(9.20 hodin)
(pokračuje Okamura)
Naopak, demokracii utváří nikoliv jen volby, ale také odpovědnost odpovědných těm, kteří je platí, tedy občanům. Protože nositelem moci není politik ani soudce, ale vždy jen občan, který část své moci těmto svým zástupcům pouze propůjčuje. Tam, kde je občan o svou moc okraden a nesmí ji kontrolovat a žádat odpovědnost, tam nelze o demokracii mluvit.
Naše hnutí SPD připravuje několik návrhů ve výše uvedeném duchu, například povinnost státního zástupce, aby žaloval jen činy, které jsou prokazatelně trestné. Ano, i mně laikovi se zdá absurdní tohle vůbec vkládat do zákona, protože by to měla být samozřejmost. Ale v praxi je to úsloví prokazatelně trestné zcela zásadní, protože v některých případech státní zástupci pronásledují nevinné lidi, přestože soudy v několika instancích potvrdí, že se trestný čin nestal. Tím nejen narůstají škody obětem justičních zločinů, ale narůstají i škody státu, který je platí za tyhle státní zástupce, kteří opakovaně zneužívají svého postavení a protizákonně pronásledují nevinné lidi. Stát nejenže tyhle své zástupce neumí potrestat, ale když jejich řádění překročí únosnou mez, tak se jich zbavuje jako v případě pana státního zástupce Radka Mezlíka plánovaným vykopnutím na Úřad evropského veřejného žalobce.
Pokud mám interní informace na pana Mezlíka, bylo ohledně desítek prokazatelných porušení zákona podáno několik trestních oznámení a žádostí o kárné řízení. Tento pán několik let stíhal nevinně odsouzené v kauze paní Vitáskové, paní Schneiderové a dalších, kdy i po soudních rozhodnutích, že se žádné trestné činy nestaly, obstruoval a účelově protahoval ukončení procesů a je podezřelý z falšování a manipulování důkazů. Takový člověk nás jde zastupovat do Evropy. Namísto toho, aby šel do vězení za to, že dostal nevinné lidi do vězení. Lidi, které vysvobodil až Nejvyšší soud, který konstatoval, že žalované trestné činy se nestaly nebo nebyly trestnými činy. To není normální stav. A je možný jen proto, že dnes neexistuje systémová možnost takové lidi stíhat, nezávisle vyšetřit a případně, pokud se podezření z nelegálnosti potvrdí, také nestranně soudit. K tomu směřuje i náš připravovaný návrh zákona o Generální inspekci justice, která by tyto pravomoci měla a jako nezávislý orgán pomáhala státu i obětem justičních zločinů ke spravedlnosti.
A znovu otevřeně zopakuji, že po tomto svém projevu mám obavy, abych se také nestal obětí nějaké justiční zvůle a msty jen proto, že chci ve jménu našich voličů, kteří si na současný systém stěžují, napravit tento neúnosný dlouhotrvající stav. To, že lidé mají strach vůbec nějak kritizovat soudce a státní zástupce, aby se jim nemstili, svědčí o tom, že je opravdu něco prohnilého v našem státě. A měli bychom všichni tady ve Sněmovně sebrat odvahu a společně systém zlepšit a nemluvit nesmysly o tom, že jakákoli změna ohledně soudců či státních zástupců je ohrožením demokracie. Ohledně tohoto tématu by nikdo neměl politikařit, ale měli bychom ho všichni společně tady ve Sněmovně řešit v zájmu našich občanů.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Marek Benda v obecné rozpravě, respektive v rozpravě v prvém čtení.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, tenhle poměrně zásadní bod je relativně bez, řekněme, nějaké zásadnější pozornosti. Teď jsme slyšeli projev pana místopředsedy Okamury, který nepochybně v řadě věcí má pravdu, nebo minimálně k té pravdě směřuje. Současně některé věty, které tam zazněly, podle mého názoru jsou zcela nepřijatelné. Vůbec celá představa, že by soudy a soudce a státní zástupce měl posuzovat někdo mimo ně a že by kárné řízení mohlo být vůbec vedeno mimo ten systém, je zcela podle mého názoru nemyslitelná a nepřijatelná. Současně asi cítíme, že kárná řízení neprobíhají úplně tak, jak bychom si představovali. Že v řadě případů nedochází k vyvození té odpovědnosti. A pokud k ní dochází, tak že je to poměrně, ty tresty jsou poměrně mírné až, řekněme, benevolentní.
