Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Neautorizováno !

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

310.
Návrh poslanců Markéty Pekarové Adamové, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Jana Farského a dalších na vydání zákona o státní pomoci
při mimořádných opatřeních vyhlášených v souvislosti
s epidemií koronaviru SARS CoV-2 (odškodňovací zákon)
/sněmovní tisk 1039/ - prvé čtení

Stanovisko vlády vám bylo doručené jako sněmovní tisk 1039/1 a požádal bych za navrhovatele, aby paní kolegyně Helena Langšádlová zaujala místo u stolku zpravodajů, a o totéž požádám pana poslance Milana Ferance, který je zpravodajem tohoto tisku pro prvé čtení.

Ještě než dám zástupkyni navrhovatelů slovo, požádám sněmovnu znovu o klid. Posečkám... ještě chviličku. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěla bych vám poděkovat za to, že můžeme dnes projednávat alespoň první čtení odškodňovacího zákona, který jsme společně s kolegy z dalších stran předložili. Prožíváme mimořádně závažnou krizi a včera jsme se bavili zejména o jejích zdravotních dopadech, ale všichni víme a cítíme, že tato krize bude mít - a má již v tuto chvíli - nesmírně závažné ekonomické a sociální dopady, a ve všech zemích světa, nemá smysl si hrát na to, že my jsme v tom výjimkou.

Můžeme se bavit o tom, jestli naše vláda udělala více nebo méně chyb než ty ostatní. Ano, my si opravdu myslíme, že některé kroky nebyly šťastné a mají své dopady. Mají své dopady i proto, že když porovnáme pomoc, která je poskytována například v sousedních státech a její formu, tak opravdu není v České republice přiměřená a jsme přesvědčeni, že není dobře cílená. Protože co by mělo být naším cílem? Naším cílem, cílem nás všech, by mělo být zachovat co nejvíce podnikatelské činnosti navzdory situaci, navzdory tomu, co prožíváme, navzdory tomu, že ať to bude jakkoliv, dopady budou vždycky vážné.

Jsme třeba dlouhodobě přesvědčeni, že pokud by zejména velmi malé obchody a služby byly otevřeny s podmínkou přístupu dovnitř i u obsluhujících s respirátorem, pokud by se vláda například rozhodla kvalitní respirátory i zadarmo rozdávat, tak by se to vyplatilo. Potom by všechny tyhle malé obchody a služby, byť v nějakém režimu, mohly fungovat. Vždyť víme, a zdravotníci mezi námi to vědí, že dneska už mnoho měsíců zdravotníci a sociální pracovníci mohou i v karanténě, nebo dokonce i když jsou nemocní, mohou chodit k pacientům s respirátory. Takže toto opatření, toto systémové opatření, by bylo opravdu, opravdu jednou z cest.

Ale my tady dneska stojíme s návrhem, o kterém jsme přesvědčeni, že je právě pro tuto chvíli a že oproti krokům vlády, která dlouhodobě devastuje tuto skupinu lidí, těch lidí, kteří jsou sami schopni podnikat, kteří léta budovali své firmy, kteří jsou samostatní a jsou aktivní, tak v tuto chvíli je dostala úplně na kolena. Vím, o čem mluvím, protože sama jsem mnoho let podnikala a vím, jaké to je zkrátka si peníze vydělat, vím, co to znamená získat si zákazníky, vím, co to je pracovat jako malý podnikatel. A opravdu vám mohu garantovat, že to je velmi těžké, protože nikdo vám nic nedá. Ale dneska jsme v situaci, že těmto aktivním lidem opravdu podkopáváme půdu pod nohama. Jsou to nesmírné škody.

A vím, že také, zaznělo to tady, že s koncem krizového stavu je vlastně i konec kompenzačního bonusu. Mnohokrát tady zazněly naše výhrady ke kompenzačnímu bonusu, jak je nastaven, co řeší, jak pomáhá anebo spíše nepomáhá. Proto přicházíme s návrhem, který neřeší pouze nějaké kompenzace v době krizového stavu. To je také jedna z našich výhrad vůči postupu vlády, protože nejenom krizový stav, ale i další opatření v době pandemie zkrátka omezují a musí bohužel omezovat naše podnikatele.

Proto náš návrh hovoří nejenom o podpoře a pomoci v době krizového stavu a opatřeních vyhlášených v rámci krizového stavu, ale počítá s tím, že budou režimová a hygienická opatření i po skončení krizového stavu. Proto tento odškodňovací zákon řeší i situaci mimořádných opatření vydaných Ministerstvem zdravotnictví, mimořádných opatření vydaných krajskou hygienickou stanicí, zkrátka situace, které budeme řešit i v budoucích měsících a možná ještě mnoho měsíců, než se s pandemií vypořádáme.

Co vlastně tento náš odškodňovací zákon řeší? On řeší především fixní náklady, protože všichni víme, že jsou položky, které podnikatel, i když zavře, i když nepodniká, musí uhradit. A to jsou přesně ty situace, které v tuto chvíli dostávají naše podnikatele na kolena. Proto jsme přesvědčeni, že fixní náklady musí řešit tento odškodňovací zákon, a to nejenom v případě krizových stavů, ale i v těch případech, kdy je to omezeno rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví nebo rozhodnutím hygienických stanic.

