Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

Neautorizováno !

 

(pokračuje Tomio Okamura)

310.
Návrh poslanců Markéty Pekarové Adamové, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Jana Farského a dalších na vydání zákona o státní pomoci
při mimořádných opatřeních vyhlášených v souvislosti s epidemií
koronaviru SARS CoV-2 (odškodňovací zákon)
/sněmovní tisk 1039/ - prvé čtení

Tady jsem přerušil pana ministra Havlíčka ve faktické, ale pan ministr asi už řekl vše, co říci chtěl. Takže nyní tedy dáme - přednostní práva jsem tady neměl žádná, takže pan poslanec Milan Feranec má slovo a připraví se pan poslanec Mikuláš... Ne. Pardon, já se omlouvám. Ano, pan poslanec Feranec, dobře, protože já tady mám vlastně stanovisko, že jménem klubu Pirátů Mikuláš Ferjenčík. Prosím, dávám vám prostor. Prosím.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, teď vystupuji jako poslanec, ne jako zpravodaj. Paní ministryně financí a pan ministr průmyslu a obchodu a dopravy řekli tady několik důvodů, proč je ten zákon napsán špatně. Já to shrnu a dám návrh.

Ty výhrady jsou: za prvé jsou obecné a potom konkrétní. Obecná výhrada je: vůbec se mění filozofie odškodňování. Od podzimu je tady snaha cíleně, dle postižených odvětví atd. Tento zákon říká něco jiného. Je to plošné, a když to parafrázuji: všechno a všem. Všem rovná se bez rozdílu míry poškození - velkým, malým, úplně jedno. Obchůdek na vesnici, zlatnictví v Pařížské, herny, kasina, všechno všem. A to všechno bez kontroly, jakékoliv kontroly nákladů. Jakékoliv kontroly nákladů! Tady padlo, že to bude rychlé a administrativně nenáročné. Opak je pravdou! V tom zákoně není ani určen orgán, který má řešit ty žádosti. Prý ho má vybrat vláda. Bez ohledu na rozpočtová pravidla. Vůbec není (uvedeno), ze které položky rozpočtu. Pochopitelně bez dopadu na státní rozpočet.

Já rozumím kolegům z koalice SPOLU, že to je jejich vlajková loď, ale ta vlajková loď má strašně děravé dno. Strašně! Ona nevypluje, respektive vypluje a hned se potopí v přístavu. Nepomůže ničemu, jenom zablokuje celý přístav. Z tohoto důvodu navrhuji zamítnutí návrhu zákona v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, mám poznamenáno. A nyní tedy se stanoviskem poslaneckého klubu Pirátů vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Piráti dlouhodobě prosazují zpřehlednění systému podpor. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že vláda má zákonnou povinnost vyplácet kompenzace a je potřeba dát tomu nějaký smysluplný rámec, aby nedocházelo k zahlcení soudů spory právě o odškodnění za uzávěry, které dělá vláda v rámci boje s epidemií. Takže podle nás je naprosto nutné přijmout nějaký legislativní rámec pro odškodňování podnikatelů. Myslíme si, že k tomu může sloužit pandemický zákon. Myslíme si, že konkrétně pro tuto oblast může tento tisk posloužit jako nosič. Jsou tam i jiná legislativní řešení, ale je prostě potřeba nestrkat hlavu do písku a vyřešit to, protože hrozí skutečně velké zahlcení soudů skrz žaloby na náhradu škody.

A druhá věc je, že je potřeba dát smysluplný rámec vládním podporám, které fungují pro některé sektory. Bohužel se množí sektorové výjimky. Skoro každý týden přijde nějaký specificky sektorově orientovaný program typu autobusy COVID - Sedačkovné nebo teď COVID - Kongresy a veletrhy. Samozřejmě jsem rád, že se daří aspoň ty, co nejvíc řvou, podpořit, aby nezkrachovala odvětví, která jsou omezena těmi opatřeními, ale není možné pomáhat skutečně jenom těm, kteří nejvíc řvou a mají nejlepší PR. Je potřeba nastavit smysluplná pravidla pro všechny, z toho důvodu podpoříme tento návrh a jsme přesvědčeni, že je možné ho použít jako nosič pro nějaké konsenzuální řešení napříč Sněmovnou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ještě jednou děkuji za slovo, pane předsedající, ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové. Pan ministr tady řekl, že aby byla pomoc účinná, musí být rychlá, jednoduchá, a já doplním, musí být zejména dostatečná. A máte opravdu v tomto sále. kolegyně a kolegové, pocit, že pomoc je skutečně rychlá, je skutečně jednoduchá a je skutečně dostatečná? Protože stávající podpora, až na výjimky, není rychlá, není dostatečná, natož aby byla jednoduchá. U té jednoduchosti - až na výjimky - u té jednoduchosti je výjimkou kompenzační bonus.

