. Každý kupec musí být registrován. Tímto principem se má zamezit prodeji marihuany turistům nebo omezit lidem s trvalým bydlištěm mimo Uruguay. Lidé s trvalým bydlištěm v zemi mají možnost marihuany, které si mohou koupit neomezeně, zatímco lidé s trvalým pobytem mimo zemi si mohou zakoupit pouze 40 gramů. ***
