(10.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Tyto škrty, které často jsou nazývány některými vládními poslanci jako dramatické, žádné dramatické škrty ve skutečnosti nejsou. Těch 30 miliard korun je opravdu jen to minimum, které se dá vzít lehkou tužkou, a spousta dalších návrhů, které tady tímto směrem jdou, má taktéž naši podporu, protože si uvědomujeme, že přesně tímhle přístupem k výdajům státu musíme začít přistupovat velmi obezřetně.
A právě těch 30 miliard bereme na konkrétních 64 položkách. Platy státních úředníků, kterých přibylo v posledních letech o tisíce ročně, tak vracíme na úroveň roku, který byl velmi, velmi ekonomicky prosperující, rok 2018, kdy byla česká ekonomika opravdu v dobré kondici a státní rozpočet tehdy skončil v přebytku. Ve státní správě je nezbytné, aby platy reflektovaly ekonomickou situaci. Prostor pro navyšování v platové úrovni samozřejmě není, a co se týče mzdové, tedy v soukromém sektoru, tam to samozřejmě už všichni pociťují delší čas a v příštím roce se to teprve projeví naplno. A není možné, aby se nůžky ještě více rozevíraly mezi těmi, kdo erár platí, a těmi, kdo z něj, z daní těch našich zaměstnavatelů, zaměstnanců, žijí.
Za nedostatečné považujeme kapitálové výdaje. Vláda se ústy paní ministryně financí chlubí, že rozpočet na rok 2021 přináší meziroční zvýšení investic o 40 mld., a v celkové výši 187 mld. korun že jde o nejvyšší investice v historii. Tvrzení, že se jedná o meziroční zvýšení 40 mld., ale úplně přesné není. Pokud budeme brát v potaz rozpočet pro rok 2020 po změnách, jedná se o zvýšení o pouhých 10 mld. Nominálně jsou letošní investice skutečně nejvyšší. Při započtení inflace jsou však vlastně vyšší investice, které proběhly v roce 2015. V roce 2015 byla nominální výše kapitálových investic 175,7 mld.; pokud započítáme i na rok 2020 predikovanou inflaci, která má činit 3,2 %, tak je hodnota těchto investic 196,4 mld., tedy o 10 mld. více, než jsou investice naplánované na rok 2021. Tohle je taková ekvilibristika s čísly, které se vláda ráda dopouští, takové kouzlení, ale je férové uvádět věci v kontextu. A tento kontext jsem se snažila vám právě na těch číslech ukázat.
Podle mého názoru je nedostatečná pozornost v rozpočtu věnována i kultuře, konkrétně podpoře živého umění. Koronavirová krize jej samozřejmě postihuje jako jeden ze sektorů velmi palčivě a velmi zásadně. Navrhuji proto, abychom posílili právě podporu živého umění, a to konkrétně z kapitoly, která jde od prezidenta republiky, Kanceláře prezidenta republiky, částkou 18 milionů korun, což samozřejmě závratná částka není, to si uvědomuji, ale věřím tomu, že čeští umělci v této situaci ocení opravdu každou korunu.
Částku navrhuji přesunout z kapitoly prezidenta Zemana i proto, že se nechal slyšet, že umělci vytvořili svá nejlepší díla, když byli hladoví. S takovým zlehčováním této vážné situace tisíců lidí u nás se opravdu nehodlám smířit a nemohu s ním souhlasit. A proto navrhuji, abychom tyto výdaje, které jsou navíc v ukazateli, z něhož jsou hrazeny tuzemské a zahraniční cesty prezidenta, který však nikam nejezdí, tak abychom je právě na živé umění dali. Tato rozpočtová položka nebyla ani v posledních dvou letech ani z poloviny vyčerpána, takže rozhodně tam prostor je. A navíc, zahraniční cesty prezidenta a jeho aparátu jsou dlouhou dobu zpátky spojeny s kontroverzí. S kontroverzemi, kdy ani nedbá na stanoviska vlády, která jediná má možnost utvářet zahraniční politiku. Proto se tato položka dá bez nějakých velkých následků pro pana prezidenta snížit.
