(16.20 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Máme tady nějaký systém, po kterém se dlouho volalo, takzvaný PES. Všichni, si myslím, ho přivítali. No vydržel nám asi týden. Pak už na tom minulém jednání tady začaly padat různé návrhy, jak ho přepsat. Vypadalo to jako takový seminář, kde si každý napíše svého "psa" a pak z toho uděláme nějaký kompromisní mix. No tak se to posunulo do situace, že kolegové z opozice si napsali vlastního "psa" a teď asi budeme diskutovat, jestli bude platit ten vládní PES, nebo jestli máme přidělat nebo vzít toho opozičního, a zase z toho bude zmatek.
Já jsem rád, že se nám podařilo aspoň dohodnout to, že tedy vzešla nabídka opozičním stranám, ne všichni to využili, aby se účastnili jednání Ústředního krizového štábu. Možná si některé věci můžeme vyříkat tam. Ale tak jak to tady všichni společně vedeme, tak to daleko nedovedeme. Protože ta epidemie neskončí. Ta epidemie neskončí Vánocemi. Tedy jestli výsledkem té debaty je, že KSČM navrhuje prodloužení nouzového stavu do šestadvacátého, pokud dobře počítám, no tak co bude efektem? Sejdeme se tady dvaadvacátého, předpokládám, že na Štěpána tady nebudeme, a tady to kolečko se znovu zopakuje. A zase kolegové z pravice budou doufat, že KSČM zase přidá 14 dní. Protože prostě ten nouzový... a nebudeme v nějakém druhém nebo prvním stupni, kde možná to půjde bez nouzového stavu. Ta čísla říkají něco úplně jiného. Ta čísla říkají, že to bude zázrak, když příští týden to bude na trojce. Já si myslím, že spíš na čtyřce. A ukazuje to, že ten boj prostě bude dlouhý a bude nepříjemný.
A souhlasím s těmi, kteří říkají, že tím řešením je očkování. Ale zase, ještě ani nedorazila ani kapka vakcíny, a už je to zase všechno blbě. Vláda tady připravuje, pan ministr se svým týmem na tom strávili spoustu času, připravují vakcinační strategii. Dneska jsme ji diskutovali na Ústředním krizovém štábu. Dáme termín po dohodě s panem hejtmanem Kubou jako šéfem Asociace krajů, který na rozdíl od kolegů z ODS tady k tomu přistupuje konstruktivně. A máme dohodu na tom, že to projednáme v rámci videokonference s hejtmany. Shodneme se na tom, probereme to, co je potřeba, jaká bude role krajů, jaké budou logistické potřeby a tak dále. A potom se to může spustit. Ale tady opravdu ještě ani nevíme, která z těch vakcín přijde dřív, ale už tady slyšíme z úst opozičních politiků, jak je to všechno špatně a že jsme vybrali blbou vakcínu, protože Němci mají jinou a budou ji mít dřív. Evropa ji bude mít všechnu stejně, protože se čeká na schválení příslušné evropské agentury. Ale i na tom očkování je vidět, že ještě jsme ani nezačali, ale už spousta lidí tady ve Sněmovně ví, jak to všechno bude špatně.
A v takovéhle atmosféře lidi mají jít a nechat se očkovat? Vy tady voláte po jednotě, voláte po tom, přesvědčujte ty lidi, jediná šance, jak se zachránit, je očkování, a současně ten projekt strháte, ještě jste ho ani nečetli. Tak to je bohužel aktuální smutná realita české Poslanecké sněmovny.
Já jsem rád, že KSČM se rozhodla ty hlasy dát. Koupili jsme si tím, nebo máme díky tomu dalších 14 dní. Opozice zase může si připravit za těch 14 dní další projevy, jak to děláme blbě, a sejdeme se tady dvaadvacátého. Ale věřte, že já, když sleduji tu debatu ve světě a ty argumenty, že tady vláda dostala nějaký bianko šek 31 dní. Tady jsou státy, které mají odhlasované nouzové stavy někdy do půlky jara příštího roku. Nikdo to neřeší, protože prostě vědí, že to bez toho nouzového stavu nezvládnou. Akorát my máme to české specifikum, že si to tady každých 14 dní sadomasochisticky zopakujeme, a ty lidi na to koukají a nevěří svým vlastním očím.