Vláda má desítky programů, ve kterých se pomalu už nikdo nevyzná, které vynikají zejména svojí složitostí a byrokratickými požadavky a pro každý platí jiná pravidla. Vláda najela na metodu, že čím více programů, tím lépe. Ale tak tomu není. Množství programů automaticky neznamená, že vše pokryjí. Naopak v tomto systému se na spoustu firem zapomnělo a na spoustu sektorů se zapomnělo. Paní ministryně to tady sice nazvala vhodnější formou, a já bych raději konstatoval, že to víc vypadá, že více programů vypadá spíše marketingově lépe, ale k cíli nevede.

Pan zpravodaj tady přirovnal ten zákon k lodi, která nevyjede z přístavu. Já bych řekl, kdybych si půjčil jeho parafrázi, že místo jedné lodi, která dokáže plout, tady máme spoustu lodiček, které se zmateně po přístavu pohybují, ale také nikam nevyplují a také nikam nedoplují.

Vezměte si jenom příklad, na koho se všechno zapomnělo, protože v tomto složitém systému se na spoustu firem zapomnělo. Zapomnělo se na všechny firmy, které jsou sekundárně ovlivněny tím, že jsou zavření jejich odběratelé, například konkrétně firmy dodávající do zavřených restaurací a hospod, firmy dodávající zboží, firmy dodávající služby nebo třeba minipivovary, které nedodávají do sítě supermarketů, ale pouze do zavřených restaurací a hospod. Tam jsou ty propady obrovské. Ale takových firem je mnohem více, které mají obrovský propad v obratu, a to jenom v gastrosektoru. Na ty všechny se také zapomnělo. Maximálně, co jim stát dnes nabízí, jsou státní záruky, ale stejně ve finále tyto firmy úvěr od Komerční banky těžko získají nebo přímo nedostanou, protože buď jejich uzavřením, nebo propadem obratu mají vysoké skóre rizikovosti při posuzování úvěrů. Takže to je slepá cesta.

I u těch firem, na které se nezapomnělo, vznikají veliké rozdíly právě kvůli nastavení rozdílných programů. Například vezměte si jen pouhý rozdíl - já jsem tady o tom diskutoval v té první části s panem ministrem - jestli někdo podniká v prostoru, který si pronajímá, tam existuje podpora v programu COVID - Nájemné, anebo ve svém prostoru, který si koupil na úvěr, ten splácí, splácí si hypotéku, ale podporu na splátky nemá. Pan ministr tady říkal - mě mrzí, že tady není, abychom o tom mohli diskutovat - tak on tady říkal, že přece se na ně vztahuje, třeba na restaurace, COVID - Gastro v přepočtu na zaměstnance. Ale to se vztahuje i na ty, kteří dokážou čerpat COVID - nájemné. Takže tam samozřejmě ta nerovnost zůstává.

A proč o tom hovořím? Protože nejenom zavřeným, ale i ovlivněným firmám zůstává mnoho nákladů, a pokud se to nebude řešit a nebude se to řešit rychle, už včera bylo pozdě, tak bude jenom narůstat druhotná platební neschopnost, ta bude procházet ekonomikou, bude se tím jen nabalovat jako sněhová koule a nakonec z toho bude lavina, která neprodyšně naši ekonomiku zavalí. Důsledky nedostatečnosti opatření, kompenzačních opatření, už vidíme. 23 000 živnostníků skončilo jen v lednu, začínají krachovat známé, zavedené a tradiční firmy, vidíme na vlastní oči mizící obchody a prázdné výlohy. Osobně znám spoustu živnostníků a majitelů firem, kteří si museli vzít hypotéku na své bydlení, na svůj byt, na svůj dům, aby mohli pokrýt své náklady, a dnes už opravdu nemají kde brát. Proto je potřeba řešit programy jako takové a zároveň jejich nastavení.

Paní ministryně financí tady řekla, že se musí dbát také na to, aby nedošlo k neoprávněnému získávání prostředků ze státního rozpočtu. Dbát ano, například kontrolou, ale tím, že toto vláda dává a vypadá to jako jedna z nejvyšších priorit, ve finále tu pomoc zabíjí, protože programy byrokraticky ohromně komplikuje. Podívejte se třeba na program Antiviru - 40 % z kontrolovaných firem je krácena podpora kvůli administrativním pochybením, například o den později poslali odvody nebo si zaměstnanec přišel pro výplatu mzdy v hotovosti později, než měl. A to jsou důvody ke krácení pomoci. Je to potom skutečná pomoc? Takovýto přístup popírá základní smysl pomoci a podpory. Ty programy nejsou žádnou dotační výhodou na trhu, to je skutečně jen kompenzace.