Těch míst, kde je možné šetřit, je i v rámci této položky vícero. Navrhuji i sáhnout ve své podstatě na odměny, snížení odměn pro kancléře Mynáře. Doposud neobdržel ani bezpečnostní prověrku, není důvod v té jeho práci, která je často v neprospěch České republiky, jej více podporovat, a my máme málo možností jako Poslanecká sněmovna jakkoliv korigovat. Jednu z mála, kterou máme, je právě rozpočet.
I pro letošek zůstává v tom návrhu rozpočtu podfinancovaná jedna důležitá položka, a to je české kulturní dědictví. Současná koronavirová situace dopadla nejen na živou kulturu, kterou už jsem zmiňovala, ale i právě na české hrady a zámky, které jsou z důvodu vládních omezení také zasaženy ušlými zisky z turismu, který dnes není na té úrovni, na kterou jsou zvyklé. Podle kvalifikovaných propočtů je pro hrady a zámky, naše kulturní dědictví, každoročně potřeba kolem 4 miliard korun. Proto navrhuji Program péče o národní kulturní poklad a dědictví navýšit o 3 miliardy, které nyní v programu chybějí. A tato změna, kterou žádám, abyste podpořili, má ještě dobrý sekundární efekt pro celou ekonomiku v daném místě, v daném okolí. Na podporu řemeslníků, na podporu těch menších firem, podnikatelů a živnostníků, kteří by se právě na realizaci investic v těchto místech mohli podílet. A samozřejmě i oni potřebují povzbudit a mít zakázky, z nichž budou schopni udržet svoje živnosti, udržet své podnikání.
Suma sumárum předkládáme hned několik desítek pozměňovacích návrhů a já jsem představila jenom ty tři, které předkládám přímo já sama. A dovolím si ještě využít této příležitosti k tomu, abych k nim načetla dvě legislativně technické změny, které se týkají těch zmiňovaných pozměňovacích návrhů, protože se tam objevila tisková chyba, chci to tedy napravit. Takže prosím, aby to bylo i vzhledem k záznamu, že se jedná o tyto dvě konkrétní úpravy.
Za prvé v pozměňovacím návrhu vedeném pod číslem 7008 se v bodě 1 mění číslo 29 mld. 524 mil. 296 tis. 251 na konkrétně 29 mld. 524 mil. 193 tis. 538. A v pozměňovacím návrhu, to je ta druhá úprava, uvedeném pod číslem 6984 se v bodě 1 mění číslo 17 mil. 820 tis. 856 na 17 mil. 820 tis. 865. Samozřejmě paní zpravodajce tuto úpravu dám písemně, protože je mi jasné, že ty částky si nelze takto rychle zapsat a pamatovat.
Závěrem podtrhuji, zdůrazňuji: Nemůžeme podpořit rozpočet, který je vyfabulovaný, který neodpovídá realitě, který neúměrně rozvolňuje rozpočtová pravidla o odpovědnost, který se nesnaží o snižování výdajů v situaci, v jaké se nacházíme, který ještě více chce prohlubovat zadlužení ČR, jejích občanů a všech generací, které to budou splácet. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Vít Rakušan. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Dobrý den. Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Paní ministryně, dámy a pánové, já budu mluvit mnohem stručněji a ty konkrétní záležitosti ohledně pozměňovacích návrhů nechám potom na paní kolegyni Kovářovou, která za nás bude prezentovat i ty ekonomické představy o rozpočtu, jak by měl na příští rok vypadat.
Ta moje otázka je spíš obecnější. Prostě k čemu vlastně máme státní rozpočet a jak bychom to vysvětlili lidem v České republice? On nám má dávat představu naší budoucnosti. On nám má dávat představu toho, jak se v této zemi bude žít. On nám má dávat představu, jaká je vize a strategie budoucnosti této vlády. Prostě má nám dát představu, jak bude vypadat naše budoucnost. Rozpočet, který navrhuje vláda na příští rok, nám takovou představu nedává, a naopak nás v této fázi uvrhává do dost výrazné nejistoty. ***
