Čtvrtek 10. prosince 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

3.
Vládní návrh zákona o lobbování
/sněmovní tisk 565/ - prvé čtení

Požádám pana kolegu Jana Chvojku, který je zpravodajem pro prvé čtení, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. A nyní požádám, aby z pověření vlády předložený návrh uvedla paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Děkuji za slovo. Jedná se o vládní návrh zákona o lobbování, který je v prvém čtení, a jako ostatní věci se jedná o zákon, který byl připraven podle plánu legislativních prací vlády na rok 2019 a je součástí naplnění programového prohlášení vlády a mezinárodních doporučení. Jedná se o návrh zákona, kterým se mění... Jedná se tedy ještě o další zákon, který na to bude navazovat, který bude tedy v souvislosti s přijetím tohoto zákona.

Shodneme se asi na tom, že lobbing je ve vyspělých demokratických společnostech vnímán jako legitimní a potřebná záležitost, která zajišťuje distribuci důležitých informací a umožňuje odpovědným osobám činit kvalifikovaná rozhodnutí v záležitostech obecného zájmu. Kde však končí lobbing a kde začíná korupce, to je otázka, kterou si klademe léta. Byla řešena všemi demokratickými stranami a je řešena dlouho. Takže tento zákon by to měl vyřešit. A podle mého názoru platí tady pouze za podmínky, že je tato činnost vykonávána transparentně a pod veřejnou kontrolou. Pokud by transparentnost měla být určitým záměrům na obtíž, je oprávněné se domnívat, že takové záměry nejsou v souladu s veřejným zájmem a představují v tomto smyslu riziko. Regulace lobbingu tady chyběla. Já si pamatuji ještě za předsedání pana Paroubka, když předsedal České straně sociálně demokratické, že už se to řešilo a bohužel se nevyřešilo.

Hlavním cílem je tedy odlišení legitimního potřebného lobbingu od toho netransparentního zákulisního, který je spojen s nežádoucími jevy, jako je klientelismus a korupce.

Pokud jde o konkréta tohoto návrhu zákona, přicházíme s vytvořením takzvaného registru lobbistů a lobbovaných, do něhož se budou vkládat skupiny osob, a budou tedy pravidelně čtvrtletně informovat formou zprávy o své lobbistické činnosti. Dále tady je zavedení lobbistické stopy každého právního předpisu. A společně by tyto nástroje umožnily veřejnosti efektivně sledovat snahy o ovlivnění podoby návrhu právního předpisu již v průběhu legislativního procesu.

Vážení páni poslanci, dámy poslankyně, nevidím žádný rozumný důvod pro to, aby zájmové skupiny - lobbisté nebo jejich klienti - svou činnost, která ovlivňuje veřejné záležitosti, skrývaly či zastíraly. Proto přicházíme s tímto zákonem, který by měl pomoci transparentnímu prostředí v této oblasti, a já vás žádám o jeho podporu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Požádám zpravodaje, aby se ujal svého slova a zpravodajské zprávy. Prosím pana poslance Chvojku. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Já spojím svoji zpravodajskou zprávu s vystoupením, které bych jinak měl v obecné rozpravě. Myslím si, že se tím nedopouštím ničeho proti jednacímu řádu, to znamená, že řeknu i svůj názor na tento tisk, na jeho věcnost. Ještě jednou děkuji za slovo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, za prvé musím říct, že už je to delší dobu, co tento tisk, je to tisk 565, byl vládou do Sněmovny poslán. Pokud se nepletu, tak vláda tomu tak učinila v srpnu roku 2019, takže tu máme nějakých patnáct měsíců, co tento tisk leží bohužel před branami prvního čtení. Nyní jsme konečně došli do čtení prvního a já věřím, že tisk bude postoupen dále do výborů, garančního logicky ústavně-právního, a potom projde druhým i třetím čtením, a věřím, že k tomu dojde co nejdříve.

Jak jsem říkal, už jsem tu delší dobu, takže jsem na ledacos zvyklý. Myslím si, že těch patnáct měsíců není domácí rekord, to znamená patnáct měsíců prodleva mezi zasláním tisku do Sněmovny a samotným projednáním v rámci prvního čtení. Rekord to není, ale určitě to také není nic ke chlubení. Je to škoda. Pan předseda Sněmovny Vondráček začátkem září vyhlásil smělý plán, že chce projednat klíčové protikorupční návrhy v prvním čtení do konce října. To se nepovedlo, ale ten měsíc a půl už v zásadě nehraje roli. Jsme tedy v půlce prosince na mimořádné schůzi a je tomu tak proto, že na řádných schůzích řešíme covid, nouzový stav a další věci spojené s pandemií, tudíž nebyla šance tento bod zařadit a nemůžu si na to stěžovat, jen to konstatuji, protože to je objektivní fakt.

Proč je pro mě zákon o lobbování důležitý. Já ho beru trošičku, a někteří kolegové mi říkají, že je to to nejhorší, co jsem učinil ve své politické kariéře, jako za svoje dítě, protože jako ministr pro legislativu a lidská práva ve vládě Bohuslava Sobotky jsem roztlačil přípravu věcného záměru zákona a jsem i rád, že vláda Andreje Babiše si tenhle záměr osvojila a že si ho ponechala jako prioritu a ten věcný záměr v zásadě dotáhla až do paragrafovaného znění, které vlastně dnes projednáváme. Je to určitě nejlépe připravený návrh regulace lobbingu z těch, které kdy v historii různých návrhů dostaly šanci na projednání v Parlamentu. A také si z tohoto titulu myslím, že má největší naději na schválení, i když vstupujeme do té, bohužel, finální fáze funkčního období této Sněmovny.

Co se týče lobbingu, tak z mého pohledu jde o legitimní součást demokratické politiky, ale je to činnost, která by měla mít, a také je to zvykem v některých zemích na západ od nás, jasná pravidla. Proč dát lobbování jasná pravidla? Já si myslím, že to ani tak není bojem proti korupci, na to máme paragrafy trestního zákoníku a trestní řád, ale pro mě je z tohoto pohledu důležitější zlepšení přístupu občanů k informacím o procesu přípravy a schvalování legislativy a klíčových státních strategických dokumentů. A o čem můžeme a o čem máme diskutovat, je to, jak velká míra otevřenosti je adekvátní.

Chtěl bych také varovat v této souvislosti před poněkud naivní představou, že ruku v ruce s případnou regulací lobbingu - a opakuji, věřím, že těch deset měsíců využijeme k tomu to dotáhnout - zmizí z politiky různí šíbři a kmotři jako mávnutím kouzelného proutku. Tam si myslím, že je to myšlenka, která je bohužel realitě na hony vzdálená. Zákon o lobbování je založen na principu registrace, který sám o sobě logicky nemůže eliminovat kriminální delikty, ale jak jsem říkal, na to máme trestní právo, trestní řád, trestní zákoník - to je zase trošičku jiná disciplína.

Já nechci svoje vystoupení prodlužovat, ale jak jsem říkal, chtěl bych stručně shrnout několik myšlenek do obecné rozpravy. Dopředu avizuji, že v podrobné rozpravě navrhnu propustit návrh do druhého čtení a že z organizačního výboru máme určitě navrženo jeho projednání v garančním výboru ústavně-právním.

Jak jsem naznačil, návrh je v principu založen na registraci a transparenci registrace. Je vstupenkou k legitimní lobbistické činnosti a transparentnost je zajištěna povinným oznamováním lobbistických kontaktů právě prostřednictvím speciálního registru. Výsledkem, se kterým může pracovat veřejnost, je jednoduchý záznam, to znamená takzvaná legislativní, respektive lobbistická stopa, tedy shrnutí široké množiny osob, které se podílely na přípravě a schvalování konkrétního legislativního předpisu. Je to jednoduché a podle mého názoru je to vysoce funkční, respektive by to mělo být vysoce funkční, nicméně jako vždycky se ďábel skrývá v detailech. A já očekávám debatu a zejména na půdě ústavně-právního výboru o čtyřech otázkách či tématech. Tou první je vlastně to, co je a co není lobbista. Druhým okruhem je, kdo je lobbista. Třetím okruhem je, jak velký vůbec má být okruh lobbovaných. A čtvrtým tématem - má lobbovaný ohlašovat do registru kontakt s lobbistou? To jsou čtyři okruhy, o kterých si myslím, a vnímám to také na základě různých seminářů, které jsem navštívil, že budou předmětem diskuse.

Z otázky, co je a co není lobbing, považuji za podstatné to, zda má být z definice lobbingu vypuštěno, že se jedná o soustavnou a soustavně vykonávanou činnost. Jako soustavná činnost je lobbing definován ve vládním návrhu a je třeba říci, že při této definici vypadává veškerá ad hoc vedená komunikace, která ale může mít zásadní vliv na finální podobu konkrétní legislativy. Osobně jsem pro co nejširší legislativní úpravu a dokážu si představit, že soustavnost bude z návrhu vypuštěna.