Co je potřeba? Potřeba je nezatěžovat ve složité situaci živnostníky a firmy spoustou papírování, nepřistupovat k nim s preventivní nedůvěrou, ale využít třeba data, která stát již má, například z daňových přiznání z let předchozích a podobně. V tomto zákoně navrhujeme, aby se pokryly fixní náklady firem, a samozřejmě můžeme diskutovat o nastavení, jestli podle fixních nákladů, nebo jestli podle obratu. My jsme na tu diskuzi připraveni. Paní ministryně tady říkala, že je daleko lepší individuálně podle jednotlivých sektorů, takže různé sedačkovné a podobně. Ale co lépe hovoří o situaci ve firmách než srovnání jejich nákladů s předchozími obdobími a propad tržeb? Co je spravedlivější posuzovat než propad obratu? A o tom můžeme diskutovat. Náklady jsou však určitě lepším kritériem než třeba počet sedaček.

K tomu, aby se to nastavilo správně, samozřejmě je nutné vhodně zvolit srovnávací období. Jak jsem tady řekl, my se diskuzi nebráníme, pokud by ji vláda vedla, ale zejména vláda s námi diskuzi nevede. My se o programech dovídáme z tiskovek vlády, co zas přes noc vymyslela, a okamžitě se nám dostává po každé takové tiskovce spousty připomínek podnikatelů, Hospodářské komory, podnikatelů z praxe o tom, že je to komplikované, třeba nevhodně nastavené, a kvůli tomu třeba nemohou některé firmy čerpat. Odškodňovací zákon je podle mého názoru příležitost a žádám i vládní poslance, aby to vzali jako příležitost, diskutovat zde na půdě Sněmovny o nastavení těch programů a konkrétní podobě pomoci.

Návrh na zamítnutí, který tady přednesl pan zpravodaj, mě však nevede k přesvědčení, že tato otevřená diskuse nastane. Kdyby tady byla od začátku otevřená a rozumná komunikace ze strany vlády, už to mohlo být vyřešeno a i včerejší diskuse a výsledek mohl vypadat jinak. Někomu zakázat podnikat nebo mu podnikání omezit nařízením vlády není klasickým podnikatelským rizikem, proto musí být odškodnění dostatečné. My se totiž nebavíme u tohoto zákona o ničem menším než o záchraně malých a středních firem, které jsou páteří ekonomiky a největším zaměstnavatelem. Nemůžeme si dovolit o ně přijít. Čím se dostanou do větších a hlubších problémů, tím déle se celá ekonomika a celý náš stát bude dostávat z krize, a to přece nikdo nechce.

Paní ministryně tady hovořila o 200 miliardách přímé pomoci podnikatelům. Pokud si dobře vzpomínáte, na začátku, kdy začala epidemie a začala první vlna, z úst paní ministryně padala čísla, jako je 1 200 miliard pomoci ekonomice apod. Když vezmu 200 miliard, paní ministryně a Ministerstvo financí podle té tabulky zveřejněné na konci roku tam sice započítala spoustu věcí, které nejsou přímou pomocí podnikatelům a ekonomice, ale dobře, budu tolerantní, připustím 200 miliard, tak je to velmi malá částka z původně avizovaných 1 200 miliard. Přímá pomoc je daleko od těch subjektů a je daleko menší, než by bylo potřeba.

Ale buď můžeme přistoupit ke všemu kriticky, paní ministryně a pan zpravodaj budou ztrhávat tento návrh, my tady můžeme ztrhávat jeden vládní program po druhém a pak se z toho kolečka nikdy nevymotáme. Proto na vás apeluji: vezměte to jako příležitost pro diskuzi v dalším čtení, pro nastavení programů. Můžeme to změnit, můžeme společně připravit komplexní pozměňovací návrh, který upraví připomínky vlády, ale cíl by měl být společný a cílem je záchrana naší ekonomiky, našich firem, a zejména živobytí lidí, kteří mnohdy mnoho let tyto firmy budovali, a jejich zaměstnanců. Prosím, vyslyšte ten apel. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Jakoba a připraví se pan poslanec František Vácha. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, paní ministryně financí tady mluvila o vylákávání prostředků ze státního rozpočtu. Já se tedy musím naprosto příkře proti tomuto ohradit. To, že paní ministryně předjímá, že podnikatelé chtějí systém dopředu zneužívat, to je pro mě absolutně nepochopitelné a je to neúcta k podnikatelům a živnostníkům. Zvláště pak od někoho, kdo tady navrhl a prosadil gigantický schodek státního rozpočtu, přičemž neudělal vůbec žádná opatření na výdajové stránce rozpočtu. Považuji to za naprosto nezodpovědné.

Co je přece víc jak pro společnost, tak ve výsledku i pro státní rozpočet? To, že pár lidí asi zneužije systém, anebo to, že nenecháme naše podnikatele padnout, že jim pomůžeme a tím zajistíme i v budoucnu příjmy státního rozpočtu? Tento přístup k podnikatelům je naprosto zarážející.