Mezi tyto náklady patří zejména nájemné za provozovny, budovy, pozemky, prostory, které přímo souvisejí s podnikáním -nikdo vám tyto nájmy neodpustí a i tyto náklady mohou být naprosto smrtelné; náklady na půjčky a leasingy. Pokud podnikatel má už dlouhodobě půjčku, má leasing, nemá šanci v tuto chvíli toto splácet. Dále jsou to náklady na nezbytnou údržbu, servis nebo skladování dlouhodobého majetku a pronajatá aktiva, včetně IT. Dále jsou to náklady na elektřinu, vodu, topení, čištění a hygienická opatření. Všichni víme, že i v uzavřených provozovnách, což je v tuhle chvíli třeba v případě restaurací nezbytné, musíte dál topit, máte tam nějaké náklady, máte nějaké paušální náklady a nějaké závazky. Dále jsou to náklady na provozní licenční poplatky, které také neskončí tím, že uzavřete dveře provozovny. Jsou to náklady na pojištění. Jsou to ale i jiné provozní náklady nezbytné pro zajištění podnikatelské činnosti subjektů státní podpory, které nemohou být pozastaveny, respektive které je nezbytné hradit i v době zákazu či omezení provozování podnikatelské činnosti.

My nemůžeme dostávat tisíce a tisíce podnikatelů do stavu, kdy rozhodnutím, které mnohdy je nezbytné, musí zavírat své provozovny, oni mají dál své paušální náklady a nemají šanci toto uhradit ani z pomoci, která jim byla dána a která je ve srovnání s jinými sousedními státy opravdu nesmírně nízká. Je potřeba říci, že náš návrh nastavuje univerzální jasná pravidla. Byla by to pohotová pomoc, ať už tady bude krizový stav, či vyhlášená režimová opatření ze strany Ministerstva zdravotnictví či hygienických stanic.

Dámy a pánové, každá demokracie stojí na silné střední třídě. K silné střední třídě patří i naši podnikatelé, ti aktivní, ti, kteří se nebojí, kteří mají odvahu, ti, kteří se vrhnou do toho, že jdou podnikat. Opravdu sama vím, že to vůbec není jednoduché. Jestli nám záleží na tom, abychom nenechali tuto střední třídu padnout, tak vás prosím o podporu tohoto návrhu, protože v tuto chvíli jsou opravdu na kolenou a jsou na kolenou právě těmi nešťastnými opatřeními, která jim opravdu nepřinesla pomoc.

A je potřeba říci: to přece všichni víme, že právě malé obchody, malé provozovny, malé služby, všichni ti, kteří vybudovali, mnohdy desítky let budovali svoje firmy, patří k životu všech našich obcí a měst. Vždyť jsou to ti, kteří zpestřují i náš život, pomáhají nám ke kvalitnímu životu v jednotlivých městech a obcích. A opravdu si myslím, že je nesmíme nechat padnout na kolena a musíme jim dát naději, že svoje podnikání tou krizí přenesou, že budou moci pokračovat, že to tím nekončí. Myslím si, že co potřebuje v tuto chvíli naše společnost, je naděje, že to překonáme a že se vrátíme k životu, který bude normální, bude se přibližovat tomu, co jsme zažívali před rokem, co jsme považovali za samozřejmé.

Myslím si, že jsme si všichni dobře vědomi, že nějaká opatření být musí. Taky jsme si vědomi, že na každém z nás záleží, jak se tady bude infekce šířit. Ale opravdu tohle je skupina, kterou nesmíme nechat padnout, pokud nám záleží na tom, aby tady i nadále byla střední třída, která je základem pro každou demokratickou společnost. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů paní kolegyni Langšádlové. Nyní pan poslanec Feranec jako zpravodaj pro prvé čtení a poté otevřu rozpravu. Máte slovo, pane zpravodaji.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, zpravodajská zpráva bude velmi krátká. Návrh skupiny poslanců z 5. 10. 2020 vláda projednala 4. 11. 2020, dala k tomu nesouhlasné stanovisko. Organizační výbor navrhuje jako garanční výbor výbor rozpočtový. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za krátkou zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu, do které mám nejdříve přihlášky s přednostním právem - paní Pekarová Adamová, paní ministryně financí Schillerová, potom pan zpravodaj a potom další kolegové. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážené dámy, vážení pánové, já jsem velice ráda, že po dlouhém úsilí se podařilo dostat tento zákon na jednání naší Sněmovny a že je možné k němu konečně vést férovou diskuzi. My jsme o to usilovali, jak již víte, několikrát, měli jsme i mimořádnou schůzi, která k tomu byla svolána. Bohužel, reakce z vládních stran byla vždy zamítavá, takže jsem ráda, že už konečně můžeme tu diskuzi vést.

Připomenu krátce historii tohoto návrhu. Když na jaře byla první vlna, která se z dnešního úhlu pohledu snad ani vlnou nazývat nedá, byla to taková vlnička, žádali jsme vládu o to, aby připravila jasnou legislativu, která bude řešit právě odškodňování postižených firem, živnostníků. Protože v tom momentu - a vzpomeňme na to, jak se tady vedly ty debaty - se hodně řešilo, zda podle krizového zákona je vůbec možné požadovat odškodnění pro zavřené a jinak omezené provozy. Tehdy se hodně vedly právní výklady, bitvy právních výkladů, že zákon, který máme víceméně psaný na trochu jiné situace, než je epidemie, ale spíše na živelné pohromy, se kterými jsme se tady v minulosti už mnohokrát setkali, zkrátka neřeší takovéto rozsáhlé uzávěry ekonomiky. Proto jsme chtěli, aby se do té věci vnesl pořádek, aby se do toho vneslo jasno, aby všichni věděli - nejenom samotní postižení podnikatelé, ale stát, úřady - jak s tou situací zacházet a na co mají lidé mít nárok v případě, že vláda svým rozhodnutím jejich činnost zakáže či výrazně omezí. Stát jim zakázal činnost v prvopočátku třeba na několik týdnů, ale dnes vidíme, že nakonec došlo k uzávěrám na měsíce a někteří stále v té uzávěře jsou. To znamená, jejich fixní náklady, které platí dál, sice musí hradit, ale nemají jedinou korunu příjmu, protože poptávka po jejich službách je zakázána. Není to proto, že by poskytovali špatnou službu, že by třeba v hospodě byla nemilá obsluha, měli zvětralé pivo a špatně vařili, ale je to proto, že si tam nikdo z nás sednout a najíst se nemůže. Maximálně mohou provozovat okénko a v tom případě je to stálé omezení příjmů.

