Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

11.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb.,
o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 532/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, ujměte se slova. (Ministryně Schillerová sděluje mimo mikrofon, že žádá o účast guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka na jednání.) Já si... protože návrh na účast, to nemůže dávat člověk, který není poslancem, takže návrh na účast si můžu osvojit já, navrhnout to tedy, že žádáte o účast. Takže já bych vás požádal, zdali souhlasíme s účastí pana guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka na jednání, tak k tomu asi to budeme hlasovat, zdali s tím souhlasíme. (Gong.)

Je tady zájem o odhlášení, takže já vás všechny odhlašuji. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. (Na světelné tabuli je přihlášen poslanec Hrnčíř.) Tak. Budeme tedy hlasovat... Já jsem musel odmazat poslance Hrnčíře, protože to tady naskočilo ještě z minula. Hlasujeme o tom, zdali souhlasíme s přítomností... (V sále není dostatečné kvorum.) Tak není nás tady dostatečný počet, není nás 67, takže k tomu buď můžu vyhlásit přestávku nebo... Tak já vyhlašuji přestávku pět minut a uvidíme se tady ve 14.38.

 

(Jednání přerušeno od 14.33 do 14.38 hodin.)

 

Tak, uplynula pauza, vidím 62, já vás tedy jenom odhlásím ještě jednou, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Když tak pojedeme bez pana guvernéra, že jo? To můžeme také, ale je to otázka, jestli proti tomu samozřejmě, když někdo řekne námitku, chápu. Takže přihlasme se všichni, uvidíme, jestli je nás 67, abychom si mohli odsouhlasit přítomnost pana guvernéra. (Chvilku čeká.)

Tak je nás 64, takže já tedy navrhuji, jestli není námitka, že dáme prostor paní ministryni a... Moment, omlouvám se, paní ministryně, tady místopředseda klubu Pirátů? Tak prosím. Námitku, ano, je to v pořádku.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: My jsme všichni přihlášeni, co jsou v sále. Každopádně skutečně nepovažuji za možné pokračovat v jednání bez toho, aby se hlasovalo o návrhu, jinak bych dal návrh na přerušení schůze.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak už je nás dost.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Každopádně už máme kvorum.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak už je nás dost. Já jsem to samozřejmě navrhl jako takový návrh, který je k diskuzi, samozřejmě. Ale už diskutovat nemusíme, protože už je nás dost. Takže ještě zagonguji...

 

A pojďme hlasovat o tom, zdali umožníme přítomnost guvernérovi České národní banky Jiřímu Rusnokovi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 86, přihlášeno 73 poslanců, pro 72, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Takže prosím o přítomnost pana guvernéra a požádám, aby z pověření vlády předložený návrh zákona uvedla místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedla vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance. Jsme před druhým čtením, takže bude velmi stručná. Novela přináší nejdůležitější změny ve dvou oblastech. Tou první je rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a také okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu.

Tato část byla v souvislosti s řešeními dopadu šíření nemoci COVID-19 vtělena do samostatného návrhu zákona, který dne 24. dubna vyšel ve Sbírce zákonů pod číslem 192/2020, nicméně v podobě Sněmovnou schváleného komplexního pozměňovacího návrhu, který obsahuje jen část původního návrhu rozšíření nástrojů měnové politiky, a navíc s omezenou účinností do konce roku 2021. Proto jsem velmi ráda, že je nyní možnost projednat i původní podobu této části návrhu zákona v plném rozsahu, neboť její potřeba je nadále relevantní. Dovolte mi zde znovu zopakovat, že navržená pravidla odpovídají úpravě v jiných zemích, včetně pravidel pro činnost Evropské centrální banky.

Druhou, neméně významnou oblastí je doplnění oprávnění pro Českou národní banku stanovit právně vymahatelnou horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů týkajících se spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí.

Obě tyto změny byly detailně diskutovány na různých platformách, proto se k nim v rámci úvodního slova nebudu dále vyjadřovat. Děkuji za schválení v přítomnosti pana guvernéra České národní banky, který určitě v rámci rozpravy doplní případné vaše dotazy nebo připomínky. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisky 532/1 a 2. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj rozpočtového výboru poslanec Jiří Dolejš a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Ta debata se samozřejmě soustřeďovala kolem bodů, které zmínila i paní ministryně, ale je to předloha poměrně obšírná a je pravdou, že výraznější novela zákona o ČNB tady naposledy byla v tomto rozsahu někdy v roce 2013. A abych vám pomohl, protože druhé čtení bylo zahájeno už před rokem, trošičku navázat na přetrženou nit, tak jenom připomenu, že některé ty věci už byly součástí návrhu v roce 2016, který tedy skončil v koši, protože přišel konec volebního období a nevznikla tehdy koaliční dohoda na jeho dotažení až do legislativního konce.

Vláda s tímto návrhem přišla v červnu roku 2019. Čili vidíte, tempus fugit, čas opravdu letí, a mezitím se stala spousta věcí. Takže my, když jsme tento materiál projednávali nejdříve na semináři bankovního podvýboru - to byl někdy únor 2020 - pak Česká národní banka uspořádala kolokvium na toto téma. Zkrátka diskutovalo se to na různých fórech, ale přišla nám do toho covid krize, a schválili jsme tedy urychleně v legislativní nouzi ten tisk, o kterém mluvila paní ministryně. To je tisk 791, který vyřešil oblast flexibilní měnové politiky, ty obchodní operace s tím, že jsou časově omezené.

A když nám to prošlo Senátem, tak Senát k tomu připojil usnesení, abychom byli bdělí, pokud jde o využívání této kompetence, a v rámci zejména zpráv o finanční stabilitě se zajímali, do jaké míry jsou využívány, jestli vznikají některé problémy, pokud jde samozřejmě o rozsah případných toxických aktiv, jaké jsou důsledky tohoto typu obchodu a tak dále a tak dále.

My jsme to projednávali na rozpočtovém výboru na začátku pandemie, to znamená 18. března, kde jsme si ještě dali lhůtu na pozměňovací návrhy, a musím říci, že z těch všech pozměňovacích návrhů se nakonec lidově řečeno v usnesení "okotil" jediný, a to je pozměňovací návrh, který se týká možnosti věkového limitu žadatelů žijících v manželství, potažmo v registrovaném partnerství, z nichž alespoň jeden v okamžiku uplynutí úvěru nedosáhl třiceti let. Čili se otevírá, řekněme, tato úleva - je jakýmsi politickým kompromisem, nehledejte v tom nějakou zásadní ekonomickou logiku - těm párům, které jsou, řekněme, věkově asymetrické. Týká se to samozřejmě problémů braní hypotečních úvěrů. Že se situace v oblasti hypotečních úvěrů během uplynulého roku výrazně změnila, je fakt.

Také musím říci, že, protože jsme předpokládali, že druhé čtení bude na jaře, ještě než přišel covid, tak bylo do systému pozměňovacích návrhů vloženo zhruba asi 15 návrhů v různé chronologii - únor, březen, duben, červen. Poslední tuším od Pirátů je tam z prosince 2020. Takže je asi nad čím se bavit, a pokud není ještě uzavřena v některých věcech, řekněme, dohoda s exekutivním orgánem, tedy s ministerstvem, tak můžeme jediné, tedy načíst ty pozměňovací návrhy a pak to rozhřešit ve třetím čtení, které by mělo následovat.

Čili tolik k postupu a k tomu, co projednal rozpočtový výbor. Čili ještě jednou stručně zopakuji, rozpočtový výbor doporučuje schválit s přijatým pozměňovacím návrhem, který se týkal mladých párů při žádání o hypoteční úvěr. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného jednoho poslance, a je to pan poslanec Vojtěch... (O slovo se hlásí poslanec Stanjura.) Aha, tak s přednostním právem předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci dneska debatovat nejenom to, co je obsahem tohoto návrhu zákona, to znamená rozšíření pravomocí České národní banky. Jen tak na úvod, považuji tento zákon za zbytečný. Čekal bych, paní ministryně, že vy a vláda vyhodnotí dopady té novely, kterou jsme už schválili, kdy jsme na přechodnou dobu výrazným způsobem zvýšili pravomoci České národní banky, a zatím nemáme žádnou zprávu o tom, který z těch nových nástrojů využili, zda je využili, čemu to pomohlo, čemu to nepomohlo. Jenom vidíme, jak se realita míjí například s inflačním cílem, a vůbec se o tom v tom veřejném prostoru podle mě málo mluví. Vysoká inflace není žádná dobrá zpráva pro naše občany.

Ale já bych chtěl zaměřit naši pozornost - a poprosil bych paní ministryni, zda by mě v tom mohla případně podpořit - na to, abychom se podívali, jakým způsobem Česká národní banka využívá stávající pravomoci, protože si myslím, že to je správný systémový přístup - nejdřív se podívat na to, jakým způsobem nějaká instituce využívá stávající pravomoci, a pokud si budeme jisti, že je využívá správně a skvěle, tak se můžeme bavit o tom, jestli jí nepřidáme nějakou další pravomoc. A já tady mám velké pochybnosti.

Česká národní banka si totiž v poslední době zvykla vydávat celou řadu dokumentů z kategorie soft law, kdy finančnímu trhu sděluje, jak si Česká národní banka jako dohledový orgán vykládá zákony, které ale přijímáme my, demokraticky zvolení poslanci a senátoři. Konkrétně se jedná o takzvaná výkladová stanoviska nebo dohledové benchmarky.

