(17.20 hodin)
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Takže ještě jednou, kolegové, připomínám, že i v tomto případě pouze zastupuji zdravotně indisponovaného pana ministra Jana Hamáčka. A protože samozřejmě tahle věc odklad nesnese, tak si dovolím ji uvést. Nebudu se vracet k debatě, která se tady ve Sněmovně vedla, protože Sněmovna schválila tento návrh zákona už jednou. Možná jenom připomenu tu základní věc. Tady se tato novela, tato úprava projednávala a schvalovala proto, že stávající znění krizového zákona nebere v úvahu a nezohledňuje všechny aspekty, které dnes souvisí s vymáháním, dodržováním krizových opatření, když je třeba řešit krizové situace.
Krizový zákon dnes výslovně neřeší povinnosti právních a podnikajících fyzických osob dodržovat podmínky krizových opatření, a proto se přikročilo k této úpravě. Cílem novely je změnit právní úpravu tak, aby bylo možné především postihnout právnické a podnikající fyzické osoby za porušení krizových opatření, pak také svěřit kontrolu za dodržování těchto krizových opatření Policii ČR, obecní policii a současně jim umožnit ukládat za eventuální porušení sankce formou příkazů na místě. Nejde o novou pravomoc, jde jenom o zobecnění pravomoci, kterou už ve vztahu k opatřením souvisejícím s epidemií covidu mají podle zákona 243/2020 Sb. Takže tohle je podle mě to základní, co tady bylo předloženo, na čem se Sněmovna usnesla.
A já jenom připomínám, že návrh je projednáván v režimu legislativní nouze. Samozřejmě bych si přál, aby Sněmovna své rozhodnutí dnes potvrdila.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal senátor Václav Láska. (V sále je hluk, před řečnickým pultem diskutují poslanci.) Pane senátore, prosím, ještě počkejte, tady se nedá pokračovat v jednání. Já znovu žádám všechny o klid, neslyšíme se, nemůžeme pokračovat v jednání. Zvlášť prosím ty, kteří diskutují před řečnickým pultem, aby toho nechali, takto se opravdu nedá pokračovat dál. Děkuji vám. Prosím, pane senátore, nyní máte slovo.
Senátor Václav Láska: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za slovo. Co se týká projednávaného tisku, Senát ho projednal na svém plénu poté, co návrh na jeho zamítnutí prošel i na dvou jeho výborech, jednak na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a jednak na výboru ústavně-právním. Takže asi potom ani nepřekvapilo projednání na plénu, kdy i plénum schválilo návrh zamítnout tento návrh zákona, a to 59 hlasy ze 68 přítomných. Tedy v tomto případě názor Senátu byl poměrně jednoznačný.
Pokusím se vám alespoň v krátkosti přednést důvody, které kolegyně a kolegy senátorky a senátory k tomuto rozhodnutí vedly. Byť zákon upravuje několik různých věcí, tak asi největším předmětem diskuze na půdě Senátu byla otázka ukládání pokut právnickým osobám až do výše 3 milionů korun za porušení nařízení vlády. Ten nejčastější argument, který zazněl na plénu Senátu a na který asi nejvíc kolegyň a kolegů slyšelo, byl argument právní. My jsme tam měli diskuzi o tom, jestli argumenty, které vznášíme, jsou právní, nebo politické, tak já jsem si to i tak dovolil rozdělit, že první přednáším argument, který byl podle mě právní, který zazněl opakovaně. A jednoduše ho lze shrnout tak, že když chceme někoho trestat - a v tomto případě poměrně výraznou sankcí, musí ten dotyčný přesně znát pravidla, která má dodržovat a za jejichž porušení bude sankcionován.
