(12.00 hodin)
Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, jako společnost jsme se před rokem zastavili. Co se nám ještě před rokem zdálo být normální, je dneska složité a těžko dosažitelné v mnoha případech. Co nám však nikdo zatím nezakázal a nemůže zakázat, je starání se o květiny, pěstování vlastních plodin na zahrádkách a zahradničení. Takže vítám tento návrh zákona, který si klade za cíl právně zakotvit zahrádkářskou činnost jako mnohaletou tradici v České republice, upravit její postavení a pomoci vytvořit podmínky k jejímu provozování. Hnutí Starostové a nezávislí je spolupředkladatelem tohoto zákona.
A já bych vás ještě ráda upozornila na pozměňovací návrh, který jsem předložila já spolu s kolegyní Věrou Kovářovou a je označen jako sněmovní dokument 6634. Jeho cílem je zpřehlednit komunikaci a informovanost mezi obcemi a jejich občany týkající se území vyhrazeného k zahrádkářské činnosti, a to tak, že obce budou oprávněny v rámci územně plánovací dokumentace vymezit plochy k zahrádkářské činnosti. To samozřejmě potom s sebou ještě ponese další legislativní úpravy.
Věřím tedy, že náš pozměňovací návrh, který významně usnadní komunikaci mezi zahrádkáři a obcemi, podpoříte. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a v obecné rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Petr Bendl. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já bych chtěl podpořit slova mého ctěného kolegy Ivana Adamce, který, tak jak bych to řekl já, tady představil názor na celou tuhle právní normu, protože zcela určitě my, kteří jsme kdy byli v městských či obecních zastupitelstvech, jsme často se zahrádkáři a se zahrádkařením jako takovým přišli do styku a podporovali jsme je vždycky v rámci možností. To, co se ale tady teď děje, je v podstatě zasahování do kompetencí samosprávy.
Po roce 1989 jsme nabyli svobody. Součástí nabytí svobody bylo, že posuneme také rozhodování shora směrem dolů, neboť na městech a obcích vědí zpravidla o některých aktivitách mnohem lépe, mají lepší informace, umí lépe komunikovat s lidmi než v těch politických úrovních, které jsou jim vzdáleny. Jedna z těch kompetencí mimochodem - to, co tady říkala moje předřečnice, že navrhujete dát do zákona, aby obce mohly vymezit území pro zahrádkaření - no to už tam proboha přece je! To mě překvapuje, že zástupci - kolegové ze STANu to snad nevědí, že v rámci územního plánování mohou vyčlenit území předem určené k zahrádkaření. To je stejně, jako určují průmyslové zóny, jako určují zóny ke sportovním aktivitám apod. Ale platí také, že co zahrádkářská kolonie, to téměř jiná situace, proto to není možné řešit úplně plošně.
Umím si představit, že zavedení paragrafu, který omezuje nakládání s majetkem patřícím městům a obcím s tím, že řekne: můžete pronajmout pouze na deset let, si taky někdo vysvětlí: tak ještě deset let. A pak konifery ne. To je jenom otázka úhlu pohledu. A když si paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího tady stěžuje, že ti zastupitelé třeba nerozhodují ve prospěch někoho... Vy jako poslankyně máte právo tam vystoupit, navrhnout usnesení, vystoupit k čemukoli. Předpokládám, že jste to udělala, že jste určitě schopná říct: Ano, tam jsem prosadila, ale zastupitelé, to znamená zástupci občanů v té dané obci, řekli ne z nějakých důvodů. A my je tady neumíme nikdo ani identifikovat. Často ty záležitosti měst a obcí uvnitř jsou mnohem složitější a my máme pocit, že tady uděláme šmahem tu jednotlivou čáru a řekneme - my víme líp než lidi na obcích, co je pro ně prospěšné.