A ty k mému překvapení nevydává Bankovní rada, ale vydávají je zaměstnanci České národní banky, tedy úředníci, a navíc součástí takového výkladového stanoviska nebo dohledového benchmarku je vždycky na konci upozornění, že je to stanovisko konkrétního odboru České národní banky a že se to nemusí krýt se stanoviskem Bankovní rady. A je to velmi nepřehledné a velmi matoucí pro všechny hráče na finančním trhu, protože dostanou takzvané výkladové stanovisko a v jeho závěru je napsáno, že se tím nemusí řídit Bankovní rada. Kdybych to měl k něčemu připodobnit, tak představte si, že manažeři firmy rozhodují a vlastník na to nemá žádný vliv, a dělají si, co chtějí. To si myslím, že není správný přístup. Bankovní rada totiž řadu let dala volnou ruku těmto úředníkům a volnou ruku, také odpovědnost, ale ta odpovědnost je jenom teoretická. Můžeme si položit sami otázku, komu jsou odpovědni tito nevolení úředníci, kteří tak silná stanoviska vydávají. Proto říkám, že jsem překvapen, že to nedělá samotná Bankovní rada, to bych tomu rozuměl, ale dělají to jednotlivé odbory. Podle mě to není žádoucí, a dokonce si myslím, že to není ani přípustné. Regulátor, a to je silný regulátor, Česká národní banka, a dohledový orgán podle mě nemůže fungovat na libovůli úředníků. Měl by se ze svého rozhodnutí zodpovídat - dohledový orgán - a nést, explicitně by měl nést odpovědnost za případné škody, které svým vykládáním zákonů může způsobit.

Pak si můžeme položit legitimní otázku, k čemu nám vlastně je celá Bankovní rada, když sama sebe postavila do role pouhého odvolacího orgánu, který se vlastně nesmí míchat do práce jejich úředníkům a rozhodování jejich úředníků. A ta práce, rozhodování těchto úředníků, má vliv na celý finanční trh. Komu se tito úředníci zodpovídají? Jakou mají případnou odpovědnost za chybná rozhodnutí a škody, které mohou způsobit na finančním trhu? V odborné debatě slyším celou řadu příběhů z finančního trhu, kdy Česká národní banka rozhoduje aktivisticky, kdy její výkladová stanoviska jdou nad rámec zákona a někdy jsou také v rozporu se zákonem, který jsme - znovu připomínám - schválili my, demokraticky zvolení poslanci a senátoři.

Na půdě Sněmovny často kritizujeme - anglický výraz je gold plating, česky bych řekl poturčenec horší Turka - a to je jev, kdy k implementaci evropské legislativy přidáváme ještě další vlastní regulace nařízení a podobně. A tím se vyznačují stanoviska České národní banky v poslední době. Pokud oprávněně kritizujeme v mnoha návrzích zákonů, když vláda tento princip uplatní, proč tam přidává něco jiného, proč se nedržíme třeba minimálních parametrů, které nám ukládá společná evropská legislativa, tak vláda to musí vysvětlovat, obhajovat, musí psát důvodovou zprávu, musí čelit naší kritice, musí se s tou kritikou vypořádat. Ale tohle úředníci České národní banky neznají, to nemusí obhajovat, nemusí to nikomu vysvětlovat, nemusí se nikomu za svá rozhodnutí zodpovídat.

A teď si položme otázku, co reálně může dělat finanční instituce v případě, kdy se domnívá, že některé výkladové stanovisko či dohledový benchmarking je špatný a chybný? Jak se může bránit? Smutná odpověď je, paní ministryně, že prakticky nijak. Proti výkladu České národní banky se nedá bránit v okamžiku, kdy ho Česká národní banka vydá, a finanční instituce má dvě možnosti: buď se podřídí, nebo riskuje správní řízení a sankce.

Česká národní banka přitom ve svém úředním sdělení o důvěryhodnosti osob ve statutárních orgánech vyvozuje, že osoba v řídicí funkci finanční instituce, která v minulosti nesla odpovědnost za úsek nebo činnost, která byla Českou národní bankou sankcionována, nebo v ní dokonce byly zaznamenány nějaké nedostatky, může být automaticky, podotýkám automaticky, Českou národní bankou označena za nedůvěryhodnou osobu a de facto jí tím může být znemožněna v budoucnosti i další kariéra v jakékoliv finanční instituci. Teď možná použiji trošku silné přirovnání - ale připadá mi to postavení úředníků nebo těch finančních institucí jako scénář z mafiánského filmu: dostanete nabídku, která se nedá odmítnout. Myslím, že mnozí známe ty filmy nebo ty knihy, v kterých se tento oblíbený obrat mafiánů vyskytuje.

Kdo to bude riskovat z těch finančních institucí? Teoreticky se finanční instituce může obrátit na správní soud. Možná po třech, možná po čtyřech letech se dočká rozhodnutí. Nicméně samotná žaloba nemá odkladný účinek. Takže celou dobu, kdy probíhá tento teoretický soudní spor u soudní instance, musí finanční instituce plnit to, co jí Česká národní banka nařídila, nebo naopak nesmí dělat to, co jí Česká národní banka zakázala. A celou dobu musí - a my víme, že většina významných finančních institucí má vlastníky v zahraničí - takže celou tuto dobu musí management reportovat své mateřské společnosti, že je ve sporu, že hrozí správní řízení a že nikdo neví, jak to dopadne.

Otázka pro nás jako zákonodárce zní poměrně jednoduše: Neměli bychom v zákoně jednoznačně vymezit definici tohoto výkladového stanoviska, jeho závaznost a způsob jeho přijímání? A to v tomto návrhu zákona bohužel vůbec není. Jako by ty oprávněné stesky institucí z finančního trhu nedolehly k uším Ministerstva financí nebo vlády jako celku. Velmi často, a já bych řekl, že oprávněně - já chci zrovna pochválit paní ministryni, tak jsem počkal, aby jí to neušlo, protože ona vždycky říká, že jenom kritizuji - velmi často a velmi oprávněně paní ministryně říká, že náš finanční sektor je stabilní, pevný a zdravý. Já s tím naprosto souhlasím a je to skvělá zpráva pro Českou republiku a české občany. Ale když to současně porovnám s tím, co Česká národní banka vyvádí těmi svými stanovisky vůči finančním institucím, tak si myslím, že bychom se měli zastavit, a než navrhovat další a další pravomoci - a vzpomeňme si, kolik pravomocí jsme přidali v posledních letech - vyřešit tu otázku výkladových stanovisek, jejich závaznosti a jejich způsobu přijímání.

Myslím si, že Česká národní banka musí přestat vystupovat z pozice síly a ke komunikaci s finančními institucemi má používat opravdu dialog, a ne že jednosměrně něco nařizuje, kontroluje, přikazuje, vykládá, a jak jsem říkal - "buď vemte, nebo budete mít problém".

Není to nic nového, není to nic netradičního, o čem mluvím a co bychom měli řešit vůči České národní bance. Můžeme se podívat do některých sousedních zemí, kde to přímo funguje, kde je to přímo uzákoněno, a můžeme se podívat, jak fungují evropské dohledové orgány - EBA, ESMA, EIOPA, jim totiž evropské předpisy přímo ukládají povinnost zohlednit dopady svých doporučení, konzultovat během přípravy doporučení odbornou veřejnost. A především, tato doporučení nejsou rozhodnutím jednoho evropského úředníka, ale jsou přijímána, projednávána, vydávána radou orgánů dohledu, to znamená v našem prostředí Bankovní radou. Je to přímo v evropských předpisech. U nás tuto pravomoc, nevím proč, Bankovní rada přepustila svým úředníkům. Já myslím, že je to pravda.

Jsem rád, že pan guvernér mě poslouchá, protože tohle nevzniklo na politické půdě, tohle vzniklo debatou s těmi, kteří ty finanční instituce vedou. A jsme v takové situaci, že oni nechtějí, abych je uváděl, protože se bojí reakce a postupu České národní banky, když se kriticky ozvou. S tímto vědomím, pane guvernére, nebudu uvádět konkrétní manažery konkrétních finančních institucí, které si na to stěžují. A jenom na okraj, tuhle kritiku a jejich postoj s nimi konzultuji zhruba devět měsíců. Dokud mi neřekli, že to tedy risknou, ať tu kritiku tady přednesu, tak jsem ji tady nepřednesl, protože jim nechci škodit a nechci, aby ty věty o zdravém finančním sektoru nebyly platné.

Ale myslím, že to věc je, a myslím, že bychom klidně mohli přerušit projednávání toho jednání, na některé z příštích jednání rozpočtového výboru pan guvernér se svým týmem může přijít, může nastínit konkrétní příklady a budu vybaven konkrétními příklady výkladových stanovisek, která Česká národní banka vydala, a můžeme se ptát, jakým způsobem to kontrolovala například Bankovní rada, nebo jenom tak ty úředníky nechá, jak já si myslím, jenom řádit a dělat si, co chtějí. A to neříkám, že nemají v ničem pravdu, a neříkám, že všechno je špatně. Jenom ten systém je špatný, když tam není odpovědnost. Vláda má odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně. My poslanci máme odpovědnost vůči poslancům. Česká národní banka a její Bankovní rada má taky odpovědnost. A komu se zodpovídají úředníci České národní banky, tvůrci těch výkladových stanovisek? Já se domnívám, že pravdivá odpověď bohužel zní, že nikomu. Tím nezpochybňuji, že to konkrétní výkladové stanovisko může být správné. Ale je to nerovná komunikace mezi finančním sektorem a Českou národní bankou. Mnohem silnější hráč z mnoha důvodů, které jsem uvedl, je Česká národní banka a my jako zákonodárci bychom se měli snažit na jedné straně, aby to bylo jasně chápáno, podporovat a neohrozit nezávislost České národní banky. Ale vzniká taková ta klasická otázka, kdo kontroluje kontrolora, kdo reguluje regulátora. A tady podle mě je odpověď: vůbec nikdo.