Co se týče definice lobbisty, to bude velmi ožehavé téma. Určitě nejsem sám, kdo v posledních měsících obdržel řadu dopisů od různých komor s vysvětlením, proč ta komora nemá být zařazena mezi lobbující subjekty. Tam očekávám také velkou diskusi.

Jak velký má být okruh lobbovaných? To bude další výbušné téma. Určitě povedeme debatu, zda má být mezi lobbovanými například prezident republiky, jeho poradci, členové kabinetu ministra a řada dalších osob. Já bych chtěl upozornit spíše systémově na to, že vládní návrh nepostihuje beze zbytku, a to mám za chybu, bohužel všechny iniciátory legislativního procesu, protože mezi lobbované zatím - a budeme diskutovat samozřejmě i tuto věc - nejsou zahrnuti členové krajských zastupitelstev, kteří mají právo legislativní iniciativy, resp. kraje jako celek. Podobně chybí i města a obce, které vydávají, co se týče samosprávy, vlastní legislativní předpisy. Prostě bude určitě dobré si udělat názor, do jaké hloubky územní samosprávy by zákon měl nebo mohl jít a jestli vůbec. Třeba ne.

Sporným tématem bude i povinnost reportovat kontakty a schůzky do registru, a to především povinnost, která se týká lobbovaných, mezi které patří kromě zákonodárců samozřejmě, a možná i více než zákonodárci, úředníci státní správy. Chci říci, že beru velmi vážně odpor proti této povinnosti, pokud by se měla týkat zákonodárců, zejména těch opozičních. I přesto mám za to, že zákonem lze tuto povinnost uložit a bez ní nebude navržená regulace lobbování plně funkční. To znamená, rozumím snaze uložit takovouto povinnost.

To jsou témata, u kterých registruji jako zpravodaj - a opakuji, to není o tom, že dnes jsme otevřeli první čtení, ale ten návrh se pohybuje tady v meziprostoru mezi schválením vládou a prvním čtením už nějakých patnáct měsíců a samozřejmě se o něm diskutuje na různých fórech - u kterých jsem zaregistroval asi nejvíce protichůdných postojů. Já doufám, že se nám je podaří co nejlépe prodiskutovat v rámci jednání na výborech.

Na závěr si dovoluji připomenout, že garančním výborem byl navržen ústavně-právní výbor. Sám jsem zvědavý, jestli budou mít zájem o tento tisk ještě jiné výbory. Myslím si, že debata, která nás čeká, bude velmi široká a výživná.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji Janu Chvojkovi za zpravodajskou zprávu a širší vyjádření. Ještě než otevřu rozpravu, konstatuji došlou omluvu ministra vnitra a místopředsedy vlády Jana Hamáčka z jednání Poslanecké sněmovny z celého jednacího dne.

Otevírám obecnou rozpravu v prvním čtení. Jako první je přihlášen předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. V úvodu bych chtěl ocenit konstruktivní debatu, která tu dnes probíhá nad jednotlivými body. Koneckonců s výjimkou pana poslance Okamury se jedná v podstatě o debatu členů ústavně-právního výboru, jak to tak pozoruji.

Pokusím se být stručný, nezaměřím se na obsah toho zákona, ale spíše v obecné rovině bych jej chtěl podpořit, protože už dvakrát byl předmětem jednání mé protikorupční pracovní skupiny.

Mezinárodní průzkumy ukazují, že samotné zveřejnění lobbistů snižuje vnímání korupce v zemi. Nevěříte? Věřte. Zveřejnění lobbistů a právní úprava lobbingu má potenciál zvýšit důvěru v politiky a legislativní proces. Máme historickou šanci upevnit svoje předposlední místo v prestiži povolání před uklízečkami. Neměli bychom propást tuto šanci.

Já samozřejmě podporuji to, co tady zaznělo, že naslouchání jednotlivým zájmům je zcela legitimní a přehlednost tohoto procesu je v zájmu nás všech. Lobbing je obecně považován za součást demokratického procesu a je definován jako charakteristický projev vyspělých demokracií. Většina vyspělých států proto lobbing určitým způsobem reguluje - Spojené státy, Velká Británie, Francie, Německo, Dánsko, Polsko, Rakousko a další. Tím se zajišťuje průhlednost a legitimita celého zákonodárného procesu. To téma je velmi aktuální, na mezinárodním poli diskutované a hlavně je v praxi užívané. Regulace lobbingu je standardně doplňována nástroji proti střetu zájmů, pro vymáhání etického chování a dalšími protikorupčními opatřeními. Koneckonců o tom je celá dnešní mimořádná schůze.

My všichni víme, v jakém čase se nacházíme. Všichni víme, že to, co se nestihne projednat alespoň v prvním čtení co nejdříve, už nebude mít šanci v tomto volebním období ke schválení. Proto ta dnešní schůze i v době, kdy ta situace není jednoduchá.

Tento zákon u nás vznikal už v minulém volebním období. Pěkně o něm mluvil pan kolega Chvojka, protože u toho byl. Je to součást hodnoticí zprávy GRECO. Pokud nedokážeme takovouto úpravu přijmout v rámci tohoto doporučení, může to přijít později jako směrnice z Evropského parlamentu, jako například už nám přišla ochrana oznamovatelů. Proto je v našem zájmu zase udělat si vlastní, národní zákonnou úpravu. Pokud se tomu budeme bránit, tak to neznamená, že se tomu vyhneme.

I od účastníků protikorupční skupiny zaznělo, že je to příležitost, jak vysvětlit, že lobbing je něco důležitého a nezbytného pro poslaneckou práci. A lobbing je obecnou veřejností zatím vnímán negativně, vyvolává negativní konotace. Přitom víme, že lobbing v práci jako poslanci potřebujeme. Já budu rád, když to nikdo nebude brát jako politické téma. Měli bychom na tom spolupracovat všichni, protože se to nás všech týká.

K úpravě regulace lobbování se sešla dvakrát protikorupční pracovní skupina. Zároveň jsem všechny poslanecké skupiny oslovil s doplňujícími otázkami spojenými s regulací lobbování a vznikl komplexní pozměňovací návrh k tomu tisku, který předkládáme, ačkoliv teď jsme v prvním čtení a máme hlasovat o tom, že se Sněmovna tímto tiskem bude zabývat. Sám jsem od začátku zastáncem minimalistického řešení soustředěného na legislativní proces a z tohoto pohledu bych klidně mohl mluvit o tom zákoně jako o zákonu o lobbingu v rámci legislativního procesu. Dnes všichni členové pracovní skupiny a předsedové poslaneckých klubů obdrží elektronicky ten komplexní pozměňovací návrh.

Regulace cílí v první fázi na centrální úroveň legislativního a rozhodovacího procesu bez zahrnutí krajské a komunální úrovně. Na tom jsme se neshodli v rámci skupiny. Já předpokládám, že ti, kteří razí tento názor, předloží příslušné pozměňovací návrhy a budeme o tom tak diskutovat aspoň tak věcně jako dnes.

V rámci snížení administrativní zátěže pro lobbované, to je pro nás, je zachována povinnost zachování lobbistické legislativní stopy, to je bez povinnosti podávání periodických zpráv. Takové řešení by mělo být méně zatěžující a současně způsobilé dosáhnout sledovaného cíle. Možnost uplatnit námitky ke zprávě lobbistů ze strany lobbovaných samozřejmě zůstává zachována. V rámci transparentnosti se navrhuje v lobbistické stopě uvádět i osoby, které nebudou registrovanými lobbisty a které nemusí naplňovat definici lobbisty, ale mají vliv na konkrétní podobu zákona.

Rozšiřuje osobní působnost zákona o vládní zmocněnce a o poradce prezidenta republiky. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky do kruhu lobbovaných osob patří již podle současného návrhu. Rozšiřování osobní působnosti na další členy Kanceláře prezidenta nepovažuje ani předkladatel, ani pracovní skupina za nutné. K lobbování bude typicky docházet zřejmě možná právě prostřednictvím kancléře.

Posouvá se účinnost k 1. 1. 2021, protože je třeba připravit registr lobbistů a lobbovaných, provést výběrová řízení na zaměstnance ÚDH, kterým tato nová agenda připadne, a je samozřejmě nutné zajistit rozpočtovou stránku. To není možné v roce 2021.

Zároveň se pamatovalo, a určitě ještě budeme debatovat, o benefitech lobbistů. V návrhu je upraveno přednostní právo v rámci vystoupení veřejnosti na jednání výboru, to znamená, lobbista by byl stále veřejnost, nicméně měl by přednostní právo a lepší postavení při diskusích na výborech, lepší, vyšší úroveň přístupu do eKLEPu nebo možnost vstupu do Poslanecké sněmovny, což vše se dá řešit nelegislativní cestou.