Já vím, že to nezměním, protože je to ideální prostor k prezentaci, je to ideální prostor k tomu, jak tady vládu v tom koupat. Ale možná, kdybychom se dohodli, že ten nouzový stav prodloužíme o třicet, a pak zařadili jednou za 14 dní na půl dne, nějaký půlden debaty o tom, jak to vypadá, tak by to možná bylo smysluplnější a každopádně pochopitelnější z hlediska veřejnosti. Věřte, že my si to ve vládě neužíváme, děláme, co můžeme, tak abychom tu situaci zvládli. Ale hlavně všichni ti, kteří jsou zde v tom přímém kontaktu, dělají, co můžou, ale spousta z nich už nemůže. A to, co slýchají z této debaty, jim asi na naději nepřidá. Je to škoda, ale je to tak. I přesto ale já si pořád myslím, že to tak nějak zvládneme. Ale bylo by to jednodušší, kdyby tady byla větší vůle po spolupráci. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme ve vystoupení s přednostními právy. Za klub KSČM pan poslanec Ondráček. Připraví se pan předseda Jurečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, vyslechl jsem si, myslím, už asi skoro všechny poslance s přednostním právem z opozičních stran. Takže já to asi dokončím.
Všechno, co jsem vlastně doteď slyšel, je, že opoziční strany nepodpoří prodloužení nouzového stavu, unisono všichni v podstatě by šli na ukončení nouzového stavu od neděle tohoto týdne. Já to samozřejmě beru na vědomí. Je to jejich politika, jejich rozhodnutí. Akorát jsem neslyšel, jak by postupovali oni. Co všechno by udělali, jak by to svým způsobem řešili. Nějaké nástiny tady byly, ale vždycky to bylo takové v té obecné rovině, co by se mělo, jak by se mělo a co je potřeba. Já myslím, že co by se mělo, jak by se mělo a co je potřeba, ví skoro každý. Vědí to i ti chlapi v hospodě, kteří o tom diskutují, protože těch možností je vždycky hodně. Ale udělat kus toho rozhodnutí není nikdy jednoduché. A já jsem třeba to jedno rozhodnutí musel teď také dělat, když jsem musel dát nějaké doporučení svým kolegům v rámci poslaneckého klubu.
Byla zde vznesena otázka, zda je potřeba vůbec nouzový stav, nebo zda můžeme postupovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Poměrně analyticky to popsal pan předseda Fiala, který dal výčet toho, co vláda může v nouzovém stavu a na co pak naopak ten nouzový stav už nepotřebuje. Ten výčet byl velmi dobrý. A já se zastavím u té jedné položky, která je mně nejbližší a je strašně důležitá, protože tam jsme viděli tu potřebnost nouzového stavu. A bylo zmíněno nasazení armády a hasičů.
Já jsem byl dnes po dlouhé době, bohužel vládě to trvalo velmi dlouho, s některými kolegy z opozičních stran účasten jednání Ústředního krizového štábu. Takže vládě za to děkuji, že po tak dlouhé době nakonec došla k závěru, asi tuší, že nouzový stav může trvat ještě řadu měsíců a že by s námi některé věci mohli konzultovat, protože ty konzultace jsou potřeba. Takže tam, pokud si dobře pamatuji, zaznělo, že armáda byla nasazena teď v rámci nouzového stavu za ty dva měsíce v podstatě na 61 místech, jestli si to tak dobře pamatuji. Možná že úplně ne, ale šedesátka tam určitě padla.
Mně utkvělo v paměti nasazení armády, které trvalo, nebo trvá, možná ještě bude trvat, u Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, kde armáda funguje jako řídící, popřípadě možná i další funkce už po dobu skoro dvou měsíců. A proč nám funguje? No protože Zdravotnická záchranná služba má asi větší počet výjezdů nebo jí chybí lékaři, popřípadě zdravotničtí záchranáři. ***