Paní ministryně již říkala, že návrh odškodňovacího zákona není spravedlivý, že má řadu nejrůznějších legislativních nedostatků. Myslím, že všichni jsme tady připraveni se o nedostatcích toho návrhu, o různých parametrech, bavit. Ale k tomu je potřeba, aby vznikl prostor, abychom návrh zákona dneska nechali projít prvním čtením.

Co potřebují podnikatelé? Podnikatelé potřebují jasná pravidla, potřebují, aby mohli předvídat, aby mohli své očekávání do budoucna nastavit, potřebují svobodu rozhodování a možnost vyhodnotit si rizika. V tuto dobu to mají opravdu velmi těžké. Tento návrh odškodňovacího zákon napomáhá tomu, aby prostředí bylo jasnější, aby jasně věděli, na co mají nárok, podle toho aby přistoupili k svým rozhodnutím, aby vyhodnotili svá rizika, a hlavně aby ten systém byl jednodušší, aby byl ze strany státu přívětivější tak, aby podnikatelé měli podporu, a hlavně aby své podnikání nezabalili. To je důležité pro státní rozpočet víc než předjímání toho, že budou podnikatelé vylákávat prostředky ze státního rozpočtu.

Snažně vás prosím, pusťme tento návrh zákona do dalšího čtení a pojďme se bavit o konkrétních parametrech, konkrétních opatření tak, aby mohl tento zákon v budoucnu sloužit podnikatelům. Bude to ve prospěch nás všech i ve prospěch státního rozpočtu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí zatím poslední přihlášený, poslanec František Vácha. A ještě poslankyně Adamová Pekarová se potom hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Budu stručný, nebudu mluvit dlouho, protože návrh na zamítnutí vzešel z vládní koalice, tak asi vládní koalice je nějak rozhodnutá, jak hlasovat.

Nicméně slyšeli jsme plno argumentů pro i proti od pana ministra, od předkladatelů. Já mám jednu věc, která tady nezazněla, kterou bych chtěl říct. Ten zákon totiž není jenom o covidu. To je systémové řešení do budoucna, které nějakým způsobem má řešit nejenom situaci, v které teď jsme, ale situace, které mohou kdykoli přijít s jakýmikoli dalšími pandemiemi nebo řešením nějakého nouzového stavu.

Jsme svědkem toho, že vláda přijde s nějakým řešením. To řešení se opozici nelíbí. Opozice přijde s nějakým jiným řešením a poté vláda přijde s řešením, které opsala od opozice, a nějakým způsobem ho ve Sněmovně prosadí. Jsem si takřka na sto procent jist, že to se pravděpodobně stane i s tímto zákonem, protože to systémové řešení, tomu se nevyhneme. Systémové řešení bude muset jednou přijít.

Dnes máme příležitost k tomu, abychom o tom systémovém řešení začali diskutovat, připravili ho a připravili ho včas, připravili ho správně ve spolupráci opozice - koalice. Když jsme schvalovali prodloužení nouzového stavu, tak tady opozice celou dobu argumentovala tím, že přichází s novými argumenty, přichází s řešeními a koalice ta řešení nepřijímá, nechce je vyslyšet, a pak se prostě někdo diví, že když koalice něco nepodpoří opozici, tak opozice něco nepodpoří koalici.

Takže bych opravdu vás chtěl poprosit, abyste se zamysleli nad tím, jestli nepustit tenhle zákon, návrh zákona dál do druhého čtení, klidně prodloužit lhůty, nezamyslet se nad jeho úpravou tak, abychom vyšli včas se systémovým řešením nejenom krize, kterou tu máme teď, ale dalších krizí, které mohou přijít. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslankyně Pekarová Adamová s přednostním právem, připraví se poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Chci reagovat na některé z těch výtek, které tady zaznívají, protože považuji za důležité, abychom se skutečně v debatě posunuli z pléna na výbory, kde je právě možné zapracovat výhrady, které tady zaznívají. Samozřejmě ta největší výhrada, kterou chápu, od paní ministryně Schillerové, ohledně nákladů toho návrhu, tak jak jsem říkala už ve svém předchozím příspěvku: je opravdu velmi těžké odhadovat, když nemůžeme dopředu predikovat za prvé délku trvání těch opatření a množství postižených firem, živnostníků, protože nevíme, kolik sektorů uzavře vláda svým rozhodnutím, nevíme, jak rozsáhlá ta opatření budou, tak to predikovat. Pokud má paní ministryně nějakou křišťálovou kouli, já si ji od ní ráda půjčím a rádi to do toho návrhu doplníme. Ale tohle by určitě nezvládla udělat právě ani samotná vláda.