Děkuji za pozornost a prosím také o podporu v prvním čtení tohoto tisku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny za vystoupení a budeme pokračovat v rozpravě, a to vystoupením pana poslance Stanislava Grospiče a připraví se pan kolega Navrkal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, asi příliš nikoho nepřekvapí, když řeknu, že nejsem přítel lobbingu ani tohoto zákona a nijak mě nemrzí, že už delší dobu na rozdíl od jiných zákonných předloh leží v této Poslanecké sněmovně a trvá poměrně dlouho, než bude projednání, zřejmě spatří světlo světa v Poslanecké sněmovně a bude projednán i samozřejmě druhou komorou Parlamentu České republiky a případně podepsán prezidentem České republiky a budeme se jím tedy řídit, nebo budoucí poslanci se jím budou tedy řídit a budou jím tedy vázáni.

Já si na rozdíl od předkladatelů myslím, že legalizace lobbingu je velice nebezpečnou cestou - a to si myslím na rozdíl i o Evropského parlamentu, kde je úprava lobbingu v rámci poslanců Evropského parlamentu - k velkému prostoru pro zvýhodňování určitých okruhů osob, byť za nějakých pravidel a registrování, a také k otevírání obrovského prostoru pro korupci, s kterou tady vlastně bojujeme. A již se téměř všechny politické strany zavázaly, že budou korupci potírat a budou proti ní bojovat. Takže si myslím, že ten návrh zákona sám o sobě nijak nepřispěje ke snížení trestné činnosti, ovlivňování poslanců, regulování, přijímání moudrých či nemoudrých rad či jiného lobbování, to znamená, prosazování nějakých vhodných, méně vhodných pozměňovacích návrhů.

Dám příklad z vlastního výboru ústavně-právního například, kde řada různých společenských organizací, spolků, nadací, neziskových organizací vždycky dostává prostor, nikdy se nestane, že by nedostaly prostor, a snaží se představit a obhájit svoje názory, ale činí tak i stavovské komory, advokátní, exekuční, notářská. Je to legitimní, ale bál bych se označit to za lobbing a začít posuzovat tyto věci jako formu lobbingu.

Co si myslím, tak ten zákon je napsán velice těžkopádně. Je napsán velice těžkopádně, bude vytvářet prostor pro budoucí soudní spory, bohužel i pro ty, kteří se budou zabývat problematikou mandátovou a imunitní a budou také vytvářet do budoucna řadu precedentů a vlastně umožňovat vytvářet tady další skupinu rentiérů, což není úplně asi to správné, kteří nebudou žít z vlastní práce a přínosu pro společnost, byť budou platit samozřejmě daně, ale budou žít vlastně z toho, že budou zprostředkovávat informace, poskytovat je a obchodovat s nimi. A to si myslím, že by demokratický parlament měl umět eliminovat. Že by si nemusel zrovna brát příklady - ne ze všech, ono to není ve všech evropských parlamentech, nebo parlamentech světa - které nejsou nejvhodnější. Když jsem měl možnost třeba hovořit s kolegy v Rakousku, v Itálii, v Řecku a v Německu, tak přiznali, že s tím mají docela velký problém. Třeba takový parlament italský každý týden řeší nějaký spor, zda, či onen poslanec nahlásil, či nenahlásil svůj kontakt s lobbistou, zda šlo o lobbistu, zda porušil, či neporušil nějaké to pravidlo. A to je třeba skutečnost, kterou je třeba zvážit.

Teď už budu jenom stručný. Všimněme si paragrafu 5, registr lobbistů a lobbovaných. Kdopak ho asi vede? Zřizuje se registr lobbistů a lobbovaných, dále jen registr, jako informační systém veřejné správy a tímto správcem registru je Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, dále jen úřad. Úřad zajistí možnost veřejného nahlížení do registru prostřednictvím svých internetových stránek v rozsahu údajů uvedených... a tak dále a nebudu dál citovat. Tedy úřad, s kterým mnohá z politických stran a hnutí zde zastoupených vede nejrůznější boj z hlediska toho, zda jejich účet je transparentní, zda jsou tedy nuceny si vybrat jinou banku, kterou jim tento úřad nadiktuje. Zase staví vlastně nad ústavní systém, protože to je úřad neúřad, on patří k ústředním orgánům, ale není to úřad na úrovni ministerstva, je to výkonný úřad, neměl by stát nad parlamentem, ale přesto diktuje politickým stranám podmínky a dohlíží na ně, tak tento úřad bude ještě navíc, dostane silnou pravomoc ovlivňovat a kontrolovat, kdo je či není lobbistou, jak bude tento člověk posuzován, a bude na něj podávat i ona oznámení, o kterých jsem tady hovořil.

Já si z tohoto titulu dovolím tady navrhnout zamítnutí tohoto zákona, a pokud neprojde, tak jeho vrácení k přepracování. Vede mě k tomu už jen ta úvaha, která tady zazněla od pana zpravodaje, že vlastně ten zákon stihne osud tak jako mnoho dalších zákonů, a přednedávnem jsem tady hovořil o stavebním zákonu. Hodíme ho do koše, už je připravený zcela nový komplexní pozměňovací návrh a ten vlastně budeme projednávat. Čili děláme práci naprosto zbytečnou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi, nyní pan poslanec Navrkal a připraví se pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Navrkal: Dobrý den, dámy a pánové. Tak po roce konečně tedy se dostal na pořad jednání Sněmovny tento návrh zákona. My jsme se jako Piráti na to těšili už dlouho, protože pro nás je to hlavně narovnání poměrů vzhledem k tomu, že my už své lobbistické kontakty vykazujeme od roku 2012, a jak uvádí ta důvodová zpráva i někteří moji předřečníci, tak už podobnou úpravu přijalo mnoho evropských států.

V důvodové zprávě bychom se také všichni mohli dočíst, že jde o investici jenom v řádu stovek tisíc korun pro zavedení toho registru, a co se týká navýšení počtu úředníků, tak půjde o jednotky, tudíž si můžeme velmi levně pořídit značné zvýšení transparence rozhodování osob, u kterých je vlastně nakoncentrována největší veřejná moc, což by mělo posílit právě důvěru široké veřejnosti v politiku obecně, a to je, věřím, zájmem všech z nás jak tady sedíme. Ten návrh má sice nějaké problémy, ale my jsme tedy určitě pro.

Mezi ty problémy, které bychom rádi chtěli v průběhu projednávání tohoto zákona tady v Poslanecké sněmovně vyřešit, určitě patří to, že to reportování by mělo probíhat nikoli až za čtvrtletí zpětně souhrnně, ale přišlo by nám výrazně lepší, kdyby to bylo vždycky třeba třicet dnů od uskutečnění toho daného lobbistického kontaktu. A také nám nevyhovuje ten úzký záběr té vůbec jako definice lobbingu, čeho se všeho týká, protože nyní jde vlastně jenom o přípravu právních předpisů a koncepčních dokumentů na úrovni vlády a dle našeho by se to mělo rozšířit alespoň o oblast rozhodování, co se týká výběru do dozorčích komisí, rozdělování dotací a udělování veřejných zakázek.

To je tedy za Piráty asi vše. A prosil bych, abyste tedy nehlasovali pro zamítnutí, jak tady navrhoval kolega Grospič. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Navrkalovi. Nyní pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, dneska to bude asi takové dopoledne ústavně-právního výboru, jak to tak vidím a jak už tady konstatoval pan předseda Sněmovny Radek Vondráček.

Jakkoliv jsem byl k minulým dvěma tiskům, řekněme, lehce kritický, přesto s nějakým pochopením pro to, co je v nich obsaženo, tak k tomuto tisku jsem čistě jenom kritický. Pokládám za fatální chybu, že se jím pokoušíme vůbec zabývat, protože je to typické odškrtnutí si vládní priority nacpané tam nějakými transparentními organizacemi a GRECO a podobnými skupinami transparentních teroristů, kteří ovlivňují vládu, a bez toho, aby bylo absolutně rozmyšleno, co se tím má uskutečnit, co je cílem, kde jsou problémy v České republice a jestli ty navrhované mechanismy k řešení problému vůbec nějakým způsobem vedou. Napíšou si to vládní úředníci, jejichž jediným klíčovým zájmem je samozřejmě, aby se to jich netýkalo, a my tady v takové blahosklonné polobezvědomosti začneme schvalovat dramatickou regulaci nás samotných, aniž bychom o ní přemýšleli.