Jak šel čas, chtěli jsme po vládě, aby takovouto legislativu připravila. Ostatně má k dispozici ministerstva a ministerstva stovky, tisíce úředníků, které si platí právě ti postižení ze svých daní proto, aby, když se cokoli takového nenadálého stane, stát fungoval, byl nápomocen a mohl řešit tu situaci. Nedošlo k tomu, byť Sněmovna přijímala i usnesení, kterým k takovému kroku vládu vyzývala. Proto jsme přes letní měsíce, kdy situace byla o něco klidnější, ten návrh připravili sami. Předložili jsme jej s tím, že jsme si vědomi toho, že je potřeba o něm vést debatu - a k tomu konečně dochází; debatu o tom, jaké konkrétní parametry tam mají být.

Chápu výtku, kterou často opakuje paní ministryně, že je nutné vyčíslit náklady pro stát. Ale ono to je ve své podstatě nemožné v případě, že nevíme, jak dlouho a kolik takovýchto provozů bude omezených. A nevíte to nikdo z vás, takže se nemůžeme v tomto případě vzájemně osočovat, kdo tam tu informaci má nebo nemá přidat. My jsme si vědomi také toho, že to řešíte celou řadou různých programů, COVID - Nájemné, COVID - Gastro apod. Některé z nich, protože už jsou jich dohromady desítky, by díky přijetí této legislativy mohly být zrušeny. Mohla by být nahrazena ta forma pomoci, která probíhá skrze ministerstva, formou pomoci, která by probíhala skrze zákon, který by ministerstva aplikovala a který by byl pro všechny předem jasný. Ty podmínky by byly velmi transparentní, neměnné a všichni by věděli, co mají doložit, co mají dělat, aby podporu od státu, odškodnění - to je důležité, to je lepší výraz, protože oni by o žádnou podporu nežádali, kdyby podnikali - tak jaké odškodnění mají za tu situaci od státu nárok získat.

Pokud chceme, aby naše ekonomika vydržela tento obrovský nápor, tuto obrovskou ránu, kterou některé sektory zažívají, je zkrátka nutné tu pomoc mít. A já tím nechci říci - a nechci tady teď vyvolávat debatu o tom, jestli pomoc státu je dostatečná nebo není v současných pravidlech - že vůbec nepomáháte. To bych si nedovolila říct. Já se jenom domnívám, že pomoc by mohla být lepší v tom smyslu, že by skutečně byla jasná, daná zákonem a měl by na ni zkrátka každý, kdo ty podmínky splní, nárok. Víte sami, že i různé podnikatelské svazy dávají svoji oponenturu k jednotlivým vládním programům právě proto, že tu a tam ty programy zapomínají na jeden či onen sektor nebo část toho sektoru, protože podmínky jsou nastavené poměrně přísně. Tohle by se přesně odstranilo. Tím zákonem by se to odstranilo, bylo by to mnohem jednodušší a ve finále by to bylo jednodušší i pro samotný stát, který by nemusel řešit desítky programů, desítky různých podpor, ale měl by jasně dané mantinely pomoci, které by byly dané právě tím, co tady teď projednáváme.

Pevně věřím, že všichni chcete vnést jasno do vládní pomoci, že chcete, aby taková pravidla tady byla, protože ulehčí život všem - nejenom podnikatelům a jejich zaměstnancům, nejenom vládě, ale i úředníkům na ministerstvech, kteří to pak posuzují. A tohle by měl být náš cíl - přehlednost, transparentnost, zjednodušení a tím pádem i zrychlení té samotné pomoci, kdy by nemuseli jednotliví podnikatelé, živnostníci na ni čekat dlouhé měsíce, ale zkrátka byla by pomoc na jejich účtech mnohem dříve, a tím pádem by byla efektní.

Pevně věřím, že jsme schopni se dohodnout na konkrétních parametrech. Pojďme se bavit o tom, jaká výše odškodnění má být, jestli to má být 100 % fixních nákladů, jak navrhujeme v případě úplného uzavření, nebo 50 % v případě omezení. Pojďme tuto debatu vést. Pojďme zákon posunout do druhého čtení a společným úsilím tak, jako my jej z opozice vyvíjíme třeba směrem k debatě o kurzarbeitu, kterou tady několik měsíců vedeme, tak jej společným úsilím pojďme pozměnit tak, aby vyhovoval i vám, aby vyhovoval i vládním stranám, aby vyhovoval napříč politickým spektrem, abychom se za něj mohli společně postavit a říct: Tohle, milí podnikatelé a živnostníci, tady pro vás máme, předkládáme a tohle teď bude platit.

Já vám děkuji za to, že k tomu takto přistoupíte, protože si myslím, že tady je ve hře mnohem víc než to, kdo si za co připisuje politické body. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové Adamové. Nyní s přednostním právem ministryně financí a místopředsedkyně vlády Alena Schillerová, připraví se zpravodaj s přednostním právem, poté kolega Výborný také s přednostním právem. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, troufám si tvrdit, že tu mezi námi není nikdo, kdo by pochyboval o nutnosti a povinnosti státu přiměřeně kompenzovat podnikatelům a firmám dopady protiepidemických opatření. Hned po zajištění veřejného zdraví je totiž ekonomika druhým nejdůležitějším tématem, které v souvislosti s pandemií musíme řešit. Zároveň jsou to oblasti vzájemně provázané, protože není možné mít fungující zdravotnictví, pokud jsou ekonomika a veřejné finance v rozvalu. Takže tady si myslím, že se určitě shodneme.