Pokud pan guvernér uzná za vhodné a vystoupí dneska nebo někdy příště, až o tom budeme třeba podrobněji debatovat na rozpočtovém výboru, tak by mě zajímalo, co říká evropské praxi, způsobu komunikace a tomu, že to rozhoduje ekvivalent České národní banky a proč to nechce. On o to nepožádal. V okamžiku, kdy nás pan guvernér přesvědčoval někdy na jaře minulého roku o té novele, kterou jsme nakonec schválili, on a jeho kolegové měli plno příkladů z jiných evropských zemí i z evropské úrovně, proč je dobře, abychom kompetence České národní banky zvýšili. V okamžiku, kdy je takový příkaz, že se to v Evropě dělá úplně jinak, jsem nezaznamenal snahu například se tím inspirovat a mít to úplně stejné, a to znamená zvýšit odpovědnost Bankovní rady, to je sice důležité, ale mnohem důležitější je, aby rozhodnutí České národní banky byla více předvídatelná a aby postavení regulátora a regulovaných nebylo tak mocensky nevyvážené ve prospěch České národní banky.

Já vím, že pan zpravodaj tady říká, že už to projednáváme dlouho, a citoval, kdy všude byly načteny pozměňovací návrhy - někdy v březnu, v dubnu, poslední v prosinci, pokud si dobře vzpomínám jeho vystoupení. Ale to, co jsem dneska řekl já, to jsme úplně v té debatě pominuli. A já vám, kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom se zastavili v tom legislativním běhu. Nejsme pod žádným časovým tlakem, tu novelu, kterou jsme schválili, ta je, myslím, do konce roku 2021. Říkám to dobře, pane guvernére? Pokud by se ukázalo, že je to potřeba prolongovat, tak pro mě je mnohem lepší tuhle novelu prolongovat například o jeden rok, pokud by se ukázalo, že je to potřebné, užitečné, ale museli bychom vědět taky nějaké zkušenosti s těmi pravomocemi. Takže já navrhuji se zastavit, vyhodnotit stávající situaci, vést rovnoprávný dialog mezi Českou národní bankou a institucemi finančního trhu. Možná dojdeme k závěru, že má kritika dneska byla příliš příkrá a že ten pohled byl příliš jednostranný ze strany finančních institucí, to je možné, to já připouštím, ale právě proto bychom potřebovali čas na debatu i s Českou národní bankou.

Takže já bych chtěl navrhnout, pane místopředsedo, abychom zůstali ve druhém čtení a aby před skončením druhého čtení, ale až po vystoupení všech, kteří se přihlásili, protože jim nechci brát příležitost, připravovali se na to vystoupení, to znamená před uzavřením rozpravy po vystoupení všech, kteří se do rozpravy přihlásí, Sněmovna hlasovala o procedurálním přerušení tohoto bodu do konce března. Pak si myslím, že tu dobu můžeme využít, pokud uznáte tak jako my za vhodné, abychom debatovali o stávajících pravomocích České národní banky, využít na podrobnější debatu na půdě rozpočtového výboru, a uvidíme, zda bude potřeba například připravit nějaký pozměňovací návrh, který by jednoznačně definoval výkladové stanovisko, jeho závaznost, způsob přijímání. Tak budeme mít šanci a nebudeme muset případně znovu novelizovat novelu, kterou schválíme.

Já doufám, pane guvernére, že návrh na přerušení na zhruba dva měsíce podpoříte, protože si myslím, že to neohrožuje to, co Česká národní banka dělá, a nevím - dneska asi není ta vhodná příležitost, ale možná by nebylo špatné, pokud se někdy dostaneme ke zprávám a k bodům, které nejsou přímo legislativní, a nejenom na rozpočtovém výboru, ale možná i na půdě Poslanecké sněmovny, opravdu vážně debatovat o výši inflace a inflačním cílením a proč se to nedaří plnit, protože ta debata není jednoduchá. Snažím se sledovat názory jak členů Bankovní rady, tak případně ekonomů, kteří stojí mimo Bankovní radu. A přiznám se, že to není jednoduché, ale bylo by dobré slyšet argumenty, slyšet zdůvodnění. My pořád slyšíme, že se tomu blížíme, už příští rok se budeme blížit a už to možná dosáhneme. A když se podíváte do roku 2019, tak ta zpráva byla hodně podobná, byla podobná v roce 2020, ale už jsme v roce 2021.

Děkuji za pozornost. Až po ukončení rozpravy bych chtěl hlasovat o tom -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže po ukončení rozpravy.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Ne, před ukončením rozpravy, poté co vystoupí všichni diskutující, aby byla případně možnost i po té podrobnější debatě, pokud bude vůle, případně zpracovat i ve spolupráci s Ministerstvem financí pozměňovací návrh, který by se dal ještě načíst ve druhém čtení. Pokud dneska uzavřeme rozpravu, tak už tuhle oblast, o které já jsem mluvil, nejsme schopni žádným způsobem změnit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže před ukončením podrobné rozpravy, nebo obecné? Ono je to tady špatně slyšet.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já myslím, že před ukončením obecné rozpravy, poté co promluví všichni přihlášení do rozpravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano a přerušení do konce března. Jako další vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Pane guvernére, přejete si hned reagovat? (Ano.) Umožníme panu guvernérovi reakci? (Ano.) Pane guvernére, pojďte, máte slovo. A pak se tedy připraví pan poslanec Vojtěch Munzar. Tak prosím, pane guvernére, máte slovo.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení členové vlády, vážení páni poslanci, samozřejmě já zareaguji na rozpravu, kterou tady vedl pan poslanec, ještě než přičiním pár slov k tomu návrhu. Jeho vystoupení působilo velice autenticky. Problém je ten, že my tady nejednáme o žádném zákonu, který reguluje dohled nad finančním trhem. Česká národní banka vykonává několik základních úkolů v rámci svého mandátu. Tento zákon, který je tady předložen, se týká mandátu, který ukládá ČNB dbát o cenovou stabilitu, tam se vyjádřím k inflaci, a mandátu, který ukládá ČNB dbát o takzvanou finanční stabilitu. To jsou například oblasti regulace hypoték, to jsou prostě věci, které regulují rámec fungování, nikoliv dohled nad jednotlivými finančními skupinami, držiteli různých licencí a aktéry toho trhu.

Takže vedle toho Česká národní banka má skutečně za úkol dohlížet nad subjekty finančního trhu. Původně dohled v České republice nebyl celý integrován do České národní banky, ta původně dohlížela pouze de facto banky. Teprve novelou, velkou reorganizací po novele v roce 2006 a následně došlo k integraci dohledu nad finančním trhem do České národní banky. Jestli si pamatujete, zrušila se Komise pro cenné papíry, z Ministerstva financí přešel dohled nad pojišťovnami, zrušil se úřad, který dohlížel nad kampeličkami, atd. Postupně vznikly některé nové dohledové záležitosti, například v poslední řadě to byla oblast dohledu nad nebankovními úvěrovými společnostmi.

Dohled nad finančním trhem se řídí specifickými zákony, které tady Sněmovna projednává, schvaluje. To jsou zákon o kapitálovém trhu, zákon o bankách, zákon o pojišťovnách atd. atd. a ty upravují každý za sebe, zvlášť svůj sektor finančního trhu, také způsob dohledu, který vykonává Česká národní banka. Ten dohled... velmi zjednodušeně řečeno, pokud dojde k nějakému rozhodnutí s nějakou právní závazností, tak se řídí v podstatě sektorovými zákony a řídí se správním řádem. V tomto případě Česká národní banka vystupuje jako správní orgán, tak jako vystupuje celá řada jiných regulatorních orgánů v této zemi, které fungují v jiných oblastech činnosti, například uvedu Český telekomunikační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, inspekce potravinářská, Česká obchodní inspekce - a je celá řada dalších regulatorních orgánů v této zemi. Všechny tyto orgány se řídí nějakým svým věcným zákonem, čili tou oblastí, kterou dohlížejí, a k tomu posléze využívají správní řád. V daňové oblasti je specifické, že máme vedle správního řádu také daňový řád jako speciální procesní normu.

Čili Česká národní banka se nijak nevymyká v této oblasti tomuto obecně zavedenému principu. To, že vydává nějaké metodické názory, že vydává - v našem případě specifický název, který se použil - například dohledové benchmarky, což není nic jiného než nějaký výklad specifických částí zákona tak, jak v zásadě vzešel požadavek na výklad toho dohlíženého trhu, protože subjekty toho trhu chtějí mít jistotu, jestli naplnění zákona v konkrétní specifické věci, protože zákon nemůže popsat každou maličkost, si ten regulátor představuje tak či onak. Čili to nejsou žádné naše... z plezíru, že bychom si chtěli tady vykládat zákon a dělat jeho nějakou nápravu na koleně, ale většinou je to po debatě a pod požadavkem toho dohlíženého trhu, a je to samozřejmě právně doporučující stanovisko. Vykládat zákon může jenom soud, to je normální, a to samé je v těch všech oblastech, které jsem namátkou jmenoval. I tam existují nějaká metodická vysvětlení České obchodní inspekce a všech možných jiných orgánů , které si můžeme představit. Čili není to vůbec nic specifického. A ta opatření, která se vydávají, jsou samozřejmě vydávána s vědomím bankovní rady - to, že bankovní rada neví o tom, že se vydávají, není pravda.

Ale co je podstatné. Podstatné je to, že o těchto věcech tady dnes nejednáme. My nemáme na stole zákony o dohledu, zákony o kapitálovém trhu, o bankách, o pojišťovnách, my nemáme specifické zákony, které regulují fungování jednotlivých částí finančního trhu. My zde máme zákon o České národní bance a ta novela je zaměřena zejména na kompetence spojené s naplňováním mandátu dbát o cenovou a finanční stabilitu. Čili tolik na vysvětlenou.