Já chápu věty pana předsedy Sněmovny, který říká, že samotné přijetí zákona o lobbingu nějakým způsobem zlepší nebo vylepší vnímání korupce v dané zemi. Ale jestli si opravdu někdo v této zemi myslí, že problémem je přijímání legislativy, že zásadní lobbing a zásadní problémy této země jsou v přijímání legislativy, tak mám pocit, že žije v úplně jiné zemi než já. A ukazuje se to dnes a denně. Všechny ty tajné schůzky se přece vůbec netýkají legislativy, ale týkají se toho, kdo bude vybírat vakcíny, kdo bude dostavovat to či ono. Ty veřejné zakázky jsou tím skutečným, skutečným problémem. Není to legislativa. Není to legislativní proces v Poslanecké sněmovně a v Senátu, který je dneska už tak transparentní, že nám ho může řada západních států naopak závidět.

K tomu pojetí, které nám bylo přineseno. Volí se ten nejzvrhlejší evropský model, který říká, bude tady nějaký lobbovaný, bude tady nějaký lobbista a vzájemně budou konfrontováni, kdo říká pravdu. Já říkám, že tento model je v rozporu s Ústavou České republiky. Jakýkoliv požadavek na jakéhokoli poslance nebo senátora, aby hlásil všechny kontakty, které s někým měl, je v rozporu s článkem 28 Ústavy České republiky, který jednoznačně stanoví: poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem. Toto je ustanovení, které samozřejmě žádný z těch vládních legislativců nikdy neotevřel, protože je Ústava nezajímá. O těch skupinách, které nás tady tlačí ke zdi už ani nemluvě. Ale toto je ustanovení, které do té Ústavy bylo v roce 1992 napsáno, a bylo napsáno zcela záměrně, aby zákonodárný sbor měl ochranu před výkonnou mocí a mohl si získávat informace jiné, než které mu velkomyslně poskytne výkonná moc. Aby měl možnost se scházet a nemusel o tom nikdy nikomu nic hlásit. Nemusel vydávat svědectví dokonce ani před například orgány činnými v trestním řízení. Mohl se scházet a mohl svobodně se pokoušet každý poslanec zjišťovat, co se v té zemi, co se v té výkonné moci děje.

Na to se dneska úplně zapomnělo. Hrajeme si na to, že budeme navzájem, lobbovaní a lobbisté, něco hlásit. Bude tady orgán výkonné moci, Úřad pro dohled nad politickými stranami, který to bude posuzovat a který bude říkat: Spáchali jste, nebo nespáchali jste? Mně přijde, že pokud něco takového přijmeme, tak jsme se úplně zbláznili. Kdokoli z nás zvedne pro tento návrh zákona ruku, tak předpokládám, že tím sděluje, že tady v příští Sněmovně už nechce sedět, protože podle tohohle se opravdu fungovat nedá. Opravdu fungovat nedá. A je to přímá cesta k tomu, jak kteréhokoli zákonodárce, ale kteréhokoliv zákonodárce absolutně zdiskreditovat!

Přijde skutečný zločinný lobbista - a já proti lobbistům fakt nic nemám, bylo to tady řečeno opakovaně. Myslím, že jsou to skupiny, které nám přinášejí nějaké informace, a záleží na nás, jak s těmi informacemi naložíme a jestli jich používáme k blahu všech, nebo jestli se necháme ukecat pro nějaký dílčí, partikulární zájem. To je pak už jenom naše chyba. Ale to, že nám ty informace nosí, je naprosto v pořádku. A naším cílem je vědět o těch věcech pokud možno ze všech úhlů pohledu a pak se mezi nimi pokusit spravedlivě, spravedlivě rozhodnout a hledat, řekněme, to největší dobro nebo tu největší míru konsenzu. Ale pokud přistoupíme na to, že lobbista za námi přijde, já napíšu nějakou zprávu, on napíše jinou, a mě začne obtěžovat státní úřad a říkat, jak to, že oni napsali něco jiného - každého zákonodárce takhle zdiskredituju. Každého zákonodárce takhle zdiskredituje. A nebude proti tomu obrany. A mezi těmi, kteří se skutečně scházejí nesprávně a nechávají se lobbovat k věcem, tak tam přijdou na začátku, odevzdají si navzájem dva papíry, které pošlou lobbovaný a lobbista na druhou stranu, a bude všechno v pohodě.

Je to úplný nesmysl, to, co je nám předloženo v této podobě. Úplný nesmysl. Hlásit každý lobbistický kontakt. Já, dobře, možná že patřím k těm poslancům, kteří jsou ve veřejnosti lehce známější, ale myslím, že zdaleka ne tak jako třeba členové vlády nebo lidé jako Dominik Feri. Ráno, když jedu tramvají do práce, nebo večer, když se vracím, dvakrát, třikrát za tu cestu mě někdo zastaví a něco mi řekne. Většinou jsou to jenom taková sdělení, jako bojujte, nebo konečně už sejměte tuto vládu. Ale někdy vám řeknou i něco jiného. Je to lobbistický kontakt? Je to přání toho občana. Přijdete-li na jakékoliv profesní sdružení, na jakékoliv profesní sdružení, projdu, osloví mě dvacet lidí. Já půlku z těch lidí jsem možná někdy viděl, nepamatuji si, kdo jsou, musel bych si v tu chvíli říkat o vizitky, a něco mi sdělí. Mělo by se udělat to či ono. Je to lobbistický kontakt, nebo to není lobbistický kontakt v pojetí vládního návrhu zákona? Já se obávám, že je. Já se obávám, že je. Ale jenom říkám, že nejsem schopen nic takového hlásit, protože bych nedělal nic jiného, než hlásil.

Jestli si tak Piráti chtějí dělat doma, pro mě za mě, ať si dělají. Já jsem řekl, že jestli budou podávat takto hlášení i o stycích v Poslanecké sněmovně, tak se s nimi přestanu stýkat. Pochopili, že o stycích na pracovišti se takto hlášení podávat nedají. Ale ať si to každý dělá dobrovolně. Jenom odmítám, aby mi to přikázal zákon, abychom si to sami jako blázni schválili a ještě stanovili, že nad tím nedbá Poslanecká sněmovna nebo nějaký její orgán, ale že nad tím dbá Úřad pro dohled nad politickými stranami. Toto pokládám za úplný omyl, a proto jsem jako velmi nešťastný z toho, že si to tady pokoušíme v takové té takzvaně dobré víře - my vyhovíme tomu lidu, my vyhovíme těm pár neziskovým organizacím, které na nás vytvářejí tlak, těm mezinárodním organizacím, GRECO a dalším. Oni nás druhý den pochválí v novinách a budeme si schvalovat věci, které jsou pro nás zcela nerealizovatelné, anebo pokud by realizovatelné byly, tak tu práci tady fakt zničí a staneme se už jenom, jenom čistým přívažkem vlády, protože se nebudeme scházet pro jistotu vůbec s nikým a budeme jenom hlasovat, ano, máme důvěru ve vládě, nebo ne, nemáme důvěru ve vládě. Všechno, co nám předložíte, my schválíme. Já tohleto nepokládám za správné a dobré.

Pokládal bych za nejsprávnější, abychom vládní návrh zákona vládě vrátili k přepracování. Nemám chuť to přepisovat na ústavně-právním výboru. Přes to, co nám tady řekl předseda Poslanecké sněmovny, že má připraven nějaký komplexní návrh. A já jsem se samozřejmě do těch připomínek, které probíhaly a které směřovaly k panu předsedovi, připojil, pokoušel jsem se o svoje postoje do nich. Ale bude to spousta práce, na kterou nemáme čas a kde si vůbec nejsem jist, že na konci budu mít výsledek, ze kterého budu schopen s poctivostí a s upřímností říct Poslanecké sněmovně: pro tohle už můžete, můžete hlasovat. Myslím, že by to měla přepracovat vláda. Nic se nestane, když nebudeme mít v tomto volebním období ten zákon, tak bude holt v příštím. Slibuje se asi tak patnáct let. Myslím, že se svět ani nezhoršil, ani nezlepšil kvůli tomu, že nemáme zákon o lobbování. A ještě tak, jak nám tady nadefinoval předseda Sněmovny o lobbování v legislativním procesu.

Mnohem zajímavější by bylo se zabývat lobbováním v tom výkonném procesu, v tom rozhodování, v tom zadávání zakázek, vypisování dotací a dalších věcí. Ale toho se samozřejmě vládní úředníci a zřejmě vláda jako celek výrazně bojí, tak do toho se zasahovat nebude. Legislativní proces je postižen jenom na úrovni vlády a jejích členů, případně jejích poradců. To zase za všechno mohou jenom ti politikové, to je typický projev myšlení skupin, které k tomuhle tlačí. Úředníci nikdy za nic nemohou, přestože všichni vědí, že je nejjednodušší přijít za úředníkem a tam si prosadit svůj partikulární zájem. Když to dojde až na tu vládu, tak už se tím nikdo nezabývá.