Dovolte mi proto, abych se vyjádřila k předloženému poslaneckému návrhu na vydání takzvaného odškodňovacího zákona -zákona, který ve světle toho, že vláda od příchodu pandemie uvolnila jen na přímé pomoci už více než 200 miliard korun, už na první pohled působí trochu jako pokus o vlamování se do otevřených dveří. Zatímco vládní programy, připomenu například kompenzační bonus, Antivirus, ošetřovné, COVID - Nájemné, COVID - Gastro - Uzavřené provozovny velmi efektivně a pružně reagují na aktuální vývoj situace na aktivity Evropské unie v této oblasti nebo na možnosti státního rozpočtu, poslanecký návrh odškodňovacího zákona neřeší ani tak základní věc, jako je jakékoliv vyčíslení dopadů na státní rozpočet.

Cituji z předloženého materiálu: "Dopad návrhu zákona na státní rozpočet bude negativní a konkrétní výši lze obtížně predikovat." To je, myslím si, velmi příznačná ukázka toho, jak je tento návrh dotažený a jak bere v potaz celkový dopad na naši ekonomiku a vše, co se od ní odvíjí. Odškodňovací zákon navrhuje plošnou náhradu fixních nákladů firem. Domnívám se, že současný model individuálních náhrad je ale ne mnohem udržitelnějším, ale hlavně vhodnějším nástrojem pomoci. A dovolím si vysvětlit proč.

Míra následků pandemie je přece u každého podnikatelského subjektu jiná a najít křehkou rovnováhu mezi jednotlivými segmenty ekonomiky je velmi obtížné, ale vláda se rozhodla na tuto výzvu nerezignovat a naopak se jí zhostit co nejlépe. Právě proto jsme zvolili v této bezprecedentní situaci cestu na míru šitých vládních opatření, a ne cestu na první pohled jednodušší plošné náhrady, zakotvené velmi obecně v zákoně. Nehodláme rezignovat na propojení pomoci se skutečnou situací konkrétních podnikatelů a firem. Nehodláme rezignovat na minimalizaci rizika neoprávněného vylákání finančních prostředků ze státního rozpočtu. To všechno musíme vzít v potaz.

Navrhovaná úprava nebere v úvahu příčinnou souvislost mezi mimořádným opatřením a rozsahem vzniklé újmy. To by přitom měla být základní podmínka pro pravidla pro poskytování státní pomoci z veřejných rozpočtů. Pomoc by tak nebyla spravedlivá a nebyla v mnohých případech ani účelná, a to je něco, s čím já rozhodně jako ministryně financí nemohu souhlasit.

Návrh dále obsahuje řadu podstatných legislativních nedostatků. Tak například, není z něj vůbec jasné, zda by měly být kompenzace vypláceny z rozpočtových kapitol orgánů vyřizujících žádosti o kompenzace, nebo z kapitoly Ministerstva financí, nebo z kapitoly Všeobecná pokladní správa. Nebo dále: návrh vůbec nezohledňuje, zda u toho kterého podnikatele už došlo ke kompenzaci jiným způsobem. Ano, zcela zde chybí snaha předcházet překrývání a duplicitám podpor již poskytnutých s těmi, které by poskytnuty být podle odškodňovacího zákona měly. To opět představuje riziko neúčelného vynakládání prostředků státního rozpočtu.

Předloha navrhuje 100 % kompenzací fixních nákladů těm, kterých se týká zákaz podnikatelské činnosti, a 50 % kompenzací těm, kterým musela být podnikatelská činnost omezena. Zcela zde chybí elementární snaha zohlednit, zda smluvní povinnost podnikatele hradit kompenzované náklady vzniká před příchodem pandemie, nebo až poté. Zákon by tak i zde skýtal velký potenciál pro zneužití, protože by umožnil účelové uzavírání smluv či navyšování v nich obsažených úhrad, a to právě jen za účelem získání příslušné kompenzace.

Obdobně vážným výstřelem do tmy je návrh kompenzovat omezeným provozům fixní náklady právě a jedině ve výši 50 %. Proč 50 % ? Nelze přece srovnávat omezení kupříkladu restaurace, která směla prodávat nápoje a pokrmy pouze prostřednictvím výdejního okénka, třeba se současnou situací velkých supermarketů a hypermarketů. Ty sice nyní nemohou prodávat doplňkový sortiment v podobě oblečení nebo hraček, nicméně prodej jejich základního sortimentu, tedy potravin, samozřejmě funguje a troufám si tvrdit, že generuje značné zisky.

Další zajímavostí je, že nárok na kompenzaci by vznikal tam, kdo má status podnikatele v dané době, přičemž už nijak nepožaduje, aby se jednalo o osobu s jakoukoliv, byť minimální podnikatelskou historií z dob před vypuknutím mimořádné situace. Opět by tedy nic nebránilo účelovému zahajování podnikatelské činnosti v oborech, které byly postiženy zákazem či omezením. Přestože určujícím kritériem pro vyměřování finanční pomoci mají být fixní náklady, z návrhu nelze přesně vyčíst, na základě jakých kritérií by se tyto fixní náklady měly stanovit.

Navrhovaná úhrada fixních nákladů, souvisejících zejména s nájmem provozovny podnikatele, je přitom konstruována jako prakticky bezbřehá. Již sama definice fixních nákladů je nejen velmi široká co do druhu nákladů, které by měly být hrazeny, ale současně neobsahuje ani celkový maximální strop tohoto hrazení. A nepožaduje ani to, aby například smluvní povinnost podnikatele tyto náklady hradit byla založena ještě před vznikem mimořádné situace. A opět, z návrhů vůbec explicitně neplyne, že uvedené fixní náklady musely vzniknout v příčinné souvislosti s provozováním podnikatelské činnosti.

