(18.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Já musím říct, že ten poslanecký návrh jsme diskutovali na podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí, oddlužení opakovaně. Uspořádali jsme ještě v předcovidové době, nepletu-li se, jeden odborný seminář, nebo kulatý stůl, kde i ta věc byla diskutována. Tam vznikl ten podnět, že bude lépe, když Ministerstvo spravedlnosti připraví nové řešení celé problematiky dětských dluhů a potření té nesmyslné možnosti zadlužování dětí, a tak se také stalo. Po těch peripetiích, které trvaly téměř rok, návrh doputoval do Sněmovny. Jsem rád, že ho tady dneska projednáváme. Z našeho pohledu - a já nechci opakovat tu věcnou stránku toho návrhu, říkala to paní zpravodajka, říkal to kolega Patrik Nacher - skutečně toto je cesta, jak ty věci napravit směrem k tomu, že odpovědnost za konání dětí musí nést zákonní zástupci, rodiče, tak to přece je zcela normální. Možná že veřejnost, která nás sleduje, se bude podivovat, proč to tady poslanci řeší. Přece to je něco, co je naprosto standardní. No bohužel není.
A jedna věc tady nezazněla, a proto si myslím, že je důležité, že to bude zaneseno do občanského zákoníku. Bohužel přestože v této věci máme opakovaně už judikaturu našich soudů a Ústavního soudu, tak bohužel mám pocit, že někteří soudci, a teď budu kritický vůči justici, zřejmě se s tou judikaturou vůbec neseznamují. Protože pokud by se s ní seznamovali, tak bychom nemohli být svědky těch postupů, jako např. u okresního soudu v Mostu. Když se podíváte, to je kauza stará asi 14 dnů, kdy čtrnáctiletá dívka, dnes čtrnáctiletá, najednou má na sobě exekuci za dluh, který se táhne od doby, kdy jí byly dva roky, její maminka tehdy nezaplatila regulační poplatek v nemocnici za dvouleté dítě, a toto dvouleté, dnes čtrnáctileté dítě dnes stojí před vymáháním částky, jestli se nepletu, něco přes 14 tisíc korun. No tak to něco je špatně ve státě dánském. Pardon, abych neurazil Dány, ve státě českém. Jsem rád, že tímto krokem ta věc bude vyřešena i směrem k tomu, jak mají konat české soudy.
Na závěr, ono to tady zaznělo od paní předkladatelky, připojuji se k tomu, abychom zkrátili lhůtu pro jednání na 30 dnů, tak abychom ideálně na příští schůzi, která bude na konci ledna, mohli v rámci druhého, a následně třetího čtení ten zákon doprojednat. Myslím si, že to je důležité. Jako předseda podvýboru jsem připraven toto i v rámci podvýboru projednat a dát stanovisko ústavně-právního výboru včas. Děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Mám tady jednu faktickou poznámku a je to paní poslankyně Helena Válková. Vaše dvě minuty, prosím.
Poslankyně Helena Válková: Budu hrozně rychlá. Přihlásila jsem se ještě dříve, nežli mě pan poslanec Marek Výborný nepřímo oslovil. Ráda, mám k tomu dva důvody, nyní vystupuji. Za prvé já to beru jako příznivý signál, ale současně i jako smutné memento. Příznivý v tom smyslu, že se konečně dostáváme k dětské problematice, kterou se tedy marně snažíme otevřít třeba na výboru pro ochranu práv dítěte. Teď mluvím trošku z pozice víc vládní zmocněnkyně než poslankyně. Neustále říkáme, jak nefunguje opatrovnický systém, potřebujeme tedy konečně projednat návrh zákona o dětském ombudsmanovi. Potřebujeme změnit přístup soudů, to tady také zaznělo. Mimochodem v Mostě máme výborného soudce, který v opatrovnických věcech funguje velice dobře. To jsou takové extrémy. Ale to nepříznivé a smutné je, že se na hraně samotné časové disponibility, nebo resp. dispozic, které máme, zabýváme zákonem, který snad bude, a já tomu pevně věřím, schválen, ale mohl být schválen už dříve. Opravdu jsme se k tomu dostali pozdě.