Já se velice rád zúčastním jednání o těch regulatorních zákonech, seminář, cokoli, pokud bude zájem, tak velice rádi přijdeme a vysvětlíme, jakým způsobem postupujeme. A mimochodem, z hlediska fungování těchto částí banky, pokud ty věci doputují - a často se to také stává, samozřejmě jsme ve při s těmi dohlíženými institucemi - k Nejvyššímu správnímu soudu, v naprosté většině případů naše stanovisko obhájíme.

Vraťme se tedy k předloženému zákonu. Ten zákon, jak už popsala paní ministryně, pan zpravodaj, v podstatě cílí na to, aby České národní bance byly rozšířeny možnosti operací, které mají naplnit její mandát dbát o cenovou stabilitu. Nepůjdu do detailů. V podstatě je to zákon, který nás posunuje na úroveň dnes zcela běžného standardu jak v zemích EU, tak v ostatních zemích OECD, v podstatě nás posunuje do současného století, protože ten zákon minulý, dosavadní, do značné míry ještě pochází z konce devadesátých let.

Pan poslanec vaším prostřednictvím, pane předsedající, říká, že ten zákon i ta krátká novela, ta krizová řekněme byla zbytečná, protože vlastně nebyla využita. (Poznámka z pléna.) Tak jsem to tedy pochopil. (Opět nesrozumitelná poznámka z pléna.) Tak to se stává. Nicméně kdyby to tak bylo, tak je to skutečně velice zvláštní argumentace, protože je to argumentace typu: tak my máme tu pojistku na barák, on nám nevyhořel, tak to byla teda blbost si tu pojistku pořizovat. Čili v době, kdy víme, že je zvýšené riziko nějakého problému, my tady přijímáme rámcovou legislativu, která říká: kdyby nastala nějaká krizová situace, lze takto a takto zasáhnout. Tak je snad dobře, že takový zákon není využit, je dobře, že jsme neměli pojistnou událost a nemuseli jsme kupovat masivně státní dluhopisy, nemuseli jsme sanovat nějaká řekněme kritická místa finančního trhu, protože se něco dramatického děje. Čili omlouvám se, ale tato argumentace je podle mě chybná.

Pan poslanec taky kritizoval - a to se musím skutečně ohradit - že Česká národní banka snad neplní svůj základní mandát, to znamená dbát o cenovou stabilitu. Tak prosím pěkně, realita je taková: Průměrná inflace měřená indexem spotřebitelských cen za období let 2010 až 2020 je 1,8 v této zemi - 1,8. Máme inflační cíl 2 %, takže nelze konstatovat, že není plněn tento mandát. Samozřejmě že máme roky, kdy dojde k výkyvu, který překročí hranici i v rámci toho námi pracovně nazvaného tolerančního pásma. To je pochopitelné. Do indexu spotřebitelských cen vstupují položky, které žádná monetární instituce, zejména v malé otevřené ekonomice, nemá pod přímým vlivem. Typicky jsou to samozřejmě ceny energetických komodit, zejména ropy, nebo například potravin, kdy můžete mít 10 % základní sazbu centrální banky, ale jestliže nebude úroda brambor nebo jablek, tak prostě ta komodita zdraží. Tam žádný bezprostřední vliv nelze zajistit. A všichni, kteří se v této záležitosti poněkud pohybují, toto respektují. Čili to je opravdu věc, která opět není pravdivá.

Takže já myslím, že na ty hlavní výtky jsem zareagoval. Domnívám se, že skutečně je potřeba tento zákon schválit. V podstatě se jenom přiblížíme tomu, co je úplně standardní v Evropě - zajišťujeme si tu pojistku. Ještě jednou opakuji, je to pojištění proti havárii. A podle mě vypovídat pojistku nebo nechat doběhnout pojistku v době, kdy je zvýšené riziko pojistné události, je velmi neracionální chování. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní je na faktickou poznámku přihlášen předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, připraví se v obecné rozpravě pan poslanec Vojtěch Munzar, už je připraven delší dobu. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Snad to stihnu za dvě minuty. Poprvé máme guvernéra České národní banky, který je zkušený politik, bývalý, a bylo to poznat. Použil všechny politické fígle a mnohé politické fauly. Odvedl pozornost, nemluvil o tom, na co jsem se ptal, pokusil se z oponenta udělat hlupáka a použil statistiku, na které nemá žádnou zásluhu.

Omlouvám se, pane guvernére, ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Já jsem nemluvil o desetiletém průměru inflace. Když chcete udělat průměry, tak mluvte o průměru inflace po dobu vašeho mandátu. Přece minulý týden jste publikovali roční inflaci 3,2 %. To je zhruba o 60 % mimo inflační cíl. Tak si představte, kdyby se někdo jiný netrefil o 60 %, paní ministryně ve výdajích nebo příjmech státního rozpočtu o 60 %, ale řekla by: ale v průměru rozpočtu od Václava Klause až po Andreje Babiše to bylo jenom minus 5 %. Takže nemáte pravdu, jak jste řekl, že nemám pravdu. Tak nemám pravdu, jaká byla inflace za rok 2020? Vy jste nepublikoval, že Český statistický úřad nepublikoval 3,2 %? A není inflační cíl 2 %? Matematicky snad umíme počítat. Je to takřka 60 % mimo.

A já jsem chtěl jenom vést debatu, proč se to tak děje. Já jsem ještě neoznačil viníky. Ale pan guvernér už se vyvinil, a ještě dělá hlupáky z těch, kteří to kritizují. Já jsem to ani nekritizoval, pouze jsem se ptal. A s tou pojistkou to taky tak není. Přece když ten zákon... já jsem se ptal... já jsem neříkal, že to nepotřebujeme vědět. Já jsem se ptal, že nemáme informace, zda tedy nové nástroje použil, nebo ne. Teď jsem dostal informaci, že ne. A to je dobrá zpráva, to já s vámi souhlasím. Jenom vy chcete další a další kompetence. A já jsem chtěl, ať se zastavíme a popřemýšlejme o tom, jak Česká národní banka funguje. Já jsem čekal, že s vámi nepovedu politickou debatu, ale když ty politické fígly a fauly používáte, tak se nedivte, že se musím bránit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas. Akorát jste se nadechl... (Poslanec Stanjura: Dobře, děkuji.) Já jsem ještě čekal, jestli neřeknete jednu větu, ale... můžete se samozřejmě přihlásit kdykoliv znova.

Takže nyní požádám o vystoupení pana poslance Vojtěcha Munzara. Přečtu dvě omluvy, než dorazíte k mikrofonu. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga se z pracovních důvodů omlouvá na celé jednání. A potom tady máme pana ministra Jana Hamáčka, dnes (se omlouvá) z odpoledního jednání z pracovních důvodů. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji za udělení slova, pane předsedající. Dobrý den, kolegyně a kolegové, dobrý den, paní ministryně, pane guvernére. Mě možná trochu zaskočila na začátku při otevření dnešní obecné rozpravy stručnost paní ministryně v úvodním slově. Přece jenom je to rok, co jsme to tady projednávali, a já si myslím, že je škoda, že paní ministryně nevěnuje projednávání tohoto bodu patřičnou pozornost. Ono to vypadalo, jako že je to něco nedůležitého, tento návrh, něco nepodstatného, jako by to byla řekněme taková technická a pouze úřední záležitost, která se tady má nějakým způsobem procesovat: tak když už to máme schváleno v dočasném zákoně v legislativní nouzi, tak to pojďme prodloužit a je to. Ono to tak není a pro mě to mlčení od paní ministryně bylo až ohlušující, protože je smutné, že místopředsedkyně vlády a ministryně financí věnuje tak malou pozornost rozšíření pravomocí centrální banky a řekněme rozvolnění mantinelů, které mohou ovlivnit výrazným způsobem hodnotu financí našich občanů a také situaci v oblasti bydlení. Takže mě velmi mrzí ta stručnost. Je to skutečně rok, kdy se tady projednával tento návrh novely. Děkuji aspoň panu zpravodaji, že to tady ještě podrobněji osvětlil.

Během tohoto roku se skutečně stalo mnoho věcí. Byla přijata již několikrát zmíněná novela zákona o České národní bance, která dočasně umožnila centrální bance takzvané kvantitativní uvolňování prostřednictvím nákupů různých aktiv na finančním trhu pohledávek, dluhopisů a tak dále, a to do konce tohoto roku. Já jsem se chtěl pana guvernéra zeptat, ale vyrozuměl jsem, že centrální banka zatím nepřistoupila k využití této pravomoci, jestli jsem to dobře zavnímal z toho vašeho vystoupení, ale stejně si myslím, že je nerozumné přijmout tuto pravomoc trvale pro centrální banku, kdy ještě neznáme - to období ještě neuplynulo - jak centrální banka s touto pravomocí celkově naloží. Ještě neskončila ta dočasná možnost a měli bychom počkat na vyhodnocení, jak s touto pravomocí bylo naloženo. Tady bych chtěl odkázat na to doporučení Senátu, abychom byli v tomto případě velmi bdělí.

