(9.10 hodin)
(pokračuje Benešová)
Způsob výběru členů senátu vrchních soudů je zásadně převzat z dosavadní právní úpravy. Na výběru členů kárných senátů vrchních soudů se tedy budou i nadále podílet také zástupci státního zastupitelství, soudních exekutorů, advokacie a akademické obce. Odvolací kárné senáty mají být složeny ze tří soudců daného odvolacího soudu, tedy Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu. Senát pro sjednocování rozhodovací praxe má mít šest členů a má být složen paritně ze soudců kárných senátů odvolacích soudů.
Pokud jde o další změny, je třeba zmínit zejména zavedení výslovné úpravy dohody o vině a kárném opatření, což je jakási obdoba dohody o vině a trestu, která nyní tedy je také novým prvkem. Dohodu však bude muset schválit kárný soud. Má být také zaveden institut nesporných skutečností, takže nebude nutné provádět dokazování veškerých skutečností, a dále úprava koordinace mezi subjekty oprávněnými podat kárnou žalobu. Koordinace má napomoci tomu, aby kárnou žalobu podával ten kárný žalobce, který má nejlepší podmínky pro přípravu kárné žaloby, zejména nejlepší znalost daného případu.
Dále lze zmínit právní úpravu takzvané koncentrace řízení, což v podstatě znamená, že účastníci řízení budou muset uvést všechny rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy již v řízení před soudem prvého stupně. Sleduje se tím zejména omezení rizika průtahu v řízení. Vládní návrh obsahuje další opatření, která jsou tedy výslovně uvedena v jednotlivých ustanoveních, a právní úpravu přistoupení ke kárné žalobě.
Já děkuji za pozornost, to je asi úvodem všechno a těším se na diskusi.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní ministryně, a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jakub Michálek.
Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Vláda předložila návrh Poslanecké sněmovně 19. prosince 2019. Byl rozeslán jako tisk 683. Organizační výbor ho doporučil k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu a paní ministryně už tady podle mě dobře shrnula obsah právní úpravy.
Já jsem chtěl upozornit jenom na jednu skutečnost, že tím, že dochází k zavedení dalšího stupně kárného řízení, což je v souladu doporučeními GRECO, tak to ještě nemusí znamenat, že budou efektivněji postihovány excesy v soudnictví, protože ten systém pak bude fungovat tak, že soudce se bude moci odvolat k druhému senátu a potom ještě bude moci podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Čili ta řízení se pak o něco déle budou táhnout. Literatura odborná, například práce Davida Kosaře, v tom srovnání ukazuje, že zavedení toho současného systému nevedlo k dramatickému zlepšení, to byla ta takzvaná Pospíšilova reforma, a obdobně lze očekávat, že ani tato organizační změna nepřinese žádné dramatické zlepšení v odhalování nebo postihování kárných prohřešků soudců. Pouhá organizační změna asi takové následky mít nebude. Nicméně myslím si, že návrh je potřeba poslat do dalšího čtení, protože implementuje doporučení GRECO a je tam řada bodů, které určitě namístě jsou.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a s přednostním právem se mi přihlásil pan místopředseda Okamura, poté pan poslanec Benda.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, začnu relativně dobrou zprávou. Předkladatel zákona v důvodové zprávě několikrát konstatuje, že kárná řízení soudců jsou dnes nedostatečná a nefunkční. To, že si vláda uvědomuje, že kárná řízení se soudci, státními zástupci a exekutory jsou nedostatečná, je posun. Stejně jako to, že jsme se dostali z bodu, kdy nás tady všichni přesvědčovali, že justice funguje skvěle, respektive že její jediný problém je rychlost řízení.