Nicméně co je jisté je, že čísla za loňský rok hovoří zcela jasně. Skončilo nebo přerušilo svoji živnost nejvíc živnostníků za historii, za moderní historii České republiky. Ten trend pokračuje samozřejmě i v tomto roce, v jeho prvních týdnech už jsme svědky podobných čísel, která nejsou rozhodně ničím pozitivním pro nás všechny. Tito lidé, pokud by měli zákonem danou podporu a oporu, tak by ve většině z nich jednoznačně končit nemuseli.

Ne každý živnostník má samozřejmě fixní náklady, ne každý má nějakou provozovnu a platí nájem, ale velká část z nich ano. Pro ty je samozřejmě ten návrh mnohonásobně lepším řešením, opravdu mnohonásobně lepším řešením než jednotlivé vládní programy. Pojďte tuto debatu přeložit lidem. Když jste proti tomu systémovému předvídatelnému principu, tak si to také mohou vykládat tak, že vám vlastně vyhovuje, když si ponecháváte v rukou ministerstev nástroje na vyhlašování programů, jejichž různé podmínky se i v čase mohou měnit, protože to je mnohem, mnohem snazší než změnit zákon. A vyhovuje vám stanovit ty podmínky tak, aby to bylo takové síto, kterým zkrátka mnozí propadnou. Kde je tenhle ten záměr, tam není snaha pomáhat. To je potřeba jednoznačně přeložit lidem, protože tak to prostě vyznívá.

Vám vyhovuje mít desítky nepřehledných programů a schováváte to za tu cílenost, že každý není krizí postižený stejně. To je ale přece naprosto jednoduše vyřešeno i tím zákonem, zkrátka je tam to rovnítko mezi tím zákazem podnikání. Pokud prostě bude sektor, a jsou takové sektory, které postiženy tou krizí nejsou, které z ní naopak mohou těžit, protože třeba on-line prodej logicky, když je zakázaný maloprodej a nemohou lidé do kamenných prodejen, roste. Takovým lidem samozřejmě nikdo pomáhat nechce, nebude ani podle toho zákona.

Takže cílení na to, jestli někdo přichází o možnost podnikat, protože je mu zakázána, je úplně průkazné, je jednoduše zjistitelné a nelze v tom nijak podvádět, protože stát, respektive vláda, ministerstva to vydávají svými nařízeními. Takže tohleto je mystifikace, že současná, velmi nepřehledná pomoc ve více než čtyřiceti programech je ve své podstatě cílenější, lepší. Naopak, tato pomoc je přehlednější, lepší cílená.

Cokoliv v návrhu podle vás z hlediska proveditelnosti, aplikace, využitelnosti na ministerstvech chybí, o tom se pojďme bavit, pojďme udělat pozměňovací návrh. Budu velmi ráda, když vláda místo toho, aby zamítala ten návrh hnedka, nám podá pomocnou ruku svých tisíců úředníků, které má k dispozici, bude nám stačit možná jedna, dva, a s nimi my rádi napíšeme pozměňovací návrh tak, aby vyhovoval praxi, jak tvrdíte, že nevyhovuje. Toto řešení je přece mnohem konstruktivnější než říct šmahem: Zamítáme, dáváme tomu stopku, je to nesmysl, z našeho pohledu to řešíme skvěle. Zeptejte se těch tisíců lidí, jak to řešíte skvěle. Tady tohleto je přece ta spolupráce, po které tady voláme. A slýcháme to i od vás a slýchali jsme to i od premiéra, že chcete, abychom byli na jedné lodi, abychom dali pomocnou ruku, abychom táhli za jeden provaz, a já nevím, kterými dalšími příměry jsme to tady už slyšeli.

Tohle je ta snaha, napsali jsme to za vás. Pojďte si to přiznat. Vyzývali jsme vás k tomu od jara. Pojďte to napsat, máte k tomu ty kapacity mnohem lepší než my. My máme zaplaceného jednoho, dva asistenty a expertovné, které opravdu není v té úrovni, které by zaplatilo armádu úředníků, jako máte vy, které vám platí ti lidé ze svých daní. Takže pojďme se pokusit o změnu toho, co vám na tom tak vadí, že to podle vás je technicky nesprávné, a posuňme to dál společnými silami. Protože pokud tak nechcete učinit, tak tím jinými slovy říkáte, že vám vyhovuje nemít systémovou a zákonem řešenou pomoc těm lidem a vyhovuje vám mít to jenom pevně v rukách, z nichž to nechcete pustit - tak to je jednoznačně možné přeložit - abyste pak mohli ukazovat tabulky, ve kterých budete říkat: Tohleto jsme my zařídili, tohle my jsme vám poslali, milí živnostníci a podnikatelé; abyste vyvolávali takové to pnutí v té společnosti, že mnozí, kterých se to fyzicky netýká, jich osobně se to netýká, mají pocit, protože se o tom hodně hovoří, že už vlastně dostali tu pomoc úplně všichni tolikrát, že si nemají absolutně na co stěžovat. Dokonce se tady objevují vyjádření politiků z vlády, že někteří si stěžují na to, že ta pomoc je až příliš velká, že by tolik nevydělali. Nikdy nic takového nikdo nedokladoval, žádný takový příklad nebyl schopen reálně ukázat. To jsou slova, která jsou úplně mimo realitu.