Dovolte mi tedy, prosím, i malou sondu do detailů. Ustanovení § 2 odstavec 3 mezi fixní náklady řadí také náklady na půjčky a leasingy, přičemž není jasné, zda se jedná o splátky půjček, které jsou splatné v době trvání mimořádných opatření, nebo jen související náklady, tedy úroky a další poplatky. Stejně tak není ze znění návrhu zřejmé, jak budou fixní náklady žadatelem vyčísleny, když období, za které dojde ke vzniku fixních nákladů, nebude korespondovat s obdobím, po které bude platit mimořádné opatření, tedy zda vznikne nárok pouze na úhradu poměrné části fixního nákladu.

Zákon také neřeší, jaký účetní doklad bude oprávněná osoba předkládat. Není jasné ani to, zda by se případná pomoc vztahovala i na nově sjednané úvěry poté, co zákon nabude účinnosti. Návrh mezi fixní náklady řadí náklady na elektřinu, vodu, topení, čištění a hygienická opatření. Neřeší ovšem, zda se těmito fixními náklady rozumí náklady skutečné, nebo zálohy na tyto platby. Pokud by mělo jít o náklady skutečné, ty jsou obvykle známy s určitým zpožděním po skončení zúčtovacího období. To ovšem nekoresponduje s lhůtou pro podání žádosti a povinnosti při jejich podání přiložit i seznam fixních nákladů.

Navíc bude velmi problematické stanovit, jaká část těchto výdajů se vztahuje k době, kdy platila mimořádná opatření. Pokud by fixními náklady měly být zálohy na platby za uvedené dodávky, pak je třeba upozornit, že zálohy se obvykle stanoví ve výši, která se odvíjí od skutečné spotřeby v předchozím období. Je ale zcela nepochybné, že v případě zákazu provozování nebo omezení podnikatelské činnosti bude spotřeba elektřiny nebo vody v provozech dotčených takovým opatřením mnohem nižší než v předchozím období, kdy probíhala bez omezení. Kompenzace fixních nákladů by se tedy poskytovala v neodůvodněném rozsahu.

Vážení kolegové, myslím si, že je opravdu zřejmé, že se jedná o poněkud horkou jehlou šitý poslanecký návrh. Vzhledem k těmto velmi závažným nedostatkům předkládaného návrhu nepovažuji ani jako právnička, ani jako ministryně financí za vhodné, aby tento návrh mohl pokračovat dále legislativním procesem. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji paní ministryni, nicméně žádný procedurální návrh jsem nezaznamenal či návrh na zamítnutí, dobře, takže... samozřejmě, já jenom, jestli jsem něco nepřeslechl, protože jsem přebíral řízení. Nyní tedy s přednostním právem pan poslanec Milan Feranec... Tak já jsem to tady měl poznamenáno od předkolegy, dobře, chápu, máte právo i na přednostně, ale jinak jsem chtěl říct, že tedy vystoupí pan poslanec Marek Výborný, jinak zpravodaj má i přednostní právo, jo? (Hlas mimo mikrofon.) Chápu, chápu, takže já si vás tady škrtnu z přednostních a pan poslanec Marek Výborný vystoupí a potom - jako poslanec už - tedy pan poslanec Milan Feranec, ano. Tak jenom o jednu osobu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové, já jsem samozřejmě vstřícnost sama a klidně bych pana kolegu Ferance pustil, to není vůbec problém.

Nebudu hovořit dlouze, protože tady už předkládaný návrh velmi podrobně představila jak paní kolegyně Langšádlová, tak paní předsedkyně Pekarová Adamová. Jen bych chtěl říci, že i poslanecký klub KDU-ČSL se s tímto návrhem plně ztotožňuje. My jsme tuto věc opakovaně, a teď mám na mysli opodstatněné kompenzace podnikatelům, živnostníkům, osobám podnikajícím, zařazovali do programu AntiCovid týmu ODS, KDU-ČSL a TOP 09, protože to skutečně považujeme za jeden z důležitých kroků, kde musíme my politici, potažmo vláda, přijít s podanou rukou, protože samozřejmě těch programů, jak víme, tady je obrovské množství, které vláda připravila. Ale popravdě řečeno, když se potom zeptáte těch podnikatelů, jak se v nich orientují, je to obrovský chaos. Pravidla se mění, některé programy končí, některé ještě nezačaly. Na prostředky, které by měly doputovat k podnikatelům, tak se často čeká v řádu ne dnů, ale týdnů nebo měsíců a některé prostředky k nim ještě dodnes nedoputovaly. Proto jsme přišli s tímto návrhem na rychlou, univerzální, předvídatelnou a administrativně nenáročnou pomoc podnikatelům.

Bohužel, samozřejmě trvalo to řadu měsíců, než vůbec byla vládní většina ochotna připustit i tu debatu v prvním čtení tady na půdě Poslanecké sněmovny. Nás to mrzí, ale nakonec je dobře, že jsme se k tomu dostali. Je dobře, že jsme se k tomu dostali a i předkladatelé avizovali -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych chtěl požádat poslance, protože už je to podruhé během pěti minut, zdali by si ztlumili vyzvánění u svých mobilních telefonů. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Chtěl jsem říci, že i předkladatelé zde jasně řekli, že jsou připraveni k debatě a k diskuzi i s Ministerstvem financí. Pojďme ty parametry upravit, ale zachovejme to základní, s čím koalice SPOLU přichází, a to je rychlá, administrativně jednoduchá a účinná pomoc těm, kteří jsou jakýmkoli způsobem postiženi důsledky COVID-19, respektive těch restriktivních opatření, která my samozřejmě nekritizujeme, vláda je logicky musí činit. Je to logické v tom, abychom pandemickou situaci zvládli. Na druhou stranu musíme zajistit to, aby tady lidé nekončili v insolvencích, abychom nezruinovali celé podnikatelské prostředí, které ve finále nese bonus celé společnosti, důležitou i ekonomickou stabilitu.