Mluví se tady o lobbistické stopě za situace, kdy vláda sama nám přiznává, že některé návrhy zákonů není schopna sepsat, naposledy stavební zákon. A píše to pro ni ve spojenectví Hospodářská komora s nějakou advokátní kanceláří. Já to dokonce nepokládám za nic úplně špatného, ale - a teď vůbec nechci zabíhat do podrobností stavebního zákona - ale ten samotný fakt nasvědčuje, že ne vždy všechno se dá, ale zato všichni, kdo si nechají od někoho zpracovat návrh na změnu zákona, mají prokazovat nějakou lobbistickou stopu, a kdo jim to vlastně zpracoval a co za to dostal nebo nedostal. Je to opravdu pochybené.

Já se domnívám, že kdybychom měli jít cestou, a doufám, že mi teď dámy i pánové prominou, aby se vlk nažral a legislativní proces mohl pokračovat dál, tak řekněme, že bude existovat, a tak je to běžné v těch zemích, které skutečně nějakým způsobem fungují, že bude existovat nějaký registr lobbistů, který může být poměrně pak širší a otevřený, a nebude probíhat nekonečná hádka o tom, jestli tam mají být ještě kraje a obce, nebo jestli tam mají být komory zřizované ze zákona, nebo komory zřízené jako veřejnoprávního charakteru a další a další. Řekněme, že existuje registr lobbistů, pak musíme říct, že registrace do takového registru lobbistů něco těm lobbistům přináší, například vstup tady do prostor našich a Senátu, možná vstup do nějakých databází, že jim to bude k něčemu dobré, protože jinak to nikdo dělat nebude, a že oni podávají případně zprávu o tom, jakými tématy se zabývají, potenciálně s kým se potkali a co se mu snažili podsunout, nebo jak to chcete říct - o čem se ho snažili informovat. To pokládám za jako maximálně možnou míru.

Pokud v zákoně budou jakékoliv pokusy o regulaci toho, co máme dělat my, pokládal bych za naprosto fatální chybu, abychom pro to my hlasovali. Prostě máme tady dost zákonů o střetu zájmů, dost pravidel, která nám říkají, co smíme, co nesmíme dělat, kde smíme a nesmíme přijímat případné dary, platby, odměny, co všechno musíme hlásit. Tak já už fakt nechápu, proč bychom měli ještě hlásit, s kým se potkáváme a za jakým účelem se potkáváme.

Navrhuji, abychom návrh zákona vrátili vládě k dopracování, protože se mi fakt nechce to přepisovat tady, na půdě ústavně-právního výboru a Poslanecké sněmovny. Pokud by takový návrh nebyl přijat, tak navrhuji, abychom alespoň prodloužili lhůtu u tohoto - tady u toho příštího já samozřejmě vystoupím i v souvislosti s ním - zákona o dvacet dnů, protože i to - nejsprávnější by bylo, aby přišla vláda s návrhem, který bude regulovat nejenom legislativní proces, ale i výkonný proces, bude regulovat i na úrovni minimálně krajů a některých větších obcí a bude regulovat zejména to, kde se skutečně ten tlak dneska objevuje a projevuje, a to je to vydávání veřejných peněz ve všech podobách včetně dotací, stanovování programů těch dotací a dalších věcí. To nejsme schopni vypracovat. A dále pak to musí být na mnohem širší vrstvu státních úředníků a i některých představitelů samosprávy. Pak by se ten zákon projednat dal. Pokud nám tady zůstane jenom tato minimalistická, řekněme, legislativní verze, pak je jediná možnost ho výrazně omezit a nechat v něm tedy skutečně jenom registr lobbistů. Ale zase z něj vypadávají všichni ti, jejichž cílem není vůbec ovlivňovat právní předpisy přijímané Parlamentem, ale jejichž cílem je například ovlivňovat podzákonné předpisy, kde vás ujišťuji, že mnohdy zájem na tom, jak dopadne podzákonný předpis jednotlivých skupin se tam pohybujících, je možná ještě mnohem vyšší než na tom, jak dopadne zákon jako takový. Asi si všichni vzpomeneme na advokátní, případně exekutorské odměny z poloviny předminulého desetiletí.

Děkuji za pozornost. Navrhuji, abychom návrh zákona vrátili vládě k přepracování. Pokud ne, abychom prodloužili lhůtu o dvacet dnů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Pan poslanec František Navrkal se hlásí s faktickou poznámkou a připravena je Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Navrkal: Tak, děkuji za slovo. Já bych tedy jenom krátce zareagoval vaším prostřednictvím na pana kolegu Bendu. Mě tedy zaujalo tam víc věcí, ale za ty dvě minuty to nestihnu všechno říct.

Co se týká té definice lobbování, tak tam má jít o soustavnou činnost. Takže když se s někým potkáte v tramvaji, tak na to se to nevztahuje. Také se to vztahuje už tedy v té dnešní podobně na ty podzákonné normy. A co se týká toho vydávání veřejných peněz, tak to s vámi naprosto, naprosto souhlasím.

Co se týče tedy toho, že o těch přestupcích rozhoduje ten Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, o tom jsme se už bavili. Stejně tak třeba v případě toho zákona o střetu zájmů, tak tam rozhodují zase místně příslušné úřady. Známe to třeba v případě pana trestně stíhaného předsedy vlády Babiše, kde rozhodoval Městský úřad v Černošicích a Krajský úřad Středočeského kraje. Neříkám tedy, že to je jako takhle správné určení těch úřadů, ale rozhodně to není nějaká novinka.

A co se týká toho, že by to nějak jako nás blokovalo nebo tak, tak tomu já tedy jako pirát opravdu nemůžu rozumět, protože, jak jsem říkal, my už to takhle děláme dlouhodobě a rozhodně nám to nijak nebrání v tom se s lidmi setkávat, setkávat se s různými těmi spolky, dalšími organizacemi, které mají třeba nějakou odbornost, mají co říct k tomu výkonu našich veřejných funkcí, a nečiní nám to nějaké zásadní problémy.

No, měl bych toho dost, ale dochází mi čas a nechci tady dál zdržovat. Tak děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Navrkalovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Marka Bendy. A já jsem se přihlásil s přednostním právem také do rozpravy. Předám řízení schůze. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jenom krátce zareaguji na pana kolegu Františka Navrkala, vaším prostřednictvím. Já jsem právě upozorňoval na to, že jak já poznám v té tramvaji nebo na té schůzi, jestli ta osoba je lobbista, nebo není lobbista? Jsem schopen ho v tu chvíli lustrovat? Jsem schopen jít do seznamu a zjistit, kdo to byl? To je věc, kterou já nepoznám. To, že pro něj je to soustavná činnost, že on se někde registruje, no to je na té druhé straně. Ale jak já poznám, kdo je ta druhá strana? To opravdu poznat schopen nejsem.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně vlády, paní a pánové, víte, já si myslím, že to naše rozhodování o tomto zákoně, já nemám nic proti tomu, aby ČR měla zákon o lobbingu. Opravdu ne. Ale myslím si, že každé naše rozhodování musí vycházet z toho, že respektujeme tento dokument, Ústavu ČR.

Položme si otázku. Jsme parlamentní demokracií? Platí článek 2 Ústavy ČR? Platí článek 5, že tvorba ústavních orgánů je dána svobodnou soutěží politických stran? Nebo jsme jakousi exekutivní republikou, kde byrokracie rozhoduje o tom, co smí a co nesmí lidem volené orgány? To je přece zásadní, absolutně zásadní. Už vznik Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran byla zásadní ústavní chyba. Protože jestliže máme tu kontrolu svěřenou úřadu, který ani není ústředním orgánem státní správy, jakýmsi kvaziúřadem, je ústavní nesmysl. My jsme přece tenkrát hlasovali o tom, že to svěříme alespoň Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, který je zakotven v Ústavě ČR. Tak to přece mělo nějaký smysl. Ano, mohli jsme oddělit tu kontrolu hospodaření politických stran od Poslanecké sněmovny, mohli jsme ji svěřit jinému, v Ústavě přesně definovanému úřadu, který je nadán tou kontrolní pravomocí vedle tedy těch tří základních pilířů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ale my jsme si udělali jakýsi kvaziúřad, který rozhoduje o tom, jak má vypadat nebo nemá vypadat svobodná soutěž politických stran. A ze svobodné soutěže politických stran vzniká politický režim. To platí a platilo od dob Montesquieua opravdu celá staletí. A dělba moci je přece základním principem demokratického právního státu.

Když se podívám do toho zákona, je mi opravdu smutno. To už je eintopf, protože ani guláš to není, ten má taky aspoň nějaká pravidla, že se nejdřív dává ta cibulka, a pak teprve to maso. Ale tohleto je úplný nesmysl. Jako já opravdu souhlasím s tím, že je potřeba lobbing nějakým způsobem legislativně řešit. Ale jestli ho budeme řešit v rozporu s Ústavou ČR, v rozporu dělby moci, tak nemůžeme dosáhnout toho, aby to byl zákon dobrý a funkční.