My jsme včera na jednání, které předcházelo nouzovému stavu, jasně řekli - a od pana premiéra tam zazněl také příslib, úplně zřejmý - že chceme s vládou jednat o těch řešeních dál, že chceme, abychom se postavili té situaci a že spolu velmi, ale opravdu velmi úzce souvisí snaha lidí nebo ochota lidí, motivovanost lidí dodržovat všechny zákazy a opatření s tím, jak jsou nebo nejsou ekonomicky tou situací postiženi. Zkrátka pokud někdo neví, z čeho uživí děti, zaplatí hypotéku a z čeho přežije, tak se stává velmi zoufalým a zoufalí lidé dělají zoufalé kroky. To jsme si určitě všimli za ty poslední měsíce mnohokrát. Tomu chceme také předejít. Proto to souvisí, ta ochota lidí dodržovat všechna nařízení, nedělat si garážové provozy svých živností. To souvisí s tím, jak moc jim pomůžeme, a to pak také souvisí s tím, jak moc se daří epidemii mít pod kontrolou a zvládat. Tam prostě je úzké pojítko. Jakkoliv se pan premiér snaží nám namluvit, včera na tom jednání naposled, že nemáme řešit epidemii a ekonomiku v jednom balíku, že to spolu nesouvisí - není to pravda. Není to pravda a i sociologická data to značně dokládají.

Takže bylo-li tam přislíbeno panem premiérem před mnoha dalšími svědky, to nebylo jenom mezi čtyřma očima, že vláda je ochotna se s námi o těch věcech bavit, důkaz toho je, že tady dnes nezamítnete ten zákon, protože vy jste moc dobře věděli, a vláda to od nás dostala mnohokrát, že tento návrh je pro nás klíčovým návrhem pro to, abychom situaci společně mohli dále posouvat a řešit. Pokud nedochází ke komunikaci mezi panem premiérem a poslanci, chápu, má toho k řešení obrovské množství, má toho hodně, tak si to ověřte. Tak si prosím ověřte, že tady hovořím pravdu, že tady toto opravdu zaznělo. Prosím, udělejte to i z toho důvodu, abychom dali jasně najevo, že máme společnou vůli, opravdu společnou vůli se s tou situací vypořádat. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak a nyní již tady mám jednu faktickou poznámku, takže pan poslanec Jaroslav Kytýr, pak jedno přednostní právo, což je pan poslanec Marian Jurečka, a potom Marek Benda. Tak prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Kytýr: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil reagovat na svoji předřečnici paní poslankyni Pekarovou Adamovou v té souvislosti, že my se zřejmě asi neposloucháme, protože spojování nouzového stavu a následných diskuzí mezi koalicí a opozicí jsou samozřejmě nutné, ale v tomto případě se bavíme o tom, že tento fundament, který je v prvním čtení tady na stole, je ve svém myšlenkovém základu v podstatě nepoužitelný, aby se dal jakýmkoliv způsobem korigovat. My se bavíme o tom, že tady otevírám nákladovou Pandořinu skřínku, něco, co nemá žádný rámec. Vy tady říkáte, že předmětem kritiky je neschopnost vyčíslit v tuto chvíli na základě řady neznámých nějaký nákladový dopad do státního rozpočtu.

Ale zároveň je potřeba si uvědomit, že už kdybychom měli aspoň dílčí věci související s dosavadní zkušeností o kompenzacích, které byly poskytnuty podnikatelským subjektům, tak zjistíme, že to, co v tuto chvíli je v podobě fixních nákladů a jejich úhradě na stole, je skutečně tak neuvěřitelná, špatně definovatelná záležitost, že může mít velmi, velmi vysoké dopady. A to nelze napravit, protože tam je problém v základu, v té základní myšlence, že se teď obracíme k něčemu, co ty firmy ve svých výsledovkách mají každá jinak a každá jinak pojaté. Co se týká firemních výsledovek, viděl jsem jich spoustu, a vím dokonce velice dobře, jakým způsobem se pracuje mezi fixními a variabilními náklady. A otázka fixních nákladů je skutečně věc, se kterou se dá ve firmách pohrávat a spekulovat. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení s přednostním právem pana poslance Mariana Jurečku, připraví se pan poslanec Marek Benda, zatím jako poslední přihlášený v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc, pane předsedající. Dobré odpoledne, pane ministře, já věřím v to, že se nám to dneska podaří tady doprojednat v prvním čtení, že zákon posuneme do výborů a můžeme se tady přít, teď to, co jsem tady viděl před chviličkou, o debatu, jaké parametry to má mít a jestli výsledovky a jaké mají být výchozí pozice. To všechno při dobré vůli a ochotě tady tento zákon, a především předvídatelnost, čitelnost, to, jakým způsobem se stát v jakýchkoliv budoucích krizových situacích bude chovat vůči podnikatelům či živnostníkům, firmám, že to má svoji hodnotu, proč tady chceme takovýto zákon projednat. Jestli tam má být parametr 50 % a podobně, to nechejme na odbornou debatu, klidně i se zástupci resortů v rámci přípravy zákona ve výborech před druhým čtením. Nechme to potom na nějakou společnou dohodu, jsme této dohodě otevření.