Je potřeba zdůraznit, že ani v ekonomické obci není jednoznačná shoda na správnosti této pravomoci. Mnoho ekonomů upozorňuje na značná rizika. Jedná se totiž také o možnost a o pravomoc výběrově rozhodovat o tom, který fond, kterou společnost, která aktiva centrální banka v uvozovkách zachrání a které odsoudí ke krachu. A známe kritéria, podle kterých bude centrální banka rozhodovat? Známe kritéria, podle kterých bude centrální banka rozhodovat? Neznáme! Je zde nebezpečí, že bude dlouhodobě také udržovat takzvané zombie společnosti. Máme my jistotu, když ne tato, tak jak bude rozhodovat každá další bankovní rada? Bude rozhodovat správně? Máme tuto jistotu? No nemáme! Vzpomeňme třeba na dlouhé, na příliš dlouhé, a příliš drahé intervence centrální banky proti koruně, kterými udržovala uměle levnou práci a udržovala konkurenceschopnost České republiky pouze nízkou měnou, která nevedla k tlaku na zvyšování produktivity a vyšší přidanou hodnotu. Udržovala tím stav české ekonomiky jako levné montovny. Bude tedy při těch nových pravomocech rozhodovat centrální banka vždy správně?

Dalším značným rizikem kvantitativního uvolňování je znehodnocování měny, znehodnocování úspor obyvatelstva a vysoká inflace. Pan guvernér tady mluvil a srovnával tuto pravomoc s pojistkou a s pojištěním. No a to je, dámy a pánové, jako kdybyste na dům dali plnou moc pojišťovákovi, aby vám udělal jakoukoliv smlouvu za jakoukoliv cenu na pojistku. Já chápu, že ten pojišťovák se na tuto možnost přímo tetelí, ale myslím si, že to není správně. Každá krize totiž bohužel vede k tomu, že je zde permanentní snaha o zvýšení kompetencí státních institucí. Centrální banka chtěla tuto svoji moc a vliv rozšířit i před krizí, jen se teď ta krize hodí. Vždy je argumentováno, že je to pro dobro společnosti, pro finanční stabilitu, ale v realitě se využívání pravomocí mnohdy liší od představ a líbivých proklamací.

Každá pravomoc má totiž i svoji odvrácenou tvář. Na rozdíl od vlády, která je pod kontrolou parlamentu, je centrální banka nezávislá, a tedy kontrola vlastně neexistuje, respektive neexistuje dovolání proti jejímu rozhodnutí. To, že je nezávislá, je dobře, ale také to znamená, že my zde ve Sněmovně bychom měli opravdu velmi citlivě vážit a posuzovat několikrát, ze všech možných stran a úhlů pohledu, jakoukoliv novou kompetenci a moc, kterou jí svěříme, a jak moc rozvolníme její manévrovací schopnost, protože zde nastává ta známá otázka - kdo bude hlídat hlídače.

Takže se ptám, kolegové, kteří tuto novelu prosazujete, ptám se, paní ministryně: máte opravdovou jistotu, že v jakémkoliv okamžiku bude výkon pravomocí v pořádku a nezpůsobí další problémy? Já se neptám na víru, ale na jistotu. A samozřejmě že ji nemůžete mít, proto apeluji na váš rozum. Počkejme na skončení tohoto zkušebního období, a teprve pak to celé vyhodnoťme a vraťme se k tomuto zákonu.

Druhou oblastí, o které chci hovořit, jsou nové kompetence centrální banky v oblasti hypotečních úvěrů, a to stanovením závazných úvěrových ukazatelů, kdy souběh až tří ukazatelů v návrhu zákona je velmi raritní i v celé Evropě. Před příchodem krize jsme slyšeli doslova strašení z toho, že jsme v určité hypoteční bublině, že ceny nemovitostí jsou výrazně nadhodnoceny a že Česká národní banka musí mít kompetence, aby uchránila finanční stabilitu bank proti této hypoteční bublině. To je stará známá taktika: vystrašit a díky strašení získat nové kompetence.

Krize bohužel přišla dřív, než se čekalo, a přišla mnohem hlubší, než kdokoli očekával. Opakovaně jednou za čas slyším někoho z centrální banky, který říká a straší nás výrazným propadem ceny bytů a domů. Ale jaká je dosavadní skutečnost? Spadla výrazně cena nemovitostí? No nespadla! Protože investice do nemovitostí je konzervativní investicí. Narostl výrazně počet nesplácených hypoték? Nenarostl, stále se pohybujeme kolem jednoho procenta. Ano, pomohlo moratorium, pomáhá to, že komerční banky individuálně dohadují splátkování se svými klienty. Ale ukazuje se, že se to výrazné strašení nenaplňuje - naštěstí - a ukazuje se na tom, že komerční banky přistupovaly k poskytování hypoték konzervativně a nedovolily si žádný hazard s hypoteční bublinou. A ukazuje se, že jejich vlastní řízení rizik opravdu funguje.

Jak postupovala sama centrální banka? Možná si vzpomenete, kolegyně a kolegové, že v době ekonomického růstu ještě před krizí vydala podle mě bezprecedentní doporučení souběhu tří ukazatelů, kterými výrazně oddálila možnost vzít si hypotéku již lidem se středními příjmy. V době krize doporučení zmírnila. Vypustila ukazatel poměru dluhu a čistých příjmů žadatele, zvýšila výši hypoték k hodnotě nemovitosti na 90 %, zvýšila poměr celkové dluhové služby k měsíčnímu příjmu žadatele na 50 %. Já s tím rozvolněním souhlasím, děkuju za změnu přístupu, za to rozvolnění, jen upozorňuji tady v tom na určitou paradoxnost situace. V době ekonomického růstu jsme byli varováni, centrální banka přišla s tím, že potřebuje tyto kompetence, aby nás ochránila před hypoteční bublinou. A v době krize tyto ukazatele rozvolnila.

Takže návrh významným způsobem posiluje roli centrální banky v oblasti bytové politiky. Já bych dokonce řekl, že vláda tím, že chce tyto kompetence centrální bance udělit, přesouvá rozhodování o dostupnosti bydlení velmi významně na centrální banku. Striktní využití těchto kompetencí by omezilo významným způsobem přístup i lidí se středními příjmy k vlastnickému bydlení.

Problém je, že centrální banka - a pan guvernér to tady několikrát zdůraznil - bude rozhodovat pouze ze svého úhlu pohledu, tedy s ohledem na úvěrové zatížení a finanční sektor a finanční stabilitu. Pan guvernér tady několikrát zdůraznil, že nemůže - v těch předchozích projednáváních - že nemůže centrální banka a centrální bankéři posuzovat další věci, které do oblasti bydlení vstupují, jako je nedostatečnost nabídky bytů a podobně. Že to není jejich odpovědnost. Ale to je právě to - bydlení je základ, o kterém nemůžeme rozhodovat pouze podle jediného aspektu, a tím je úvěrové zatížení, které notabene, jak jsem tady říkal, funguje. Podíl nesplácených úvěrů je výrazně malý.

Objeví se zde mnoho pozměňovacích návrhů, které mění parametry této kompetence úvěrových ukazatelů. Ale v případě, že chceme měnit pouze parametry, souhlasíme s přesunem rozhodování o dostupnosti bydlení z velké části na centrální banku? Opravdu chceme říct, že s tím souhlasíme: ale používejte jenom dva ze tří nebo udělejte více výjimek, třeba pro mladé lidi. Já se domnívám, že bydlení je takový základ životní úrovně obyvatelstva, že nemůžeme nechat, aby se o něm rozhodovalo pouze podle jediného kritéria, a tím je finanční sektor. Vlastnické bydlení je totiž formou i určitého majetkového zabezpečení, protože je účelnější investovat do vlastní nemovitosti, kterou v případě problémů může majitel prodat. A je to mnohdy účelnější než platit za půjčení nemovitosti cizí.

Přesto tyto kompetence centrální banky mají vést k regulaci poptávky po vlastnickém bydlení. Potřeba bydlet se tím v České republice ale nijak nesníží. Potřeba se přesune do nájemního bydlení, kde je také nedostatek bytů, takže nájemné a tím i životní náklady budou růst. Může se také stát, že při nesprávném stanovení a souběhu úvěrových ukazatelů mnoho rodin na hypotéku nedosáhne a budou uměle drženi v sektoru nájemního bydlení, ač by splátka hypotéky byla totožná, nebo dokonce nižší než výše nájemného. I do této paradoxní situace se můžeme dostat. A zdůrazňuji, že bez naší kontroly, bez možnosti zásahu vlády a zákonodárné moci, to bude zejména na rozhodnutí centrální banky.

Návrh na zvýšení kompetencí je typickým příkladem legislativy, kdy se zužuje prostor pro individuální rozhodování. Zužuje se prostor pro dohodu dvou svéprávných subjektů, v tomto případě bank a jejich klientů. Ať banky posoudí individuální situaci každého klienta. Naše bankovní prostředí je velmi konzervativní a pro ně je postačující mnohdy i jen doporučení, kterými se stejně ve většině případů řídí, ale zůstává jim prostor pro odchýlení se podle mimořádných případů.

Jak už jsem tady řekl, v mezinárodním srovnání dosahuje Česká republika v ohledu platební morálky jedněch z nejlepších výsledků v Evropské unii, což potvrzuje dobré hodnocení rizikovosti a bonity samotnými bankami. Právě podíl nesplácených hypoték před krizí se dostala pod úroveň jednoho procenta a to je dokladem konzervativnosti bankovního sektoru a uvážlivého přístupu jednotlivých bank v hodnocení jejich klientů. A stejně jako u kvantitativního uvolňování nikdo dnes nevíme, jak budou rady centrální banky rozhodovat a co bude pro ně důležité. Znovu nastává otázka: Kdo bude hlídač hlídače při nezávislosti centrální banky?