Čili já bych velmi poprosil o neodmítání se o tom vůbec bavit a pojďme v rámci dalšího projednávání na výborech hledat optimální řešení, které by zachovalo základní parametry, na kterých náš návrh stojí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem požádal pan ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček a připraví se pan poslanec Milan Feranec. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych do toho krátce vstoupil, protože v zásadě se lze shodnout na tom, že by programy měly být jednoduché, že by se měly vyřizovat rychle a že by měly zasáhnout maximální množství postižených podnikatelů. V současné době se využívá řádově deset programů pro podnikatele. Jsou to programy, které jsou odladěné za posledních několik týdnů a měsíců s jednotlivými svazy, profesními uskupeními atd. Domnívat se, že to všechno uděláme nějakým ideálním jednoduchým programem, zní dobře, zní to dobře za stolem, ale ve finále každý podnikatel má trochu jinou výkonnost, každý segment má trošku jiný typ podnikání a napasovat to nějak absolutně univerzálně úplně nelze.

Je pravda, že na jaře jsme programů měli větší množství, protože jsme to dělali postupně, jak dopadaly problémy. Byli jsme do značné míry nezkušení v tom, obsloužit takhle velký trh. Na druhou stranu od podzimu jsem přesvědčen, že ti podnikatelé už jsou poměrně dobře zacílení. Nicméně i přesto jsme se rozhodli jít systémem zjednodušení a systém zjednodušení vyplývá z toho, že jsme to postavili nově na programech, které se vysoce osvědčily, ať už to byly programy typu Antiviru čili kompenzace mezd, programy pro živnostníky typu kompenzační bonus, programy COVID - Uzavřené provozovny a COVID - Gastro, které kompenzují pro majitele prostřednictvím velikosti jeho provozovny přepočtené na zaměstnance, případně ještě některé další programy pracující s nějakým nákladovým režimem, COVID - Nájemné atd.

Jinými slovy, přecházíme na takový model, kdy jsme rozšířili spektrum těch, kteří si mohou na ty programy sáhnout - a to naprosto zásadním rozhodnutím - a to tak, že každý, kdo bude mít obrat menší než 50 % vůči srovnávanému období, tak do něj může být vpuštěn a může čerpat. To je úplně jedno, jestli se jedná o živnostníka, jestli se jedná o firmu malou, o firmu střední. Je to spravedlivý úhel pohledu. Jsou nižší tržby, tím pádem indikátor toho, aby začal čerpat, zde je.

Současně se zvýšil na dvojnásobek bonus pro živnostníky, čímž je vyřešena skupina těch úplně nejmenších živnostníků. A současně se rozšířil ten program, o který byl obrovský zájem, COVID - Gastro a COVID - Ubytování na všechny typy firem. Mně chodí desítky a stovky mailů z průmyslu od dodavatelů a od těch, kteří doposud mohli čerpat jenom Antivirus, a naprosto věcně říkají: My jsme dneska v situaci, že máme 80 zaměstnanců - říkám textilku z Českých Budějovic, kde jsem zrovna nedávno byl - doposud jsme měli možnost čerpat Antivirus, to je dobře, ale pro nás to bylo málo. Máme 30% tržby a díky tomuhle novému programu, respektive plošnému programu, my můžeme čerpat 500 korun na den na zaměstnance, což je 40 000 korun za den krát 30, 1,2 milionu korun. Ta firma je zachráněna. A takhle to je prostě firma za firmou a je třeba to vnímat objektivně. Nemáme zde jenom firmy obchodní, nemáme zde jenom gastro, máme zde i firmy výrobní a máme zde samozřejmě v rámci dodavatelských řetězců celou řadu těch, kteří jsou mezičlánkem - dodavatel, subdodavatel atd. Čili velmi jednoduché a uchopitelné.

Ano, je pravda, že v diskuzi byla i takzvaná nákladová možnost, to znamená scénář přes náklady, nicméně uvědomme si to, že scénář přes náklady taky má svoje mouchy. Za prvé, kdybychom měli dneska všechny živnostníky posuzovat podle nákladů, nebo přesněji výdajů, tak zde budeme mít superadministrativu, protože nám budou chodit miliony různých ústřižků, faktur a nevím, čeho všeho, a než se tím probereme, v tu chvíli se to bude všechno dělat pomaleji. A za b, i kdybychom si připustili to, že pojedeme podle nějaké zjednodušené výsledovky, tak co vlastně my říkáme, ten nákladový pohled? Připusťme, že by to bylo čtvrtletí za rok 2019. Podíváme se do nákladů a řekneme, dostane se třeba 50 nebo 70 % z těch nákladů. Teď nehrajme o výši těch procent. Říkáme to, že dáme každému, nehledě na to, jestli fungoval úsporně, jestli utrácel, jestli měl zisk, jestli měl ztrátu, jinými slovy: Měl jsi hodně nákladů? Utrácel jsi? Byl jsi ve ztrátě? Dostaneš percentuálně stejně jako ten, který se choval úsporně, který byl v zisku atd.

Já tím neříkám, že to je principiálně špatný program. Já tím jenom chci říct to, že každý z těchto programů má svoje mouchy. A tak jako dneska může říkat, že přepočítávání přes zaměstnance není korektní, i když je o to obrovský zájem, tak současně chci říct, že i nákladový pohled, který by byl administrativně náročnější, není úplně bez chyb.