Myslím si, že většina z nás, když se bavíme s živnostníky, podnikateli, ať už jsme ze středu, zprava, zleva, tak strašně často tito lidé říkají, a dlouhodobě, nejednom v době této epidemie, že mají problém s čitelností a předvídatelností právního prostředí v České republice. My tady zažíváme teď právě to, že tady jsou desítky různých odškodňovacích programů, které jsou mnohé mířeny velmi dobře, jejich motivace byla správná, ale mezitím se vytvářejí různá bílá místa, kde pomoc nedosáhne a kde ty parametry prostě nejsou objektivně dostačující pro to, aby lidé dokázali tu situaci zvládnout. Vidíme to na příkladu těch autobusů, vidíme to na příkladu lidí, kteří řeší oblast ubytování a podobně. Jsou tam velké ekonomické rozdíly firem a my tady máme nástroje kromě účetnictví, podpůrné nástroje technické, jako je EET, které logicky mohou velmi dobře k tomuto sloužit.

Takže prosím pěkně, pojďme se bavit o základním principu, co zákon přináší. To je předvídatelnost, jasnost v tom, co mohou občané této země očekávat od vlády, od budoucích vlád v jakékoliv krizové situaci. O tom je podstata tohoto zákona. Jsme v prvním čtení, nemusíme se tady přít o konkrétních parametrech. To nechme debatě a spolupráci s resorty.

Takže prosím pěkně, podpořme to, pusťme to dál, určeme výbory, které to budou projednávat, a můžeme to potom zdárně v příštím měsíci dotáhnout do konce. Díky moc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako zatím poslední v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Marek Benda. Pane poslanče, máte slovo, prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní navrhovatelko, vážené dámy, vážení pánové. Budu stručný, abychom to do těch 13 hodin, kdy máme zařazen další bod, stihli. A jak mě upozorňoval pan zpravodaj, sliboval jsem, že nikdy nebudu vystupovat k rozpočtu, takže nevystupuji k rozpočtové části.

Chtěl jsem jenom jednu poznámku. My máme dneska již krizový zákon a máme náhrady podle krizového zákona. 15. ledna tohoto roku nám rozeslal - rozeslal předsedům klubů, ale samozřejmě některým z nás se do dostalo do ruky - ministr vnitra svůj přípis, že žádné náhrady za jaro podle krizového zákona platit nebude - asi jste ho všichni četli - s jednoduchým odůvodněním, že se jedná o právní předpisy, že vláda za virus nemůže a tím pádem žádné náhrady platit nebude.

Mně to připadá úplně pomýlené, úplně pomýlené, i ta právní argumentace, ale do té tady teď nechci zabíhat a o tom se nepochybně budou přít právníci před soudy ještě několik let. Ale je to snaha pana ministra vnitra, respektive Ministerstva vnitra, odsunout problém na příští vlády - teď nevyplatíme ani korunu, oni si to za tři roky vysoudí a další vláda to v roce 2024, 2025 zaplatí. To pokládám za velký alibismus, velký alibismus. Už dnes platí krizový zákon. Už dnes, pokud byla na někoho uvalena opatření, která mu zakázala činnost, tak je vláda povinna taková opatření kompenzovat.

A když přinese opozice návrh, který říká, pojďme stanovit - protože ten rozsah je opravdu příliš veliký - pojďme stanovit nějaká kritéria, nějaké parametry a bavme se o těch parametrech, co bude do budoucna, tak vláda řekne: My to nechceme. Vládní poslanci začnou říkat: My to nechceme, my rozdáváme milostivě nějaké dárečky. A jestli to podle dosud platné legislativy někdo někdy vyhraje, to nás nezajímá, protože my už nepočítáme, že budeme příště vládnout. Mně tenhle způsob komunikace připadá krajně nevhodný a krajně neprávní. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Rozhlédnu se, zdali je ještě zájem o vystoupení v obecné rozpravě. Nikoho nevidím. Takže končím obecnou rozpravu. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Navrhovatel? (Ano.) Zpravodaj? (Ne.) Máte zájem za navrhovatele. Tak paní poslankyně Langšádlová, prosím.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já tady již v tuto chvíli nepůjdu k detailům. Chtěla bych vyjádřit i za ostatní předkladatele, že jsme připraveni jednat o úpravě těchto zákonů. A opravdu s velkým apelem na vás, dámy a pánové, pusťme to do dalšího legislativního procesu. Je nezbytné tady dát našim podnikatelům jistotu, je nezbytné jim dát naději a je nezbytné jim dát takovou podporu, aby přežili.