A zopakuji, protože chci důrazně upozornit na jedno riziko: V případě maximálního využití těchto kompetencí může skutečně dojít k tomu, že zejména mladé rodiny, ale i významná část lidí se středními příjmy na hypotéku nedosáhne. Část z nich bude vyhledávat půjčky na dražším nebankovním trhu, což samozřejmě naopak zvýší riziko jejich platební neschopnosti. Veliká část poptávky se přesune do sektoru nájemního bydlení, kde bude ještě větší přetlak a cena nájemného se bude zvyšovat. A to zase bude moment, který podnítí to, že lidé budou shánět peníze, kde se dá. A můžeme se tímto dostat do nebezpečné spirály, pokud centrální banka rozhodne při užívání těch nových kompetencí nesprávně.

Proto pokud víme, že bankovní sektor funguje a formy doporučení jsou dostatečné, buďme prosím konzervativní, nechme hodnocení konkrétní situace, konkrétního člověka na konkrétní bance, která hypotéku poskytuje. Z toho důvodu předložím v podrobné rozpravě i pozměňovací návrh, který z návrhu novely vyjímá kompetence centrální banky týkající se právě stanovení úvěrových ukazatelů, a tedy zachovává stávající a podle mého názoru naprosto vyhovující stav. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Mikuláše Ferjenčíka a připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Tak prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si na úvod dovolím zareagovat na kolegu Munzara, se kterým spolupracuji na řadě témat v oblasti podpory podnikání. Nicméně tady si dovolím vyslovit mírný nesouhlas, že ten aktuální stav skutečně není optimální. Protože pokud se nemýlím, tak ceny nemovitostí vzrostly za minulý rok o nějakých 15 % a to prostě není správně. Razantní růst cen nemovitostí v posledních letech je ten hlavní problém, který vzdaluje lidem v naší zemi možnost vlastního bydlení, a je to ale komplexní problém, který je potřeba komplexně řešit. Otázka je, nakolik vůbec jsme schopni ho řešit tímto zákonem a nakolik je potřeba ho řešit jinými opatřeními, například zrychlením výstavby, ale také například změnou přístupu k daním z nemovitostí a dále také otázkou zjednodušení stavebního práva, povolovacích procesů v těchto oblastech, ale stejně tak třeba podporou družstevního bydlení.

Takže skutečně bych si netroufl tvrdit, že ten stav je optimální. Současně zkušenost ze severských zemí nás učí, že když nenastavíme žádná pravidla pro bankovní sektor, tak hypotéky prostě porostou donekonečna, protože když budou nízké úroky a lidé si budou moci dovolit ze své výplaty hypotéku splácet, bude postupně narůstat celková částka, kterou musí splatit. A bude narůstat. V některých státech už mají hypotéky, které splácíte sto let, takže z hypotéky se stal fakticky nájem. A já jsem celkem rád, že Česká národní banka o tomto problému uvažuje a že se můžeme bavit o tom, jak tento problém řešit.

Současně tam vidím slabinu v tom, že regulace se nemusí ukázat úplně jako stoprocentní, protože tam můžou třeba některé skupiny vypadnout - typicky OSVČ s výdajovými paušály budou mít podle toho zákona menší příjem, než jaký je jejich skutečný příjem - a další problémy, které se můžou ukázat v praxi, na které my se spíš soustředíme. Ale rozhodně bych neřekl, že ta situace je dneska dobrá, co se týče dostupnosti bydlení. To jenom takový úvod.

Každopádně zpátky k tomu sněmovnímu tisku. On má dvě části, které jsou obě velmi důležité. Paradoxně ta první část je možná daleko důležitější v dopadu na ekonomiku země jako takové, to je ta, která se týká nových pravomocí v oblasti nekonvenční měnové politiky. Ta je vlastně podstatnější, nicméně veřejnost asi spíš zajímá ta druhá část, která stanoví mantinely, podle kterých může národní banka upravovat pravidla pro přístup k hypotékám, a která je také velmi důležitá. Já považuji za trochu nešťastné, že se ty dvě problematiky sloučily do jednoho zákona. Takže když někdo alespoň zčásti souhlasí s řešením v jedné oblasti a nesouhlasí s řešením v druhé oblasti, tak se s tím musí potom nějakým způsobem vypořádat a dost to komplikuje debatu, protože obě věci mají skutečně zásadní dopad.

Já se budu primárně věnovat oblasti nekonvenčních měnových nástrojů, kolega Martínek mě doplní v oblasti regulace hypotečního trhu. My máme za to, že v krizi je namístě, aby měla národní banka možnost nějakým způsobem zasáhnout a podpořit ekonomiku. Ale máme pochybnosti o tom, jestli ty pravomoci mají platit trvale bez jakékoli navázanosti na to, jestli je krize, nebo jestli není krize. Stejně tak vidíme některé instrumenty jako rizikové, především možnost nakupovat korporátní dluhopisy a akcie. To skutečně je věc, která především na českém trhu - nám by to až tak nevadilo na tom zahraničním a světovém - ale na českém trhu to může udělat pořádný nepořádek, protože národní banka je samozřejmě obrovsky silná instituce ve srovnání s tím poměrně slabým trhem, takže pokud by se nakonec rozhodla tam nějaké intervence dělat, tak to s tím trhem strašným způsobem zamává.

Samozřejmě v tuto chvíli máme poměrně velkou důvěru v národní banku, která funguje jako profesionální instituce. Jsou tam asi nějaké výhrady ohledně některých operací ve vztahu k Číně, ale to je řekněme minoritní záležitost ve vztahu k celkovému portfoliu. Ale jinak skutečně jsme přesvědčeni, že ta instituce funguje profesionálně a dělá to, co má. Ale za prvé nemáme žádnou garanci, že to tak bude dlouhodobě. Za druhé tam prostě není žádná kontrola a žádné mantinely.

Z toho důvodu navrhujeme kompromisní řešení, a to časové omezení těchto pravomocí. Navrhujeme prodloužení o další dva roky oproti stávajícímu stavu. Také vznikne lepší prostor pro to, ty aktuální pravomoci vyhodnotit. Takže tohle je řešení, které navrhujeme v této oblasti. Dále navrhujeme posílení transparentnosti národní banky jako takové. My si myslíme, že provozní část národní banky by měla normálně spadat pod registr smluv. Nevidíme tam vlastně žádný rozdíl proti jiným veřejným institucím. Bavíme se o provozních smlouvách, například na provoz IT systémů a podobné věci, kde skutečně nevidíme důvod pro nějakou výjimku. Takže navrhujeme posílení transparentnosti ČNB v této oblasti.

A ještě poznámka k hypotečnímu trhu. Vidíme jako riziko v našem ekonomickém týmu, že v Čechách není moc kam efektivně investovat peníze. Důchodové fondy, když je srovnáme s inflací, mají reálně často záporný výnos. Lokální akciový trh nefunguje příliš dobře. A tak logicky lidé ukládají své peníze do nemovitostí. To je jedna z věcí, co žene ceny nahoru. Takže si myslíme, že jedna z cest k tomu, jak trochu zkrotit rostoucí ceny nemovitostí, je mimo jiné i to, lépe zprovoznit a promazat český akciový trh, aby to vůbec fungovalo lépe. Myslím si, že tady by vláda a politici mohli jít příkladem v ukazování dobré praxe, kde dneska často i lidé, co mají peníze, radši investují třeba na amerických trzích, protože v ně mají větší důvěru. A tady vidíme velkou rezervu, což si myslíme, že je také jeden z problémů, který může přispět nakonec k tomu, pokud se to podaří vyřešit, aby ta nemovitostní bublina nerostla tak rychle.

Na závěr mám ještě dotaz na pana guvernéra, když tu je, a týká se to také velmi úzce činnosti národní banky. My jsme zvažovali, že to podáme i jako pozměňovací návrh, ale asi si počkáme nejprve na jeho vyjádření. Je to otázka správy devizových rezerv, kde národní banka má obrovské devizové rezervy v řádu bilionů korun, denominovaných tuším primárně v eurových a dolarových dluhopisech. Struktura portfolia je taková, aby minimalizovala riziko národní banky, pokud to chápu správně. Nicméně s minimalizací rizika souvisí potom i minimalizace výnosu těchto prostředků. Tak jsem se chtěl zeptat, zda národní banka zvažovala i alternativu, že by alespoň třeba část těchto prostředků využívala takovým způsobem, aby naopak přinášely nějaký výnos. Podobně postupuje například Singapur nebo Norsko. V situaci, kdy devizové rezervy dosahují bilionů, jedno procento výnosu přináší obrovské peníze. Navíc národní banka je v nějaké kumulované ztrátě, kterou je potřeba nějakým způsobem vyřešit, pokud budeme časem směřovat do eurozóny. A tohle je třeba věc, která by k tomu řešení mohla přispět. Takže na tu správu devizových rezerv a cílování portfolia ve vztahu riziko a výnos bych se chtěl zeptat pana guvernéra.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Faktická poznámka pan poslanec Vojtěch Munzar. Dvě minuty. Pane guvernére, až budete chtít reagovat, tak ukažte. Tak prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já na pana kolegu Ferjenčíka, který na začátku svého vystoupení polemizoval s něčím, co já jsem tady ale neřekl. Já jsem rozhodně neřekl, že považuju stávající ceny bytů za ideální a že bydlení je dostupné. Já jsem tady jenom řekl, že jsme byli strašeni centrální bankou proto, aby získala tyto kompetence, a ty její předpoklady se nenaplnily. To je první věc.

Druhá věc. Já s vámi souhlasím. Problém jsou vysoké ceny bytů, ale ten nevyřešíme touto kompetencí pro centrální banku a regulací poptávky. Řekl jsem tady, že to způsobí to, že poptávka po bydlení se přesune z vlastnického bydlení do sektoru nájemního, kde zase bude tlačit na růst cen u nájemného. To jsem tady řekl. Neřekl jsem určitě, že ceny bytů jsou ideální.