To znamená, přistoupili jsme k této variantě, z našeho pohledu je to varianta férová. Teď s jednotlivými svazy dolaďujeme detaily a během následujících hodin, nejdéle jednotek dní, v pondělí, bychom to chtěli představit jako finální program. Jsme přesvědčeni, že v tuhle chvíli už tam neuvízne v těch sítích, kdy by nedostal podporu, prakticky nikdo. A pokud by to náhodou ještě nastalo, jsme připraveni tyto segmenty úplně specificky zasaturovat zvlášť. Ale to už se skutečně jedná o velmi malé procento, spíše promile podnikatelů. Ano, dovedu si představit třeba ty busy. Ale to už není otázka těchto plošných programů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Faktická poznámka, pan poslanec Jan Skopeček. A potom je stále připraven pan poslanec Milan Feranec. Tak dvě minuty, prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně, já zareaguji na pana vicepremiéra. Já bych se právě chtěl odrazit od toho, co on tu propagoval, že chtějí zjednodušit systém podpory do systému, který se bude rozhodovat podle počtu zaměstnanců. Považuji to za obrovskou chybu, chci na to upozornit hned na začátku rovněž jako Hospodářská komora, která samozřejmě nesouhlasí s tímto systémem. Byl by to systém velmi nespravedlivý. Dám jeden příklad. Dva majitelé restaurace, jeden ji vlastní na malé vesnici s nájmem velmi nízkým. Druhý provozuje restauraci v hlavním městě Praze, v centru, s velmi mnohonásobně vyšším nájemným. Oba mají jednoho kuchaře a dva číšníky. A přesto tito dva, kteří mají úplně jinou míru nákladů, dostanou od státu stejnou podporu, jak podnikatel na vesnici s menšími náklady jak mzdovými, tak nájemným, než podnikatel ve velkém městě. Takže, pane ministře, já ten systém přes zaměstnance považuji za strašlivou chybu a právě fixní náklady se snaží zaznamenat to, že ne na všechny podnikatele dopadá ta krize stejně a že samozřejmě se náklady navzájem liší.

Rozumím tomu, že to nemusí být dokonalý návrh zákona, ale od toho je tady druhé čtení, abychom prodiskutovali, jestli podpora má být 100%, 80%, 70%, ale nezavrhujte, prosím, tu myšlenku jako takovou. Je to určitě spravedlivější systém, než jaký navrhujete vy.

Připomenu jenom lednová čísla počtu přerušených živností, je jich více jak 20 000, je to rekordní číslo. Je vidět, že v druhé vlně epidemie skutečně podnikatelé padají na ústa a my jsme pět minut před dvanáctou, respektive pět minut po dvanácté, abychom alespoň některé z nich zachránili a zajistili, že tu bude střední třída. (Předsedající. Čas.) A velké korporace, ty malé a střední firmy - (Předsedající: Čas, prosím.), které se z bankrotu nevyluxují.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy na faktickou pan ministr Karel Havlíček a potom s přednostním právem se stanoviskem klubu pan poslanec Mikuláš Ferjenčík za Piráty. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Jenom velmi krátce. Já jsem to ale říkal, pane poslanče Skopečku, prostřednictvím pana předsedajícího. Pokud srovnáváme třeba vesnici a město, tak my jsme pro, že tam bude zahrnut ještě ten program COVID - Nájemné. To znamená, že jestli někdo platí malý nájem a někdo platí větší nájem, nájem bude kompenzovaný. Ale přes ten nákladový pohled, který je, jste to vlastně potvrdil: protože ten, kdo hospodaří velmi úsporně, by potom dostal málo a ten, kdo nehospodaří úsporně a bude mít třeba vysoké náklady - můžeme se ptát, proč má náklady takhle vysoké - poté dostane poměrně velkou částku. Čili my jdeme přes prokazatelné množství lidí, navíc ty lidi dostane stoprocentně zaplacené prostřednictvím Antiviru, čili tam je úplně jedno, jestli někdo bere mzdu 15 000 anebo jestli bere 45 000, dostane to i to. Už to samo může být diskutabilní, ale dostává to samozřejmě, není to zprůměrované, a dostane za každého zaměstnance stejně, to znamená 500 korun, ať pracuje na vesnici, nebo ať pracuje v Praze. A pokud má nějaká luxusní restaurace v Praze 20 zaměstnanců, tak si to jenom přepočtěme: k tomu všemu, co dostává, má stoprocentně hrazeno, ještě dostane za 20 zaměstnanců krát 500 korun, to je 10 000 × 30, tak je to 300 000 korun měsíčně navíc pro majitele. A k tomu tedy, pokud se shodneme na nájemném, což chápu, že je k diskuzi a my jsme pro, to v tu chvíli máme vlastně komplet tak, jak si oni představují. Já v tom nevidím problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Skopeček. Na faktickou se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Pane ministře, přece nelze u fixních nákladů argumentovat tím, že někdo hospodaří úsporněji a někdo méně. Prostě jsou objektivní rozdíly ve fixních nákladech, zejména v nájemném, a je jasné, že podnikateli v Praze, který má pronajatou provozovnu v Praze, nemůžete vyčítat, že podniká méně úsporně než podnikatel, který si pronajímá provozovnu na velmi malém městě či vesnici. To je absurdní argumentace. To byste mohl poradit tomu provozovateli v Praze, ať šetří a odstěhuje se někam na venkov.

Druhý můj argument. Přece fixní náklady jsou přesně ten charakter nákladů, který lze měnit velmi pomalu a velmi složitě na rozdíl od variabilních nákladů, které souvisejí s provozem činnosti. Ve chvíli, kdy podnikatel tu činnost utlumí, právě ty fixní náklady musí platit, a je velmi těžké na ně v krizi zareagovat tak, aby je snížil, ať už se jedná o nájemné, nebo ať už se třeba jedná i o splátky úvěrů úroků, které souvisí s jeho podnikáním, které si nabral v době, kdy ekonomická recese nebyla.