Takže v závěru rozhodně zkrácení lhůt. Rozhodně jsem ráda, že to konečně projednáváme, a podepsala bych prakticky všechno, co řekl Marek Výborný, zpravodajka a samozřejmě Patrik Nacher, včetně té kritiky, že nám to trvalo opravdu dlouho, než jsme se k tomuto zákonu dostali. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se rozhlédnu po sále, zdali ještě má někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě. Ano, paní poslankyně Kateřina Valachová a zatím nikoho dalšího nevidím. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Pane předsedající, jak jsem avizovala, jako zpravodajka navrhnu zkrácení lhůt. Jenom doplním svoje předřečníky, protože víte, že Sněmovna se možná bude scházet nejenom ten příští týden, ale není vyloučeno, že se bude scházet i mezi svátky, mezi vánočními svátky, a z tohoto důvodu se domnívám, že není zcela vyloučeno umožnit tady ještě rychlejší projednání zákazu dětských dluhů, koneckonců zkrácení lhůt je možnost, kdy můžeme věc co nejrychleji projednat. Z tohoto důvodu si jako zpravodajka dovolím navrhnout zkrácení lhůty na 10 dnů, a pokud by toto neprošlo, potom zkrácení lhůty na 30 dnů.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Lhůta pro projednání je 60 dnů. Lhůtu uvedenou v odst. 1 může Sněmovna zkrátit až o 30 dnů. Zkrátit takovou lhůtu o více než 30 dnů nelze, vznesou-li proti tomu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců. To znamená, vy v podstatě můžete navrhnout reálně o 30 dnů.
Poslankyně Kateřina Valachová: Tak to je, pane předsedo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pardon? O 30 dnů můžete navrhnout. Na 30 dnů.
Poslankyně Kateřina Valachová: Na 30 dnů a kratší...
Místopředseda PSP Tomio Okamura: O 30 dnů a na 30 dnů je finálně stejné.
Poslankyně Kateřina Valachová: Na 30 dnů. A kratší lhůta, pane předsedající, a vy jste to správně přečetl z jednacího řádu, může být zavetována dvěma kluby.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, je to tak.
Poslankyně Kateřina Valachová: Z tohoto důvodu se domnívám, že můžeme hlasovat ještě kratší lhůtu, ale podléhá to vetu. Učinila jsem návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, já tomu tak taky rozumím, takže navrhujete na 10 dnů a tam je možné, že to může někdo nám tady zavetovat, dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců. Pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Já prosím nic nevetuji. Jenom žádám sněmovnu, aby pro takové blbosti nehlasovala. Řekněte mi prosím někdo, kdy končí lhůta deseti dnů. Já už mám fakt jako dnešního... To se tady opravdu chystáme scházet 29. prosince, nebo 3. ledna, nebo 5. ledna? Co tady budeme předvádět za šaškárny kvůli zákonu, který upřímně řečeno tady leží dva roky? Rok a půl se čekalo na vládní návrh, pět měsíců leží tady v Poslanecké sněmovně, a teď budeme šturmovat, že potřebuje 10 dnů. Prosím všechny, aby pro tento návrh nehlasovali.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Dovolím si zklidnět vášně. Marek Benda prostřednictvím předsedajícího neslyšel ten úvod, a já jsem schválně zmiňovala, že je možné, že se budeme scházet nejenom příští týden, ale nevíme, jak se bude dál vyvíjet daňový balíček, že se můžeme sejít i mezi svátky, a z tohoto důvodu, z tohoto důvodu jsem navrhla tuto lhůtu s tím, a je to samozřejmě v pořádku, že pokud by to neprošlo, postačí 30 dnů, protože kolegové a kolegyně, a prosím, prosím, prosím o pozornost, pokud by to neprošlo, opravdu těch 30 dnů je zcela dostačujících pro lednovou schůzi. Ale z toho důvodu, že není vyloučeno, že budeme jednat, tak jsem jenom vytvořila jako zpravodajka tímto návrhem prostor, abychom byli připraveni. To je všechno.
Jsou to dva návrhy a myslím si, že oba dva jsou možné. Ale znovu vaším prostřednictvím k Markovi Bendovi, co se týká toho kratšího návrhu, tak se skutečně týkal připravenosti, možnosti, pokud by Sněmovna zasedala, protože to vyloučeno není. Ale jsou to dva návrhy, a já se domnívám, že jsou hlasovatelné.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Moment, protože na faktickou poznámku se mi přihlásil ještě pan poslanec Lukáš Kolářík. Z místa je přihlášen Marek Výborný, ale tak tedy faktická dostane přednost. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Lukáš Kolářík: Děkuji. Fakticky jenom na kolegu Bendu. Pokud půjde o zabránění takového zvěrstva, jako jsou dětské dluhy, tak přijedu klidně i 24. prosince.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já jsem vás přes tu roušku neslyšel. Byl tam nějaký procedurální návrh? Nebyl. Takže... jo že jste chtěl přijít do práce. Jasně. Prosím vás, poprosím na mikrofon srozumitelně. Pan poslanec Marek Výborný. Máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Kolegové, kolegyně, myslím si, že to je poměrně vážná věc, kterou projednáváme, a to i, zdůrazňuji, jedná se o novelu občanského zákoníku. A já bych - nejdu vůbec nic vetovat, ale já bych chtěl opravdu apelovat na to, že právě proto, že to je novela občanského zákoníku, tak si zaslouží skutečně maximální pozornost. Z úst právničky mě mrzí to šturmování, protože tím skutečně nic neurychlíme. ***