Druhá věc. Souhlasím s vámi, my to říkáme také, já to říkám dlouhodobě, že problém ceny bytů je zejména na straně nabídky, je to na straně stavebního zákona, délky povolovacích procesů, dokonce i stavebních norem, které prodražují výstavbu bydlení. Byl jsem tady jeden z těch, který dlouhodobě od začátku, co jsem tady, chtěl snížit náklady na pořízení bydlení pro lidi, aby se zrušila daň z nabytí nemovitosti. To se nám nakonec, a děkuji za to celé Sněmovně, povedlo, ale rozhodně si nemyslím, že nové kompetence centrální banky v oblasti hypotečních úvěrů povedou ke snížení ceny bytů - jenom povedou k tomu, že pro některé lidi se hypotéky stanou nedostupné a budou muset platit za půjčení cizí nemovitosti. V případě, že se to přežene s těmi úvěrovými ukazateli, tak pro ně pak by byl nájem vyšší než splátka případné hypotéky, ale kvůli úvěrovým ukazatelům by hypotéku nedostali. Proto by sháněli finanční prostředky na jiném než bankovním trhu, což by je mohlo dostat do nových problémů.

Takže já jsem si to jenom chtěl vysvětlit, protože jste polemizoval (upozornění na čas) s něčím, co já jsem tady vůbec neřekl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Tomáše Martínka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Já bych nejdřív možná krátce navázal na předešlou debatu ohledně toho, že i sami makléři, i sami odborníci na realitní trh v poslední době říkají, že jedním z hlavních důvodů zvýšení ceny nemovitosti o nějakých 15 % oproti minulému roku je podle nich zrušení daně z nabytí nemovitostí. Jenom bych chtěl uvést, že jsme tady navrhovali nějakou možnost pozměňovacím návrhem, která by zvýhodnila české kupující před zahraničními investory, kteří stále ukládají u nás peníze tak, že nakupují nemovitosti, a zvyšují tak cenu nemovitostí vůbec. Ale to jen tak pro informaci. Samozřejmě je to debata, která se ještě dlouhodobě povede.

I z toho důvodu se ale domnívám, že by ČNB neměla mít tak vysoké pravomoci, že by přímo mohla stanovovat příjmová kritéria. ČNB uvádí, že v lednu 2019 bylo možné stanovovat zákonem úvěrové ukazatele ve 20 z 31 zkoumaných evropských zemí. Všechny tři úvěrové ukazatele lze zákonem stanovovat pouze na Slovensku. LTV je možné stanovit zákonem v 16 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. DTI lze stanovit ve 3 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. DSTI lze stanovit v 7 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. I z těchto statistik ČNB je patrné, že ve většině zemí, kde je možnost zákonného nařízení úvěrových ukazatelů, se využívá především LTV. Pokud by bylo LTV stanoveno na hodnotách, které vyhlásila ČNB svým doporučením, mělo by to bance poskytnout dostatečné záruky pro případnou náhradu škody v případě, že by dlužník nebyl schopen splácet úvěr na nemovitost. Metody používané ČNB indikují, že v polovině roku 2018 byly ceny bytů s ohledem na vývoj ekonomických fundamentů nadhodnoceny zhruba o 10 %. Úvěrové ukazatele založené na příjmu žadatelů nemusí být objektivním měřítkem. Není vhodné brát aktuální příjem jako bernou minci pro mnoho dalších let trvání hypotečního úvěru. Banky by mohly mít problém určit splnění těchto úvěrových ukazatelů, například u zaměstnanců pracujících na dobu určitou, živnostníků využívajících výdajové paušály nebo osob s příjmy, které banka nemusí akceptovat, například stipendia apod. České banky v mnoha případech prokazují schopnost dostatečně odhadnout bonitu klienta na základě vlastních testů. Z výše uvedených důvodů tento pozměňovací návrh, o kterém vlastně v tuto chvíli mluvím, ponechává možnost České národní bance stanovovat LTV zákonem a zároveň úvěrové ukazatele založené na příjmu žadatele, tedy DTI a DSTI, stanovit pouze formou doporučení.

Tady bych ještě doplnil jednu aktuální věc, která se bude řešit v příštím roce, a to je problematika paušální daně, protože my jsme oslovili několik komerčních bank a ptali se jich, jak budou postupovat u osob, které začaly využívat nově námi schválené, respektive většinou Sněmovny schválené paušální daně. V tuto chvíli komerční banky nevědí, jak budou posuzovat bonitu klienta, když nebudou mít k dispozici odevzdaná daňová přiznání. De facto ty banky v odpovědích i tvrdí, že čekají na nějakou informaci od České národní banky, aby věděly, co je pro ni dostatečnou informací o bonitě klienta, kterou bude ČNB považovat za to, že ji doopravdy dostatečně prověřily. Takže já nevím; tady bych se chtěl možná zeptat pana guvernéra, jestli už má nějakou představu, jak by živnostníci, kteří využívají paušální daň, mohli prokazovat svoje příjmy, aby mohli dosáhnout například na hypotéky, protože v tom nemají v tuhle chvíli jasno samy komerční banky. Já si samozřejmě dovedu představit nějakou informaci na základě cash flow na účtě nebo něčeho podobného, ale máme zde situaci, kdy vlastně nevím, kolik přesně, jestli 50 000 lidí v České republice, začalo využívat paušální daně, tak je to už poměrně významná skupina a samozřejmě se bude pravděpodobně zvyšovat, tak jestli už má ČNB nějakou představu o tom, jak to bude řešit.

To je tedy první pozměňovací návrh, který se týká hypotečních úvěrů. Kromě toho bychom chtěli umožnit i další rozšíření půjčování. Jsem rád, že rozpočtový výbor přijal můj pozměňovací návrh, který nově umožňuje, aby splňoval věkovou podmínku, která je v zákoně určena de facto pro výhodnější podmínky při posuzování bonity klienta, aby alespoň jeden ze žadatelů splňoval věkovou podmínku. Na druhou stranu byl přijat tento návrh v upravené formě, kdy vlastně se musí jednat o formální vztah, což si nemyslím, že je žádoucí u některých žadatelů. Proto bych navrhl i tento pozměňovací návrh přijmout v původní podobě, kdy vlastně vládní návrh zákona v § 45b zavádí pro mladé žadatele o úvěr úlevu v podobě zmírněných horních hranic úvěrových ukazatelů. V praxi tak při stanovení horní hranice jednoho nebo více ukazatelů Českou národní bankou budou horní hranice těchto ukazatelů pro žadatele do 36 let vyšší - v případě LTV o 10 procentních bodů, u DSTI o 5 procentních bodů a DTI o jednoroční násobek čistých příjmů. Pokud o úvěr žádá více osob, typicky páry, musí požadavek na věkové kritérium pro aplikaci této výjimky splňovat všichni žadatelé. Vzhledem k aktuální situaci s bydlením v České republice navrhujeme zmírnit požadavek na věkové kritérium pro více osob. Navrhujeme, aby stačilo, že jedna z osob žádajících o úvěr musí splnit tuto věkovou podmínku. V případě, že mezi žadateli je alespoň jedna osoba ve věku do 36 let, nadále platí předpoklad, že dané osobě pravděpodobně relativně rychleji porostou příjmy než kariérně starším osobám, a současně zůstává v platnosti i předpoklad delší pracovní kariéry umožňující delší období splácení hypotéky. Tento pozměňovací návrh předchází diskriminačním situacím, kdy žadatelé ve věku například 37 a 30 let by dle původního návrhu na mírnější podmínky na rozdíl od dvou žadatelů ve věku 35 let na úvěr nedosáhli. Takže to je další pozměňovací návrh.

Dále bych chtěl říci, že bychom chtěli, aby byl vypuštěn bod číslo 16. Výslovně legislativní zakotvení možností ČNB založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast považujeme za nadbytečné, jak sám předkladatel uvádí v podrobné části důvodové zprávy. Dosud se tato eventualita opírala o obecně definované oprávnění k provádění investičních činností k zabezpečení úkolů centrální banky, což je obsaženo ve stávajícím znění paragrafu 40. Jak předkladatel dále uvádí, již nyní investovala ČNB do obchodních společností Česká finanční, s. r. o., a Swift. Máme za to, že stávající znění paragrafu 40 je dostačující, proto navrhujeme jeho zachování. Naopak přijetí změny paragrafu 40, tak jak navrhuje předkladatel, a stanovení explicitního pravidla oprávnění ČNB založit právnickou osobu nebo v ní nabýt účast, může vést k tomu, že by podřízené společnosti mohly být využity pro činnosti, které nejsou součástí povolených činností přímo ČNB.

Dále bychom chtěli poopravit pozměňovací návrh, který už jsem zmiňoval ohledně věkové hranice, která je zákonem stanovena na 36 let, a to z toho důvodu, že i Státní fond podpory investic, který vypisuje obdobný program na podporu rozvoje bydlení pro mladé, kdy jsou půjčky nově ohraničeny ne věkem 36 let, ale 40 let, tak chce inspirovat a upravit to i v tomto zákoně a posunout věkovou hranici na tu vyšší věkovou hranici, tedy 40 let.

Dále bych chtěl ještě odůvodnit poslední pozměňovací návrh, který mi přijde jako jeden z těch nejdůležitějších. Návrh stanovuje povinnost ČNB zveřejňovat obchody, které uskuteční na základě své nové pravomoci. Zveřejňuje se bezodkladně způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud by zveřejnění ohrozila činnost ČNB, je možné část zveřejnění odložit. Původní vládní návrh zákona je navržen tak, že nové znění § 32 významně rozšiřuje pravomoce České národní banky, a to především v oblasti obchodu na finančním trhu. Tyto pravomoce má Česká národní banka již k dispozici, avšak v časově omezeném limitu.