Současně si vzpomínám, jak jsme tady v roce 2006 až 2008 prováděli poslední reformu kárného řízení, která vycházela z toho, že tehdejší dvoustupňový systém na vrchních soudech a na Nejvyšším soudu se sjednotí a sníží na jednostupňový systém, který bude napříč soudy, bude tedy sídlit u Nejvyššího soudu, a všichni měli pocit a přesvědčení, jak se výrazně zlepší a zpřísní kárné řízení. Po dvanácti letech se vracíme k původnímu modelu, že řekneme, bude to na vrchních soudech a bude odvolání, a teď ještě tedy zvláštním způsobem namixovaně něco bude na Nejvyšším správním soudu, něco bude na Nejvyšším soudu a pak bude nějaký senát, který to má do jisté míry sjednocovat.
Já si myslím, že si dvoustupňovostí v ničem nepomůžeme, že to naopak povede znovu jenom ke zmírňování, protože když první stupeň dá příliš přísný trest, bude ho druhý stupeň korigovat. Do dneška jako bychom měli jednostupňové kárné řízení. Je to pravda jenom na Nejvyšším soudu. Přesto počet stížností, a úspěšných ústavních stížností k Ústavního soudu byl podle mého názoru zcela nulový. Nemám ta čísla před sebou, ale byl velmi blízký nule.
Problém není v řízení před kárnými soudy. Problém je v tom, že nemáme dostatek kárných návrhů. I tam se situace mnohokrát měnila za posledních 15 let. Byl tam vstup, povolen vstup i veřejného ochránce práv v případě soudních funkcionářů, v případě průtahů a nečinnosti, ale zásadní problém je, že Ministerstvo spravedlnosti v tomto směru - a teď vlastně úplně bez ohledu na to, kdo je ministrem, není to z mé strany výtka proti současné ministryni, ale spíše proti všem ministrům dlouhodobě - Ministerstvo spravedlnosti nekoná dostatečně efektivně ve věcech kárného řízení, a to jak ve vztahu k soudcům, a možná ještě fatálněji ve vztahu ke státním zástupcům. Tam nekoná nikdo z té soustavy.
Jak je možné, že neproběhlo žádné kárné řízení s olomouckou partičkou za činy, které za posledních pět let spáchali, je pro mě zcela nepochopitelné. Pokud tady dokázali sesadit vládu s tím, aby z toho nakonec bylo jedno velké nic. Žádné kárné řízení neproběhlo. Takže podle mého názoru je asi správně, pokud tento tisk postoupíme do ústavně-právního výboru. Ale naším úkolem bude zamyslet se nad tím, jak efektivněji podávat kárné návrhy ze strany, a tam myslím, že ta pravomoc je a je správně, ze strany moci výkonné proti excesům, které v té justiční části zůstávají. Samozřejmě posuzování těch excesů musí zůstávat na justici samotné, ale ty návrhy mohou jít z výkonné moci a musí jít mnohem efektivnějším způsobem.
Představa toho, že něco zlepšíme a že veřejnost bude spokojenější, pokud budeme mít dvoustupňové řízení, je podle mého názoru naivní. Už jsme to jednou tady měli a zažili a žádnou vyšší efektivitu to nemělo. Čili slibovat si něco od toho, že udělám dvoustupňové řízení, že bude první stupeň na vrchních soudech a druhý až na nejvyšších, najmě za otázky, kdy se stále ještě vede diskuse o tom, jestli vůbec vrchní soudy mají v soustavě co dělat, jestli by nebylo nejlépe soustavu zjednodušit jenom na třístupňovou, tak tento krok se mi zdá spíše krokem obráceným směrem.
Takže já nenavrhuji zamítnutí, nenavrhuji ani vrácení k přepracování, protože si jsem vědom, že vrácení k přepracování v tuto chvíli znamená říci, už se tím v tomto volebním období nebudeme zabývat. Ale vůbec si nejsem jist, jestli jsme schopni do druhého čtení připravit Sněmovně nějaký návrh, který by byl nějak dramaticky efektivnější než současný stav, protože Ministerstvo spravedlnosti a vláda jako celek se víceméně zamilovaly jenom do modelu dvoustupňového kárného řízení podle doporučení GRECO.
Já jsem samozřejmě za doporučení GRECO rád, ale myslím si, že jsou to lidé, kteří pocházejí z různých částí Evropy, zdaleka nerozumějí situaci v ČR, zdaleka nerozumějí problémům, které tady vyvstávají. Ten problém opravdu není jedno- nebo dvoustupňového kárného řízení, ale problémem nedostatku kárných návrhů, nebo respektive nedostatku skutečně kvalifikovaných kárných návrhů.
Děkuji za pozornost. ***