My jsme se jako Česká republika přihlásili k chartě místní samosprávy, to znamená, že jsme posunuli moc a schopnost občanů ovlivňovat věci veřejné, které jsou kolem nich, směrem dolů na kraje, na města a obce. Tímhle zákonem říkáme, že to zase posouváme zpátky. No, ono se nám to totiž nelíbí, že to zastupitelstvo rozhodne jinak. My jsme poslanci, tak my tedy vám naložíme, my za vás tady rozhodneme, co je třeba, my za vás rozhodneme, co s tím majetkem. Dneska to bude jenom taková vějička, že se to bude týkat zahrádkářů, že řekneme městům a obcím: ne, vy jim ten pozemek pronajmete jenom na deset let. Zítra to bude oblast kultury, pak to bude sport, pak to bude kdokoli další, protože my přece budeme vědět líp, jak tuhle prospěšnou aktivitu podpořit. A my začneme někomu diktovat, jak má nakládat se svým majetkem. Ten princip se mi nelíbí. Fakt, že máme podporovat takovéto spolkové aktivity, ten je přece neoddiskutovatelný. A že se tak děje, že rozumná zastupitelstva to dělají, to prostě tak je. Ano, někdy se časem a věkem stane, že se zahrádkářská kolonie stane součástí center měst, a teď tam i uvnitř té zahrádkářské kolonie dochází ke sporům, což byl můj případ. Když jsem byl starostou na Kladně, my tam chtěli stavět rodinné domy na místě zahrádkářské kolonie. Polovina chtěla, polovina ne. Stanovisko ekologů k tomu - ekologicky je výš velká zahrada, méně malé hnojiště, zjednodušeně řeknu. Ale zase obráceně řekli: ale my jsme tady už starší lidi, hospodaříme si tady na svém, chodíme sem... Ta debata byla extrémně složitá. A my se tady teď stavíme nad ně: my to rozhodneme za vás, ten zákon vám to prostě nadiktuje.
Já tomu rozumím. To je politické sdělení, pan kolega Kalous to tady - že by člověk zamáčkl slzu - říkal tak procítěně... To bych chtěl vědět, jestli si to psal sám, nebo jestli mu to napsal nějaký spisovatel. Ale realita projednávání života je prostě jiná. Omezování nakládání s majetkem obcí: není dobře, když s tímhle začneme, a překvapujeme mě speciálně, že STAN je pro místo toho, aby podpořil stanovisko Svazu měst a obcí, které říká - nezasahujte do kompetencí samosprávy, nevíte líp než my, jak to dělat. A jestli, tak ve stavebním zákoně můžete některé věci upravit, ale nejsou tam definovány, které. Tam si myslím, že z hlediska technického, stavebního atd. zapadajícího do toho území... Ono totiž v územních plánech, už když se to projednává, je to klíčové, tam je ta diskuze, kam se bude město rozvíjet, co bude dělat. Tam se každý může aktivně zapojit. A to je to rozhodování lidí v místě. My, prosím probůh, nezačínejme se salámovou metodou, že začneme mluvit městům a obcím do jejich kompetencí s tím, že si začneme zvykat na to, že poslanec ví líp než starosta nebo zastupitelé, co je místní problém a jak ho vyřešit. To je cesta do pekla.
A já moc prosím, samozřejmě s apelem starostům, aby vnímali tuhle problematiku a podporovali takové spolky, abychom tady nehlasovali pro tenhle zákon, který jim žádnou jistotu nedá, a když si ho přečtou, tak jim to dojde, zvlášť ti starší lidi, kteří už mají nějakou zkušenost, pochopí, že stejně musí s tou obcí jednat, stejně musí jednat se zastupitelstvem. Deset let uteče jako voda. Co bude dál? Teď budu vystupovat - oni to tam poslanci za nás zařídili, takže to koukejte pronajmout na deset let. A co bude potom? Nepřinese to problémy dovnitř? Probůh, neschvalujme zákony, které tu džungli rozmnožují. Před chvílí jsme jeden schválili - zákon o potravinách. Nedej bože, aby to Evropská komise odsouhlasila. Tohle je zákon nadbytečný, nepotřebujeme ho, rozumní starostové a zastupitelstva spolky nejenom zahrádkářů zcela určitě podporují a podpoří a najdou s nimi vždycky variantu lépe než my při našem rozhodování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a paní poslankyně Věra Procházková bude reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Procházková: Děkuji ještě jednou za slovo. Nedá mi to, musím. Řeknu vám klasický příklad. Zahrada nádherná, na kterou se jezdili dívat z celé republiky, v malé obci. V té obci, kde je zastupitelstvo v několika lidech - vládne stále stejná rodina - se rozhodovalo o tom, jestli ukrojí z této zahrady okolo řeky kus, na kterém bohužel byly opravdu nádherné stromy a bonsaje, pro cyklostezku! (S důrazem.) A o co mi tady jde? Argumentovalo se tím, že cyklostezka je přece veřejně prospěšná činnost. Ano, je to tak. Ale ten zahrádkář nemohl říct: A moje zahrada, moje zahrádkaření je taky veřejně prospěšná činnost. Tak já chci, aby byla aspoň rovnoprávnost. Aspoň pro tohle ten zákon je dobrý. ***
