(17.20 hodin)
(pokračuje Staněk)
Ale já jsem zatím také hovořil o tom, že je to rozděleno na tu odbornou část a na tu speciální pedagogickou, psychologickou. I ta psychologie je nesmírně důležitou součástí přípravy budoucího učitele. Máte před sebou nikoliv stroj, žádný předmět, který se dá otesat pomocí nástrojů, ale máte před sebou živého člověka, dítě. Často v té třídě máte třicet žáků, který každý má svůj životní příběh, má svou osobní zkušenost ať už s problémy v životě, nebo jinými. A je třeba být na to připraven. Prostě nestačí mít jenom odbornost.
Vážené kolegyně a kolegové, předkládaná novela zákona i toto minimum, tu odbornost, škrtá. Já se ptám proč. Proboha proč? Proč jsme tam nenechali to, co doposud platilo, co nikomu nevadilo? Bylo to sice předmětem kritiky, ale dokázali jsme se s tím srovnat. To znamená, že nechť učí odborník, nechť učí magistr, ale ať má k tomu oboru vystudován svůj obor, to znamená alespoň příbuzný. A ne že se opravdu může stát, že dějepis bude učit technik inženýr. Možná nadšenec pro obor, ale není vystudován. Takových situací, o kterých je tu řeč, může nastat celá řada. Kvalifikované učitele s pedagogickým vzděláním nahradí nekvalifikovaní pracovníci bez pedagogického vzdělání a výsledkem bude další dopad na kvalitu českého školství.
Co je předmětem kritiky novely za druhé, vedle tady té problematiky kvalifikovanosti, pak je adaptační období. To je problém, na který rovněž Pedagogická komora a odborníci upozorňují. Pro uvádějící učitele to bude znamenat navíc další práci, za kterou ale neobdrží žádný nárokový příplatek, jak bylo původně navrhováno v roce 2017. Mělo jít buď o příplatek ve výši 3 tisíce korun hrubého měsíčně nebo o zkrácení míry přímé pedagogické činnosti, aby mohl uvádějící učitel navštěvovat výuku začínajícího učitele.
Nároky na uvádějícího učitele budou enormní. Pokud nebude uvádět kvalifikované absolventy studia učitelství z pedagogických fakult, případně jiných fakult, které toto studium poskytují, ale bude uvádět nekvalifikované pracovníky bez znalostí z oblasti pedagogiky, psychologie, speciální pedagogiky, didaktiky aprobačních předmětů a bez jakékoliv praxe ve školství, s jejichž masivnějším přílivem počítá novela, tak to bude opravdu náročná práce. Někteří pedagogové - a tady říkám, opravdu svou práci mají rádi - hovoří o tom, že svůj volný čas raději věnují těm, kteří opravdu ocení jejich připomínky a náměty, než těm, které budou možné muset ještě opravovat v jejich odborném přehledu.
Dalším problémem je, že začínající učitel, kterému bude muset být oficiálně přidělen uvádějící učitel, nebude z hlediska nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě považován za samostatně pracujícího zaměstnance. Bude tudíž muset být ředitelem školy po dobu dvou let zařazen do nižší platové třídy. Jedenáctá platová třída místo dvanácté, viz Metodický výklad k odměňování pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců škol a školských zařízení a jejich zařazování do platových tříd podle katalogu prací Ministerstva školství. Na rozdíl od současné praxe, kdy může ředitel školy i začínajícího učitele základní a střední školy zařadit do dvanácté platové třídy například ihned po uplynutí tříměsíční zkušební doby.
Z výpočtu, který vychází ze schváleného znění příslušného nařízení vlády na rok 2020, upozorňují zástupci Pedagogické komory, že vychází, že povinným zařazením do nižší platové třídy přijde začínají učitel až o 7 920 korun hrubého. V případě učitelek mateřských škol to bude osmá platová třída místo deváté platové třídy. Dle schváleného nařízení vlády půjde v roce 2020 o rozdíl 5 900 korun hrubého, což za dobu dvou let činí minus - prosím poslouchejte - 141 600 korun u začínající učitelky mateřské školy.
To je stanovisko Pedagogické komory, které bylo zasláno poslancům a poslankyním výboru pro vědu a vzdělání. A bohužel se to do podoby novely zákona nepromítlo.
Třetí problém, který novela přináší, je samozřejmě akreditace v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, kdy návrh novely zákona o pedagogických pracovnících přidává novou administrativní zátěž ředitelům škol, ale byrokracii pro úředníky Ministerstva školství se naopak pokouší snížit. Opět ovšem zcela nevhodným způsobem, kdy se navrhuje, aby vzdělávací akce pořádané v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nově nebyly vůbec akreditovány s výjimkou kvalifikačního studia.
Systém, kdy Ministerstvo školství akredituje jednak vzdělávací instituci, která vzdělávací akce pořádá, a zároveň akredituje i každou jednotlivou vzdělávací akci samostatně, je rozhodně administrativně náročný. Není ovšem cestou neakreditovat nic. Jednak je ze strany Ministerstva školství přímo vyžadováno v rámci evropských programů, jako je například aktuální v příslušných operačních programech, absolvování výhradně vzdělávacích akcí, které jsou akreditovány Ministerstvem školství. Tak kde se tedy potom budou učitelé vzdělávat? Jednak jsou akreditované vzdělávací akce osvobozeny od placení DPH. Pokud by byl vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnících schválen v té podobě, jak je nám předkládán, znamenalo by to v konečném důsledku zdražení kurzů pro učitele a školy o DPH. A prosím pěkně prostředky, které školy dnes mají, takzvané ONIV, tak už několik let nebyly navyšovány a v podstatě dnes jsou velmi často spotřebovány právě v souvislosti s hospitalizací nebo dalšími souvislostmi spojenými například s nemocenskou učitelů. Ty prostředky potom chybí na další potřebné věci.
Rozumím tomu, že mnozí z vás se podivují nad tím, že nám stojí za to zde trávit tolik času za řečnickým pultíkem kvůli zákonu o pedagogických pracovnících. Já jsem oceňoval své kolegy lékaře, kteří bojovali velmi srdnatě za principy a zásady spojené s jejich profesí a jejich kvalifikací. Nejsem nadán takovým řečnickým uměním jako mí kolegové lékaři, kteří dokázali rozesmát auditorium Poslanecké sněmovny. Ale nemyslím si, že debata o novele zákona o pedagogických pracovnících je debatou, která by měla vyvolávat úsměv na tváři.
Bohužel jsem přesvědčen, že je tu víceméně už shoda na tom, ať si řeknou, co chtějí, ať uvedou argumenty, jaké chtějí, ať se postaví proti novele třeba Jan Amos Komenský, kdyby mohl vstát, my si stejně prosadíme, co chceme. Toto není boj opozice - koalice, nebo nějaká koaliční roztržka. To je skutečně věcný problém, který je obsažen v novele zákona o pedagogických pracovnících. Je viditelný, je popisovaný, je definovaný. A stále a stále jako byste hrách na stěnu házeli. ***