Podmínky, které dneska jsou, jsou chaotické, spousta z nich musí vracet pomoc. Vidíme, že je to vždycky cíleno jenom na tu skupinu, která nejvíc křičí. Potřebujeme zachránit pokud možno všechny podnikatele, a protože jejich fixní náklady jsou tíže, s kterou se oni nemohou v této situaci vyrovnat, jsem přesvědčena, že tento návrh je v principu dobře koncipován.

Stejně tak musím říct, že s podivem jsem tady dneska poslouchala paní ministryni, když říkala: Skončil nouzový stav, my tedy začneme psát jinou podporu. To jste si mysleli, že nouzový stav tady bude navždy, a pak rovnou přejdeme do běžného stavu bez jakékoliv regulace? Právě proto v tuto chvíli je velmi dobrý tento návrh, protože řeší podporu jak za situace omezení vyplývajícího z krizového stavu, tak za situace omezení vyplývajícího z nařízení Ministerstva zdravotnictví i hygien.

Proto si myslím, že jak z hlediska koncipování pomoci, tak z hlediska toho, v jakých situacích se dá využít, je to dobrý návrh a hledejme společnou cestu, jak podnikatelům pomoci. Protože náklady, které zaplatíme v podobě ekonomické, ale i obrovské společenské frustrace, budou o hodně větší než to, kolik by nás stála jejich podpora v tuto chvíli.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy budeme hlasovat, takže svolám gongem všechny poslance. (Gong.) Ano, žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Máme tady návrh na zamítnutí předloženého návrhu. (Prodleva. Čeká se na příchod poslanců do sálu.) Dáme prostor poslancům, aby se dostavili. (Gong.)

 

Máme tady návrh na zamítnutí předloženého návrhu, který předložil pan poslanec Feranec.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí? Kdo je proti zamítnutí?

Hlasování číslo 340. Přihlášeno 99 poslanců, pro 48, proti 44. Návrh na zamítnutí byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím. Přistoupíme k hlasování.

 

Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu výboru?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 341, přihlášeno 99 poslanců, pro 95, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento výbor dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Pan poslanec Feranec, pak bude Jurečka. Vy jste se hlásil ještě dřív? (Poznámka mimo mikrofon.)

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Vzhledem k důležitosti si skutečně myslím, že by bylo vhodné, aby se tímto návrhem zabýval hospodářský výbor.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Totožný návrh měl pan poslanec Jurečka. Je nějaký jiný návrh? Není. Takže já se táži, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl... (Šum v sále.) V pořádku? Jsem myslel, že má někdo nějaké námitky proti mému postupu. Konstatuji, že tento návrh... Pardon, no vidíte, jste mě teď popletli. (S úsměvem.) Kdo souhlasí s tím, aby byl předložený návrh přikázán k projednání hospodářskému výboru jako dalšímu výboru?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 342, přihlášeno 99 poslanců, pro 99, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako dalšímu výboru.

 

Končím prvé čtení tohoto návrhu a předávám řízení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré odpoledne, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Budeme pokračovat. Je zde další bod. Pan předseda Chvojka. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Jestli tím dalším bodem má být novela zákona o zaměstnanosti...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já tady mám 13.30 pevně zařazený bod, nicméně do té doby bychom se zabývali body, jak jsou uvedeny na tabuli.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji, tak jsem měl pravdu. Takže jestli tím dalším bodem, jako že ano, je novela zákona o zaměstnanosti, tak bych poprosil o pauzu na klub v délce deseti minut. Míním tím na klub ČSSD z důvodu, že paní ministryně Maláčová je na zasedání vlády, je na cestě, přijede tak, aby tady byla ve 13.10 na svůj bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Rozumím. Je zde tedy žádost o pauzu deseti minut pro klub ČSSD. Pokud nikdo nemá námitek proti této pauze, tak vyhlásím přestávku do 13.10 hodin. Připomínám, že ve 13.30 máme pevně zařazený bod. Takže přestávka do 13.10.

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 13.10 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, je 13.10 hodin. Ještě jednou dobré odpoledne, budeme pokračovat v naší schůzi, kde je nyní na pořadu bod

Aktualizováno 5. 3. 2021 v 14:43.