Málokdy souhlasím s Markem Bendou v politické rovině, ale tady přesně mluvil o tom, jaká je ta rovina toho ústavního rozhodování. A to je pravda. To přece není o přetahování se politických stran. To je o tom, jestli pořád držíme, že tento stát je demokratickým právním státem a parlamentní demokracií.

Už jednou jsme udělali fatální chybu a já jsem šťastný, že jsem se na tom nepodílel, když jsme řekli, a bylo to přání většiny, že prezident republiky bude volen přímo. Ano, bylo to rozhodnutí, já jsem ho respektoval. Ale upozorňoval jsem v té době velmi nepopulárně, protože média tlačila úplně něco jiného, že je potřeba zavést přímou volbu. Ale my jsme zavedli přímou volbu a neudělali jsme nic ve vztahu mezi prezidentem republiky, Poslaneckou sněmovnou, Senátem a vládou. Nic. A teď se dohadujeme o tom, jestli přímo volený prezident smí mít takové pravomoci, nebo nesmí. Nesmysl. Přece to jsme si měli vyjasnit předtím, než jsme ten zásah do Ústavy udělali. Já to respektuji, jsem rád, že máme přímou volbu prezidenta republiky, chodím k těm volbám, hlasuji v těch volbách, ale nemohu přijmou to, že jsme dodnes - kolik je to, sedm let poté - nebyli schopni dát ten přímý vztah mezi přímo voleným prezidentem, Poslaneckou sněmovnou a vládou, případně soudy, protože jsme nedotáhli ten krok do konce, abychom udrželi parlamentní charakter naší republiky. Ten tlak na poloprezidentský systém tady přece je, všichni ho vnímáme. A jestli zleva, nebo zprava, to přece není podstatné. Podstatné je, že se nedržíme těch nejzákladnějších ústavních článků.

A já vnímám velmi nebezpečné trendy v té korupci, a proto znovu opakuji, ano, jsem pro to, aby byl zákon o lobbingu, ale aby opravdu odpovídal Ústavě ČR. A nemůžeme to udělat tak, že ti, kteří budou tím zákonem nějakým způsobem přinuceni k dalším povinnostem anebo nadáni právy, aby svým způsobem byli postaveni níže, než je právě ono postavení v dělbě moci. To není možné. My přece musíme dobře vidět, a projednávali jsme to tady jako první bod dnešní schůze, o tom, že pokud soudní moc se vymkne tomu rozdělení v dělbě moci, tak že ten, promiňte mi, justiční stát může být nebezpečnější než stát policejní. Protože při spojení policie a státního zástupce a obvinění nebo obžalobě jednoho tady pořád mám soudy, které to mohou napravit. Ale pokud soudy řeknou, vy nemáte pravdu, ten zákon je špatně a ten zákon udělejte podle toho, jak my ho chceme jako soudci, tak se dopustíme té největší chyby. Protože oddělení těch mocí je to nejpodstatnější v tom, aby ta vyváženost tady zůstala, aby charakter, parlamentní charakter republiky byl zachován. Nezlobte se na mě, ale tento návrh tomu neodpovídá.

A ona registrace u úřadu. Vám to fakt nevadí? Vám to nevadí, že ponížíte ty, kteří přijdou po nás a budou se odpovídat úřadu, který bude rozhodovat o tom, jestli se mu líbíte, nebo nelíbíte?

V minulosti jsem to už jednou použil a vrátím se k tomu. Jeden významný funkcionář systému státního zastupitelství mi řekl, že byl obviněn konkrétní člověk a policie dokázala dvakrát za sebou ho při cestě k soudu zadržet, on se tam nedostavil k tomu soudu, přijel pozdě a měl rozsudek pro zmeškání. Proto u některých lidí, ať jsou to poslanci, soudci, ať jsou to státní zástupci, musí existovat imunita proti zásahu cizí moci do té moci druhé, respektive třetí. To je princip té imunity, aby jedna moc nemohla zneužít svého postavení vůči moci druhé.

A my si tady připravujeme zákon, který řekne: úředník bude vládnout nad tím, kdo každé čtyři roky předstupuje před občany a skládá svůj účet. Ale ten úředník nepředkládá žádný účet, ten je chráněn zákonem o státní službě. A promiňte mi, ten zákon se v roce 2014 opravdu nepovedl. Jeho předchůdce, který byl platný, ale nikoliv účinný, od roku 2002 byl stokrát lepší.

A já bych se nerad dopustil toho, abych musel vysvětlovat občanům: promiňte mi, já jsem se tenkrát rozhodl, že pro něj nebudu hlasovat, měl jsem pro to své dobré důvody. A oni se mě budou ptát: a co jste řekl, jak jste vystoupil? Nestačí to hlasování. Protože uvědomění si těch základních principů je u každého hlasování o každém zákoně to nejpodstatnější.

Souhlasím s tím, že tento návrh zákona nemůže být v současné podobě podán. A pokud pan předseda Poslanecké sněmovny řekl, že je tady komplexní pozměňovací návrh, tak je to důvod jak pro zamítnutí, tak pro vrácení k přepracování. Protože to je už Poslanecká sněmovna, která v podstatě říká vládě: v tomto návrhu vlády je zásadní chyba, je v ní založeno nerespektování dělby moci v tomto státě. A v tom případě bez rozdílu politických stran se musíme moci zákonodárné, tedy Senátu a Poslanecké sněmovny, jako poslanci zastat. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Kateřina Valachová je přihlášena jak s faktickou poznámkou, tak do rozpravy. Ale máte slovo v rozpravě, nikdo jiný se nehlásí s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Já chci ještě učinit faktickou poznámku, pane předsedající, v té probíhající rozpravě.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Můžete učinit faktickou poznámku.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Musím říct, že asi nejzásadnější informace, která tady v té rozpravě zazněla, je, prostřednictvím pana předsedajícího kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně spravedlnosti, vážená vládo, že poslanec Marek Benda po třiceti letech poslanecké práce ve Sněmovně má strach, že nepozná lobbistu a splete si ho v tramvaji s voličem. Myslím si, že to je absolutně zásadní, a to je potřeba si zapamatovat. A paní ministryně spravedlnosti, to je opravdu hrozba. Takže tolik poznámka.

Vrátím se ke svému původně připravenému příspěvku. Zákon o lobbování, vážené kolegyně a kolegové, tak jak byl předložen, ostatně jako většina zákonů, které se předkládají Poslanecké sněmovně, není dokonalý. Musím říct, že otázka toho, jak přistoupit k lobbování v České republice, v Parlamentu, k tomu, jak jsou nebo nejsou ovlivňovány zákony, se vede dlouhou dobu. Jenom já za svou profesní dráhu se účastním této debaty na různých fórech, v různých pozicích profesních a odborných, dvacet let, ať je to otázka mého působení za doktora Motejla v kanceláři ombudsmana, nebo v legislativě kanceláře Senátu, ve vedení náměstkyně pro legislativu a lidská práva, místopředsedkyně Legislativní rady vlády nebo dlouholeté odborné činnosti v odborných komisích Legislativní rady vlády.

Z tohoto pohledu, z toho odborného, profesionálního hlediska právníka musím říct, že to není jednoduchá věc najít rozumná pravidla lobbování, která z nás neudělají otroky papírů a hlášení, ale skutečně budou vést k tomu, že veřejná debata o zákonech, o tom, jak mají být věci v naší zemi uspořádány, se vede veřejně, transparentně. Každý, kdo přichází s nějakým svým odborným názorem, má pro to své argumenty, ať se jedná například o zájmové skupiny všeho druhu, co si dokážete představit, ale že tyto zájmové skupiny mají odvahu se k této své činnosti a lobbování zcela veřejně přihlásit, mají silné argumenty, které nemusí skrývat před veřejností, naopak mají zájem je zveřejnit.

A potom tady v Poslanecké sněmovně může na plénu, ve výborech, veřejně, probíhat rozprava poslanců, která je střetem zásadních argumentů, různých pohledů na danou věc, kterou máme my, poslanci a poslankyně. A tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme, žádný zákon o lobbování, je to jenom naše odpovědnost, ústavní odpovědnost uvážit, zvážit všechny argumenty a samozřejmě rozhodnout o nových zákonech, změnách zákonů, v hlasování. To je pro mě lobbování. A to, že žádná pravidla v tuto chvíli nemáme, je určitě špatně a měli bychom se shodnout na tom, jak taková rozumná a poctivá pravidla pro otevřenou a transparentní veřejnou debatu o zákonech a o tom, jaké zájmové skupiny uplatňují své argumenty a názory pro ovlivnění zákonů, jak je upravit. Jak už jsem zmínila, ta odpovědnost je skutečně naše, poslanců a poslankyň, potud souhlasím s předřečníky, a je to vlastně ústavní záležitost. Protože schvalování zákonů je věcí Parlamentu a zákon o lobbování na tom tady opravdu nic nezmění. Co je ale podstatné, je, a je to také klíčové, je to věcí Parlamentu a nás jako zástupců lidu, kteří jsme vzešli z voleb.