Ta horší zpráva je, že ten posun v navrhovaném zákoně je opravdu milimetrový. Jen opravdu praxí nepolíbený laik anebo vychytralý soudce alibista může posuzovat justici jen podle toho, jak časově zvládá soudní proces. Problém justice je fakt, že práva a spravedlnost jsou v České republice nevymahatelné. Někteří soudci a státní zástupci, nemluvě o exekutorech, kontinuálně celá desetiletí zcela flagrantně porušují zákony a manipulují procesy bez toho, že by je někdo volal k odpovědnosti. Ano, když soudce chytnou s úplatkem anebo při krádeži nebo v opilosti havaruje a ujede od nehody, pak se nějakého kárného řízení dočkáme. Pokud soudce manipuluje se spisy, pokud soudce nerespektuje právo na spravedlivý proces a vynechává úmyslně důkazy, které svědčí o opaku toho, co on chce vidět, pak neexistuje reálná šance takového soudce volat k odpovědnosti. Soudci a státní zástupci, kteří poslali lidi do vězení za trestné činy, které se nikdy nestaly, které nebyly trestnými činy, Ministerstvo spravedlnosti, případně jejich kolegové omlouvají, že se jedná o jejich právní názor.
Můj názor zdravého rozumu je ten, že státní zástupce má v prvé řadě poznat, co je a co není trestný čin. Tečka. Pokud po letech Nejvyšší soud zjistí, že to, co státní zástupce žaloval a co jeho kámoš soudce odsoudil, nikdy trestným činem nebylo, pak tu musí někdo nést odpovědnost za škody způsobené tím, že konkrétní lidé v systému si zákony svévolně vykládali po svém, nebo prostě nerespektovali.
Ve výtkách bych mohl pokračovat donekonečna, protože větší a nebezpečnější chlév a neodpovědnost než v justici tu nemáme. A říkám to s obavami, že se mi někteří soudci budou zase mstít. Ano, třicet let po sametové revoluci mám strach ze soudců, kteří nerozhodují podle práva, ale podle toho, koho mají rádi a koho ne. Až tam jsme to v současnosti dopracovali. A stejnou obavu se mnou sdílí mnoho dalších českých občanů, kteří také soudcům po vlastních zkušenostech nevěří. To není demokracie, to je zvůle. A mnozí politici z jiných stran tento systém tvrdošíjně hájí.
Demokracii neohrožují názory občanů, které justice dnes stíhá. Demokracii neohrožují politická hnutí a strany, které působí v souladu se zákonem, ať už mají názor jakýkoliv. Demokracii ohrožují ti, kteří vzali fakticky moc do svých rukou a zákony si vykládají a judikují zcela podle sebe, a systém není schopen tyto v podstatě gangstery volat k jakékoliv odpovědnosti, protože oni jako jediní v celém systému České republiky kontrolují sami sebe. Je to jako by činnost mafie měl kontrolovat kárný senát složený ze zástupců jednotlivých mafiánských klanů.
Každý z nás máme osobní odpovědnost, a jakkoliv nesouhlasím s tím, že poslanci jsou neodvolatelní, tak přeci jen máme mandát omezený volbami, kdy alespoň nějak musíme vydat účet ze své práce a svůj mandát obhájit před občany. Stejně tak třeba policii kontroluje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Snad každý tady ví, proč vznikla. Vznikla, protože se v minulosti vršily pochybnosti, zda vnitřní policejní inspekce je dostatečně neutrální, aby mohla šetřit práci svých kolegů a kamarádů. Samozřejmě, že nebyla, a proto vznikl nezávislý orgán, který je nezávislý na policii. Stejně tak je nezbytné, aby tu vznikl nezávislý orgán, který bude šetřit činnost justice.
Pochopitelně je naprosto nezbytné omezit mandáty soudců na omezení počtu několika let, kdy pak každý bude muset obhájit svou práci a požádat znovu o důvěru. Neodvolatelnost kohokoliv je naprosto scestná a naprosto nedemokratická. Neodvolatelnost je symbolem diktatury. Kdo to neví, měl by si nastudovat jak dějiny, tak i něco o demokracii a politologii.***