Tento požadavek podle našeho názoru u tohoto zákona nebyl splněn. Je to dáno jednak objektivně tím, že vládní nařízení nejsou vydávána stejně precizní cestou jako zákony nebo podzákonné předpisy. Musí být vydávány podstatně operativněji, nabývají účinnosti velmi rychle, není tak precizní jejich zveřejňování a i samotná legislativní kvalita jejich textů je nižší, když objektivně na jejich přípravu není tolik času jako na klasický právní předpis. Podstatná část senátorů a senátorek ale měla též za to, že tato daná podmínka není splněna také proto, že vláda nařízení vydávat neumí. Říkám to s veškerou láskou a něhou ve svém hlase, aby někdo neměl pocit, že jsem ho postříkal nenávistí.
Nařízení vlády, která jsou vydávána, jsou dle našeho názoru často nepřehledná, plná výjimek, které jsou nejasné. I po nabytí účinnosti konkrétních opatření se teprve diskutuje o tom, co zakázáno je či není. Rozdílné názory na to, co platí nebo neplatí, mají leckdy i jednotliví ministři vlády. Je v některých případech takřka nemožné se zorientovat v tom, co platí. Jako advokát vám mohu říci, že po každém vydaném novém opatření se na mě obracejí podnikatelé a chtějí ode mě vyložit, co smějí, co nesmějí, jak se mají chovat. A chtějí to vyložit nikoli proto, aby tato opatření vlády obcházeli, ale chtějí to vyložit proto, aby je mohli dodržovat. I podnikatelé, kteří se chtějí chovat po právu, zkrátka neví, jak.
Za této situace podle našeho názoru nelze dopustit, aby podnikatelům hrozila pokuta až 3 miliony korun za porušení takových nejasných pravidel. V Senátu jsme zvažovali i to, že bychom jednali o pozměňovacím návrhu, kterým bychom snížili horní hranici možné uložené pokuty. Ale s ohledem na to, že při projednávání návrhu tady u vás ve Sněmovně takové návrhy padly, projednali jste je, zamítli jste je, vyjádřili jste svoji vůli, tak jsme nepovažovali za vhodné posílat sem do Sněmovny zpátky pozměňovací návrh, k němuž jste už svoji vůli vyjádřili. Proto jsme se tedy rozhodli a přednost jsme dali hlasování návrhu o zamítnutí zákona jako celku.
Dovolte mi ještě připomenout jeden názor, který v různých podobách při jednání v Senátu zazněl. My obecně, ať nemluvím pořád jen o vládě a opozici, ale my obecně jako politici bojujeme o důvěru lidí. A upřímně, moc nám to nejde. V současné situaci vládne spíš chaos a nejistota než klid a přehled. Lidé jsou zmatení - a znovu opakuji, že i ti, co se chtějí chovat po právu a dodržovat pravidla, leckdy neví jak. Neví, co platí, neví, jak to vykládat. Myslím si, že potřebujeme lidem daleko víc vysvětlovat, dávat informace, odůvodňovat naše kroky, a to není úplně jednoduché. Může se někomu zdát, že trestat je mnohem jednodušší. Ale z dlouhodobého hlediska je to cesta, která se nám nevyplatí. Často se kasáme heslem: Spolu to zvládneme. Ale tohle heslo je zejména o důvěře, nikoliv o trestání.
Na závěr mi dovolte ještě říct, že Senát má za to, že určitá forma sankce pro právnické osoby bude muset být později do krizového zákona zavedena. O tom sporu není. Ale také máme za to, že nejdřív se musíme naučit vydávat nařízení tak, aby byla jasná a srozumitelná. Také si myslíme, že je namístě uvažovat o snížení horní hranice sankce tak, aby podnikatelé nežili a nefungovali pod hrozbou likvidační sankce. A konečně si myslíme, že by se mohly přidat do zákona i některé podmínky pro ukládání sankcí. Například aby sankce mohla být uložena jen za porušení toho nařízení vlády, které bude alespoň sedm dní v kuse beze změny v účinnosti. To jsou zhruba důvody, pro které se kolegyně a kolegové Senátu rozhodli a hlasovali pro návrh zákona zamítnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zpravodajem garančního výboru byl pan poslanec Zdeněk Ondráček, byl to výbor pro bezpečnost. Má zájem se vyjádřit? Nemá. Děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy je přihlášen pan poslanec Dominik Feri. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***