Lobbování je tedy jakýmsi ovlivňováním výsledku, jak vypadají zákony této země. Tady to bylo, je a bude tak, jak je to v jiných zemích. Lobbování určitě nezmizí ani se neomezí tímto zákonem. Z mého pohledu bychom měli usilovat o to, abychom našli shodu napříč politickým spektrem, aby došlo k určitému zkvalitnění, řekněme, té "války argumentů" s cílem dosáhnout co nejzásadnějšího, správného a věcného výsledku.

Je také důležité podle mého názoru, aby bylo jasné, kdo a jak zákon ovlivnil, a je tak jasné a transparentní, jaký účel, cíl, výsledek tím sledoval, a tedy z této legislativní stopy, chcete-li, jde také číst důsledky tohoto lobbování. A to nejen na zákon, protože upřímně, zákon je nějaká souhra v lepším případě paragrafů, ale i výsledek v praxi, protože o to upřímně řečeno běží.

A proč je důležité znát tu legislativní stoupu a výsledek v praxi? No z jednoduchého důvodu. Protože je potřeba také samozřejmě mít možnost v demokratické společnosti z toho vyvodit odpovědnost. To je pro demokracii důležité. Tou odpovědností vůbec nemyslím nějaké hony na lobbisty, to není podstata věci. Odpovědnost, a na to je dobré upozornit, vždy leží na těch, co zastupují lidi. To znamená, to jsme my, poslanci a poslankyně na základě voleb, a zákony hlasujeme, měníme, schvalujeme je. A ta transparentní kontrola veřejnosti, to znamená našich voličů - a asi kolegové a kolegyně potvrdíte, že těžko byste někdo řekl, že se svých voličů bojíte nebo bojíme - tak ta je v demokracii a demokratické společnosti podle mého soudu absolutně nezastupitelná. Je to naše odpovědnost. A ta se zase, jak je to běžné - nikdo nic lepšího nevymyslel za tisíce let - ta se odrazí ve výsledcích voleb, v hodnocení našimi voliči v následujících volbách.

Myslím si, že zákon o lobbování určitě, dovolte mi tu nadsázku, kolegové, bude velmi lobbován, takže si to můžeme vyzkoušet v té veřejné transparentní debatě už ve výborech, ale i na plénu Sněmovny. Určitě dozná změn. A já věřím, že nám půjde o to, aby tím výsledkem bylo zkrátka jenom to, že veřejná aréna o schvalování zákonů má být veřejná, že má být jasné, kdo co ovlivňuje, s jakým cílem a výsledkem. A že to naopak žádným způsobem neoslabuje naši ústavní roli, ale pokud to uděláme správně, pravidla o lobbování, tak by to naši ústavní roli zástupců lidu, poslanců a poslankyň, mělo posílit.

Dopředu avizuji, že s ohledem na rozpravu, která doposud probíhá, původně jsem to neměla v úmyslu, ale s ohledem na předcházející rozpravu avizuji, že jako předsedkyně stálé komise pro Ústavu budu chtít přikázat tento zákon o lobbování k našemu projednání.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, tak já tady poslouchám tu debatu. No, říkat, že člověk, který mě osloví v tramvaji, je volič, je odvážné tvrzení. Já si vůbec nemyslím, že to musí být pravda, ale samozřejmě je to věc názoru, možná jsem špatně paní poslankyni pochopil.

Ale dovolte mi tady říct jednu věc, a začíná to být takový nešvar, když sem přinese nějaký návrh zákona do prvního čtení a už víme, že to je špatně a že ho budeme opravovat. Já myslím, že to je špatný začátek legislativního procesu a rozhodně takto bychom postupovat neměli. Bude to zase jenom nějaký paskvil, známe to. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Kateřina Valachová bude reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Pane předsedající, děkuji předřečníkovi, nebudu jeho teze nijak zpochybňovat. Jenom vysvětlení k tomu prvnímu bodu. Nemyslela jsem samozřejmě, že v tramvaji se rozhodně musí nacházet volič Marka Bendy, ale všichni občané máme volební právo, takže potud jsem to myslela.

A co se týká té druhé záležitosti, já jsem to zmínila, možná proto, že jsem koaliční poslankyně, jsem to zmínila mírněji než můj předřečník. Ano, zákon není dokonalý. Také jsem zmínila, že to není poprvé a ani bohužel naposled. Jenom musím zlomyslně dodat, že doufám, že prvním zákonem nebude vrácení k přepracování zákona o lobbingu, protože se to nabízelo například mnohem lépe u zákona stavebního.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Marek Výborný. Připraví se paní poslankyně Tereza Hyťhová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Pane ministře, paní ministryně, dámy a pánové, já bych rád velmi stručně informoval o stanovisku poslaneckého klubu KDU-ČSL k tomuto vládnímu návrhu zákona o lobbování. My jsme jako KDU-ČSL otázku lobbingu měli popsanou ve volebním programu v roce 2017. K potřebě nějakým způsobem regulovat tuto záležitost, a to nejenom prosím pěkně na půdě Poslanecké sněmovny, ale i dalších institucí, se hlásíme a považujeme to za důležité. To na úvod. Čili není to tak, že bychom odmítali jakoukoli regulaci lobbingu. Nakonec když se podíváme i do dalších států Evropské unie na západ od nás, tak tyto systémy tam samozřejmě fungují a jsou funkční.

Co ale považujeme za velmi problematické a velmi sporné, je ten vládní tisk, který sem doputoval a který dnes projednáváme, protože ten podle našeho přesvědčení, podle našeho názoru, a nakonec jsme to prezentovali i na té pracovní skupině, která k tomuto zákonu byla, je do značné míry velmi problematický, sporný. Já se tady musím připojit, a tady je vidět, že je to skutečně otázka napříč k tomu, co říkal pan místopředseda Filip i předseda ústavně-právního výboru Marek Benda, je potřeba velmi pečlivě vážit to, abychom se tímto způsobem nedostali i do rozporu s Ústavou. A proto nejsme připraveni to znění, které tady je v podobě toho vládního tisku, podpořit.

Je vůbec otázkou, zda v situaci, v jaké se nacházíme, v době, kdy řešíme covid, kdy je potřeba pomoci malým obchodníkům, poskytovatelům služeb, kdy je potřeba řešit další důležité věci, které vyplývají z aktuální situace, jestli jsme v době, kdy se tady máme zabývat zákonem o lobbování a souvisejícími předpisy. Jestli toto je ta priorita, která nás teď tady nejvíce tlačí.

Dámy a pánové, sami si tu otázku položte a odpovězte si na ni. Je to skutečně to klíčové, co teď je potřeba řešit, v okamžiku, kdy nám zbývá devět měsíců do konce volebního období? A nebyla to opozice, nebyla to opozice, která by brzdila projednávání zákona o lobbingu. To skutečně byla otázka priorit vládní koalice, priorit této vlády. Je to vládní návrh zákona o lobbování. Já myslím, že to dávno mohlo být za námi v nějaké variantě, která bude přiměřená, která bude ústavně komfortní a která bude řešit tu věc skutečně tak, aby tady nedocházelo k naprostému znehybnění legislativního procesu.

Představa, že se tady povedou registry, že budeme zapisovat kdo kde s kým a jak apod., administrativně to totálně znehybní práci poslanců, senátorů a dalších. To je podle mě skutečně zoufalý postup, takto nelze pracovat. Ale skutečně v tomto okamžiku se tady máme detailně věnovat zákonu o lobbování? Já bych, dámy a pánové velmi uvítal, kdyby se stejnou pozorností tato Sněmovna přistupovala k zákonům, které se týkají třeba exekucí, insolvencí, dětských dluhů apod. Kdybychom se tímto způsobem takto měli zájem věnovat těmto klíčovým legislativním změnám. kdybychom se takto věnovali podpoře maloobchodníků, poskytovatelů služeb v době covidu atd. Tak to by přece skutečně dávalo nějaký smysl.

V tomto smyslu my nebudeme bránit nějaké další legislativní úpravě, tak jak tady zmiňoval předseda Vondráček, nicméně to je přece úplně špatný postup. Vláda tady přichází se zásadním návrhem vládní novely zákona, nebo s úplně novým vládním návrhem, a zároveň říká, musíme ho komplexně předělat, protože vykazuje zásadní problematické nedostatky. Takto se podle mého názoru legislativní proces nedá dělat. Už to samo o sobě je velmi problematické. A když tady kolegyně Kateřina Valachová zmiňovala stavební zákona, tak to je v bleděmodrém to samé. V bleděmodrém to samé. Pokud ministryně, která předloží takto zásadní normu v prvním čtení, řekne A, a okamžitě říká B, je to úplně špatně a musíme to souhrnným nebo komplexním, to je úplně jedno, pozměňovacím návrhem změnit, opravit, tak prosím pěkně, takto postupovat nejde.