Transparentnost je obecně považována za prostředek, který zvyšuje důvěru ve veřejné instituce. V tomto případě je transparentnost prostředkem, který zvyšuje kredibilitu i odpovědnost centrální banky. Navrhuje se proto, aby ČNB bez zbytečného odkladu zveřejňovala informace, jakým způsobem realizuje svoje nově nabyté a dále nabývané pravomoci. Navrhujeme, aby ČNB zveřejňovala následující informace o obchodech v rámci nově nabytých pravomocí: označení protistrany, nejde-li o obchod na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komunitní burze; hodnota obchodu a označení předmětu obchodu, zejména označení jeho emitenta. Je nepředstavitelné, že by ČNB veřejně neinformovala o svých rozhodnutích ohledně konvenční měnové politiky, tedy zejména ohledně výše úrokových sazeb.

Stejně tak by tedy měla být veřejná informace, jaké obchody a v jaké výši ČNB na finančních trhu provádí. Evropská centrální banka provádí již od finanční krize v roce 2008 nestandardní operace na peněžním a kapitálovém trhu. Informace o programech kvantitativního uvolňování zveřejňuje již od června roku 2017 na úroveň detailu, v rámci kterého je uveden název protistrany, čísla ISIN a dalších informací o nakoupených dluhopisech. Informace jsou zveřejňovány a aktualizovány každý týden. I proto, a protože sama ČNB se vlastně odvolává na pravomoc ECB pro vlastní využití, bychom chtěli, aby současně s tím byla tedy i zavedena transparentnost alespoň na úrovni, kterou poskytuje Evropská centrální banka. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tedy se rozhlédnu, zdali je někdo v obecné rozpravě, už nikoho přihlášeného... mám? Ano, pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Já jsem chtěl skutečně poprosit pana guvernéra, jestli by mohl reagovat na ty dotazy. Já myslím, že to asi už dneska nebudeme protahovat, nicméně myslím, že ty otázky jak ode mne, tak od kolegy Martínka byly relevantní, potom nás čeká hlasování. Tak jsem chtěl poprosit o tu reakci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já se rozhlédnu po sále, zdali je zájem... Tak má pan guvernér zájem, protože... Je to na svobodné vůli každého, zdali chce vystoupit, či ne. Tak, pane guvernére, máte slovo. Prosím.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji vám, pane místopředsedo. Vzhledem k času, který je myslím velmi drahý, já nepůjdu do merita věci. Pokud jde o devizové rezervy, velice jednoduše: máme dvě základní hromádky. Ta menší - zhruba 40 % - je investována skutečně jenom s ohledem na likviditu a minimální riziko, čili aby to byly prostředky, které můžeme kdykoliv použít, pokud bychom potřebovali pro nějaké měnově politické operace. Těch 60 % je investováno mnohem více s ohledem právě na výnos; 20 % z těch 60 % je dneska například v akciích, takže to se snaží skutečně více o ten výnos, ale samozřejmě, že tam také musíme dbát o nějaké rozumné rizikové profily. Já vám k tomu pošlu nějaký písemný text, který bude vyčerpávající. A teď jsem zapomněl to druhé, co se ptal pan kolega Martínek... (Z pléna se ozývá: Paušální daň.) Jo, už vím, paušální daň. Teď vám neodpovím. Určitě se poradíme s Českou bankovní asociací, a máme na to myslím dost času, to je vlastně aktuální až pro příští rok, a najdeme nějaký model, aby tam byla shoda, jak to posuzovat z hlediska toho rizika, které je relevantní pro ně i pro řekněme náš pohled.

A také vám pošlu potom nějakou písemnou informaci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dobré odpoledne, budeme pokračovat. Pokud mám správnou informaci, jsme v obecné rozpravě, v tuto chvíli zde nemám žádné další přihlášky. Nicméně zde mi byl předán procedurální návrh, abychom před ukončením obecné rozpravy hlasovali o přerušení do konce března. Vidím žádost o odhlášení, já vás všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se svými kartami. A až se nám počet přihlášených ustálí, pokud dosáhne počtu potřebného pro hlasování... Tak ještě pár...

 

Vypadá to, že je nás dostatek, takže já zopakuji, budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu před ukončením obecné rozpravy do konce března.

Já zahajuji hlasování číslo 87. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 87 bylo nakonec přihlášeno 79 poslanců a poslankyň, pro 23, proti 20. Návrh byl zamítnut.

 

Já počkám, jestli budou nějaké protesty, protože vím, že byl v sále velký pohyb, ale nevypadá to, že by to tak bylo, takže to nevypadá, že bychom návrh schválili. Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě, do které již nemám přihlášky, a pokud se již nikdo další nehlásí, tak já tuto obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova ze strany ministryně v rozpravě - není tomu tak.

V tom případě bychom nyní měli hlasovat o některých návrzích, ale žádný takový nezazněl, takže zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být řádně odůvodněny. A já zde mám tři přihlášky do podrobné rozpravy v tuto chvíli. Takže jako první pan poslanec Munzar, připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Jak jsem zde již avizoval v obecné rozpravě, předkládám pozměňovací návrh pod číslem 4439, který se týká toho, že se z návrhu novely vyjímá kompetence týkající se úvěrových ukazatelů, a tedy zachovává stávající stav.

Dále mi dovolte, abych v zastoupení svého kolegy Jana Skopečka, který dnes není přítomen, abych načetl ještě čtyři jeho pozměňovací návrhy, první pod číslem 4824. Jedná se pouze ponechání ukazatele, takzvaného LTV, to znamená ze tří jednoho.

Další pozměňovací návrh 4823. Týká se zachování standardních nástrojů měnové politiky, využití nekonvenčních měnových nástrojů kvantitativního uvolňování se tímto pozměňovacím návrhem ruší.

Další pozměňovací návrh kolegy Skopečka 4822. Zvýšení výjimek z 5 na 10 %.

Další pozměňující návrh pod číslem 4821. Týká se věku, kdy podle pozměňovacího návrhu by stačilo, aby jeden ze žadatelů byl mladší 36 let.

Podrobnější zdůvodnění najdete, dámy a pánové, v systému u těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byly návrhy pana poslance Munzara. Nyní pan poslanec Ferjenčík, připraví se pan poslanec Martínek v podrobné rozpravě. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem avizoval již v obecné rozpravě, hlásím se ke svým dvěma pozměňovacím návrhům. Jeden je pod číslem 7250 a druhý pod číslem 7251. Jeden z nich se zabývá otázkou rozšíření registru smluv o Českou národní banku. Zdůrazňuji, že se hovoří o provozních výdajích České národní banky. Samozřejmě nehovoříme o narušování nějakého bankovního tajemství, bavíme se čistě o výdajích na infrastrukturu, IT systémy a podobné věci, samozřejmě v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím.

Druhý z návrhů se týká omezení platnosti, respektive účinnosti tohoto zákona jen na období dalších dvou let, abychom mohli vyhodnotit, jestli se ty nástroje osvědčily, jestli je skutečně chceme zavést trvale a zjednodušeně, abychom to skutečně uplatnili jenom pro tuto aktuálně probíhající krizi a potom se rozhodli, jak s nimi naložit dále. Odůvodnění najdete i v rámci sněmovních dokumentů jako takových.

Na závěr bych chtěl poděkovat Ministerstvu financí za to, že umožnilo legislativně technickou kontrolu těchto návrhů. Vážím si toho, že ministerstvo v tomhle funguje jako servis pro všechny poslance, nejen pro ty vládní. Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Martínek.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych se přihlásit k pozměňovacím návrhům, které jsme zmínil v obecné rozpravě.

Za prvé ke sněmovnímu dokumentu 4432, který by ponechal určovat zákonem pouze LTV.

Dále sněmovní dokument 4433, který by věkové podmínky upravil tak, že stačí, že je splňuje pouze jeden ze žadatelů.

Dále sněmovní dokument 5517, který ruší § 40.

Dále sněmovní dokument 5518, který zvyšuje věk po vzoru Státního fondu podpory investic z 36 na 40 let.

Dále sněmovní dokument 5520, který je k vládnímu návrhu ve znění usnesení rozpočtového výboru, který již přijal můj pozměňovací návrh na to, aby stačilo, že splňuje pouze jeden z manželů danou podmínku, a zde také zvyšuje věk na 40 let z 36.

Dále bych se chtěl přihlásit k sněmovnímu dokumentu 7114, který by měl zajistit transparentnost operací kvantitativního uvolňování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Rozvoral se hlásí z místa. Prosím.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se tímto hlásím k pozměňovacímu návrhu svého kolegy Jana Hrnčíře, který je v systému uveden jako sněmovní dokument 5482. Cílem navrhovaného opatření je, aby žadatelé o úvěr do věku 40 let dosáhli na úlevu v podobě vyšších horních hranic úvěrových ukazatelů, a to i v případě, že tuto podmínku splňuje pouze jeden z nich. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ještě jsem zaznamenal pana poslance Ferjenčíka, že se hlásí znovu z místa. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že projednávání tohoto zákona ve druhém čtení probíhá minimálně od února 2020, tak jsem ještě opomněl jeden pozměňovací návrh. Jedná se o návrh číslo 5551, ke kterému se také hlásím. Odůvodnění naleznete v příloze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byly všechny přihlášky, o kterých vím. Pokud se ještě někdo další nehlásí do podrobné rozpravy, tak i podrobnou rozpravu k tomuto tisku končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova ze strany navrhovatelky nebo zpravodaje. Není tomu tak, nezazněly žádné návrhy, o kterých bychom v tuto chvíli měli hlasovat. Takže končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Posuneme se k dalšímu bodu. Tím je

Aktualizováno 5. 3. 2021 v 14:43.