Druhý aspekt, proč tento návrh předkládáme, je, že chceme zajistit větší jednoduchost a transparentnost těch programů. Dobře víme, že v první vlně byl velký problém s velkým počtem programů s různou mírou náročnosti administrativy s těmito programy, že se velmi lišila i úspěšnost čerpání těchto programů a ty neúspěšné často byly velmi byrokraticky náročné. Takže jít spíše cestou jednoho plošného programu, který nahradí celou řadu roztříštěných programů, které Ministerstvo průmyslu a obchodu v první vlně vypisovalo, je určitě lepší s tou výhodou, že právě fixní náklady v rámci plošného opatření rozliší to, jak jsou na tom různí podnikatelé v různých místech republiky a jak na ně ta krize přímo dopadá, jestli více, či méně. Takže se bavme o tom nastavení, (Předsedající: Čas, pane poslanče, prosím, čas.) ale přijměme, že princip, ta myšlenka je správná. Pane předsedající, jsou to asi dvě, tři sekundy, které jsem přesáhl.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tady je právě problém v tom, že je jednací řád, teď se to řeší, tak dbáme na to, aby se to dodržovalo. Tak prosím, ale přihlaste se znova. Prosím, dvě minutky.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já chci také zareagovat na slova pana ministra. Mně přijde hrozně nebezpečná teze říkat tady, že firmy, které utrácely, jsou něco špatného a ty firmy šetřivé, to je něco, co vlastně chceme. Co chcete, pane ministře, jako vicepremiér pro ekonomiku? Chcete v ekonomice firmy, které neinvestují, nemají náklady, nejsou motorem ekonomiky, nebo chcete firmy, které investují do modernizací svých provozů a podobně, protože od toho se odvíjejí náklady, od toho se potom také odvíjejí ty fixní náklady. Vy jste tady dával srovnání, že přece je to vyřešené COVID - Nájemným, ale co ty restaurace, které jsou ve svém, které si musely vzít úvěry, aby zaplatily nemovitost, ve které to provozují, a jsou ve svém, jak ty pokryjeme? Takže ty teze nejsou úplně dokonalé.

Samozřejmě se můžeme bavit, jestli je správnější nákladovost, nebo obrat a rozdíly v obratu, což by bylo také velmi spravedlivé, ale pojďme využít tento zákon, abychom se o tom konečně bavili, protože my se vždycky dozvídáme to, co vymyslíte, z tiskovek, a množství programů nenahradí to, že jsou všichni pokryti, všem je kompenzováno aspoň nějaké minimum. V tom množství programů se spousta firem ztratila, hlavně ty sekundárně ovlivněné.

Takže využijme této příležitosti, pojďme se o tom bavit ve druhém čtení, pojďte s námi komunikovat předtím, než ty programy vyhlásíte, abychom pak nemuseli zbytečně upozorňovat na chyby, které jste třeba na ministerstvu neodchytali, a pojďme se o tom konečně otevřeně bavit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Moment, pane ministře, protože nejprve faktická, pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, potom pan ministr. Jenom prosím o dodržování času, jinak jsou tam všeobecně hodiny, tady jsou, a samozřejmě jednu, dvě věty nechám domluvit, to samozřejmě. A jenom ještě upozorním, že ve dvanáct máme pevně zařazený bod. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající.

Já jsem chtěl v souvislosti s probíhající debatou upozornit na dvě věci, které je potřeba zdůraznit a proč považujeme tento zákon za potřebný, a to je otázka nerovnosti mezi lidmi, co jsou v nájemném, a lidmi, co mají hypotéku. Dnes je řada podnikatelů, kteří na svoji provozovnu mají hypotéku a na rozdíl od podnikatelů ve stejném sektoru, kteří jsou v nájmu a dostávají podporu, teď nedostávají nic. To je podle nás velmi vážný problém, který je potřeba urychleně řešit. Je to jeden z důvodů, proč rozhodně podporujeme propuštění tohoto zákona do dalšího čtení, případně se můžeme bavit o technickém řešení a dalších detailech, ale je to prostě velmi potřebné.

Za druhé, podnět, co dostávám velmi často, je otázka programu podpory na zaměstnance, který obecně podporu má - podnikatelé jsou rádi, že se konečně rozjelo aspoň něco v uvozovkách univerzálního - ale současně celá řada podnikatelů upozorňuje, že to přišlo tak strašně pozdě, že už svoje zaměstnance propustili, zvlášť pokud jsou v dlouhodobě úplně zavřených odvětvích typu gastronomie nebo cestovní ruch. Je tam pocit obrovské nespravedlnosti, že jsou ještě navíc potrestáni tím, že teď přišli o tuhle podporu, která má nahradit podpory jiné. Takže upozorňuji na tento problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan ministr Karel Havlíček. Prosím. Já vás budu muset ve dvanáct přerušit, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Bude to velmi rychlé. Právě pro to, co zde kolegové říkali, se snažíme zaměřit na jasně definované náklady, náklady na lidi, komplet zaplaceno, férové náklady na nájemné, zaplaceno. A pokud je tam situace taková, že někdo třeba ještě splácí hypotéku, právě proto je tam tenhleten program, ten plošný program, který se přes počet zaměstnanců přepočte na měsíční částku, kterou podnikatel dostane. Má tam 10 zaměstnanců, 5 000 korun měsíčně krát 30 - 150 000.

Může z toho zaplatit například splátku hypotéky, leasing nebo cokoli dalšího. Ale jsem toho názoru, že přes náklady univerzálně, pokud všem uhradíme jakékoli procento, skutečně je to rovněž nespravedlivé, protože někdo může mít auto za 200 000 korun, někdo může mít auto za 2 000 000 korun. Když mu dáme 50 %z toho, tak má 100 000, anebo má 1 000 000 korun. To se mi nezdá férové.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nechal jsem ty dvě věty domluvit, ano.

Prosím vás, máme dvanáct hodin, takže přeruším projednávání tohoto tisku, třeba se k němu ještě vrátíme. A nyní tedy máme pevně zařazený bod a jedná se o

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 5. 3. 2021 v 14:43.