Čili to jsou i výhrady, které máme k tomuto vládnímu návrhu zákona, hlavně spíš k tomu procesu. Protože všechny ty další námitky tady nechci opakovat, už tady zazněly z úst ať už opozičních, nebo pseudokoaličních zástupců politických stran v této Poslanecké sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Musím se zastat ministryně spravedlnosti, protože si troufám říct, že myslet si, že zákon o lobbování nebude ve Sněmovně předmětem zásadních úprav a rozpravy, je poněkud naivní. Naopak, zákon o lobbování, ono to vyplývá už z té obecné rozpravy, se dotýká našich základních ústavních práv a v podstatě principů toho, jak funguje zákonodárná činnost a jak svou roli mají z Ústavy plnit poslanci a poslankyně. Takže tady bych se paní ministryně spravedlnosti zastala. A myslím si, že bezpochyby debata ve Sněmovně bude věcná. A co se týká těch dalších věcí, tak rozhodně Marka Výborného vaším prostřednictvím, pane předsedající, beru za slovo. Ano, pojďme dodělat exekuce a zákaz dětských dluhů!

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný bude reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Jenom velmi stručně vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já jsem to vůbec nevnímal jako nějaký útok na paní ministryni, to v žádném případě ne. Protože všichni, jak tady sedíme, víme, že toto bylo politické zadání, které v zásadě Ministerstvo spravedlnosti řešilo ještě před dobou, než tam paní ministryně Benešová dorazila, a tu historii všichni dobře vědí. Takže takto to bylo a jsem rád, že budeme řešit zásadní věci, jako jsou exekuce, insolvence a další. Díky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Tereza Hyťhová, poslední přihlášená do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych se k tomuto zákonu ráda vyjádřila za hnutí Trikolóra a řekla bych naše stanovisko.

Zákony typu "obhajoba je součástí obžaloby" my naprosto odmítáme. Proto tento návrh nepodpoříme. Podpoříme jak návrh na navrácení k přepracování, tak, pokud bude, návrh na zamítnutí. My nechceme, aby zde vznikl prokurátorský stát. Jsme pro vládu práva a také demokracii. Pilíře skutečné demokracie jsou moc zákonodárná a moc soudní. Prokuratura musí být součástí moci výkonné.

Takže jak jsem řekla, podpoříme návrhy k přepracování i k zamítnutí. Považuji za naprosto absurdní, že tady máme dneska svolanou mimořádnou schůzi a vlastně se tady dozvíme, že tento návrh je zcela špatný a už je na stole také komplexní pozměňující návrh. To považuji za naprosto absurdní, protože tady trávíme spoustu času a v podstatě se dozvíme, že to není ani dobře připraveno. Takže jak říkám, my tento návrh nepodpoříme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova? Paní ministryně má zájem o závěrečné slovo. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Vážení poslanci, poslankyně, já jsem čekala, že to nebude jednoduché přijít s tímto zákonem a že bude chybět hlavně politická vůle. A o té tady mluvme. Nemluvme o tom, že zákon je neústavní, nemluvme o tom, že zákon je špatně zpracovaný. Mají ho jiné státy a jsme jedni z posledních, kdo ho tady nemá. Takže očekávala jsem, že tady budou potíže, ale že nastane taková panika, to jsem vskutku neočekávala.

Těžko se asi argumentuje, když se tady používají výraziva jako transparentní teroristé a takovéto přirovnávky. Já si myslím, že ten pozměňovací návrh komplexní, který tady představil pan předseda Poslanecké sněmovny, není proto, že ten zákon je špatně legislativně napsán a že je v rozporu s Ústavu, ale jedná se v podstatě o docílení politického kompromisu, o to tady šlo. A ten pozměňovací návrh většinu těch problémů, co tu označil pan poslanec Benda, v podstatě řeší. Jde o to tady dát pravidla té šedé zóně, která existuje, a těm jednáním, která jsou podivná a která jsme tady odsuzovali, a umožnit kontrolu veřejnosti. To je celé. Neklademe si ambice to dát úplně na všechno, to by se asi těžko zvládlo. Nelze třeba ten zákon rozšířit na veřejné zakázky, tam je to trestné, tady je to netrestné.

Takže logicky uvažujte a prosím vás znovu, zamyslete se nad tím. Kritizují nás z Evropy, dávají nás do souvislosti s tzv. vládou práva. A vládu práva dávají do souvislosti s tím, že Česká republika nebude dostávat dotace. Takže promyslete si to znovu, než zvednete tu ruku.

A jinak Sněmovna je samozřejmě suverén, Sněmovna rozhodne. A já se nezastřelím, když se rozhodne negativně.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní ministryni. To bylo závěrečné slovo. A máme tady některé návrhy, se kterými se v této chvíli máme vyrovnat hlasováním. Konkrétně tedy jeden. Zazněl návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, ten předložil pan poslanec Marek Benda. Návrh na zamítnutí v rozpravě nezazněl. A pak se ještě vyrovnáme popř. s návrhem na prodloužení lhůty ve výborech na dvacet dnů. (Šum z pléna.) Ano, pan poslanec Grospič... Já v záznamech návrh na zamítnutí nemám. Pokud ho pan poslanec řekl, prosím, aby nás ještě o tom informoval, ať je to v pořádku i pro stenozáznam, kdyby byly nejasnosti.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Dobře, pane místopředsedo. Nemám vůbec žádný problém, jsem trošku možná s tou rouškou huhlal. Navrhoval jsem nejprve zamítnutí předloženého návrhu zákona, a pokud neprojde, tak vrácení k přepracování.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobře, takže upravíme záznamy, které tady jsou. Pan poslanec Grospič navrhl v rozpravě zamítnutí. V souladu s jednacím řádem a běžným postupem budeme nejprve hlasovat ale o vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Všechny jsem vás odhlásil, přihlaste se prosím znovu svými kartami.

 

A hlasujeme o vrácení návrhu k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno 79 poslanců, pro 24, proti 20. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno 82 poslanců, pro 21, proti 22. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo jiný výbor jako garanční? Ne. Budeme tedy hlasovat o ústavně-právním výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, přihlášeno 83 poslanců, pro 81, proti nikdo. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl žádný další výbor, aby se zabýval tímto návrhem. Pan poslanec Navrkal vystoupí s návrhem.

 

Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Já bych navrhl přikázat tento tisk ještě výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Hlásí se ještě někdo s nějakým návrhem? Ano, pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já vím, že všichni věříte tomu, že se s tím ústavně-právní výbor nějak vypořádá. Ale mám pocit, že by aspoň ty klíčové výbory ve Sněmovně, za kterými těch lobbistů chodí nejvíc, by si to měly vzít laskavě taky. Takže navrhuji, jestli by si to nevzal zemědělský výbor a hospodářský výbor. (Ozývá se smích.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, zazněl návrh na zemědělský a hospodářský výbor. Paní poslankyně Valachová s dalším návrhem. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: V návaznosti na obecnou rozpravu, jak jsem avizovala, prosím, kolegové, o podporu přikázání stálé komisi pro Ústavu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stálá komise pro Ústavu. Ještě někdo se hlásí s návrhem na přikázání výborům nebo komisím? Ne. Tak budeme hlasovat postupně o návrzích tak, jak zazněly.

 

Nejprve zazněl návrh na přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno 85 poslanců, pro 39, proti 1. Návrh nebyl přijat.

Dále budeme hlasovat o přikázání zemědělskému výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

hlasování pořadové číslo 8 přihlášeno 86 poslanců, pro 28, proti 15. Návrh nebyl přijat.

 

Další hlasování bude o přikázání hospodářskému výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

hlasování pořadové číslo 9 přihlášeno 86 poslanců, pro 31, proti 3. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Stálá komise pro Ústavu byla navržena.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

hlasování pořadové číslo 10 přihlášeno 86 poslanců, pro 70, proti 4. Návrh byl přijat a stálá komise pro Ústavu se bude tímto návrhem zabývat.

 

V obecné rozpravě zazněl návrh na prodloužení lhůty na projednávání ve výborech o 20 dnů.

Také s tímto návrhem se vyrovnáme hlasováním. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

hlasování pořadové číslo 11 přihlášeno 86 poslanců, pro 73, proti 3. Návrh na prodloužení lhůty jsme schválili.

 

Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

 

Nyní se budeme zabývat bodem

Aktualizováno 19. 1. 2021 v 14:43.




Přihlásit/registrovat se do ISP